30. Neobvykle sdílný

27. února 2017 v 20:58 |  Spoutaní

WATTPAD

30. Neobvykle sdílný

"Tvůj otec?" zopakovala nechápavě. "Nebyl to mudla?"

Severusův pohled ztvrdl a celé jeho tělo se napjalo. Kate okamžitě pochopila a otočila se ke knihovně, aby mu dala prostor znovu nabrat svůj stoický klid. Neviděla jeho tvář, ale napětí jeho magie téměř okamžitě zmizelo.

"Třebaže byl mudla, v době mého dětství jsem neměl příliš mnoho možností, jak se mu postavit, a jeho metody, byť barbarské, byly poměrně.. účinné," promluvil ani ne po pár minutách, čímž Kate překvapil.

Zdálo se, že se mu již neprotiví mluvit s ní o něčem osobním, co se ho hluboce dotýká. Kate se cítila potěšeně, ale poté si uvědomila, že to nedělá kvůli tomu, aby se někomu svěřil, ale proto, aby se s ním cítila nějak spojená.

Zamračila se. Manipulátor.
"Co udělal?" zeptala se tedy bez obalu a znovu se k němu otočila.

Stále se bezmyšlenkovitě probíral řadami knih. Nezarazil se nad jejím dotazem, pokračoval ve své práci. Ani jeho tvář nenaznačovala, že by se ho její slova dotkla.
"To stejné, co tvůj otec. Zabil ji."

Její ruce se samovolně zabalily v pěsti. Cítila tvrdost dřeva pod svými prsty a trochu povolila stisk. Její muž jí mezitím bedlivě pozoroval. Jediný důvod, proč se na něj nevrhla, byl ten, že se v jeho tváři nezračila žádná jízlivost či starost.

Ještě chvíli ji pozoroval, dokud se i její magie nezklidnila a otočil se zpět k poličkám, z nichž vytáhl jednu knihu a začal v ní listovat.

"Samozřejmě, byl to jen mudla," to skoro slovo vyplivl, "nicméně není nejhorším nepřítelem a predátorem člověka právě člověk? Nemusel být ani příliš vynalézavý. Má matka ho bezmezně milovala, a tak snášela vše, co si k ní dovolil."
"A kvůli tomu raději nikoho nemiluješ?"

S třísknutím knihu zavřel a vrazil ji zpět do police. V jeho očích byla zuřivost. Čekala to - o nic jiného, než ho vyprovokovat, se stejně nesnažila. Ale jeho zlost nebyla mířená na ni. Nemohla si ani být jistá, jestli se jeho zloba nestahuje na celý kouzelnický svět, co ho o takovou věc připravil.

Pak jako by náhle pochopila veškerý význam jeho slov i gest.
"Hádám, že jsem se mýlila," pronesla hořce a přestože se na ni nedíval, měla jeho plnou pozornost. "Miloval jsi někoho celým svým bytím, protože si nechtěl být jako on."

Podívala se na něj. Vztek i podráždění z něj přímo vyzařovaly, ale viděla na něm, že má pravdu. Jenže místo pocitu zadostiučinění se dostavilo cosi podobného žárlivosti. Otočila se k němu zády a vytáhla další knihu z police, aby si její výraz nemohl přečíst.

Teprve poté, co knihu vzala a otočila ji titulem vzhůru, si uvědomila, že už ji měla v ruce. Ten den, kdy se vydala do Morganovic sídla. Pak si vzpomněla na něco, co jí řekl o té kletbě a vypustila neznámou ženu ze své hlavy.

"Jaktože toho víš tolik o té kletbě?" zeptala se a na jeho tázavý pohled knihu pozvedla na světlo. "Tu, kterou jsi mě nenechal dokončit."

Nemohla si pomoci a poslední větu pronést jinak, než s jízlivostí. Zamračil se a přešel k ní. Podala mu knihu trochu neochotněji, ale on jen nalistoval příslušnou stránku a poukázal na ručně psanou poznámku pod ní.

Zvědavě si knihu přitáhla. Té poznámky si ve své zuřivosti a naléhavosti samozřejmě nevšimla. Co ji ale zaujalo, byl rukopis. Nepodobal se vůbec uhlazenému a úspornému písmu jejího manžela. Uhladila stránku, aby si mohla přečíst drobnou poznámku.

Dlouho už to nevydržím. Poslední šance.
Zachráním ho. Ať už je cena jakákoliv.

Chvíli přemýšlela nad poznámkou, než přišla k jedinému možnému vysvětlení. Tenhle rukopis byl ženský a roztřesený. Jediný, kdo v tomhle domě kdy žil a vlastnil to tu, byli Severusovi rodiče. Nebylo pochyb.

"Tvoje matka?"
"Samozřejmě."
"Provedla to kouzlo na tvém otci?" chtěla se ujistit o správnosti svých domněnek.

"Jistěže," odvětil a knihu jí vytrhl z rukou. Položil ji na stolek vedle nich a obrátil se ke své ženě. "Byla v této oblasti velmi kvalifikovaná. Kletby byly vždy její předností, co se týkalo magie. Zabila ho i sebe okamžitě. Žádná hodinová prodleva, jak to u kleteb, při nichž se kouzelníci snaží zbavit svých příbuzných, bývá."

Cítila obdiv k magii i vůli té čarodějky. Ale nemohla si pomoct a přemítat, proč s takovým tyranem zůstala tak dlouho. Severus jako by četl její myšlenky, byť měla všechny obrany své mysli plně postavené.

"Nemohla se nikam vrátit. Její rodina, Princeovi, ji vydědila. Stejně jako mně, i když na ni nahlížela daleko hůř, třebaže nečistou krev jsem měl já. Víc je ovšem lákalo mé umění a schopnosti. Než jsem nastoupil do Bradavic, znal jsem již tolik kouzel a kleteb, jako někteří žáci sedmých ročníků."

"To mě nepřekvapuje," zamumlala Kate, čímž si vysloužila samolibý úšklebek.
"Pravděpodobně nechápeš, proč s ním i přesto zůstávala. Já také ne," ujistil ji a klidně pokračoval. "Se svým plánem mne naneštěstí předběhla."

"Nenašel jsi na to odvahu?" prohodila drze Kate, i když věděla, že to nebude ten případ.
"Nebyl jsem plnoletý," odsekl Severus a založil ruce na prsou. V očích mu blýskalo. "Kdybych ho zabil, než jsem dosáhl plnoletosti, prozradil by mne Hlídáček a já nemínil kvůli tomu odpornému parchantovi trávit zbytek života v Azkabanu."

"Jak jsi to plánoval udělat?" zajímala se.
"Hledáš inspiraci?" ušklíbl se posměvačně, ale poté se hrdě usmál. "Avadu a podobné jednoduchosti jsem okamžitě vyřadil. Potřeboval jsem něco daleko osobnějšího."

Bylo až zvrácené, jak chápala jeho logiku a souhlasila s ní.
"Lektvar?" tipnula si.

"Samozřejmě," odvětil sladce a se stejným potěšením v hlase. "Podstrčil bych mu ho při večeři. V té chvíli se vždy cítil nejbezpečněji a nejsilněji. Urážel mne i mou matku, vyžíval se v tom tyranizovaní, dokud se neopil do bezvědomí. Sledoval bych s velkým potěšením, jak se pokouší zjistit, co je špatně. Dřív jsem si myslel, že bych tím matku naprosto zničil. Poté, co ho zabila jsem si ovšem jist, že by ho sledovala se stejným nadšením."

Kate ani na vteřinu nepochybovala, že by něco zveličoval.
"Co se stalo potom?"

Podezřívavě se na ni podíval, až musela protočit očima a dožadovat se odpovědi.
"Když ho zabila, a tím pádem i sebe, nebylo ti tehdy ještě sedmnáct. Co jsi dělal?"

Koukal na ni a jako by zvažoval, jestli je hodna jeho odpovědi. Nebo jestli dokáže držet jazyk za zuby. Zamračila se a hrdě pozvedla bradu i jedno obočí. Lektvarista si nad jejím činem pouze odfrkl a váhavě odpověděl.

"Bydlel jsem u Princeových. Tehdy mi bylo šestnáct a do plnoletosti mi zbývalo sotva pár týdnů. Bylo to spíš místo, kde jsem se občas ukázal, aby jakékoliv neočekávané návštěvy ministerstva proběhly v pořádku. V sedmnácti jsem převzal Znamení a tím jsem zcela ukončil styky s mou rodinou."

Kate si nemohla pomoci a zírala na něj. Od chvíle, co se vzali se ještě nestalo, aby se jí svěřil se svou osobní historii. Nebo vlastně s čímkoliv, co se netýkalo jeho práce nebo jejich povinností vůči Temnému pánovi.

A jak si tohle všechno uvědomila, jedna myšlenka jí uvízla v hlavě a nemohla jinak, než ji vynést na světlo.
"Zmeškali jsme to!"

Lektvarista se na ni podíval, jako by se opravdu zbláznila. Poté bylo vidět, jak se nutí do hraného klidu, než jí ironicky odpověděl.

"Zmeškali co? Naše dětská léta?" odfrkl si a otočil se zpět ke knihovně.
"Cože?" otázala se Kate, ale poté se málem kousla do jazyka, když si uvědomila, že naprosto odběhla od tématu. "To jsem nemyslela."

"A co jsme tedy zmeškali?"
"Přece naše výročí!"

Okamžitě se k ní otočil. Tentokrát z jeho tváře vyčetla naprostý šok a zmatení. Jí samotné se rozšířily oči, když skutečně pochopila význam svých slov. Zírali na sebe dobrou minutu, než se Kate odvrátila, protože cítila, jak se jí do tváří žene krev.

"Zapomeň na to," zamumlala směrem ke knihovně a v duchu se nakopávala.

Rozhodně před ním nechtěla být ta blbá káča, co slaví kdejaký hloupý svátek a zahrnuje ho sentimentalitami. Stále na sobě cítila jeho oči, přestože nepromluvil a měla chuť se přemístit, když se přistihla, že přerovnává stejnou knihu už popáté za sebou.

Otočila se a snažila se na svém výrazu nedat nic najevo a pokusit se o jakž takž důstojný odchod ze studovny. Jakmile se k němu otočila, veškerá slova se jí rozplynula na jazyku. Nepohnul se ze svého místa díval se na ni, ovšem v jeho očích se vše měnilo.

"Hele, vážně jsem tím nechtěla... no...," zarazila se a přinutila se nepřešlapovat jako přistižené děcko. "Nechtěla jsem tím nic naznačit. Ani jsem od toho nic nečekala, stejně je to..."
"...divadlo?" dopověděl tiše, ale jeho hlas měl stejnou ostrost, jako obvykle.

"Ne!" vyhrkla okamžitě s kapkou zloby a na čele se jí objevilo pár vrásek, když se mírně zamračila. "Chtěla jsem říct, že je to nepodstatné. Pro tebe. Takové věci neslavíš. Chápu. A u nás asi není co oslavovat."

Kousla se do rtu. Přešlápla. Stále mu ale opětovala pohled, ale když stále mlčel, s podrážděným a k jejímu vzteku i dotčeným pohledem, odpochodovala ke dveřím. Opět ji zastavil, než stihla uniknout z jeho blízkosti.

"Myslím, že pokud se jako věc vhodná ke slavení počítá to, že jsme se za ten rok navzájem nezabili a zůstali jsme naživu... Pak bych byl ochoten ze svých striktních pravidel ustoupit."

Zarazila se s dlaní položenou na klice a otočila k němu hlavu. Věděla, že se na něj dívá trochu podezíravě a se stejnou obezřetností jí pohled oplácel. Ona čekala, kdy se jí vysměje a on očividně počítal s tím samým.
Kate se usmála a přikývla.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Opravdu si připadala hloupě, když si zkoušela již třetí šaty. Kriticky se prohlédla v zrcadle a několikrát se otočila, aby se viděla ze všech úhlů. Nespokojeně skousla ret a šaty ze sebe téměř strhla, načež se vrhla k šatníku a hledala další.

Byla to jenom večeře a ona se tu převlékala, jako by se jednalo o sezení u královny. Odfrkla si sama nad sebou a nakonec se natáhla po prvních šatech, které si zkusila. Neříkalo se ostatně, že první volba bývá ta nejlepší?

Rychle vklouzla do tmavě zelených šatů a trochu si hůlkou zvlnila vlasy. Zírala na sebe do zrcadla a opět se kriticky prohlížela. Šaty nebyly nijak odvážné - alespoň na její měřítko, jelikož jí sahaly téměř ke kolenům.

Neodolala ovšem tomu, aby se zviditelnila a použila tu nejtmavší rtěnkou, kterou vlastnila. Byla z kouzelnického obchodu a při různých světelných podmínkách přecházela z temně rudé až skoro k černé.

Její rty se zvlnily ve vítězném úsměvu a posadila se na postel, aby mohla vklouznout do svých šněrovacích lodiček.
"Kdybych jen tušil, že tvá příprava zabere další tři hodiny, neobtěžoval bych se rezervovat nám stůl."

Nebezpečně zúžila oči, když pohlédla ke dveřím a hůlkou dovázala druhou lodičku. Vstala a popadla kabelku, která ležela na toaletním stolku a s napřímenými rameny se vydala ke dveřím, které klidně otevřela.

Sama se opřela o rám a pomalu pustila dveře, aby si její muž mohl vychutnat každý milimetr jejího těla. Nasadila jeden ze svých dravých úsměvů a odlepila se od rámu. Jediným pohybem se tak dostala do jeho osobního prostoru a jeho téměř neviditelného pokusu o couvnutí se zasmála.

Natočila hlavu a pozvedla obočí. Zamračeně se na ni díval a ruce si pevně založil na hrudi, aby od ní měl ještě větší odstup. Podle jeho mírně zrychleného dechu rozšířených zorniček ovšem poznala, že se pouze přetvařuje.

"Ale stálo to za to, nemyslíš?" poškádlila ho a bezděčně se opřela o jeho založené ruce.
"Stěží. Od chvíle, co jsi odešla najít vhodný oděv, jsem vyřídil i zbytek tvé korespondence ve firmě a uvařil dva lektvary," odfrkl si, ale neustoupil.

"A stihl ses obléknout," podotkla, když přejela pohledem po jeho společenském hábitu. Překvapivě černém.
"Samozřejmě," ujistil ji jízlivě. "A představ si, že to zabralo téměř tři minuty."
"Podle toho to tak i vypadá," odpověděla stejně jízlivě a přidala úsměv.

Opět se na ni zamračil, ale v jeho očích se mihlo i cosi jako pobavení. Rozhodla se ho ovšem dál netrápit a odtáhla se od něj. Znovu si ho prohlédla, a když se jejich oči opět setkaly, vyzývavě se narovnal.

"Možná bych měla svůj názor přehodnotit," prohodila s mírnou dávkou hravosti a když se nijak nebránil, ani se nemračil více, než obvykle, zavěsila se do jeho rámě. "Tenhle hábit ti dělá širší ramena."

Aby svá slova podpořila, letmo přejela prsty své volné ruky po jeho ruce. Opět u něj byla blízko a nedělalo jí problém vyloudit další potutelný úsměv. Jeho odpovědí, bylo odfrknutí, kterým jí dával najevo, jak dětinská její hra je.

"Můžeme se tedy vydat do restaurace nebo je tu ještě něco, co na své vizáži musíš nutně spravit?" zchladil ji a i na jeho tváři se objevil náznak úsměvu.

Naoko se zamyslela, zatímco mířili ke schodům a poté si schválně poupravila šaty u hrudníku.
"Plastika?" zeptala se ho rádoby vážně a schválně vypnula hruď.

Protočil očima, ale neunikl jí jeho zkoumavý pohled. Opět se jí na tváři objevil vítězný úsměv a když si ho všiml, neodolala nutkání si olíznout spodní ret, jen aby ho vyprovokovala. Jeho pohled ztemněl a Kate mírné zaváhání, když mu zírala do očí, stačilo k tomu, aby vynechala schod.

Instinktivně se ho chytila oběma rukama, když se jí noha podlomila a on ji stejně pevně přitáhl k sobě. Obě ruce měla uvězněné mezi jejich těla a teprve když cítila jak se svaly v jeho pravé paži napínají, uvědomila si, že nestojí nohama na zemi.

Držel ji jednou rukou nad posledním schodem, který neviděla, zatímco mu do jeho druhé ruky, jež měl také zaklíněnou mezi jejich těly, zarývala nehty. Ihned s tím přestala a zvedla k němu pohled. Byli si velice blízko. Cítila jeho teplý dech na svých rtech.

"Měla bys dávat pozor, kam šlapeš," oznámil jí s klidem, až ji samotnou překvapil.
"To bych měla," odvětila tak vyrovnaně, jak jen dokázala, zatímco jí srdce v hrudi bylo jako splašené.

Nebyla takový ignorant, aby si myslela, že je to pouze z adrenalinu. Přestože si byla jistá, že v jeho očích uviděla zájem, postavil ji zpět na nohy a nabídl svou ruku. Kate bez zaváhání přijala jeho nabídku, protože při delší prodlevě by si jistě všiml, jak se jí ruce mírně třesou.

Bez dalšího slova zamířila z domu a teprve když ho Severus bezpečně zajistil, otočil se k ní a nabídl jí svou ruku. Ihned ho za ni chytila a nechala se přenést.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Restaurace, v níž se objevili, byla překvapivě velmi prostorná a elegantní. Ne že by čekala, že ji odvede do nějaké zapadlé hospody, ale přesto předčil její očekávání. Byla to kouzelnická restaurace, jak si ihned uvědomila, když je číšník uváděl ke stolu a hůlkou přičaroval jídelní lístky a džbán s vodou a sklenicemi.

Kate pozvedla nejprve vinný lístek, což vyvolalo u Severuse uznalý pohled, protože se ho chopil hned vzápětí. Oba probírali nabídku a Kate rychle našla víno, které spolu popíjeli u ohně a označila ho. Přisunula svůj lístek k lektvaristovi a ten si ho ihned prohlédl.

Tentokrát byl jeho úsměv opravdový a neskrývaný. Byť se mohl zdát ostatním neviditelný. Pro Kate, která už se cítila dost zběhla v jeho grimasách a řeči těla, to znamenalo opravdový úspěch. Sama se neubránila vlastnímu úsměvu.

"Máte vybráno?" přerušila jejich neverbální konverzaci číšnice.
Kate se na ni okamžitě otočila a její úsměv se neztratil.
"Ano, dali bychom si jednu láhev Elfského rousničníku," požádala čarodějku, která si mávnutím hůlky objednávku zapsala.

"Výborně, nechám vám čas pro výběr hlavního chodu. Jako předkrm tu máme Sýrovou specialitu od Barda nebo Mořské plody od Madame Ploutvičkové," oznámila jim vesele.

Kate polkla smích při pohledu na Severuse. Podívala se na něj a obrátila se k číšnici.
"Specialitu." - "Specialitu."

Oba dva se na sebe překvapeně podívali a Kate mírně zrůžověla, když pohlédla do tváře mladé čarodějky, která si je prohlížela s neskrývaným zájmem.

"Jak dlouho už jste spolu? Máte oslavu?" vychrlila ze sebe s nadšením a kývla na snubní prsten na levém prsteníčku Kate.
"Ehm...," Kate se rychle snažila vymyslet nějakou výmluvu, ale Severus ji opět překvapil.

"Ocenil bych, kdybyste se věnovala své práci a adekvátně zpracovala naši objednávku, abychom naše výročí mohli opravdu oslavit. Pokud nám ale hodláte dnešní večer kazit svými drzými připomínkami a otravnou přítomností, pak bychom si nejspíše měli najít místo v jiné restauraci, kde nás skutečně hodlají obsloužit."

Dívka vytřeštila oči a Kate raději zasáhla. Položila svou ruku na manželovu dlaň a se shovívavým úsměvem se otočila k servírce.

"Chtěl říct, že bychom ocenili, kdybyste přinesla naše víno."
"Sa-samozřejmě," vykoktala a spěšně zamířila do kuchyně.

Kate protočila očima a obrátila se k Severusovi, aby mu mohla vyhubovat, že tu odstrašuje obsluhu, když si všimla jeho spokojeného a pobaveného pohledu. Místo toho se ale pouze rozesmála a po krátkém zaváhání se k ní poněkud tišeji přidal. Kate stiskla jeho dlaň a on jejich spojené ruce obrátil, aby ji mohl držet pohodlněji.

Ten večer její ruku ze své již nepustil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Inka | E-mail | 28. února 2017 v 17:52 | Reagovat

Jee! Ďalšia kapitolka na svete! :-) Zvláštna predstava Severusa s niekým na večeri, ale vykreslila si to skvelo, pričom si neubrala z jeho typickej povahy. Takže úžasné a naprosto uveriteľné. Ďakujem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama