31. Touha

5. března 2017 v 21:39 |  Spoutaní

WATTPAD

31. Touha

Mohlo se to zdát až příliš klišé, že se po jejich strávené oslavě výročí sblížili. Ani jeden z nich ovšem tento fakt nemohli popřít.

Skoro se až zdálo, že při jakákoliv činnosti, kterou jeden z nich právě dělal, se ten druhý nějakým způsobem ocitl nablízku. Stále měl každý svou vlastní zálibu - Severus se věnoval svým lektvarům, k nimž měla Kate zakázáno se přibližovat a naproti tomu Kate si nadále plánovala a realizovala opravy na domě, do nichž si zase nenechala zasahovat od něj.

Fungovalo to až překvapivě dobře. Kate byla překvapena, že ji její manžel zasvěcuje do jeho života, a dokonce pozval Cookovi na večeři. Samozřejmě, že se o ni Kate raději ani nepokoušela, ale Eva, Josephova manželka, byla natolik štědrá, že navařila u sebe doma a jídlo přinesla.

Kate se převlékla do slavnostnějšího kalhotového obleku a sáčka. Nemohla odolat a připojila k nim své oblíbené lodičky, přičemž ignorovala manželovo odfrknutí, když kolem něj prošla, aby mohla otevřít jejich hostům.

Lektvarista se neobtěžoval nijak zvelebovat a pouze svlékl svůj plášť, takže zůstal v tmavých kalhotech a košili. Následoval ale jejího příkladu a vyrazil do prostorné chodby, zatímco Kate otevřela s širokým úsměvem dveře.

Okamžitě se ozval dětský vřískot, jak se Josephův syn, Tanner, vymanil z matčina sevření a poněkud vratkým během zamířil k Severusovi. S neskrývanou radostí k němu zvedl ruce, jenž zatínal do malých pěstiček, čímž mu naznačoval, že chce, aby ho zvedl.

Kate se spěšně vítala s Josepehem i Evou, ale stále sledovala manžela, který k jejímu překvapení zvedl Tannera a zkušeně si ho zachytil u boku. Klučina se zasmál a trochu nesrozumitelnou řečí se pokoušel lektvaristovi cosi vysvětlit.

"Ach, odpusť, Severusi!" zvolala Eva, ale v jejích očích hrály pobavené jiskřičky a na rtech měla jemný úsměv. "Dlouho jsi se u nás nezastavil, víš!"

Severus její pokárání přešel protočením očí a aniž by si to uvědomoval, jemně Tannera pohupoval. Kate se neubránila dalšímu úsměvu a uvedla jejich hosty do jídelny. Cookovi prošli do nově zařízeného pokoje, následování Severusem a Kate.

"No páni!" vydechla Eva a otočila se kolem dokola, jak se rozhlížela po celé místnosti, než se její oči zastavily na paní domu. "Jak jsi to tu stihla za tak krátkou dobu zútulnit? Přísahám, že od doby, co znám Severuse, jsem neviděla jedinou změnu na tomhle domě! Ne že bychom tu tedy byli nějak často."

Kate se zasmála společně s Evou a obě ženy ignorovaly lektvaristovo zamračení.

"Tomu se dá velice těžko uvěřit," popíchla Severuse i Kate, než se její úsměv zjemnil. "Děkuji. Snažila jsem se neměnit příliš mnoho. Spíš jsem se snažila vše zrenovovat a nakupovala jsem pouze nezbytně nutné věci. Tenhle dům není stavěný pro moderní architekturu."

"To jistě ne," přikývl Joseph a pozvedl obočí Severusovým směrem. "Kdybych byl věděl, že jediné, co tě přinutí tuhle barabiznu opravit bude to, že se oženíš, seznámil bych tě s nějakou mou kolegyní již dávno."

"Moc dobře víš, že máme zcela jiné preference. Tvoje jediná správná volba byla právě Eva. Jinak tě musím zklamat, Joe, ale tvé kolegyně zcela postrádají smysl pro humor, tedy mezi těmi pár, co jsou obdařeny alespoň poloviční kapacitou mozku," odvětil klidně lektvarista.

"Stejný jako vždy," povzdechl si naoko zlobně Joe a zavrtěl hlavou, načež mrkl na Kate. "Měla bys tu zavést trochu pevnou ruku, Kate."
"Není třeba," odvětila se sladkým úsměvem Kate a postavila se za svého muž, jenž seděl s Tannerem na klíně u stolu.

Položila na manželova ramena své dlaně a hraně mu je stiskla. Nemusela mu vidět do obličeje, protože jeho výrazu se zasmáli oba manželé Cookovi. Malý Tanner svou ručkou chňapl po jedné z Kateiných rukou, aby se také dožádal nějaké pozornosti dospělých.

Kate se usmála na chlapce a nechala ho si hrát s jejími náramky. Tanner soustředěně přebíral korálky jednu po druhé a zvedl se ze sedu. Severus ho okamžitě pevněji chytil, aby nespadl a Tanner se mírně zavrtěl, zjevně nespokojený.

"Tannere!" oslovila ho káravě Eva. "Pokud něco chceš, musíš to říct. Vztekat se ti nepomůže."
"Tam! Tam!" vypískl Tanner se soustředěným výrazem a ukázal na Kate.

Kate mírně překvapeně a zhrozeně rozšířila oči. Její pokus zastřít své nepohodlí nemohl uniknout vševědoucím očím Evy. Ta se jen pobaveně usmála a Severus i s Tannerem v náručí vstal ze židle. Tanner se stále ručkama natahoval ke Kate a jeho spodní ret se začal třást.

Rozhodně neměl daleko k pláči a tato myšlenka Kate nijak neuklidnila. Její srdce se navíc ještě víc rozbušilo, když jí Severus Tannera pomalu předal. Instinktivně dítě převzala a na okamžik si s manželem hleděli do očí; stále v držení a dítětem v obou náručích.

Poté se lektvarista odtáhl a nasadil obvyklý nicneříkající výraz. Ironicky se usmál manželčinému marnému pokusu uklidnit rozjařené batole v jejím náručí.

"Vidím, že je Tanner v těch nejlepších rukou," neodolal ušklíbnutí, které mu Kate oplatila žhnoucím pohledem, a otočil se k Joeovi. "A my se můžeme přesunout do laboratoře. Podařilo se mi vylepšit jeden z vašich léčebných lektvarů. Jsem si jist, že pacienti ocení jeho delší účinnost."

"Výborně!" rozzářil se Joe a snažil se nedat příliš najevo, jak se těší, až ho uvidí.

Oba muži za hovoru spěšně opustili jídelnu a nechali své manželky o samotě. Kate trochu nervózně a očividně nezkušeně pohupovala batole. Eva se mateřsky usmála a posunkem pokynula Kate, aby se přesunuly do obývacího pokoje.

Kate nic nenamítala a s přílišnou opatrností Tannera odnesla na koberec před krbem, kde ho pečlivě usadila. Poté vytáhla hůlku a opatřila krb ochranným kouzlem. Posadila se pak na zem, stejně jako Eva, jež zrovna vytahovala Tannerovi hračky.

Chlapec je s rozzářenýma očima jednu po druhé vytahoval ven a odhazoval, kam se mu zachtělo. Eva trpělivě hračky zachytila ještě ve vzduchu hůlkou a pokládala je zpět do blízkosti svého syna. Vypadala přitom tak pyšně a šťastně.

"Lon! Mama, lon!"
Kate se zaraženě podívala na Evu, jež se zasmála výrazu své společnice a znovu otevřela tašku s Tannerovými hračkami. Poté vytáhla plyšového slona a podala ho synovi. Kate se neubránila a zasmála se společně s Evou.

"Jak mu dokážeš rozumět?" zeptala se s upřímnou zvědavostí.
"Vrozený talent?" uchechtla se Eva, ale i když se koukala na Kate, jedním okem bedlivě pozorovala Tannera. "Věř mi, Kate, občas mám pocit, že jsem v místnosti s mimozemšťanem a ne malým kouzelníkem."

"Mně se zdá, že víš moc dobře, co po tobě chce," poukázala na slona, jenž se právě opět proletěl přes celou místnost.
"Tohle dělá schválně, aby mě nebo Joea viděl kouzlit," povzdechla si, ale její mírný úsměv potvrdil, že se na něj nezlobí.

Opět vytáhla hůlku a přivolala plyšáka zpět. Tentokrát ho nechala padnou přímo do chlapcovi rozpřažené náruče. Ten slona pevně objal a radostně se rozesmál. Eva se rozněžněle usmála a rozcuchala chlapcovy kudrny.

Kate by to nikdy nepřiznala. Nikdy totiž nečekala, že se něco takového stane. Záviděla Evě. Její rodinu i její život. Ale nejvíc ji překvapilo to, jak moc by toužila mít také své vlastní dítě. Bodlo ji u srdce, když si uvědomila, co by to malé čekalo.

Až pozdě si uvědomila, jak moc se ztratila ve svých myšlenkách, když uviděla Evin starostlivý a chápavý pohled. Ihned spustila svou ruku, která se nějakým záhadným způsobem octla na jejím břiše.

Eva si přisunula Tannera blíž a opřela si ho o sebe, nohy volně rozložené kolem, aby mu zabránila v případném útěku.
"Znám ten pohled. Nemusíš se stydět a skrývat se. Já to přece nikomu nepovím," usmála se na Kate laskavě.
"Jaký pohled?" pokusila se optat klidně, ale obezřetná útočnost se do jejího hlasu stejně vloudila.

"Díváš se na Tannera a přemýšlíš, jaké by to bylo, kdybys měla své vlastní," usvědčila ji Eva, ale v její tváři nebyl žádný náznak zloby. "Je to normální, Kate. Jsi dospělá a řekla bych že dost stará na to, abys měla své vlastní."

Přitom pozvedla obočí, jako by svá slova chtěla ještě víc zdůraznit. Kate si nemohla pomoci a mírně se zamračila. Za tři měsíce jí bude sedmadvacet let. Hádala, že to se již opravdu považuje za věk, kdy se většina čarodějek dostávala do rolí matek.

Málem si nahlas odfrkla, neboť čistokrevné čarodějky měly první potomky nejpozději ve čtyřiadvaceti. Kate si zároveň nemohla pomoct nad tím se zamyslet, zda-li to její matka celé plánovala a snažila se ji ukrýt před jejím úkolem ve společnosti.

Veškeré tyto myšlenky rychle zaplašila, když cítila, jak se jí svírá hrdlo a do očí derou slzy. Znovu nasadila klidnou tvář, ale Eva ji tentokrát nesledovala, protože se snažila uklidnit neposedného Tannera.

"Kolik ti bylo, když ses vdala?" zeptala se nečekaně Kate, až překvapila sebe samu.
Eva pozvedla hlavu a usmála se při vzpomínce na svatební den.

"Bylo nám sedmnáct," oznámila a na Katein ohromený pohled přikývla. "Ano, byli jsme velmi mladí. Obzvlášť proto, že nejsme ani jeden z čistokrevné rodiny a mí rodiče jsou oba mudlové. Dost dlouho se nám to snažili vymluvit, ale my oba věděli, že spolu chceme být už napořád."

Pak se znovu zasmála a zakroutila hlavou, jako by řekla tu největší hloupost, ale Kate to nepřišlo špatné. Eva se pak láskyplně zadívala na syna a pokračovala.

"O dítě jsme se začali pokoušet až za pět let. Joe si chtěl udělat i mudlovskou atestaci a já jsem neviděla jediný problém v tom, aby dělal, co ho baví. Já sama jsem se věnovala famfrpálovému komentátorství, a tak jsme vlastně oba byli pohlceni našimi zaměstnáními. Když mi bylo tak, jako tobě... čekali jsme s Josephem první dítě, holčičku. Bohužel, její srdce přestalo bít."

Kate soucitně natáhla ruku, položila ji na Evino koleno a jemně stiskla. Eva se tomu gestu posmutněle usmála, ale poté se její výraz opět změnil na šťastný, když svou pozornost obrátila na Tannera.

"Tannera nám snad poslal sám Merlin. Po tom, co jsme ztratili naši holčičku... trvalo to, než se lékouzelníci shodli na tom, že mi to má magie dovolí a budeme to moci zkusit znovu. Tannerovi bude teprve rok a mě bylo dvaatřicet, když jsem ho porodila."

Kate naprosto chápala, co se jí tím Eva snaží říct. Uvědomovala si tu hrozbu. Zdálo se, že kouzelnická populace je na tom v tomto ohledu daleko hůř, než ta mudlovská.

"Neříkám, že musíš hned teď chytit Severuse a jít na tom pracovat," prohodila Eva pobaveně a Kate se ke své hrůze začala červenat.
"Nemyslím si, že na to kdy bude vhodná doba," poznamenala Kate trpce, když nabral svou ztracenou rovnováhu.

Eva se smutně usmála a chytila Kate za levou ruku, kterou měla položenou na jejím koleni. Kate se nebránila, když ji Eva otočila, aby odkryla Znamení zla na jejím předloktí. Opatrně palcem přejela po jejím obrysu, aby se vyhnula zlu, které Kate cítila tepat ve svých žilách pod tetováním.

Nevinila ji z toho. Poprvé ale Kate pocítila vlastní zhnusení nad tou ohyzdnou značkou a sklopila pohled.
"A podle mě je hloupé si myslet, že tě tohle můžu zastavit před tím, co chceš," promluvila tiše Eva.

To Kate ale neuklidnilo. Rozzlobeně se vytrhla z jejího sevření a ihned shrnula rukáv svého saka. Zlostně se na Evu podívala.

"Nemáš nejmenší tušení, jaké to je. Myslíš, že když se prostě rozhodnu, že to nechci dělat, tak mě nechá jen tak odejít?"
"Kate, já-"

"Máš pocit, že jsem si to vybrala? Že jsem si přála být ocejchovaná do konce života a poslouchat příkazy nějakého psychopata?!"
"Kate-"

"Ty sis Josepha vybrala, protože ho miluješ. Máte Tannera, protože jste ho chtěli mít! Já tenhle luxus nikdy mít nebudu. Moc dobře víš, proč jsem teď Snaepová a jsem si jistá, že tušíš, k čemu nás Temný pán dotlačil. Chápeš to? Tvůj syn má budoucnost. Mému dítěti můžu rovnou koupit rakev a vystrojit pohřeb!"

Eva neodpověděla, ale v jejích očích se zračila lítost a smutek. Kate musela odvrátit svůj pohled do plamenů v krbu. Věděla, proč měla radši drže jazyk za zuby. Lepší bylo, když si ji Eva dobírala, než když teď litovala jejího osudu. O lítost Kate nestála.

"Lon?"
Kate obrátila hlavu a pokusila se nasadit alespoň malý úsměv, když sledovala malého Tannera, jak na svých rozechvělých nožkách nejistě našlapuje k ní. Natáhl ke Kate ruce, z nichž v jedné držel malého slona, a v ten okamžik zavrávoral.

Ani nezaváhala a rychle se pohnula dopředu, aby ho zachytila před pádem a pak si ho opatrně posadila na klín. Tanner znovu postrčil plyšáka ke Kate a opakoval Lon, Lon!

"Chceš mi půjčit slona?" optala se chlapce a trochu pokrčila nohy, aby jí nemohl sklouznout.
"Lon!" zopakoval stejně naléhavě a Kate se musela zasmát.

Převzala hračku s hraně vážným výrazem ve tváři a v rámci hry s plyšákem cupitala po Tannerově břiše. Ten se vždy rozjařeně rozesmál a snažil se vykroutit, jen aby pak očima prosil o další. Kate poté položila plyšáka na zem a hůlkou ho donutila k pohybu.

Tanner nadšeně tleskal a Kate s dalším úsměvem nechala slona kroutit chobotem a troubit. Jakmile se ho chlapec dotkl, slon zatroubil hlasitě a místo spršky vody na něj spustil drobné a neškodné jiskřičky.

Tohle Kate opakovala ještě několikrát, než se chlapec s úsměvem obrátil.
"V'rus!" zatleskal ručkama a ukázal do prostoru za Kate. Na tváři se mu rozlil nezištný úsměv.

Vyrazil kupředu, aniž by dbal na Kate, takže se jí zavěsil kolem krku a ručkou stále ukazoval za Kate. Ta si ho pevněji zachytila a otočila hlavu, aby viděla, na co Tanner ukazuje. Její úsměv ztuhnul, když se střetla s pohledem svého muže.

Oba na sebe zírali a Kate nebyla schopná dešifrovat pohled v jeho tváři. Její pozornost se obrátila zpět k Tannerovi, když jí zatahal za vlasy s rošťáckým úsměvem.

"Tannere!" ozvala se opět káravě Eva a Kate si opožděně uvědomila, že je také v místnosti.
Kate rozpačitě chytila Tannera a pokusila se ho předat zpět jeho matce, ale dítě v jejím náručí bylo jiného názoru. Začal se kroutit a svírat Kate o to pevněji. Eva se trochu nervózně usmívala a Kate si uvědomila, že je to kvůli ní.

"Dobře, Tannere, co kdybys mi teda ukázal další hračky?" promluvila co nejvlídněji k batoleti a aby předvedla, že ho nechce od sebe odlákat, znovu se posadila a natáhla pro žirafu, co byla poblíž.

Bylo neuvěřitelné, jak podezřívavě se na ni sotva roční dítě mohlo podívat. Když zachytila Evin pohled, omluvně se pousmála, ale starší žena jen mávla rukou. Na rtech jí opět hrál ten mateřský úsměv. Kate se sklonila k chlapci, aby se jí ve tvář znovu neobjevil ten pohled.

Touha, kterou netušila, že může cítit.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Rozhodně nás musíte navštívit!" oznámila Eva rozzářeně, když si od Kate převzala Tannera poté, o ji Joseph pomohl do kabátu.
"Rádi," odpověděl za oba Severus a nechal se od Evy obejmout.

Kate objala Josepha a poté se otočila k Evě a Tannerovi. Laškovně klučinu polechtala pod krkem, ale její prsty poté něžně přejely dětskou tvář, z níž byla znát únava.

"Definitivně ti zavolám, až toho rošťáka bude potřebovat zbavit energie," oznámila ji s úsměvem Eva a obě ženy se krátce objaly s ohledem na usínající batole.

"Jistě," potvrdila Kate a opětovala malý úsměv. "Nebo bys mohla nechat hlídat svého muže a vyrazit se mnou na dámskou noc. Znám jednu skvělou restauraci s výborným vínem."
Eva s Josephem si vyměnili pobavený a láskyplný pohled, než se Eva opět obrátila ke Kate.

"To zní opravdu velice lákavě, ale to bude muset ještě několik měsíců minimálně počkat," zasmála se a jedna její ruka instinktivně sjela k jejímu břichu. "Čekáme další miminko!"

"Gratuluji," zněla okamžitá odpověď od lektvaristy a byť to mohlo znít stroze, upřímnost v jeho hlase Kate ihned poznala.
"Ano, gratulujeme," donutila se také k odpovědi a vykřesala na tváři cosi podobného úsměvu.

"No, moc rádi jsme vás viděli, ale zítra na rozdíl od vás čtyř musím do práce," nevšimnul si napjatého okamžiku nebo se ho rozhodl ignorovat Joe. Se smíchem pohladila syna po vlasech a objal svou ženu pevně kolem ramen.

"Kdybys musel deset měsíců trávit každý den v místnosti s pětačtyřiceti natvrdlými ignoranty, také by sis musel dopřát chvíli klidu," usadil ho s klidem Severus.
"Ale jistě," odmávl ho Joe.

Oba dva se pak rozloučili a Kate se Severusem je sledovali, dokud se nepřemístili z jejich pozemku. Kate stále zamyšleně stála v chodbě a zírala na místo, kde zmizeli, než jí lektvarista zavřel dveře a zabezpečil je.
Poté se k ní otočil a když k němu zvedla pohled, v jeho očích byla zvědavost a možná i obezřetnost.

"Stalo se něco?"
"Ne, proč?"
"Od chvíle, co jsme se vrátili z laboratoře ses mi zdála... poněkud odtažitá. Trochu uzavřenější, než je ti podobné."

Kate na něj překvapeně pohlédla, protože si nebyla vědoma, že ji tak intenzivně pozoroval během celého večera. Nadechla se k odpovědi, ale pak jako by si to rozmyslela, pouze zavrtěla hlavou.

"Jsem prostě jen unavená. Půjdu si už lehnout," bez dalšího vysvětlení nebo ohlédnutí, vyběhla nahoru po schodech, tak nejpomaleji, jak dokázala a vydala se do koupelny.

Nemohla přestat přemýšlet, ani když si dopřála dlouhou sprchu se spoustou vonných svíček, jak jí kdysi radila její matka. Pokusila se tedy vyčistit si co nejlépe mysl, když se vnořila do přikrývek v posteli, ale tenhle večer jí očividně nebylo přáno vůbec nic.

Paradoxně byla ráda za to, že se zanedlouho po jejím sedmém pokusu o zklidnění mysli ozvaly kroky na schodišti. Lektvarista vstoupil do místnosti velmi tiše a to i přesto, že Kate měla stále rozsvícenou lampičku na své straně.

Počkala těch dvacet minut, které strávil v koupelně a čas si krátila převalováním se, přičemž na konec skončila natočená k jeho půlce postele. Jakmile se otevřely dveře, ihned h vyhledala pohledem.
Buď se ji rozhodl ignorovat nebo nějaká poznámka přijde až za chvíli.

"Nemohu popřít tu nesmírnou radost z toho, že jsi na mě vydržela čekat bezmála dvě hodiny. Poněkud mi uniká pouze fakt, že ses mi zároveň snažila vyhnout a při první příležitosti jsi zmizela."
Samozřejmě, že to bude druhá možnost.

Kate ale zcela ignorovala jeho poznámku, a protože se jí v hlavě stále dokola opakovaly všechny události toho večera společně s jejími úvahami, pro jednou jí bylo upřímně jedno, jestli se jí vysměje nebo ne.
Musela to ze sebe dostat.

"Byla bych dobrá matka?"

Zarazil se ve svém přehrabovaní věcí na stole a podíval se na ni. Tentokrát v jeho očích nedokázala číst vůbec. Přesto se na ni díval upřeně a s takovou intenzitou, že nemohla uhnout pohledem. Proto do svých očí vložila němou prosbu.
Zdálo se, že fungovala, poněvadž jeho výraz trochu zjemněl.

"Tohle tě napadlo díky Tannerovi," konstatoval, ale ona stejně přikývla. "Nemohu ti říct, jestli ano. Ovšem mám takový pocit, že každá žena, byť ho v sobě může zarputile dusit, má nějaký mateřský instinkt. Některá silnější a některá ne."

Kate stále zamyšleně žmoulala přikrývku, takže teprve potáhnutí přikrývky ji vytrhlo z jejího transu. Ignorovala otrávený pohled lektvaristy a trochu se odsunula, aby se mohl dostat na svou stranu postele.
"A já?" zeptala se ho znovu, odhodlaná ho nenechat vyklouznout z této konverzace.

Vzhlédla, protože její muž se opřel o čelo postele, zatímco ona ležela stočená vedle něj. Přimhouřila varovně oči, aby se ani nepokoušel jí lhát. Odfrkl si a protočil očima, ale stále byl vážný.

"Mohlo by to být horší."
Vytřeštila oči a rozzlobeně se posadila.

"Cože? To si myslíš, že bych byla tak neschopná a příšerná matka?!"
Zaraženě se na ni podíval a pak klidně promluvil.

"Myslel jsem to v tom smyslu, že jsi Smrtijedka. Nechci ani uvažovat o tom, jaký by to dítě mělo život, kdyby vyrůstalo v této době. Ve tvé pozici. Na druhou stranu ty bys ho rozhodně vychovávala jinak, než ostatní čistokrevné čarodějky."

Kate se zastyděla nad tím, jak smýšlela a ihned se do Severuse obula. Marně se snažila potlačit krev, co se jí hrnula do tváří. Pak zmateně stáhla obočí a otočila se k němu.
"Mé pozici? Myslím, že daleko větší problém by byla ta tvá," oznámila a otočila se, aby mohla zhasnout lampičku.

Necítila se nijak ujištěná, nicméně vše, co jí Severus řekl, již dobře věděla. Nechtěla na sobě dát znát to, že ji to stejně zasáhlo. Nikdy nedoufala v to, že bude žít normálně, ale poté, co potkala Evu a Tannera, si to přála víc, než cokoliv jiného.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Inka | E-mail | 6. března 2017 v 17:36 | Reagovat

Ďakujem opäť za skvelú kapitolu. Severus s dieťaťom v náručí je zaujímavá predstava. Dobre si sa ponorila do vnútorných pocitov ženy-matky, no Severusov postoj je naozaj kruto pravdivý. Uvidíme, ako sa to ešte vyvinie. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama