27. Tvrdý pád (2/2)

4. února 2017 v 21:03 |  Spoutaní

WATTPAD

Xoxoxoxoxoxoxoxoxo

Dopadli do měkké trávy, ale Kate se okamžitě odtáhla, aby mohla vyhodit obsah svého žaludku a zavřela oči, když jí v hlavě rezonovalo od toho nárazu. Několikrát se ještě zadávila a přála si podlehnout té tmě, která na ni tlačila, když ji nepříliš šetrně postavil na nohy.

"Musíme jít, půjdou po nás bystrozoři," oznámil jí a hrubě ji k sobě přitáhl, zatímco klopýtala o své nohy.
"Pusť mě!" zasténala zuřivě a praštila ho pěstí do boku.

Okamžitě ji stisknul pevněji a ona vykřikla, když stisknul jedno z jejich řezných ran. Okamžitě povolil svůj stisk a ihned svou dlaň přiložil na její ústa. Přitiskl se zády ke stromu a Kate si přitáhl ke svému hrudníku.

Nebyla si jistá, jestli ji podpírá on nebo je oba podpírá strom, který si Avery vyhlídl. Každopádně moc dobře rozeznala zvuk přemístění, který se ozval na místě, kam před okamžikem dopadli. Byli alespoň tři.

"Přemístili se sem, šéfe," prohlásil první z nich.
"A jak jsi to zjistil? Snad ne podle těch zvratků tady?" odfrkl si ironicky druhý z nich a bylo slyšet menší potyčku.

"Zmlkněte," přerušil je hlubší hlas a Kate poznala, že se jedná o Kingsleyho Pastorka. "Najděte je a braňte se, pokud je to nutné, ovšem neútočte, pokud nebudete v přímém ohrožení! Pokud je najdete, pošlete Patrona. Tady se rozdělíme."

Jedny kroky odešly na západ, druhé na východ a jeden mířil přímo k nim, na sever. Kate se napjala a stisknula svou hůlku. Odtáhla se nepatrně od Averyho, aby mu udělala prostor. Byl to parchant, ale zachránil jí život.

Nenáviděla ho, že mu něco dluží. Opatrně se posunovali podle stromu, když se kroky přiblížily a oni se snažili vytratit. Jeden z nich - nebo možná oba - však šlápl na větev, která se ve ztichlém lese ozvala jako rána z děla.

Bystrozor, pověřený je najít v tomto směru se k nim rozběhl a natahoval ruku k nebi, aby upozornil své kolegy. Kate se pohnula a zaútočila na něj, aby ho mohla odzbrojit. Byla však zraněná a po druhém kouzle ji odhodil vzad a znovu na ni vítězně namířil hůlku.

"Avada kedavra!"
Bystrozor se nestihl otočit a s vytřeštěnýma očima a pootevřenými rty padnul na zem před sebe. Kate na něj zírala a poté se hněvivě otočila k Averymu. Ten jí pohled nepříjemně oplatil, přešel k ní a opět ji hrubě vytáhnul na nohy.

"Prosté děkuji by postačilo," utrousil zlostně.
"Nemáme na sebe upozorňovat a ty tu necháš tělo, idiote!" vykřikla šeptem a také mu věnovala zlostný pohled.

Přesto jí to dalo práci, tvářit se nezúčastněně. Nikdy neměla ráda akce smrtijedů a zabíjela, protože musela. Poslední dobou ale měla pocit, že už ani to nedokáže a vidět tak bezbranného bystrozora zavražděného jí na náladě nepřidalo.
"Bohužel. Musíme zmizet. Příště se na tebe taky vykašlu!"

Pevně ji chytil a opět je oba přemístil. Ještě několikrát tak učinil, než jim had na předloktí zažehnul a oba se po sobě podívali. Ani jeden z nich nebyl ve stavu podrobit se hněvu Temného Pána, ovšem ani jeden z nich se nechtěl podrobit tomu hněvu, pokud se neobjeví na schůzce.

Tím bylo rozhodnuto a Kate se nechala neochotně obejmout, aby je mohl Avery přemístit. Zavřela oči a doufala v nejlepší. Svět se s ní opět několikrát zamotal, ovšem nezvracela, když dopadli na tvrdou půdu. Její žaludek už neměl co vydávit.

Když se po pár minutách byla schopna rozhlédnout, uviděla všechny své kolegy, kteří na tom nebyli o moc lépe. Všichni klečeli nebo leželi na zemi a snažili se přimět svou magii k tomu, aby jim pomohla k rychlému uzdravení.

Kate se otočila k Averymu, jenž vedle ní ležel na zádech, pravou ruku přitištěnou k bodné ráně na břiše a skrze zatnuté zuby se těžce nadechoval. Hajzl nebo ne, pomyslela si, když vytahovala hůlku, dluží mu to.

"Nehýbej se," nařídila mu a odtáhla jeho zkrvavenou ruku z rány.
Opatrně prohmatala okolí rány, která stabilně krvácela a kolem se rozšiřovaly nepěkné nafialovělé modřiny. Přesto si byla jistá, že vnitřní zranění nemá a jeho špatný stav je pouze z přemíry přemisťování - navíc s další osobou.

"Nepospíchej - klidně tu můžu vykrvácet, než se vynadíváš," přerušil její zkoumání ostře Avery a sípavě se nadechl.

Vytáhla svou hůlku a vložila všechen zbytek své magie do jeho rány, aby ho vyléčila. Vykřikl, ale jeho hlas se ztratil mezi steny i výkřiky dalších a za okamžik si úlevně vydechl. Nebylo to sice nijak perfektní a stále byl zraněn, ale nehrozilo mu vykrvácení.

"Nemáš zač, parchante," zamumlala sykavě a s námahou se od něj odplazila dál.
Cítila, že tento poslední počin z ní vysál veškerou energii, nejen magii. Snažila se prodýchávat další nevolnost, když se ozvalo další přemístění a všude se roztáhl nebezpečný chlad. Všichni se otřásli a Kate neměla sílu, aby se postavila.

S námahou tedy otevřela oči a byla ráda, že není jediná, kdo se nedokáže ani zvednout. Její úlevu rychle vystřídal strach, když pohlédla na Voldemorta. Byl vzteklý a když přejel pohledem všechny přítomné, bylo jasné, že mu to na náladě nepřidalo.

Nebyli tu ani zdaleka všichni.
"Početní převaha, léta zkušeností, moment překvapení... Povězte mi, proč i s takovými esy v rukávu je Potter v bezpečí u svého milovaného ředitele a vy, mí služebníci, se tu válíte na zemi."

Jeho hlas byl ostrý jako břitva a jeho sykavky byly tak pronikavé, že měla Kate menší obtíže rozlišit ho od syčení Nagini, která se k ní připlazila a pozvedla se, aby jí hleděla do očí. Poté se s dalším zasyčením a ukázáním jedových zubů odplazila k pánovi.

"Avery!" štěkl Voldemort a jmenovaný se namáhavě postavil, aby poklekl ke svému pánovi.
"Můj pane."

"Jak je možné, že ty - jediný z celé této sebranky téměř nezraněn v bitvě - jsi nebyl schopen toho kluka chytit?" zasyčel přímo do jeho obličeje.

Avery se hodlal ohradit, ale Voldemort švihnul hůlkou a Avery se opět bolestně skácel. Rána na jeho boku se znovu otevřela a krev z ní vytékala mnohem rychleji, než předtím. Kate se bolestně postavila na nohy a než stihl Temný pán opět udeřit, padla mu do cesty.

"Můj pane. Odpusť mi mou troufalost, ale Avery se zdržel kvůli Bellatrix."
Ticho bylo neuvěřitelně dlouhé. Do kolen se jí zabodávaly ostré kamínky, přesto se ani nehnula.
"Proč?"

"Můj pane... Při bitvě jsme bojovaly bok po boku, ovšem na konci jsme byly vytlačeny a ona mne srazila k zemi. Avery mě přemisťoval s sebou a zabil několik bystrozorů."

Poupravila svou verzi a doufala, že to bude stačit. Neměla toho parchanta ráda, ale teprve teď mohla s klidem na srdci říct, že splatila jeho dluh. Voldemort mlčel a Kate po pár minutách zvedla pohled, neschopna vydržet to napětí.

"V tom případě, má nejdražší, víš, co musí bezpochyby následovat."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Nemohu uvěřit, že jste takový idiot."
"Pane profesore-"

"Postavit se profesorovi a uřknout ho je jedna věc, ale vrhnout se střemhlav do náručí smrtijedů - to je, pane Pottere, trochu příliš, nemyslíte?"
"Pane-"

"U vás je to ovšem nějaká chyba v DNA, viďte? Pokud je mi známo, žádný normální kouzelník či čarodějka netrpí nezvladatelnou touhou po smrtelných akcích."
"Pane vím, že jsem idiot a můžete mi to povědět klidně tisíckrát, ale řeknete mi prosím, jak na tom je Hermiona?"

Severus konečně odstoupil od bledé nebelvírky, jež ležela v jednom z pokojů na Grimmauldově náměstí. Potter klečel zhroucený na zemi vedle ní, jednu z jejích rukou svíral ve svých zkrvavených dlaních a zíral na svého profesora s unaveným a hrůzyplným pohledem.

Lektvarista si povzdechl a stejně unaveně si protřel kořen nosu. Když opět vzhlédl k Potterovi, viděl, že jeho student na něj hodlá dotírat tak dlouho, dokud nedostane svou odpověď.

"Bude v pořádku. Kletba nebyla nijak silná a pár hodin spánku společně s protilektvarem ji vrátí do jejího otravného já," oznámil mu kysele a obešel postel směrem k Potterovi.

Ten svůj pohled nyní zaměřil na dívčinu tvář a vypadal, že tu hodlá sedět do chvíle, než jeho kamarádka otevře oči. Severus ho ovšem chytil za loket a vytáhl ho na nohy. Potter, který takový čin nečekal, vyjekl a podlomily se mu nohy.

Lektvarista ho chytil pevněji a i když se mu student vzpíral, vyvedl ho na chodbu a odtud do jednoho z volných pokojů, kde ho strčil směrem k posteli. Potter klopýtl, ale tentokrát to ustál a s bolestivým sykotem se posadil na její kraj.
"Jsem v pohodě," promluvil okamžitě a Severus protočil očima.

"Ano, Pottere, jistě. Vaše rameno se prostě rozhodlo, že změní svou obvyklou pozici, váš ret a obočí se nějakým záhadným způsobem roztrhlo a váš bok opakovaně upadl na nůž, díky čemuž jste pro vlastní pobavení hodlal zamazat krví všechny koberce v tomto domě a poté v poklidu vykrvácet na zemi u slečny Grangerové. To dává naprostý smysl."

"Když to podáte takhle..."

"Zatraceně, kluku!" vykřikl již naštvaně Snape, ale ihned se uklidnil, když sebou Potter trhl a zamířily k němu vyděšené smaragdové oči. Nadechl se, aby se trochu uklidnil a pokračoval. "Hodláte někdy opustit váš přespříliš jednoduchý svět vlastní reality, kde si plníte kvótu svého hrdinského komplexu?"

"Nerozumím vám."
"To se od vás ani neočekává, Pottere."

Místo toho, aby se naštval, se Potter ovšem pousmál a Severus si na chvíli opravdu řekl, jestli mu opravdu nepřeskočilo. Přešel se svou lékárničkou k chlapci a rychle zastavil krvácení na jeho boku. Další zranění již nebyla tak vážná a mohl si s nimi dát načas, kdyby do místnosti nevtrhl Black.

"Harry! Hledal jsem tě- co tu chceš Snape?!"
"Vysát z tvého kmotřence veškerou magii a jeho bezvládné tělo pověsit na schodiště před obraz tvé matky. Co myslíš, že dělám Blacku?!" zavrčel na něj stejně agresivně lektvarista.

"Od tebe se dá čekat všechno! Madame Pomfreyová-"
"-je momentálně u tvého milovaného vlkodlaka, takže jakožto jediný kouzelník v tomto domě zběhlý v léčitelství, se ujišťuju, že tu nezemře nikdo další. Ale jelikož soudíš, že jsem nekompetentní se postarat o tvého kmotřence, prosím!"

Vrazil lékárničku Blackovi do rukou, sebral svůj plášť který položil na židli vedle stolu a vyrazil ke dveřím. Black už se starostlivě obrátil k Potterovi a pokoušel se mu odstranit krev ze zraněné tváře. Chytil ho ovšem za vykloubené rameno, čímž Pottera donutil k bolestnému výkřiku.

"Sakra! Promiň Harry-"
"V pohodě," ucedil mezi zuby těžce Harry, pokusil se o úsměv směrem ke kmotrovi a poté zvedl pohled k profesorovi.

Lektvarista se totiž v momentě, kdy Potter vykřikl, obrátil zpět do místnosti. Nyní se na vteřinu dívali do očí, protože Black byl ponořen do léčení a nevšímal si své nemesis. Severus ucítil váhavý tlak na jeho hradbách nitrobrany.

Pustil svého studenta "do nádvoří", jak říkal místu, kde neměl žádné vzpomínky a používal ho pouze k rozhovoru. Takové rozhovory ale zásadně míval jen s ředitelem. Bylo pro něj překvapením, cítit jinou magii, než Albusovu.

Co ještě potřebujete, Pottere? Chůvičku tu již máte.
Dlouho bylo ticho a Severus přemýšlel, proč vlastně toho kluka pouštěl do své hlavy a co tím vlastně Potter sledoval.
Děkuji.

S tím Potter vystoupil z jeho myšlenek a sklopil pohled ke svému kmotrovi. Ten mu něco povzbudivě říkal a chlapec se marně pokusil o stejně nadšený úsměv. Než stihl znovu zkusit navázat kontakt, Znamení na jeho předloktí se znovu rozhořelo, zuřivěji, než předtím.

Bez ohlédnutí vyšel ze dveří a spěchal po schodech dolů, aby se mohl přemístit. U paty schodiště na něj ovšem čekal ředitel a po jeho boku stál Kingsley. Severus sešel dolů s úmyslem je odstranit ze své cesty, pokud to bude nutné, ale zarazil se, když si všiml pohledu svého nadřízeného.

"Co je to tentokrát? Mám dost naspěch," prohodil významně k řediteli a jako by ho Znamení slyšelo, rozpálilo se ještě víc.
"Severusi, myslím, že tohle je podstatnější," promluvil s těžkým hlasem ředitel a lektvaristovi se rozbušilo srdce.

"Co se stalo?" zopakoval svou otázku ostře.
Kingsley si odkašlal a promluvil.

"Pronásledovali jsme smrtijedy, co utíkali z ministerstva. Došli jsme po jejich stopách na mnoho míst a jednoho jsme přeci jen chytili. Donutili jsme ho odvést nás na místo, kde probíhalo setkání, jelikož jsme počítali s tím, že najdeme zbylé smrtijedy-"

"Vy pitomci!" utnu ho ostře lektvarista a v jeho očích se zablesklo. "Jakmile je po útoku, samozřejmě že nás všechny svolá. Ale na té schůzi je i On."

"Také jsme přišli až po konci schůze, jak jsme pochopili. Chytili jsme pár smrtijedů, co nebylo schopno se ani hnout..."
Jeho hlas se vytratil a podíval se na Albuse, jako by se ujišťoval, že může mluvit dál. Severus na to neměl trpělivost.

"Albusi. Okamžitě mi řekni, co se stalo a proč je to tak naléhavé."
"Našli tam tělo, Severusi."
Mladší muž se zarazil a zadíval se na Brumbála. Na jeho starostlivý a smutný pohled. Severus se musel chytit zábradlí.

"Kdo to je?"
"Severusi-"
"Kdo?"

Albus k němu přistoupil a položil mu ruku na rameno. To gesto ho však neuklidnilo a pouze přidalo obavy do lektvaristovy mysli. Namáhavě polkl a čekal na odpověď.


"Je na Bradavické ošetřovně. Když ji našli... Museli na ni použít několik desítek mučících kouzel, aby její tělo... Severusi... Potřebujeme, abys ji identifikoval."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aleksandr#yurhenko[UrkitkkIqivixuXY,2,5] | E-mail | Web | 11. února 2017 v 16:49 | Reagovat

Онлайн займы и кредиты пользуются огромным спросом среди заемщиков, теперь уже за 5 минут, Вы узнаете, одобрят кредит или откажут. Наш информационный портал "Супермаркет кредитов и займов онлайн" создан для всех граждан Российской Федерации. Вы без труда сможете подобрать кредит или займ, кредитную и дебетовую карту, ипотеку. Все оптимальные предложения банков России по параметрам в режиме онлайн! Потребительский кредит онлайн, Райффайзен банк, MILI, Platiza.ru, Ferratum, Ваши Деньги! Выбирайте самые выгодные кредитные предложения http://rfcity.ru/ и оправляйте заявки в банки России! Желаем Вам удачи! Уникальное предложение № 4LK9W-9YOY1-84419816417

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama