32. Nepozornost

13. března 2017 v 16:51 |  Spoutaní

WATTPAD

32. Nepozornost

"Vypni ten zpropadenej budík!"
"Rád bych, ovšem musela bys být tak laskavá a odsunout se na svou polovinu postele místo toho, abys mě tu držela svým tělem."

"Na tvoje urážení je až příliš brzo. Jsi kouzelník, tak to vypni magií ne?"

Otočila svou hlavu na druhou stranu a na protest se pohodlněji uvelebila na manželově rameni. Ten s mumlanou kletbou jejím směrem neverbálně vypnul nastavený budík. Pokusil se vstát, ovšem Kate ho pevně chytila za ruku, na níž z poloviny ležela.

"Opravdu je tohle nutné?" zavrčel, ale i jeho hlas postrádal ostrost. I na něj bylo příliš brzy.
"Opravdu," oznámila a mrkla na hodiny, které byly na jejím nočním stolku. "Vždyť je sotva sedm ráno."
"Musím pracovat."

"To musíš pořád," odfrkla si rýpavě a znovu se hlavou otočila k němu. Zamrkala, aby trochu zahnala únavu ze svých víček. "Na čem potřebuješ tak nutně pracovat?"

"Chceš ten seznam abecedně, podle termínu nebo důležitosti?" pokusil se ušklíbnout, ale místo toho jen rychle pozvedl ruku ke svým ústům, aby skryl zívnutí.

Kate se pobaveně usmála a bezmyšlenkovitě se natáhla, aby mu odhrnula jeden z tmavých pramenů, co mu při tom pohybu sklouznul do obličeje. Severus odtáhl svou ruku a chytil ji za zápěstí. Kate okamžitě pustila jeho vlasy, takže mu téměř znovu sklouzly do obličeje.

Severus ale otočil svou hlavu, čímž je zachytil v pohybu a oba se najednou ocitli nebezpečně blízko sebe. Kate cítila jeho dech na svých rtech a intenzitu jeho pohledu. Nařídila si odtáhnout se, ale pouze přivřela oči a trochu se vytáhla na loktech.

Cítila jeho ostrý nádech, ale přesto přitiskla své rty k jeho. Odtáhla by se, kdyby protestoval. Nedovolila by si zlomit jeho důvěru k ní a čekala na jeho odmítnutí. Nepřišlo. Jeho prsty se zapletly do jejích vlasů a polibek jí opětoval.

Její ruka se pomalu stáhla z jeho vlasů a pokračovala podél ostrých linií jeho lícní kosti přes krk, až spočinula na jeho hrudi. Pevně sevřela jeho košili, zatímco prohloubil polibek a volnou rukou si ji k sobě přitáhl blíž.

Cítila, jak se jeho srdce rozbušilo rychleji a tlouklo pod jejími prsty, jež střídavě svíraly a uvolňovaly látku jeho košile. Jeho ruka se nejistě pohnula, jako by nevěděl, jestli si ji k sobě má přitáhnout nebo přejet po křivce jejích zad.

Rozhodla za něj, když se znovu přiblížila a zatlačila ho do polštářů, přičemž jeho ruka přejela po celé délce jejích zad. Nepatrně se roztřásla a oba se od sebe odtáhli jen natolik, aby znovu mohli nabrat dech.

Kate otevřela oči a viděla stejnou touhu, jakou cítila, zrcadlit se v těch černých hloubkách. Tentokrát si ji k sobě přitáhl on. Natolik pomalu, jako by jí dával možnost uniknout, ale Kate pouze přivřela oči a znovu ho políbila.

Teprve tehdy se podvolil a odstranil tu obezřetnost ze svých dotyků a polibků. Držel ji u sebe pevně a začal jí polibky opětovat skutečně. Povzbuzena jeho činy, pustila látku pevně sevřenou mezi prsty a zamířila svou rukou níž.

S potěšením zaznamenala, když se jeho dech zadrhl a úmyslně zatnula nehty do jeho břicha; na rtech jí hrál pobavený úsměv. Neměla proto šanci, když ji svou rukou chytil pevněji a překvapivě obratně ji stáhl pod sebe, zatímco se tyčil nad ní.

Otevřela oči a marně se snažila uklidnit svůj dech. Čekala, že v jeho očích zahlédne nějaký samolibý pohled, ale našla v nich pouze mírnou obezřetnost a jasnou otázku. Ptal se jí na svolení a ujištění, že to myslí vážně.

Přivřela oči a elegantně obtočila svou ruku kolem jeho krku. Vytáhla se k němu, až se jejich dech opět smíchal a dotýkali se nosy. Pohlédla mu zastřeně do očí a promluvila.

"Neopovažuj se teď všechno odvolat. Vím, co chci."
Nepostřehla by jeho slabé kývnutí, kdyby necítila šimrání jeho vlasů na svých prstech nebo nebyla natolik blízko, aby cítila, jak se jeho dech nepatrně posunul. Neobtěžovala se čekat na nějakou odpověď či sama nabídnout vysvětlení.

Natáhla se pro polibek a spokojeně vydechla, když se nebránil. Chtěla ho ovšem přesvědčit o pravdivosti svých slov a tak si ho přitáhla blíž rukou, co měla kolem jeho krku a přitiskla ho k sobě, když se jí povedlo (s menším vrtěním) obtočit své nohy kolem jeho pasu.

Překvapil ji, když se ihned neodtáhl, ale pevně ji chytil za levý bok, až téměř cítila otisk, který tam jistě zanechá. Mírně sykla, ale i ona slyšela ve svém hlase spíše vzrušení, než opravdovou bolest.

Neváhala mu to oplatit a přesunula svá ústa k jeho ušnímu lalůčku, kde nejdříve téměř motýlím dotekem políbila jeho boltec a s pootevřenými rty sjela k místu, kde se jeho ucho spojovalo s krkem. Zachytila kousek kůže a ostře ho kousla.

Tentokrát zasyčel on a znovu stiskl její bok, než se jeho ruka pohnula po jejím boku a obratně obtočila kolem jejího stehna. Nevěděla, kdo z nich si pak toho druhého přitáhl blíž, ale najednou mezi nimi nebyl centimetr místa.

Pohnul se jako první a stejným způsobem, jakým útočila na jeho krk, jí to oplácel. Vykašlala se na veškerou hrdost a zvrátila hlavu dozadu, aby mu poskytla větší prostor. Jakmile splnil její němou žádost, zapletla mu prsty do vlasů.

Zalapala po dechu, když narazil na obzvlášť citlivé místo a kdyby ji svým tělem netiskl k posteli, pravděpodobně by z ní vyletěla. Takto se mohla jen přitáhnout blíž k manželovi, byť se to již zdálo nemožné.

Otevřela oči a natočila hlavu na stranu. Severus se znovu přesunul po jejím krku k uchu, když Kate najednou vyjekla a pokusila se od něj odsunout. Okamžitě ji pustil a již se začal obrňovat před jakýmikoliv urážkami, když si Kate hbitě přitáhla přikrývku vedle nich k své hrudi a následoval její vylekaný pohled na domácího skřítka.

"Dobby se omlouvá, pane, paní," uklonil se přehnaně skřítek se slzami a strachem v očích. "Dobby musel najít pana Snapea, pane, ředitel Brumbál poslal Dobbyho do sklepení, pane. Dobby nechtěl rušit-"

"Co ředitel potřebuje tak nutného?" utnul skřítka lektvarista skrze proceděné zuby a doufal, že nezní tak udýchaně, jak se cítil.

"Pan ředitel přikázal Dobbymu přivést profesora Snapea a odpovědět na jeho otázky až v ředitelně, pane," vysvětloval o překot Dobby a pohledem těkal z Kate na Severuse a zase zpět.
"Vyřiď mu, že se stavím, až to bude možné," zavrčel na Dobbyho lektvarista, ale skřítek se nenechal odbýt.

"Ředitel chce profesora Snapea hned vidět, pane," do skřítkova tónu se dostala naléhavost, a také vztek, což bylo u takového stvoření neobvyklé. Obzvlášť, když mluvilo s kouzelníkem. Severus se zamračil a hodlal se ohradit, když se na jeho hrudníku znovu objevila Kateina ruka.

Otočil se k ní a jeho výraz ztratil trochu ostrosti. Kate se pokusila o drobný úsměv, který musel vypadat opravdu zajímavě, na jejím zčervenalém obličeji. Její muž však její další němé prosbě přikývl a oba se od sebe odtáhli.

"Mohl bys laskavě počkat venku a nechat nám trochu soukromí?" otočil se na skřítka s ironickým úšklebkem.
"Jistě, pane," uklonil se Dobby a jeho oči se jako by rozšířily o několik palců, když spěšně couval ke dveřím.

Jakmile se za ním zaklaply dveře, oba se na sebe podívali a Kate si s již slabým ruměncem odkašlala a vylezla z postele. Pokusila se trochu uhladit svou noční košili, ale pak to vzdala a s hravým úšklebkem se otočila zpět.

Severus se ani nepokusil předstírat, že ji nepozoroval a líně přejel pohledem po jejím těle, než se jí zadíval do očí s povytaženým obočím. Sladce se usmála, protože mu nehodlala nechat nějakou převahu a vrátila se zpátky k němu. Nezapomněla při tom ladně kroutit boky.

"Budu tak hodná, že ti přenechám koupelnu," oznámila mu, když se k němu naklonila.
"Jak velkorysé," zavrčel bez náznaku zlosti.

Kate se jen vědoucně usmála a tak, aby mu její pohled neunikl, se trochu odsunula. Poté nápadně mrkla k jeho rozkroku a zpět do jeho očí. V ložnici nebylo ještě tolik světla, ale dobře viděla, jak lehce zčervenal.

"Myslím, že jsem dost velkorysá, když ti dám možnost se... hmm... postarat o svůj malý problém, než vyrazíš k řediteli," zacukrovala a překvapeně vyjekla, když ji za zápěstí strhl do postele a přikoval ji k ní svým tělem.

"Tuhle hru se mnou nechceš hrát, Kate. Když dráždíš draka, vrátí ti to ohněm ," zašeptal svým hlubokým hlasem a na rtech se mu objevil samolibý úsměv, když se nedobrovolně otřásla.

Kate na něj chvíli zírala, než mu vážně pohlédla do očí.
"Možná se chci spálit."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Řediteli," zavrčel na pozdrav svému nadřízenému a posadil se do nabízeného křesla. Skřítek co za ním téměř utíkal ze sklepení, aby mu stačil, se udýchaně svalil na koberec vedle.
"Co bylo tak nesmírně naléhavého, že jste mě musel vytrhnout z mé krátké víkendové dovolené?"

"Omlouvám se, Severusi," pronesl kajícně starší kouzelník, ale poté mu v očích pobaveně zajiskřilo. Kývnul hlavou k lektvaristovu krku. "Vidím, že jsem ti nejprve měl dát předem vědět, než jsem k tobě poslal Dobbyho. Budu na to pamatovat, až se příště něco stane."

Lektvarista se donutil neošít a nonšalantně si přitáhl límec svého kabátu víš. V duchu proklel svou manželku a doufal, že je to jediná značka, co na něm stihla udělat.

"Děkuji. Jaká krize tedy nastala tentokrát, že to nemohlo počkat alespoň do poledne?"
" Nejsem si plně jist," odpověděl opatrně ředitel a mírně se zamračil, než pohledem vyhledal Dobbyho.
Skřítek okamžitě vyskočil na nohy a uctivě sklopil hlavu.

"Tady Dobby se dnes ráno přemístil do ředitelny, kde mě hledal. Naštěstí jsem ještě nezamířil do Švédska na konzultace, takže jsem ho tu našel poměrně brzy," usmál se na drobné stvoření, jenž na něj bázlivě a s úctou hledělo. "Dobby se rozhodl doručit Harrymu svůj předčasný dárek k narozeninám-"

"Děláš si legraci, Albusi?" přerušil ho s kamennou tváří mladší kolega.
"Severusi-"

"Vytáhl jsi mě z postele, abychom tu probírali oslavy Potterových narozenin?"
"Severusi," zarazil ho ostře ředitel. "Posaď se."

Lektvarista se neochotně zabořil do křesla, když si uvědomil, že nevědomky vstal. Stále ředitele propaloval nebezpečným pohledem.

"Vím, že nemáš toho chlapce příliš v lásce, ale byl jsem si jist, že jste se během tohoto roku alespoň trochu sblížili," prohlásil umírněně ředitel a veškeré protesty zarazil zdvihnutím ruky. "Neříkám, že musíš okamžitě být jeho nejlepším přítelem, ale dokázal jsi mi, že se k němu dokážeš chovat - v rámci možností - slušně."

"Co provedl tentokrát?"
Brumbál se zamračil a obrátil se ke skřítkovi.

"Co kdybys Severusovi vysvětlil, proč máš obavy o svého pána?"
Svého pána? pomyslel si Severus překvapeně, ale poté se zamračil. Samozřejmě, že Potter musí mít něco extra. Obrátil se ke skřítkovi, stejně jako Albus.

"Dobby chtěl pana Harryho potěšit," zajíkl se slzami Dobby a Severus sen jen mírně pozastavil nad skřítkovým použitím Potterovic jména. "Pan Harry je k Dobbymu vždycky hodný, pane, nosí mu ponožky a vysvobodil ho, pane. Pan Harry je dobrý kouzelník, pane."

"Přeskoč svoje chvalozpěvy," utnul ho chladně lektvarista.
Skřítek se s široce rozevřenýma očima podíval na Severuse, poté na ředitele a když se vrátil pohledem zpět k lektvaristovi, přikývnul.

"Dobby se omlouvá, pane. Dobby má o pana Harryho starost, pane. Dobby se pokusil přemístit do ložnice pana Harryho, ale kolem domu byly zvláštní ochrany a Dobby se tak mohl přemístit jenom k hranicím Fideliova zaklínadla."

Severus se podmračeně otočil k Albusovi, ale ten hypnotizoval skřítka pohledem se zamyšleným výrazem v očích a pomalu si mnul vousy na bradě. Lektvarista se otočil zpět ke skřítkovi.

"Viděl jsi Pottera?" zeptal se přímo Severus.
"Ano, pane, Dobby viděl pana Harryho, jak pracuje na zahradě. Pan Harry vypadal unaveně a nervózně. Dobby pana Harryho sledoval," prohlásil nakonec nešťastně skřítek a sklopil hlavu. "Dobby si spálí prsty žehličkou, Dobby-"

"A co jsi vysledoval? Něco neobvyklého? Někoho, kdo se potloukal poblíž? Smrtijedy?" přerušil jeho sebemrskačskou řeč opět lektvarista.

Dobby zvedl pohled plný slz a otřel si je kouskem svetru, který mě na sobě.
"Ne, žádné služebníky zla," zavrtěl vehementně hlavou a z nosu mu ukápla obří nudle.

Severus s mírným znechucením podal skřítkovi kapesník a ten ho vděčně přijal. Hlasitě se vysmrkal a znovu zvedl pohled. Lektvarista se neobtěžoval ho upozorňovat, že to příliš nepomohlo a raději se soustředil na důležitost situace.

"Co jsi tedy viděl, Dobby?" vložil se poprvé do konverzace ředitel a shlížel na skřítka milým pohledem. V jeho očích ale byla obava a starost. Skřítek se ihned po této pobídce rozpovídal.

"Dobby viděl pana Harryho, jak pracuje na zahradě a když nepracoval tam, Dobby se podíval skrz okna a pan Harry vždycky něco opravoval nebo uklízel a vařil. Ale nikdy ho nikam nevzali, chudáka pana Harryho," zavrtěl nešťastně hlavou.

"Jeho rodina odjela někam bez něj?" ujistil se ředitel se zadumaným výrazem a pokýval hlavou, když skřítek přitakal.
Severus nemohl jinak, než si odfrknout a když se na něj ředitel varovně podíval, pouze se ušklíbl.

"Tomu klukovi bylo před pár dny šestnáct, Albusi, stěží ho můžete pokládat za děcko, co se o sebe nedokáže na pár hodin postarat samo."

"Ale pan Harry tam byl sám i několik dní!" zavylo malé stvoření a přeběhlo k Severusovi a naléhavě ho chytilo za nohu. "Pan Harry tam byl sám a když vyšel ven, vypadal příšerně, pane!"

Severus skřítka setřásl, ale svraštil obočí. Potter přece byl v domě v bezpečí a mohl se o sebe postarat sám.
"Jak příšerně?"
"Nekrmili ho, profesore Snape, ani trošičku. Dobby ho viděl, chudáka pána, hrozně vypadal, pane, příšerně!"

"Pokud je to pravda, proč si toho nevšiml nikdo z Řádu?" vyslovil pochybovačně nahlas svoji myšlenku lektvarista a otočil se k řediteli. Ten si s povzdechem složil hlavu do jedné z dlaní a opřel se o ní.

Fawkes se zatrylkováním přeletěl místnost a posadil se na opěrku, kde smutně zazpíval. Ředitel ptáka pohladil, opatrně, aby ho nevyplašil a poté zvedl pohled do lektvaristových ostrých očí.

"Obávám se, Severusi, že si toho nemohli všimnout, neboť jsem na poslední tři týdny zrušil hlídky okolo Zobí ulice."
"Co prosím?" kontrolovaný vztek z mladšího kouzelníka přímo čišel.

Stařec si opět povzdychl a promnul si unaveně špičku nosu. Posunul si brýle výše a pořádně se v křesle narovnal. Severusovi strach nenaháněl a nadále ho probodával zlostným pohledem.

"Vzhledem k útokům, které Voldemort pořádá od června, se několik členů odmítlo aktivně zapojovat, ne-li byli přímo zabiti, či vyděšeni k smrti. Naše řady se příliš nerozrostly a nemohu svěřit důležité úkoly teprve čerstvým absolventům."

"Ti tví čerství absolventi klidně mohli dělat chůvičky Potterovi a pouze ti reportovat události, co by za to stály," odvětil tvrdě lektvarista. "Potter je tam nehlídaný skoro měsíc. Předpokládám, že ses o tom nezmínil Blackovi nebo Lupinovi, jinak bychom se tu neměli o čem bavit."

"Severusi, bylo to těžké rozhodnutí a musel jsem ho udělat," zavrtěl hlavou Albus a sepjal dlaně do stříšky. "A samozřejmě jsem je o tom nemohl informovat. Žijeme v nebezpečné době, můj chlapče, a potřebujeme každou schopnou ruku k tomu, abychom vedli válku tím správným směrem.

Severus si odfrkl a nechal do svého hlasu vstoupit to správné ironické podráždění.

"Přestaň se tu ohánět svými moudrami, Albusi! Pokud je to tak, jak říkáš, a potřebuješ posunout válku tím správným směrem, pak by sis měl hlídat právě svého zlatého chlapce, nemám pravdu? Mohl jsi požádat mě, abych se tam jednou za pár dní objevil a ujistil se, že nevyhodil dům do povětří."

"Takže ti přeci jen záleží na Harryho bezpečí?" usmál se namáhavě ředitel.
"Opravdu? Ty sis toho za těch patnáct let všimnul? A já si myslel, jak nenápadný u toho jsem," odfrkl si s ironií sobě vlastní.

"Spíš jsem rád, že jsi to v sobě po tak dlouhé době našel a skutečně jsi zjistil, že ti srdce ještě stále bije v srdci."
"Skonči s těmi kryptickými odpověďmi. Nemyslíš, že bychom tuhle debatu měli raději přerušit a jít se ujistit, že je Potter ve svém obvyklém otravném já?"

"To bude pravděpodobně nejlepší," souhlasil Albus a postavil se. "Do Zobí ulice!"

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Jak se zdálo, když se přemístili, bylo na Kvikálkov ještě příliš brzo ráno, než aby se tu něco dělo. Oba na sebe použili zastírací kouzla, ale celou cestu k číslu čtyři potkali pouze chlapce, jenž zběsile šlapal na kole a rozhazoval noviny.

Všude bylo ticho a přestože tu byli teprve pár minut, Severuse již značně iritovaly spořádaně seskupené domy, zastřižené trávníky a popelnice, které tu místní snad rovnali podle pravítka. Znechuceně si odfrkl a na Albusův káravý pohled odpověděl svým zamračeným.

Pokračovali nerušeně až k číslu čtyři, které bylo vzhledem k ostatně uhlazeným obydlím v mírně horším stavu. Severus překvapeně pozvedl obočí, neboť čekal, že Lilyina sestra Petúnie bude tím typem ženy, která musí mít všechno lepší, než její sousedky, které za jejich zády pomlouvá.

Zamířili přímo k domu, ale v místech, kde bylo použito krevní i Fideliovo zaklínadlo, se nemohli dostat dál. Oba se po sobě podívali, vytáhli hůlky a pokusili se obrany prolomit. Bezúspěšně, což Severuse znepokojilo, neboť kombinoval sílu s Albusem.

Ředitel opět pozvedl hůlku, když ho mladší kolega zastavil a ukázal na přijíždějící auto, které zabočilo na příjezdovou cestu a bez problémů přejelo kouzelné hranice. Severus přimhouřil oči, když rozeznal Potterovy příbuzné, jak se soukají z auta.

Nemohl si pomoct a zatvářit se znechuceně, když se tlustý chlapec, jenž musel dle Potterových vzpomínek být Dudley, spratkův bratranec, snažil dostat ze zadního sedadla. Ven mu musela pomoci Petúnie a Severus ohrnul ret v dalším znechucení.

Když byli ještě děti, Petúnie nebyla vysloveně ošklivá. Byla vcelku normální dívka, ale od chvíle, kdy zjistila, že je Lily "něco víc než ona", její zahořklost se začala zrcadlit i v její vizáži. Nyní byla nepřirozeně vyhublá, jak jí to pravděpodobně radily ženské časopisy a její koňský obličej se skrýval pod několika vrstvami make-upu.

Její manžel, po němž jejich synátor zjevně zdědil postavu, vypadal neobyčejně rozezleně a nepříjemně. Stále se rozhlížel kolem, jako by se ujišťoval, že je nikdo nesleduje a Severus se jeho paranoie zlomyslně usmál.

Dudley se odkolébal k domu, aniž by se obtěžoval matce pomoci s nákupními taškami, o něž se tedy musel postarat pan Dursley. Severus v Potterových myšlenkách nikdy nezachytil jméno jeho strýce a upřímně ho ani nezajímalo.

Nyní měl však nepříjemný pocit, že si o jeho rodině měl zjistit něco víc. Koneckonců znal pouze Petúnii, a pokud byli zbylí členové rodiny jen zpola tak příšerní, jako ona, pak se nemohl divit, že je ten spratek nemá v lásce.

Severus nechal svých úvah a společně s Albusem našpicovali uši, aby zaslechli konverzaci těch dvou, když se začali přibližovat.

"... měli. Alespoň dnes, Vernone."
"Nemůžeš být pořád tak dobrosrdečná, Petúnie."
"Ale Vernone, co když," rozhlédla se a pokračovala ještě tišeji, než předtím. "Co když se tady objeví?"

"Pak je ze svého pozemku vypakuju, to se stane!"
"Vernone!" vypískla jeho žena a divoce se rozhlédla po okolí, aby se ujistila, že jsou všichni sousedé stále zalezlí ve svých domech. "Ne tak hlasitě! Můžou tě slyšet."

"Omlouvám se," zabručel a trochu hekl, když si zjevně těžkou tašku povytáhl.
"Ta slepice Tullyová se mě začala vyptávat. Už dlouho ho prý neviděla."

"Co nám má ta co koukat do zahrady?" zbrunátněl Vernon okamžitě a nějakým zázrakem se mu podařilo vytáhnout klíčky, aniž by rozsypal veškerý obsah nákupu na zem.

"Je to prostě vlezlá sousedka!" sykla Petúnie a převzala klíčky raději sama, když sledovala, jak s nimi její muž zápasí. "Ale musíme být opatrní!"

Vernonovu odpověď již zachytily zavřené dveře, když se manželé dostali dovnitř. Severus se znepokojeně podíval na Albuse a ten mlčky sledoval celý dům a znovu se pokusil probourat, skrze ochrany domu.

"Takhle to nepůjde," povzdechl si a otočil se k lektvaristovi. "Budeme muset svolat brzkou schůzi a pokusit se rozebrat naše možnosti."

"Myslíš, že ve větším počtu prostě dokážeme strhnout tyhle magické obrany dolů?" odfrkl si pochybovačně Severus. "Pokud je nedokáže dostat dolů ty sám, pak pochybuji, že tví noví rekruti to zvládnou."

"Severusi," povzdechl si unaveně Albus a otočil se zády k domu. "Byl bych rád, kdybys odložil na moment své spory s členy Řádu."
"Jak je libo."

"Děkuji. Nyní je nejdůležitější, abychom zjistili, co je s Harrym."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Inka | E-mail | 13. března 2017 v 18:08 | Reagovat

Teeeda... ty si proste úžasná. Všetky ženské romány sa môžu schovať... páčilo sa mi, ako si opisovala zblíženie Severusa a Kate, ach jaj, ten ich vzťah krehký je, tak snáď sa to medzi nimi zase nejako nepokazí. Ale dobre som sa zasmiala, a keď si predstavím, ako Severus podáva škriatkovi kapesník... no... A budem zvedavá, čo s Harrym. Už teraz sa tešímˇna pokračovanie. Ďakujem. :)

2 Romadůr | 14. března 2017 v 7:52 | Reagovat

[1]: Moc děkuji! :-) Snažila jsem se to opsat co nejpřijatelněji :-D Ještě to bude zajímavé ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama