34. Chráněné priority

26. března 2017 v 20:53 |  Spoutaní

WATTPAD

34. Chráněné priority

"Nemůžu uvěřit, že s tebou souhlasím, Snape."
"A já zase nevěřím, že s ním souhlasíš v tomhle. Siriusu, tohle nejde! Nemůžeš opustit Grimmauldovo náměstí-" namítl Remus, ale jeho přítel ho rychle utnul.

"A to mám nechat Harryho těm zatraceným mudlům?"
"Ani nevíme, co se vlastně děje. Může jít třeba o planý poplach a Harry je v naprostém pořádku. Nikomu nepomůže, když se necháš chytit bystrozory."

"A Harrymu nepomůžu zavřený v téhle barabizně!"
"Pokud jste již skončili s vaší manželskou hádkou," vstoupil do jejich debaty ostře lektvarista, čímž si vysloužil rozzuřený pohled od Blacka. "Jsme v dost velké časové tísni a kdykoliv se tu může objevit další člen Řádu." Nebo rovnou Albus.

"Možná by to tak bylo lepší," odpověděl s náznakem chladu ve svém hlase vlkodlak a v očích se mu divoce zablýsklo. Otočil se ke svému dlouholetému příteli. "Siriusi, tohle je zbytečný risk."

Black k vlkodlakovi přešel a položil mu ruku na rameno. Severus stál hned za ním, takže bývalému vězni neviděl do obličeje. Lupinův výraz na okamžik zjemněl, než zatřepal hlavou a rozhodně vytáhnul hůlku.

"To nemyslíš vážně, Náměsíčníku," promluvil tiše Black a Severus poprvé chápal, proč se ministerstvo neobtěžovalo přezkoumat údajnou vraždu Pettigrewa a těch mudlů.

Black nemusel být vrah, ale stále byl členem nejváženější a nejpokrytečtější čistokrevné kouzelnické rodiny. Ve škole se dušoval, jak je zcela jinou osobou, než jeho příbuzní, ale i on musel v hloubi duše tušit, že tomu tak zcela není.
Žádné jehně nepřežije ve smečce vlků, aniž by se převléklo do vlčí kůže.

"Siriusi," pronesl varovně s náznakem prosby na svého přítele vlkodlak. Pevně stisknul hůlku a když ji mířil na Blackův hrudník, ani se nezatřásla.

Black sevřel ruce v pěst a Severus tušil, že jakákoliv akce, kterou tu ten čokl hodlal vymyslet, dopadne katastrofou. Neslyšně vytáhnul hůlku a namířil ji na Lupina, který si ho nevšímal.

"Expelliarmus!" vyštěkl lektvarista a zachytil letící hůlku. Ignoroval Lupinův nevěřícný výraz a opět na něj zamířil. "Mdloby na tebe!"

Vlkodlak ani nestihnul vykřiknout, když se jeho oči zavřely a podlomily se mu nohy. Severus by ho nechal klidně spadnout, ale Black svého přítele starostlivě zachytil do náruče a položil ho na blízkou pohovku. Poté se rozzuřeně obrátil na lektvaristu.

"Zbláznil ses?!" vykřikl na něj zlobně a Severus stáhnul obočí.

"Začni ječet ještě hlasitěji a všechno tohle bude zcela promarněná příležitost," utnul ho ostře. "Myslel sis, že by tě někam nechal odejít? V momentě by tě tu odzbrojil a to stejné udělal se mnou, než by na nás odešel žalovat k Albusovi. Radil bych ti, aby ses smířil s myšlenkou, že v rámci mého plánu musíme učinit opatření."

"Koho ještě potřebuješ odklidit?" odplivl si téměř viditelně Black s rukou stále položenou na přítelově rameni. Alespoň poslechl lektvaristu a tentokrát šeptal.

"Prozatím nikoho. Musíme vyrazit," oznámil mu bez obalu Severus, mrknul na nástěnné hodiny nad krbem, k němuž přešel. "Ztratili jsme už tři hodiny, zatímco ses tu dohadoval se svým vlčkem. Pokud budeme mít štěstí, Potter ještě bude vzhůru."

Aniž by čekal na Blackovu reakci vstoupil do krbu a přemístil se k paní Figgové. Ta byla nedílnou, ovšem nevědomou součástí jeho plánu. Jakmile uslyšela zahučení v krbu, objevila se na prahu pokoje s pánvičkou ve svých rukou.

Severus se musel kousnout do jazyka, aby odolal svému rýpnutí a posunul se od krbu, aby udělal prostor pro Blacka. Paní Figgová mezitím spustila pánev k zemi a s očividně úlevnou tváří vešla do místnosti.
"Severusi, co-"

Další zahučení v krbu ji přimělo zarazit se uprostřed věty a podle cuknutí v její levé paži přemýšlela, jestli má pozvednout svou zbraň nebo věřit tomu, že by jí lektvarista do domu nikdy nepřivedl někoho, kdo by jí ublížil.

Severus byl rád, že pánev nezvedla, neboť jí ihned vypadla z rukou při pohledu na Siriuse Blacka, jenž měl v očích stále uštvaný a zlověstný výraz, který si nesl společně s tetováními, jako cejch z Azkabanu.

S hrůzou v oočích pozvedla roztřesený prst Blackovým směrem a Severus vytahoval svou vlastní hůlku, aby ji odzbrojil, když kolem něj prolétl paprsek modrého světla a zasáhl ji. Lektvarista se překvapeně otočil na Blacka, který si zrovna schoval hůlku.

"Opatření?" zopakoval mu s úšklebkem jeho sok a lektvarista stroze přikývl.
Přešel k paní Figgové, jež v mdlobách ležela na svém koberci a z jedné strany se k ní lísala jedna z mnoha koček, které vlastnila. Vytáhl svou hůlku a namířil ji na její obličej.

"Obliviate!"

Sledoval v její paměti přehranou vzpomínku na příchod nezvaných hostů v jejich podobě a poslal ho v její mysli dopředu. Pokud by se něco pokazilo a Albus by je přišel hledat, Severus se chtěl ujistit, že se toho ředitel dozví, kolik potřebuje.

Když se postavil, místo Blacka stál uprostřed pokoje obrovský černý pes. Tentokrát se již tolik nepodobal smrtonošovi, neboť nabral něco ze své ztracené váhy a po dlouhé době se opět ocitnul venku na svobodě.

Začenichal ve vzduchu a vystrčil na Severuse své tesáky, když si povšimnul, jak si ho kouzelník prohlíží. Lektvarista se pouze ušklíbnul, otočil se a vyrazil z domu. Spěšně na sebe i Blacka v psí podobě umístil zastírací kouzla.

Rychlým tempem dorazili k číslu čtyři. Z obývacího pokoje se linulo mihotavé světlo televizní obrazovky doprovázené jejím zvukem. Byla to ovšem jediná místnost, v níž se svítilo. Severus doufal, že tam kluk není s nimi v místnosti, ale je nahoře. A pokud možno ještě vzhůru.

Rozhlédl se kolem sebe a povšiml si nedalekého stromu s křovisky, který by jim mohl poskytnout ideální úkryt. Otočil se k psovi, aby mu sdělil svůj plán, ale Black kolem něj proběhl přímo k domu. Severus zaklel a rozběhl se za ním.

Black mezitím doběhl k hranicím Fideliova zaklínadla, ale než stihl svou tlapou překročit byť i jen milimetr blíže, lektvarista ho pevně chytil za kožich na krku a strhl ho vzad. Pes zavyl bolestí a vyvlékl si z pevného sevření.

Otočil se ke kouzelníkovi a s vyceněnými zuby mu chňapl po levé ruce a zakousl se. Severus udržel svůj překvapený i bolestivý výkřik a ihned od sebe psa odrazil kouzlem. Pevně se chytil za ruku a zasyčel bolestí.

Black ve své psí podobě vstal ze země, oklepal se a zlostně na něj vytřeštil své zakrvácené tesáky. Severus si ale psa změřil stejně nenávistným pohledem a spěšně si ruku ošetřil kouzlem. Bylo mu ovšem jasné, že mu zanechá jizvu.

"Přeskočilo ti?" sykla tiše na psa a z jeho očí létaly blesky. "Fideliovo zaklínadlo by tě v téhle chvíli seškvařilo na prach, ty zatracenej idiote!"

Pes zavrčel, ale v jeho očích se dalo jasně poznat podrážděné uvědomění. Severus znovu zaklel, když si povšiml pohybu v domě a zamířil rychlým krokem k vyhlídnutému úkrytu. Tentokrát ho Black překvapivě následoval.

Jakmile byly schovaní před možnými zraky obyvatel Kvikálkova, lektvarista zrušil zastírací kouzla na nich obou. Poté se obrátil k psovi.
"Proměň se zpět."

Pes natočil hlavu na stranu, s patřičnou nechápavostí i zlostí, ale udělal, jak mu bylo řečeno. Když byl opět člověkem, Severus si zlostně prohlížel krev, kterou měl Black na svém obličeji i nyní. Jediným máchnutím hůlky ji odstranil.

"Znáš základy nitrobrany," konstatoval Severus, ale Black přesto s mírně uraženým zamračením přikývl. "Takže se musíš dostat skrze obrany toho domu a alespoň vzdáleně kontaktovat Pottera. Jestli se ti to nepodaří, celou tuhle akci můžeme odvolat."

Na to se Black zatvářil vážně a z jeho tváře zmizelo téměř všechno podráždění. Lektvarista byl rád, že alespoň něco ho dokáže přimět k tomu, aby se chvíli choval zodpovědně.

"Tvůj kmotřenec by měl být v prvním patře, nejmenší pokoj, to ošuntělé okno. A než se zeptáš, odkud to všechno vím, na rozdíl od tebe jsem tu loni strávil několik hlídek a jsem s tímhle domem obeznámen víc, než by se mi líbilo."
V Blackových očích se zablesklo, ale pak si odfrknul a zavrtěl hlavou.

"Fajn. Tak mi řekni, jak má ty obrany shodit, aby nás pustil do domu. A vysvětli to nějak srozumitelně a ne svou vysoce vyučenou latinou, jak to máš ve zvyku."
Severus ale na jeho urážku odpověděl pouze posměšným povytažením koutku úst.

"Nebudeš mu vysvětlovat, jak má zničit obrany kolem domu. Potřebuji tě tady, abys ho rozptýlil, zatímco zbořím bariéry a proniknu skrz jeho ochranná kouzla.
"Cože?" zavrčel Black, opět zvýšeným hlasem.

Oba muži se zarazili a obezřetně se rozhlédli kolem. V dáli zaštěkalo několik psů a ozval se mužský rozezlený výkřik na jedno ze zvířat. V čísle čtyři se ovšem nikdo ani nehnul. Severus se opovržlivě podíval na svého společníka.
"Začínám litovat, že jsem tě vzal sebou, pse."

"Ten pocit je vzájemný," poznamenal rozčileně Black. "Proč bys měl jít za Harrym ty? Jsem si jist, že mě tam uvidí daleko raději, než tebe."

"O tom nepochybuju," odvětil se stejným opovržením Severus a zamračil se. "Pokud bych se s ním spojil já, bylo by mu jasné, že se tu něco děje a ty obrany by nespustil nikdy."
"Proč si to myslíš?"

"Protože jsem cítil obezřetnost. Takovou, jakou má člověk, co něco skrývá. Tobě se možná tvůj drahý kmotřenec svěří. Upřímně je mi to naprosto jedno, já se pouze potřebuji dostat do domu ve chvíli, kdy budou ochranné bariéry nejslabší. Nebude kontrolovat jejich sílu, když bude mluvit s tebou a navodíš mu pocit, že je v bezpečí."

"Stále se mi to nelíbí," zabručel Black a jeho pohled zaběhl k domu. "Ale je to celkem logický. Co mu má říct?"
"Jak to mám vědět? Mluv s ním stejně, jako kdykoliv jindy. Nesmíš mít v hlavě připravený scénář."

"Tak jako ty před tvým Pánem?" otočil se zpět na něj Black a povytáhl obočí. "Nebo taky nemáš scénář, protože s ním tajně spřádáš, co?"
Severus se nenechal vytočit a jízlivě se ušklíbl.

"Jsem natolik zběhlý v nitrobraně, že bych mu mohl tvrdit, že nebe je červené a znakem Mrzimoru statný buvol, a znělo by to jako pravda. Tobě je nutné vysvětlit potřebu nevymýšlet si nic předem, neboť tvé lhaní dokáže předčit i tříleté dítě."

Black se ovšem vyprovokovat nechal, přistoupil k lektvaristovi a chytil ho za klopy hábitu. Severus už měl svou hůlku přibodnutou k Blackovu krku. Cítil jeho zrychlený tep pod svou magií a znovu se na něj posměšně podíval.

"Zdá se, že ani 20 let tě nezměnilo a stále jsi ten stejný pitomý puberťák jako na škole. Teď tu ovšem nemáš své kamarádíčky, co by ti stáli za zadkem."

"Nehraj si tu na hrdinu, Srabusi," zavrčel na něj Black. "Ve škole jsi se schovával jako zbabělec, a když jsme byli poblíž, hrál jsi to na Lily, aby tě litovala."

"Nepotřeboval jsem její lítost," odplivnul si Severus. "A pokud máš o sobě opravdu tak vysoké mínění a chlubíš se přede všemi svou nebelvírskou odvahou, pak si jistě dokážeš i vybavit, jak odvážní jste byli při souboji čtyřech proti jednomu."

Black se očividně nehodlal vzdát, ale v prvním patře domě jasně zaznělo zahoukání sovy. To ihned vyvolalo reakci v obýváku, když kolem okna prošla obtloustlá postava Vernona Dursleye. Přestože byli od domu daleko, stejně slyšeli, jak hlasitě dupe po schodišti.

Severus se Blackovi vytrhnul ze sevření a varovně se na něj podíval, než trhl hlavou směrem k patru.
"Počkej, až zase sejde dolů a spoj se s Potterem. Vyšli jiskry, až se ti to povede, musím se dostat blíž."
"Fajn. Opovaž se Harrymu něco udělat až tam budeš."

Severus nepovažoval za podstatné mu odpovídat a když na sebe uvrhl další zastírací kouzlo, vydal se k domu. Jakmile se přiblížil k brance domu, vyvolal identifikační zaklínadlo a sledoval, jaké hranice Fideliovo zaklínadlo má.

Nakonec s potěšením zjistil, že může nerušeně pokračovat po jeho kraji a přejít téměř do zahrady. Až se Blackovi podaří se s klukem spojit, vnikne do domu tudy. Zahrada byla uzavřená od ulice a náhled do ní měli pouze sousedé z vedlejších domů, ale v tom po levé straně se nesvítilo a vpravo byla celá rodina usazena v obýváku, který byl situován na opačnou stranu.

Ohlédl se po Blackovi, který se intenzivně díval do patra, ale podle jeho živých očí lektvarista poznal, že ještě s nitrobranou nezačal. Opět obrátil svůj pohled k domu a čekal, kdy zaslechne kroky. Byl k domu blíž, než Black a mohl by mu naznačit, že má zkusit prorazit bariéry.

Ve chvíli, kdy kroky uslyšel, naznačil to Blackovi, který přikývl a znovu zaměřil pohled na okno v prvním poschodí. Severus vytáhnul hůlku a připravil se na vlastní útok obran domu, když se rozpálilo jeho Znamení zla.

Ihned se chytil za levé předloktí a zasyčel. Jeho mysl pracovala na plné obrátky. Nemohl si dovolit na setkání nepřijít, neboť by to Kate tentokrát stálo život. Ale nemohl ani odejít odsud, protože Black právě vypustil jiskry.

Severus pevně sevřel hůlku a mocným kouzlem zbořil oslabenou hranici. Vstoupil na pozemek a jasně cítil, jak se ho Potterova magie snaží vytlačit a nedovolit mu, aby mohl postupovat. Musel ale spěchat a tak na bariéru tlačil, dokud ho nepustila dál.

Zrychleně dýchal námahou a musel se dlaněmi opřít o kolena, aby zahnal náhlou nevolnost. Nečekal, že bude Potter až tak silný. Mezitím k němu doběhl Black a rukou se pokusil natáhnout za hranici. Ihned ho odmrštila zpět.

"Teď tě dovnitř nepustí," zavrčel na něj pro změnu lektvarista a narovnal se. "Je nahoře?"
"Jo," procedil skrze zaťaté zuby Black, ale tvářil se ustaraně. "Něco je špatně, Snape."

Severus nečekal na další podrobnosti a ignoroval Blackovo tiché a rozčilené volání svého jména. Neměl čas na to, aby s Blackem ztrácel slova. Potřeboval se ujistit, že je Potter v pořádku a ihned se přemístit na setkání.

Vplížil se do domu skrze odemčenou verandu a proběhl krátkou chodbou, aniž by vydal jediný zvuk. Všichni Dursleyovi seděli v obýváku u televize, jak stihl zjistit letmým pohledem, když probíhal kolem.

Vběhl spěšně na schody, ale téměř ihned se jedno uvolněné prkno pohnulo a zavrzalo. Snape pokračoval pomaleji, ale z obýváku stále hlasitě zněla televize a nikdo se za ním nešel podívat. Rozhlédl se po chodbě, jen pro jistotu a pokračoval k posledním dveřím.

Zamračeně se podíval na sadu zámků, která zdobila dveře a neunikla mu ani kočičí dvířka na spodku dveří. Hůlkou si odemknul a uslyšel pohyb uvnitř, když se zámky s cvaknutím otevřely. Znovu se rozhlédl po ztemnělé chodbě a otevřel dveře.

Světlo z ulice bylo velmi matné a tak místnost skrze okno neprosvětlovalo. Severus se ovšem opět zamračil, když si všimnul vnitřních mříží, které Potterovo okno zdobily. Vedle okna na malé komodě stála klec se svou, která vypadal velmi zuboženě.

Její bílé peří pokrývalo dno její klece, a to, které jí zbylo na těle a křídlech bylo sešlé a na pohled křehké. Sova zbídačeně a velmi tiše zahoukala, když se jejich pohledy střetly a Severus se otočil na místo, kam se sova urputně dívala.

"Lumos," zamumlal tiše a místnost pokrylo ztlumené světlo jeho hůlky.

Otočil ji k rohu, kde rozeznal postel, ale ta byla prázdná. Pomalu dvěma kroky přešel do středu pokoje a otočil se vpravo, kde mu předtím zakrývala výhled velká skříň. Pozvedl pravou ruku, aby se za její roh podíval, když ucítil další ostré pálení v levé ruce.

Zasyčel bolestí a věděl, že nemá moc času nazbyt. Znovu zvedl pohled, s hůlkou ve výši pasu. Zarazil se. Smaragdové oči k němu vzhlížely z podlahy, postava zalitá slabým světlem magie jeho profesora.
Severus zalapal po dechu a hůlka mu vypadla z ruky.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Kate se s trhnutím probrala ze spánku a okamžitě pohlédla dolů. Úlevně si oddechla a pokusila se uklidnit své splašené srdce. Jemně se usmála a líbla Tannera na čelo. Pokusila se svou ruku vyprostit zpod drobného tělíčka, ale chlapec měl překvapivě pevný stisk.

Zvedla ho tedy s sebou do náruče a přivinula ho k hrudi. Tanner něco spokojeně zažvatlal svou dětskou řečí a opřel svou hlavu o její rameno. Kate odolala zívnutí a raději si mírně protáhla ztuhlý krk.

Hůlkou zkontrolovala, kolik je hodin a zamířila do obýváku. Bylo načase zavolat Evě, aby si Tannera vyzvedla a dala mu najíst. Kate totiž nechtěla volat skřítky v Bradavicích, aby museli k ní na Tkalcovskou. Sama se cítila trapně za své kulinářské umění.

Byla ale ochotná si to přiznat a raději zavolá Evě, aby si malého vzala domů a nakrmila ho. Kate si byla jistá, že by ho přinejmenším otrávila a to nechtěla. S tichým broukáním sešla ze schodů a rovnou do obýváku ke krbu.

Přenesla se i s Tannerem do domů Cookových a držela dítě pevně u sebe, aby se jí někde při přemístění neztratil nebo nevdechl prach a saze. Jakmile se ocitl v krbu u svých přátel, vystoupila z něj a oprášila ze sebe i Tannera prach.

"Tak jsme zpět, Evo," zavolala do domu a polechtala Tannera, který se probudil náhlým přemístěním a začal ji tahat za vlasy.

"Už jsem si myslela, že nepřijdete!" promluvila vyčítavým hlasem paní domu, když vešla do svého obýváku, ale její široký úsměv prozradil, že to nemyslí vážně.
"No, zvažovali jsme to," odpověděla Kate vážně a obě ženy se zasmály.

"Tak pojď k mámě, Tannere, tetu Kate jsi dneska už zlobil dost," ponoukala syna, ale ten se pevně chytil Kate a jeho spodní ret se roztřásl. "No teda. Nejdřív se mě nehodlal pustit, když jsem od vás odcházela a teď se zase nechce vrátit!"
Kate se znovu zasmála a položila Tannera na zem.

"Co kdybys přinesl nějaké své hračky, které jsi mi chtěl ukázat?" zeptala se s šibalským úsměvem malého chlapce a hravě mu chytila nos.

Tanner se zasmál, zatleskla ručičkama a kolébavým během spěchal do vedlejšího pokoje. Když se Kate narovnala, Eva se na ni dívala zvláštním pohledem a na rtech jí hrál drobný úsměv. Kate pozvedla obočí.

"No tedy, ty už víš, jak na něj. A to ses bála, že to nezvládneš," zodpověděl její nevyslovenou otázku Eva a v jejích očích byla vidět laskavost.

"Neumím to s dětmi," připustila svou slabinu Kate, a když chtěla Eva protestovat, jen se smutným úsměvem zavrtěla hlavou. "Vím, že mi chceš udělat radost, ale nemusíš mi lhát."
Eva k ní rázně přešla a položila jí ruce na ramena.

"Ano chci ti udělat radost, ale nelhala bych ti. Bude z tebe skvělá matka," řekla jí a poté ji obešla, když tam zkoprněle stála.

Tanner v tu chvíli vběhl do místnosti a chytil ji za ruku. Vzrušeným žvatláním jí nejspíš jmenoval všechny své plyšové hračky, ale Kate jen vrtěla nechápavě hlavou a když znovu vzhlédla k Evě, tají její gesto stejně ztraceně opětovala.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Eva trvala na tom, že s nimi musí Kate povečeřet a tak mladší žena souhlasila. Řekla si, že se po večeři vrátí domů, ale Eva vyštvala Tannera i s Josephem do pokoje a posadila se s Kate ke krbu, kde jí nabídla víno.
"Ale to nemusíš," přesvědčovala ji Kate, když jí Eva nalila sklenku červeného.

"Jen neříkej," odmávla ji Eva s úsměvem, podala jí sklenku a posadila se. Jemně si pohladila rostoucí bříško. "Já teď nemůžu, takže musíš na moje zdraví i a zdraví tohohle mrňouska ty."
"To se jen tak neodmítá," souhlasila Kate a napila se.

Nakonec jí čas utíkal opravdu rychle a Kate ani nezvažovala, že by odcházela. Eva byla zrovna uprostřed svého příběhu o její sestře, když Kate ucítila ostré pálení v levém předloktí. Sklenka jí málem vypadla z rukou, když sebou cukla.

Eva se na ni starostlivě podívala, ale Kate jen odložila sklenku a vyskočila na nohy. Omluvně se na Evu podívala.
"Mrzí mě to. Opravdu jsem si to dnes užila, ale..." nedopověděla, ale Eva chápavě přikývla.
Kate vyrazila ke krbu, ale Eva ji ještě zachytila, než tam stihla vběhnout.

"Buď na sebe opatrná," poprosila ji ustaraně s upřímností a pak ji překvapila, když ji objala.
Mladší čarodějka jí objetí na okamžik opětovala, než se od ní odtáhla. Pokusila se o povzbudivý úsměv, ale věděla, že to spíš bude grimasa, takže se téměř ihned otočila zpět ke krbu a vešla do plamenů.

Vypadla v Malfoyově sídle a ihned prošla nitrobranou. Byla tu téměř první. To vědomí ji uklidnilo a začala se rozhlížet po velkém sále ve snaze zahlédnout svého manžela.

"Tvoje drahá polovička ještě nedorazila," zašvitořila jí do ucha pisklavým hlasem Bellatrix a Kate jí věnovala jeden ze svých opovržlivých pohledů.
"Ta tvoje také ne," konstatovala chladně a pokusila se ji obejít.

"Nebudeme na sebe přece zlí, no ne?" roztáhla své zežloutlé zuby v odporném úsměvu. "Co takhle na kus dámské řeči?"
"Raději s Nagini, než s tebou," odvětila stejně sladce Kate.

"Dej si pozor na jazyk," zavrčela na ni Bella, pevně ji chytila za levé předloktí a přitáhla si ji k sobě. "Nikdy nevíš, co o tobě ptáčci nazpívají někomu do ucha."

"Co vážně chceš?" zeptala se jí tvrdě a na rovinu Kate. Zároveň ji od sebe odstrčila a promnula si pohmožděné předloktí, které nyní pálilo o to víc.

"Jak jsem již řekla - dámské řeči, přece," ušklíbla se s pohrdáním, ale poté se rozzářila jako maniak. "Tak kdy máme čekat malého umaštěnce, co?"

"Rozhodně bys nebyla první, kdo by se to dozvěděl," odpověděla Kate ostře a cítila se podivně uražená pro Severuse. "Alespoň v mém případě mé díte zdědí mozek. Co zdědí to tvé po Rodolfovi a tobě... ach, počkej - ty vlastně nejsi schopná dát svému muži dědice, že?"

S jedovatým úsměvem, kterým by mohla Severusovi konkurovat prošla kolem opařené a vzteklé Bellatrix do jídelny, která se pomalu naplnila. Znovu pohledem přejela po celé místnosti a srdce se jí rozběhlo jako o maratonu.
Její muž tu nebyl.

Ten zatracenej idiot tady zase nebyl. Snažila se nedát na sobě znát svoji nervozitu, ale posměšné pohledy jejích kolegů ji moc nepomáhaly. Posadila se vedle Averyho, který jí věnoval jeden ze svých oplzlých úšklebků a až bolestivě jasně cítila prázdno po své pravici.

Všichni ztichli a Kate ani nedýchala, když do čela stolu přešel Temný pán. Nagini se připlazila k jeho levici a on ji pohladil. Posadil se do svého křesla a ledabyle se podíval po své pravici, kde měl sedět Severus.

Kate odevzdaně zvedla svůj pohled a rychle prošla nitrobranou. Nedala ve svém výrazu nic znát, ale když na její tváři spočinuly rudé zorničky, jasně cítila své zběsilé srdce.

"Catherine," protáhl svým jedovatým jazykem, jako by se laskal s jejím jménem, do něhož pomalu přidával jed a trávil jej. "Kde je náš drahý Severus?"

"Brumbál ho donutil vycestovat na nějakou konferenci, můj pane," lhala bezostyšně Kate a v hlavě již stvořila svou vzpomínku.

Několik smrtijedů se zasmálo nebo si opovržlivě odfrklo. Zmlkli, když jejich Pán zvedl pohled. Poté se znovu zadíval na Kate a natočil halvu na stranu.

"Vskutku?"
"Ano, můj pane."

Nastalo ticho a Kate dalo velkou práci udržet Jeho pohled a necuknout. Temný pán nakonec svůj pohled odvrátil a Kate nabrala trochu vzduchu do plic. Voldemort líně povytáhl plášť na své levé ruce a hůlku zabodl do své bledé kůže.

Na té se ihned vytvaroval had a všichni sebou cukli, když ucítili své Znamení znovu vzplanout. Jediný pohled do tváře Temného pána Kate prozradil, že je celou situací dokonce pobaven a užívá si toho strachu, který do nich zasévá.
Otočil se k ní a usmál se. Nebezpečně.

"Bylo by od Severuse neslušné, kdyby se opět nezúčastnil naší sešlosti, viď, má drahá?"
"Ano, můj pane."

Tiché a velice váhavé. Tentokrát se jí ale nikdo nezasmál.
"Myslím, že mu prokazuji laskavost, když ho volám po druhé a nikoho netrestám, nemyslíš?"
"Velkou, můj pane," zopakovala Kate a cítila se hloupě. Hloupě a poraženě.

Temný Pán se na ni znovu usmál a začal si hůlkou poklepávat po stole. Kate nevěděla, jak dlouho hodlá na Severuse čekat, než ji zabije. Očividně si tuhle hru ale užívá. Kate se modlila k bohům, aby se její muž objevil.

Pět minut uběhlo a Nagini zasyčela s hladovým pohledem upřeným na Kate. Té dělalo čím dál větší problémy nedat najevo svou nervozitu, strach a obavy. Voldemort se na ni znovu usmál a dlouhým prstem se natáhl k ní.
Pozvedl jí hlavu, kterou nevěděla, že sklonila, a donutil ji pohlédnout mu do očí.

"Zdá se, že tvůj manžel nedbá na svou čest ba na svůj slib mně," prohlásil vážně Voldemort a snažil se tvářit neskutečně zklamaně. "Očividně mu bude třeba prokázat poněkud jasněji, co se stane s neposlušnými."

Kate přivřela oči, neubránila se roztřesenému nádechu. Poté se najednou uklidnila. Pokud má zemřít, nebude se chvět a nebude se krčit. Odhodlaně otevřela oči a pozvedla hlavu tak, že vyklouzla zpod ledového prstu svého Pána.
Ten se na vteřinu zatvářil překvapeně, než se na jeho tváři objevil zlověstný úsměv. Namířil na ni hůlku.

"To nebude třeba, můj pane," uslyšela za sebou Severusův hlas a úleva, kterou cítila, byla neskutečná. "Omlouvám se za zpoždění, ale nemohl jsem přijít dřív."
"Ach jistě, posaď se," mávnul rukou Voldemort a pobaveně se šklebil.

Severus se posadil vedle Kate a ta ihned pod stolem pevně sevřela svou ruku na jeho stehně. Varovně, zoufale, úlevně... Nevěděla, ale její muž chytil její jemně se třesoucí dlaň a pevně ji sevřel. Doufala, že jim štěstí bude ještě dnes nakloněno.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Inka | E-mail | 26. března 2017 v 21:53 | Reagovat

...A tak si vravím, že sa ešte pred spaním pôjdem pozrieť na tvoj web, či náhodou... Skvelá kapitola. Ach, Severus a Black sa stále hádajú ako školáci. Som zvedavá, čo bude ďalej s Harrym, opäť si to utnula v tom pravom okamihu. Ďakujem za kapitolu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama