Červen 2017

44. Součástí ohně

28. června 2017 v 16:06 Spoutaní

WATTPAD

44. Součástí ohně

"Zhoršuju se."
"Ne, Harry..."

Kate zmlkla, když ji nebelvír obdařil zamračeným pohledem a svalil se na jednu ze židlí. Unaveně si protíral oči a Kate se k němu s malým úsměvem přidala. Bez obav si hodila nohy na další volnou židli a odfoukla si pramen vlasů z obličeje.

"Já bych raději volila něco jako "zatím jsme se nehnuli dál", to mi zní přijatelněji," rozhodla se ho nakonec trochu povzbudit a mrkla na něj.

Harry zvedl pohled, ale z jeho tváře poznala, že to na něj neudělalo příliš velký dojem a pozvedl obočí.
"Tímhle chcete uklidnit ředitele?" nebál se rýpnout.

Kate se potutelně usmála.
"Jistě. Nabídnu mu jinou perspektivu na tvou výuku."

"...takže budete lhát."
"Ano, budu lhát."

Kate se s dalším bezstarostným úsměvem postavila a Harry ji poněkud pomaleji následoval. Přesto odložil hůlku na lavici a postavil se proti starší čarodějce. Kate pozvedla hůlku a lehkým pokývnutím mu naznačila, aby se zhluboka nadechnul.

Nechala ho chvíli meditovat, ale povšimla si, že se nesoustředí tolik, jako obvykle a mírně se ošívá. Pozvedla hůlku a vypálila na něj jedno ze štípacích zaklínadel. Jelikož měl zavřené oči a Kate mířila s jistotou a neslyšně, zasáhla ho nepřipraveného.

"Au!" vyjeknul překvapeně a ihned se chytil za tvář, která mírně zrudla.
Vyčítavě se podíval na Kate a ta se rozesmála jeho uraženému výrazu. Harry uhnul pohledem a Kate se zazubila.

"To byla zkouška pozornosti, mladíku," neodpustila si drze poznamenat a zlověstně se pousmála. "Soustřeď se nebo to bude horší. Příští budu mířit na tvůj zadek."

Harry rychle zvednul pohled a zrudnul tak rychle, až to Kate považovala za nemožné. Neodolala dalšímu pobavenému zasmání, když se studentovy oči zhrozeně rozšířily. Naneštěstí nemířily na ni, ale za její záda.

"Zajímavé výukové metody, Kate, co bude příště? Shodíš kus oblečení pokaždé, když se mu povede tě odrazit?" ozvalo se nevyhnutelně ironickým hlasem jejího manžela.

Kate na Harryho mrkla, než se zaculila a otočila k Severusovi. Ten na ni zamračeně shlížel, zatímco v rukou držel štos pergamenů a pár knih. Kate mu stejně věnovala přidrzlý pohled.

"Pokud to bude fungovat, proč ne? Motivace jako motivace," pokrčila rameny a ignorovala Harryho přidušené zaprotestování.

Severus si podrážděně odfrkl, ale Kate viděla, jak odolává pokušení protočit oči v sloup. Kate se společně s ním otočila k Harrymu, protože si dobře uvědomovala, do jaké situace nebelvíra sama postavila.

"Tak máme pro dnešek zřejmě konec, Harry. Medituj a vyčisti si mysl, než půjdeš spát. Příště čekám obrovské zlepšení - vymyslím pro tebe nějakou vhodnou motivaci," usmála se.

Harry ve spěchu přikývl, stále červenající se slušně rozloučil s oběma dospělými, aniž by zvedl pohled a vystřelil ze třídy. Severus po jeho odchodu pozvedl jedno obočí, ale poté se jeho tvář uvolnila.

"Zdá se, že bych měl být přítomný na dalších hodinách nirobrany. Nejsem si jist, jak moc bude tvé výukové metody schvalovat Albus."

"Jsi si jistý, že je jediný, komu by mé metody vadily?" zasmála se potutelně a máchla hůlkou, aby dala lavice kolem do pořádku na zítřejší hodiny lektvarů.
"Máš na mysli někoho konkrétního?"

"Řekla bych, že ho znáš. Vysoký, mrzutý, pořád se mračí...," prohodila a zamířila ke dveřím, u nichž se zastavila. "Ale třeba mě ještě přesvědčí, že takový není pořád."

Mrkla na něj a zmizela chodbou do komnat.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Paní Snapeová? Paní se musí probudit! Paní Snapeová!"

Kate prudce otevřela oči a pevně stiskla ruku, která s ní třásla. Druhou ruku vytáhla zpod polštáře, kde měla ukrytou hůlku a hbitě ji přiložila ke krku svému útočníkovi. Ještě vymrkávala z očí spánek, když si uvědomila, že kouká na domácího skřítka.

Pěkně vyděšeného, soudě dle jeho široce rozšířených očí. Kate mírně natočila hlavu, když si prohlédla jeho pletenou čepici a barevné ponožky, které nemohly tvořit pár.

"Ty jsi tu už jednou byl!" obvinila ho šeptem a mrkla na spící postavu svého muže.
Pustila skřítka a přitáhla si k nahému tělu přikrývku. Donutila se příliš nevrtět pod skřítkovým pohledem, v němž stále byly stopy děsu.

"Ano, Dobby přišel za panem Snapem. Dobby je tu ale dnes za paní Snapeovou. Paní musí jít s Dobbym, musí za panem Harrym-"
"Počkej," utnula jeho zběsilé mumlání, které nabíralo na hlasitosti a chytila ho za drobnou ručku.

Dobby se zachvěl, ale ztichnul. Kate opět věnovala postranní pohled Severusovi, který se ve spánku mírně zamračil, ale jinak se nepohnul. Opatrně se na posteli pořádně posadila a obrátila se zpět ke skřítkovi.

"Jdi do obýváku a počkej tam na mě," nařídila mu autoritativně, aby ho donutila trochu se sebrat. "Hodím na sebe oblečení a odvedeš mě k Harrymu."

Dobby horlivě přikývnul a vystřelil z ložnice. Překvapivě u toho nenadělal rámus. Kate ze sebe shodila přikrývku a rozsvítila svou hůlku. Spěšně, ale co nejtišeji prohledávala kusy oblečení, co se válely na podlaze.

Celkem rychle našla své spodní prádlo i kalhoty, ale marně hledala mezi Severusovými věcmi svou košili. Tiše zaklela a raději své pokusy vzdala. Zamířila ke skříni, z níž rychle vytáhla jinou košili poté, co zkontrolovala, že opravdu patří ji.

Vylekaně se otočila, když za sebou uslyšela pohyb a hůlkou mířila na manželův hrudník. Lektvarista na ni koukal s rozespalým podrážděním a na stolku hledal svou vlastní hůlku.

"Nemusíš vstávat," zarazil ho tiše a posadila se na okraj postele. "Tentokrát se tě noční naléhavost překvapivě netýká."
"Zase ten skřítek?" zavrčel hrubým hlasem Severus, ale poslechnul její radu a opřel se zpět do polštářů. "O co jde?"

"Nemám ještě tušení," odvětila a vklouzla do košile, kterou spěšně zapínala. "Z jeho zmateného žvatlaní jsem pochopila jenom to, že jde o Harryho."

To jejího muže trochu probralo a posadil se. Kate mu položila ruku na hrudník, aby se již dál nezvedal.
"Vyřeším to," ujistila ho. "Kdyby to bylo vážné, pošlu Dobbyho zpátky pro tebe."

Věnovala mu mírný úsměv a políbila ho. Severus jí polibek oplatil, jednu ruku zapletenou v jejích vlasech. Kate se brzy odtáhla, protože věděla, že by měla spěchat. Vzala manželovu ruku, kterou odtáhla ze svých vlasů a stiskla ji.

"Můžeš si zkrátit čas čtením," ušklíbla se a rychlým krokem vyšla z ložnice.

Dobby si kousal své zničené nehty a tahal se za uši, zatímco chodil kolem konferenčního stolku. Když Kate uviděl, spěšně k ní přiběhl a chytil ji za ruku. Než stihla protestovat, oba je přemístil do nebelvírské společenské místnosti.

Kate se rozhlédla a okamžitě rozeslala ke schodům a vchodu několik diskrétních kouzel. Dobbymu možná nezáleželo, zda ji tu někdo uvidí, ale Kate by svou přítomnost v nebelvírské společenské místnosti velmi špatně vysvětlovala.

Jediné pozitivum bylo, že Harry seděl na jednom z křesel u krbu, takže ho nemusela jít hledat do věže a byl tu sám. Skřítek mezitím přeběhl ke svému pánovi a chytil nohavice jeho pyžama do svých malých pěstiček.

"Dobby přivedl pomoc, pane Harry," vyjekl naléhavým šeptem a Kate byla ráda, že myslela i na zvukotěsná kouzla.

Harry sebou překvapivě trhnul a podíval se směrem k ní. Jakmile ji zahlédl, prošla jeho očima mírná úleva, ale stále v nich byla určitá obava. Kate pochopila, že by nebelvířan nebyl příliš nadšený, kdyby jeho skřítek přivedl vedoucí jeho koleje.

Kate se na chlapce usmála a posadila se do křesla naproti němu. Pootočila hlavu, zatímco se Harry nervózně ošil a marně se pokoušel dostat ze své nohy Dobbyho. Kate se tedy nejprve otočila ke skřítkovi.

"Dobby? Byl bys tak laskav a podíval se v kuchyni po nějakém kousku čokoládového dortu s mangovými kousky?"
Dobby přikyvoval ještě dřív, než stihla větu dokončit.

"Dobby přinese dort panu Harrymu, paní. Dobby bude spěchat," vypískl a konečně pustil Harryho nohu. Ihned se přemístil a v místnosti nastalo ticho, kromě praskání ohně v krbu.

"Noční můra nebo vize?" přešla Kate rovnou k věci.
"Nemyslím, že to byla vize," odpověděl pomalu Harry a unaveně si promnul oči. "Dlouho jsem vizi neměl."

"A rozhodně jsi nebyl přítomen na schůzi," potvrdila mu Kate. "Nebyli jsme povolaní už dlouhou dobu. Chceš si o tom snu promluvit?"

Harry zavrtěl hlavou a Kate přikývla. Nechtěla ho nutit a navíc si byla jistá, že se s touto noční můrou setká při jejich další hodině nitrobrany. Většinou to tak dopadlo a Harry se již po prvním týdnu přestal snažit své sny schovávat.

Ještě se ovšem nestalo, aby ho nějaký sen rozrušil natolik, že to zburcovalo jeho domácího skřítka, aby se vydal hledat Kate. Proto si uvědomovala, že bude nejlepší, když se o jeho snu dozví, ale musí počkat, dokud jí o něm sám nepoví.

"Mrtví nebo živí?" optala se tedy co nejvyrovnanějším hlasem.
Harry se na ni podíval a váhavě se kousnul do rtu.

"Takže živí, co ve snu umřeli," odhadla Kate a Harry přikývnul. "Vím, že o tom nechceš mluvit, ale myslím, že protentokrát bys měl udělat výjimku. Už jsem viděla několik tvých snů na našich hodinách, ale žádný tě tolik nesebral."

"Nevím, co na něm tentokrát bylo jiné," připustil Harry. "Začalo to stejně jako všechny ostatní. Byl jsem v Bradavicích a zaútočili smrtijedi..."

Silně zaváhal a zvedl pohled. Kate pozvedla obočí a protočila očima, aby mu dala najevo, že si to nebere nijak osobně. Byla ráda, když se chabě pousmál.

"Začali tu metat kletby a já se nemohl hnout. Pak se tu objevil Řád a... umírali. Úplně všichni a já jsem ani nezvedl hůlku a měl jsem pocit, že se topím."
Kate zamyšleně pokývla hlavou.

"Nejsem Trelawneyová, takže ti tvůj sen zřejmě budu interpretovat špatně," prohodila, aby trochu uvolnila atmosféru, než vážněji pokračovala. "Myslím, že to mohly způsobit jen dvě věci. Vystresoval ses natolik, že se ti zdají špatné sny nebo se ti tvoje mysl snaží něco říct. Nebo to vůbec nemusí být tvoje mysl."

Harry se otřásl a zavřel oči. Kate ho chápala. Sdílela svou mysl s Pánem zla jen párkrát a cítila se naprosto zhnusená ještě několik dní poté. Nedovedla si ani představit, jak silné to musí být pro Harryho, který s ním mysl sdílí.

"Nedokážu svou mysl uzavřít."
"Dokážeš. Pán zla má bohužel silnější mysl."
"Jak s ním mám bojovat, když mi vidí do hlavy?"

"Zatím ti to šlo docela dobře," namítla Kate s pokrčením ramen. "Nitrozpyt a nitrobrana jsou tvoje slabá stránka, o tom se nemusíme hádat. Proto je nutné, abys obojí procvičoval a dostal se alespoň na přijatelnou úroveň. Porazit Temného pána můžeš i jinak, než myslí."

"Jak?" zeptal se jí s otevřenou upřímností.

Kousla se do jazyka, aby mu neprozradila vše o viteálech. Koneckonců to byla myšlenka o níž se s ní podělil Severus, který to měl zakázáno od Brumbála. Naštvat ředitele by jí nevadilo, ale zklamat svého manžela neměla v úmyslu.

"Ještě nevím jak. Ale jsem si jistá, že i on má nějaké slabé místo," ujistila ho se slabým úsměvem a vstala. "A myslím, že je načase, aby ses vrátil do postele."

Přikývnul a také se postavil.
"A Dobby?"

"Poslala jsem ho pro něco, co v kuchyni momentálně není, takže počítám, že ti ten dort zrovna peče," ušklíbla se pobaveně Kate. "Buď ti ho donese ještě dnes do postele nebo ho najdeš ráno při snídani."

Harry se pousmál a Kate zrušila svá kouzla kolem místnosti. Když se otočila, nebelvířan nejistě stál u schodiště a pozoroval ji. Ihned sklopil pohled, když se k němu otočila a vyvolal na její tváři další úsměv.

"Ukolébavku ti nezazpívám, protože mám tak pozdě v noci příšerný hlas, ale pokud chceš pusu na dobrou noc?" zakroutila afektovaně obočím.
Harry se sice krátce zasmál, ale opět zrudnul. Když promluvil, donutil se na ni podívat.

"Děkuju."
"Nemáš zač, Harry. Dobrou noc, uvidíme se na další hodině."
"Jasně. Dobrou noc."

Vyběhl po schodišti a Kate počkala, dokud neuslyšela slabé zaklapnutí dveří, než vyrazila k portrétu Buclaté dámy, která jí s otráveným zíváním pustila ven. Kate jí slušně poděkovala a ignorovala ostatní portréty, co na ni zvědavě koukaly.

Stejně jí bylo jasné, že se to k Brumbálovi donese a tak neviděla jediný důvod, proč by měla svou přítomnost skrývat. Pozorovala každý roh, k němuž se blížila, ale pouze pro případ, že by narazila na nějakého studenta.

Než stihla dojít ke schodišti vedoucím ke sklepení, pocítila nepříjemné šimrání v zátylku. Zastavila se a s hůlkou napřaženou se prudce otočila, aby si potvrdila své obavy. Na konci chodby opravdu stála nějaká osoba.

"Lumos!" zamumlala Kate a její hůlka se rozzářila.

Kate zadržela otrávený povzdech, když světlo z její hůlky odhalilo ředitele Bradavic v tmavém hábitu s neonově žlutými hvězdami. Přinutila se k čemusi podobnému úsměvu a pokynula na pozdrav řediteli.

Ten se pousmál a rukou naznačil, aby se k němu připojila. Kate zhasla svou hůlku a odevzdaně se připojila ke staršímu kouzelníkovi. Začala litovat, že poslala Dobbyho pryč a nezvolila bezpečnější cestu zpět do sklepení.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Byla znepokojená, když celou cestu k ředitelně Brumbál nepromluvil. Z jeho tváře, na níž se pokradmu čas od času podívala, se nedalo nic vyčíst. Stále měl jeden ze svých typických milých úsměvů a prohlížel si schodiště i obrazy kolem sebe, jako by je nikdy předtím neviděl.

Kate je nesledovala, neboť lidé na obrazech si ji prohlíželi přinejlepším obezřetně. Když se konečně dostali obrovskou oklikou, o níž si byla jistá, že ji udělal Brumbál schválně, k chrliči k ředitelně, ulevilo se jí.

Opět jí v místnosti bezeslov pokynul k jedné z židlí před svým stolem, za nějž se usadil. Fawkes, tentokrát již opeřený a zdravě vypadající, zatrylkoval a přeletěl na opěrku ředitelova rozlehlého křesla.

Kate si poposedla, ale nebojácně držela ředitelův pohled. Ani ne za vteřinu poté, co se jejich oči setkaly, ucítila ve své mysli velice jemnou přítomnost cizí osoby. Nekompromisně ředitele vyhodila a třískla za ním dveřmi.

"Velice mě těší, jakou důvěru ve mně vkládáte," začala sladce a nebála se vložit do svého hlasu pořádnou dávku ironie. "Jsem si jistá, že vás nezklamu."

Měl tu drzost se na ni pousmát.
"V dnešních dobách nemůžeme být dostatečně opatrní," odvětil bez jakékoliv omluvy.

"Očividně," odtušila tedy chladněji, než měla v úmyslu. "Konečně jste se mě odhodlal konfrontovat? Celkem vám to trvalo. Zřejmě jste čekal, že mezitím někdo z Řádu umře nebo že Harryho změním v psychicky narušenou trosku. Jaké překvapení to pro vás muselo být, když se i po tak dlouhé době nic nestalo."

"Kate, nemyslím si, že je třeba se hned vrhnout do protiútoku. Rozhodně jsem nečekal, že bys zaútočila na člena Řádu," snažil se ji chlácholit.

Nemusel to ani říkat nahlas, a přitom věděla, co si myslí. Že by ji členové Řádu dostali hned, co by se na ně pokusila zaútočit. Nemohla jinak, než se jízlivě usmívat.

"Jistě, pane řediteli," odpověděla formálně.
"Jak si vede Harry na hodinách nitrobrany?"
"Úměrně jeho schopnostem."

Ředitel se mírně zamračil a Kate znovu odpověděla jedním ze svých sladkých úsměvů, které si začala pro setkání s ředitelem šetřit. Brumbál jí obdařil pohledem, který měl jistě schovaný pro své studenty, když ho něčím zklamali. Na Kate nijak nezapůsobil.

"Ach jistě. Nyní, když má učitelku, která k němu nechová žádné negativní city."
Kate mírně ztuhl úsměv. Takže je odposlouchával už první den, pouze s tím nechtěl nic udělat tak narychlo. Mazaný parchant, to mu Kate musela nechat.

"Jsem si jistá, že změna prostředí mezi dospělými, kterým příliš nezáleží na jeho psychické pohodě jistě pomohla," oznámila a znovu pozvedla koutky úst.
Donutila se necuknout. Začala jí z té přemíry úsměvů bolet čelist.

"Nepochybně," pokývnul hlavou ředitel, jako by její slova ani neslyšel. "Těší mě, že má takovou osobu Severus po boku."
"Kam tím míříte?" zeptala se ostře dřív, než se stihla zarazit.

"Nikam konkrétně," mávnul rukou, čímž ji pouze víc iritoval. "Severus je můj velmi dobrý přítel. Znal jsem ho ještě jako studenta-"
"-a jak jste mu během dob jeho studia pomáhal, viďte?" neodpustila si rýpnout.

"Nejsem bez chyb, Kate, to přiznávám. Ovšem o bezpečí a dobro svých studentů se starám jak nejlépe dovedu," odvětil ne již tolik příjemným hlasem.
Jistě, pokud nenosí hábity se zelenou výšivkou a erb s hadem. Kate se kousla do jazyka, aby na to nereagovala.

"Severus je velmi loajální a byť tomu sám nevěří, zachránil spoustu životů. Je to velice cenná schopnost-"
Kterou ty rozhodně nemáš, protože jsi nikoho nezachránila a jen zabíjíš.

"-nikdy jsem nepoznal člověka, který by dokázal chránit své blízké tak vášnivě jako on."
Kate začala mít neblahé tušení, kam tímhle směřoval. A ředitel ji samozřejmě nezklamal.

"Pověděl ti Severus o Lily?"
Zatnula ruce v pěst. Tohle už si líbit nenechá.
"Myslíte tu ženu, kterou jste nedokázal uchránit?"

Znovu se pousmála, když se mu zablýsklo za půlměsícovými brýlemi, a tentokrát se ani nepokoušela zakrýt svou nespokojenost a zlost.

"Ano, vím o ní. O tom, že ji miluje. Proč chrání Harryho. Ale víte co, řediteli?" vstala ze židle. "Je mrtvá. Ví to Severus, víte to i vy. Může ctít její památku třeba do konce svých dnů a já mu v tom nehodlám bránit. Respektuju ho za to, že je schopný milovat takovou silou osobu, co o něj nestála a chovala se k němu jako ke kusu hadru, když zjistila, že se přidal ke smrtijedům."

"Naše minulost tvoří naši budoucnost. Lidé v ní a naše činy..."
Nemohla jinak. Rozesmála se.

"Víte, klidně jste si mohl ušetřit všechny ty sladké řečičky kolem. Mám radši, když mi chlap rovnou řekne, že si o mně myslí, jaká jsem pokrytecká děvka. Bláhově jsem se domnívala, že na to, jak říkají mudlové "máte koule", ale očividně jsem se mýlila. Přeji hezký zbytek noci."

Otočila se na podpatku a spokojeně kráčela ke dveřím.

"Nejen tvá nitrobrana mluví plamenně, Kate."
"Prosím?" otočila se. "Měla to být skrytá pochvala mého projevu? Děkuji."
"Nejen ta."

Přimhouřila oči. Albus Brumbál se na ni díval zpříma. Žádná shovívavost či soucit. Pouze tvrdé modré oči.

"Jak jsem již řekl, naše činy mluví za nás a tvoří naši minulost, stejně jako lidé v ní. Tvá minulost... je stejně ohnivá, jako tvá mysl, nemám pravdu?"

43. Hodna důvěry

19. června 2017 v 22:49 Spoutaní

WATTPAD

43. Hodna důvěry

"Dej mi pár minut, než ten lektvar stabilizuji," zalhal bez jediného zaváhání, a než mu jeho kmotřenec stihnul odpovědět, prásknul mu dveřmi před nosem.

Při cestě ke katedře pohledem vyhledal Pottera v nejzazším rohu učebny a jednoznačným posunkem ruky mu naznačil, aby přišel blíž. Byl rád, když se s ním nebelvířan nepřel, spěšně si přehodil tašku přes rameno a připojil se k němu.

Severus mezitím dopsal svůj rychlý vzkaz, který zapečetil a podal ho Potterovi. Ten ho převzal a na profesorův jasný pohled směrem k jednomu z krbů v zadní části učebny přikývl.

"Do mých komnat," pronesl velice tichým hlasem a naklonil se k Potterovi, který ho výjimečně bedlivě poslouchal. "Pět minut poté, co odejdeme, se vytraťte a co nejrychleji zamiřte do nebelvírské věže. Nezkoušejte se nikde toulat, poznám to."

Potter zakoulel očima, ale přikývl. Severus ho napjatě pozoroval, zatímco se neslyšně vrátil do temného kouta v rohu učebny. Když si byl jist, že není šance, aby ho jeho kmotřenec zahlédl, vyrazil ke dveřím, které s trhnutím otevřel.

Draco, který se zády opíral o stěnu vedle nich a znuděně si prohlížel své dokonale ostříhané nehty, sebou škubnul a polekaně se obrátil k Severusovi. Ten jeho konáni nijak nekomentoval, protože si byl jist, že se k celé záležitosti ještě doberou. Ale v soukromí.

Zaklapl dveře do učebny a otočil se ke svému kmotřenci, kterému se již podařilo působit opět vyrovnaně. Severus mu pokynul do tmavých chodeb, vedoucích k jeho komnatám a položil mu ruku mezi lopatky, zatímco vyrazili.

Draco mu věnoval postranní pohled, který jistě měl působit arogantně, ovšem postrádal jakýkoliv žár. Lektvaristovi bylo jasné, že i z tak nepatrného gesta útěchy, se jeho kmotřenec cítil bezpečněji a snad i o něco klidněji.

Když dorazili před tajný vchod a Severus otevřel dveře, okamžitě se rozhlédnul po místnosti a v duchu děkoval merlinovi za to, že se ho dnes rozhodli poslechnout jak Potter, tak i jeho žena. Nechal Draca vejít, zatímco zabezpečil vchod.

"Měl jsi návštěvu?" otázal se Draco, ale lektvarista dobře slyšel obezřetnost, která z jeho hlasu pramenila.

Otočil se do místnosti a jeho pohled zběhl ke krbu, kde Draco stál a zíral na dohořívající polena. Severus odložil hábit a přešel ke kredenci, odkud vytáhl konvici s čajem a dva šálky. Nenechal se rozhodit chlapcovou poznámkou a pokračoval ve své lži.

"Doufal jsem, že si po tak katastrofálním dni dopřeju trochu odpočinku a po večeři jsem zamířil sem. Bohužel jsem byl pověřen jistým lektvarem, jak víš," odpověděl tedy a podal Dracovi jeden šálek. "Cukr?"
"Ne, děkuji."

Severus si přitáhl vlastní šálek a napil se. Věděl, že je zbytečné tlačit Draca do rozhovoru a tak se rozhodl počkat, dokud se neosmělí sám. Mezitím nechal proudit svou magii kolem a dobře zaznamenal, když se po něm z ložnice natáhla již známá magie jeho ženy.

"Nedokážu to, Severusi," vymáčknul ze sebe překvapivě rychle Draco a Severus byl nucen stáhnout svou rozmrzelou magii zpět.

"Draco," začal rozvážně lektvarista a odložil svůj šálek. "Úkoly, které nám Pán zla zadává, nejsou sestaveny na tom, co chceme či nechceme udělat. To dobře víš."

Blonďák zvedl svůj pohled a Severus znovu viděl toho malého chlapce, kterého kdysi držel na křtu, zatímco mu jeden z vysvěcených kouzelníků poléval čelo vodou s esencí krvavých lilií. Přestože mu nikdo neubližoval jeho magie se vyděšeně dotýkala všech přítomných.

Draco měl nyní šestnáct, ale přesto se k Severusovi jeho magie natahovala stejně, jako tehdy. Nebyl připraven na takovou psychickou zátěž, kterou na jeho bedra pokládal jak Lucius, tak Voldemort.

"Co mám dělat?" zeptal se ho zoufale Draco a také odložil svůj šálek, z něhož se ani nenapil. "Nemůžu prostě... ani nevím, jak bych měl..."

Severus potlačil povzdechnutí a přemýšlel, co by mu nyní poradil Albus. Ta myšlenka ho téměř donutila k ironickému šklebu, když si uvědomil morbidnost celé situace. Zachoval neurčitý výraz a pokusil se znít klidně.

"Ještě je stále čas, Draco. Tvoje matka ti jistě řekla, jakou roli v tomto ohledu hraji já. Pokud se něco pokazí, stále budeš mít po boku mě. Jestli tě neuklidní ani tento fakt, pak už nevím, co by mělo."

"Nezvládnu ho zabít."
V Dracových očích se mísila panika a neprolité slzy. Severus ani nemrknul.

"Obávám se, že nemáš na výběr."
"Ale pokud... pokud to nezvládnu, pak ty-"

"Slíbil jsem tvé matce, že se postarám o tvou bezpečnost, ne že za tebe budu dělat špinavou práci," vyštěkl na něj netrpělivě Severus, i když sám dobře věděl, že je to přesně to, k čemu se Narcisse upsal. "Ani já, ani Lucius za tebe nemůžeme donekonečna plnit každý úkol. Dobře to víš, Draco."

Zmijozel na něj chvíli zíral, než vstal a uhladil si svůj hábit. Severus si pozdě uvědomil, že ztrácet se svým kmotřencem trpělivost nebyla dobrá volba. Dle stoického výrazu mladého zmijozela už ale škodu napáchal a nebylo cesty zpět.

"Děkuji, za tvůj názor i že sis na mě udělal čas," prohodil s naučenou dávkou neupřímné zdvořilosti Draco.
"Draco-"

"Vyjádřil ses, Severusi. Chápu. Potřebuju... si všechno promyslet. Když mě omluvíš," pokývl na něj a když vyklouzl ze dveří, ještě se k němu otočil. "Přeji dobrou noc."

Nečekal ale na kmotrovu odpověď a přibouchl za sebou dveře. Severus podrážděně zavrčel a promnul si kořen nosu. Nemohl Dracovi nijak ulehčit jeho břímě a pokusit se mu nabídnout jinou možnost, aniž by na něj nepadl stín podezření.

Mávnul hůlkou ke krbu, v němž to opět zaplápolalo a vyrazil k ložnici. S trhnutím otevřel dveře a zarazil se na jejich prahu. Kdyby nedělal špeha přes půlku svého života, musel by svou bradu hledat kdesi na zemi.

Jeho žena seděla v tureckém sedu na posteli, kde ji očekával, ovšem naproti ní ve stejné poloze a se zavřenýma očima seděl Harry Potter. Oba očividně meditovali, ale jen Kate otevřela oči, když ucítila jeho přítomnost.

Poté se usmála jeho směrem.
"Co to děláš?" dostal ze sebe těžce Severus.
"Tvoji práci," odvětila klidně a s novou koncentrací se otočila k Potterovi.

Bříšky prstů se dotkla jeho spánků. Po chvíli své ruce odtáhla a sama od sebe si přikývla. Opatrně vstala z postele a uvalila kolem něj diskrétní kouzlo. Byť bylo zbytečné, vzhledem k tomu, v jak hluboké meditaci Potter byl.

Kate měla tu drzost se na něj usmívat. Severus se zamračil a skrze sevřené čelisti zavrčel.
"O co se tu pokoušíš, Kate?"

"Jak jsem řekla, dělám tvou práci," odvětila pomalu a koukala na něj, jako by mluvila s postiženým. "Ty ses rozhodl trávit čas se svým kmotřencem a Harry očividně potřebuje lekce nitrobrany."
"Na to bych bez tebe nepřišel," ucedil Severus a založil ruce na hrudi. "Ptám se tě, co dělá v naší ložnici?"

"Ó, tak už je to naše ložnice," poškádlila ho, ale ihned pokračovala, když se na ni nevraživě podíval. "Mohla jsem zmizet do tvé učebny lektvarů, ale pak bys necítil mou magii a vydal by ses mě hledat."

Severus na ni zíral. Samozřejmě, že měla pravdu. Očividně si to uvědomovala, pokud se to dalo soudit dle jejího samolibého pousmání. Než jí stihl odpálkovat, samolibost z jejích rtů vyprchala a jedním krokem se octla v jeho osobním prostoru.

Lektvarista zaběhnul pohledem k meditujícímu nebelvírovi, ale Kate mu nevěnovala pozornost a obtočila kolem krku svého muže ruce. Vystoupla na špičky a políbila ho. Severus se nedokázal vyburcovat k tomu, aby ji od sebe odstrčil.

Alespoň její polibek spěšně ukončil a když se k němu opět natáhla, stáhnul její ruce ze svého krku a pevně se na ni podíval, než mrkl směrem k posteli. Kate protočila očima stejně otráveně, jako Potter před několika desítkami minut a jala se vysvětlování.

"Uvedla jsem ho do jeho mysli. Z té meditace ho zavolám jenom já. Není šance, že by se zničehonic probral."
"Je to Potter," oznámil jí, jako by to vše vysvětlovalo. Kate se na něj podívala, jako by měl tři hlavy.
"Jasně," odvětila poté nepřesvědčeně a přešla zpět k posteli. "Měl bys jít. My už to tady sami zvládneme."

Musel se přeslechnout.
"Cože?"

"Slyšel jsi," řekla Kate a otočila se k němu. "Od teď jsem Harryho učitelka já."
Znovu se posadila do tureckého sedu a Severus na ni bezhlesně zíral. Pak se konečně sebral k odporu.

"To nemůžeš myslet vážně. Nejen, že Potter požádal mě, abych ho učil nitrobranu, ale Albus jistě nečeká, že když jsi teď v jeho řadách, zastoupíš mě ve všech mých povinnostech."

"Je mi upřímně jedno, co si myslí Albus Brumbál, Severusi. Jsi dobrý učitel, ale tvá averze k Harrymu je přímo hmatatelná. Takhle se nic nenaučí a Pán zla se do jeho hlavy dostane, kdy se mu zamane. Ředitel mi nevěří a já jsem rozhodnutá dokázat mu opak. Otázkou je," znovu se na něj otočila a zabodla do něj pohled. "Věříš mi ty?"

Věnoval jí pronikavý pohled a dobrou minutu na sebe zírali, než se lektvarista bez jediného slova otočil a odešel z místnosti. Když se za ním zaklaply dveře, Kate se pohodlně uvelebila a otočila se ke svému jedinému studentovi.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Severus byl opravdu překvapen, když se k Albusovým uším doneslo, že Pottera nitrobranu neučí lektvarista, ale Kate, až po třech týdnech. Vzhledem k tomu, že se nebelvířan přicházel "doučovat" každý druhý den, to bylo nanejvýš překvapivé.

Co Severuse překvapilo byl fakt, že do ředitelny si zavolal pouze jeho. A vzhledem k tomu, jak se Kateina tvář stáhla do podezíravého nespokojení, jeho žena sdílela stejné myšlenky. Ovšem nijak neprotestovala, když se za Albusem vydal a zůstala ve sklepeních.

Lektvarista cestou sebral několik desítek bodů studentům, kteří se toulali, kde neměli, či zapomněli, že jsou ve škole a ne na rande v Prasinkách. Než se dostal do ředitelny, musela ho proklínat dobrá polovina studentů.

"Gumoví medvídci," ohlásil se chrliči otráveným hlasem a zamračil se na obraz jakéhosi rytíře, který se uchechtnul.
Ten se s potutelným úsměvem profesorovi uklonil a Severus mu věnoval ještě jeden nepříjemný pohled, než vyrazil po schodišti nahoru.

Albus překvapivě neseděl za svým stolem, ani nebloumal nad knihami u své myslánky v rohu místnosti. Stál zády ke vchodu, ruce sepnuté za zády a zíral u obřího okna na obzor, kde se jasně rýsovalo famfrpálové hřiště.

"Albusi," pozdravil svého nadřízeného s co největším klidem lektvarista a postavil se metr za něj.
"Severusi," opětoval mu pozdrav, aniž by se na něj otočil, "jsem rád, že jsi přišel."
"Nepochybně," neodpustil si poznámku Severus a také vyhlédl ven. Nad hřištěm bylo vidět několik desítek košťat.

Dle způsobu, jakým neobratně poletovali, nemohlo jít o nikoho jiného, než první ročníky. I zdálky byly k povšimnutí rudé a zelené hábity. Severus potěšeně zjistil rychlým obhlédnutím, že je bezpečně ve vzduchu více jeho hadů, než Minerviných lvíčat.

"Letos máme velmi silný ročník," vytrhl ho z úvah Albus a Severus popošel blíže k otevřenému oknu. Jeho nadřízený sledoval létající postavy s typickým dědečkovským úsměvem na rtech.
"V počtu nepochybně," odvětil Severus, vzpomínaje na první hodiny nitrobrany. "U inteligence bych si tak jistý nebyl."

"Severusi," pokáral ho mírně Albus, ale nepřestával se usmívat. "Jsem si jist, že pod správným vedením a trochou trpělivosti z nich vyrostou skvělí kouzelníci a čarodějky. Když jsem byl ještě já student, byla tu jedna dívka, o které se všichni domnívali, že je moták. Jmenovala se Annie. Byla ve třídách pomalejší, na koštěti létat téměř neuměla. Byla z Mrzimoru, což jí samozřejmě na popularitě nepřidalo."

"Jsem si jistý, že tento příběh má nějakou pointu, k níž se snažíš dostat. Pokud si vážíš mé příčetnosti, dostaneš se k ní dříve než za dvacet minut," zarazil ho suše Severus.
Albus na něj mrknul, ale nerušeně pokračoval.

"Mnoho z nás se jí snažilo pomoci. Cítím vinu, když si vzpomenu, že jsem patřil mezi ty, kterým s ní přetekl pohár trpělivosti. Vzdal jsem to, jakožto i mnozí přede mnou, což mne nijak neomlouvá. Ale našel se někdo, kdo to dokázal."

Albus se otočil k Severusovi. Jeho tvář byla vážná a smutná.
"Jmenoval se Gellert Grindelwald."
Jen to jméno přimělo Severuse ztuhnout. Dobře věděl, že Albus o tom černokněžníkovi nikdy nemluví.

"Našel si na ni čas. Byl v posledním ročníku, my teprve v druhém. Annie... Gellert imponoval. Cítila se s ním bezpečně, volně," odmlčel se a vyhlédl znovu z okna. "Volně."
Severus začínal chápat, kam tímto příběhem míří a nemohl jinak, než pevně zatnout čelisti a naslouchat.

"Víš moc dobře, co byl zač. Jeho nadšení z černé magie bohužel Annie nesdílela. Snažil se ji přesvědčit, že jí dokáže zcela zdokonalit její dovednosti. Annie odmítla a Gellert se rozzuřil. Vyčetl jí, že mu vděčí za všechno. Že je mu zavázaná," opět se podíval na Severuse, jeho oči byly vážné a ostré. "Znal její tajemství, myšlenky. Využíval vše, co mu odhalila, protože mu věřila natolik, aby sdílela vše."

Severus se nyní nepokrytě mračil a ruce měl založené na hrudi. Albus na něj dá trpělivě zíral.

"Tohle mě mělo přesvědčit o tom, že je má žena pokrytecká mrcha, co hodlá Pottera zabít, když se otočím zády? Úžasné, Albusi. Byl ten příběh alespoň pravdivý nebo mě krmíš svými nesmysly, abys mě poštval proti Kate?"
"Nechci tě proti ní poštvat, Severusi," zavrtěl ředitel hlavou. "Chci ti pouze připomenout, abys byl opatrný. Víš, kým je."

"A ty víš, kým jsem já. Kým jsem se stal. Oba jsme smrtijedi - proč bys tedy měl věřit mně, ale ne jí? Jaký je mezi námi dvěma vlastně rozdíl?"

Albus si nepatrně povzdechl a v jeho očích nyní byla smutné pochopení.
"Zdá se, že i tvůj rozum může zaslepit láska, drahý chlapče."
Lektvarista se zarazil a přimhouřil oči.

"Jedinou ženu, kterou jsem kdy miloval, byla Lily. A díky tomu je teď mrtvá. Měl bys vědět, že podobné chyby nehodlám opakovat," prohlásil chladně Severus. "Pokud si přeješ, aby Kate neučila Pottera nitrobranu, pak jí to jdi oznámit sám. Nejsem žádný tvůj poslíček a jsem si jist, že si velice ráda osobně vyslechne tvá obvinění."

Otočil se na patě a zamířil k východu. Jeho ruce se samovolně sbalily do pěstí a celá jeho bytost vibrovala vztekem. Albus ho ale ještě jednou zastavil.

"Není třeba pro tak drastická řešení. Podle tvého názoru je Kate pro Harryho příhodnější učitelkou nitrobrany. Nechť jí je i nadále, ovšem budu rád, když mě občas přijde navštívit s informacemi o Harryho pokroku," prohlásil Albus a na okamžik se pozastavil. "Budu doufat, že tvůj úsudek je lepší než můj, Severusi."

Lektvarista neodpověděl a vyrazil ze dveří.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Zřejmě to nešlo podle tvých představ," prohodila Kate, jakmile uviděla Severusův obličej, když vstoupil do komnat.
"Co mne prozradilo?" ušklíbl se ironicky Severus a přehodil svůj plášť přes židli.

"Pravděpodobně tvá sluníčková nálada," odvětila Kate, ale poté se na něj vážně zadívala. "Mám zákaz Harryho dál učit?"
"Překvapivě ne," odpověděl Severus a odmlčel se. "Musíš ovšem podávat hlášení řediteli."

"Mělo by mě to šokovat?" otázala se a zavrtěla otráveně hlavou. "Divím se, že se ještě sám nepozval na jednu z našich lekcí. Nemá snad dostatek informátorů, že potřebuje vše slyšet přímo od zdroje?"
Severus mlčel a posadil se k hromadě esejí na svém stole. Kate si jeho ticho vyložila správně.

"Nevěří mi a tak nade mnou potřebuje mít dohled," odpověděla si sama. "Doufám, že není tak hloupý, aby čekal, že přijdu do ředitelny a nechám ho číst ve vlastní mysli."

"U něho by mě to ani nepřekvapilo," poznamenal Severus, aniž by zvedl pohled. "Bezpochyby se o to pokusí, tak se pokus ho neproklít."
"Nic neslibuji," uculila se jedovatě Kate a protáhla se.

Poté se zarazila a přejela si rukama střídavě po obou znameních na svých předloktích. Pravé ruky se téměř nedotýkala, zato levou pevně stiskla a nevraživě shlížela na kroutícího se hada. Zvedla hlavu a střetla se s manželovým pohledem.

"Dlouho nás nezavolal," konstatovala myšlenky jich obou. "Myslíš, že chystá něco velkého?"
"Pravděpodobně," odložil jednu z esejí a přešel k sedačce, na níž se Kate uvelebila.
Mírně překvapená mu uvolnila místo a napjala se, když viděla jeho vážný výraz. Pootočila hlavu a bez obalu se zeptala.

"Víš, o co mu jde?"
"Velmi pravděpodobně."

Znovu se na něj podívala a kysele se usmála.
"A ředitel nechce, abych to věděla."
"Bylo mi řečeno, abych ti neřekl o žádné z našich schůzí," oznámil jí pomalu a pozvedl jedno obočí.

Kate se na něj zvědavě podívala, než se na její tváři objevilo pochopení a hřejivě se zasmála. Její rty se stočily do hravého úsměvu a Kate se bez ostychu hbitě přesunula na lektvaristův klín. Obtočila mu ruce kolem krku a zašeptala.

"Budeš mít dnes natolik sdílnou náladu, abychom... hmm... procvičili naše mysli a řekněme, ujistili se, že jsou naše vzpomínky zcela bezpečné pro cizí oči?"
"Věřím, že to nebude na škodu," odpověděl klidně a spustil své obrany, když ucítil mírný tlak.

Rychle ji provedl několika vzpomínkami jeho setkání s Albusem a nechal ji zopakovat pár pasáží, kde se jeho nadřízený zmiňoval o viteálech. Cítil, jak Kateinou myslí proběhlo zamrazení nad takovou černou magií a zároveň zvědavost.

Když z jeho mysli vystoupila, po jejím hravém úsměvu nezbyla ani stopa. Zamyšleně se mu dívala do tváře, aniž by se koukala na něj a zkousla si spodní ret. Po chvíli přeci jen promluvila.

"Jak zjistíme, do kterých předmětů svou duši uložil, když nemáme tušení kolik částí budeme hledat ani kde?"
"Předpokládám, že to budou skryté předměty. Budeme muset zjistit něco víc o době, kdy tu studoval a přijít na ně."

"A vzhledem ke stavu, v jakém se ředitel nachází, to budeme muset udělat pěkně rychle," nadhodila Kate a Severus uhnul pohledem.

Chvíli bylo ticho. Kate mu nepatrně přejela bříšky prstů vzadu po krku, kde měla sepnuté ruce a konstatovala.
"Nehodlá se dožít války. Nebo dokonce roku, je to tak?"

Severus přikývnul.
"A ty ho máš zabít," konstatovala.

Pevně sevřel rty a znovu neznatelně kývnul. Kate se neupřímně rozesmála a Severus po ní střelil nepříjemným pohledem. Utišila se a zavrtěla hlavou.

"Promiň. Netušila jsem, že tě tak nenávidí," vysvětlila a na jeho pozvednuté obočí pokračovala. "Přikáže ti, ať se staráš o dítě někoho, koho si v životě nenáviděl. Ať za něj dáš svůj život a nakonec ti schvaluje to samé u dalšího kluka, který za své problémy vděčí svým rodičům. A aby toho nebylo málo, musíš ho pak zabít. Jsem si jistá, že Temný pán není jediný narušený kouzelník, co chodí po téhle planetě."

"S tím nemohu než souhlasit."
"Takže - co s tím budeme dělat?"

"My?" zopakoval a ušklíbl se. "Ty nejsi ta, která přísahala, že někoho zabije."
Její obličej potemněl.

"To jsem přísahala už před dlouhou dobou. Teď to ale vypadá, že si to ty osoby zaslouží a dokonce si je budu moci vybrat."

"Vidím, že těch narušených kouzelníků tu bude mnohem víc," poznamenal jízlivě Severus a vysloužil si slabou ránu do hrudi.
"Sklapni. Dobře víš, že mě miluješ," zavrčela na něj nepřesvědčivě a ihned se zarazila. "Víš, jak to myslím."

Lektvarista přikývnul a zabránil Kate, aby se odtáhla, když se viditelně zavrtěla a na tváři se jí zračilo nepohodlí. Chytil její obličej do dlaní a políbil ji. Kate se od něj odtáhla a položila mu prst na rty.

"Myslím, že je teď načase, abys mi vynahradil pár věcí."
"Například?"

"Tu noc, co jsme se tak strašně opili, že si ani jeden nevzpomínáme na to, co se dělo, když jsme dorazili domů," nějakým způsobem se jí podařilo vrnět do jeho ucha a vysílat hrozbu v té krátké větě.

Pevně mu zaryla nehty do citlivé kůže na krku a v jejích očích byla jasná výzva. Severus ji k sobě přitáhl.

"Nevíš, o co žádáš."
"Vím to moc dobře."
"...uvidíme."

42. Nebezpečné zítřky

12. června 2017 v 22:24 Spoutaní

WATTPAD

42. Nebezpečné zítřky

Po Fawkesově vzplanutí již netrvalo příliš dlouho, než manželé vyrazily z ředitelny co nejpomalejší rychlochůzí. Kate Albusovy návrhy na pozdní večeři kategoricky odmítla a úspěšně je sama vyprovodila z věže.

To bylo pravděpodobně jediné pozitivum, které na celé záležitosti Severus mohl najít. Ani jeho žena, zdálo se, nehodlala snášet ředitelovy potutelné úsměvy a milé řečičky. Na rozdíl od něj to ale v její tváři nebylo tolik znát a při odchodu byla samý úsměv.

Při cestě do sklepení se z její tváře zcela vytratil a nahradila jej hluboká zamyšlenost. Severus nehodlal zahajovat konverzaci, při níž by se pravděpodobně pouze pustili do hádky a tak ji zabranou do vlastních myšlenek provázel tajnými chodbami, aby se ujistil, že se do sklepení dostanou, aniž by je nějaký student spatřil.

Překvapivě nezmizela v jejich ložnici a nepráskla za sebou dveřmi, jak od ní očekával, ale místo toho se posadila na pohovku a přitáhla si volný kus pergamenu, na nějž začala spěšně psát. Severus odložil svůj svrchní hábit a podezřívavě se na ni podíval.

"Změnila jsi taktiku a rozhodla ses místo práskání dveřmi a trucováním vypisovat svou frustraci v dopisech?" neodpustil si své rýpnutí, zatímco přešel ke knihovně a očima rychle přebíhal jednotlivé tituly.

"Jistě. Píšu tvůj epitaf, protože by to očividně nikdo jiný neudělal," odpálkovala ho bez mrknutí oka a nadále soustředěně psala.

"Jak milé," ušklíbl se, aniž by se na ni otočil, neboť dobře věděl, že to z jeho hlasu bylo patrné. "Nezapomeň tedy přidat nějaký trefný citát s kletbou pro toho, kdo se pokusí text přečíst."

Odfrkla si a rozmáchle se podepsala, než pergamen srolovala a zapečetila. Jak Severus mrknutím oka zpozoroval, ministerskou pečetí. To ho donutilo zpozornit a tentokrát se ke své ženě otočil celým tělem. Jakmile vzhlédla, pozvedl obočí.

"Co?"
"Jakou naléhavost musíš odeslat ministerstvu v takto pozdní hodinu?"

"Zítra si potřebuju vzít v práci volno a podle nových vyhlášek ministerstva, co zařídil tvůj milovaný přítel Lucius, je otcova banka povinna ohlašovat každou pitomost ministerským úřadům. Tuším, že spadáme pod Odbor mezinárodní kouzelnické spolupráce," obdařila ho jedovatým úsměvem. "To abych ti ušetřila práci s jeho sledováním a mohl ses rovnou zastavit u adresáta. Hádám, že jejich sekretářka se jmenuje Rosie Chatayová."

Zvedla se z pohovky, vzala kousek přenášecího prášku a hodila ho do ohně, který zeleně zaplál. Opatřila dopis ohnivzdorným a odesílacím kouzlem a poté ho klidně hodila do plamenů, které ho s tichým praskáním spolkly.

Znovu se otočila k Severusovi, ale nedívala se na něj se zlobou, jak by očekával. Místo toho se v jejích očích zračila únava a zdrženlivé pochopení.

"Je dobře, že mi nevěříš," poznamenala, zatímco držela jeho pohled.
"Proč si to myslíš?" optal se a záměrně se nevracel k její poznámce o Luciusovi.

"Byl bys hloupý, kdybys věřil každému," pokrčila rameny a uhnula pohledem. Přesto v jejích očích stihl zaznamenat, že na tuhle lekci přišla poté, co ji někdo podrazil.
"A ty nejsi, když věříš mně?" nenechal se odradit a snažil si nepřipouštět, jak mu na její odpovědi záleží.

Její rty se pohnuly v mdlém náznaku úsměvu, když k němu přešla a přejela mu rukama od paží k dlaním, které chytila do svých. Ani jednou nemrkla a svírala jeho pohled.

"Udělal jsi příšerné věci. Mučil jsi, zabíjel...," její hlas se vytratil, když se od ní odvrátil a jeho rty se pevně semkly. Jedna z jejích rukou hbitě zachytila jeho tvář a otočila ji zpět k sobě. Tentokrát se přiblížila natolik, že pouze šeptala a on cítil každé slovo na svých rtech. "Dělají to všichni smrtijedi. Ani jeden by nemrkl okem, kdyby mě zasáhla kletba, kdyby mě někdo ponižoval nebo kdyby se proti mně postavil vlastní otec. Ale ty jsi mučil ty, co se odvážili na mě otevřít pusu, zabil jsi ty, co na mě vztáhli ruku."

Její oči zářily divokým plamenem. I Severus viděl, jak nebezpečná žena se za nimi skrývá. Necítil ovšem strach, pouze šílený majetnický pocit. V jejích očích zajiskřilo a byť věděl, že jeho obrany mysli jsou pevně vystavěné, jako by přes ně viděla.

"Ptáš se, proč ti věřím? Protože já jsem jediná žijící osoba, na kterou se díváš jinak než na všechny ostatní."
Jeho rty se stočily v úšklebku, ale když pootevřel ústa, aby jí odporoval, umlčela ho polibkem. Navzdory jeho nutkání odporovat jejímu tvrzení jí polibek opětoval až příliš ochotně a sám ho prodlužoval tak dlouho, dokud jim nedošel dech.

"Hodláš jít za Anabelle Lesterovou," prohlásil, když se od sebe odtrhli a nabrali dech.
Zasmála se a její dech ho zašimral na krku.
"Chceš mi v tom zabránit?"

Odfrkl si a přitáhl si ji ještě blíž, byť se to zdálo nemožné. Chvíli ji sledoval, třebaže jen proto, aby ji podusil, než odpověděl.
"Vyřiď jí, že je dobrá herečka."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Nijak ji nepřekvapilo, když se ráno probudila v ložnici sama. Byla z celého dne natolik unavená, že jí bylo jasné, že se z postele nedostane dřív jak v deset hodin a Severus bude již dávno učit. Pomalu se protáhla a vyletěla do sedu, s hůlkou připravenou, když její ruka narazila na ostré hrany kovu.

Podrážděně si odfrkla a odložila hůlku, když uviděla pouze vyřezávaný stříbrný podnos, na němž byla jednoduchá snídaně, skládající se z vaječné omelety a nakrájených kousků rajčat. Podezřívavě si přitáhla cedulku, která byla hned vedle podnosu a ušklíbla se.

Bylo jí jasné, že by se Severus nikdy nesnížil k tomu, aby ji oslňoval něčím jako snídaní do postele. Jeho jediný počin během společných rán bylo dolití kávy do jejího hrníčku. A to jen tehdy, když měl tu kávu po ruce a Kate ho o to netrpělivě požádala.

Odložila kartičku s přáním dobrého rána a aniž by kdy viděla, jak vypadá rukopis Albuse Brumbála, nepochyboval, že to nebyl on. Přesto se do snídaně pustila, protože byla příliš vyhladovělá a nehodlala vyrazit k Anabelle nalačno.

Jakmile dojedla a dala si osvěžující sprchu, cítila se mnohem lépe. Vrátila se zpět do ložnice a po podnose i lístečku se slehla zem. To jí potvrdilo, že za nimi Albus poslal skřítka, který má přístup do Severusových komnat.

Neměla ovšem čas jít za ředitelem, aby mu ukázala své rozhořčení a vysvětlila mu, že si ji nepotřebuje hýčkat, protože už přeci stojí na jeho straně. Odolala nutkání ozvat se i manželovi, ale podle rozvrhu, visícího u zdi laboratoře měl momentálně dvouhodinovku Obrany s Mrzimorem, a tak bylo pravděpodobné, že by jí spíš utrhl hlavu, než vyslechl.

Vzala si tedy jeden ze svých kabátů a přemístila se poblíž testrálí farmy paní Lesterové. Měla před sebou ještě kilometr cesty pěšky, neboť ji očividně alespoň v zesílení obranných kouzel nelhala.

Pak jí ale přišlo na mysl, že ji k tomu nejspíš ponoukl více Albus, než ona a její mírné potěšení okamžitě zmizelo. Kráčela rychle, protože začal foukat nepříjemný vítr. Stáhla si svou kapuci do čela zrychlila krok

Než konečně stanula před brankou, která vedla na farmu, byla řádně prokřehlá a její nálada byla na bodu mrazu. Přesto nezapomněla několikrát zkontrolovat, zda ji někdo nesleduje a pro jistotu poslala do okolí pár matoucích zaklínadel.

Když svou hůlku přiložila k brance, chvíli napjatě čekala, zda se vůbec rozzáří. Věděla, že se s Anabelle musel ředitel spojit ihned poté, co ji přizval do Řádu a prozradil Anabellino krytí. Přesto se po vteřině obrany domu zavlnily a nechaly ji projít.

Kate se rozhlížela kolem, ale nikde nezahlédla ani testrály, ani Felixe. Obezřetně znovu vytáhla hůlku a když kráčela k domu, neustále pročesávala okolí svým pohledem. Nechtělo se jí věřit, že by byl Albus tak pošetilý a poskytl Anabelle chabé zabezpečení.

Neuklidnil ji ani pohled na testrály ve stáji, kolem níž prošla. Všichni tvorové ji pozorovali bílýma očima a odkapávala jim z tlam čerstvá krev. Kate pohled na ně nikdy neděsil, ale tentokrát měla pocit, jako by ji pozorovala smrt sama.

Oklepala se a opět zrychlila tempo. Těsně u doma se naposledy rozhlédla kolem, než hlasitě zabušila na velké domovní dveře. Za vteřinu uslyšela pohyb a když se dveře otevřely, stanula tváří v tvář majitelce.

Anabelle se na ni mile usmála, ale bylo vidět, že je obezřetnější a že se situace mezi nimi změnila.
"Kate. Čekala jsem, že přijdeš," její hlas ovšem nepostrádal obvyklou laskavost a Kate si povšimla, že jí začala tykat.
"Smím dál?" optala se Kate čistě ze zdvořilosti.

Anabelle odstoupila od dveří, aby ji uvolnila prostor a poté se rozhlédla po venkovní cestě a přes pozemky. Když zavřela a zamknula dveře, otočila se ke Kate, jež odpověděla dřív, než se jí Anabelle stihla zeptat.

"Nikdo mě nesledoval. Použila jsme několik matoucích kouzel a přemístila jsem se na tři různá místa, než jsem se vydala na farmu. Pod krycím kouzlem."

"Omlouvám se," usmála se na ni opět Anabelle, ale bylo vidět, že i tak malé gesto ji vyčerpává. Kate pocítil osten sympatie. "V poslední době je vše tak nejisté a nebezpečné, že je na místě dělat si obavy a být trochu paranoidní."

Kate pouze přikývla a nechala se odvést do obývacího pokoje, kde se posadila do jednoho z křesel u krbu, zatímco majitelka přinesla pečený koláč, který položila na malý stolek.

"Něco k pití?"
"Vodu, pokud můžu."
"Jistě."

Kate sledovala Anabelle, jak jí napouští do sklenice vodu z kohoutku a sama si zalévá šálek čaje okořeněného špetkou ohnivé whisky, jak si dovolila odhadovat dle vůně, která se linula skrz místnost.

Mladší čarodějka se mírně zamračila, protože věděla, že je Anabelle zapřísáhlá abstinentka. Nebo alespoň byla. Jakmile se Anabelle vrátila do místnosti, Katein obličej již neprozrazoval žádné emoce a bylo vidět, že to paní domu znervózňuje.

Kate ji nechala chvíli tápat ve tmě, než promluvila.
"Víte, proč jsem tady."
"Samozřejmě. Albus ti vše prozradil a přijal tě do Řádu."

"Pět let jste mě dokázala vodit za nos, předstírat, že nemáte ponětí, kdo jsem a hrát si na obyčejnou chudou majitelku farmy v nouzi. Musím vám přiznat, že jste zatraceně dobrá herečka. I můj manžel je toho názoru, a to je co říct. Jeho obvykle nepřelstí nikdo," prohodila Kate klidně, ale pečlivě sledovala Anabellin obličej.

Starší čarodějka ji obdařila polovičním úsměvem a odložila šálek čaje. Kate jí ale nedala prostor promluvit a pokračovala.
"Myslela jsem, že abstinujete. O tom jste taky lhala?"

"Kate," povzdechla si Anabelle s mírným podrážděním. "Chápu, že jsi frustrovaná, ale tvůj vztek se opravdu nemusí obracet výlučně na mě. Pokud bych ti prozradila, že jsem Albusovou přítelkyní, jak jsem mohla vědět, že se mě nepokusíš zabít? Mysli prosím na to, že jsi sem přišla jako smrtijedka, co mi dala spoustu peněz z čistě dobré vůle."

"Vidím, že se téhle nálepky nezbavím nikdy. Možná vás měl váš přítel uvědomit, že pokud bych vás sem přišla zabít jako smrtijedka, nedávala bych vám žádné peníze a rovnou vám podřízla krk, či poslala Avadu do zad," odtušila chladně Kate.

Anabelle se znovu natáhla po čaji a dopřála si velký doušek. Kate se ani nehnula a upírala na ni oči. Její vlastní sklenice s vodou ležela netknutá vedle ní.

"Každý kouzelník a čarodějka je jiná bytost. Někdo z tvých kolegů by mě zabil na místě, jiný by mě nalákal do pasti, další by to zkusil jindy. Obezřetnost je důležitá."

"To jistě. Musela jsem být neuvěřitelně nebezpečná s vidlemi, když jsem kydala hnůj. Můj oblíbený nástroj k zabíjení," neodpustila si Kate rýpnutí a ušklíbla se.

"Omlouvám se," řekla trpělivě Anabelle a pevně se na ni zadívala. "Proto jsi sem přišla, ne?"
"Pro omluvu? Ne. Kdybych měla spočítat, kolikrát se mi někdo omluvil, zvládla bych to na prstech jedné ruky."
"O co tedy jde?"

"Chci vám říct, že vás nadále hodlám podporovat. Bez ohledu na to, co si o mně myslíte, opravdu mi záleží na tomto místě a na chodu farmy. Co se týče vaší profese, děláte skvělou práci a já nechci, aby přišla vaše celoživotní dřina vniveč."

Anabelliny oči se naplnily šokem a slzami vděku.
"Kate, to-," zajíkla se a Kate proto pokračovala.

"Ale už se tu nebudu objevovat. Minimálně do té doby, než... si vyřeším určité záležitosti. Donášela jste na mě Albusi Brumbálovi a páčila ze mě první poslední o mé rodině, o bance o mé práci... Je mi líto, ale nemohu vám věřit Anabelle a jsem si jistá, že budete ráda, když se kolem vás nebude pohybovat tak pochybná osoba, jako jsem já," pověděla jí Kate a zvedla se z křesla.

Anabelle okamžitě vstala a natáhla k ní ruce, ale Kate odstoupila a sjela ji odměřeným pohledem.
"Vážím si vás jako majitelku této farmy a nadále budu vaší... řekněme obchodní partnerkou. Tam ale naše styky končí. Pět let je až příliš dlouhá doba."

"Mrzí mě to, Kate," prohlásila zkroušeně a zavrtěla hlavou.
Kate ji chvíli pozorovala, než přikývla.
"Dávejte na sebe pozor Anabelle."

S tím se otočila a vyrazila z domu. Anabelle ji jak očekávala nenásledovala, ale když kráčela úzkou pěšinou podél stájí, cítila v zádech její pohled. Odmítala se ovšem otočit a testrálům také nevěnovala další pohled.

Úlevně vydechla, když se dostala za hranice Fideliova zaklínadla a rázným krokem vyrazila. Zrušila svá matoucí kouzla, která nahradila novými a začala se přemísťovat pro případ, že by ji někdo sledoval.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Severus si v duchu pogratuloval.
Tento rok ho dokázali jeho studenti ohromit svou naprostou imbecilitou a neschopností až třetí vyučovací den. Věřil, že to musí být nový školní rekord, protože si již dlouho nepamatoval rok, kdy by druhý den nebyl vytočený k nepříčetnosti.

Nicméně mrzimorským, kterým se snažil toho dne něco vysvětlovat, to nebylo příliš platné. Všichni chápali, proč byli spojeni s havraspárskými, ovšem i u těch Severusovi ujížděli nervy. Co vlastně byla lepší volba?

Mrzimorští - nebo alespoň dobrá třetina z nich - se mu snažili za každou cenu vyhýbat a odmítali s ním navázat oční kontakt, i když byli tázáni. Nebyli hloupí, alespoň ne všichni, ale měli z mistra lektvarů hrůzu a jejich přirozená povaha soucítit, pomáhat a neútočit na nikoho, jim nedovolala oponovat, když se do nich Severus navezl.

Havraspárští oproti tomu se mu pletli do cesty, kdy jen mohli a sebejistě mu pohlíželi do očí, kdykoliv byli vyvoláni. Většina z nich byli otravní šprti, co se naučili každou učebnici zepředu dozadu a mysleli si, jak jim to zajistí Výborné.

Minerva se opravdu pletla, pokud si myslela, že nejarogantnější žáci pocházejí z jeho koleje. Severus je naštěstí od svých kolegů dokázala vycvičit, aby drželi jazyk za zuby. Ztráta bodů byla dostatečným varováním.

Přesto toho dne trpěli mnohem víc, než bylo běžné. Zčásti za to mohla neschopnost mrzimorských po prázdninách, kdy si nebyli schopni vzpomenout ani na základy obranných kouzel a také vlezlost havraspárských, kteří se naopak po prázdninách zdáli nabytí informacemi, o něž se museli nezbytně podělit se zbytkem hradu.

Dalším důvodem byla samozřejmě Kate.

Severus nad tou myšlenkou pokaždé skřípal zuby, protože se mu poslední dobou zdálo, že ať se děje cokoli, Kate je ve středu těchto událostí. Činnosti, které kdysi dělal sám byly najednou narušeny její přítomností a když byl konečně sám, stejně o ní přemýšlel.

Nepřekvapilo ho proto, když se mu i jeho kolegové celý den klidili z cesty a byl rád, když se ten den blížil ke konci. Než ovšem stihl zmizet v bezpečí svých komnat, našel před učebnou lektvarů čekat Pottera, s čímž si uvědomil, že zapomněl na jejich hodiny nitrobrany.

Odmítal to ovšem na sobě nechat znát a pokynul studentovi do prázdné učebny. Zběžně ho sjel pohledem, když se k němu otočil zády a povšiml si, že stále našlapuje opatrně a vypadá unaveně. Odtrhl od něj svůj pohled a počkal, než si Potter odložil své věci.

Když se k němu chlapec otočil, Severus si povšimnul, že má stále jasné kruhy pod očima, ale nevypadá již tak vyhuble, jako když jej viděl naposledy. Stále byl kost a kůže, ovšem lektvarista viděl nepatrné zlepšení.

"Pane profesore?" narušil ticho opatrně Potter.

Severus se přiměl probrat z překvapení, které mu přivodil klidný a vyrovnaný tón jeho studenta. Od rána vyučoval pouze duo mrzimor/havraspár, kde se mu dostávalo buď arogantního výkladu nebo bojácného koktání.

Nepočítal první dvouhodinovku nebelvíru se zmijozelem, neboť se jednalo o první ročníky, a tak i studenti jeho koleje byli obezřetní a tišší. Severusovi připadalo, že z něj mají studenti snad větší strach nyní, když učí Obranu, než když učil Lektvary.

"Ano, pane Pottere?"
"Chtěl jsem vám poděkovat," nezarazil se nad ostrým tónem svého profesora. Zatracené lvíče.

"Za to že si budeme každý třetí den zpříjemňovat večer útočením na vaši mysl? Ano, skutečně, nemáte zač, pane Pottere. Po pár minutách vás tohle nadšení jistě přejde," odvětil lektvarista a pokynul svou hůlkou k studentově. "Odložte ji na lavici. Víte, jak se máte bránit a k tomu vaši hůlku nepotřebujete."

Nečekal, že bude protestovat a také to neudělal. Jen mírně semknul rty, ale poslušně hůlku odložil na lavici vedle sebe, než od ní poodstoupil. Výraz v jeho tváři byl koncentrovaný, ale Severus pochyboval, že by se jeho schopnosti nějak výrazně zlepšily.

"Připraven?"
"Ano, pane."
"Legilimens!"

Severus musel uznat, že se mu Potter brání celkem dobře. Stále ještě zcela nepochopil způsob obran, které má ve své mysli vystavit, ale lektvaristovi dalo chvíli práci, než se probořil jeho barikádou.

Poté už to bylo, jak očekával, jedno velké chaotické klubko myšlenek a vzpomínek. Potter si zjevně uvědomil jeho přítomnost za obranami a ty tak zcela zmizely. Své myšlenky už zkrotil nedokázal.

Severus měl v plánu se jimi schválně projít, aby ho donutil reagovat, ovšem jedna ze vzpomínek na něj doslova křičela, protože se jí Potter tak očividně snažil ukrýt. Lektvaristovi stačilo pár vteřin, než ze studentovy mysli vystoupil.

Potter se lapajíc po dechu opřel dlaněmi o stehna a mírně se předklonil. Severus nemohl potlačit úšklebek, který byl z větší části pobavení, ale rychle ho skryl, když se jeho student narovnal. Lektvarista si založil ruce na hrudi a pozoroval tvář zlatého chlapce.

"Jsem si jist, že v jedné z těch knih, které jsem vám doporučil přečíst, autoři zmiňují podstatu ukrývání vzpomínek a myšlenek. Čím zuřivěji se ji snažíte ochránit, tím více vystupuje na povrch. To vede k panice a panika k selhání obran," oznámil mu a natočil hlavu na stranu. "Jsem si jist, že tuhle vzpomínku jsem neměl vidět, viďte?"

Potter se mírně začervenal a nervózně se dlaní poškrábal na krku.
"Ehm, omlouvám se, pane profesore."

"To adresujte spíše slečně Weasleyové," utrousil Severus a Potter naopak zbledl. "Ujišťuji vás, že nemám nejmenší touhu sledovat vaše milostné aféry."
"To nebylo... chci říct, my jsme... nebudete to nikomu říkat, viďte?"

"Vypadám snad na to, že bych chtěl zbytek života strávit v Azkabanu za narušování soukromí svých studentek či v rukou Molly Weasleyové? Děkuji, pane Pottere, to vynechám," odfrkl si. "Budeme pokračovat. Pokuste se tyto myšlenky schovat nebo zcela vymazat."

Pozvedl hůlku a Potter se nadechl, když se ozvalo tiché zaklepání. Severus okamžitě hůlku sklonil, otočil se k Potterovi a přiložil si prst na ústa. Potter přikývnul, sebral svou hůlku s batohem a spěšně, ale přesto neslyšně zmizel na opačném konci učebny v jednom z jejích temných rohů.

Severus se ujistil, že po něm nezůstaly nikde stopy a pootevřel dveře. Překvapeně se zarazil a přiměl se promluvit.
"Draco," pozdravil svého kmotřence a rozhlédl se po chodbě. "S čím ti mohu pomoci?"

"Severusi," kývnul Draco s přehnanou nonšalantností a poté se ušklíbl. "Nemůžeš se odtrhnout od starých zvyků? Na čem pracuješ?"

Blonďák natáhnul krk, aby se podíval do učebny, ale Severus mu výhled dokonale blokoval. Bylo vidět, že to jen zvýšilo jeho zvědavost, a tak se lektvarista rozhodl k ráznému kroku, o němž věděl, že bude fungovat.

"Pracuji na určitém typu lektvaru, pro někoho významného," odpověděl pečlivě a kladl význam na svá slova.

Draco okamžitě zblednul a přestal se pokoušet nahlédnout do místnosti. Místo toho pohledem těkal z jedné strany chodby na druhou a spěšně promluvil. Severus ho nechtěl odradit od toho, aby mu svěřil své trápení, ale také neměl dobrou výmluvu pro to, že je v jeho místnostech Potter.

Jeho kmotřenec, ale zcela upustil od svého podezření a když promluvil, Severus z jeho slov slyšel obavy a strach.
"Mohli bychom si promluvit u tebe v komnatách?"

41. Fénix

5. června 2017 v 22:20 Spoutaní

WATTPAD

41. Fénix

Držela se statečně. Nebo si to alespoň namlouvala.
Severus jí k jejímu překvapení nijak viditelně neshazoval a celé situace se chopil jako normální dospělý člověk. Což ji příšerně štvalo, protože sama se nedokázala zburcovat natolik, aby byla schopná si sama udělat těhotenský test.

Jenom při tom pomyšlení se jí roztřásly ruce a rozutekly myšlenky do všech směrů. Ráda by si připomínala chvíle, které trávila s Evou a Tannerem, kdy cítila, že by tohle měla mít taky. Že by taky měla být matka.

V moment, kdy se to ale začalo děsivě podobat skutečnosti, utekla do náruče svého muže. Nevěděla ani, jestli je nebo není v jiném stavu, ale spoléhala na něj, že za ni vyřeší všechny problémy. Nesnášela ten pocit slabosti.
Proto se rozhodla si ten lektvar vypít sama. Bez jeho přítomnosti.

Snažila se u svého rozhodnutí znít pevně a přesvědčivě, ale spíše to vyznělo jako škemrání. Severus ovšem jen mírně semknul rty a podal jí hotový lektvar. Oba vyšli z laboratoře a Kate byla vděčná, že jde jako první, a není nutné, aby nadále skrývala svou hrůzu.

Do koupelny vešla bez toho, aniž by se na něj podívala a ihned se zamkla. Věděla, že bez jejího vyzvání nevstoupí, už ho za to dobu stihla trochu poznat, ale nemohla si pomoci. Jakmile se dveře zaklaply, opřela se o ně a neslyšně sjela k zemi.

Několikrát velice potichu a opatrně nabírala vzduch, zatímco klidnila své mírně se třesoucí ruce a zírala na lahvičku s bleděmodrou tekutinou. Stiskla ji pevněji a sundala zátku. Nemohla dál čekat, už ztratila přinejmenším pět minut. Zavřela oči a vypila celý obsah.

Stálo jí to veškeré úsilí, aby se jenom zvedla ze své polohy a přešla k umyvadlu, kde si obličej několikrát opláchla studenou vodou. Nezabralo to na její nervy, ovšem přešla ji další náhlá slabost, takže to brala jako malé vítězství.

Nedokázala zvednout pohled a podívat se na sebe do zrcadla. Pevně stiskla rohy umyvadla a mrkla na malý budíček, postavený vedle kohoutků. Uběhla teprve minuta. Cítila, jak jí srdce prudce buší a je čím dál tím těžší polknout.

Potřebovala se vzchopit, ale nedokázala přemýšlet ani o jedné možnosti. O tom, co budou dělat, pokud bude test pozitivní. Nechají si to malé? A je to vůbec dobrý nápad? Netvrdila náhodou Evě, že pokud otěhotní, může svému dítěti rovnou sehnat rakev a zaplatit pohřeb?

Kousla se do jazyka a aniž by si toho byla vědoma, jedna z jejích rukou přestala drtivě svírat umyvadlo a přesunula se na její břicho. Jemně se dotýkala látky svého hábitu a každý mělký nádech cítila na své dlani.

Pustila umyvadlo a rozšněrovala svůj hábit, dokud tam nestála pouze v kalhotách a tílku. Pak její břicho objímaly obě její ruce a Kate musela přemáhat slzy, když se znovu snažila uklidnit. Mrkla zpět k umyvadlu.
Měla ještě dvě minuty.

Její mysl zcela nesmyslně zaběhla k její matce. Jen z té myšlenky na ni jí naskočila husí kůže. Jak se cítila, když zjistila, že ji čeká? Viviene bylo jednadvacet, když se dostala do jiného stavu. Později, než bylo na čistokrevné zvykem, ale stále v hraničním věku.

Byla šťastná? Byla vůbec předtím šťastná? Kate nikdy neznala Sebastiana jinak, než jako tyranského muže, kterého nezajímalo nic, než jeho vlastní život a prosperita. Mohla ho její matka vůbec někdy milovat?

Nebyla tu, aby jí mohla odpovědět. Přesto jako by cítila, že je tu její duše s ní a stojí za ní. Jednu ruku položenou na jejím rameni a tu druhou přes její spojené ruce na břiše. Viviene ji milovala a Kate to dokázala rozpoznat až ve chvíli, kdy se pro ni rozhodla zemřít.

Naplnilo ji to smutkem, ale i odvahou. Takovou, co viděla u své matky. Zvedla pohled a podívala se na svůj odraz. Její matka za ní samozřejmě nestála, ale Kate ji vedle sebe cítila víc, než kdy předtím.

Kate zvedla hlavu. Její oči se v zrcadle leskly a odrážely tlumené světlo v místnosti. Byla bledá, s kruhy pod očima a mírně propadlými tvářemi, ale její oči zářily. Zvládne to. Oba to zvládnou. Nemá jinou možnost.

Chytila lem svého tílka a nadzvedla ho.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Přemýšlel, zda to vůbec byl dobrý nápad, nechat ji samotnou. Byl ochoten si připustit, že měl o ni obavy. Vypadala ještě bledší, když od něj převzala do třesoucích rukou lahvičku a zmizela v koupelně bez dalšího pohledu jeho směrem.

Respektoval její rozhodnutí, byť mu to nebylo příliš po chuti. Nebyl v pozici, kdy by od ní mohl cokoliv požadovat. Jejich příměří trvalo sotva dvacet čtyři hodin a rozhodně by nebylo moudré, aby na ni nějak tlačil.

Na okamžik se posadil, než opět vstal a začal netrpělivě přecházet po pokoji. Mračil se čím dál tím víc, když si uvědomil, jak nervózně u toho musí působit, ale nedokázal se přinutit k tomu, aby toho nechal.

Začal si připadat stejně ztraceně, jako vypadala Kate, když neustále zaměstnával své ruce střídavým kroucením a mačkáním. Věděl, že už to bylo pět minut, ale bylo mu také jasné, že se Kate nejdřív potřebovala přinutit k tomu, aby ten lektvar pozřela.

Věděl, že jeho schopnostem důvěřuje, o tom ho už několikrát přesvědčila. Sám si byl víc než jistý, že ten lektvar namíchal správně. Zatřepal hlavou a jeho mysl se začala probírat uběhlými týdny a zkoumala Kateino chování ze všech možných úhlů.

Z jeho myšlenek ho vyrušil slabý proud tekoucí vody, který po chvilce přestal. Severus se zastavil a zaváhal s hůlkou napřaženou směrem ke dveřím. Znovu se jí udělalo špatně nebo zamotala hlava? Určitě by slyšel, kdyby omdlela.

Zatřepal hlavou a schoval hůlku. Zamračení na jeho obličeji se opět prohloubilo a lektvarista si netrpělivě založil ruce na hrudi. Stále to byla Kate. Žena, co se na něj nebála zvýšit hlas, co dokázala odzbrojit tři kouzelníky zaráz a co se postavila tváří v tvář Temnému pánovi.

Nezměnila se zničehonic v delikátní květinku. Těhotenství z ní nedělá někoho, kdo se o sebe neumí postarat. Zarazil se. Pokud tedy byla těhotná. Výsledkem si bude jistý, až Kate vyjde z koupelny a sdělí mu to. To mu nijak nepomohlo se uklidnit.

Zrovna se chystal na své další prošlapávání neviditelné cestičky po ložnici, když se ozval cvaknutí zámku. Severus se okamžitě zastavil a svěsil ruce, aby nevypadal tak nepřátelsky. Jeho pohled se zabodl do dveří, které se pomalu otevřely.

Kate si svlékla svůj hábit, takže zůstala oděná pouze v kalhotách a tílku a bosá vyšla z koupelny. Udělala do místnosti dva kroky a její ruce poslepu zachytily kliku. Tiše zaklapla dveře a opřela se o ně.

Severus netušil, co si myslí, či jaký je výsledek, neboť nebyl natolik hloupý, aby se pokoušel o nitrozpyt a z její tváře se nedalo nic vyčíst. Několikrát proběhla očima po pokoji, než se pevně zadívala do jeho očí.

Stejně jako slyšel, tak i cítil její nádech ve ztichlé místnosti.

"Je negativní."
Mrknul, ale pohledem neuhnul, stejně jako ona. Z jejího hlasu nezněl žádný cit. Smutek, vztek, radost; nic.

"Jsi v pořádku?" zeptal se obezřetně, když pochopil, že mu více neřekne sama.
"Proč bych nebyla?"

Přimhouřil oči.
"Tohle je ta chvíle, kdy máš zpochybňovat můj um a požadovat další lektvar. Nebo vyrazit k Mungovi a-"

"Věřím tvým schopnostem," prohlásila a odlepila se od dveří. "Viděla jsem tě ten lektvar vařit. Vypila jsem ho, počkala jsem pět minut."

Vyhrnula si své tílko a Severusův pohled spočinul na modré mlze, která se nevinně tiskla na ploché břicho jeho manželky. Kate téměř okamžitě shrnula oblečení na své místo.

"Nejsem těhotná."
"Vidím. A jsi v pořádku?" zatlačil na ni a mírně naklonil hlavu na stranu.

Kate se na něj podívala a pokusila se přikývnout, ale Severus se na ni pevně zahleděl, takže jen neviditelně trhla hlavou ke straně a odvrátila pohled.

"Já... takhle je to lepší ne? Vůbec by to naší situaci nepomohlo. Bylo by v nebezpečí. Naše dítě-" zasekla se na tom slově, jako by jí do krku vrazili nůž a otočili jím.

Severus neznal slova, která by ji byla schopná povzbudit a věřil tomu, že by je ani neposlouchala nebo by z jeho úst vyzněly zcela špatně. Přešel k ní, ale jeho žena byla rychlejší a tak stihnul jen letmo pohnout rukama, když ho Kate pevně objala kolem pasu.

Objal ji kolem ramen a letmo ji líbnul na temeno hlavy. Kate ho pevně svírala a cítil její slzy přes svůj hábit. Nevzlykala, netřásla se, jen ronila slzy pro dítě, které nikdy neexistovalo. Severus odolal svému povzdechnutí.

Neměl pro ni slova, která by jí pomohla. Objal ji tedy pevněji a položil svou bradu na temeno její hlavy. Mnohem silněji, než kdykoliv jindy si přál, aby jí byl schopen nabídnout lepší budoucnost.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Nepřekvapilo ho, že usnula téměř ihned poté, co ji přiměl si lehnout. Chtěl se ujistit, že bude v pořádku, ale nemohl u ní zůstat, neboť si ho opět zavolal do ředitelny Albus. Tentokrát byly všechny jeho zprávy naprosto příšerné.

Temný pán dokázal nabourat několik sfér ministerstva a tak teď s Luciusem ve vedení téměř každé oddělení mělo ve svém týmu nějakého smrtijeda. Kromě oddělení spojené s mudly. Tam Lucius pracoval na jejich plném zrušení a vyhazoval zaměstnance bez sebemenších důvodů.

Nové obsazování zaměstnanců se neobešlo bez nepříjemných potyček, kde se většinou jednalo o členy Fénixova řádu, kteří se někdy se svými "novými kolegy" setkali s napřaženými hůlkami a kletbami na jazyku.

Ředitel si nemohl nevšimnout, jak málo mu lektvarista věnuje pozornost, když se neobtěžoval obdařit své kolegy nemístnými poznámkami a ironickými připomínkami. Severus na jeho starostlivé dotazování ovšem neodpovídal a co nejrychleji z ředitelny odešel.

Již po cestě do sklepení věděl, že to Albuse jen tak nepustí, ale neměl náladu se tomu starci postavit ještě téhož večera. Bylo pro něj těžké už jen to, když se měl sám pokusit vyznat se ve svých dotíravých myšlenkách.

Doufal, že se Kate neprobudí, když se celý zničený usadil na pohovku a promnul si oči. Nebyl si jistý, jak by se jí dokázal postavit. Necítil se natolik unavený, aby šel spát a vytáhl si raději knihu, s níž se pohodlněji usadil.

Nejspíš cítila jeho magii, když vešel, protože se za pár minut objevila v pokoji a usadila se vedle něj. Kolem těla si držela jeho plášť, aby se zahřála, protože se stihla převléknout do jedné ze svých nočních košilek.

Severus jí ovšem nevěnoval příliš pozornosti, ale mírně se k ní natočil, kdyby mu chtěla něco sdělit. Chvíli na něj zamyšleně hleděla a lektvarista se musel kousat do rtu, aby se na ni neosočil, než promluvila.

"Jak tohle zvládáš?"
"Prosím?"
"Předstírat, že je všechno v pohodě. Před ním."

Severus zvedl pohled a pátravě se na ni zadíval. Upřímně mu jeho pohled oplácela a hrála si s malými sponami po stranách jeho pláště.

"Považuješ mne za zrádce?"
"Považuji sebe za zrádce."

Překvapila ho, protože i když si všimnul jejího odporu k vraždění i celé smrtijedské společnosti, nikdy svůj názor nevyřkla nahlas. Frustrovalo ho, že si někdy myslel, jak blízko má k tomu, aby pochopil, co se skrývá za její maskou, jen aby ho nadále mátla.

"Proč to říkáš mně?"
"A komu jinému můžu věřit?"
"Eva-"

"Eva není smrtijedka, stejně jako Joe a Tanner by mi s největší pravděpodobností neodpověděl."
"Co tě vede k myšlence, že se teď nezvednu a nevyhledám Temného pána?"
"Fakt, že pokud bys to udělal, tvoje krytí by bylo v háji."

Nehnul brvou, ale v hlavě mu horečně pracovalo. Přemýšlel nad každou konverzací i činem, který v její přítomnosti udělal. Pokusil se zahrát na jistou kartu.

"Temný pán ví, že pracuji pro Brumbála. Moje loajalita vůči němu je zcela nepochybná."
Odfrkla si, ale bylo to spíš pobavení než zlomyslnost. Zavrtěla hlavou a mírně přivřela oči, když na něj pohlédla.

"A ví, jak moc jsi loajální k řediteli? A jakou práci pro něj odvádíš?"
"Směřuješ k něčemu konkrétnímu? Protože pokud ne, rád bych tuto nesmyslnou konverzaci ukončil."

"Mám velmi spolehlivý zdroj," prohodila zcela uvolněně, skoro jako by potlačovala úsměv.
"Koho?"
"Ředitele."

"Co by ti-"
"Nechal mě vstoupit do své mysli. Když jsem dnes přišla."

Severusova hrůza se rychle změnila na vztek. Zaklapl knihu, ale než mohl vstát a odletaxovat se přímo do Albusových komnat a vytáhnout toho bezduchého, nepřemýšlejícího starce z postele, Kate ho svou nohou zatlačila zpět do pohovky.

Lektvarista se nutil ke klidu. Ostře se podíval na svou ženu.
"Co hodláš dělat?"

"Rozhodně na tebe nepůjdu žalovat," odpověděla kousavě na jeho nepříjemný tón, než se zadívala do plamenů. "Jsem ráda, že to udělal."
"Chceš hrát na obě strany? Využít slabého článku, až se to bude hodit?"

Znovu se na něj podívala a k jeho překvapení ho chytila za ruku, kterou měl sevřenou v pěst. Pokusil se odtáhnout, ale její stisk byl silný.

"Mně už nepomůže žádné přebíhání. Ale pokud tuhle válku nějak přežiju, nechci skončit na straně vrahů a psychopatů. Pokud Potter dokáže zabít... Jeho... stejně mě odsoudí. Za to, co jsem udělala, kolik lidí jsem zabila-"

"Za to odsoudí i mě. Pořád si chceš hrát na špeha, když tě od Azkabanu nezachrání nic, dokonce ani změna strany?"
"Nemám na vybranou."
"Jak-"

"Nemám," vyštěkla a přerušila ho. Její oči opět zářily. "Nemám už nikoho. Jenom tebe. Řekni mi, že jsem hloupá, ale je to tak. Zvykla jsem si na tohle. Na nás."

Ztichla a její pohled byl váhavý, ale přesto nesl dostatečnou dávku klidu. Natáhla k němu pravou ruku a stočila ji kolem jeho krku. Přitáhla si jeho hlavu k sobě a sama se pohnula vpřed. Severus se neodtáhnul, když ho políbila.

Když se oba natáhli po vzduchu, opřela jejich čela o sebe a beze slov se na něj dívala. Severus jí pohled opětoval a očekával další vyzvídání, ale Kate se pouze mírně odtáhla, aby se schoulila k jeho krku.

"Opravdu? Necháš se takto jednoduše přesvědčit?"
Zasmála se a její dech ho zašimral na krku.
"Chceš abych se začala vztekat jako malý děcko? Pokud tě to potěší..."

Tentokrát si povzdechl nahlas a přitáhl si svou knihu zpět. Kate se ze svého místa nehnula a prsty pravé ruky nepřítomně přejížděla po jeho krku k hrudníku.

"Pravděpodobně umřeme," oznámil jí ploše a otočil stránku.
Na okamžik se zastavila, než se ho pevně chytila a opřela se.
"Spoléhám na tvé slovo."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Dveře ředitelny se doslova rozrazily a Albus nenuceně zvedl pohled od rozečtených dopisů na svém stole. Neubránil se potutelnému úsměvu, když se těsně za lektvaristou objevila Kate, která se obezřetně rozhlížela po místnosti.

"Severusi, copak tě-"
"Co mě přivádí za tebou? Albusi, buď od té dobroty a neshazuj naši inteligenci planými řečmi," přerušil ho otráveně Severus a posadil se na židli naproti řediteli.

Kate mezitím přešla celou místnost, ale její oči stále bloumaly po magických předmětech, knihách a únikových cestách. Nakonec se postavila za svého muže a opřela své ruce na zadní opěrku jeho židle.

Severus se s úšklebkem zadíval na svého nadřízeného a pozdvihl obočí. Albus mu nemusel číst myšlenky, aby pochopil, co se mu snaží sdělit. Ředitel tedy s úsměvem pokynul Kate k druhé židli, ale ta pouze pozdvihla obočí v děsivě přesné mimice svého muže.

Albus se neubránil dalšímu pousmání, které se změnilo v uchechtnutí v okamžiku, kdy se na něj oba manželé zamračili. Zvedl tedy mírně ruce na znamení míru a poté je složil do stříšky na stole. Zaměřil se na Kate.

"Omlouvám se za tak špatné načasování pro svůj návrh, ovšem měl jsem za to, že by to trvalo ještě příliš dlouho, než by tě Severus zasvětil do naší vlastní organizace," pověděl jí bezstarostně a Severus se na něj nevěřícně zadíval.
"Přešli jsme na tykání?" rýpla si Kate okamžitě a vysloužila si pobavený úsměv od ředitele.

"Pro někoho mého věku je příhodnější mladé nijak netitulovat. Smím tedy požádat o tuto výsadu nebo budu příliš dotěrný?"
"Začínám si myslet, že větší potíže v oslovování budu mít já," poznamenala Kate, ale přikývla.

"Děkuji, Kate" obdařil ji dalším úsměvem Albus, ale Kate stále neupustila od svých podezřívavých pohledů.
"Jak jste se dostal k názoru, že jsem natolik spolehlivá osoba, abyste se mě pokoušel nalákat na svou stranu?" optala se ho Kate a Severus zvažoval, zda-li Albusovi vyká úmyslně.

"Také mám spolehlivé zdroje," usmál se na ni a pokračoval, když viditelně ztuhla. "Nikdo ze smrtijedů, neměj obavy."
"Kdo tedy?"
"Anabelle Lesterová."

Kate zalapala po dechu a pevněji sevřela hrany židle. Zatřepala hlavou a na její tváři se usadil ironický úšklebek. I Severus se překvapeně zadíval na Albuse, který se jako obvykle netvářil nijak vyveden z míry.

"Jak dlouho na mě donáší?"

"Anabelle není žádný špeh, Kate," pronesl mírně Albus a opět jí pokynul k volné židli. Neposadila se. "Je to má dlouholetá přítelkyně. Ozvala se mi, když na její farmě vyvstaly finanční potíže, ovšem než jsem se stihl zorganizovat, měla už peníze na účtě a téměř létala v oblacích z mladé ženy, která jí zcela bezvýhradně darovala deset tisíc galeonů. Věděl jsem, že to musí být někdo z našeho světa, kdo je dobře zabezpečená a takových rodin je nejvíce čistokrevných."

"Je to pět let. Věděl jste o mně a za celou dobu jste mě ani jedinkrát nekontaktoval. Proč teď?" zeptala se, ale sama si hořce odpověděla. "Neobtěžujte se. Provdala jsem se za Severuse a hodím se vám do plánů, protože víte, že mi na něm záleží a nezradila bych ho."

Zasmála se a zavrtěla hlavou. Popošla k velkému oknu, z nějž se pár minut dívala na bradavické pozemky. Když se obrátila zpět k řediteli, bylo na ní vidět, že je rozhořčená, ale zároveň na ni udělal dojem.

"A pak že nic není na tom, jaký jste manipulativní bastard."
"Kate!" sykl na ni Severus, byť s ní z velké části souhlasil. Albus byl stále jedním z mála lidí, kteří za lektvaristou stáli v těžkých časech.

"Budu to brát jako poklonu," odvětil s dalším úsměvem Albus a sám vstal ze svého křesla, obešel stůl a postavil se vedle Kate. "Věřím, že znám odpověď, ale přesto se musím oficiálně zeptat. Vstupuješ do Fénixova řádu?"

"Prosím?!" vyprskl Severu zlostně a vyskočil ze svého místa. "O ničem takovém nepadlo ani slovo, Albusi. Už tak jsi nás postavil do šílené situace. Není třeba ji ještě zhoršovat."
"Věřím tomu, že se situace alespoň mírně zlepší," odporoval klidně Albus.

Severus pohledem zamířil ke své ženě, ale ta ho pouze obdařila zamyšleným pohledem, který lektvarista kvitoval zamračením.

"Ty s tím souhlasíš?"
"Není to ideální," připustila. "Ale zatím nejlepší řešení, které máme."
"Nejlepší?"

"Samozřejmě. Když Fénixův řád vyhraje a my oba budeme na té správné straně, máme větší šance se nedostat do Azkabanu. Alespoň ne nadlouho," pokrčila rameny a obrátila se k řediteli. "Pokud nás podpoří hlavní modla strany světla, neměl by to být příliš velký problém."

Albus se potutelně usmál a mrknul na Severuse.
"Čí způsob myšlení mi to jen připomíná," utrousil směrem k lektvaristovi, než vytáhnul hůlku směrem ke Kate.

Ta shrnula pravý rukáv svého pláště a Albus ji na holou kůži položil hůlku. Na jejím druhém předloktí se rozvinul světle bílý fénix, jenž se vpil o kůže a zmizel. Když ředitel odtáhnul hůlku, nebyl na její ruce znát žádný rozdíl.

"Vítej v řadách Fénixe," prohlásil již vážně Albus.

Než stihla Kate odvětit, či Severus barvitě nadávat, Fawkes, který seděl na svém bidýlku za nimi, vzplál a během chvíle z něj nezbylo nic jiného než prach. Všichni tři se dívali na hromádku šedivého popela, než se Kate ironicky pousmála.

"Teď jen doufejme, že nám tím nechtěl něco sdělit."