40. Správná rozhodnutí

28. května 2017 v 16:51 |  Spoutaní

WATTPAD

40. Správná rozhodnutí

Stále zírala do plamenů, když pocítila jeho magii, jakmile vešel do místnosti. Neotočila se k němu a znovu si prošla nitrobranou. Neměla pocit, že by mu dlužila nějaké vysvětlení za to, co se tu událo mezi ní a Narcissou. Přesto promluvila jako první.

"Proč jsi to udělal? Nikdy ses k Malfoyovým nechoval příliš vlídně. Nebo spíš vlídněji, než obvykle. Proč tedy riskuješ krk pro šestnáctiletého spratka jako je Malfoy?"

Čekala, že jí neodpoví, odejde z místnosti nebo pronese nějakou nejapnou poznámku na její adresu, ale kupodivu odpověděl velice klidným hlasem.

"Před Pánem zla není radno ukazovat své emoce či afekce vůči dalším osobám, nejen smrtijedům. Nemám Malfoyovi v lásce, vzhledem k jejich názorům a určitým charakterovým chybám, nicméně Lucius s Narcissou mi byli schopni vybudovat klientelu mezi lektvarovými nadšenci a investovali do mých experimentů spoustu peněz."

"To že ti zaplatí kariéru, studium nebo práci z nich nedělá přátele," zamračila se Kate a otočila se k manželovi. Ruce založené na prsou. "Lucius není zrovna nejpříjemnější společník a věrohodná osoba."

"Netvrdím, že jsme vyloženě přátelé," připustil Severus a posadil se do křesla. "Neznám úskočnější a podlézavější osobu, než je Lucius."
"Přesto jsi ochoten zemřít pro jeho syna. Proč?"

Na okamžik zaváhal, ale odpověděl.
"Draco je můj kmotřenec."

Pečlivě sledoval její reakci, ale Kate na pouhé překvapené povytažení obočí nijak nereagovala. Poté přikývla a znovu se otočila k oknu vedle krbu. Donutila se nezírat do plamenů, ale místo toho vyhlédla ven.

"Je kým je, to nepopírám," překvapivě pokračoval její manžel a Kate k němu natočila hlavu, aby věděl, že ho poslouchá. "Vyrostl se zlatou lžičkou v ústech. Je to jejich jediný syn a protože jsou oba velice zámožní, dávali mu vše, o co si řekl. Přirozeně to vedlo k tomu, že z něj vyrostlý rozmazlený puberťák. To z něj ovšem nedělá špatného člověka."

"Myslíš vraha," odvětila Kate suše a pohlédla mu do očí. "Ten kluk je naprostý zbabělec. Viděl jsi ho, jak probíhalo jeho zasvěcení. Nevěřím tomu, že ten kluk dokáže někoho zabít smrtící kletbou, natož aby to musel udělat vlastníma rukama bez magie, kdyby na to došlo."

"S tím počítám."
Kate se nevesele zasmála a zavrtěla hlavou.
"Vážně? Složil jsi neporušitelný slib, při kterém jsi věděl, že budeš muset dělat vše za svého kmotřence?"

"Nikdy jsem mu nebyl dobrým kmotrem a byl jsem mu ještě horším vzorem, stejně jako jeho otec. Viděl Luciuse na schůzích, jichž se začal účastnit a vidí ho jako slabocha. Najednou už mu nepřijde tak skvělé, že má na svém předloktí tetování, a že ho budou mučit, i když něco udělá dobře."

"Takže se upnul na tebe, protože dokážeš deset minut přetrpět Cruciatus? Nemyslíš si snad, že prostě někoho zabije, když to uvidí dělat tebe, viď že ne?"

"Rozhodně ne," zavrčel na ni Severus a poprvé se zatvářil mírně rozzlobeně. "Ale můžu se alespoň postarat, aby neměl tak strmý pád k zemi."

Kate otevřela ústa, aby mu odporovala, ale poté je zase sklapla a pouze přikývla. Severus očividně čekal, že se vyjádří, ale Kate jen slabě zavrtěla hlavou a vyhlédla z okna.

"Opravdu tě uráží, že se starám o Draca?"
"Cože?" otočila se zmateně zpátky k němu a pak znovu, tentokrát rázněji, zavrtěla hlavou.

Znovu vyhlédla z okna, ale poté se otočila a přešla ke křeslu naproti Severusovi, do nějž se usadila a podala si druhý šálek čaje, co ležel na stole. Stočila pod sebe nohy a pevně sevřela hrníček oběma rukama. Zírala do jeho obsahu, když odpovídala.

"Spíš naopak," promluvila pomalu, jak se snažila utřídit si myšlenky. "Vím, že se to nemusí zdát někomu, kdo tě nezná... Troufám si tvrdit, že tě znám alespoň trochu lépe, než zbytek kouzelnické populace, když to říkám... ale ty nejsi ten typ, co lidi rád zraňuje-"

Odkašlal si a bylo vidět, že má něco na jazyku. Kate zvedla pohled a zaníceně pokračovala.
"Teď mě prosím nepřerušuj. Jsi smrtijed, stejně jako já, ale nemáš radost z toho, že někoho můžeš zabít... Bezdůvodně zabít."

Těžce polkla, protože tímhle prohlášením nepřímo zrazovala Temného pána. Nemohla už ale couvnout.

"Neuráží mě, že se staráš o Draca. Jsem na tuhle tvou část osobnosti hrdá. Ale nemůžu... nemůžu být šťastná nebo předstírat, že je vše v pořádku, když vidím, že tu nejsi pro mě. Je to sobecký, vím to, protože jsem taky ten spratek, co ho vychovali zámožní rodiče. Ale teď už nemám nikoho, kdo by zvolnil můj pád a čím víc se mi vzdaluješ, tím tvrdší čekám náraz."

Sama nad sebou zavrtěla hlavou a roztřeseně se zasmála. Zvedla pohled ke stropu a pokusila se zamrkat slzy. Málem vyletěla z kůže, když jí z rukou vzal hrníček a poté její třesoucí se dlaně skryl ve svých.

Stočila k němu pohled a cítila neskutečnou úlevu, když v nich neviděla dřívější vztek a odpor. Nekoukal na ni s lítostí, pouze se špatně skrývanou obavou. Překvapil ji, když znovu promluvil.

"Omlouvám se, Kate. Nikdy jsem neměl v úmyslu tě postavit do takovéto situace. Všechno jsem dělal pro to, abych tě udržel v bezpečí. Jak jsem to slíbil tvé matce."

Pousmála se, vyprostila jednu ze svých rukou, kterou si otřela slzu, než se k němu naklonila a pevně sevřela jeho dlaně.
"Co kdybys mě pro příště nechal rozhodnout, co je pro mé bezpečí lepší?"
"Budu to mít na paměti."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Snažila se nepodlehnout euforii, která se jí zmocnila druhého dne ráno, když vešla do jídelny, kde jí Severus nabídl šálek kávy. Nemohla si ovšem pomoci a zářivě se na něj usmála, díky čemuž se nevyhnula ironické poznámce.

Ta ovšem poněkud ztrácela smysl, neboť stihla zaznamenat, jak sebou lektvaristovy koutky cukly směrem vzhůru, než svůj obličej skryl za novinami. Kate vytáhla své plány oprav na domě a s tužkou v ruce se vrhla na své náčrty, které již potřebovaly oprášit.

"Zůstáváš dnes ve škole?" optala se ho po patnácti minutách práce, když se zvedal k odchodu.
"S velkou pravděpodobností. Začátek roku je příliš nabitý organizací učebních plánů, famfrpálových zápasů a sestavení nočních pochůzek," odvětil a podíval se na ni. "Je tu něco, co jsi potřebovala probrat?"

"Ne," zavrtěla hlavou s úsměvem a sbalila své skicy. "Dnes mířím za Evou a vypadá to, že u nich budu muset přespat, tak jsem se jen chtěla ujistit, že nepřijdeš do prázdného domu."

"Vypadám na to, že bych se nebyl schopen postarat o vlastní zábavu?" ušklíbl se a Kate protočila očima. "Navrhuješ jejich nový dětský pokoj?"
"Mluvil jsi s Evou?" prohodila s mírným překvapením.

"Ne, ale musel jsem přečkat hodinovou přednášku od nadšeného nastávajícího tatínka," odfrkl si. "Měl by si uvědomit, že za něj celou práci odvede Eva, stejně jako to bylo u Tannera."

"Joe je dobrý otec," namítla Kate, ale nepřestala se usmívat. "Eva je žena, přijde jí to přirozenější."
"To je ta nejhorší výmluva, jakou jsi pro něj mohla vymyslet."

Jenom na něj vyplázla jazyk a rychle vyskočila ze židle, když ji časovač na hodinkách upozornil, že na ni již čeká Eva. Rychle shodila všechny papíry do svého cestovního batohu, který obratně hodila na záda.

S úsměvem přešla k Severusovi a letmo ho políbila na rty.
"Uvidíme se zítra. Hodně štěstí na vyučování."
"Už nyní oba moc dobře víme, že tvůj den bude probíhat mnohem lépe."

Zasmála se a stiskla mu ruku, než zmizela ve dveřích s posledním vykřiknutým rozloučením. Snažila se potlačit svůj široký úsměv, když se přemisťovala k Evě domů. Vzhledem k tomu, jakým pohledem ji její přítelkyně obdařila, se jí to nepodařilo.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Navrhuji aby se první zápas odehrál mezi Nebelvírem a Zmijozelem. Začátek sezóny by měl připadnout někdy na první týden v říjnu. Ještě by mělo být přijatelné počasí a - je tu něco, co bys chtěl dodat, Severusi?"

"Nikoliv, Minervo, pokračuj."
"Ale prosím, Severusi, nás všechny zajímá, co ti přišlo směšného na rozřazení prvních školních zápasů."

Lektvarista se rozhlédl po profesorském sboru. Většina přítomných se v obavách dívala na Minervu či na Albuse. Severus si byl jist, že nikdo z nich nechce, aby se jakkoliv vyjadřoval k tématu a podněcoval profesorku Přeměňování k debatě.

Severus se nenuceně ušklíbl a profesor Kratiknot si povzdechl.
"Snad pouze fakt, že máš zapotřebí nejprve smést ze stolu nejnebezpečnější kombinaci našich kolejí, toť vše," odvětil nakonec lektvarista, aniž by se obtěžoval odstranit ze své tváře jízlivý úšklebek.

Minerva sešpulila rty a ostře se podívala na lektvaristu, který již sledoval zápasovou tabuli. Mávnul hůlkou a barevné cedulky se přeskládaly dle jeho představy. Profesorka přeměňování se pouze otočila ke svým kolegům a vrhla na ředitele jasný pohled.

Albus si prohlédl nově sestavené zápasy a přejel pohledem oba vedoucí koleje, zatímco ho sledovala profesorka Prýtová a profesor Kratiknot. Severus jasně viděl, jak mu v jeho modrých očích jiskří, přestože se navenek snažil předstírat, jak mu celá situace připadá absurdní.

"Jsem si jist, že nějaké změny bychom mohli udělat," odvětil nakonec milým hlasem.

Lektvarista se pohodlně opřel do svého křesla a sám musel s námahou potlačit další úšklebek, který se mu dral na tvář při pohledu na svou kolegyni. Minerva vrhla na Albuse jeden ze svých vražedných pohledů a také mávla hůlkou směrem k tabuli.

Některá z cedulek změnila své pořadí, ale po chvilce prohlížení musel Severus uznat, že to nevypadá nejhůře. Na Minervin podrážděně tázavý pohled odpověděl jedním ze svých vlastních samolibých poloúsměvů.

Minerva se posadila zpět na své místo, aniž by se podívala na Albuse či jiného kolegu a Severusovi se zdálo, že svým pohledem propaluje zmijozelského hada, který se nyní společně s nebelvírským lvem vyhříval na třetím zápasovém místě.

"A nyní můžeme postoupit dále," tleskl energicky rukama ředitel a zatímco ostatní kolegové si oddechli, že je za nimi celá tato dvouhodinová "debata", Severus pronikavě sledoval krycí kouzlo na Albusově ruce.

Jeho nadřízený se s ním setkal pohledem a jeho oči zaběhly ke dveřím, jenž směřovaly do sklepení. Lektvarista nepatrně kývnul a ředitel se znovu zaměřil na své kolegy, které ihned přerušil v jejich vášnivé debatě o rozvrhu hodin.

Severus se již raději zdržel komentáře, když se do debaty opět pustila Minerva, neboť dnes večer již neměl čas poslouchat její přednášku o etiketě. Bohužel se zbytek porady neuvěřitelně vlekl a když ředitel konečně prohlásil, že by bylo moudré pokračovat zítra, všichni si oddechli.

Horacio Křiklan, jenž už dobrou hodinu a půl pochrupoval s bradou položenou na hrudi, sebou cukl, když se profesoři zvedali ze židlí a skřípavě je zasunovali zpět ke stolu a zmateně se rozhlédl kolem sebe.

Severus ohrnul rty, ale nijak to nekomentoval. Místo toho se, čistě pro jistotu, vyhnul Minervě a vyrazil do sklepení. Věděl, že ho Albus bude brzy následovat, a tak na něj ve třetí chodbě počkal. A byl rád, že tak učinil, když s ředitel namáhavě objevil na rohu chodby.

Ihned přispěchal ke starci a pevně ho chytil pod loktem. Podmračeně sledoval, jak se z tak hrůzy nahánějící osoby může během vteřiny stát bezmocný člověk. Raději ale pokračoval tiše a kontroloval koridory, zda-li se jim do cesty nepřiplete zatoulaný student.

Cesta do sklepení nakonec proběhla zcela v tichosti, což bylo pro Albuse naprosto atypické a vzbuzovalo obavy v mladším kouzelníkovi. Raději se ale soustředil na to, aby do sklepení vůbec došli.

Ve svých komnatách Albuse ihned usadil do jednoho z křesel u krbu a jal se hledat ve své laboratoři lektvary proti bolesti a svůj protijed. Donutil ředitele, aby je oba okamžitě vypil a teprve poté se usadil naproti němu.

"Zhoršuje se to," poznamenal podmračeně lektvarista a volnou ruku chytil Albuse za zápěstí, aby mu změřil puls.
"Řekl bych, že tentokrát je vina na mé straně, Severusi," pousmál se unaveně Albus. "Včera jsem vynechal jednu dávku lektvaru."

Severus okamžitě pustil jeho ruku a vrhl na něj podrážděný a nevěřícný pohled.

"Zbláznil ses?!"
"Chtěl jsem jen vědět, zda-li tvá prognóza byla správná a bohužel jsem byl natolik pošetilý, že jsem svou teorii otestoval v praxi. Jak se zdá, mohl by z tebe být i výborný lékouzelník," odvětil klidně a vřele se na něj usmál.

"Albusi," začal varovně Severus a nemohl ze svého hlasu dostat zlobu. "Měl jsi snad nějaký moment naprostého zatmění, když jsem tě informoval o rozsahu kletby nebo o důležitosti pravidelného podávání protijedu?"
"Nikoliv a jsem si jist, že to můžeš svést na mou nebelvírskou ukvapilost."

"Jsi neuvěřitelný idiot, že jsi něco takového udělal. Nesváděj to na svou kolejní příslušnost, protože ani Potter by takovou hloupost neudělal," zavrčel na něj Severus.

Albus se té urážce ovšem jen uchechtl a přivolal si šálek čaje do svého oblíbeného hrníčku s nechutným květinovým vzorem. Severus se donutil nesemknout rty, poněvadž by si tím pouze vysloužil pobavenou poznámku od ředitele, v níž by ji srovnával s Minervou.

A lektvarista si byl zcela jistý, že by starce po takovémto prohlášení bezodkladně zavraždil sám a bez jakýchkoliv větších výčitek. Nepřišli sem ale proto, aby řešili kletbu Gauntova prstenu. Severus se opět zamračil.

"Přišla za mnou Narcissa Malfoyová."
Albus zvědavě naklonil hlavu na stranu. Na rtech mu stále hrál jeden z jeho typických dědečkovských úsměvů a Severus se musel přemáhat, aby mohl mluvit přes bolestně stažený krk.

"Neměli jsme šanci spolu promluvit mezi Setkáními," začal tedy bez obalu, aby to měl rychle za sebou. "Stihl jsem tě jen avizovat, že mladý pan Malfoy měl tu čest stát se jedním z nás."
"Jedním z nich, Severusi," opravil ho Albus pevně a Severus nepřesvědčivě pokývnul hlavou.

"Byl mu přidělen úkol... trest," opravil se lektvarista a jeho obočí se opět stáhlo. "Je to určitě jeden ze způsobů, jakým se Temný pán snaží potrestat celou Malfoyovic rodinu."

"Toma nikdy nezastavilo vůbec nic," povzdechl si namáhavě jeho nadřízený a mírně zavrtěl hlavou. "Co Dracovi nařídil, aby vykonal?"
"Má tě zabít."

Severus očekával nějakou reakci od staršího kouzelníka, ale dočkal se pouze zádumčivého výrazu a tlumeného hmpf. Zamračil se, protože Albus nevypadal, že by situaci bral nějak vážně. Jako by vůbec nebyl v ohrožení života.

"Albusi, uvědomuješ si, co to znamená?"
"Uvědomuješ si to ty, Severusi?" opáčil ředitel a k lektvaristově překvapení se usmál. "Vlastně je to dobrá zpráva."
"Dobrá zpráva?" zopakoval po něm poněkud hloupě Severus.

"Ano," potvrdil Albus a jeho úsměv se nyní rozšířil. "Předpokládám, že bys chtěl mladého Malfoye ušetřit života, který by ho čekal, kdyby dokončil svůj úkol?"

"Samozřejmě jsem jeho-"
"-kmotr, já vím, Severusi," přikývnul Albus. "Proto je dobře, že ho tímto úkolem pověřil nyní. Voldemortovou druhou volbou pro splnění tohoto úkolu jsi, troufám si hádat, ty?"

Severus si odkašlal a stěží potlačil nutkání odběhnout pohledem.

"Nesvěřil tento úkol nikomu jinému." Prozatím. "Nicméně po návštěvě Narcissy, jako by se stalo."
"Donutila tě přísahat?" optal se tiše vážným hlasem Albus.
"Ano," přikývnul lektvarista pevně. "Je to to nejmenší, co pro něj můžu udělat."

Albus se na něj vyčkávavě zadíval a poté zcela klidně konstatoval, co si oba muži již dávno vyvodili.
"Musíš mě zabít ty, Severusi."

Severus nemohl zabránit zaskřípání zubů, když pevně sevřel čelisti. Tentokrát svůj pohled odtrhl od Albusova obličeje a zadíval se do plamenů, které bezstarostně plápolaly v krbu vedle nich. Cítil, že se na něj ředitel dívá, ale neotočil se.

"Jiná možnost neexistuje, Severusi."
Stále mlčel.
"Dracův úkol nebude zrušen a pokud ho nevykoná, ty jsi slíbil-"

"Já vím, co jsem slíbil!" vyštěkl na něj Severus a podíval se na něj. "Velice dobře si uvědomuji svou roli ve tvém divadelním představení!"
"Je mi líto, že to vidíš takto, chlapče," povzdechl si těžce Albus a najednou vypadal na svůj věk. Starý a unavený.

Severus se na okamžik cítil špatně, že na něj byl příliš ostrý, ale všechny tyto myšlenky zmizely, jakmile si uvědomil, co stejně bude muset udělat. Opět se jeho obličej stáhnul nelibostí. Albus si ovšem jeho výrazu buď nevšimnul nebo ho prostě ignoroval.

"Ještě jsem s tebou chtěl probrat jednu věc. Přestože naše výprava s Harrym byla úspěšná a já sám měl dojem, že se veškeré napětí mezi námi uvolnilo, odmítl mě, když jsem mu nabídl hodiny nitrobrany-"

"Opravdu?" odfrkl si Severus. "To se opravdu nepoučil při svém výletu na ministerstvo kouzel? Co se musí stát, aby se do té jeho zabedněné palice dostala informace, že ho jeho nevědomost jednou přivede do hrobu? Možná kdyby Temný pán opravdu držel Blacka v zajetí a zabil ho, Potter by se ke svým činům přestal stavět tak nezodpovědně."

"Severusi," pokáral ho mírně ředitel a také se v jeho tvářích objevilo pár vrásek. "Harrymu je teprve šestnáct, ještě má právo dělat nezodpovědná rozhodnutí, nebo bych spíše použil výrazu zbrklá. Na jeho přátelích i Siriusovi mu velice záleží, to dobře víš. Nikdy by nechtěl, aby se jim něco stalo, takzvaně "kvůli němu"."

"A co tedy uvedl za důvod, když odmítl vaší nabídku?" optal se Severus.
"Odmítl mě jako svého učitele," pronesl Albus a tvářil se u toho podezřele vesele.
Severusovi okamžitě došlo, co tím myslí. Zamračil se a položil hrnek s kávou na stůl prudčeji, než bylo nutné.

"V žádném případě, Albusi," prohlásil pevně a zavrtěl hlavou. "Odmítám se znovu podrobovat tomuto typu mučení. Vystačím si na schůzích smrtijedů, děkuji pěkně."

"Mně se zdálo, že jste spolu velice dobře vycházeli," nadhodil Albus, jako by vůbec neslyšel lektvaristovy argumenty.
"Tak to se ti zdálo špatně," zavrčel na něj Severus. "Nemám nejmenší zájem, abych-"

Přerušilo ho náhlé zahučení krbu a oba muži se podívali k plamenům, z nichž poněkud nejistě vyklopýtla Kate. Severus měl na jazyku peprnou poznámku, když si prohlédl její bledý obličej a mírně panický pohled v očích.

Ihned vstal z křesla, ale zarazil se, protože si uvědomil, že nejsou v místnosti sami. Jeho ruce se samovolně zaťaly v pěst z myšlenek, že jeho prvním instinktem bylo ji obejmout a také z toho, že to bude mít od Albuse na talíři do konce jeho dnů.

Kate si naštěstí téměř okamžitě všimla ředitele a s překvapivou obratností kontrolovala svůj výraz. Stále byla bledá, ale když se mírně natočila k Albusovi, vypadala stejně sebevědomě a působivě jako vždy.

"Severusi," pokývla na svého muže, než se plně otočila k řediteli, jenž stále seděl v křesle a mírně se usmíval.

Severus věděl, že z toho nevzejde nic dobrého, ovšem nemohl příliš zasáhnout, neboť by tím jen podněcoval ředitelovy domněnky o jeho citech vůči Kate. Rozhodl se tedy raději držet jazyk za zuby a na manželčin pozdrav odpověděl upjatým kývnutím.

Kate si z něj naštěstí nic nedělala a nasadila svůj profesionální úsměv, který by - kdyby ho Severus neměl tolik času studovat - působil reálně.

"Řediteli," pronesla konverzačním tónem, který nijak nenaznačoval, že by se cítila ve stresu. "Nevěděla jsem, že se vaše školní debaty mohou tolik protáhnout."

"Omlouvám se," pokývnul Albus hlavou a mile se na ni usmál. "Neměl jsem v úmyslu ochuzovat vás o čas strávený s vaším manželem."

Kate se očividně kousla do jazyka, když si uvědomila, že se sama chytila do své vlastní pasti, ale poté se k Severusově překvapení pouze zasmála a přešla k němu. Přitáhla se k lektvaristovi za klopy jeho hábitu a věnovala mu polibek na tvář. Poté se opět otočila k Albusovi.

"Je to od vás velice milé, že se tak věnujete svým kolegům. Ovšem dle mého názoru by měli mít vaši zaměstnanci i trochu odpočinku od školních povinností poté, co jejich pracovní doba skončila."
"Albus je již na odchodu," oznámil Severus a ignoroval jiskřičky v očích svého zaměstnavatele.

"Ano, nehodlám vás zdržovat," uchechtl se a vstal.

Severus ho s mírnou obavou sledoval, ale zatímco se on vzpamatovával z náhlé přítomnosti své ženy, na sebe Albus stihnul opět uvrhnout maskovací kouzla. Znovu se na Kate usmál, než se otočil k odchodu a naposledy na Severuse promluvil.

"Vyřídím tvému studentovi, že s jeho výukou souhlasíš. Termíny nechám na tobě."
A s tím zmizel z místnosti, zatímco Severus vibroval vztekem. Kate se od něj mírně odtáhla a podezřívavě se zadívala na dveře, než se otočila zpět.

"Co to mělo znamenat?"
"Že budu muset s Potterem strávit další příjemné hodiny Nitrobrany," zavrčel a promnul si volnou rukou, kterou nesvíral Kate, kořen nosu.

Kate mu nevědomky dlaní přejížděla po zádech a tvořila nelogické obrazce. Stále měla svůj pohled upřený ke dveřím, jako by čekala, kdy se znovu otevřou. Severus pro její - a svůj - klid neverbálně zamknul a obrátil se k ní.

"Co se stalo?" šel přímo k věci.
Kate se opět kousla do jazyka trvalo to delší dobu, než se mu podívala do očí. Pokud to bylo možné, zbledla ještě o další odstín. Její ruka ztuhla na Severusových zádech a poté se pevně sevřela kolem látky jeho hábitu.

Očividně se snažila podvědomě ujistit, že se od ní ani nehne. Severus již tušil, že ať se jedná o cokoliv, nebude to dobrá zpráva. Pokusil se uklidnit, když viděl, že Kate nemá daleko k tomu, aby se tu sama zhroutila.

"Něco s Evou? Tannerem?" zatlačil na ni a snažil se do svého hlasu nepustit jakoukoliv netrpělivou nevrlost.

"Ne, to ne, jsou v pořádku," zavrtěla hlavou a zhluboka se nadechla. Byla u něj tak blízko, že její nádech cítil na své hrudi. "Měla jsem v plánu u ní přespat. Myslím poté, co bychom prošly plány, já... Nebylo mi úplně dobře a zamotala se mi hlava. Myslela jsem, že to přejde, ale jen co Eva začala smažit cibuli, obrátil se mi žaludek a já... počítala jsem dny a Severusi... já..."

Cítil, jak jeho vlastní srdce buší o něco ostřeji, když si uvědomil, co se mu snaží říct. Pokusil se kontrolovat svůj vlastní výraz, ale vzhledem k tomu, že ho najednou pustila a pokusila se odstoupit, se mu to nepodařilo.

Ihned ji chytil za předloktí a zarazil ji. Počkal, než se na něj podívala a pokusil se promluvit co nejklidněji a nejracionálněji.

"Udělala sis test?" zeptal se ploše a kdyby se nenacházeli v tak zlé situaci, byl by se zasmál té absurditě, že se zrovna on bude na takovou otázku ptát.

"Ještě ne," přiznala a kousla se do rtu. "Neměla jsem odvahu o to žádat Evu, a tak jsem si vymyslela, že mi nebylo dobře už ráno a léčím virózu. Nevím, jestli mi věřila, ale na nic se neptala a nechala mě odejít."

Severus automaticky přikývnul a jeho pohled seběhnul k laboratoři. Kate stiskla jeho ruce pevněji, takže se znovu nutil ke klidu, když se k ní otočil.

"Bylo by nesmyslné to protahovat," řekl tedy nakonec a Kate přikývla.
Pustila jeho ruce a oba se vydali k laboratoři. Severus rozsvítil světla a pokynul jí k jedné ze stoliček. Posadila se a začala si nervózně svírat ruce. Nejspíš, aby zastavila třes, který v nich probíhal.

Severus se otočil ke svým poličkám a prošel kolem běžných lektvarů na migrénu, horečku a nespavost. Jakmile se dostal k jedné na nevolnost, vzal ji a položil před Kate. Ta ji vděčně přijala, a jakmile ji vypila, její líce nabraly mírně růžovější nádech.

Znovu se vydal ke svým zásobám a tentokrát zamířil úplně dozadu. Procházel jednu lahvičku po druhé, ale po pár minutách to musel s tichým zaklením vzdát. Neměl v zásobě žádný lektvar pro potvrzení gravidity.

Vzal tedy všechny ingredience, potřebné na jeho přípravu a vrátil se zpět k pracovnímu stolku, kde před Kate rozložil všechny přísady a přivolal jeden z kotlíků. Kate se opět mírně vytratila barva z tváří, když ucítila ještěrčí vnitřnosti, ale nepohnula se.

Severus se donutil vypnout svou naplno pracující mysl a mechanicky připravoval lektvar. Téměř se nedíval na postup a vybavoval si chvíle, kdy lektvar připravoval pro svatého Munga. Nebo pro Josepha a Evu, když se pokoušeli o Tannera.

"Co když bude pozitivní?" přerušila jeho myšlenky tichým hlasem Kate.
Vzhlédl od své práce a podíval se na ni. Nervózně si kousala nehet na pravé ruce a byla schoulená do sebe. Sebevědomá žena, která před necelými deseti minutami stála před Albusem Brumbálem jako by nikdy nepřišla do sklepení.

Podíval se na ni a přemýšlel, co jí má říct. To, co by jí chtěl říct nebo to, co se po něm vyžaduje?
"Nemyslím si, že to rozhodnutí závisí na mě," odpověděl tedy pomalu.

Kate vystřelila hlava vzhůru a z jejích očí čišela prudká energie.
"Cože? Jasně že je to i na tobě! To dítě je nás obou!"

Severus se zarazil. Poté sklopil pohled zpět k přísadám a znovu se pustil do práce. Za skrytu svých precizních pohybů odpověděl.

"Pokud bude pozitivní," zdůraznil první slovo a poté zopakoval její názor, "rozhodneme o tom společně."
"Dobře."

Přikývnul a dalších dvacet minut se věnoval pouze přípravě lektvaru, zatímco ho jeho manželka nehybně pozorovala. Přestala si kousat nehet a nyní jen nervózně tiskla své ruce do klína. Konečně mohl všechny přísady vhodit do kotlíku a postavit ho nad přímý oheň.

Odstoupil od svého výtvoru a vykouzlil vedle něj časovač. Měli dalších patnáct minut, než bude lektvar uvařen. A dalších pět, než absorbuje všechny složky a bude plně funkční. Severus chtěl mít stoprocentní jistotu.

Znovu se otočil ke Kate, která hypnotizovala pohledem vykouzlený časovač a začala poklepávat prsty na pracovní desku. Severus se držel, aby ji neokřikl, přestože se sám snažil odolávat nutkání nervózně podupávat.

Rozhodl se promluvit.
"Nechala by sis ho?"

Kate sebou trhla a přestala se svým ťukáním. Své prsty rozprostřela po stole a její zavrtění hlavou podivně připomínalo přikývnutí. Posadil se naproti ní, jedním okem mrknul na časovač a opět se zadíval na ni.

"Souhlasil jsem, že o tom rozhodneme společně, ale z velké části to bude tvé rozhodnutí," pronesl svou myšlenku na hlas.

Tentokrát jasně zavrtěla hlavou.
"Nemůžu o tom rozhodnout sama. Kdyby... kdybych byla opravdu... těhotná," pronesla to slovo poprvé nahlas a nějakým způsobem dala celé situaci oficiální rozměr, "pak se nechci rozhodovat sama. A nevím... vážně nevím, jestli je správné..."

"Pokud bude pozitivní, budeš mít čas na rozhodnutí. Nyní bychom neměli přemýšlet nad budoucností, která není jistá."

Přikývla a podívala se na něj. Celá její tvář vyzařovala únavou, ale i podivným klidem. Váhavě se kousla do rtu a na jeho mírné pokývnutí promluvila.

"A kdybych si ho chtěla nechat?"
Otevřeně se na něj dívala a Severus sám sebe překvapil svým klidným hlasem.

"Pak si ho necháme."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Inka | E-mail | 28. května 2017 v 18:06 | Reagovat

Supeer, ďalšia kapitola po dlhšom čase. A opäť zaujímavá, ako vždy. No, ešte sa to celé veru poriadne zamotá. Teším sa na pokračovanie, vďaka.

2 Romi | 28. května 2017 v 22:29 | Reagovat

[1]: Ano, omlouvám se za zdržení, potřebovala jsem se připravit na maturitní zkoušky a nezbyl mi čas a popravdě ani myšlenky na psaní. :)
Děkuji, rozhodně to ještě bude stát za to! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama