41. Fénix

5. června 2017 v 22:20 |  Spoutaní

WATTPAD

41. Fénix

Držela se statečně. Nebo si to alespoň namlouvala.
Severus jí k jejímu překvapení nijak viditelně neshazoval a celé situace se chopil jako normální dospělý člověk. Což ji příšerně štvalo, protože sama se nedokázala zburcovat natolik, aby byla schopná si sama udělat těhotenský test.

Jenom při tom pomyšlení se jí roztřásly ruce a rozutekly myšlenky do všech směrů. Ráda by si připomínala chvíle, které trávila s Evou a Tannerem, kdy cítila, že by tohle měla mít taky. Že by taky měla být matka.

V moment, kdy se to ale začalo děsivě podobat skutečnosti, utekla do náruče svého muže. Nevěděla ani, jestli je nebo není v jiném stavu, ale spoléhala na něj, že za ni vyřeší všechny problémy. Nesnášela ten pocit slabosti.
Proto se rozhodla si ten lektvar vypít sama. Bez jeho přítomnosti.

Snažila se u svého rozhodnutí znít pevně a přesvědčivě, ale spíše to vyznělo jako škemrání. Severus ovšem jen mírně semknul rty a podal jí hotový lektvar. Oba vyšli z laboratoře a Kate byla vděčná, že jde jako první, a není nutné, aby nadále skrývala svou hrůzu.

Do koupelny vešla bez toho, aniž by se na něj podívala a ihned se zamkla. Věděla, že bez jejího vyzvání nevstoupí, už ho za to dobu stihla trochu poznat, ale nemohla si pomoci. Jakmile se dveře zaklaply, opřela se o ně a neslyšně sjela k zemi.

Několikrát velice potichu a opatrně nabírala vzduch, zatímco klidnila své mírně se třesoucí ruce a zírala na lahvičku s bleděmodrou tekutinou. Stiskla ji pevněji a sundala zátku. Nemohla dál čekat, už ztratila přinejmenším pět minut. Zavřela oči a vypila celý obsah.

Stálo jí to veškeré úsilí, aby se jenom zvedla ze své polohy a přešla k umyvadlu, kde si obličej několikrát opláchla studenou vodou. Nezabralo to na její nervy, ovšem přešla ji další náhlá slabost, takže to brala jako malé vítězství.

Nedokázala zvednout pohled a podívat se na sebe do zrcadla. Pevně stiskla rohy umyvadla a mrkla na malý budíček, postavený vedle kohoutků. Uběhla teprve minuta. Cítila, jak jí srdce prudce buší a je čím dál tím těžší polknout.

Potřebovala se vzchopit, ale nedokázala přemýšlet ani o jedné možnosti. O tom, co budou dělat, pokud bude test pozitivní. Nechají si to malé? A je to vůbec dobrý nápad? Netvrdila náhodou Evě, že pokud otěhotní, může svému dítěti rovnou sehnat rakev a zaplatit pohřeb?

Kousla se do jazyka a aniž by si toho byla vědoma, jedna z jejích rukou přestala drtivě svírat umyvadlo a přesunula se na její břicho. Jemně se dotýkala látky svého hábitu a každý mělký nádech cítila na své dlani.

Pustila umyvadlo a rozšněrovala svůj hábit, dokud tam nestála pouze v kalhotách a tílku. Pak její břicho objímaly obě její ruce a Kate musela přemáhat slzy, když se znovu snažila uklidnit. Mrkla zpět k umyvadlu.
Měla ještě dvě minuty.

Její mysl zcela nesmyslně zaběhla k její matce. Jen z té myšlenky na ni jí naskočila husí kůže. Jak se cítila, když zjistila, že ji čeká? Viviene bylo jednadvacet, když se dostala do jiného stavu. Později, než bylo na čistokrevné zvykem, ale stále v hraničním věku.

Byla šťastná? Byla vůbec předtím šťastná? Kate nikdy neznala Sebastiana jinak, než jako tyranského muže, kterého nezajímalo nic, než jeho vlastní život a prosperita. Mohla ho její matka vůbec někdy milovat?

Nebyla tu, aby jí mohla odpovědět. Přesto jako by cítila, že je tu její duše s ní a stojí za ní. Jednu ruku položenou na jejím rameni a tu druhou přes její spojené ruce na břiše. Viviene ji milovala a Kate to dokázala rozpoznat až ve chvíli, kdy se pro ni rozhodla zemřít.

Naplnilo ji to smutkem, ale i odvahou. Takovou, co viděla u své matky. Zvedla pohled a podívala se na svůj odraz. Její matka za ní samozřejmě nestála, ale Kate ji vedle sebe cítila víc, než kdy předtím.

Kate zvedla hlavu. Její oči se v zrcadle leskly a odrážely tlumené světlo v místnosti. Byla bledá, s kruhy pod očima a mírně propadlými tvářemi, ale její oči zářily. Zvládne to. Oba to zvládnou. Nemá jinou možnost.

Chytila lem svého tílka a nadzvedla ho.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Přemýšlel, zda to vůbec byl dobrý nápad, nechat ji samotnou. Byl ochoten si připustit, že měl o ni obavy. Vypadala ještě bledší, když od něj převzala do třesoucích rukou lahvičku a zmizela v koupelně bez dalšího pohledu jeho směrem.

Respektoval její rozhodnutí, byť mu to nebylo příliš po chuti. Nebyl v pozici, kdy by od ní mohl cokoliv požadovat. Jejich příměří trvalo sotva dvacet čtyři hodin a rozhodně by nebylo moudré, aby na ni nějak tlačil.

Na okamžik se posadil, než opět vstal a začal netrpělivě přecházet po pokoji. Mračil se čím dál tím víc, když si uvědomil, jak nervózně u toho musí působit, ale nedokázal se přinutit k tomu, aby toho nechal.

Začal si připadat stejně ztraceně, jako vypadala Kate, když neustále zaměstnával své ruce střídavým kroucením a mačkáním. Věděl, že už to bylo pět minut, ale bylo mu také jasné, že se Kate nejdřív potřebovala přinutit k tomu, aby ten lektvar pozřela.

Věděl, že jeho schopnostem důvěřuje, o tom ho už několikrát přesvědčila. Sám si byl víc než jistý, že ten lektvar namíchal správně. Zatřepal hlavou a jeho mysl se začala probírat uběhlými týdny a zkoumala Kateino chování ze všech možných úhlů.

Z jeho myšlenek ho vyrušil slabý proud tekoucí vody, který po chvilce přestal. Severus se zastavil a zaváhal s hůlkou napřaženou směrem ke dveřím. Znovu se jí udělalo špatně nebo zamotala hlava? Určitě by slyšel, kdyby omdlela.

Zatřepal hlavou a schoval hůlku. Zamračení na jeho obličeji se opět prohloubilo a lektvarista si netrpělivě založil ruce na hrudi. Stále to byla Kate. Žena, co se na něj nebála zvýšit hlas, co dokázala odzbrojit tři kouzelníky zaráz a co se postavila tváří v tvář Temnému pánovi.

Nezměnila se zničehonic v delikátní květinku. Těhotenství z ní nedělá někoho, kdo se o sebe neumí postarat. Zarazil se. Pokud tedy byla těhotná. Výsledkem si bude jistý, až Kate vyjde z koupelny a sdělí mu to. To mu nijak nepomohlo se uklidnit.

Zrovna se chystal na své další prošlapávání neviditelné cestičky po ložnici, když se ozval cvaknutí zámku. Severus se okamžitě zastavil a svěsil ruce, aby nevypadal tak nepřátelsky. Jeho pohled se zabodl do dveří, které se pomalu otevřely.

Kate si svlékla svůj hábit, takže zůstala oděná pouze v kalhotách a tílku a bosá vyšla z koupelny. Udělala do místnosti dva kroky a její ruce poslepu zachytily kliku. Tiše zaklapla dveře a opřela se o ně.

Severus netušil, co si myslí, či jaký je výsledek, neboť nebyl natolik hloupý, aby se pokoušel o nitrozpyt a z její tváře se nedalo nic vyčíst. Několikrát proběhla očima po pokoji, než se pevně zadívala do jeho očí.

Stejně jako slyšel, tak i cítil její nádech ve ztichlé místnosti.

"Je negativní."
Mrknul, ale pohledem neuhnul, stejně jako ona. Z jejího hlasu nezněl žádný cit. Smutek, vztek, radost; nic.

"Jsi v pořádku?" zeptal se obezřetně, když pochopil, že mu více neřekne sama.
"Proč bych nebyla?"

Přimhouřil oči.
"Tohle je ta chvíle, kdy máš zpochybňovat můj um a požadovat další lektvar. Nebo vyrazit k Mungovi a-"

"Věřím tvým schopnostem," prohlásila a odlepila se od dveří. "Viděla jsem tě ten lektvar vařit. Vypila jsem ho, počkala jsem pět minut."

Vyhrnula si své tílko a Severusův pohled spočinul na modré mlze, která se nevinně tiskla na ploché břicho jeho manželky. Kate téměř okamžitě shrnula oblečení na své místo.

"Nejsem těhotná."
"Vidím. A jsi v pořádku?" zatlačil na ni a mírně naklonil hlavu na stranu.

Kate se na něj podívala a pokusila se přikývnout, ale Severus se na ni pevně zahleděl, takže jen neviditelně trhla hlavou ke straně a odvrátila pohled.

"Já... takhle je to lepší ne? Vůbec by to naší situaci nepomohlo. Bylo by v nebezpečí. Naše dítě-" zasekla se na tom slově, jako by jí do krku vrazili nůž a otočili jím.

Severus neznal slova, která by ji byla schopná povzbudit a věřil tomu, že by je ani neposlouchala nebo by z jeho úst vyzněly zcela špatně. Přešel k ní, ale jeho žena byla rychlejší a tak stihnul jen letmo pohnout rukama, když ho Kate pevně objala kolem pasu.

Objal ji kolem ramen a letmo ji líbnul na temeno hlavy. Kate ho pevně svírala a cítil její slzy přes svůj hábit. Nevzlykala, netřásla se, jen ronila slzy pro dítě, které nikdy neexistovalo. Severus odolal svému povzdechnutí.

Neměl pro ni slova, která by jí pomohla. Objal ji tedy pevněji a položil svou bradu na temeno její hlavy. Mnohem silněji, než kdykoliv jindy si přál, aby jí byl schopen nabídnout lepší budoucnost.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Nepřekvapilo ho, že usnula téměř ihned poté, co ji přiměl si lehnout. Chtěl se ujistit, že bude v pořádku, ale nemohl u ní zůstat, neboť si ho opět zavolal do ředitelny Albus. Tentokrát byly všechny jeho zprávy naprosto příšerné.

Temný pán dokázal nabourat několik sfér ministerstva a tak teď s Luciusem ve vedení téměř každé oddělení mělo ve svém týmu nějakého smrtijeda. Kromě oddělení spojené s mudly. Tam Lucius pracoval na jejich plném zrušení a vyhazoval zaměstnance bez sebemenších důvodů.

Nové obsazování zaměstnanců se neobešlo bez nepříjemných potyček, kde se většinou jednalo o členy Fénixova řádu, kteří se někdy se svými "novými kolegy" setkali s napřaženými hůlkami a kletbami na jazyku.

Ředitel si nemohl nevšimnout, jak málo mu lektvarista věnuje pozornost, když se neobtěžoval obdařit své kolegy nemístnými poznámkami a ironickými připomínkami. Severus na jeho starostlivé dotazování ovšem neodpovídal a co nejrychleji z ředitelny odešel.

Již po cestě do sklepení věděl, že to Albuse jen tak nepustí, ale neměl náladu se tomu starci postavit ještě téhož večera. Bylo pro něj těžké už jen to, když se měl sám pokusit vyznat se ve svých dotíravých myšlenkách.

Doufal, že se Kate neprobudí, když se celý zničený usadil na pohovku a promnul si oči. Nebyl si jistý, jak by se jí dokázal postavit. Necítil se natolik unavený, aby šel spát a vytáhl si raději knihu, s níž se pohodlněji usadil.

Nejspíš cítila jeho magii, když vešel, protože se za pár minut objevila v pokoji a usadila se vedle něj. Kolem těla si držela jeho plášť, aby se zahřála, protože se stihla převléknout do jedné ze svých nočních košilek.

Severus jí ovšem nevěnoval příliš pozornosti, ale mírně se k ní natočil, kdyby mu chtěla něco sdělit. Chvíli na něj zamyšleně hleděla a lektvarista se musel kousat do rtu, aby se na ni neosočil, než promluvila.

"Jak tohle zvládáš?"
"Prosím?"
"Předstírat, že je všechno v pohodě. Před ním."

Severus zvedl pohled a pátravě se na ni zadíval. Upřímně mu jeho pohled oplácela a hrála si s malými sponami po stranách jeho pláště.

"Považuješ mne za zrádce?"
"Považuji sebe za zrádce."

Překvapila ho, protože i když si všimnul jejího odporu k vraždění i celé smrtijedské společnosti, nikdy svůj názor nevyřkla nahlas. Frustrovalo ho, že si někdy myslel, jak blízko má k tomu, aby pochopil, co se skrývá za její maskou, jen aby ho nadále mátla.

"Proč to říkáš mně?"
"A komu jinému můžu věřit?"
"Eva-"

"Eva není smrtijedka, stejně jako Joe a Tanner by mi s největší pravděpodobností neodpověděl."
"Co tě vede k myšlence, že se teď nezvednu a nevyhledám Temného pána?"
"Fakt, že pokud bys to udělal, tvoje krytí by bylo v háji."

Nehnul brvou, ale v hlavě mu horečně pracovalo. Přemýšlel nad každou konverzací i činem, který v její přítomnosti udělal. Pokusil se zahrát na jistou kartu.

"Temný pán ví, že pracuji pro Brumbála. Moje loajalita vůči němu je zcela nepochybná."
Odfrkla si, ale bylo to spíš pobavení než zlomyslnost. Zavrtěla hlavou a mírně přivřela oči, když na něj pohlédla.

"A ví, jak moc jsi loajální k řediteli? A jakou práci pro něj odvádíš?"
"Směřuješ k něčemu konkrétnímu? Protože pokud ne, rád bych tuto nesmyslnou konverzaci ukončil."

"Mám velmi spolehlivý zdroj," prohodila zcela uvolněně, skoro jako by potlačovala úsměv.
"Koho?"
"Ředitele."

"Co by ti-"
"Nechal mě vstoupit do své mysli. Když jsem dnes přišla."

Severusova hrůza se rychle změnila na vztek. Zaklapl knihu, ale než mohl vstát a odletaxovat se přímo do Albusových komnat a vytáhnout toho bezduchého, nepřemýšlejícího starce z postele, Kate ho svou nohou zatlačila zpět do pohovky.

Lektvarista se nutil ke klidu. Ostře se podíval na svou ženu.
"Co hodláš dělat?"

"Rozhodně na tebe nepůjdu žalovat," odpověděla kousavě na jeho nepříjemný tón, než se zadívala do plamenů. "Jsem ráda, že to udělal."
"Chceš hrát na obě strany? Využít slabého článku, až se to bude hodit?"

Znovu se na něj podívala a k jeho překvapení ho chytila za ruku, kterou měl sevřenou v pěst. Pokusil se odtáhnout, ale její stisk byl silný.

"Mně už nepomůže žádné přebíhání. Ale pokud tuhle válku nějak přežiju, nechci skončit na straně vrahů a psychopatů. Pokud Potter dokáže zabít... Jeho... stejně mě odsoudí. Za to, co jsem udělala, kolik lidí jsem zabila-"

"Za to odsoudí i mě. Pořád si chceš hrát na špeha, když tě od Azkabanu nezachrání nic, dokonce ani změna strany?"
"Nemám na vybranou."
"Jak-"

"Nemám," vyštěkla a přerušila ho. Její oči opět zářily. "Nemám už nikoho. Jenom tebe. Řekni mi, že jsem hloupá, ale je to tak. Zvykla jsem si na tohle. Na nás."

Ztichla a její pohled byl váhavý, ale přesto nesl dostatečnou dávku klidu. Natáhla k němu pravou ruku a stočila ji kolem jeho krku. Přitáhla si jeho hlavu k sobě a sama se pohnula vpřed. Severus se neodtáhnul, když ho políbila.

Když se oba natáhli po vzduchu, opřela jejich čela o sebe a beze slov se na něj dívala. Severus jí pohled opětoval a očekával další vyzvídání, ale Kate se pouze mírně odtáhla, aby se schoulila k jeho krku.

"Opravdu? Necháš se takto jednoduše přesvědčit?"
Zasmála se a její dech ho zašimral na krku.
"Chceš abych se začala vztekat jako malý děcko? Pokud tě to potěší..."

Tentokrát si povzdechl nahlas a přitáhl si svou knihu zpět. Kate se ze svého místa nehnula a prsty pravé ruky nepřítomně přejížděla po jeho krku k hrudníku.

"Pravděpodobně umřeme," oznámil jí ploše a otočil stránku.
Na okamžik se zastavila, než se ho pevně chytila a opřela se.
"Spoléhám na tvé slovo."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Dveře ředitelny se doslova rozrazily a Albus nenuceně zvedl pohled od rozečtených dopisů na svém stole. Neubránil se potutelnému úsměvu, když se těsně za lektvaristou objevila Kate, která se obezřetně rozhlížela po místnosti.

"Severusi, copak tě-"
"Co mě přivádí za tebou? Albusi, buď od té dobroty a neshazuj naši inteligenci planými řečmi," přerušil ho otráveně Severus a posadil se na židli naproti řediteli.

Kate mezitím přešla celou místnost, ale její oči stále bloumaly po magických předmětech, knihách a únikových cestách. Nakonec se postavila za svého muže a opřela své ruce na zadní opěrku jeho židle.

Severus se s úšklebkem zadíval na svého nadřízeného a pozdvihl obočí. Albus mu nemusel číst myšlenky, aby pochopil, co se mu snaží sdělit. Ředitel tedy s úsměvem pokynul Kate k druhé židli, ale ta pouze pozdvihla obočí v děsivě přesné mimice svého muže.

Albus se neubránil dalšímu pousmání, které se změnilo v uchechtnutí v okamžiku, kdy se na něj oba manželé zamračili. Zvedl tedy mírně ruce na znamení míru a poté je složil do stříšky na stole. Zaměřil se na Kate.

"Omlouvám se za tak špatné načasování pro svůj návrh, ovšem měl jsem za to, že by to trvalo ještě příliš dlouho, než by tě Severus zasvětil do naší vlastní organizace," pověděl jí bezstarostně a Severus se na něj nevěřícně zadíval.
"Přešli jsme na tykání?" rýpla si Kate okamžitě a vysloužila si pobavený úsměv od ředitele.

"Pro někoho mého věku je příhodnější mladé nijak netitulovat. Smím tedy požádat o tuto výsadu nebo budu příliš dotěrný?"
"Začínám si myslet, že větší potíže v oslovování budu mít já," poznamenala Kate, ale přikývla.

"Děkuji, Kate" obdařil ji dalším úsměvem Albus, ale Kate stále neupustila od svých podezřívavých pohledů.
"Jak jste se dostal k názoru, že jsem natolik spolehlivá osoba, abyste se mě pokoušel nalákat na svou stranu?" optala se ho Kate a Severus zvažoval, zda-li Albusovi vyká úmyslně.

"Také mám spolehlivé zdroje," usmál se na ni a pokračoval, když viditelně ztuhla. "Nikdo ze smrtijedů, neměj obavy."
"Kdo tedy?"
"Anabelle Lesterová."

Kate zalapala po dechu a pevněji sevřela hrany židle. Zatřepala hlavou a na její tváři se usadil ironický úšklebek. I Severus se překvapeně zadíval na Albuse, který se jako obvykle netvářil nijak vyveden z míry.

"Jak dlouho na mě donáší?"

"Anabelle není žádný špeh, Kate," pronesl mírně Albus a opět jí pokynul k volné židli. Neposadila se. "Je to má dlouholetá přítelkyně. Ozvala se mi, když na její farmě vyvstaly finanční potíže, ovšem než jsem se stihl zorganizovat, měla už peníze na účtě a téměř létala v oblacích z mladé ženy, která jí zcela bezvýhradně darovala deset tisíc galeonů. Věděl jsem, že to musí být někdo z našeho světa, kdo je dobře zabezpečená a takových rodin je nejvíce čistokrevných."

"Je to pět let. Věděl jste o mně a za celou dobu jste mě ani jedinkrát nekontaktoval. Proč teď?" zeptala se, ale sama si hořce odpověděla. "Neobtěžujte se. Provdala jsem se za Severuse a hodím se vám do plánů, protože víte, že mi na něm záleží a nezradila bych ho."

Zasmála se a zavrtěla hlavou. Popošla k velkému oknu, z nějž se pár minut dívala na bradavické pozemky. Když se obrátila zpět k řediteli, bylo na ní vidět, že je rozhořčená, ale zároveň na ni udělal dojem.

"A pak že nic není na tom, jaký jste manipulativní bastard."
"Kate!" sykl na ni Severus, byť s ní z velké části souhlasil. Albus byl stále jedním z mála lidí, kteří za lektvaristou stáli v těžkých časech.

"Budu to brát jako poklonu," odvětil s dalším úsměvem Albus a sám vstal ze svého křesla, obešel stůl a postavil se vedle Kate. "Věřím, že znám odpověď, ale přesto se musím oficiálně zeptat. Vstupuješ do Fénixova řádu?"

"Prosím?!" vyprskl Severu zlostně a vyskočil ze svého místa. "O ničem takovém nepadlo ani slovo, Albusi. Už tak jsi nás postavil do šílené situace. Není třeba ji ještě zhoršovat."
"Věřím tomu, že se situace alespoň mírně zlepší," odporoval klidně Albus.

Severus pohledem zamířil ke své ženě, ale ta ho pouze obdařila zamyšleným pohledem, který lektvarista kvitoval zamračením.

"Ty s tím souhlasíš?"
"Není to ideální," připustila. "Ale zatím nejlepší řešení, které máme."
"Nejlepší?"

"Samozřejmě. Když Fénixův řád vyhraje a my oba budeme na té správné straně, máme větší šance se nedostat do Azkabanu. Alespoň ne nadlouho," pokrčila rameny a obrátila se k řediteli. "Pokud nás podpoří hlavní modla strany světla, neměl by to být příliš velký problém."

Albus se potutelně usmál a mrknul na Severuse.
"Čí způsob myšlení mi to jen připomíná," utrousil směrem k lektvaristovi, než vytáhnul hůlku směrem ke Kate.

Ta shrnula pravý rukáv svého pláště a Albus ji na holou kůži položil hůlku. Na jejím druhém předloktí se rozvinul světle bílý fénix, jenž se vpil o kůže a zmizel. Když ředitel odtáhnul hůlku, nebyl na její ruce znát žádný rozdíl.

"Vítej v řadách Fénixe," prohlásil již vážně Albus.

Než stihla Kate odvětit, či Severus barvitě nadávat, Fawkes, který seděl na svém bidýlku za nimi, vzplál a během chvíle z něj nezbylo nic jiného než prach. Všichni tři se dívali na hromádku šedivého popela, než se Kate ironicky pousmála.

"Teď jen doufejme, že nám tím nechtěl něco sdělit."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Inka | E-mail | 6. června 2017 v 21:10 | Reagovat

Som vďačná za ďalšiu kapitolu. Tak tehotenstvo sa nepotvrdilo, to som nečakala, vieš naozaj prekvapiť nepredvídanými okolnosťami v príbehu. Uvidíme, čo prinesú našim hrdinom ďalšie dni.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama