Únor 2017

30. Neobvykle sdílný

27. února 2017 v 20:58 Spoutaní

WATTPAD

30. Neobvykle sdílný

"Tvůj otec?" zopakovala nechápavě. "Nebyl to mudla?"

Severusův pohled ztvrdl a celé jeho tělo se napjalo. Kate okamžitě pochopila a otočila se ke knihovně, aby mu dala prostor znovu nabrat svůj stoický klid. Neviděla jeho tvář, ale napětí jeho magie téměř okamžitě zmizelo.

"Třebaže byl mudla, v době mého dětství jsem neměl příliš mnoho možností, jak se mu postavit, a jeho metody, byť barbarské, byly poměrně.. účinné," promluvil ani ne po pár minutách, čímž Kate překvapil.

Zdálo se, že se mu již neprotiví mluvit s ní o něčem osobním, co se ho hluboce dotýká. Kate se cítila potěšeně, ale poté si uvědomila, že to nedělá kvůli tomu, aby se někomu svěřil, ale proto, aby se s ním cítila nějak spojená.

Zamračila se. Manipulátor.
"Co udělal?" zeptala se tedy bez obalu a znovu se k němu otočila.

Stále se bezmyšlenkovitě probíral řadami knih. Nezarazil se nad jejím dotazem, pokračoval ve své práci. Ani jeho tvář nenaznačovala, že by se ho její slova dotkla.
"To stejné, co tvůj otec. Zabil ji."

Její ruce se samovolně zabalily v pěsti. Cítila tvrdost dřeva pod svými prsty a trochu povolila stisk. Její muž jí mezitím bedlivě pozoroval. Jediný důvod, proč se na něj nevrhla, byl ten, že se v jeho tváři nezračila žádná jízlivost či starost.

Ještě chvíli ji pozoroval, dokud se i její magie nezklidnila a otočil se zpět k poličkám, z nichž vytáhl jednu knihu a začal v ní listovat.

"Samozřejmě, byl to jen mudla," to skoro slovo vyplivl, "nicméně není nejhorším nepřítelem a predátorem člověka právě člověk? Nemusel být ani příliš vynalézavý. Má matka ho bezmezně milovala, a tak snášela vše, co si k ní dovolil."
"A kvůli tomu raději nikoho nemiluješ?"

S třísknutím knihu zavřel a vrazil ji zpět do police. V jeho očích byla zuřivost. Čekala to - o nic jiného, než ho vyprovokovat, se stejně nesnažila. Ale jeho zlost nebyla mířená na ni. Nemohla si ani být jistá, jestli se jeho zloba nestahuje na celý kouzelnický svět, co ho o takovou věc připravil.

Pak jako by náhle pochopila veškerý význam jeho slov i gest.
"Hádám, že jsem se mýlila," pronesla hořce a přestože se na ni nedíval, měla jeho plnou pozornost. "Miloval jsi někoho celým svým bytím, protože si nechtěl být jako on."

Podívala se na něj. Vztek i podráždění z něj přímo vyzařovaly, ale viděla na něm, že má pravdu. Jenže místo pocitu zadostiučinění se dostavilo cosi podobného žárlivosti. Otočila se k němu zády a vytáhla další knihu z police, aby si její výraz nemohl přečíst.

Teprve poté, co knihu vzala a otočila ji titulem vzhůru, si uvědomila, že už ji měla v ruce. Ten den, kdy se vydala do Morganovic sídla. Pak si vzpomněla na něco, co jí řekl o té kletbě a vypustila neznámou ženu ze své hlavy.

"Jaktože toho víš tolik o té kletbě?" zeptala se a na jeho tázavý pohled knihu pozvedla na světlo. "Tu, kterou jsi mě nenechal dokončit."

Nemohla si pomoci a poslední větu pronést jinak, než s jízlivostí. Zamračil se a přešel k ní. Podala mu knihu trochu neochotněji, ale on jen nalistoval příslušnou stránku a poukázal na ručně psanou poznámku pod ní.

Zvědavě si knihu přitáhla. Té poznámky si ve své zuřivosti a naléhavosti samozřejmě nevšimla. Co ji ale zaujalo, byl rukopis. Nepodobal se vůbec uhlazenému a úspornému písmu jejího manžela. Uhladila stránku, aby si mohla přečíst drobnou poznámku.

Dlouho už to nevydržím. Poslední šance.
Zachráním ho. Ať už je cena jakákoliv.

Chvíli přemýšlela nad poznámkou, než přišla k jedinému možnému vysvětlení. Tenhle rukopis byl ženský a roztřesený. Jediný, kdo v tomhle domě kdy žil a vlastnil to tu, byli Severusovi rodiče. Nebylo pochyb.

"Tvoje matka?"
"Samozřejmě."
"Provedla to kouzlo na tvém otci?" chtěla se ujistit o správnosti svých domněnek.

"Jistěže," odvětil a knihu jí vytrhl z rukou. Položil ji na stolek vedle nich a obrátil se ke své ženě. "Byla v této oblasti velmi kvalifikovaná. Kletby byly vždy její předností, co se týkalo magie. Zabila ho i sebe okamžitě. Žádná hodinová prodleva, jak to u kleteb, při nichž se kouzelníci snaží zbavit svých příbuzných, bývá."

Cítila obdiv k magii i vůli té čarodějky. Ale nemohla si pomoct a přemítat, proč s takovým tyranem zůstala tak dlouho. Severus jako by četl její myšlenky, byť měla všechny obrany své mysli plně postavené.

"Nemohla se nikam vrátit. Její rodina, Princeovi, ji vydědila. Stejně jako mně, i když na ni nahlížela daleko hůř, třebaže nečistou krev jsem měl já. Víc je ovšem lákalo mé umění a schopnosti. Než jsem nastoupil do Bradavic, znal jsem již tolik kouzel a kleteb, jako někteří žáci sedmých ročníků."

"To mě nepřekvapuje," zamumlala Kate, čímž si vysloužila samolibý úšklebek.
"Pravděpodobně nechápeš, proč s ním i přesto zůstávala. Já také ne," ujistil ji a klidně pokračoval. "Se svým plánem mne naneštěstí předběhla."

"Nenašel jsi na to odvahu?" prohodila drze Kate, i když věděla, že to nebude ten případ.
"Nebyl jsem plnoletý," odsekl Severus a založil ruce na prsou. V očích mu blýskalo. "Kdybych ho zabil, než jsem dosáhl plnoletosti, prozradil by mne Hlídáček a já nemínil kvůli tomu odpornému parchantovi trávit zbytek života v Azkabanu."

"Jak jsi to plánoval udělat?" zajímala se.
"Hledáš inspiraci?" ušklíbl se posměvačně, ale poté se hrdě usmál. "Avadu a podobné jednoduchosti jsem okamžitě vyřadil. Potřeboval jsem něco daleko osobnějšího."

Bylo až zvrácené, jak chápala jeho logiku a souhlasila s ní.
"Lektvar?" tipnula si.

"Samozřejmě," odvětil sladce a se stejným potěšením v hlase. "Podstrčil bych mu ho při večeři. V té chvíli se vždy cítil nejbezpečněji a nejsilněji. Urážel mne i mou matku, vyžíval se v tom tyranizovaní, dokud se neopil do bezvědomí. Sledoval bych s velkým potěšením, jak se pokouší zjistit, co je špatně. Dřív jsem si myslel, že bych tím matku naprosto zničil. Poté, co ho zabila jsem si ovšem jist, že by ho sledovala se stejným nadšením."

Kate ani na vteřinu nepochybovala, že by něco zveličoval.
"Co se stalo potom?"

Podezřívavě se na ni podíval, až musela protočit očima a dožadovat se odpovědi.
"Když ho zabila, a tím pádem i sebe, nebylo ti tehdy ještě sedmnáct. Co jsi dělal?"

Koukal na ni a jako by zvažoval, jestli je hodna jeho odpovědi. Nebo jestli dokáže držet jazyk za zuby. Zamračila se a hrdě pozvedla bradu i jedno obočí. Lektvarista si nad jejím činem pouze odfrkl a váhavě odpověděl.

"Bydlel jsem u Princeových. Tehdy mi bylo šestnáct a do plnoletosti mi zbývalo sotva pár týdnů. Bylo to spíš místo, kde jsem se občas ukázal, aby jakékoliv neočekávané návštěvy ministerstva proběhly v pořádku. V sedmnácti jsem převzal Znamení a tím jsem zcela ukončil styky s mou rodinou."

Kate si nemohla pomoci a zírala na něj. Od chvíle, co se vzali se ještě nestalo, aby se jí svěřil se svou osobní historii. Nebo vlastně s čímkoliv, co se netýkalo jeho práce nebo jejich povinností vůči Temnému pánovi.

A jak si tohle všechno uvědomila, jedna myšlenka jí uvízla v hlavě a nemohla jinak, než ji vynést na světlo.
"Zmeškali jsme to!"

Lektvarista se na ni podíval, jako by se opravdu zbláznila. Poté bylo vidět, jak se nutí do hraného klidu, než jí ironicky odpověděl.

"Zmeškali co? Naše dětská léta?" odfrkl si a otočil se zpět ke knihovně.
"Cože?" otázala se Kate, ale poté se málem kousla do jazyka, když si uvědomila, že naprosto odběhla od tématu. "To jsem nemyslela."

"A co jsme tedy zmeškali?"
"Přece naše výročí!"

Okamžitě se k ní otočil. Tentokrát z jeho tváře vyčetla naprostý šok a zmatení. Jí samotné se rozšířily oči, když skutečně pochopila význam svých slov. Zírali na sebe dobrou minutu, než se Kate odvrátila, protože cítila, jak se jí do tváří žene krev.

"Zapomeň na to," zamumlala směrem ke knihovně a v duchu se nakopávala.

Rozhodně před ním nechtěla být ta blbá káča, co slaví kdejaký hloupý svátek a zahrnuje ho sentimentalitami. Stále na sobě cítila jeho oči, přestože nepromluvil a měla chuť se přemístit, když se přistihla, že přerovnává stejnou knihu už popáté za sebou.

Otočila se a snažila se na svém výrazu nedat nic najevo a pokusit se o jakž takž důstojný odchod ze studovny. Jakmile se k němu otočila, veškerá slova se jí rozplynula na jazyku. Nepohnul se ze svého místa díval se na ni, ovšem v jeho očích se vše měnilo.

"Hele, vážně jsem tím nechtěla... no...," zarazila se a přinutila se nepřešlapovat jako přistižené děcko. "Nechtěla jsem tím nic naznačit. Ani jsem od toho nic nečekala, stejně je to..."
"...divadlo?" dopověděl tiše, ale jeho hlas měl stejnou ostrost, jako obvykle.

"Ne!" vyhrkla okamžitě s kapkou zloby a na čele se jí objevilo pár vrásek, když se mírně zamračila. "Chtěla jsem říct, že je to nepodstatné. Pro tebe. Takové věci neslavíš. Chápu. A u nás asi není co oslavovat."

Kousla se do rtu. Přešlápla. Stále mu ale opětovala pohled, ale když stále mlčel, s podrážděným a k jejímu vzteku i dotčeným pohledem, odpochodovala ke dveřím. Opět ji zastavil, než stihla uniknout z jeho blízkosti.

"Myslím, že pokud se jako věc vhodná ke slavení počítá to, že jsme se za ten rok navzájem nezabili a zůstali jsme naživu... Pak bych byl ochoten ze svých striktních pravidel ustoupit."

Zarazila se s dlaní položenou na klice a otočila k němu hlavu. Věděla, že se na něj dívá trochu podezíravě a se stejnou obezřetností jí pohled oplácel. Ona čekala, kdy se jí vysměje a on očividně počítal s tím samým.
Kate se usmála a přikývla.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Opravdu si připadala hloupě, když si zkoušela již třetí šaty. Kriticky se prohlédla v zrcadle a několikrát se otočila, aby se viděla ze všech úhlů. Nespokojeně skousla ret a šaty ze sebe téměř strhla, načež se vrhla k šatníku a hledala další.

Byla to jenom večeře a ona se tu převlékala, jako by se jednalo o sezení u královny. Odfrkla si sama nad sebou a nakonec se natáhla po prvních šatech, které si zkusila. Neříkalo se ostatně, že první volba bývá ta nejlepší?

Rychle vklouzla do tmavě zelených šatů a trochu si hůlkou zvlnila vlasy. Zírala na sebe do zrcadla a opět se kriticky prohlížela. Šaty nebyly nijak odvážné - alespoň na její měřítko, jelikož jí sahaly téměř ke kolenům.

Neodolala ovšem tomu, aby se zviditelnila a použila tu nejtmavší rtěnkou, kterou vlastnila. Byla z kouzelnického obchodu a při různých světelných podmínkách přecházela z temně rudé až skoro k černé.

Její rty se zvlnily ve vítězném úsměvu a posadila se na postel, aby mohla vklouznout do svých šněrovacích lodiček.
"Kdybych jen tušil, že tvá příprava zabere další tři hodiny, neobtěžoval bych se rezervovat nám stůl."

Nebezpečně zúžila oči, když pohlédla ke dveřím a hůlkou dovázala druhou lodičku. Vstala a popadla kabelku, která ležela na toaletním stolku a s napřímenými rameny se vydala ke dveřím, které klidně otevřela.

Sama se opřela o rám a pomalu pustila dveře, aby si její muž mohl vychutnat každý milimetr jejího těla. Nasadila jeden ze svých dravých úsměvů a odlepila se od rámu. Jediným pohybem se tak dostala do jeho osobního prostoru a jeho téměř neviditelného pokusu o couvnutí se zasmála.

Natočila hlavu a pozvedla obočí. Zamračeně se na ni díval a ruce si pevně založil na hrudi, aby od ní měl ještě větší odstup. Podle jeho mírně zrychleného dechu rozšířených zorniček ovšem poznala, že se pouze přetvařuje.

"Ale stálo to za to, nemyslíš?" poškádlila ho a bezděčně se opřela o jeho založené ruce.
"Stěží. Od chvíle, co jsi odešla najít vhodný oděv, jsem vyřídil i zbytek tvé korespondence ve firmě a uvařil dva lektvary," odfrkl si, ale neustoupil.

"A stihl ses obléknout," podotkla, když přejela pohledem po jeho společenském hábitu. Překvapivě černém.
"Samozřejmě," ujistil ji jízlivě. "A představ si, že to zabralo téměř tři minuty."
"Podle toho to tak i vypadá," odpověděla stejně jízlivě a přidala úsměv.

Opět se na ni zamračil, ale v jeho očích se mihlo i cosi jako pobavení. Rozhodla se ho ovšem dál netrápit a odtáhla se od něj. Znovu si ho prohlédla, a když se jejich oči opět setkaly, vyzývavě se narovnal.

"Možná bych měla svůj názor přehodnotit," prohodila s mírnou dávkou hravosti a když se nijak nebránil, ani se nemračil více, než obvykle, zavěsila se do jeho rámě. "Tenhle hábit ti dělá širší ramena."

Aby svá slova podpořila, letmo přejela prsty své volné ruky po jeho ruce. Opět u něj byla blízko a nedělalo jí problém vyloudit další potutelný úsměv. Jeho odpovědí, bylo odfrknutí, kterým jí dával najevo, jak dětinská její hra je.

"Můžeme se tedy vydat do restaurace nebo je tu ještě něco, co na své vizáži musíš nutně spravit?" zchladil ji a i na jeho tváři se objevil náznak úsměvu.

Naoko se zamyslela, zatímco mířili ke schodům a poté si schválně poupravila šaty u hrudníku.
"Plastika?" zeptala se ho rádoby vážně a schválně vypnula hruď.

Protočil očima, ale neunikl jí jeho zkoumavý pohled. Opět se jí na tváři objevil vítězný úsměv a když si ho všiml, neodolala nutkání si olíznout spodní ret, jen aby ho vyprovokovala. Jeho pohled ztemněl a Kate mírné zaváhání, když mu zírala do očí, stačilo k tomu, aby vynechala schod.

Instinktivně se ho chytila oběma rukama, když se jí noha podlomila a on ji stejně pevně přitáhl k sobě. Obě ruce měla uvězněné mezi jejich těla a teprve když cítila jak se svaly v jeho pravé paži napínají, uvědomila si, že nestojí nohama na zemi.

Držel ji jednou rukou nad posledním schodem, který neviděla, zatímco mu do jeho druhé ruky, jež měl také zaklíněnou mezi jejich těly, zarývala nehty. Ihned s tím přestala a zvedla k němu pohled. Byli si velice blízko. Cítila jeho teplý dech na svých rtech.

"Měla bys dávat pozor, kam šlapeš," oznámil jí s klidem, až ji samotnou překvapil.
"To bych měla," odvětila tak vyrovnaně, jak jen dokázala, zatímco jí srdce v hrudi bylo jako splašené.

Nebyla takový ignorant, aby si myslela, že je to pouze z adrenalinu. Přestože si byla jistá, že v jeho očích uviděla zájem, postavil ji zpět na nohy a nabídl svou ruku. Kate bez zaváhání přijala jeho nabídku, protože při delší prodlevě by si jistě všiml, jak se jí ruce mírně třesou.

Bez dalšího slova zamířila z domu a teprve když ho Severus bezpečně zajistil, otočil se k ní a nabídl jí svou ruku. Ihned ho za ni chytila a nechala se přenést.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Restaurace, v níž se objevili, byla překvapivě velmi prostorná a elegantní. Ne že by čekala, že ji odvede do nějaké zapadlé hospody, ale přesto předčil její očekávání. Byla to kouzelnická restaurace, jak si ihned uvědomila, když je číšník uváděl ke stolu a hůlkou přičaroval jídelní lístky a džbán s vodou a sklenicemi.

Kate pozvedla nejprve vinný lístek, což vyvolalo u Severuse uznalý pohled, protože se ho chopil hned vzápětí. Oba probírali nabídku a Kate rychle našla víno, které spolu popíjeli u ohně a označila ho. Přisunula svůj lístek k lektvaristovi a ten si ho ihned prohlédl.

Tentokrát byl jeho úsměv opravdový a neskrývaný. Byť se mohl zdát ostatním neviditelný. Pro Kate, která už se cítila dost zběhla v jeho grimasách a řeči těla, to znamenalo opravdový úspěch. Sama se neubránila vlastnímu úsměvu.

"Máte vybráno?" přerušila jejich neverbální konverzaci číšnice.
Kate se na ni okamžitě otočila a její úsměv se neztratil.
"Ano, dali bychom si jednu láhev Elfského rousničníku," požádala čarodějku, která si mávnutím hůlky objednávku zapsala.

"Výborně, nechám vám čas pro výběr hlavního chodu. Jako předkrm tu máme Sýrovou specialitu od Barda nebo Mořské plody od Madame Ploutvičkové," oznámila jim vesele.

Kate polkla smích při pohledu na Severuse. Podívala se na něj a obrátila se k číšnici.
"Specialitu." - "Specialitu."

Oba dva se na sebe překvapeně podívali a Kate mírně zrůžověla, když pohlédla do tváře mladé čarodějky, která si je prohlížela s neskrývaným zájmem.

"Jak dlouho už jste spolu? Máte oslavu?" vychrlila ze sebe s nadšením a kývla na snubní prsten na levém prsteníčku Kate.
"Ehm...," Kate se rychle snažila vymyslet nějakou výmluvu, ale Severus ji opět překvapil.

"Ocenil bych, kdybyste se věnovala své práci a adekvátně zpracovala naši objednávku, abychom naše výročí mohli opravdu oslavit. Pokud nám ale hodláte dnešní večer kazit svými drzými připomínkami a otravnou přítomností, pak bychom si nejspíše měli najít místo v jiné restauraci, kde nás skutečně hodlají obsloužit."

Dívka vytřeštila oči a Kate raději zasáhla. Položila svou ruku na manželovu dlaň a se shovívavým úsměvem se otočila k servírce.

"Chtěl říct, že bychom ocenili, kdybyste přinesla naše víno."
"Sa-samozřejmě," vykoktala a spěšně zamířila do kuchyně.

Kate protočila očima a obrátila se k Severusovi, aby mu mohla vyhubovat, že tu odstrašuje obsluhu, když si všimla jeho spokojeného a pobaveného pohledu. Místo toho se ale pouze rozesmála a po krátkém zaváhání se k ní poněkud tišeji přidal. Kate stiskla jeho dlaň a on jejich spojené ruce obrátil, aby ji mohl držet pohodlněji.

Ten večer její ruku ze své již nepustil.

29. Pravda bolí

19. února 2017 v 22:13 Spoutaní

WATTPAD

29. Pravda bolí

25. Června

Čtyři dny.

Zpočátku jsem přikládal její stav k šoku - smrt matky ji musela poznamenat. Ztráta krve a fyzická zátěž to nijak nevylepšily. Po dvanácti hodinách jsem předpokládal, že přešla z šoku rovnou do apatie. Nekomunikovala, nejedla, nepila. Nereagovala.

Neměl jsem na výběr, nutil jsem ji k jídlu, k tomu, aby se napila, promluvila. Všechno zbytečně. Druhý den jsem po poradě s Poppy přešel k radikálnímu řešení a napojil ji na kapačky. Nevypadala, že by ji nějak zajímalo, co se děje s ní nebo v jejím okolí.

Shodila váhu, kterou si nemohla dovolit postrádat. Její lícní kosti vystupovaly tak výrazně, že jsem začal mít obavu, že jí prothrnou kůži. Její zranění se nehojila tak rychle, jak by měla. Namlouvat si, že je to kvůli nedostatku živin či dehydrataci, bylo naprosto zbytečné a naivní.

Ke konci třetího dne začal narůstat můj vztek i frustrace. Nemohl jsem si to ovšem vybít na Kate. Tak hluboko jsem klesnout nehodlal. Nechat se pohltit nitroklidem a mechanicky pokračovat ve svém poslání mi přišlo jednodušší.

Další den to bylo peklo. Už jen při myšlence, že měl přijít víkend a já stále nebyl schopen přijít na řešení téhle situace. Levé předloktí bylo zcela klidné, ani náznak další schůze. Nepředvolal nás. Nikoho.
To nesnesitelné ticho mě pomalu sžírá zevnitř. Jak dlouho dokážu odolávat?


27. Června

Stále nepromluvila jediné slovo. Poppy mi již navrhla několik psychologů od Munga, ale odmítám ji. Kate nemá psychický blok; jednoduše s námi nechce mluvit. Tahle myšlenka by měla přinést alespoň malou útěchu, ale je tomu právě naopak.

Pokud by byl problém opravdu v její hlavě, dalo by se s tím něco dělat. Teď nevím, jak jí pomoci nebo alespoň donutit ji k tomu, aby si na mě konečně vybila svůj vztek. Cítím ho z její magie, ale ona ho zcela ignoruje.
Je tak zaměřená na to mě psychicky zdeptat, že nepotřebuje využít svou sílu. Nepochybuji o tom, že se jí to povede.


28. Června, ráno

Sundala si snubní prsten.

Našel jsem ho na nočním stolku, když se včera odešla osprchovat. Dveře nechávala otevřené. Bylo to z důvodu, že se chtěla cítit bezpečně nebo mi jen výsměšně ukazovala, že ví, jak ji sleduji jako jestřáb, protože se mé obavy dostaly do bodu, kdy čekám, až obrátí hůlku proti sobě?

Odešla si lehnout ihned po své půlhodinové koupeli. Bez večeře, stejně jako každý den. Zbaběle jsem čekal, dokud si nebudu jist, že spí, než jsem se dopravil do ložnice a ulehl k ní. Stejně jsem nezamhouřil oka a ve čtyři ráno se vydal do ředitelny.

Albus na mě již čekal s čajem a starostlivým pohledem. Nesnažil jsem se mu již nic vysvětlovat, moje energie mě opouštěla. Slíbil jsem si něco, co nedokážu splnit. Nemohu jí pomoci. Pokud je ovšem její přání má smrt, nečekám, že to bude trvat dlouho a vyplní se.

Vrátil jsem se z ředitelny brzy. Stále ještě spala, i když neklidně. Na noční stolek jsem jí položil snubní prstýnek její matky. Nevěděl jsem, co to pro ni bude znamenat, ale nemohl jsem ho nadále nosit při sobě.
Jeho tíha mi připomínala, jak moc jsem selhal tam, kde ji ona dokázala zachránit.


28. Června, večer

Nitrobrana s Potterem dopadla katastrofálně.
Nemohl jsem snést pohled na tu šťastnou a usměvavou tvář, příliš jsem v ní viděl Jamese Pottera. Byl jsem až přehnaně tvrdý a vyhnal jsem toho kluka s křikem, jaký je rozmazlený a nevychovaný spratek.

Pravděpodobně už pro mě neexistuje hranice, kterou bych mohl překročit.
Potter vyletěl ze sklepení bez dalšího slova, ale bylo vidět, že ho zasáhla tak, jak jsem zamýšlel. Albus mi to jistě vyčte, stejně jako Black poté, co mu to jeho kmotřenec vyžvaní. Bylo mi to naprosto jedno.

Vrazil jsem do svých komnat a neobtěžoval se zkontrolovat Kate. Nedokázal bych čelit dalším obviněním v jejích očích a posadil jsem se k esejím, abych je opravil. Byla to již víceméně manuální činnost a o odpovědích jsem nemusel přemýšlet.

V jedenáct večer jsem toho už měl plné zuby a moje soustředěnost byla nadobro pryč. Podrážděně jsem je od sebe odstrčil a protřel si unavené oči. Nemělo smysl zůstávat vzhůru a zírat na písmena, co se slévají do sebe a vysmívají se mi.

Přesto jsem se rychle vzpamatoval z únavy, když jsem vešel do ložnice. Kate nespala. Seděla v tureckém sedu na posteli s otevřenou knihou před sebou. Jakmile mě uslyšela, zvedla pohled a já se zarazil na místě.

Vyhýbala se mi od chvíle, co jsme se přemístili z Tkalcovské do Bradavic. Věděl jsem, že to musí něco znamenat. Matný záblesk u její hrudi přitáhl mou pozornost, když se narovnala. Rychle jsem svůj pohled zvedl, když jsem si uvědomil, na co se dívám.

Pozvedl jsem obočí a hleděl na ni. Zaklapla knihu, aniž by ze mě odtrhla pohled a promluvila.
"Chci ji mít blízko sebe."

Její hlas zněl ochraptěle, podivně stroze, jako by se nedokázala sama v sobě vyznat a všechny emoce tedy blokovala. Přikývl jsem, neschopen slova. Pod mým pohledem si v nervózním gestu srovnala svůj narychlo vyrobený náhrdelník, na nějž navlékla matčin prsten.

Než jsem přešel pokoj k posteli, vlezla si pod svou vlastní přikrývku a lehla si na bok; zády ke mně. Věděl jsem, že mi tím naznačuje, že je po debatě, ale nemohl jsem ji tak nechat. Nemohl jsem tenhle pokrok jen tak zazdít.

"Myslel jsem to vážně," prozradil jsem jí a obešel postel na její stranu, protože se odmítala otočit.
Její oči na mě krátce pohlédly, než se vrátily ke svému zírání do prázdna. Vytáhl jsem její snubní prstýnek a položil ho na noční stolek.

"Ať to stojí cokoliv."


29. Června

Vzbudil jsem se později, než obvykle. Kate už vedle mě neležela.
Z toho jsem nebyl nijak vyveden z míry - její vyhýbání tak fungovalo. Co mě překvapilo byl malý pergamen položený na její části postele. Byla na něm jediná věta.

Vrátím se na večeři, Kate

Odolat nutkání ji okamžitě hledat bylo nejhorší. Uchýlil jsem se k vaření lektvarů, i když mi práce na nich neutíkala zdaleka tak rychle, jako tomu obvykle bývalo. Ale její vzkaz nebylo jen oznámení, kdy přijde, ale zároveň varování, abych ji nehledal.

Přesto se mi ulevilo, když jsem ji viděl přicházet krbem. Stále nepromluvila, ale navečeřela se a to bylo dobré znamení. Možná pro mě ale dobré znamení bylo pouze to, že se na jejím prsteníčku znovu objevil snubní prsten.


30. Června

Studenti konečně odjeli. Opět jsem ale necítil žádný klid.
Čistě z bezpečnostních důvodů jsem s profesorským sborem dohlížel na bezpečnost žáků při jejich odjezdu. Minerva se se mnou stále odmítala bavit poté, co se od Albuse dozvěděla o lekci Nitrobrany s Potterem.

Byla na mě právem naštvaná, ale ničím argumentovat nedokázala, neboť Potter odmítal říct cokoliv o nitrobraně jí i řediteli. Vyřešila to tím, že házela mým směrem zlostné pohledy plné frustrace.

Nikdo mne naštěstí nepozoroval, když žáci nastupovali do vlaku a já si mohl Pottera také nerušeně prohlédnout. Opět vypadal nemocně a bledší, než předtím. Nerozuměl jsem tomu a doteď nevím, co mu běželo hlavou, když následoval do kupé své přátele.

Odcházel jsem do hradu mezi prvními a spěšně se vyhnul každému z kolegů. Neměl jsem náladu ani čas je poslouchat a zamířil jsem do sklepení. Kate mne překvapila zabalenými taškami. Čekala, že budu odporovat, takže byla také překvapena, když jsem nás pouze přemístil na Tkalcovskou.

Její zkoumavý pohled jsem nedokázal dešifrovat. Její oči měly zvláštní výraz, co se každou vteřinou měnil. Nevím, co ode mě čekala.


2. Července

Stále čekám, kdy nás předvolá.
To ticho a klid mě znervózňuje. Vím, že nadcházející schůze bude příšerná, ale čekání na ni je zdaleka horší. Kate se mezitím zabavovala prací na domě. Párkrát se mnou promluvila, když to považovala za nutné.

Opravdu se do oprav pustila s nasazením, jaké jsem u ní nezažil. Ale dokud jí to pomáhalo se nějak vyrovnat, nehodlal jsem zasahovat. Vyzkouším všechny prostředky, co se mi nabídnou a budu doufat v to nejlepší.


7. Července

Beru zpět vše, co jsem prohlašoval o čekání na schůzi.


11. Července

Nový nábytek ve studovně. Nekupovalas ho proto, že to byla další místnost v pořadí, ale proto, že se tam uchylujeme po schůzích, kdy se nemůžeme ani hnout poté, co vypadneme z krbu. Jak moc tě urazí slovo ohleduplná?

Předpokládám že ne o moc víc, než cokoliv, co ti řeknu. Ano, už nějakou dobu vím, že tenhle deník čteš. Přináší ti alespoň částečnou úlevu, když víš, že přijímám svou vinu? Opravdu jsem zvědav na tvou reakci, až se spolu potkáme po tomhle zápise...

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Takhle si získáváš mou pozornost?"
Prohodila Kate a mrštila deník do jeho klína. Lektvarista se neobtěžoval zvednout pohled. Zavrčela a vytrhla mu knihu z rukou. Odhodila ji do kouta a její manžel jí pohlédl do očí. Spokojenost, kterou v nich viděla, ji naštvala.

"To sis všechny ty blbosti vymýšlel? Protožes věděl, že ti ten deník čtu?!"
"Stále nechápu, proč tě to tak překvapuje."

Zírala na něj a pak se zasmála. Upřímně, ovšem se stopou ironie. Posadila se vedle něj a zírala ohnivých plamenů v krbu. Opět se na něj podívala a zvláštně si ho prohlédla. Neuhnul však pohledem.

"Nevěděla jsem, že dokážeš být až tak dobrý v předstírání," ušklíbla se kysele a zavrtěla hlavou. "Já ti totiž určitou část alespoň trochu věřila."

"Neřekl jsem, že jsem si vymyslel vše," zněla jeho odpověď a na její pátravý pohled pokračoval. "Přeháněl jsem, to ano, abych zachytil tvou pozornost. Nebo sis vážně myslela, že bych si něco, o čem nechci, abys věděla, zapisoval pokaždé, když jsem s tebou byl v místnosti?"

Zavrtěla hlavou, ale protože dál pokračoval, nepřerušovala ho.
"Věděl jsem, že se mnou nebudeš mluvit a nebudeš se mnou ani chtít mít cokoliv společného. To stále platí a respektuji to, ovšem svůj slib jsem myslel vážně."

Otočil se k ní a veškerá stopa ironie z jeho tváře zmizela. Upřeně se jí díval do očí a ona se neubránila zachvění nad intenzitou jeho pohledu. Přesto se neodvrátila.
"Proč?"

Překvapilo ji jeho zaváhání a způsob, jakým rychle kontroloval svůj výraz. Její ruka vystřelila dřív, než o tom stihla doopravdy přemýšlet a pevně chytila jednu z jeho dlaní. Zmateně se na ni podíval a ona zavrtěla hlavou.

"Nechci už žádné lži."
Neodpověděl a pohledem sklouznul k jejich propleteným dlaním. Neodtáhl se.

"Pokud mě opravdu chceš zachránit za každou cenu," citovala ho a neodpustila si svou krátkou ironii, čímž si vysloužila zamračený pohled. "Pak mi nemůžeš lhát a dělat všechno, jak se ti zlíbí. Věřila jsem tomu, že tak můžeme fungovat, ale podívej se, kam nás naše lhaní dostalo."

Poslední slova byla trpká a Kate ucítila ve svém krku knedlík. Zamrkala, aby zahnala slzy a zhluboka se nadechla.
"Co tím chci říct, je to, že pokud opravdu chceš, abych ti věřila, budeš mi taky muset věřit."

Stále mlčel a nezvedl pohled. Kate s povzdechem pustila jeho ruku a pokusila se vstát. Znovu ji zachytil dřív, než to stihla udělat. Vyčkávavě se podívala na jejich ruce a poté zpět do jeho tváře. Tentokrát svůj pohled nesklonil.

"Nemůžu dovolit, aby tě taky zabili. Nedokázal bych se sebou žít."
Nebylo pochyb, že tohle bylo zcela upřímné prohlášení. Kate se chytila jeho slov a znovu usedla vedle něj, tentokrát tak blízko, že se jejich nohy pevně dotýkaly.

"Koho jsi ztratil?" zeptala se ho šeptem, a přesto naněj její slova zapůsobila jako výstřel z děla.
Trhl sebou a nevědomky tiskl její ruce, když se je pokusil sevřít v pěst. Kate ani necekla, skoro tu bolest necítila. Odpověď na její otázku byla důležitější. Cítila ovšem, že se od něj odpovědi nedočká.

"Byl to On?" zkusila tedy hádat.
Nemusela zdůrazňovat, koho tím myslí. Její manžel sevřel rty, ale pomalu přikývnul. Cítila se špatně a bylo jí ho líto, ale věděla, že kdyby to dala najevo, akorát ho to naštve a uzavře se do sebe úplně.

Stiskla jeho ruku a když zvedla pohled, jejich oči se setkaly v porozumění. Nedokázala přijít na nic, čím by mu pomohla. Sama sobě nedokázala přinést útěchu, alespoň mu může ukázat, že v tom není sám.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Popravdě, necítila se tak dobře, jak se před Severusem tvářila. Po incidentu s deníkem spolu navázali jakési příměří a Kate se snažila chovat tak příčetně, jak jen to dovedla. Stále ji to ale nezbavilo jeho neustálého dohledu.

Na jednu stranu by ji to mělo těšit, ovšem pokaždé, když už se skoro přesvědčila, že k němu cítí vděk, uvědomila si, že kdyby ji takto sledoval před měsícem, mohla tu stále být její matka. Jakkoliv nespravedlivé se to zdálo, její žal stále nemizel.

Stejně jako její vztek a vzrůstající nenávist vůči otci. Věděla, že jí lektvarista zabránil v zabití Sebastiana kvůli svému vlastnímu postavení a také proto, že z nějakého důvodu nahrazuje osobu, jež ztratil kvůli Voldemortovi.

Byla vzteky bez sebe, když ji odtamtud přemístil pryč, ale po pár týdnech racionálního uvážení všech pro a proti, byla vlastně ráda, že se tak stalo. Nechtěla umřít, ne doopravdy. Nikdo nechce umřít, je to proti přirozenému lidskému instinktu.

Dal jí šanci vše promyslet lépe a důkladněji. Rozhodně ji jeho čin neodradil od dalšího pokusu o vraždu. Kate nezabíjela ráda ani mudly, ani jiné kouzelníky či čarodějky. Dělala to, protože neměla na výběr.

Její otec byla první osoba, jejíž vraždu plánovala. Nechtěla ho zabít Avadou a poté odkráčet, jako by se nic nestalo. Ne. Musel trpět, a hodně. Ale aby její plán fungoval, musela vyčkat správnou příležitost.

Zjistila, že je schopná být velmi trpělivá, když to situace vyžaduje. Než se naskytne správná příležitost, může ještě uplynout pár měsíců. Byla ochotná to riskovat. Stálo to za to.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"V téhle nenajdeš žádná užitečná kouzla."
Okamžitě upustila knihu a obrátila se s hůlkou napřaženou. Podrážděně si odfrkla a sklonila hůlku, když si uvědomila, že je to Severus. Otočila se zpět ke knihovně a vytáhla jinou knihu s kletbami. Tahle vypadala slibně.

"Jakou kletbu přesně hledáš? Probírat se celou knihovnou mi přijde naprosto zbytečné, pokud víš, co hledáš," oznámil jí a k jejímu podráždění vstoupil do místnosti.

"Nehledám určitou kletbu," odpověděla a vrátila malou knihu na původní místo. "Pročítám všechny knihy s černou magií a hledám ty nejhorší kletby, jaké tu máš. Až mi to bude připadat, že je zbytečné tu ztrácet čas, přejdu do jiných knihoven."

"Tvůj otec?"
Zarazila se a otočila. Přimhouřila oči, třebaže ji sledoval klidně a ne vyčítavě. Založila ruce na hrudi.

"A kdyby? Chceš mě zastavit?" v jejím hlase zněla jasná výzva.
"Ne," odvětil s klidem a vyrazil k protější knihovně, v níž začal pátrat. "Milerád ti pomůžu."

Tentokrát překvapeně zamrkala a sledovala, jak se prohrabuje v poličkách. Nedůvěřivě k němu přešla a opřela se o knihovnu tak, aby mu zabránila v dalším hledání a byl jí nucen naslouchat. Zamračil se, ale nechal ji.

"Proč mi s tím chceš pomoct?"
"Protože se nemůžu dočkat, až bude mrtvý."

"To není tvůj jediný důvod," obvinila ho a opřela se o polici hned před ním, když se pokoušel dál hledat.
Teď se na ni díval s velmi otráveným výrazem. Neustoupila.

"Musí pro všechno existovat zásadní důvod? Nemůžeš prostě akceptovat fakt, že tvůj otec je mimořádný parchant, co si zaslouží vše, co na něj chystáš?"

"Vidím ti to na očích," ignorovala jeho pokus o to ji vydráždit a odrazila se ze svého místa, takže se jejich těla skoro dotýkala. "A tys mi slíbil, že nebudeš lhát. Co stojí za tvým úsilím mi pomoci?"

"Můj otec."

28. Zpátky do temnoty

12. února 2017 v 20:02 Spoutaní

WATTPAD

28. Zpátky do temnoty

Víc už nepotřeboval slyšet a okamžitě se vydal do obývacího pokoje k Letaxu. Ředitel s Kingsleym se ho pokoušeli ještě zadržet, ale proti jeho neústupné magii neměli sebemenší šanci. Severus sebral kousek přenášecího prášku a s výkřikem vešel do zelených plamenů.

Okamžitě vypadl v pokojích madame Pomfreyové, v němž přebývalo několik členů Fénixova řádu a když uslyšeli zvuk přenášení, chopili se hůlek. Většina z nich přitom měla ve tvářích bolestnou grimasu a ruce se jim třásli.

Jakmile si povšimli, kdo se přemístil, sklonili hůlky - byť někteří s větší nedůvěrou - a ulehli zpět do lůžek. Severus jim nevěnoval žádnou pozornost a vyrazil ze dveří pokoje do velké ošetřovny. V té pobíhalo několik desítek lidí - včetně pár starších studentů Bradavic, jenž očividně pomáhali s raněnými.

Míjel studenty, kteří při jediném pohledu na profesorovu tváři, uskakovali z cesty a raději sklopili pohled, i když byli zvědavi, co tak důležitého sem přivedlo jejich obávaného lektvaristu. Snapeovi vyšla skrze jednu zástěnu naproti madame Pomfreyová.

Z jejího výrazu tváře se musel zastavit. Všechen zvuk v místnosti jako by utichl a vešel do pozadí. Severus cítil své vlastní srdce, jak hrůzou bije v jeho hrudníku. Při soustrastném pohledu své kolegyně se opět narovnal a rozešel jejím směrem.

Nevěnoval jí pozornost a nevnímal, co mu říká, zatímco se snažila zachytit jeho pozornost pevným stiskem na jeho rameni. Ignoroval bolest a poměrně hrubě ji od sebe odstrčil, než vešel za bílou plentu.

Byl si jistý, že kdyby měl ještě něco v žaludku, okamžitě by to vyzvrátil. Bylo těžké byť i jen rozeznat postavu v tom, co leželo na krví prosáklém prostěradle. Jediné, co zůstalo vcelku byla levá ruka s mrtvým Znamením na předloktí.

Nemusel ani dlouho přemýšlet nad tím, co to mělo znamenat. Temný pán zuřil takovým způsobem, že mu Severus nejen nestanul po boku, ale dokonce bojoval proti němu, že se mu pomstil jediným možným způsobem, který lektvaristovi připomene jeho místo.

Severusovu mysl opět zaplnily vzpomínky na Lily, kterou Voldemort kvůli němu také zabil. Lektvarista zabalil ruce v pěst a pevně sevřel čelist, když přistoupil k lůžku. Matně si uvědomoval, že za plentu vstoupil i někdo další.

"Chtěla jsem tě varovat," promluvila jemně a tiše za ním Poppy. V hlase jí byl cítit smutek a lítost. "Když ji přenesli, její magii jsem vůbec necítila, ale doufala jsem, že alespoň její tělo budu schopna zachránit-"

"Vypadni."
"Severusi-"

"Tak vypadni! Neslyšíš?! Je trocha soukromí opravdu příliš, co žádám?!" vyštěkl agresivně a z jeho očí sršela nenávist, která donutila Poppy o krok ustoupit.

Poté se její postava ale opět narovnala a přestože bylo vidět, že ji jeho slova ranila, zachovala profesionální masku a přikývla. Otočila se k odchodu, stejně jako se Severus otočil zpět ke své ženě a s jednou rukou na plentě se zastavila.

"Měl bys vědět, že tu pro tebe je spousta lidí a neměl bys nás od sebe odhánět," s těmito slovy zmizela, než jí stihl oponovat.

Lektvarista však jen vrhl kolem oplentovaného lůžka tišící a diskrétní kouzla a donutil svůj pohled přejet k jejímu obličeji. Nebo alespoň k tomu, co z něj zbylo.

Bylo vidět, že na něj bylo použito několik desítek kouzel a podle jejich stavu a hloubky bylo dobře poznat, že musela ještě žít, když tyhle rány utržila. Znovu se mu obrátil žaludek, když se díval na její zohyzděnou pravou tvář.

Její oční víčka musela být vypálena kouzlem a tak na něj mrtvě zíralo nyní temně zarudlé levé oko, v němž nebyla téměř žádná stopa po zornici. Druhé oko bylo vytrženo z její lebky spolu s masem. Zející prázdnotu na pravé straně doplňovaly vlkodlačí drápy, nepochybně Šedohřbetovy.

Povolil své pevně sevřené pěsti poté, co ho začaly bolet klouby z té námahy. V hlavě mezitím dle každého kouzla určoval jednoho smrtijeda po druhém, který se dopustil nějaké ohavnosti na Kate. Fenrir Šedohřbet na jeho seznamu přesto dominoval.

Donutil se odtrhnout pohled od její tváře a poté prohlédnout i zbytek jejího těla. Znovu cítil nenávist, která v něm vzplanula jako pochodeň a tentokrát si byl jist, že ji Brumbál ani nikdo jiný nebude schopen uhasit.

Neexistoval žádný milimetr její kůže - kromě levé ruky od předloktí k prstům -, na níž by se neskvěla temná modřina, krvavý šrám či popálenina. Její trup byl poset řezacími kouzly a obtiskem vlkodlačích zubů přesně v místech, kde pod žebry kdysi bušilo srdce.

Šedohřbet jí ho musel vytrhnout až posmrtně, neboť z prkennosti jejího těla bylo očividné, že ji zabila smrtící kletba. Magie kolem se rozehřála na nepříjemnou teplotu a Severus se musel hodně přesvědčovat, aby se uklidnil natolik, že nezničí celou ošetřovnu.

Jeho pohled sjel k jejímu podbřišku, který byl opět rozdrápán a záměrně magicky zmrazen, aby ten, kdo ji našel, přesně věděl, co mu má být sděleno. Severus nechtěl její tělo nijak poškodit, ale nemohl jinak a zacelil kůži na jejím břiše, byť tím ničil další orgány působením zmrazovacího kouzla.

V dávných dobách, kdy se kouzelníci s čistou krví opravdu rovnali šíleným barbarům, jenž prahli po cti, jménu a slávě, označovali ženu nevhodnou zplozením dědice tímto kouzlem. Zaživa ji otevřeli, násilně rozdrtili vaječníky s dělohou a použili zmrazovací kouzla.

Bolest musela být příšerná a čarodějka zemřela teprve po deseti hodinách šíleného utrpení.
Zamotala se mu hlava a musel se posadit. Stále cítil vztek a nenávist, ale ty se začaly obracet i proti němu. Kate musela zakusit neskutečná muka, než ji jeden z těch sadistů milosrdně zabil Avadou. Zostudili ji přede všemi - osobu i tělo.

Téměř mu z úst vyklouzla omluva, a opět zažil pocit deja-vu, když vešel do Potterovic domu a tisknul k sobě svou mrtvou lásku a prosil o odpuštění. Ale teď a tady se slova zastavila v jeho hrdle a dál nevyšla.

Lilyiné smrti zabránit nemohl. Nestihl by se dostat do Godrikova dolu včas a Voldemortovým cílem navíc nebylo ji zabít, protože ač se mu to nezdálo, zaslíbil ji svému nejvěrnějšímu služebníkovi.
Ale Kate...

Kate zachránit mohl. Měl nejdříve vyrazit na setkání a riskovat své krytí, protože kdyby to udělal... Kdyby to udělal, jeho žena mohla ještě dýchat. Záleželo mu na ní, byla jednou z jeho jistot a na rozdíl od Lily, mu svým způsobem patřila.

Než se mohl zastavit, jedna z jeho jemně se třesoucích rukou zamířila k jejímu obličeji, než se zarazil. Poté vzal mezi prsty malý pramínek temných vlasů, který i na dotek byl cítit ohněm i utrpením. Její vlasy zcela ztratily hebkost i lesk a nabraly mrtvolnou tíhu.

Odtáhnul ruku zase zpět a do obou dlaní opatrně vzal její levou dlaň. Cítil její chlad, vyprchanou magii a šílené ticho v její duši. V tom okamžiku byl nucen zavřít své oči a pár zrádných slz si našlo cestu ven zpod jeho pevně semknutých víček.

Z hrdla se mu vydralo trýznivé zavrčení smíchané se zoufalým vzlykem a jeho stisk na mrtvé dlani zpevněl. Jeho prsty přeběhly po tvrdém kovu prstenu a poté se zarazil. Byl v takovém šoku, že všechno zoufalství, bezmoc i nekončící smutek byli pryč.

Otevřel oči a narovnal se. Jemně přetočil její ruku hřbetem vzhůru a přejel bříškem prstu po zlatém kovu, který se drze třpytil v měsíčním světle ošetřovny. Srdce mu poskočilo a sundal prsten z jejího prsteníčku.

Pozvedl ten malý kov na světlo a odstranil krev, která na něm ulpěla. Když ho uviděl v pravé podobě, vyskočil ze stoličky tak rychle, že se převrhla. Okamžitě uslyšel pohyb za plentou a neverbálně zrušil svá kouzla.

Dovnitř ihned vešla ošetřovatelka společně s ředitelem a Minervou. Ve všech tvářích byl vepsán smutek a lítost, zatímco se to zároveň snažili nedat najevo natolik, aby lektvaristu nenaštvali. Jediný Albus v tom byl úspěšný.

"Severusi co-"
"To není Kate," zarazil Severus Poppy okamžitě.

Ošetřovatelka si vyměnila ustaraný pohled s profesorkou Přeměňování a pokusila se něco jemně namítnout, když ji přerušil Brumbál letmým pozvednutím ruky.
"Severusi," začal opatrně, když se díval do fanaticky se lesknoucích očí svého mladšího kolegy.

Odolával svému smutku, když si vybavil jejich první setkání po smrti Lily. Lektvarista měl ve tváři úplně stejný výraz.
"Věř mi, že chápu, jak je to pro tebe těžké, chlapče, ale nemůžeš s tím nic udělat. Věděl jsi, že se to může stát a rozhodně to není tvoje chyba, ale poslouchej-"

"Ne, vy mně poslouchejte," přerušil ho se zavrčením Severus a v jeho očích se mihlo něco nebezpečného a divokého. "Tohle není ona. Není to má žena."
"Severusi-," pokusila o totéž i Minerva, ale opět ji lektvarista přerušil.

"Budete tak laskavi a vyslechnete mě?!" vyštěkl netrpělivě a k jeho spokojenosti ho nechali mluvit dál. "Vidíte to?"
Pozvedl do výšky prsten, který sejmul z ženina prstu a podal ho řediteli. Ten si ho prohlédl a nechápavě se podíval na Severuse. Ten bez dalšího vysvětlování pozvedl svou levou dlaň a otočil ji hřbetem ke kolegům.

Albus sklopil pohled k prstenu v jeho dlani a poté ho zvedl k lektvaristově levici. V očích se mu potěšeně zablesklo a jeho tvář se rozjasnila. Severus spustil svou ruku zpět k boku a otočil se k tělu na lůžku.
Přimhouřil oči a přejel znovu pohledem přes zohyzděnou tvář.

"Když se na ni dívám teď, vlasy téhle ženy jsou delší, než je měla Kate, třebaže mají stejnou barvu. A její oči jsou trochu tmavší, než-" zarazil se a opět cítil ledovou hrůzu, která zachytila jeho srdce.
"Severusi?"

Lektvarista neodpověděl a přivřel oči. Když je po chvíli otevřel a otočil se ke kolegům, zvědavě a starostlivě na něj hleděli. Minerva se jako první donutila k tomu promluvit.

"Severusi... je to nakonec...?" nedokončila a pohledem přejela zpět k ženě na posteli.
"Cože?" optal se nechápavě Severus, než s náhlým pochopením vehementně zavrtěl hlavou. "Ne! Není to Kate."

"A kdo to tedy je?" optala se Poppy.
Severus se prkenně otočil k osobě, jež pravděpodobně zachránila život jeho ženě.
"Viviene Morganová."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Jakmile se madame Pomfreyová velmi složitou inkantací ujistila, že osoba na jejím nemocničním lůžku skutečně není Kate, Severusova nabitá nenávist se přesunula k nutkavé potřebě najít Kate. Nedovolil si ani pomyslet na to, že by byla mrtvá.

Všichni tři kolegové se mu to pokoušeli vymluvit, ale zcela marně. Severus mohl být zmijozelem, ale napříč tomu byl stejně tvrdohlavý, jako kdejaký nebelvír. Tuto poznámku od Minervy lektvarista přešel, čímž ji jen utvrdil v tom, co už dávno odhadla.

Kate pro něj znamenala daleko víc, než si hodlal přiznat.

Severus již dávno potlačil jakýkoliv pocit viny vůči mrtvým osobám, kromě Lily, ovšem Viviene... Pokusil se na ni nemyslet, když rychlým tempem mířil do svých komnat ve sklepení, aby zahájil své hledání.

Viviene byla jednou z osob, které měl Severus ve své mysli, ne proto, že to byla jeho tchyně a kvůli svému krytí s ní musel dobře vycházet, ale proto, že ať si o ní Kate myslela, co chtěla, Viviene svou dceru milovala.
A tímto činem to pouze dotvrdila.

Severusovou myslí začaly po těchto úvahách běhat černé myšlenky, protože pokud Kate byla na obou setkáních a dosud nenašli ani ji, ani-. Prudce vydechl a zakázal si přemýšlet nad ní jako o mrtvole. Musel se soustředit.

Předpokládal tedy, že na setkáních byly obě a zlost Voldemorta se obrátila na Kate, neboť to byl její manžel, kdo se nezúčastnil ani jedné schůze. Viviene zřejmě nesnesla pohled na to, jak k smrti mučí její dítě a raději pro Kate zemřela.

Což pravděpodobně znamenalo, že Temný pán donutil Kate, aby se dívala, jak mučí a hyzdí tělo její matky. Viděla ji umírat a zasáhlo ji to. Samozřejmě, že ano, jenže Kate si celý svůj život nalhávala, že na ní matce nezáleží.

A pak na vlastní oči viděla, jak ji umučili, protože ji bránila. Protože Viviene ji milovala tak, jak to dovedou jedině matky. Severus pevně tiskl zuby, když procházel pečlivě místnost za místností, aby se ujistil, že se Kate neukryla v jeho komnatách, třebaže ta pravděpodobnost se rovnala téměř nule.

Jakmile tedy prošel místnosti, zcela ignoroval vzkazy i Patrony, které poslal Albus, Minerva i Poppy. Z jeho postavy šla hrůza, když kolem něj vířila magie, zatímco vstoupil do krbu. Naposledy mrkl do svých komnat s jedinou myšlenkou.
Nevrátí se tam, dokud ji nenajde. A nikdo mu v tom nemůže zabránit.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

První místo, které zkusil, byla Tkalcovská ulice. Ač se to zdálo nemyslitelné, určitá logika se v tom těžce, ale přece najít dala. Byla zhrozená, naplněná vztekem a bolestí. Nejspíš raněná. Přemístit se tedy mohla tam, kde by ji nikdo nerušil a ona se mohla sama uzdravit.

Rychlým krokem přešel k domu a nezaobíral se žádnou ostražitostí, když rozrazil dveře a jedním mávnutím hůlky spustil svá detekční kouzla. Neukazovaly nikoho, kdo by vstoupil do domu od chvíle, kdy tu naposledy byl.

Severus přesto pevně stisknul hůlku a vydal se pokoj po pokoji hledat Kate. Prohledal dokonce i sklep a půdu, jen aby se ujistil, že nevynechal jediné místo a může s klidem pokračovat v pátrání jinde.

Téměř odešel z domu, když si povšiml letmé stopy krve na koberci vedoucím do studovny. Přimhouřil oči a pozvedl hůlku. Opatrně přešel ke dveřím, které tiše otevřel a na nichž si povšiml otisk zakrvácené dlaně. Bezpochyby ženské.

Uvnitř ovšem nikdo nebyl, stejně jako při jeho spěšné prohlídce, jakmile vrazil do domu a nevšiml si otisků krve - příliš zabrán do hledání magie ve vzduchu. Rozhlédl se po knihovně, která zdánlivě vypadala naprosto stejně, jako kdykoliv předtím.

Přesto znovu vrhal jedno odhalující kouzlo za druhým, které by ho alespoň trochu navedlo na místo, kam se hodlala Kate ukrýt. Snažil se nevnímat neviditelné teplo u srdce nad myšlenkou, že Kate spoléhala na něj a první myšlenkou byl úkryt v jejich domě.

Potěšeně se narovnal, když jedno z jeho kouzel zablesklo u zadní knihovny a spěšným krokem tam zamířil. Prohledal prvních pár knih, než si sám vynadal a znovu vytáhl hůlku, aby na celou knihovničku použil odhalující kouzlo.

Zastavilo se u jedné z drobnějších knih v černé kožené vazbě. Když ji vytáhl, na jejím obalu byla stále znát krev, která na ní ulpěla. Co však lektvaristu vyděsilo, byl její název. Rodové kletby a jejich využití.

Rychle v ní listoval, ovšem s opatrností, aby určil přesnou stránku, kterou si Kate vyhlídla. Nemusel pátrat dlouho a když si přečetl pouze její název, věděl, že ji musí okamžitě najít a zastavit. Zaklapl knihu a vyběhl z domu, téměř zapomínaje použít na dům ochranná kouzla, než se přemístil na panství Morganů.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Všude bylo ticho, když se přemístil na rozlehlý pozemek lorda Morgana a pevně chytil svou hůlku. Použil na sebe několik krycích kouzel, ale věděl, že mu budou naprosto k ničemu pod ochranami tak mocné kouzelnické rodiny, jakou byli Morganovi.

Mohlo by mu to ale dát nějaký čas najít Kate a zabránit jí v tom, co se chystala udělat. Musel jednat rychle, velmi rychle. Znovu se rozběhl po pozemcích a neverbálními kouzly prohledával okolí, protože spoléhal, že ve své zaslepené nenávisti bude neopatrná.

A díkymerlinovi byla.

Jakmile ucítil její magii, musel ovládnout své emoce, které se na něj vrhly s šílenou intenzitou. Teď na ně ale neměl čas a děkoval létům služeb jako špeh, neboť si nebyl jistý, zda by se jinak dokázal ovládnout.

Zamířil k zadním skleníkům s prostornou verandou, na níž byly rozestavěny pohodlné sedačky a stoly. Neviděl žádné služebnictvo, ani skřítky. Bohužel viděl v jednom z lehátek Sebastiana, který si bezstarostně četl knihu.

Jediným problém byla v tuhle chvíli Kate. Severus ji nemohl nijak odzbrojit ani zastavit, pokud ji nedokázala lokalizovat. Nejraději by ji nechal svou pomstu dokončit, ale nemohl a byla to další věc na seznamu věcí, za něž se nenáviděl.

Jeho pozornost v tom momentě upoutal téměř neviditelný pohyb pár desítek metrů od něho. Zahlédl záblesk hůlky a to mu stačilo k akci. Neslyšně se přemístil metr od místa, kde zahlédl hůlku a ihned se vrhl na Kate.

Popadl ji a ihned je oba přemístil, než stihla vydat jakýkoliv zvuk a prozradit je. Někdo v ten moment už klidně mohl varovat svého lorda, že se na jeho pozemek přemístili nezvaní hosté a do pár vteřin by je našli.

Cítil neskutečnou úlevu, když držel její drobnou postavu u své hrudi a slyšel její dech, cítil její bušící srdce. V těch dvou vteřinách, než je přemístil na Tkalcovskou ulici, si ji k sobě přitiskl a do nosu ho okamžitě udeřila její vůně, smíchaná s krví, kouřem a potem.

Jakmile dopadli na koberec v obývacím pokoji, kde si ji k sobě přitáhl, aby se nezranila ještě víc, se teprve rozpoutalo peklo. Kate se mu vysmekla s takovou silou, jakou by od ní nečekal v jejím stavu a když se k němu otočila, neviděl svou ženu.

Její tvář byla zašpiněna blátem, krví, kouřem a merlnví čím ještě. Její oči ovšem byly živé a divoké. Oči šelmy, co byla zahnána do kouta se smrtelným zraněním a chystala se k poslednímu činu svého života.

Vrhla se na Severuse rychleji, než stihl vytáhnout hůlku, ovšem natolik zaslepená bezmocí a zuřivostí, také nevytáhla hůlku, ale pouhýma rukama se mu s mučivým výkřikem vrhla na obličej. Než ji stihl zastavit, sedřela mu levou tvář a polovinu krku do krve.

Podařilo se mu zachytit její ruce, ale bila se jako zdivočelý bazilišek a Severus měl obavu, že ztratila veškerou příčetnost, než si uvědomil, že takový člověk by neplánoval vraždu svého otce s důkladností, kterou tomu jeho žena věnovala.

"Kate! Uklidni se!" pokusil se ji uklidnit, ale z jejího ochraptělého hrdla se vydral jen další rozzuřený výkřik.
"Když ho zabiješ, myslíš, že ti to matku vrátí?!" zavrčel na ni, aby ji dostal z jejího otupělého stavu.

Fungovalo to až příliš dobře. S šíleným zábleskem v očích se mu vytrhla a porazila ho k zemi, kde skončila obkročmo na jeho břiše a bušila mu do hrudi. Severus i přes bolest nijak neútočil, ale opět ji zachytil a protože jí útoky vysilovaly, neměl problém pod sebe opět dostat své nohy a pevně ji chytit.

"Ty parchante! Zatracenej hajzle! Tohle všechno je tvoje chyba! Kdes kurva byl, když nás svolal?!"
"Nemohl jsem na setkání," zvýšil svůj hlas, aby přerušil její křik. "A věř mi, vím, že to byla chyba-"

"Tak ty víš! No to je skvělý! Mám ti pogratulovat, upéct dort?!" vyjekla a aby podpořila svůj názor, pořádně ho nakopla do holeně, takže byl nucen jí stáhnout k zemi, kde ji svým tělem znemožnil pohyb.

Její tělo se mu stále smýkalo, když se mu snažila vysmeknout s dalšími výkřiky a kletbami. Severus hlavou projela morbidní myšlenka na Lily, kterou držel úplně stejně, jen mrtvou a přemýšlel, zda by se chovala stejně, kdyby věděla, že klidně obětoval jejího muže a syna.

"Teď nic nemůžeš změnit Kate! Musíš se uklidnit a nechat mě-"
"Tebe už nikdy nic nenechám udělat! Všechno jsi zničil. Byl tam a já byla tak blízko! Mohla jsem ho zabít a ukončit to. Tak, jak si to zasloužil!

"Nepochybně," zavrčel a zpevnil svůj stisk, když se jí vrátila další síla. "Ale zabila bys tím i sebe! To kouzlo je tak komplexní, že bys taky skončila mrtvá! To chceš?! Umřít kvůli němu?!"

"A co je ti po tom?!" zaječela a znovu se zuřivě bila s jeho stiskem kolem vlastní hrudi. "Měla bych pokoj! Bylo by po všem-"
"Mrzí mě to."

Ztuhla. Severus povolil stisk a ihned věděl, že to byla chyba. Než stihl cokoliv udělat, jedna z jejích pěstí ho zasáhla přímo do obličeje a podle jasného prasknutí mu tím rozbila nos. Zavrčel frustrací i pulzující bolestí a přitáhl si ji k sobě.

"Ty sráči! Pusť mě! Vypadni z mýho života - nechci tě vidět, slyšíš?!"
"Pokud si to stále budeš přát, až budeš příčetná, udělám to," oznámil ji klidně, i když musel zvyšovat hlas, aby ji přehlušil. "Ale teď tě nemůžu nechat samotnou."

"Nejsem tvoje zatracená odpovědnost, kterou musíš udržovat v perfektním stavu!"
"Možná mi jen záleží na tom, abys byla v pořádku!" vykřikl, také naštvaně.
Nemělo to žádaný efekt.

"To říkají všichni!" zavrčela vztekle a zabodla mu nehty do jeho paže. "Slíbila, že tu bude a nikdy mě nezklame. A teď je mrtvá! Vykašlala se na mě a nechala mě v těchhle sračkách!"

Nechal ji mluvit a cítil, že vztek z ní vyprchává a zanechává ji zraněnou. Bezmocnou a zavalenou zármutkem, na který nebyla připravená. Řekl jedinou věc, která ho napadla, aby ji uklidnil.

"Já tě neopustím, Kate. Slibuju."
Věděl, co způsobil, když ta slova vyřkl. Měla hodnotu, a to nejen na magické úrovni, kde se téměř rovnala neporušitelnému slibu. Ale hodnotu, kterou měla pro Kate, daleko přesahovala neporušitelný slib."

Přestala bojovat, ale Severus stisk nepovolil. Tentokrát jí nebránil v pohybu, ale pouze ji ujišťoval, že svá slova myslí vážně. Kate ze rtů unikl roztřesený vzlyk.

"Oni... nechal je, aby... aby jí ukázal, kam patří... a pořád ji slyším - tak jasně... a on- on tam stál a ne-nechal je... jeho žena a on... tam stál..."

Nezáleželo mu na slovech, třebaže ji poslouchal pečlivě. Byla v šoku a nebyla schopná mu povědět, co se stalo. Nebyl si jist, jestli někdy bude. Ke konci už byly její vzlyky tak bolestné a hlasité, že slova se vytratila.

Severus ji tisknul k sobě, opřen o zeď, zatímco Kate mučivě prosila Merlina o odpuštění, prosila Severuse o odpuštění a plakala s takovou intenzitou, že měl obavu, že se jí udělá špatně. Jeho pokusy o její utišení padaly na mrtvé uši, ale cítil, že alespoň jeho přítomnost pro ni byla jakousi oporou.

Netušil, že toho bude někdy schopen, ale jeho vlastní duše se trápila a cítil její bolest. Nedokázal jí ovšem říct, aby se utišila, protože to ubližuje jemu. A po téměř patnácti letech cítil tu neutichající vinu.

A najednou obraz Lily nahradila Kate v jeho náručí. Zlomená a plna nenávisti vůči Severusovi. Lilyin duch byl v jeho mysli tichý, když ho pronásledoval. Kate ho v mysli trýznila svou bolestí a zármutkem.

Lily byla mrtvá, nemohl nijak odčinit, co provedl. Severus sklonil pohled ke své ženě a zavřel oči, z nichž tiše vyklouzla jediná slza. Kate byla pevná váha v jeho náručí. A on jí musel zachránit za každou cenu.
I za cenu vlastního života.

27. Tvrdý pád (2/2)

4. února 2017 v 21:03 Spoutaní

WATTPAD

Xoxoxoxoxoxoxoxoxo

Dopadli do měkké trávy, ale Kate se okamžitě odtáhla, aby mohla vyhodit obsah svého žaludku a zavřela oči, když jí v hlavě rezonovalo od toho nárazu. Několikrát se ještě zadávila a přála si podlehnout té tmě, která na ni tlačila, když ji nepříliš šetrně postavil na nohy.

"Musíme jít, půjdou po nás bystrozoři," oznámil jí a hrubě ji k sobě přitáhl, zatímco klopýtala o své nohy.
"Pusť mě!" zasténala zuřivě a praštila ho pěstí do boku.

Okamžitě ji stisknul pevněji a ona vykřikla, když stisknul jedno z jejich řezných ran. Okamžitě povolil svůj stisk a ihned svou dlaň přiložil na její ústa. Přitiskl se zády ke stromu a Kate si přitáhl ke svému hrudníku.

Nebyla si jistá, jestli ji podpírá on nebo je oba podpírá strom, který si Avery vyhlídl. Každopádně moc dobře rozeznala zvuk přemístění, který se ozval na místě, kam před okamžikem dopadli. Byli alespoň tři.

"Přemístili se sem, šéfe," prohlásil první z nich.
"A jak jsi to zjistil? Snad ne podle těch zvratků tady?" odfrkl si ironicky druhý z nich a bylo slyšet menší potyčku.

"Zmlkněte," přerušil je hlubší hlas a Kate poznala, že se jedná o Kingsleyho Pastorka. "Najděte je a braňte se, pokud je to nutné, ovšem neútočte, pokud nebudete v přímém ohrožení! Pokud je najdete, pošlete Patrona. Tady se rozdělíme."

Jedny kroky odešly na západ, druhé na východ a jeden mířil přímo k nim, na sever. Kate se napjala a stisknula svou hůlku. Odtáhla se nepatrně od Averyho, aby mu udělala prostor. Byl to parchant, ale zachránil jí život.

Nenáviděla ho, že mu něco dluží. Opatrně se posunovali podle stromu, když se kroky přiblížily a oni se snažili vytratit. Jeden z nich - nebo možná oba - však šlápl na větev, která se ve ztichlém lese ozvala jako rána z děla.

Bystrozor, pověřený je najít v tomto směru se k nim rozběhl a natahoval ruku k nebi, aby upozornil své kolegy. Kate se pohnula a zaútočila na něj, aby ho mohla odzbrojit. Byla však zraněná a po druhém kouzle ji odhodil vzad a znovu na ni vítězně namířil hůlku.

"Avada kedavra!"
Bystrozor se nestihl otočit a s vytřeštěnýma očima a pootevřenými rty padnul na zem před sebe. Kate na něj zírala a poté se hněvivě otočila k Averymu. Ten jí pohled nepříjemně oplatil, přešel k ní a opět ji hrubě vytáhnul na nohy.

"Prosté děkuji by postačilo," utrousil zlostně.
"Nemáme na sebe upozorňovat a ty tu necháš tělo, idiote!" vykřikla šeptem a také mu věnovala zlostný pohled.

Přesto jí to dalo práci, tvářit se nezúčastněně. Nikdy neměla ráda akce smrtijedů a zabíjela, protože musela. Poslední dobou ale měla pocit, že už ani to nedokáže a vidět tak bezbranného bystrozora zavražděného jí na náladě nepřidalo.
"Bohužel. Musíme zmizet. Příště se na tebe taky vykašlu!"

Pevně ji chytil a opět je oba přemístil. Ještě několikrát tak učinil, než jim had na předloktí zažehnul a oba se po sobě podívali. Ani jeden z nich nebyl ve stavu podrobit se hněvu Temného Pána, ovšem ani jeden z nich se nechtěl podrobit tomu hněvu, pokud se neobjeví na schůzce.

Tím bylo rozhodnuto a Kate se nechala neochotně obejmout, aby je mohl Avery přemístit. Zavřela oči a doufala v nejlepší. Svět se s ní opět několikrát zamotal, ovšem nezvracela, když dopadli na tvrdou půdu. Její žaludek už neměl co vydávit.

Když se po pár minutách byla schopna rozhlédnout, uviděla všechny své kolegy, kteří na tom nebyli o moc lépe. Všichni klečeli nebo leželi na zemi a snažili se přimět svou magii k tomu, aby jim pomohla k rychlému uzdravení.

Kate se otočila k Averymu, jenž vedle ní ležel na zádech, pravou ruku přitištěnou k bodné ráně na břiše a skrze zatnuté zuby se těžce nadechoval. Hajzl nebo ne, pomyslela si, když vytahovala hůlku, dluží mu to.

"Nehýbej se," nařídila mu a odtáhla jeho zkrvavenou ruku z rány.
Opatrně prohmatala okolí rány, která stabilně krvácela a kolem se rozšiřovaly nepěkné nafialovělé modřiny. Přesto si byla jistá, že vnitřní zranění nemá a jeho špatný stav je pouze z přemíry přemisťování - navíc s další osobou.

"Nepospíchej - klidně tu můžu vykrvácet, než se vynadíváš," přerušil její zkoumání ostře Avery a sípavě se nadechl.

Vytáhla svou hůlku a vložila všechen zbytek své magie do jeho rány, aby ho vyléčila. Vykřikl, ale jeho hlas se ztratil mezi steny i výkřiky dalších a za okamžik si úlevně vydechl. Nebylo to sice nijak perfektní a stále byl zraněn, ale nehrozilo mu vykrvácení.

"Nemáš zač, parchante," zamumlala sykavě a s námahou se od něj odplazila dál.
Cítila, že tento poslední počin z ní vysál veškerou energii, nejen magii. Snažila se prodýchávat další nevolnost, když se ozvalo další přemístění a všude se roztáhl nebezpečný chlad. Všichni se otřásli a Kate neměla sílu, aby se postavila.

S námahou tedy otevřela oči a byla ráda, že není jediná, kdo se nedokáže ani zvednout. Její úlevu rychle vystřídal strach, když pohlédla na Voldemorta. Byl vzteklý a když přejel pohledem všechny přítomné, bylo jasné, že mu to na náladě nepřidalo.

Nebyli tu ani zdaleka všichni.
"Početní převaha, léta zkušeností, moment překvapení... Povězte mi, proč i s takovými esy v rukávu je Potter v bezpečí u svého milovaného ředitele a vy, mí služebníci, se tu válíte na zemi."

Jeho hlas byl ostrý jako břitva a jeho sykavky byly tak pronikavé, že měla Kate menší obtíže rozlišit ho od syčení Nagini, která se k ní připlazila a pozvedla se, aby jí hleděla do očí. Poté se s dalším zasyčením a ukázáním jedových zubů odplazila k pánovi.

"Avery!" štěkl Voldemort a jmenovaný se namáhavě postavil, aby poklekl ke svému pánovi.
"Můj pane."

"Jak je možné, že ty - jediný z celé této sebranky téměř nezraněn v bitvě - jsi nebyl schopen toho kluka chytit?" zasyčel přímo do jeho obličeje.

Avery se hodlal ohradit, ale Voldemort švihnul hůlkou a Avery se opět bolestně skácel. Rána na jeho boku se znovu otevřela a krev z ní vytékala mnohem rychleji, než předtím. Kate se bolestně postavila na nohy a než stihl Temný pán opět udeřit, padla mu do cesty.

"Můj pane. Odpusť mi mou troufalost, ale Avery se zdržel kvůli Bellatrix."
Ticho bylo neuvěřitelně dlouhé. Do kolen se jí zabodávaly ostré kamínky, přesto se ani nehnula.
"Proč?"

"Můj pane... Při bitvě jsme bojovaly bok po boku, ovšem na konci jsme byly vytlačeny a ona mne srazila k zemi. Avery mě přemisťoval s sebou a zabil několik bystrozorů."

Poupravila svou verzi a doufala, že to bude stačit. Neměla toho parchanta ráda, ale teprve teď mohla s klidem na srdci říct, že splatila jeho dluh. Voldemort mlčel a Kate po pár minutách zvedla pohled, neschopna vydržet to napětí.

"V tom případě, má nejdražší, víš, co musí bezpochyby následovat."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Nemohu uvěřit, že jste takový idiot."
"Pane profesore-"

"Postavit se profesorovi a uřknout ho je jedna věc, ale vrhnout se střemhlav do náručí smrtijedů - to je, pane Pottere, trochu příliš, nemyslíte?"
"Pane-"

"U vás je to ovšem nějaká chyba v DNA, viďte? Pokud je mi známo, žádný normální kouzelník či čarodějka netrpí nezvladatelnou touhou po smrtelných akcích."
"Pane vím, že jsem idiot a můžete mi to povědět klidně tisíckrát, ale řeknete mi prosím, jak na tom je Hermiona?"

Severus konečně odstoupil od bledé nebelvírky, jež ležela v jednom z pokojů na Grimmauldově náměstí. Potter klečel zhroucený na zemi vedle ní, jednu z jejích rukou svíral ve svých zkrvavených dlaních a zíral na svého profesora s unaveným a hrůzyplným pohledem.

Lektvarista si povzdechl a stejně unaveně si protřel kořen nosu. Když opět vzhlédl k Potterovi, viděl, že jeho student na něj hodlá dotírat tak dlouho, dokud nedostane svou odpověď.

"Bude v pořádku. Kletba nebyla nijak silná a pár hodin spánku společně s protilektvarem ji vrátí do jejího otravného já," oznámil mu kysele a obešel postel směrem k Potterovi.

Ten svůj pohled nyní zaměřil na dívčinu tvář a vypadal, že tu hodlá sedět do chvíle, než jeho kamarádka otevře oči. Severus ho ovšem chytil za loket a vytáhl ho na nohy. Potter, který takový čin nečekal, vyjekl a podlomily se mu nohy.

Lektvarista ho chytil pevněji a i když se mu student vzpíral, vyvedl ho na chodbu a odtud do jednoho z volných pokojů, kde ho strčil směrem k posteli. Potter klopýtl, ale tentokrát to ustál a s bolestivým sykotem se posadil na její kraj.
"Jsem v pohodě," promluvil okamžitě a Severus protočil očima.

"Ano, Pottere, jistě. Vaše rameno se prostě rozhodlo, že změní svou obvyklou pozici, váš ret a obočí se nějakým záhadným způsobem roztrhlo a váš bok opakovaně upadl na nůž, díky čemuž jste pro vlastní pobavení hodlal zamazat krví všechny koberce v tomto domě a poté v poklidu vykrvácet na zemi u slečny Grangerové. To dává naprostý smysl."

"Když to podáte takhle..."

"Zatraceně, kluku!" vykřikl již naštvaně Snape, ale ihned se uklidnil, když sebou Potter trhl a zamířily k němu vyděšené smaragdové oči. Nadechl se, aby se trochu uklidnil a pokračoval. "Hodláte někdy opustit váš přespříliš jednoduchý svět vlastní reality, kde si plníte kvótu svého hrdinského komplexu?"

"Nerozumím vám."
"To se od vás ani neočekává, Pottere."

Místo toho, aby se naštval, se Potter ovšem pousmál a Severus si na chvíli opravdu řekl, jestli mu opravdu nepřeskočilo. Přešel se svou lékárničkou k chlapci a rychle zastavil krvácení na jeho boku. Další zranění již nebyla tak vážná a mohl si s nimi dát načas, kdyby do místnosti nevtrhl Black.

"Harry! Hledal jsem tě- co tu chceš Snape?!"
"Vysát z tvého kmotřence veškerou magii a jeho bezvládné tělo pověsit na schodiště před obraz tvé matky. Co myslíš, že dělám Blacku?!" zavrčel na něj stejně agresivně lektvarista.

"Od tebe se dá čekat všechno! Madame Pomfreyová-"
"-je momentálně u tvého milovaného vlkodlaka, takže jakožto jediný kouzelník v tomto domě zběhlý v léčitelství, se ujišťuju, že tu nezemře nikdo další. Ale jelikož soudíš, že jsem nekompetentní se postarat o tvého kmotřence, prosím!"

Vrazil lékárničku Blackovi do rukou, sebral svůj plášť který položil na židli vedle stolu a vyrazil ke dveřím. Black už se starostlivě obrátil k Potterovi a pokoušel se mu odstranit krev ze zraněné tváře. Chytil ho ovšem za vykloubené rameno, čímž Pottera donutil k bolestnému výkřiku.

"Sakra! Promiň Harry-"
"V pohodě," ucedil mezi zuby těžce Harry, pokusil se o úsměv směrem ke kmotrovi a poté zvedl pohled k profesorovi.

Lektvarista se totiž v momentě, kdy Potter vykřikl, obrátil zpět do místnosti. Nyní se na vteřinu dívali do očí, protože Black byl ponořen do léčení a nevšímal si své nemesis. Severus ucítil váhavý tlak na jeho hradbách nitrobrany.

Pustil svého studenta "do nádvoří", jak říkal místu, kde neměl žádné vzpomínky a používal ho pouze k rozhovoru. Takové rozhovory ale zásadně míval jen s ředitelem. Bylo pro něj překvapením, cítit jinou magii, než Albusovu.

Co ještě potřebujete, Pottere? Chůvičku tu již máte.
Dlouho bylo ticho a Severus přemýšlel, proč vlastně toho kluka pouštěl do své hlavy a co tím vlastně Potter sledoval.
Děkuji.

S tím Potter vystoupil z jeho myšlenek a sklopil pohled ke svému kmotrovi. Ten mu něco povzbudivě říkal a chlapec se marně pokusil o stejně nadšený úsměv. Než stihl znovu zkusit navázat kontakt, Znamení na jeho předloktí se znovu rozhořelo, zuřivěji, než předtím.

Bez ohlédnutí vyšel ze dveří a spěchal po schodech dolů, aby se mohl přemístit. U paty schodiště na něj ovšem čekal ředitel a po jeho boku stál Kingsley. Severus sešel dolů s úmyslem je odstranit ze své cesty, pokud to bude nutné, ale zarazil se, když si všiml pohledu svého nadřízeného.

"Co je to tentokrát? Mám dost naspěch," prohodil významně k řediteli a jako by ho Znamení slyšelo, rozpálilo se ještě víc.
"Severusi, myslím, že tohle je podstatnější," promluvil s těžkým hlasem ředitel a lektvaristovi se rozbušilo srdce.

"Co se stalo?" zopakoval svou otázku ostře.
Kingsley si odkašlal a promluvil.

"Pronásledovali jsme smrtijedy, co utíkali z ministerstva. Došli jsme po jejich stopách na mnoho míst a jednoho jsme přeci jen chytili. Donutili jsme ho odvést nás na místo, kde probíhalo setkání, jelikož jsme počítali s tím, že najdeme zbylé smrtijedy-"

"Vy pitomci!" utnu ho ostře lektvarista a v jeho očích se zablesklo. "Jakmile je po útoku, samozřejmě že nás všechny svolá. Ale na té schůzi je i On."

"Také jsme přišli až po konci schůze, jak jsme pochopili. Chytili jsme pár smrtijedů, co nebylo schopno se ani hnout..."
Jeho hlas se vytratil a podíval se na Albuse, jako by se ujišťoval, že může mluvit dál. Severus na to neměl trpělivost.

"Albusi. Okamžitě mi řekni, co se stalo a proč je to tak naléhavé."
"Našli tam tělo, Severusi."
Mladší muž se zarazil a zadíval se na Brumbála. Na jeho starostlivý a smutný pohled. Severus se musel chytit zábradlí.

"Kdo to je?"
"Severusi-"
"Kdo?"

Albus k němu přistoupil a položil mu ruku na rameno. To gesto ho však neuklidnilo a pouze přidalo obavy do lektvaristovy mysli. Namáhavě polkl a čekal na odpověď.


"Je na Bradavické ošetřovně. Když ji našli... Museli na ni použít několik desítek mučících kouzel, aby její tělo... Severusi... Potřebujeme, abys ji identifikoval."

27. Tvrdý pád (1/2)

4. února 2017 v 21:02 Spoutaní

WATTPAD

27. Tvrdý pád

"Opravdu byste se měla trochu šetřit, Anabelle."
"Ale děvenko," zasmála se starší žena a položila krabici s čerstvým masem vedle ohrady. "Kdybych měla dělat vše, co mi říkají léčitelé, nemohla bych si dojít ani na záchod."

"To nepopírám," pousmála se Kate a hodila kus masa nejbližšímu testrálovi.

Pak znovu pohledem přejela Anabelle a stiskla rty. Ani za mák nevěřila tomu, že se nějaký lupič dostal na farmu a náhodou narazil na majitelku domu. Anabelle měla pár ošklivých modřin kolem zápěstí a krku. Největší problém pro ni ovšem představovala zlomená noha.

"Pošlu vám sem někoho, kdo zabezpečí celou farmu," rozhodla se Kate a když viděla, že se její společnice hodlá bránit, pokračovala. "Můžete to dovolit, prosím? Pokud ne pro vaši bezpečnost, pak alespoň pro můj klid?"

Anabelle vzdychla a hodila další maso testrálovi vedle sebe. Pomalu ho poplácala po pleci, zatímco se zvíře natahovalo pro další kus potravy.

"Pokud ti to opravdu nedá," dovolila tedy zdráhavě s mírným zamračením. "Ale to je vše! Pořád je to má farma a já se tu nebudu bát chodit po svých vlastních pozemcích."
"Samozřejmě," souhlasila Kate a neubránila se malému úsměvu.

Ten okamžitě přešel, když ucítila ostré pálení na levém předloktí. Upustila kus masa, po němž se okamžitě hladově vrhli oba testrálové a se syknutím se chytila za ruku. Okamžitě ovšem ruku pustila a narovnala se.
Anabelle ji bedlivě sledovala s mírným zamračením.

"Je mi líto, ale budu muset jít. Ještě je třeba, abych zařídila několik věcí. Pošlu vám někoho na ta ochranná zabezpečení a do té doby na sebe dávejte, prosím, pozor. A kdyby se něco dělo, volejte!" s tím se otočila a rychlým krokem se vydala ke konci pozemků.

"Dávej na sebe pozor, děvče!" uslyšela za sebou ještě křičet Anabelle, než dorazila ke konci Fideliova zaklínadla.

Spěšně jím prošla, změnila svůj šat na smrtijedský a odstranila krycí kouzlo na svém předloktí. Znamení zla se tmavě kroutilo na její bolestivě zarudlé kůži. Přetáhla si přes obličej masku a s posledním nádechem čerstvého vzduchu se přemístila.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Nečekala, že by se přemístil společně k ní nebo že by ji doprovázel. Od té chvíle, co se dozvěděl, odkud vzala jeho amulet a co po tom následovalo, spolu nepromluvili více, než pár zdvořilostních frází. S nepříjemným sarkasmem a kousavou ironií, samozřejmě.

Rychlým krokem se zařadila do kruhu úzce vybraných smrtijedů a nepatrným pohybem hlavy se rozhlédla. Spousta smrtijedů se teprve přemisťovala, ale svého muže mezi nimi nikde neviděla. Mírně znervózněla.

Mohl na ni být naštvaný, ale přece by nevynechal setkání jenom proto, aby si ji mohl kvůli němu podat Temný pán? Opět se rozhlédla, ještě obezřetněji, než předtím a srdce se jí prudce rozbušilo. Poslední smrtijedi se přemístili do kruhu a jejich Pán přicházel po jeho vnější straně.

Kate sklopila pohled, stejně jako všichni kolem ní a zamumlala svůj pozdrav po vzoru ostatních. Voldemort se postavil do kruhu svých nejbližších a přejel je pohledem. Kate ten ohnivý žár rudách očí cítila na sobě. Nehnula se však.

"Má drahá," oslovil ji syčivě Temný pán s jakýmsi podivným uspokojením. "Kdepak je tvůj předrahý manžel, Severus?"

Všechny pohledy se s úlevou stočily na ni. Věděli, že Jeho zlost si ponese pouze paní Snapeová. Kate zatnula zuby a vzhlédla. Opět měla pocit, že vidí skrze její masku až hluboko do její duše, když se setkala s jeho pohledem.

"Můj pane," začala a její hlas zněl překvapivě pevněji, než doufala. "Jak jistě víš, jeho poslání u Brumbála vyžaduje nepřetržitou obezřetnost. Nemohl přijít, neboť by na něj v tuto chvíli padl stín podezření."

Po jejím prohlášení se kolem ní ozvalo šeptání. Některé výsměšné, některé znechucené. Kate ale jen doufala, že ji neprozradí její zběsile bijící srdce, ani očividná lež. Neměla tušení, jak svou verzi dostane ke svému muži dřív, než ho bude vyslýchat On.

"Jak... politováníhodné."
V jeho hlase znělo plnu jedu a chladu. Všichni přítomní se otřásli.

A Kate najednou pochopila tu nejistotu a obavy, které se vznášely ve vzduchu. Temný pán je trestal, pokud nebyli na místě včas; ujistil se, že ho budou všichni bezmezně následovat a budou znát své místo u jeho nohou.

Ovšem Severus Snape byl něco mnohem jiného. Byl, takříkajíc, Voldemortova pravá ruka. A když se na setkání neobjevil, Voldemort si připadal zranitelnější a také byl zuřivější, neboť Snape byl přeci jen jeho nejlepší smrtijedem.

Znovu zvedla pohled, který nevědomky sklopila a chystala se pronést omluvu. Nenechal ji.
"Crucio!"

Pod náporem jeho rozzuřeného kouzla odletěla pár metrů vzad, než spadla na zem, kde se svíjela v bolestných křečích a s prvním výkřikem do noci vyplašila hejno vran v nedalekém lese. Kolem ní se potěšeně protáhla Nagini a syčela na zbylé smrtijedy.

Netušila, jak dlouho kouzlo trvalo, ale když ho ukončil, ztěžka dýchala a krk ji nepříjemně dráždil, když polykala. Rozhodla se ovšem nijak nemluvit a jen doufala, že to je vše, co si pro ni její Pán připravil.

"Drahá Kate, je mi líto ti způsobovat bolest," prohlásil zcela nepřesvědčivě a když vzhlédla, viděla, jak si hraně drží jednu ruku u srdce. "Ovšem neposlušnost se trestat musí. Oba velmi dobře víte, co znamená být Smrtijedem. Něco směšného Yaxley?!"

Vyštěkl najednou na smrtijeda, který se při pohledu na Kate ušklíbl. Ve vteřině ležel na zemi vedle ní a s bolestným výkřikem se vzepjal pod Cruciatem. Kate se odvrátila a vyplivla krev, kterou měla v ústech poté, co se kousla do jazyka.

Voldemort ukončil své kouzlo a hněvivě se rozhlédl po celém společenství. Všichni klopili pohledy a některými smrtijedy procházeli jemné třesy pod houstnoucí atmosférou.

"Zasluhujete opravdu mou štědrost a laskavost, když se neobtěžujete uposlechnout jednoduché rozkazy? Když všechny mise, na které vás vyšlu končí výhrou Fénixova Řádu? Že nám Potter stále uniká?!"

Ke konci proslovu opět vykřikl a dalšími pěti kouzly, které vyslal do davu, zasáhl několik smrtijedů, kteří se s bolestnými skřeky sesunuli k zemi. Nikdo se dnes očividně nevyhne hněvu Voldemorta.

Pochopili to všichni smrtijedi a pár z nich se na Kate zadívalo s jasným opovržením a zuřivostí. Kate přivřela oči a na roztřesených nohou přešla k Voldemortovi a poklekla. Nenáviděla se za to, co musela udělat.

"Odpusť nám naši pošetilost a hloupost, můj pane. Jsme ochotni sloužit a položit naše životy za naši věc, pokud to bude nutné. Dovol nám ti to dokázat," s tím se uklonila a s odporem políbila lem jeho pláště.

Zavládlo ticho. I sténající smrtijedi mlčeli a kromě Nagini se v okolí mýtiny, na niž se setkání konalo, nehnulo ani stéblo trávy. Ta se doplazila ke svému pánovi, aniž by se opomněla přeplazit přes nohu Kate, a zasyčela na smrtijedku před sebou.

Kate i sklopeným pohledem viděla bledou ruku, jak pohladila hada po hlavě a poté se přesunula na její temeno. Jediným trhnutím jí strhl kápi i masku, společně s několika vlasy, ale Kate jen cuklo ve tváři a jinak nedala bolest najevo.

Jeho ruka jí přejela po vlasech přes pravou tvář, kde jeho ukazovák s odporným dlouhým nehtem přejel po jejím očním víčku, a poté se jeho prsty v téměř něžném gestu zastavily pod její bradou. Jeho stisk ovšem byl vše, jen ne něžný, když jí pozdvihl bradu.

Zíral jí planoucíma očima do očí a Kate se dívala nazpět. Svůj strach ani nemusela předstírat, zatímco její bušící srdce zrychlilo své šílené tempo. Neodvažovala se ani dýchat, i když se jí zatmívalo před očima nedostatkem kyslíku.

"Způsoby," zamumlal Voldemort a nahnul se k ní tak blízko, že cítila jeho zkažený dech, "jsou věc, která mnoho mých poddaných postrádá. Proto si cením toho, že alespoň jedná má služebnice je schopna dostát svému slibu."

Konec proslovu již věnoval všem a narovnal se. Jeho stisk povolil a Kate roztřeseně nabrala trochu vzduchu. Nagini ji stále nenávistně a hladově pozorovala. Odvrátila od Pánova miláčka pohled a sklonila hlavu, jak se slušilo.

"Dnes jsem vás svolal, neboť jsem zjistil skvělou zprávu. Pan Potter je právě v tuto chvíli na cestě na Ministerstvo kouzel," zvolal a všude se rozlehlo vzrušené šeptání.

Bellatrix vykřikla, ovšem Voldemort pozvedl ruku a vynutil si opět jejich pozornost. Zmlkli.
"Dnes večer přijde naše vítězství. Dnes večer se konečně dočkáme našeho slavného konce a dnes večer!" dramaticky zvýšil hlas. "Harry Potter zemře!"

Všichni hlasitě vykřikovali a z mnohahůlek vyšlehly paprsky. Bellatrixin šílený smích se rozléhal pustou krajinou a Voldemort se spokojeně usmíval svým děsivým způsobem. Poté se sklonil ke smrtijedce u svých nohou.

"Povstaň má nejdražší," nařídil jí a ona ho roztřeseně poslechla. "Hodlám udělit milost tobě i tvému muži - Severus byl mým rádcem a stále je velice schopným smrtijedem. Bylo by hloupé ho... indisponovat."
"Děkuji, můj pane," odpověděla Kate a poklonila se.

Na jeho odmávnutí se spěšně zařadila mezi smrtijedy a jako všichni ostatní Ho sledovala. Znovu se rozhlédl po celé mýtině a rozpřáhl ruce.
"Vzhůru na ministerstvo! Nikoho nešetřete, ale Pottera chci živého!"

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Byla ochromená. Ochromená a vyděšená.
Nějak se jí povedlo předstoupit před Voldemorta vyváznout z toho jen mučící kletbou a pár kletbami "na povzbuzenou", které na většinu z nich vypálil, jako motivaci do následující bitvy, do níž se vrhali.

Kate ovšem její hrůza neopustila, neboť ji zachytil pocit, že se tato akce, stejně jako všechny předcházející, někde pokazí a oni opět vyjdou s prázdnou. Přímo do náruče svého nepříčetného pána.

Přesto nemohla jinak, než se se svými kolegy přemístit do atria Ministerstva a co nejrychleji se dostat na Odbor záhad, kam podle Voldemorta Potter zamířil. Kate se při svém běhu rozpomněla na toho patnáctiletého kluka na nemocniční posteli.

Nebyla fanouškem Zachránce, ovšem ani Voldemorta a čím větší čas trávila se Snapem, tím zmateněji se cítila nad svým chováním a motivy. Opravdu dělá to, co by měla? A pokud ne, jak se má z tohohle kolotoče smrti dostat?

Neměla na to žádnou odpověď, která by nekončila její smrtí nebo případným uvězněním v Azkabanu. Pevně stiskla hůlku a přemístila se do haly Odboru záhad, odkud již vycházely zvuky boje.

Kate nevěděla, co má čekat, když se objeví v místnosti, ale rozhodně si nepředstavovala to, že po ní začnou pálit kouzla děti. Spěšně jim uhýbala a pár jich odrazila zpět, ovšem často zaváhala a kouzlo neopětovala.

Smrtijedka nebo ne - Kate nikdy neútočila na děti, třebaže ji pak za to ztrestali. Nedokázala se k tomu přimět a odmítala pohnout se svými morálními hodnotami tak hluboko. I když měla své místo v prvních příčkách pekla jasné.

Konečně se před ni postavil zaměstnanec ministerstva a pustil se s ní do boje. Kate byla ještě trochu paralyzovaná z péče Voldemorta a neměla tak rychlé reflexy, nicméně bystrozor naproti ní byl teprve začátečník.

Bezpečně ho odklidila a snažila se soustředit na svá kouzla, když jí cestu zatarasili další dva bystrozorové a společně se na ni vrhli. Odolávala jim a kouzla vracela se stejnou vášnivostí, jako je obdržovala, ovšem bolest v její hlavě se stupňovala.

Zvlášť kvůli Bellatrix, která vřeštěla a smála se jako úplný pomatenec.

Kate ta vteřina nepozornosti, kdy pohledem sjela k té psychopatce, stála jedno řezací kouzlo přímo do stehna. Sykla a odrazila bystrozora jediným kouzlem. Jeho přítel ovšem na ni vypálil sérii dalších kouzel, takže byla nucena se kotoulem dostat za jeden z velkých kamenů a vyhnout se mu.

Z této pozice se ocitla tváří v tvář svému manželovi. Vztekle po něm vypálila žihadlovou kletbu a postavila se pevně na nohy, i když ji bolest násobená předešlým Cruciatem ochromovala. Severus se jí vyhnul a vrátil jí další kletbu.

Nevěděl, že je to ona, protože měla na hlavě masku, ale viděla, že po ní pálí jen lehce, protože to, že je žena, nemohla nijak zakrýt. Rozzuřeně se do něj pustila, když si uvědomila že ji šetří a zcela iracionálně ho chtěla zranit.

Po jeho boku se ovšem ihned objevil jeden z jeho kolegů, v němž poznala Remuse Lupina. V ten moment Severus úplně zmírnil svou sílu kouzel, protože vlkodlak se do Kate pustil s neuvěřitelnou vervou, jakou může vyvinout jen zvíře odsouzené k boji na život a na smrt.

Uhodila ho řezací kletbou přímo do krku, kde se mu rozřízla kůže a vystupovala hned vedle několika dalších jizev, co měl na krku. Pokud ho to zranilo, dal to najevo pouze ostřejší palbou a Kate se po jedné z opravdu silných kleteb, musela obrnit silněji.

Toho okamžitě využil bystrozor za ní, kterému nevěnovala pozornost a jediným kouzlem ji srazil na kolena. V tu chvíli ho zasáhla Avada jednoho ze Smrtijedů a skácel se k zemi. Lupin zuřivě zavrčel, více svou zvířecí než lidskou stránkou a pustil se do Kate, jako by to byla ona, kdo vypustil Avadu.

Přesně mířenou trefou do obličeje ji donutil o pár kroků odstoupit a strhl její masku i s kápí. S novou zuřivostí se proti němu obrátila a prudkým pohybem vytáhla z opasku stříbrný nožík, který po něm hodila a zabodl se mu do lýtka.

Vlkodlak zavyl bolestí a v jeho očích se odrážel stříbrný svit odrazu měsíce. To přilákalo dvě osoby - Siriuse Blacka a jednu mladou bystrozorku, které rudě zářily vlasy, když se k nim otočila. Teď už proti ní stáli tři a Kate cítila tíhu jejich kouzel, byť se Snape tak džentlemensky držel stranou.

Cítila, že ji za chvíli dostanou do kolen, když se vedle ní objevila Bellatrix a začala pálit po svém bratranci, který svou pozornost musel převést k ní. Kate byla znechucena, protože cítila vděk k té zatracené mrše, co by neváhala jí bodnout nůž do zad, kdyby z toho mohla nějak profitovat.

O to agresivněji se pustila do mladé bystrozorky, která svým vlastním tělem chránila vlkodlaka za sebou. Lupin stále sténal, neboť Katein nůž byl speciálně vyroben a vybaven kouzlem, takže dostat ho ven bude téměř nemožné. Navíc pro vlkodlaka, co nesnáší stříbro.

Bystrozorka sebrala všechnu svou energii a vypálila po Kate jednu ze silných omamujících kleteb, jenže Kate vynalezla vlastní štít, který kouzlo obracel a ihned ho použila. Bystrozorka padla v mdlobách vedle vlkodlaka, který se zatnutými zuby pozvedl hůlku a přitáhl si její bezvládné tělo k sobě, ochoten ji chránit i přes vlastní bolesti.

V ten okamžik se stalo několik věcí naráz. Kate, která od bolesti hlavy, nyní tolik znásobené od neustálého vřeštění Bellatrix vedle sebe, téměř neviděla, zasáhlo Snapeovo kouzlo. V plné síle ji odrazil vzad, takže letěla vzduchem.

Bellatrix vypálila Avadu na svého bratrance, ovšem Kate, která ji při svém letu vzad srazila, kletbu vychýlila ke stropu. Avada se roztříštila o kámen a způsobila otřes, při kterém ze stropu začalo padat kamení a nyní všichni účastníci boje pouze křičeli jeden přes druhého a snažili se vyhnout kusům skály.

Bella opět zavřeštěla Kate do ucha tak hlasitě, až se jí zatmělo před očima. To ovšem Belle nestačilo a praštila Kate pěstí do obličeje, až dotyčná ucítila prasknutí svého nosu. Poté se sebrala a vyběhla z místnosti.

Kate znovu uslyšela výkřik, tentokrát Pottera, který vyvolával jméno svého kmotra a s hůlkou napřaženou se hnal chodbou, kterou zmizela Bellatrix. Ve svém pololehu Kate zahlédla Blacka, ležícího na zemi, patrně sraženého jedním z padajících kamenů.

Další výkřik patřil Snapeovi, jenž volal Potterovo jméno a ve všem tom rozruchu se začali přemisťovat všichni smrtijedi, protože do místnosti mířila spousta ministerských bystrozorů. Kate se cítila v pasti - neměla šanci se bezpečně přemístit.

Nadzvedla se na loktech, ale než se stihla postavit a zvažovat možnosti, trefila ji další řezací kletba a s výkřikem padla na kolena. To zastavilo Snapea, který se rozběhl za Potterem, jak si všimla, a otočil se k ní.

Vydal se směrem k ní a pak v jeho očích proběhl hněv, zatímco pevně stisknul hůlku. Kate najednou chytily do náruče mužské paže a podle závanu kolínské poznala, kdo ji drží. Pokusila se vykroutit, ale byla příliš slabá.

"Chceš snad chcípnou?! Drž se pevně," sykl jí do ucha, než ucítila známé škubnutí a svět zčernal, zatímco se jí z mysli vytrácel obraz běžícího Snapea, volajícího pro změnu její jméno.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo