39. morfium na duši

30. dubna 2017 v 23:23 |  Spoutaní

WATTPAD

39. Morfium na duši

Vyhýbal se jí i nadále. S tak příšernou precizností, že měla chuť do něčeho praštit. Byla by raději, kdyby ses vracel domů a od rána do večera na ni křičel. Alespoň by na něj mohla řvát taky a třeba by se někam pohnuli.

Byla na něj zpočátku tak naštvaná, že se mu také vyhýbala. Střetli se sotva dvakrát během prvního týdne, přičemž jedno z jejich střetnutí bylo na Setkání, které svolal Temný pán. Kate to vyhovovalo. Doufala, že ho to přejde, když od sebe budou mít chvíli klid.

Zjevně se zmýlila a během druhého a třetího týdne se ho marně snažila zastihnout jak na Tkalcovské, tak i v Bradavicích, kde se měl teoreticky připravovat na další školní rok. Dokázala si připustit, že začíná být trochu zoufalá.

Nedokázala si ani představit, jak bude vypadat další setkání, neboť její muž možná měl léta praxe v předstírání, ale Kate tak velký psychický tlak nemohla ustát. A v tváří v tvář někomu ze svých kolegů rozhodně nechtěla stanout za daných okolností.

Ale samozřejmě nemohla nikdy mít tolik štěstí. Poslední prázdninový den, kdy venku hustě lilo a oblohu protínal jeden blesk za druhým, ucítila cizí přítomnost za jejich obranami. Ihned odložila své nářadí, jímž připevňovala jednu z poliček a pevně sevřela svou hůlku.

Neslyšně přešla do chodby vedoucí k domovním dveřím a napnula sluch. Jasně rozpoznala kroky, přinejmenším dvou lidí, které se čvachtavě odrážely skrze louže na jejich cestě. Počkala, dokud se neozvalo tiché, ale přesto odhodlané zaťukání.

Pomalým krokem zamířila ke dveřím, které opatrně otevřela a volnou ruku měla i s hůlkou a kletbou na jazyku připravenou. Zmateně zamrkala, když se k ní obrátila jedna z postav a zpod kápi jí spadly plavé vlasy.

Ještě než vzhlédla, věděla Kate, s kým má tu čest a proto rychle mrkla na osobu stojící vedle ní a donutila se nezaskřípat zubama. Bellatrix na ni vrhala pohrdlivý pohled, odfrkla si a obrátila se zpět do deště, jenž jí smáčel dlouhé kudrny.

"Catherine," oslovila ji Narcissa a její hlas zněl podivně zklamaně.
"Narcisso," otočila se k ní Kate a mírně se zamračila. "Je nějaký důvod, proč jste se vydaly zrovna sem?"
"Ano, ráda bych mluvila se Severusem, pokud by-"

"Merline, Cisso," sykla na ni Bella a přerušila ji, než se obrátila ke Kate. "Kde máš vychování, Snapeová? Nebudeme mluvit na dešti."

Vrazila do Kate ramenem a protáhla se do chodby za ní. Kate semkla rty a stroze pokynula dovnitř i Narcisse, jež jejím směrem vyslala omluvný pohled. Rychle pospíchala za sestrou a začala jí tiše spílat, zatímco Kate zamknula a zabezpečila dům.

S velkou neochotou je následovala do obýváku a sama se naštvaně postavila doprostřed místnosti. Nehodlala Bellatrix nechat, aby ji tu komandovala a nutila ji cítit se jako nezvaný host ve vlastním domě.

"Co tak naléhavého potřebuješ řešit?" rozhodla se tedy oslovit raději tu příčetnější z Blackových sester, Narcissu.

Ta se posadila do křesle, k němuž ji Kate vybídla a nervózně si žmoulala v štíhlých prstech kus svého kabátu. Bellatrix se naproti tomu rozhodla prozkoumat místnost a sahala snad na každou věc, kolem níž prošla.

"Mohla bys toho nechat?!" vyštěkla na ni nakonec Kate a založila si ruce na hrudi. "Nebo tě snad doma nikdo neučil, jak se chovat v cizím domě?"

Bellatrix se po ní zuřivě ohlédla, ale postavila se k oknu. Na hůlku si natáčela pramen svých tmavých vlasů a dál se oběma ženám nevěnovala. Kate se zhluboka nadechla a otočila se k Narcisse, jež stále vypadala, že neví, jak začít.

"Mám tedy raději sehnat Severuse?" optala se jí Kate a jí samé přišlo směšné, jak podivně odtažitě vyslovila manželovo jméno.

Bella však nadále hleděla z okna a Narcissa pouze přikývla. Kate se tedy obrátila k letaxu, spěšně naškrábala na kus pergamenu, jež měla položený na římse, krátký vzkaz a krbem ho poslala do Severusových komnat v Bradavicích.

Tohle mohlo nějakou chvíli trvat. Doufala jen, že pochopí vážnost situace a odloží na okamžik svou rozhodnou vyhýbavost. Kate se pokusila netvářit tak nejistě, jak se cítila a raději se rozhodla chovat, jak se od ní očekávalo.

"Mohu nabídnout trochu čaje?"

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Rád bych ti znovu zopakoval, Albusi, že je tohle zcela nesmyslný plán. Je mi jasné, že jsi mé znepokojení kolem celé situace naprosto smetl ze stolu, ale rád bych tě upozornil, že přesně na tento typ akci Pán zla čeká."

"Severusi, není nutné mi tvé obavy stále opakovat, již jsem je vyslechl, vzal v potaz a učinil rozhodnutí, které, doufám, budeš akceptovat. Harry by se stejně musel nějakým způsobem dopravit do Bradavic a tímto, jak se mudlovsky říká, zabijeme dva brouky jednou ranou," odvětil pokojně ředitel.

"Jsou to podložená tvrzení - Pán zla se netají se svými přibývajícími útoky a snahou dostat Pottera jakýmkoliv způsobem a co nejrychleji. Navíc jsem se již zmiňoval, že bych Pottera odvedl sám. A jsou to dvě mouchy, Albusi, ne brouci," zavrčel lektvarista podrážděně.

"Och, opravdu? Mudlovská přirovnání mi stejně nikdy nedávala příliš smysl," uchechtnul se Albus, jako by se nic nedělo a pozvedl svůj zatemňovač, jímž zhasil nejbližší lampu. "Je od tebe velice laskavé, že máš o Harryho bezpečnost opravdový zájem, drahý chlapče."

"Tomu zájmu se říká uzavřená pracovní smlouva," odtušil ironicky lektvarista a poté tiše pokračoval, zatímco se blížili k číslu čtyři. "Byl bych schopný Pottera dopravit do Bradavic daleko bezpečněji než ty, Albusi, to přece víš. Jeho ochrany kolem domu jsou zpřístupněny pouze mně, takže tvůj nápad je nyní zrušit může přilákat nežádoucí pozornost."

"Byla ti sdělena nějaká opatření, co se týče smrtijedů v Zobí ulici?" optal se ho klidně ředitel a na jeho váhavé zavrtění hlavy pokračoval. "Tak to vidíš, chlapče. Není třeba se příliš zbytečně znepokojovat. Prolomení Harryho obran je otázkou několika minut a já si jsem jist, že štěstí bude stát na naší straně, Severusi."

"Neměl bys spoléhat na štěstí," vyplivnul to slovo lektvarista a zamířil k místu, kudy vstupoval skrze Potterova ochranná kouzla. "Uvědomuješ si doufám, že to může Potterovi taky ublížit?"

Ředitel se poprvé toho dne skutečně zamračil a v jeho očích se zračila obava, když pohlédl do prvního patra k ložnici, v níž chlapec přebýval. Pak si povzdechl a pevně se na Severuse podíval. Ten neochotně vzal svou hůlku a přešel skrze obrany.

Ihned se otočil a společně s ředitelem spojili své hůlky, které se rozehřály a mírně vibrovaly v dlaních svých majitelů. Severus citelně vnímal, jak se obrany lámou do své základní podoby, jíž byla krevní ochrana. Poté najednou povolily a Severus nedokázal zachytit Potterovu magii.

Albuse prošel a otočil se k ochranám, kde mumlanou latinou znovu pozvedal pevnější obrany kolem domu. Severus se nutil k tomu, aby stál na místě a nevydal se ihned nahoru zkontrolovat, jakou škodu na tom klukovi napáchali.

Udržel si však svou nicneříkající masku, neboť nebyl zvědavý na Albusův další sentimentální výlev o tom, jak se o Pottera zajímá. Nemohl si ovšem pomoci a spěšně se rozešel k domu, jakmile se jeho nadřízený obrátil a sklonil hůlku.

Věděl, že je mu Albus v patách, když proklouznul otevřenými dveřmi na verandu a začal se tiše rozhlížet po přízemí. Jednoduchým kouzlem se ujistil, že jsou všichni členové domácnosti, kromě Pottera, v obýváku u televize a naznačil řediteli, který šel za ním, aby ho následoval.

U schodů ho mlčky upozornil na jeden ze schodů, který vrzal a oba jej překročili. Severus pro jistotu opět zkontroloval celé patro a byl vděčný, když Albus použil diskrétní kouzla. Poté lektvarista již naučeným pohybem odemknul Potterovu ložnici a vstoupil dovnitř.

Trvalo mu sotva vteřinu, aby prohlédl celý pokoj a našel Pottera, který vypadal, že se pokusil vstát z postele, když ucítil narušení svých obran a natahoval se po hůlce na nočním stolku, ale nečekaným útokem se pouze skácel v bezvědomí k zemi.

Severus chvatně poklekl a změřil mu dvěma prsty puls na zápěstí. Děkoval Merlinovi, že bylo pravidelné a pro jistotu pozvedl obě oční víčka, aby měl jistotu, že je pouze v bezvědomí. Poté se otočil na ředitele, jenž starostlivě klečel vedle něj a klidně kývnul.

"Je pouze v bezvědomí, řekl bych, že vyčerpáním," konstatoval a znovu se otočil k chlapci.
"Budeš tak laskav, Severusi, a pokusíš se ho probrat? Já se mezitím zastavím dole, abych upozornil na náš odchod," promluvil tiše ředitel.

"Jistě," pronesl briskně, aniž by se na něj podíval a hůlkou již kontroloval Potterův stav.
"Děkuji," odvětil Albus, položil ruku na Severusovo rameno, kde ji pevně stisknul a poté vstal a vydal se přízemí.

Severus dokončil své examinační zaklínadlo a schoval svou hůlku. Otočil chlapcův obličej a zamračil se, když si povšimnul krve, která mu tekla z nosu. Mumlaným neverbálním zaklínadlem ji odstranil a stejným způsobem použil Renervate.

Potter sebou trhnul, zmateně zamrkal a pokusil se zaostřit na osobu před sebou. Severus mezitím stáhnul svou ruku zpod jeho hlavy a zkoumal jeho reakce. Potter mírně zčervenal, když rozpoznal svého profesora a mátožně se posadil a opřel o kraj postele.

"Jak se cítíte, pane Pottere?" optal se ho klidně Severus a mírně natočil hlavu, když si jeho student začal mnout pravou stranu svého krku.
"Dost... vyřízeně," odpověděl po menším zaváhání a rozhlédl se kolem sebe. "Co se stalo?"

"Rozbil jsem vaše obrany," oznámil mu přímo a nedal mu šanci ho přerušit. "Ředitel Brumbál vás eskortuje do Bradavic, a proto bylo nutné ho nechat projít do vašeho domu. Nemějte obavy, krevní ochrana je stále namístě, stejně jako zvýšená bezpečností kouzla."

"Dobře," odpověděl neurčitě Potter, ale jeho pohled byl zabodnutý do země a Severus viděl zklamání čitelné na jeho tváři.
Severus se mírně zamračil a poté si odfrknul.

"Je mi líto, že vás zklamu, ale pan ředitel nedovolil Blackovi ani Lupinovi, aby zaujali jeho místo. Můžete být ale klidný, neboť jsem zde byl pouze za účelem prolomit obrany a do Bradavic se přemístíte pouze s panem ředitelem."

Potter se na něj tentokrát podíval a očividně se nijak nesnažil skrývat odpor na svém obličeji. Severus už se ho chystal nepěkně okřiknout, když ho Potter překvapil svými slovy.
"Možná že bych raději šel s vámi."

S tím vstal, přešel ke skříni na druhé straně místnosti a vytáhl z ní kufr, do nějž spěšně skládal oblečení a učebnice. Severus se donutil vstát a nezírat na Pottera, jako by přiletěl z jiné planety. V hlavě se mu mezitím střádaly nepokojné myšlenky.

Nestihnul je ovšem nijak vokalizovat, protože se ve dveřích objevil Albus se svým obvyklým úsměvem, kterým obdařil Harryho.
"Harry! Jsem rád, že se opět shledáváme!"

Potter očividně jeho nadšení nesdílel, ale přesto se v jeho hlase neodrazila žádná stopa nechuti či odporu.
"Dobrý večer, pane řediteli," pozdravil slušně a ihned se vrátil zpět k balení.
Albusovi se v tváři mihnul zármutek, ale rychle zmizel a s malým úsměvem se obrátil k Severusovi.

"Děkuji, že jsi byl tak laskav a doprovodil mě, Severusi," prohlásil a lektvarista přikývnul. Pochopil nevyslovenou výzvu svého nadřízeného.
"Samozřejmě, řediteli," odvětil a pohlédl na Pottera. "Příjemnou cestu, pane Pottere. Albusi."

Vyrazil ke dveřím a než stihnul zmizet, ještě zaslechnul Pottera.
"Dobrou noc, pane profesore."

A nemohl si nevšimnout ironie, která ze studentova hlasu čišela. Rozhodl se ale nevracet do místnosti a neslyšně vyklouzl z domu, kde se ve stínu noci přemístil ze svého již známého místa v křoví před domem číslo čtyři.

Zamyšleně přešel bradavické pozemky a vydal se do sklepení. Otráveně si povzdechl, když si uvědomil, že je to na dlouho dobu zase naposledy, kdy jsou chodby takto klidné a může se tu nerušeně pohybovat.

Když konečně dorazil do svých komnat, nepřál si již nic jiného, než odpočinek u krbu s knihou a vínem. Očividně mu ale nebylo ten den nic přáno, když uviděl pergamen, který se vznášel u krbu a výsměšně na něj zíral.

Na okamžik zaváhal, zda ho nehodí zpět do plamenů, ale zvědavost ho přemohla a tak si jej přitáhl k sobě a začetl se do něj. Ihned zbledl, když si přečetl, co mu vzkazuje jeho žena. Opět na sebe hodil plášť a vešel do zelených plamenů.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Doufala, že ji tentokrát nenechá na holičkách a skutečně se ukáže. Nedovedla si představit, jak by se dokázala vymluvit před Bellatrix natolik přesvědčivě, že by ihned nešla žalovat svému Pánovi. Beztak už si ji pohrdlivě prohlížela dobrých deset minut.

Narcissa oproti své sestře a předchozímu nervóznímu příchodu, působila zcela klidně. Seděla rovná jako pravítko, jednu nohu přehozenou elegantně přes druhou a usrkávala černý čaj ze šálku, který Kate vzala z jedné sady, již našla v kuchyni.

Byl to příklad opravdové dámy a čistokrevné čarodějky. Vypadala jako zatracená královna vesmíru a zároveň u toho vypadala tak přirozeně, jako by si to ani neuvědomovala. Kate věděla, že je to pouze zastírací akt, ale Narcissa byla zatraceně dobrá herečka.

Proto se Kate ani nesnažila napodobit její učebnicové chování čistokrevných a místo toho se snažila vést jednoduchý rozhovor. S Narcissou v místnosti by se to dalo, jenže to by se Bella nesměla šťourat do každé věty, již Kate pronesla, a zesměšňovat ji.

Narozdíl od Narcissy projevovala svou netrpělivost již dvě minuty poté, co Kate odeslala Severusovi do Bradavic pergamen. Zjevně se tak rozhodla vybít svůj narůstající vztek na své hostitelce.

Kate odolávala statečně a když už si myslela, že po té šílené ženské vytáhne svou hůlku, Narcissa stočila její pozornost zpět na jejich nudný rozhovor. Z jejího pohledu bylo zjevné, že takto neklidní okolí své sestry prvně.

Kate přemýšlela, jak je schopná s takovou osobou vydržet. Sama si byla jistá, že by raději spáchala sebevraždu, než byla krevně spřízněná s takovou osobou.

"Kde se ten pitomec zašívá?! Snad jste neměli další manželskou hádku," přerušila její zamyšlení Bellatrix.
Kate na ni vrhla jeden ze svých zlomyslných úsměvů.

"Hádám, že uvažuje, zda se má vůbec vracet domů, když ho tu čeká návštěva, jako jsi ty. Možná že když teď odejdeš a já ho znovu kontaktuju, nebude mu to tak dlouho trvat," odvětila stejně sladce Kate.
Bellatrix si vztekle odfrkla a zajiskřilo jí v očích.

"Jsi si nějak jistá, že by měl problém s mou návštěvou. Opravdu to není spíš proto, že už nechce za tebou?" zašvitořila a hrubě se zasmála.

Kate nestihla odvětit, protože se za ní aktivovala letaxová síť a do místnosti elegantně vklouznul její muž. Ihned vstala ze svého křesla a otočila se k němu, takže zády stála oběma čarodějkám. Podívala se na Severuse a doufala, že je její podráždění velice dobře čitelné.

Poté se jedovatě pousmála a pronesla tím nejpříjemnějším hlasem, jakým byla schopna.
"Čaj, miláčku?"
"Buď tak laskava," odvětil klidně a v jeho tváři se snad nepohnul ani sval.

Ihned jej obešla do kuchyně, kde vytáhla další šálek a postavila vodu. Chvíli se přehrabovala v poličkách, než se otočila ke jednomu z košíků, v němž vyhledala čaj z divokých plodin. Vhodila ho do hrnku a donutila se nezaskřípat zuby.
Rozhodně mu nechtěla hledat jeho oblíbený.

"Bez alkoholu?" ozvalo se posměšně od dveří.
"Nebudeš tomu věřit, Bellatrix, ale někteří z nás opravdu pijí čistý čaj," odtušila sarkasticky a zalila vařící tekutinou směs v šálku.

"Ani trochu skotské?"
Kate byla ráda, že jí Bella neviděla do obličeje a donutila se mechanicky odstavit zpět konvici a zamíchat lžičkou v šálku. V hlavě jí přitom pracovala mysl na plné obrátky a pídila se po jediné informaci. Odkud to sakra ví?

"Severus má raději víno," slyšela se odpovědět, a odolala nutkání se nakopat, když si uvědomila, jak dotčeně to znělo.
A Bella se toho očividně chytila.
"Ach jistě, takové poznatky - to musí být opravdu vděčný, jakou má doma poslušnou manželku."

"Nepochybně," prohodila a otočila se i s šálkem v ruce k Bellatrix. "Alespoň vím, že nepotřebuje hledat útěchu v mudlovském bordelu."

Pozvedla obočí a její rty se zkroutily do posměšného úsměvu. Bellatrix naopak její úsměv ztuhnul a vystřídala ho zlostná maska. Všichni smrtijedi totiž věděli o Rodolfusových "úletech" s nesčetnými ženami.

Kate se připravovala na to, že na ni Bella zaútočí, ale než se něco takového mohlo stát, v kuchyni se objevil Severus a jediným pohledem celou situaci zhodnotil. Bella se ihned stáhla, ale neodpustila si kyselý úšklebek lektvaristovým směrem.

"Nějaký problém?" otázal se Severus a jeho varovný pohled se zabodnul do Belly.
"Jistěže ne. Pouze dámské řečičky," zasmála se ostře Bellatrix.

Naposledy vrhla na Kate významný pohled, než se kolem Severuse protáhla zpět do obýváku. Lektvarista se podíval na svou manželku a ta jen mlčky kývnula, načež se oba vydali ke svým hostům.

Narcissa již stála uprostřed místnosti a ihned se otočila, když vešli do místnosti. Kate si všimla, že má ve tváři opět ten mírně uštvaný pohled, který na její tváři viděla, když otevírala dveře. Odložila šálek s čajem na stůl.

Severus a Narcissa si podali ruce, zatímco Bellatrix vytáhla hůlku a položila ji na jejich spojené dlaně. Kate se kousla do tváře, aby na sobě nedala nic najevo, byť jí nikdo nevěnoval pozornost a naslouchala manželově přísaze.

"Jak jsem již říkal, Narcisso, nebýt toho, že mi Pán zla důvěřuje natoli, že vím o jeho plánu, dopustila by ses nepřijatelné zrady," oznámil s klidem plavovlasé ženě.
Té do očí vstoupily slzy a pevně stiskla jeho ruku ve své.

"Severusi... můj syn... můj jediný syn..."
"Draco by měl být hrdý," prohlásila lhostejně Bellatrix a Kate se na ni ostře podívala.

Navzdory tommu nepromluvila, protože zachytila lektvaristův pohled. Nevěděla, proč mu vychází vstříc, ale mlčela. Pak její muž kývnul na Narcissu.
"Budeš, Severusi, dohlížet na mého syna, Draca, když se bude pokoušet plnit vůli Pána Zla?" pronesla to pevným hlasem.

"Tak přísahám," odpověděl klidně Severus. Tenký pramínek, který vytrysknul z hůlky Bellatrix se začal ovíjet kolem jejich spojených rukou.

"A budeš ho také, jak to jen dokážeš, ochraňovat před zraněním?"
"Tak přísáhám."

Další pramínek se obtočil kolem jejich rukou a Kate viděla, jak je Bellatrix překvapeně sleduje. I ona byla v šoku, ale skrývala ho.

"A prokáže-li se to nezbytné... jestliže Draco selže..." šeptala Narcissa (Snapeova ruka se zaškubla, ale neodtáhla se), "provedeš to, co měl vykonat, podle rozkazu Pána Zla?"

Následovalo ticho a Kate přestala dýchat. Snapeův pohled se na vteřinu setkal s jejím, než se opět rozhodně zadíval do Narcissiných modrých očí.

"Tak přísahám."

Poslední pramínek se obtočil kolem zbylých dvou a jako had se zakousával do jejich rukou, než zmizel. Bellatrix odstoupila, stále překvapená koukala na Severuse, jako by sama nevěřila, že to skutečně hodlá udělat.

Severus pustil Naricissinu ruku a chytil Bellu pod loktem. Ta se ihned vytrhla ze svého šoku a neúspešně se z jeho stisku pokusila vykroutit. O to pevněji ji ale lektvarista držel. Nakonec se k ní naklonil a nepříjemně se ušklíbl.

"Ještě na slovíčko, než odejdete."
S tím ji doslova vyvlekl z pokoje a zamířil chodbou z domu. Kate zaváhala, protoe si nebyla jistá, jestli by je měla násedovat nebo raději nechat Severuse, aby si vše vyřídil sám a nestát mu v cestě. Nakonec za ni rozhodla Narcissa.

Přistoupila k ní a chytila jí obě ruce do svých. Kate se na ni nervózně podívala, protože se na její tváři mihlo tolik emocí a žádná nebyla dobrá.

"Děkuji, že jsi se pokusila přesvědčit Teného pána, aby Draca ušetřil," pověděla jí Narcisa.
"Bylo to správné," prohodila Kate a pokusila se odstoupit, ale Narcissa ji pevně stiskla.

"Možná, ale neuděla by to každý. Já...," uvolnila jednu ruku, kterou sáhla do kapsy svého hábitu a vytažený předmět vtiskla Kate do dlaně. "To je jediné, co pro tebe mohu udělat na oplátku. Je to lepší řešení, než utrpení, co by tě čekalo."

Naposledy ji stiskla a vyběhla z místnosti, zřejmě aby se ujistila, že je její sestra stále v celku. Kate mezitím opatrně rozevřela dlaň a prohlédla si malou lahvičku s čirým lektvarem. Přivřela oči a srdce se jí prudce rozbušilo.

Narcissa si očividně její gesto na poslední schůzi vyložila po svém. Myslela, že je Kate těhotná a přinesla jí lektvar, který by její dítě jednoduše zabil. Otevřela oči, o nichž si nebyla vědoma, že je zavřela a pokusila se uklidnit.

Uslyšela bouchnutí vchodových dveří, což jí donutilo k akci. Otočila se ke krbu za sebou a aniž by o tom dvakrát přemýšlela, vhodila lektvar do plamenů. Sledovala, jak se láhev roztříštila a její obsah se se syčením poddal ohni.

V hlavě stále slyšela Narcissina slova, ale přesto věděla, že by se jinak nerozhodla, i kdyby její podezření bylo pravdivé. Tohle byl její život. A ona v něm bude hrát takovou roli, jako si sama určí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Inka | E-mail | 1. května 2017 v 14:20 | Reagovat

Skvelá kapitola. Z Belly šiel fakt strach, normálne som z nej mala nervy, bola úžasne presvedčivá. Príjemné čítanie, ako vždy. :)

2 Romi | 1. května 2017 v 22:57 | Reagovat

[1]: Ano, Bella je vždycky hlavním zdrojem problémů. :D A bude hůř!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama