35. Peklo povinností

2. dubna 2017 v 22:14 |  Spoutaní

WATTPAD

35. Peklo povinností

Její úleva ale netrvala dlouho. Znovu cítila, jak zběsile jí buší srdce. Potřebovala předat Severusovi její vymyšlenou vzpomínku, ale nemohla s ním navázat nitrozpyt, když je tu Temný pán bedlivě pozoroval.

Tentokrát by ji bezpodmínečně zabil, neboť fakt, že se snažila svého muže chránit lží, pro Voldemorta vůbec nic neznamenal. A její muž... nevěděla, jestli by se mu postavil. Pravděpodobně ne. Proč by taky riskoval kvůli ní svůj vlastní život?

Voldemort se zaměřil nejdříve na Severuse, byla to vteřina, ale Kate musela jednat. Sjela pohledem na opačnou stranu stolu a zahlédla vedle Bellatrix Luciuse. To byla její šance. Neverbálním kouzlem převrhla sklenku vína z Malfoyových prstů do výstřihu jeho švagrové.

Bella zaječela tak pronikavě a nenávistně, až sebou všichni trhli a ihned se otočili po směru zvuku. I Voldemort. Kate mírně natočila hlavu ke svému manželovi a prudce vrazila do bran jeho myslí. Tvrdě narazila, protože se s ním pokusila spojit zbrkle a nesnažila se bourat jeho obrany.

Cítila, jak jí v hlavě rezonuje tím nárazem a pevně stiskla rty, aby nevydala ani hlásku. Děkovala Merlinovi, že jí Severus téměř ihned poté, co na něj tak šíleně vyletěla, vpustil dovnitř. Nezdržovala se ničím poslala mu vzpomínku a vystoupila pryč.

Teprve tehdy začala vnímat a spěšně svou hlavu stočila zpět k Belle, jež nyní držela Luciuse pod krkem a její sestra se ji snažila zklidnit. Narcissa měla v očích vztek, ale i hrůzu, protože na sebe poutali pozornost.
"Bello, posaď se, má drahá," oslovil ji s mírným podrážděním Voldemort.

K ničímu překvapení Bellatrix ihned uposlechla a stočila své oddané oči na svého pána. Narcissa se zkoprněle usadila vedle Luciuse, jenž si zrovna snažil uhladit svůj hábit. Z jeho vždy uhlazeného účesu nyní trčely blonďaté prameny a dračí stužka, kterou je svázal, ležela na stole vedle rozlitého poháru.

Kate cítila, jak ji Severus stisknul ruku, ale neodvažovala se na něj pohlédnout. Bála se, že když otočí hlavu jen o milimetr blíž k Temnému pánovi, její lež se provalí.
"Crucio!" prohodil téměř znuděně Voldemort a doslova Bellatrix odhodil od stolu.

Dopadla tvrdě na zem a měla štěstí, že se vyhnula židli, která se s hlasitým duněním odvalila pryč od ní. Bella vřískala a Voldemort brzy její trápení ukončil. Ne proto, že by ho nebavilo je mučit, ale jednoduše z toho důvodu, že Bellin křik trhal všem ušní bubínky.

"Doufám, že se tato situace již nebude opakovat," zasyčel ještě na srozuměnou, tentokrát k Luciuisovi a jediným mávnutím hůlky ho řízl do tváře.
Bella se s bradou hrdě vztyčenou usadila zpět vedle svého švagra, který se snažil zbavit krve, jež se mu řinula po tváři.

"Tvá drahá Catherine se mi svěřila, že jsi musel nutně odcestovat s tím mudlomilem kamsi na konferenci," obrátil se Temný pán na Severuse, jako by se před chvílí nic nestalo.
"Ano, pane," potvrdil lhostejně lektvarista.

"Hmmm," zamručel Voldemort a Kate mírně naklonila hlavu. "Když tedy dovolíš."
Zadíval se pevně do Severusových očí a Kate bylo jasné, že hledal v jeho paměti vzpomínku, kterou mu Kate podstrčila. Doufala, že byl její muž schopen ji nějak zpracovat a že v ní neudělala v té rychlosti nějakou chybu.

Trvalo to jen okamžik, než z letvaristovy mysli vystoupil a poté se jeho rudý pohled obrátil opět na jeho manželku. Kate seděla narovnaná jako pravítko a snažila se ze své tváře odstranit jakékoliv zaváhání.
"Vidím, že jsi dobře informovaná," prohodil se sladkou jedovatostí Voldemort.

Kate nevěděla, jestli se od ní očekávala odpověď, ale když se Jeho pohled přesunul do středu místnosti, jako by jí spadl kámen ze srdce. Napjatě poslouchala a stále ignorovala Severuse, jenž se snažil přilákat její pozornost, když jí znovu zmáčknul ruku.

"Mí drazí, je načase, abychom dnes Řádu předvedli, jak bezvýznamný je jejich odpor. Pro dnešní noc jsem vybral vskutku pozoruhodné místo. Naším cílem je Wick."

Ihned se mezi smrtijedy ozval šum. Kate si nepříjemně poposedla. Wick bylo skotské město, známé pro svou kouzelnickou čtvrť. Bohužel, v této čtvrti žili většinou kouzelníci s mudlovskými kořeny nebo ti čistokrevní, co se oženili či vdali za někoho s nečistou krví.

"Útok provedeme ihned."

Jak jinak. Bylo téměř půl druhé, město bude spát a nikdo je nebude čekat. Kate se snažila nemyslet na to, jak znechuceně se cítí. Ani s jakou nevolí bude zabíjet občany vesnice. Potřebovala okamžitě vypnout. Splnit úkol a zmizet z Jeho dosahu.

"Máte patnáct minut," oznámil jim ledově Voldemort a vzdálil se s Nagini po boku.
Mělo to mnohem větší efekt, než kdyby na ně začal křičet. Všichni se okamžitě začali zvedat a kontrolovali své nože, masky a jakékoliv jiné zbraně, které si přinesli. Kate rychle vytrhla ruku z manželova sevření a také vstala od stolu.

Ignorovala Averyho, jenž se snažil upoutat její pozornost a zpražila ho pohledem, když se ji pokusil zastavit. Na svou obranu ihned vytáhl ruce, ale na tváři se mu objevil neuvěřitelně úlisný a samolibý úsměv.

Kate přimhouřila oči a zamířila pryč od něj. Také se jala zkontrolovat svoje nože, které měla uložené ve vnitřní straně hábitu a přehodila si je k opasku. Zírala přitom do ohně a její ruce se hýbaly s automatickou přesností.

"Nedovolil bych si nedorazit."
Neobtěžovala se na něj pohlédnout. Přešel tedy blíž k ohni a postavil se vedle ní. Začal si kontrolovat své vlastní nože, ale jeho skutečným cílem bylo dostat se do jejího zorného pole. Aby nepojal nikdo podezření, obrátila se k němu.

"Opravdu?"
Nezvedla pohled. Z jejího hlasu bylo slyšet podráždění, vztek a notná dávka ironie. Lektvarista se mírně zamračil, ale skryl svůj pohled před ostatními v místnosti. Naklonil se blíž ke Kate.

"Myslíš, že jsem tak bezcitný parchant, že bych tě klidně nechal zemřít?"
Otočila se k němu a jejich pohledy se setkaly. Cítila, jak vztekem téměř vibruje, když uviděla klid v jeho očích.

"Rozhodně na to máš daleko větší privilegia, než kdy můžu mít já. Myslíš, že kdybych se tu já jednou neukázala, že tě potrestá? Za to, že nemáš poslušnou ženušku? Ne. Přitáhl by mě sem před všechny ostatní, donutil tě mučit mě a nakonec zabít. Nebo by to udělal sám. Kdo ví. Ne že by mě výsledek nějak zajímal," pronesla ohnivě šeptem a donutila se nemračit.

Bylo na něm vidět, že se jí chystá oponovat, ale do místnosti se navrátil Temný pán a všechny je přejel pohledem. Kate a Severuse si nechal nakonec. Lektvarista ji mezitím pevně chytil kolem pasu a přitáhl si ji k sobě.

Voldemort k jejímu znechucení kývnul na Severuse a ji ignoroval. Jakmile se od nich otočil, odstrčila lektvaristu od sebe a začala se přemisťovat společně s ostatními. Cítila téměř nepatrný dotek na svém lokti, ale vysmekla se mu.

Nepotřebuje jeho lítost.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Wick bylo rozlehlé město. Přestože se soustředili pouze na jeho kouzelnické obyvatelstvo, i tak museli pokrýt velkou plochu. Voldemort vypadal, že by nejraději pozabíjel všechny mudly, ale takový rozruch způsobit nemohli.

Rozdělili se na skupiny po pěti, kde každý z nich prohledal jeden dům. Bylo jich tu totiž tolik, že si nemohli dovolit vstoupit do nich pod dvou. Kate byla vděčná, že nebyla spárovaná se svým mužem, byť věděla, že je to dětinské.

Bohužel měla tu smůlu, že dostala do skupiny jak Averyho, tak Bellatrix. Další dva smrtijedy neznala a zjevně ani jeden z nich neměl potřebu na tom faktu něco měnit. Ba zmizeli v prvních domech, které ve čtvrti potkali bez jediného slova.

Bellatrix si začala prozpěvovat a Kate byla vděčná, když ji Avery okřikl, ať zmlkne. Schytal za to od ní jednu řezací kletbu, ale uposlechla ho. Jako malé dítě se pak rozběhla k nejhonosnějšímu z domů a jakmile se za ní zavřely dveře, uslyšeli oba její šílený smích.

Kate Averyho zcela ignorovala, zatímco postupovali kupředu. Mnohem rychleji, než prve, protože bylo pravděpodobné, že jeden z jejich kolegů způsobí rozruch a zalarmuje tak zbytek čtvrti. Avery se od ní odpojil v jedné z uliček a němě jí ukázal na dům na jejím konci.

Neochotně přikývla, neboť nechtěla přijímat rozkazy zrovna od něj, ale neměla příliš na vybranou. Někoho stejně bude muset zabít. Pevně sevřela hůlku a stáhla si kapuci na svém hábitu hlouběji do čela.

Do domu se dostala naprosto neslyšně a pomalu procházela chodbou. Nerozsvítila svou hůlku, aby nepřitáhla nežádoucí pozornost a opatrně nakukovala do jednotlivých pokojů v přízemí. Většina kouzelníků měla byt zřízený s ložnicemi v patře, aby se lépe mohli bránit zlodějům. Nebo Smrtijedům - záleželo, v jaké době a hlavně rodině jste se narodili.

Přešla ke schodišti a vzhlédla, jestli na jeho vrcholu někdo nestojí, ale nikdo tam nebyl. Vystoupila na první schod, když se v poslední z místností v přízemí ozvala slabá rána a následovalo ji tiché zaklení. Vytáhla hůlku a připlížila se ke zdroji zvuku.

Když nakoukla do místnosti, zjistila, že je to menší kuchyňka. Zády k ní stála čarodějka a tiše pobrukovala jakousi melodii. Kate se donutila k pohybu. Byl to úkol, musela to udělat. Pozvedla hůlku a její konec se zeleně zatřpytil Avadou. Pak ztuhla.

Z ženina ramene na ni koukal dětský obličej. Chlapec měl své čokoládové oči zkalené spánkem, ale jakmile ji zahlédl, na tváři se mu rozlil bezzubý úsměv. Ukázal na ni a spokojeně vydal jakýsi zvuk. Jeho matka se k němu s něhou otočila, aby ho mohla utišit.

Její pohled ovšem ihned následoval směrem, kam její syn ukazoval. Ženiny oči se rozšířily hrůzou a v panice couvla ke kuchyňské lince. Neměla u sebe hůlku, to bylo patrné. Kate tu svou pozvedla a hlavou jí šla jediná myšlenka. Úkol. Úkolúkolúkol...

"Prosím! Ne!"
Znala ty prosby. Kolik jich už slyšela, za tu dobu co...

"Zmlkni," její hlas zněl chraptivě a vyčítavě. "Musím to udělat."
"Tak zabij mě!" vyhrkla zoufale a syna posadila na linku za sebou.

Postavila se obranně před ním, odhodlaná pro něj zemřít. Chlapec začal nespokojeně pofňukávat, když uslyšel bolestný hlas své matky. Ta ho zcela ignorovala. Zírala na Kate, na její masku. Kate viděla v jejích očích opovržení spojené s prosbou.

Její syn se naplno rozbrečel a žena sváděla vnitřní bitvu. Otočit se ke smrtijedce zády a utišit syna nebo ho bránit vlastním tělem i nadále. Kate stále držela svou hůlku zvednutou, ale když ji namířila na dítě, které vykukovalo za matkou, neviděla toho chlapce.

Viděla Tannera.

Jak na ni mává z Eviny náruče. Jak ji tahá za vlasy a směje se jejímu výrazu. Jak se k ní spokojeně tulí, když usne a jak ji naučil pojmenovat všechny své plyšové přátele.
Zaváhala. A to ženě stačilo.

S naprostým zoufalstvím popadla kuchyňský nůž z linky a vrhla se na ni. Kate nestihla ani zformulovat kouzlo, kterým by ji zastavila a zachytila ji rukama. Ustoupila vzad a obě se svalily na zem. Kate spěšně uhnula její ráně a na místo, kde ještě před okamžikem měla hlavu, se nůž zabodl.

Čarodějka nad ní byla zuřivá a nebylo na ni téměř nic lidského. Pouze zvířecí potřeba ochránit svého potomka. Znovu na Kate zaútočila a tentokrát ji praštila o zem tak silně, že jí vyrazila dech. Kate z rukou vypadla hůlka a žena se po ní opět ohnala nožem.

Kate ho zachytila, ale jasně cítila, jak jí rozřízl dlaň svým ostřím. Přes všechny instinkty ho pevně sevřela a pokusila se ho odtáhnout od svého obličeje. Přitom cítila, jak se ostří noří hlouběji, když ho žena zničehonic vytrhla pryč a odhodila.

Pevně Kate chytila kolem krku a začala ji škrtit. Kate se jí snažila ruce odtáhnout, ale žena byla překvapivě silnější. Navíc jí ruce začaly klouzat po ženiných loktech, když se z jejího zranění řinula krev.

Kate vnímala své bolestivě bušící srdce a nedostatek kyslíku. Její vidění se začalo rozostřovat a tmavé skvrny se začaly objevovat častěji. Její ruce již začaly pouze slabě držet čarodějčiny a marně vnímala její slova.
"...nedostaneš ho! Ne, mého syna, ne..."

Chtělo se jí začít smát z té ironie. Jakkoliv mohla zemřít, bude to uškrcením. Na podlaze a neozbrojená svou hůlku. V tom okamžiku, ale ženin stisk povolil a Kate hltavě nabrala vzduch do plic.

Zaostřila nahoru právě ve chvíli, kdy přes čarodějčin krk přejela čepel jejího kuchyňského nože. Kate instinktivně zavřela oči, když z těla nad ní vytryskla krev a uhnula stranou. Čarodějka vydala několik klokotavých zvuků, vytřeštěně zírala na Kate a marně se snažila zastavit proud krve.

Její ruce byly celé rudé a pod ní již byla pěkná kaluž krve, z níž se Kate s kašláním pozadu odplazila. Žena naproti ní po chvíli ruce mdle spustila a její oči nabraly mrtvý výraz. Až spadla na zem, tak si Kate teprve uvědomila, že ji někdo držel za vlasy, zatímco jí podřízl hrdlo.

"Naučil jsem tě víc, než co tu předvádíš, holčičko."
Zarazila se a přestala dýchat, byť její plíce nadále protestovaly. Zvedla pohled a i přes nesnáze svého dýchání dokázala do svých očí vnést takovou nenávist, jakou mohla. Sebastianovou odpovědí ovšem byl pouze jízlivý úšklebek.

"Co tu... děláš?!" její hlas se lámal a zněl spíš jako sípání. Zakašlala.
"Svoji práci," odvětil klidně a přešel na druhou stranu kuchyně. "Což ty, zjevně nedokážeš."

Pokusila se na něj lépe zaostřit a srdce měla až v krku, když se k ní otočil. V náručí pohupoval malého chlapce, který se na něj bezelstně usmíval. Pokusila se zvednout, ale když se dostala na roztřesená kolena, padla opět k zemi.

Nemusela zvedat pohled, aby viděla jeho znechucený pohled. Zatnula ruce v pěst a opřela se o stěnu za sebou. Donutila se ovšem vzhlédnout, když uslyšela netrpělivé žvatlání chlapce. Natahoval ruce k mrtvole své matky a nechápavě pofňukával.

"Víš, každý máme v tomhle světě roli," vysvětloval mírně, až s něhou a hladil chlapce po zádech. "A za naši roli bereme odpovědnost."

Posadil chlapečka na zem. Ten se rozhlédl a s tichým mama se začal plazit směrem ke Kate a mrtvole čarodějky. Catherinin otec ho pomalu následoval a v jeho obličeji byl tak známý nechutný pohled.

Kate se s obtížemi pokusila natáhnout pro hůlku, ale byla příliš daleko a ona příliš slabá, než aby se k ní dostala. Její otec a malý chlapec již byli blízko mrtvoly. Dítě dělalo malé rudé stopy a otisky, protože se proplazilo obří louží krve.
"Nemůžeme nechat malé a odporné mudlovské šmejdy, aby znečišťovali naši rasu," prohlásil.

Kate vteřinu předtím věděla, co udělá. S výkřikem ne! Se pokusila pohnout k nim, ale pouze padla na kolena. Její otec zdvihnul svou pravou nohu a mocným dupnutím chlapci rozdrtil lebku o zem. Poté jakoby mimochodem svou nohu zvedl a očistil ji od krve o kalhoty mrtvé čarodějky.

Kate konsternovaně hleděla na zohyzděné tělíčko batolete a bojovala s tím, aby udržela obsah svého žaludku na místě. Z transu ji vytrhl Sebastian, když ji hrubě vytáhl na nohy a srazil ji ke stěně.

"Už NIKDY nechci vidět, že nedokážeš splnit svůj úkol. Je ti to jasné?" zasyčel na ni a zpevnil svůj stisk. "Je mi upřímně jedno, jestli tě za to zabije nebo ne. Ale kvůli tobě nehodlám riskovat svůj život."

"Chcípni, ty zatracenej hajzle," zavrčela na něj zuřivě a pokusila se na něj vrhnout, ale byla stále ještě příliš oslabená a její otec měl větší sílu, než ona.

Znovu ji přirazil ke zdi a tentokrát Kate dělalo větší problém chytit dech. Nepříjemně si ji prohlížel, ale stále měl na rtech svůj samolibý úšklebek. Mrknul na mrtvé dítě a poté zpět na Kate.

"Ale copak - snad jsem neprobudil tvé mateřské city? Víš, jak to dopadlo pro tvoji matku, když projevila takový sentiment?"

Mluvil o tom, jako by se mu představa Vivieniny lásky hnusila. Kate se v krku utvořil knedlík a bolest, kterou cítila ze smrti matky, se znovu vrátila. Nenávistně zavrčela a když se opět usmál, plivla mu do obličeje.

Její sliny a krev, kterou měla na jazyku, se rozprskly na jeho tváři. Zuřivě s ní znovu praštil a nepříjemně blízko se k ní sklonil, aby jí mohl šeptat do ucha.

"Až se konečně Snape pochlapí a podaří se mu zúročit své snahy," vyslovil to tak opovržlivě, až se Kate nechtěně otřásla. "Já budu ten, co toho malého zabije. Né, nechám tě, ať si užiješ nosit toho spratka pod svým srdcem. Až ho v krvi přivedeš na svět a vyčerpá tvou magii. Pak, a teprve pak, to děcko zabiju. Aby ses dívala, jak umírá, jak pro něj nemůžeš nic dělat."

Pevně stiskla zuby, až jí zabrněla čelist, sebrala veškeré své síly a odkopla ho od sebe. Sama byla nucena se zachytit stěny za sebou, ale její vztek a hrůza ji poháněly. Nenávistně se na něj dívala, a i když se bolestně narovnával, na tváři mu hrál pobavený úsměv.

"Ostatně by už mělo být načase, aby Snape využil mého laskavého daru. Nebo má snad vyšší požadavky a nejsi mu dost dobrá? Nedokážeš takovou zrůdu ani uspokojit?"

"Zabiju tě," přísahala mu a její oči se fanaticky leskly. Připadala si jako Bellatrix při jednom ze svých honů. "Budeš trpět. Za to, cos udělal mámě, i mně. Já budu ta, co tě pošle do pekel, ty odpornej parazite."

Neodpověděl a oba na sebe nenávistně hleděli. Jeho rty se pak opět stočily do pohrdavého úšklebku.
"Nemůžu se dočkat, až to zkusíš."

S tím vyšel z domu pryč a nechal ji tam samotnou. Kate pár minut trvalo, než zklidnila své dýchání a pomalu se přesunula přes kuchyň ke své hůlce na jejím konci. Vědomě se snažila nestáčet pohled na zkrvavenou podlahu.

Pomalým krokem pak zamířila chodbou ke dveřím. Na konci si všimla malého stolku u dveří, hned u věšáků a stojanů na boty. Stála na něm fotografie v dřevěném rámečku. Byla tam ta žena, s dítětem a po jejich boku stál muž.

Pohledem přejela k jeho levé ruce a jasně uviděla zlatý kroužek na prsteníčku. Sama bezděčně přejela po chladivém kovu na své levé ruce. Zírala na obrázek tak dlouho, než ucítila ostrou bolest v levém předloktí.

Automaticky se pohnula vpřed a ohlédla se. V jejích očích ji nepříjemně pálilo. Musela ale být silná. Zhluboka se nadechla, prošla nitrobranou a přemístila se.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Matně si byla vědoma průběhu schůze. Jasně cítila Cruciatus, kterým ji obdařil Voldemort, ale ke všemu ostatnímu byla netečná. Dokonce natolik, že její mučení Temného pána přestalo bavit asi po dvou minutách.

Jasně cítila intenzivní pohled svého muže, ale nemohla mu čelit. Ne teď, tady přede všemi. Protože na druhé straně jasně viděla samolibého Sebastiana Morgana, který jen čekal na příležitost, kdy se zlomí.

Přesto byla pateticky vděčná za to, že jí lektvarista stál po boku v celém průběhu setkání (pokud tedy jednoho z nich, nebo oba, zrovna nemučil) a jednu ruku měl položenou na jejím kříži. Cítila se podivně v bezpečí.

Zároveň zcela zmizel její předchozí vztek na něj, protože přišel pozdě. Byla to tak banální věc, že ani nechápala, jak jí předtím mohla přikládat takovou váhu. Možná že ji do smrtelných situací dostal více, než kdokoliv jiný, ale přesto ji paradoxně nikdy neublížil.

Byli jedněmi z prvních, kdo setkání spěšně opouštěli. Předběhli je už pouze Malfoyovi. Na lektvaristovi bylo vidět, že má obavy o její psychický stav, když ignorovala posměšné narážky na svoji osobu.

Přemístil je oba a jistě v něm vyvolala obavy, když neprotestovala. Jakmile se objevili na Tkalcovské, téměř vběhla do domu a Severus ji obezřetně následoval. Zajistil dům, než vešel dovnitř a poté všude zamknul.

Našel Kate v ložnici, kde seděla na kraji postele a nepřítomně zírala vpřed. Lektvarista vešel do pokoje a přešel k ní tak, aby ho stále měla ve svém zorném poli. Byť se zdálo, že si ho absolutně nevšímala. Kleknul si před ni a vzal její dlaň, na které měla již značně rozšklebenou řeznou ránu.

Beze slov jí začal dlaň ošetřovat a nakonec ji opatrněji, než mu bylo zvykem zavázal obvazem. Stále její ruku nepustil a počkal, než se jejich pohledy střetly.
"Co se stalo?"

Zamrkala na něj a chvíli mu připadalo, že ani nevnímá, co jí říká.
"Myslím, že mám zlomené žebro," prohlásila tichým sípavým hlasem.

Lektvarista znepokojeně vytáhl hůlku a postavil se. Překvapilo ho, že ho následovala. Chtěl něco ironického utrousit, ale slova mu odumřela na jazyku, když se zadíval do jejích očí, které ho bedlivě s tajemným výrazem pozorovaly.

"Podíváš se na to?"
"Samozřejmě," odfrkl si podrážděně, ale jeho úšklebek ihned zmizel.

Kate totiž trochu poodstoupila, rozepnula svůj plášť a odhodila ho stranou. Hned na to se chopila svého trička, které si přetáhla přes hlavu, aniž by přerušila oční kontakt. Ustoupil vzad, ale ona ho následovala.

Oběma rukama ho chytila za klopy jeho hábitu, takže mu znemožnila jakýkoliv útěk, aniž by se jí musel dotknout.
"Co to děláš?" zeptal se ostře a snažil se získat kontrolu nad situací.
"Jako co to vypadá, že dělám?" spíš zavrněla, než odpověděla a přitiskla se k němu.

"Jako že děláš něco, co nechceš."
"Jak můžeš vědět, co chci?" zeptala se a v jejím hlase se objevila stopa podrážděnosti.

Potom zavrtěla hlavou a usmála se. Jedna z jejích rukou zamířila po linii jeho krku a druhá mu začala rozepínat knoflíky hábitu. Ihned ji chytil za zápěstí, ostřeji než měl v úmyslu, protože ho tak překvapila.

Zarazila se a ztuhla. Její rty se stáhly dolů a v jejích očích se odráželo ponížení z jeho odmítnutí. Snažila se vymanit z jeho stisku, ale držel ji pevně.

"Nehodlám tě využít, když sama nevíš, co chceš."
"Proč to děláš?"
"Dělám co?" zeptal se se stejnou měrou zmatení a frustrace.

"Jenom to všechno děláš těžší," vybuchla, a k jeho nekonečnému zmatení se jí v očích zatřpytily slzy.
"Co ode mě vlastně čekáš?" zavrčel na ni. "Že tě hodím na postel, svážu a znásilním? Možná jsem smrtijed, ale nejsem monstrum. Nikdy bych si nevzal ženu bez jejího vědomého souhlasu."

"Ale já ti svůj souhlas dávám."
"Slovně ano. Činy? Neřekl bych. Snažíš se působit sebevědomě, ale pod mým dotekem se teď chvěješ."
V jejích očích byla znát frustrace, ale poté celá její maska spadla. Najednou vypadala velmi mladě.

"Musíme."
Tentokrát se zarazil on. Pomalu její ruce stáhl dolů a stiskl je.
"Ne, to opravdu nemusíme."

Snažil se, aby jeho slova zněla jinak, než obvykle netečně a tvrdě. Když vzhlédla, věděl, že se mu to alespoň zčásti muselo podařit. Z jejích očí začaly padat slzy a s tichým vzlykem se k němu přitiskla.

Byla rozzuřená na celý svět, na svého otce, na Voldemorta... Ale ze všech lidí na světě, které měla největší právo nenávidět, ho volila jako svého přítele. Obejmout ji nazpět mu najednou připadalo tak přirozené, jako dýchání.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Inka | E-mail | 3. dubna 2017 v 21:44 | Reagovat

Ja by som ťa čítala od rána do večera. Fakt úplne skvelá kapitola, až mi občas nebolo dobre, hlavne tá scéna v dome... to je priam psycho. Vďaka opäť za skvelý čitateľský zážitok.

2 Romadůr | 4. dubna 2017 v 15:57 | Reagovat

[1]: Omlouvám se. Z té scény nebylo dobře ani mně :D Děkuji :)

3 Inka | E-mail | 4. dubna 2017 v 18:58 | Reagovat

Ale to je v pohode, však o to je to autentickejšie, to je práve tvoja schopnosť, že vieš veci podať tak, že to naozaj aj v človeku niečo zanechá. Ak je to krutá scéna, tak aj pocity tomu zodpovedajú, ak pekná scéna, tak to platí takisto. Takže to je len potvrdenie toho, že si dobrá.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama