38. Povinnosti a závazky

23. dubna 2017 v 21:38 |  Spoutaní

WATTPAD

38. Povinnosti a závazky

"Zabilo by tě působit trochu víc nadšeně?"
"V takovém množství, které si představuješ, by mi přivodilo nadšení minimálně infarkt, a rozhodně nemám v plánu tu teorii zkoušet v praxi. Ty, drahá ženo, vystačíš za nás za oba."

"Velice vtipné. Ten škleb na tvé tváři má být nějakou parodií na úsměv? Tvoje obličejové svalstvo vypadá, jako by si tenhle kousek nezkoušelo dobrých deset let."
"Patnáct. A musím říct, že opravdu trpí pod tím náporem, který dnes vynakládají."

"Usmál ses jednou, a ta čarodějka utekla z místnosti."
"Proto je mi záhadou, že se ještě divíš, proč jsem se o to takovou dobu nepokoušel. Opravdu vypadal tak hrozivě?"

"... udělals to schválně."
"Přirozeně. Nebo se snad domníváš, že bych si dobrovolně zakládal na vráskách?"

Podrážděně vyfoukla vzduch ze svých plic skrze zatnuté zuby, ale téměř okamžitě znovu nasadila okouzlující úsměv, když k nim přišla jedna ze sloužících, které obsluhovaly hosty. Čarodějka zachytila Katein pohled a s rozpačitě nervózním úsměvem k nim přešla.

"Mohu něco nabídnout?" optala se slušně a Kate byla překvapena, že se jí netřásl ani hlas, ani ruce.
Natáhla k nim tác s několika druhy mořských plodů a Kate se donutila nezašklebit. Místo toho se omluvně usmála, zavrtěla hlavou a přitiskla se k Severusovi.

"Děkujeme, ale na kraby ani mořské koníky si příliš nepotrpíme," odvětila s co největší žoviálností Kate a nenápadně dloubla Severuse do hrudi, když uslyšela jeho odfrknutí. "ale jistě můžeš obsloužit pana Gottfreye, ten jistě neodmítne!"

Dívka se pokorně poklonila a trochu rozpačitě zamířila na druhou stranu místnosti, kam ji Kate nasměřovala. Severus ji sledoval pohledem, když nabídla tác Gottfreymu, který se znechuceně zašklebil.

Podíval se poté na svou ženu, na jejíž tváři se rýsoval prohnaný úsměv. Poté pozvedla ruku a hravě zamávala svému kolegovi. Když Severus opět vzhlédl ke skupince postarších čarodějů v čele s Gottfreym, neubránil se vlastnímu úšklebku.

"Na tvém místě bych si v práci hlídal záda," oznámil jí suše a odvrátil se od skupinky. Jeho oči bloumaly obezřetně po sále a velice často se zastavovaly na hostiteli, který se pokaždé živě bavil s nějakým ze svých hostů.
"Neměj obavy," odvětila Kate a její oči zabloudily do stejného bodu.

"Pokud ho chceš opravdu naštvat," poradil jí šeptem Severus a rychle svůj pohled zabodnul do středu sálu. "pak bys na něj měla přestat tak nenávistně zírat."

Odtrhla svůj pohled od svého otce a zamračila se. Přesto nějaká ta zloba z její tváře opět vyprchala. Věděla že má pravdu. On zase rozuměl tomu, proč je to pro ni tak těžké, nicméně byl to její nápad a když už ho sem dovlekla, rozhodl se, aby to alespoň stálo za to.

"Zatančíme si?" navrhl, když uviděl, jak se k nim Sebastian nenápadně přibližuje hloučkem lidí.
"Jistě."

Odvedl ji doprostřed sálu, kde se již v rytmu tance vlnilo pár desítek párů a rychle zapadli mezi ně. Většina z nich jim věnovala zvídavý či přimhouřený pohled, ale okamžitě se odvrátili, jakmile při tom byli přichyceni.

Severus si znovu odfrkl a Kate mu věnovala postranní pohled, kterým jasně říkala, ať si své poznámky nechá pro sebe.
"Připadal ti překvapený?" optala se ho neslyšně, přičemž se k němu mírně natočila.

"Ne příliš," připustil lektvarista a pevněji ji stiskl, když se v jejím obličeji začala zračit zloba. Ihned se jí tvář rozjasnila. "Pokud si ho přeješ vyvést z míry, musíš se tvářit, jakože je tohle to nejlepší místo pod sluncem a nevyměnila bys tento okamžik za jiný."

Kate cuklo v koutcích úst nad jeho ironickou poznámkou. Přikývla a nechala se vést do otočky, která je dostala na opačnou stranu místnosti. Zbytek tance proběhl mlčky a jakmile píseň skončila, oba bez předešlé domluvy vyrazili k improvizovanému baru v zadní části, kde několik čarodějek a kouzelníků popíjelo či pokuřovalo.

Kate se odvrátila od ženy, jež jí do tváře vyfoukla kouř a Severus jí pevněji stiskl ruku, když viděl, jak se její pravá dlaň přitlačila k hůlce připevněné k opasku pod šaty. Pevně se na ni podíval a ona otráveně protočila očima.

Mrkla k baru, kde ihned přitáhla pozornost jednoho z mladých barmanů a skrze hluk v místnosti mu gesty naznačila, kterou skotskou má přinést. Poté zvedla dva prsty a ukázala i na Severuse. Mladík z baru se na vteřinu zatvářil poměrně znechuceně, ale přikývl.

Kate se posadila na barovou stoličku a pohodila vlasy. Bylo zcela očividné, že zcela ignoruje jakékoliv narážky kouzelnické společnosti na svého muže. Severus se posadil vedle ní a na okamžik litoval, že ji nenechá všechny ty idioty proklínat.

Barman se vrátil s jejich panáky, které položil přímo na stůl. Věnoval Kate jeden ze svých profesionálních úsměvů a s úšklebkem zmizel obsloužit další hosty. Na lektvaristu se ani nepodíval. Kate vrazila manželovi do ruky skleničku a s povytaženým obočím mu nabídla svoji k přípitku.

S úšklebkem si s ní ťuknul a oba do sebe vyprázdnili obsah skleniček. Severuse ostře pálilo v krku, protože byl spíše zvyklý na kvalitní pití vína, než tvrdého alkoholu. Kate na druhou stranu nevypadala, že by ji to ovlivnilo.

Nasadila jeden ze svých dobře nacvičených pohrdavých pohledů, kterým obdařila každého kouzelníka, co sbíral odvahu se opřít o bar vedle ní. Jeden ze smrtijedských nováčků zřejmě nechápal její gesto a se sugestivním úsměvem se vyhoupnul na stoličku vedle ní.

"Mohu nabídnout mladé dámě drink?" optal se s příliš širokým úsměvem.
Kate ho sjela pohledem, při němž se Severus musel nutit, aby nevypadal samolibě. Mladík trochu zblednul, ale jeho úsměv kupodivu nezakolísal. Naklonil se ke Kate blíž.

"Neměl jsem v úmyslu vás nijak urazit," pokračoval spěšně, jako by si myslel, že se Kate takto tváří kvůli oslovení, jež použil.

"V tom případě přestaň mluvit," odtušila s klidem Kate a když zachytila pohled dalšího z barmanů poklepala na svou i manželovu skleničku.

Mladý kouzelník se očividně nechtěl vzdávat. Rukou si prohrábl vlasy, čímž v Severusovi zlostí vřela krev a věnoval Kate jeden ze svých nepochybně odzbrojujících úsměvů. Nahnul se k ní tak blízko, že musela cítit jeho alkoholem omámený dech.

"Mám rád, když se holka jen tak nedá," zavrněl."
"A ty se domníváš, že do té kategorie spadám?" optala se s nenuceností, která ovšem neznačila nic dobrého.
"Bejby, přímo vidím ty kočičí drápky."

Severus odolával nutkání zvracet a praštit toho idiota přímo do jeho snobského nosu.
Jejich barman se vrátil s dalšími panáky a postavil je před ni a Severuse. Tento na lektvaristu kývnul a změřil si kouzelníka, co se snažil o Kateinu pozornost, nevěřícným pohledem. Jasně viděl na prsteníčcích obou hostů zlatý kov.

S nevěřícným kroucením hlavy se obrátil na druhou stranu leštit skleničky. Severus vzal svého panáka a kopnul ho do sebe, zatímco Kate ten svůj pouze vzala do rukou. Její nápadník ji sledoval s dychtivým očekáváním, když se k němu otočila.

"Měl bys vědět, chlapče," jasně zdůraznila poslední slovo, "že já jsem úplně jiná kategorie. Když si vyberu svou oběť, tak ji ve svý posteli sežeru zaživa. Nemám zájem o nudnej a bezvýznamnej sex s takovým kolouškem, jako jsi ty. Ženská totiž potřebuje někoho, kdo ji dokáže v posteli alespoň trochu konkurovat, když ne zkrotit."

Očividně mu chvíli trvalo, než zcela pochopil význam jejích slov, ale poté se na jeho bledých tvářích objevil ruměnec a Kate se šelmovsky usmála, její zuby zářily v matně osvětlené místnosti. Vstala ze židle a i tak se nad ním tyčila, byť ne výškou.

"Běž zpátky k mamince," doporučila mu se sladkou jedovatostí a svého panáka skotské mu vylila přímo do rozkroku. Mrkla na něj. "Aby ses zchladil."

Elegantně se otočila, plavným krokem přešla k lektvaristovi, jenž se také postavil a přitiskla se k němu. Severus neodolal, aby neponížil toho pitomce ještě víc a jednou rukou si ji přitáhl pro polibek, který mu se šibalským zářením v očích opětovala.

Když se od sebe odtáhli, oba byli zadýchání. Kate i přesto zvládla vykouzlit další ze svých nebezpečných úsměvů směrem svého poníženého nápadníka. Ten na ně zíral s očima vytřeštěnýma, než se spěšně sebral ze svého místa a s rudými tvářemi zmizel z místnosti.

Barista, který Severusovu přítomnost jako jediný ze zaměstnanců vzal najevo, jejich směrem postrčil další dvě sklenky. Tentokrát, soudě dle konzistence, se jednalo o opravdu kvalitní irskou whisky.
"Děkujeme," obdařila ho úsměvem Kate a posadila se na jednu ze stoliček.

Severus následoval jejího příkladu a kývnul na barmana, který se pobaveně díval směrem, kam mladík uprchl. Kývnul na lektvaristu, Kate obdařil úsměvem a zmizel obsloužit další hosty. Kate vypadala velmi spokojená sama se sebou.

A Severus polknul jakékoliv poznámky, neboť cítil stejné potěšení. A kdyby se mu byť i jen zdálo, že stále cítí nepříjemné pohledy, ignoroval je úspěšně. Stisknul manželčinu ruku, která se zabydlela na jeho stehně a tentokrát nabídl skleničku k přípitku on jí.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Cítila, jak se pomalu probouzí.
Byla jí zima a v hlavě jí příšerně třeštilo. Její zavrčení se smíchalo se zasténáním a jakmile ten zvuk rezonoval v její hlavě ihned si ji chytila do dlaní. Prudce otevřela oči a spěšně odklopýtala do koupelny, kde se vyzvracela do záchodu.

Rychle spláchla a klopýtavě přešla k umyvadlo, kde si vypláchla ústa a zchladila obličej. Mžourala na sebe do zrcadla a byla vděčná, že ještě nevidí tak dobře, jak by měla, protože to, co zatím byla schopná zaostřit vypadalo příšerně.

Napustila si trochu vody do sklenice u umyvadla a zchladila vysušené hrdlo. Voda jí příjemně studila a celý proces zopakovala ještě třikrát, než ji přešla žízeň. S mírným povzdechem se odšourala zpět do ložnice a padla na postel, kde se s opatrností zachumlala do přikrývky.

Povzdechla si nad svou kocovinou a začala se v duchu modlit k Merlinovi, aby celou tu příšernost zaspala. Opět se pohnula, jak se snažila najít pohodlnou pozici na obří postel a trvalo jí, než se zaraženě posadila.

Se slabým stenem se chytila za hlavou, když jí ten rychlý pohyb nepříjemně tříštil v hlavě a s přivřenýma očima se rozhlédla. Její manžel tu nebyl. Tentokrát se pomalu otočila k budíku na nočním stolku, aby zkontrolovala čas.

Bylo něco málo po sedmé hodině. Mírně se zamračila, ale ihned toho nechala, když jí začalo bušit ve spáncích. Zkoušela uvažovat racionálně. Co bylo za den? Všední den nebo víkend? Tušila, že by měla být sobota. Nebo neděle. Její otec nikdy neplánoval večírky během týdne, jeho hosti...

Prudce rozevřela oči a ignorovala zvyšující se bolest ve spáncích. Včera byli na oslavě... benefičním večírku. To definitivně vysvětlovalo její kocovinu. Byla si ale jistá, že i Severus toho dost vypil.

Strhla ze sebe přikrývku. Musí ho najít, jinak nebude moct s klidným svědomím spát. Poslední, co potřebovala, bylo, aby se něco stalo jejímu muži. Její proud myšlenek se zarazil v momentě, kdy se otřásla zimou.

Zavřela oči a marně se snažila vzpomenout si na události včerejšího večera. Pamatovala si moc dobře, jak po ní vyjel nějaký rádoby smrtijed, co se ji pokoušel sbalit. Nalila mu pití do rozkroku. Pak se Severusem pili skotskou. Hodně skotské...

Znovu se zvedla na mírně roztřesených nohách a sáhla po svém županu hozeném přes křeslo. Rychle se do něj zabalila a bosá se vydala na průzkum domu. Tiše prošla horní patro, kde svého muže nepotkala a tak se s jedním hlubokým nádechem pustila po schodech.

Každý krok ji s dunivým nárazem vysílal bolestivé jiskřičky do očí, takže pevně svírala zábradlí, aby si ještě po cestě dolů nezlomila vaz. Když konečně schody sešla, musela se na chvíli zastavit a opřít se o zeď, než ji přešla další nevolnost.

Poté se odhodlaně vydala přes kuchyň, jídelnu i obývák. Začínala tušit, že bude ve své laboratoři, když po něm nikde nebylo ani stopy. Žádný prázdný hrnek od kávy na stole či v dřezu. Nikde žádné dokumentace z laboratoře nebo ze školy.

Jakmile se dostala před dveře laboratoře, zaváhala s rukou nataženou ve vzduchu. Poté se odhodlala a zaklepala. Neslyšela vevnitř žádný pohyb již předtím, takže buď použil tišící kouzla nebo tu vůbec není.

Nervózně si skousla ret, ale cukla sebou a pustila ho, když ji zasáhla bolest. Pozvedla konečky prstů a přejela s nimi po svém spodním rtu, který byl napuchlý a citlivý na dotek. Jasně cítila, kde měla kůži porušenou a taky věděla, co za tím stojí.

A přesně v tu chvíli, kdy zkoumala své rty, se dveře otevřely. Vzhlédla, s prsty levé ruky stále přitisklými na spodním rtu. Severus se na ni díval s určitou obezřetností, ale víc z jeho tváře nemohla vyčíst.

"Ano?" zeptal se po pár minutách odměřeně, kdy se Kate stále neměla ke slovu. Trhla sebou, protože na její citlivé uši mluvil příliš hlasitě.
"Ty..." začala a konečně spustila ruku ze své tváře.

Severus ten pohyb sledoval ostřížím zrakem. Než se jeho oči opět zabodly do jejích, na malou vteřinu zůstaly na popraskaném rtu. Kate se donutila trochu uklidnit.

"Myslím, že jsme toho včera vypili až moc. Máš lektvar na kocovinu, prosím?" zeptala se ho tichým hlasem, protože vyšší frekvence by jí pravděpodobně utrhla hlavu. Alespoň to tak cítila.

Opět se na sebe chvíli dívali, než odstoupil od dveří do laboratoře a přešel k jednomu ze svých menších kabinetů, v němž skladoval lektvary. Kate to brala jako pozvání dovnitř, protože žádného slovního by se jí pravděpodobně nedostalo.

Rozhlédla se po místnosti, kde se to hemžilo dalšími výpary hned ze tří kotlíků. Zadržovala dech, i když se jí z toho zatmívalo před očima. Kdyby se ale nadechovala těch výparů, věděla, že by se znovu pozvracela. A byla si jistá, že by ji za to lektvarista zabil.

Ten se k ní vrátil s tmavě fialovou tekutinou v menší lahvičce a podal ji Kate. Ta se natáhla a převzala ji. Neušlo jí ale, jak od ní rychle odstoupil, když se konečky prstů otřela o jeho dlaň. Se zavřenýma očima vypila tekutinu a dalo jí hodně práce udržet ji v sobě.

Jakmile se ale dostala bezpečně až do žaludku, jejím tělem se začal rozlévat cit a veškeré účinky alkoholu se z ní neviditelnou silou vypařovaly. Nemohla jinak, než úlevně vydechnout, když zmizela i poslední závrať a otevřela oči.

Zmohla se na slabý úsměv, který ale ihned zmizel, když si všimla podmračené tváře svého muže. Zmateně k němu přešla a povytáhla obočí. On ji ale předběhl.

"Výborně. Je tu ještě něco, co potřebuješ?"
"Ne..." odpověděla pomalu, zaražená chladem v jeho hlase.

Severus mezitím přešel k jednomu z lektvarů a začal jím míchat s poněkud větší zuřivostí, než si Kate myslela, že je nutné. Nehodlala se ovšem jen tak vzdát a odejít. Přešla proto opět do jeho zorného pole a s rukama založenýma na hrudi k němu promluvila.

"Myslím, že si potřebujeme promluvit," prohlásila a zůstala pevně stát i před jeho ledovým pohledem.
"Včera ses s řečmi zdržovat nechtěla."

Ztuhla a přimhouřila oči. Věděla, o co mu jde a štvalo ji, že mu to vychází. Pokusila se uklidnit a pevně se na něj podívala.

"Nezdálo se, že bys proti tomu protestoval. Nebo se chtěl se řečmi zdržovat jako já," vrátila mu to a všimla si, jak míchá zuřivěji. "To kolem sebe zase budeme chodit po špičkách a tvářit se, že jeden druhýho neznáme?"
"Nemělo se to stát."

Zalapala po dechu a pak do něj naštvaně strčila.
"Možná to jsou pro tebe novinky, ale jsme manželé. Víš, co od nás očekává. Takže by se to stejně někdy stalo, museli bysme. Jak už jsem ti jednou říkala-"

"Úžasné. Hned se cítíme o sto procent lépe. Budeme se každý večer opíjet, abychom úročili naděje, které do nás vkládá Temný pán?"

"Proč tohle říkáš?! Nespala jsem s tebou z povinnosti a závazků. Jo, byli jsme opilí, ale ještě si dobře vzpomínám na to, že jsem neprotestovala. A ani ty!"

"Protože intoxikovaní alkoholem děláme velice rozumná rozhodnutí a nemáme náš úsudek zastíněn."
"A co sakra chceš, abych řekla?" vykřikla konečně a rozhodila rukama. "Já tohohle nelituju, chápeš?"

"Jsem si jistý, že ne. Kdo ví, třeba potěšíš Temného pána a splní se ti tvůj krásný sen být matkou! Gratuluju!"
Pevně stiskla zuby a znovu se k němu přiblížila, až se jejich hrudi téměř dotýkaly.

"Jdi do hajzlu, Snape. V jednu chvíli se ke mně chováš jako ke své ženě a pak jako ke kusu hadru. Myslela jsem, že už ses dostal do bodu, kdy se mnou můžeš normálně žít, ale očividně ne! Tak se sakra rozhodni, jestli mě chceš nenávidět nebo budeš schopný se mnou nějak přežít tuhle zasranou válku a podělanej život!"

Otočila se na podpatku a práskla za sebou dveřmi. Vyběhla nahoru po schodech a vběhla do koupelny, kde za sebou zamknula a sesunula se na podlahu. Opřela si hlavu o zeď a zavřela oči. Znovu si připadala jako v sídle Morganů.
Nevěděla, co má dělat, aby samu sebe udržela naživu.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Nevěděla, co od něj sama očekávala, ale musela uznat, že byl opravdu tvrdohlavý. Poprvé na ni promluvil po týdnu, když mířili na další Setkání a musel předstírat, že jsou ten nejzamilovanější pár na světě. Nebo alespoň... nejoddanější.

Naštěstí si nikdo z přítomných nevšiml, že by se něco mezi nimi dělo. Na tváři začala nosit stejně nicneříkající masku, jakou měl lektvarista. I když v jeho případě mu to dodávalo jistotu a klid, ona se snažila o to na něj nezačít křičet.

Vůbec nechápala, v čem vězí jeho problém. Ano, byli opilí. Ano, nebyli to ideální podmínky. Ale oba ještě v rámci možností věděli, co se děje. Ale pro něj to bylo něco, co se nemělo stát. A Kate začala hlodat jedna nepříjemná myšlenka za druhou.

Neměla tušení, co bude dělat. To bylo to nejhorší na celé situaci. Dokázala se vypořádat s tím, co jí život háze pod nohy, ale nevědomost toho, co má přijít? To dlouho snášet nedokáže. Donutila se zklidnit svou mysl, když se kolem nich protáhla Nagini.

"Mí drazí!" uvítal je s fanatickým leskem v očích Voldemort. "Dovolte mi dnes slavnostně zahájit naše Setkání. Již tento večer přijmeme mezi svých řad dalšího věrného!"

Okamžitě zpozorněla. Neměla tušení, že by se k nim nějací další čistokrevní hodlali přidat. Koneckonců - už tu museli být téměř všichni čistokrevní, o nichž věděla. A Temný Pán nikoho s nečistou krví nehodlal přijmout.

Pak si povšimla, jak Severus vedle ní ztuhnul více, než obvykle a na druhé straně místnosti se nepatrně hýbalo pár černých plášťů. Kate přimhouřila pod maskou oči, aby lépe zaostřila. Jasně viděla Luciuse a Narcissu, kteří sundali své masky.

"Draco," potvrdil její myšlenky svým sykavým hlasem Voldemort a pokynul bledému chlapci do středu místnosti.

Draco Malfoy šel vzpřímeně, byť jeho tělem procházely velmi nepatrné otřesy. Byl ještě bledší, než se zdálo u Malfoyových možné a v jeho očích byl jasně vidět strach a obavy. Kate nemusel stočit pohled na jejich Pána, aby viděla to nechutné potěšení v rudých zorničkách.

Svůj pohled měla raději zaměřený na chlapci a byť neměla Malfoyovi ráda, stále toho chlapce litovala. Bylo mu už vůbec sedmnáct? V hlavě se jí zjevila vzpomínka z jednoho setkání, kdy se postavila na Narcissinu stranu, aby jí pomohla oddálit synovo zasvěcení.

Zavřela své oči, vděčná za úkryt masky, a pokusila se vytlačit Dracovy bezmocné výkřiky bolesti, když ho Temný Pán "na uvítanou" zasvěcoval do metod smrtijedů. Ulevilo se jí, jakmile ho po pár minutách propustil z Cruciatu.

Znovu otevřela oči a viděla Narcissu, jež držel ve svém pevném stisku její muž, aby jí zabránil běžet k synovi. I on, stoický a hrdý aristokrat, měl ve tváři vepsanou agónii nad utrpením svého dítěte. Jediného. Prvorozeného.

Voldemort necitelně vzal Dracovu levou paži a místnost znovu protrhly výkřiky a puch spáleného masa, zatímco byl mladý kouzelník cejchován. Kate cítila podivný vděk ke svému otci, když si vzpomněla na vlastní iniciaci.

Myslela si, že k ní byl krutý a nespravedlivý. Teď se nad tou vzpomínkou mohla leda s morbidním pobavením pousmát a zavrtět hlavou.
"Povstaň! A vy, drazí, přivítejte našeho nového stoupence, novou krev do naší rodiny!"

Věděla jen to, že bude muset udržet svůj obsah žaludku na místě. Skoro nevnímala, jak Voldemort propouští všechny služebníky a smrtijedi se kolem ní přemisťovali do svých domovů. Ona měla oči jen pro Narcissu.

Pevně svírala svého syna, zatímco mu šeptala nepochybně slov útěchy. Lucius stál nad nimi, jednu ruku kolem ženy a druhou na synově rameni, a vrhal vražedné pohledy na každého, kdo se po nich křivě podíval.

Narcissa najednou zvedla hlavu, jako by cítila, že ji někdo pozoruje a její oči, naplněné slzami, se zabodly do Kate. Ta byla vděčná za svou masku, ale měla pocit, jako by druhá žena viděla skrz ni. Kate si se zpožděním uvědomila, že její pravá ruku spočívá na břiše a honem ji sundala.

Narcissa se na ni zvláštně podívala, ale poté se na Luciusovo pobízení otočila k odchodu a zamířila se synem stále v náručí pryč. Kate se také otočila a napůl naštvaně, napůl zklamaně se rozhlédla kolem.

Nepočkal na ni. S podivně neklidnou myslí vyrazila z domu a přemístila se na Tkalcovskou. V domě bylo zhasnuto a necítila jeho magii. Nebyl tu. Chvíli nerozhodně postávala na prahu, než se otočila a znovu přemístila.

Bylo tu jen jedno místo, kde momentálně mohla najít trochu klidu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Inka | E-mail | 23. dubna 2017 v 22:59 | Reagovat

Ďakujem ti, že aj napriek množstva práce a maturitám si pridala ďalšiu kapitolu. Naozaj to bolo výborné čítanie na nedeľný večer. Akurát je trochu škoda, že spoločná noc Kate a Severusa bola nakoniec spomenutá len tak, že mimochodom... teda bez nejakých tých... detailnejších opisov, aj čohosi citového. Lebo keď si v niektorej z predošlých kapitol čosi podobné písala a takmer si to smerovala k intímnemu okamihu, bolo to veľmi vierohodné a citlivo napísané. Nuž som myslela, že keď už na to ich zblíženie tak dlho čakáme, že sa trošku rozpíšeš... ale nevadí. V podstate tie ich city sú ešte stále také rozpačité, takže je to asi aj dobre. A inak, Severus nie je čistokrvný, takže asi ako jediný medzi smrťožrútmi má toto privilégium u Voldemorta. Prajem veľa úspechov v škole, aj inšpirácie a vďaka, že myslíš aj na nás, čitateľov.

2 Romadůr | 24. dubna 2017 v 9:11 | Reagovat

[1]: Mám v plánu se k té noci vrátit. Kate má očividně menší okno, takže se rozhodně můžeš těšit na to, jak se pokouší vzpomenout si na tu noc :D Ano, Severus je výjimka, kterou Voldemort potřebuje, jak se ukazuje a bude ukazovat :)
Moc děkuji!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama