33. Pevná bariéra

18. března 2017 v 22:15 |  Spoutaní

WATTPAD

33. Pevná bariéra

Bylo příliš brzy na to, aby se na Grimmauldově náměstí něco dělo. Všichni členové Řádu byli ještě ve svých domovech a obyvatelé starého domu Blackových zase ve svých pohodlných postelích v různých patrech.

Severus prošel těsně za ředitelem do jídelny, kde narazili na Tonksovou, Lupina a paní Weasleyovou. Všichni tři vzhlédli od své ranní kávy - Remus navíc od Denního věštce - a s obezřetným výrazem se obrátili k řediteli.

Paní Weasleyová ihned vstala a nabídla cestou ke kuchyňské lince Severusovi kávu. Lektvarista přikývl a doufal, že se u toho tvářil alespoň přiměřeně vděčně. Posadil se vedle Lupina, zatímco Albus zasedl do čela stolu.

"Co se stalo?" nechodila kolem horké kaše paní Weasleyová, podala šálek s čajem řediteli a druhý s kávou Severusovi. "Cukr?"

"Prosím, Molly," přikývl unaveně ředitel a posunul svůj šálek blíž k hospodyňce. "Je mi líto, že vás ruším tak brzy. Nejsem si jist, jestli bychom měli svolat celý Řád, nicméně bych ocenil, kdybys zašel pro Siriuse, Remusi a ty Doro, pokud budeš tak laskava a zamíříš na ministerstvo pro Alastora."

"Bez problému," vyhrkla se širokým úsměvem, kterým zastírala obavy, mladší čarodějka a ihned vyskočila na nohy.

Jakmile se ovšem otočila, zamotala se do svých vlastních nohou. Než se stihla zřítit k zemi, Lupin se k ní natáhnul a strhnul ji k sobě. Její vlasy ihned zčervenaly a rozpačitě se na vlkodlaka usmála, který ji s mírným úsměvem a zavrtěním hlavy postavil zpět na nohy.

"Díky," zašvitořila a volnou rukou mu prohrábla vlasy.

Tentokrát zamířila ze dveří bez pádu a když procházela kolem lektvaristy, hravě na něj mrkla. Severus jí to oplatil nevraživým pohledem, kterému se pouze uchechtla a zmizela ze dveří. Lupin se také zvedl a s kývnutím na ředitele zmizel na chodbě.

"Stalo se něco Harrymu?" vydechla okamžitě s obavou paní Weasleyová a ztěžka se posadila na židli.
"To nevíme jistě, Molly," zavrtěl s povzdechem hlavou Albus. "Snažně tě prosím, aby se tu u dětí nerozšířila žádná panika, dokud opravdu nezjistíme, co se děje. Není třeba děsit Harryho přátele kvůli planému poplachu."

"To je samozřejmost," odvětila pevně, ovšem viditelně neuklidněná. "Co se vlastně přihodilo?"
"Albus zřejmě nepovažoval za nutné, aby Pottera každých pár dní někdo zkontroloval a zrušil hlídky u jeho domu," ušklíbl se nepěkně Severus a ignoroval zamračený pohled, kterým ho jeho nadřízený obdařil.

"Cože?" zasyčela paní Weasleyová a veškerá laskavost a dobrota jí zmizely s očí. Nyní na ředitele shlížela s varovnou zlobou. "Tos neudělal!"

"Neudělal co? A co tu chce Snape? Pokud vím, žádná schůze se nekoná," ozvalo se s rozespalou mrzutostí ode dveří a Severus se nutil k tomu, aby po tom psovi ihned nevystartoval.

"Věř mi, Blacku, také bych tvou přítomnost raději oželel," odfrkl si pohrdavě lektvarista a spokojeně sledoval, jak se Black naštvaně posadil naproti němu.

"Pánové," vložil se do jejich začínající hádky ředitel a zarazil jakoukoliv poznámku, kterou si Black přichystal. "Ocenil bych, kdyby vaše spory alespoň pro tuto chvíli přestaly. Děkuji. Siriusi, schůzi jsem opravdu nesvolal. Spíše bych řekl, že je tohle narychlo zorganizované setkání."

"A to má znamenat přesně co?"
"Jde o Harryho. Kolem Zobí ulice se vyskytuje velmi silné Fideliovo zaklínadlo. Já jsem jsem ho tam před měsícem vykouzlil, ovšem na mou magii nereaguje a drží ji něco silnějšího-"

"Krevní magie snad přestala fungovat?" zeptal se ředitele se skutečnou obavou Black.
"Ta nepřestane fungovat, dokud jeho příbuzní nebudou mrtví, Blacku," odvětil chladně a ignoroval jeho nenávistný pohled. "Spíše by tě mělo zajímat, proč se ředitel rozhodl přidat ochranné kouzlo na již tak dobře zabezpečený dům."

Black se na lektvaristu zamračeně podíval, ale v jeho očích se mihla zvědavost. Otočil se zpět k řediteli, který lektvaristu opět obdařil zamračeným výrazem, než se obrátil k Blackovi.
"Potřeboval jsem uložit na dům ochrany, abych se ujistil, že bude Harry v bezpečí," pověděl mu.

"Ale jak-"
"Jednoduše nechal Harryho v tom domě bez jakýchkoliv hlídek, to se ti tu snaží říct!" vypěnila s rudými tvářemi od zlosti paní Weasleyová a přerušila Blacka. "Už od konce června!"

"Cože?! Zbláznil ses, Albusi? Harry je už tak v dost velkým nebezpečí a ty odstraníš tu jedinou ochranu, co by nás mohla všechny zkontaktovat, kdyby se mu něco stalo?" rozohnil se Black a aby svá slova podpořil, postavil se.

Severus se nepokrytě bavil, ale na svém výrazu to nedal znát. Bylo nezvyklé, aby se na něčem s Blackem shodli a byl rád, že mohl přenechat tomu čoklovi štafetu v dotírání na Albuse. Sám toho měl od rána plné zuby.

"Siriusi, posaď se, prosím," požádal ho ředitel a pokračoval. "Samozřejmě, že jsem Fideliovo zaklínadlo uzpůsobil tomu, aby mi oznamoval, kdo vstupuje a vychází z okolí domu. Nenechal jsem ho zcela bez ochrany, to bych si nedovolil."

"V tom případě, co se stalo? Ochrany někoho zaznamenaly?" vložil se do konverzace opět vlkodlak a s rukou položenou na Blackových zádech donutil svého přítele se opět posadit.

"Ne. Dnes ráno se v ředitelně objevil Dobby, domácí skřítek, který si Harryho oblíbil a ten mi pověděl, že se není možné dostat skrze ochranná kouzla. Prosím," zarazil všechny, co se nadechovali ke slovu, rukou a pokračoval. "Nejsem si jist, co by to mohlo znamenat a proto bude nejlepší, když se s Harrym co nejdříve spojíme a pokusíme se zjistit, co za těmi ochranami vězí."

"Mluvil jsem s ním dnes ráno," prohlásil Black a dokonce i Severus pozvedl překvapeně obočí. "Obousměrným zrcátkem."
Lektvarista se raději zdržel jakýchkoliv poznámek a opět se zahleděl na ředitele. Ten chvíli zamyšleně koukal na Blacka, než opět promluvil.

"Zdálo se ti, že by bylo s Harrym něco v nepořádku?" optal se klidně Albus a Severus jistě viděl, jak pečlivě svá slova ředitel volí.

"Co by s ním mělo být v nepořádku?" zamračil se Black a do jeho hlasu se opět vloudila zlost. "Jeho příbuzní, že ano? Říkal jsem ti, abys ho k nim tohle léto neposílal a nechal ho s námi tady ve štábu! Nic by se mu tu nestalo a pro jednou by si mohl konečně užít klidné prázdniny!"

"V tvé společnosti? Jsem si jist, že byste s Potterem tenhle dům přinejmenším vyhodili do povětří," poznamenal cynicky lektvarista.

"Zmlkni, Snape!" zavrčel na něj Black a tentokrát opravdu zněl jako pes. "Rozhodně bych věděl, že je v bezpečí a má se dobře."

S tím se již otočil k řediteli, jenž je oba sledoval se zklamáním v očích. Severus si téměř povzdechl nahlas podrážděním, než promluvil.

"Přemístím se zpátky do Kvikálkova a zkusím se s tím klukem spojit nitrozpytem," oznámil všem, ale svůj pohled měl zásadně na Albusovi.

Ten na jeho návrh kývnul s drobným úsměvem, ale Black se musel opět ozvat. Zlobně znovu vyskočil, setřásl Lupinovu ruku z ramene a z jeho očí sršely blesky, když shlížel na Severuse.

"Proč bys měl zrovna ty Harrymu pomáhat? Albus se tam může vrátit sám, tvoji asistenci nepotřebuje," vyštěkl na něj.

"Ředitel je ten, kdo na dům umístil Fideliovo zaklínadlo a tudíž ho jeho vlastní magie nepropustí dál, když jsou obrany zesíleny. A já jsem jediný, kdo z Řádu ovládá nitrozpyt na takové úrovni, aby se s tím klukem mohl spojit," sesadil ho bez mrknutí oka lektvarista.

"Do háje s tebou, Snape," vyštěkl na něj opět Black a praštil rukou do stolu, až paní Weasleyová nadskočila a Albus musel honem zachytit hůlkou rozlité nápoje. "Myslíš, že ti dovolím, abys zase lezl Harrymu do hlavy? Nemysli si, že ti Harry bude věřit natolik, aby tě do své hlavy pustil."

"Jistěže nebude," zabručel místo Severuse podrážděně nový hlas a do místnosti vešel Moody s Tonksovou v zádech. "Smrtijed bude vždycky smrtijed. Mají tuhle důvěryhodnost přímo v krvi."

Severusovi se blýsklo v očích nad tou ironickou urážkou. Black se tvářil neuvěřitelně samolibě, že má někoho, kdo bude shazovat jeho nemesis s ním. Brumbál je opět všechny zarazil zvednutím ruky a svůj nazlobený pohled nyní zaměřil na Moodyho.

"Jsem si jist, Alastore, že není třeba zpochybňovat Severusovu loajalitu. Já sám bych mu do rukou svěřil svůj život a neváhal bych. Nejsme tu ale proto, abyste tu řešili své pošetilé šarvátky, jak jsem již říkal. Do Kvikálkova půjde Severus, Siriusi, ať se ti to líbí nebo ne. Do Harryho hlavy se může dostat jedině on. Ovšem pokud tě to opravdu neuklidní, půjde s ním i Tonksová," řekl Albus a kývnul na mladou bystrozorku.

"Jasan," kývla na ředitele a věnovala lektvaristovi jeden ze svých obřích úsměvů.
"Také půjdu," navrhl odhodlaně Lupin a významně se podíval na Blacka. "Pokud tě neujistí ani má přítomnost, že se Harrymu nic nestane, pak nevím, co by mohlo."

"Fajn," zavrčel nakonec Black a zaměřil svůj temný pohled na lektvaristu. "Pokud se mu něco stane, podám si tě, Snape."
"Už se třesu," odvětil ironicky Severus a bez dalšího slova zamířil na chodbu.

Ještě se uvnitř všichni několik minut dohadovali, než se k němu připojili Lupin s Tonksovou, která opět zakopla a o trollí nohu, co sloužila jako odkladač na deštníky. Severus ji opět zpražil nepříjemným pohledem, na nějž měla tu slušnost se mírně začervenat.

"Pokud vás tohle učí na bystrozorském výcviku, pak se nesmíme divit, že prohráváme válku," odfrkl si na její adresu.
"Severusi," požádal ho laskavě, ale přesto s mírným varováním Lupin.

Lektvarista se bez omluvy otočil k domovním dveřím a vyrazil ven. Slunce už začalo nepříjemně pálit a čas se pomalu blížil k jedenácté hodině. Severus si prošel nitrobranou a spolu s ostatními se přemístil do Zobí ulice.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Mikaeli, mohl bys tohle odnést Gottfreyemu? Nechápu, proč to posílá na kontrolu mně, když nejsem ani zastupitelka toho kouzelníka, kterého se snaží vydědit," povzdechla si útrpně a předala svému asistentovi štos papírů.

"Myslím, že pan Gottfreye je na nějaké schůzi. Mám mu to pouze dát na stůl nebo se ujistit, že si je opravdu převezme?" optal se jí Mikael a Kate mu věnovala široký úsměv, díky němuž zrudnul jako rajče.

"Rozhodně počkej. To bude nejlepší řešení," přikývla nakonec a protáhla si ztuhlá záda. "Vypadá to, že se tu začínáš chytat."
"Učím se od té nejlepší," zazubil se opatrně a když se jeho vedoucí jen zasmála, viditelně se mu ulevilo.

"Tak běž a otravuj ho tak dlouho, jak si jen budeš přát," prohodila nakonec se zlomyslností a její úsměv se změnil na jeden z dravých.
"Jak si přejete, šéfko," zazubil se a s přehnanou úklonou zmizel z místnosti.

Kate se naposledy zasmála, než zavřel dveře a sama nad jeho chováním zavrtěla hlavou. Přitáhla si další štos papírů a stále ještě s drobným úsměvem se ho jala zpracovat. Bohužel si sotva přečetla podanou stížnost, když se krb v její kanceláři aktivoval.

"Kate?"
"Evo?" zvolala směrem ke krbu Kate, když poznala hlas své přítelkyně a spěchala k rohožce.
"Tak jsem tě zastihla," vydechla úlevně Eva a usmála se.

"To teda," zasmála se Kate. "Copak potřebuješ?"
"Máš hodně práce?"

"No," zamyslela se Kate a otočila se k obřímu štosu na svém stolu. "Relativně ano, ale pokud mi dokážeš nabídnou lepší program na zbytek odpoledne, pak ji jistě ráda odložím."

"No, nevím, jestli je to lepší program," zaváhala a její hlava se v krbu na chvíli otočila a Kate matně slyšela, jak volá Tannerovo jméno. Pak se otočila zpět. "Promiň."
"To je v pořádku," mávla nad tím rukou Kate.

"Tanner je vlastně ten důvod, proč jsem se ozvala," přiznala trochu zkroušeně. "Potřebuju k Mungovi za Josephem, abychom se mohli ujistit, že je dítě v pořádku, ale nemám nikoho, kdo by mohl pohlídat Tannera. Mí i Joeovi rodiče jsou v práci a sestra je sama v domě se svými třemi vlastními dětmi. Navíc jsou nemocní a nechce, aby to chytil ještě Tanner... Vadilo by ti ho dnes pohlídat?"

Kate se trochu nejistě rozhlédla a oprášila si neexistující zrnka prachu ze svého hábitu. Znovu pohlédla na Evu a její prosebný výraz ve tváři, než si odevzdaně povzdechla a přikývla.

"Pohlídám vám ho," slíbila. "Ale potřebuju tak dvě hodiny, než to tu zabalím... bude to vadit?"
"Rozhodně ne!" ujistila ji tentokrát se širokým úsměvem Eva a pak ji obdařila laskavým pohledem, který byl znatelný i přes uhlíky v krbu. "Opravdu mi tím vytrhneš trn z paty."

"Ale neblázni," usmála se mírně Kate. "Takže za dvě hodiny k vám můžu přijít?"
"Jistě," souhlasila Eva a pak na ni mrkla. "A nechoď na oběd, najíš se s námi!"

Než jí stihla Kate jakkoliv odporovat, Eva zrušila spojení a krb opět zaplál oranžovo-rudými plameny. Kate si povzdechla a zvedla pohled ke stropu. Nějak si nebyla jistá, jestli toho nakonec nebude litovat. A jestli Tannera třeba omylem nepřizabije.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

V Zobí ulici byl stejný klid, jako ráno, když se trojice přemístila k číslu čtyři. Tak blízko, jak jim to hranice Fideliova zaklínadla dovolovala. Severus se ihned od skupiny odpojil a ignoroval Moodyho zavrčené poznámky na jeho adresu.

Znovu si pročistil mysl, když byl od svých kolegů vzdálen a pokusil se najít vhodné místo pro spojení s Potterem. Umístil na sebe zastírací kouzlo a pokusil se alespoň jednoduchými rozpoznávacími kouzly lokalizovat, kde se ten kluk nachází.

Od ředitele věděl, který pokoj patří Potterovi, ovšem bylo bezpečnější si jeho polohu zkontrolovat. Jakmile se ujistil, že nejvíc magie zachycuje v právě v patře, v místnosti, kterou ředitel označil jako chlapcův pokoj, ponořil se do klidných vod své nitrobrany.

Ještě se několikrát ujistil, že jsou všechny jeho obrany na místě a nikde není žádná skulinka, než se natáhnul svou myslí. Úspěšně se odvrátil od Moodyho i Tonksové a s menší námahou prorazil ochranná kouzla domu.

Byl z toho nepříjemně překvapený, neboť fakt, že kouzla dokázala odrážet i psychický útok, znamenal, že síla Fideliova zaklínadla bude daleko větší, než se obávali. Zaplašil veškeré podobné myšlenky a rychle se spojil s jedinou myslí, z níž vyzařovala magie.

Pottere?

Doslova cítil, jak sebou chlapec trhnul a celá jeho mysl se rozvířila panikou, hrůzou a zábleskem bolesti. Než se stihl lektvarista na cokoliv z toho zaměřit, vše zmizelo. Na okamžik měl obavu, že se jejich spojení přerušilo.

Profesore? Ozvalo se váhavě v tom tichu.
Překvapený? Neodolal si rýpnout Severus.

Děje se něco?
Tentokrát byl překvapený lektvarista, protože Potter zněl skutečně překvapeně. A možná i trochu obezřetně.

Pouze jsem nucen zkontrolovat, zda jste ještě nevyhodil dům do povětří, pane Pottere. Odfrkl si Severus. Máte tušení, proč je kolem vašeho domu znásobené Fideliovo zaklínadlo a nikdo z Řádu ho není schopen překonat, aby se ujistil, že jste stále v jednom kuse?

Na domě je Fideliovo zaklínadlo? Uslyšel překvapeně Pottera.

Bohužel. Dokázal se i ve své vlastní hlavě ušklíbnout Severus. A dle vaší reakce nemáte nejmenší tušení, že za tím dokonce stojíte vy sám, viďte?
Já? Nemůžu přece kouzlit o prázdninách!

Předpokládám, že vaše magie k tomu musel mít nějaký důvod, aby bez vašeho vědomí převzala kouzlo pana ředitele a upravila dle svého vkusu. Jsem si jist, že se jedná o vaši divokou magii, tu nemůžete kontrolovat ani vy, ani ministerstvo.

A jak to zvrátím?
Budete se muset zaměřit na vaše magické jádro. Pokusím s vám vysvětlit nejjednodušší postup, takže bych ocenil, kdybyste dával pozor. Musíte si představit-

Celým lektvaristovým vědomím se najednou otřáslo a on se urychleně ujišťoval, že se Potter nedostal do jeho hlavy. Nebo někdo jiný. Jak ale zjistil díky panice svého studenta, jednalo se o narušení z jeho strany.
Pane Pottere? Co se děje?

Pokusil se se studentem znovu spojit, ale cítil, jak se jejich napojené mysli vzdalují. To nebylo dobré. Znovu se opřel do ochranných bariér a natahoval se po Potterově mysli, ale ta se mu jen vzdálila.

Z vlastního transu ho vytrhlo bouchnutí dveří a lektvarista se dezorientovaně rozhlédl kolem sebe a zaměřil se na dům před sebou. Periferně zahlédl Moodyho i Tonksovou s nataženými hůlkami a očima přikovanýma k domu číslo čtyři.

Zjevně Pottera vyrušil některý z jeho příbuzných, jinak by se spojení nepřerušilo. Severus ještě chvíli vyčkal, než se znovu ponořil do své nitrobrany a vrazil do obran domu. Tentokrát nepovolily a doslova ho vyrazily.

Ohlédl se na své společníky a se zamračeným výrazem zavrtěl hlavou. Moody něco zavrčel na Tonksovou a pak kývl na Severuse. Ten pochopil jeho pohled a také přikývl. Všichni se pak jako na povel přemístili pryč.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Severus byl ještě myšlenkami u Pottera i Albuse. Ředitel totiž nebyl ani na štábu, ani ve škole. Jednoduše se někam vypařil a hůř, než lektvarista, to už nesl pouze Black. Proto se mu Severus moudře vyhnul na Grimmauldově náměstí a přemístil se téměř ihned na Tkalcovskou.

Prošel ztichlým domem a zamířil k ložnici, když Kate nenašel v přízemí. Podíval se na hodinky a zamračil se, neboť by tu již dávno měla být z práce a bylo téměř nemyslitelné, že by si šla ve čtyři odpoledne lehnout.

Jeho ironická poznámka mu odumřela na rtech, když otevřela dveře do ložnice a pohlédl na jejich postel. Kate opravdu spala, bokem natočená ke dveřím a s rukou pod polštářem, kde bezpochyby třímala svou hůlku.

Co ale Severuse překvapilo, byl Tanner, jenž spokojeně ležel stočený do klubíčku vedle Kate. Ta si ho jemně tiskla k hrudníku volnou rukou, jež obtočila kolem dětského tělíčka. Tanner svíral ruku kolem sebe pevně svíral a využíval Kateinu dlaň jako náhradní polštář.

Lektvarista se opřel o rám dveří a zamyšleně pozoroval spící tvář své manželky. Ihned se mu vybavila jejich nedávná konverzace. Když se na ni díval, pouze se utvrdil v tom, že by Kate byla dobrá matka.

S mírným zamračením se v jeho hlavě mihla i myšlenka Temného pána, který čeká, až mu na setkání Snapeovi oznámí, že čekají dítě. Byť se tu nepříjemnou obavu pokusil vytěsnit, věděl, že jí nebudou moci dlouho odolávat.

Znovu se narovnal a potichu vyšel z ložnice. Zavřel za sebou dveře a znovu zamířil ven z domu. Než se přemístil, opět se ujistil, že veškeré ochrany domu jsou na místě a nenápadně se rozhlédl kolem sebe.

Nesnášel tu paranoiu, které byli vystaveni, ovšem naučil se s ní žít stejně, jako se vším ostatním, co mu život smrtijeda přinesl. S posledním pohledem na dům a překvapivě lehčím srdcem se přemístil ke Grimmauldovu náměstí.

Tentokrát zcela ignoroval jakékoliv slušné náležitosti a vešel do obývacího pokoje, odkud se ozýval Blackův hlas. Byl ovšem rád, když tam našel pouze toho čokla a jeho vlkodlačího přítele. Lupin mu věnoval pokývnutí hlavy, zatímco pes vypadal, že pronese nějakou chytrou poznámku.

"Našel jsem způsob, jak prolomit to Fideliovo zaklínadlo," přerušil ho tedy okamžitě Severus klidným hlasem.
"Jak?" zeptal se okamžitě Black, ale přimhouřil podezřívavě oči.

"Poměrně snadno. Bohužel k tomu bude třeba i tvá asistence."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Inka | E-mail | 19. března 2017 v 14:13 | Reagovat

Skvelá kapitola. Som zvedavá, ako sa skrz tú bariéru dostanú. Vďaka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama