43. Hodna důvěry

Pondělí v 22:49 |  Spoutaní

WATTPAD

43. Hodna důvěry

"Dej mi pár minut, než ten lektvar stabilizuji," zalhal bez jediného zaváhání, a než mu jeho kmotřenec stihnul odpovědět, prásknul mu dveřmi před nosem.

Při cestě ke katedře pohledem vyhledal Pottera v nejzazším rohu učebny a jednoznačným posunkem ruky mu naznačil, aby přišel blíž. Byl rád, když se s ním nebelvířan nepřel, spěšně si přehodil tašku přes rameno a připojil se k němu.

Severus mezitím dopsal svůj rychlý vzkaz, který zapečetil a podal ho Potterovi. Ten ho převzal a na profesorův jasný pohled směrem k jednomu z krbů v zadní části učebny přikývl.

"Do mých komnat," pronesl velice tichým hlasem a naklonil se k Potterovi, který ho výjimečně bedlivě poslouchal. "Pět minut poté, co odejdeme, se vytraťte a co nejrychleji zamiřte do nebelvírské věže. Nezkoušejte se nikde toulat, poznám to."

Potter zakoulel očima, ale přikývl. Severus ho napjatě pozoroval, zatímco se neslyšně vrátil do temného kouta v rohu učebny. Když si byl jist, že není šance, aby ho jeho kmotřenec zahlédl, vyrazil ke dveřím, které s trhnutím otevřel.

Draco, který se zády opíral o stěnu vedle nich a znuděně si prohlížel své dokonale ostříhané nehty, sebou škubnul a polekaně se obrátil k Severusovi. Ten jeho konáni nijak nekomentoval, protože si byl jist, že se k celé záležitosti ještě doberou. Ale v soukromí.

Zaklapl dveře do učebny a otočil se ke svému kmotřenci, kterému se již podařilo působit opět vyrovnaně. Severus mu pokynul do tmavých chodeb, vedoucích k jeho komnatám a položil mu ruku mezi lopatky, zatímco vyrazili.

Draco mu věnoval postranní pohled, který jistě měl působit arogantně, ovšem postrádal jakýkoliv žár. Lektvaristovi bylo jasné, že i z tak nepatrného gesta útěchy, se jeho kmotřenec cítil bezpečněji a snad i o něco klidněji.

Když dorazili před tajný vchod a Severus otevřel dveře, okamžitě se rozhlédnul po místnosti a v duchu děkoval merlinovi za to, že se ho dnes rozhodli poslechnout jak Potter, tak i jeho žena. Nechal Draca vejít, zatímco zabezpečil vchod.

"Měl jsi návštěvu?" otázal se Draco, ale lektvarista dobře slyšel obezřetnost, která z jeho hlasu pramenila.

Otočil se do místnosti a jeho pohled zběhl ke krbu, kde Draco stál a zíral na dohořívající polena. Severus odložil hábit a přešel ke kredenci, odkud vytáhl konvici s čajem a dva šálky. Nenechal se rozhodit chlapcovou poznámkou a pokračoval ve své lži.

"Doufal jsem, že si po tak katastrofálním dni dopřeju trochu odpočinku a po večeři jsem zamířil sem. Bohužel jsem byl pověřen jistým lektvarem, jak víš," odpověděl tedy a podal Dracovi jeden šálek. "Cukr?"
"Ne, děkuji."

Severus si přitáhl vlastní šálek a napil se. Věděl, že je zbytečné tlačit Draca do rozhovoru a tak se rozhodl počkat, dokud se neosmělí sám. Mezitím nechal proudit svou magii kolem a dobře zaznamenal, když se po něm z ložnice natáhla již známá magie jeho ženy.

"Nedokážu to, Severusi," vymáčknul ze sebe překvapivě rychle Draco a Severus byl nucen stáhnout svou rozmrzelou magii zpět.

"Draco," začal rozvážně lektvarista a odložil svůj šálek. "Úkoly, které nám Pán zla zadává, nejsou sestaveny na tom, co chceme či nechceme udělat. To dobře víš."

Blonďák zvedl svůj pohled a Severus znovu viděl toho malého chlapce, kterého kdysi držel na křtu, zatímco mu jeden z vysvěcených kouzelníků poléval čelo vodou s esencí krvavých lilií. Přestože mu nikdo neubližoval jeho magie se vyděšeně dotýkala všech přítomných.

Draco měl nyní šestnáct, ale přesto se k Severusovi jeho magie natahovala stejně, jako tehdy. Nebyl připraven na takovou psychickou zátěž, kterou na jeho bedra pokládal jak Lucius, tak Voldemort.

"Co mám dělat?" zeptal se ho zoufale Draco a také odložil svůj šálek, z něhož se ani nenapil. "Nemůžu prostě... ani nevím, jak bych měl..."

Severus potlačil povzdechnutí a přemýšlel, co by mu nyní poradil Albus. Ta myšlenka ho téměř donutila k ironickému šklebu, když si uvědomil morbidnost celé situace. Zachoval neurčitý výraz a pokusil se znít klidně.

"Ještě je stále čas, Draco. Tvoje matka ti jistě řekla, jakou roli v tomto ohledu hraji já. Pokud se něco pokazí, stále budeš mít po boku mě. Jestli tě neuklidní ani tento fakt, pak už nevím, co by mělo."

"Nezvládnu ho zabít."
V Dracových očích se mísila panika a neprolité slzy. Severus ani nemrknul.

"Obávám se, že nemáš na výběr."
"Ale pokud... pokud to nezvládnu, pak ty-"

"Slíbil jsem tvé matce, že se postarám o tvou bezpečnost, ne že za tebe budu dělat špinavou práci," vyštěkl na něj netrpělivě Severus, i když sám dobře věděl, že je to přesně to, k čemu se Narcisse upsal. "Ani já, ani Lucius za tebe nemůžeme donekonečna plnit každý úkol. Dobře to víš, Draco."

Zmijozel na něj chvíli zíral, než vstal a uhladil si svůj hábit. Severus si pozdě uvědomil, že ztrácet se svým kmotřencem trpělivost nebyla dobrá volba. Dle stoického výrazu mladého zmijozela už ale škodu napáchal a nebylo cesty zpět.

"Děkuji, za tvůj názor i že sis na mě udělal čas," prohodil s naučenou dávkou neupřímné zdvořilosti Draco.
"Draco-"

"Vyjádřil ses, Severusi. Chápu. Potřebuju... si všechno promyslet. Když mě omluvíš," pokývl na něj a když vyklouzl ze dveří, ještě se k němu otočil. "Přeji dobrou noc."

Nečekal ale na kmotrovu odpověď a přibouchl za sebou dveře. Severus podrážděně zavrčel a promnul si kořen nosu. Nemohl Dracovi nijak ulehčit jeho břímě a pokusit se mu nabídnout jinou možnost, aniž by na něj nepadl stín podezření.

Mávnul hůlkou ke krbu, v němž to opět zaplápolalo a vyrazil k ložnici. S trhnutím otevřel dveře a zarazil se na jejich prahu. Kdyby nedělal špeha přes půlku svého života, musel by svou bradu hledat kdesi na zemi.

Jeho žena seděla v tureckém sedu na posteli, kde ji očekával, ovšem naproti ní ve stejné poloze a se zavřenýma očima seděl Harry Potter. Oba očividně meditovali, ale jen Kate otevřela oči, když ucítila jeho přítomnost.

Poté se usmála jeho směrem.
"Co to děláš?" dostal ze sebe těžce Severus.
"Tvoji práci," odvětila klidně a s novou koncentrací se otočila k Potterovi.

Bříšky prstů se dotkla jeho spánků. Po chvíli své ruce odtáhla a sama od sebe si přikývla. Opatrně vstala z postele a uvalila kolem něj diskrétní kouzlo. Byť bylo zbytečné, vzhledem k tomu, v jak hluboké meditaci Potter byl.

Kate měla tu drzost se na něj usmívat. Severus se zamračil a skrze sevřené čelisti zavrčel.
"O co se tu pokoušíš, Kate?"

"Jak jsem řekla, dělám tvou práci," odvětila pomalu a koukala na něj, jako by mluvila s postiženým. "Ty ses rozhodl trávit čas se svým kmotřencem a Harry očividně potřebuje lekce nitrobrany."
"Na to bych bez tebe nepřišel," ucedil Severus a založil ruce na hrudi. "Ptám se tě, co dělá v naší ložnici?"

"Ó, tak už je to naše ložnice," poškádlila ho, ale ihned pokračovala, když se na ni nevraživě podíval. "Mohla jsem zmizet do tvé učebny lektvarů, ale pak bys necítil mou magii a vydal by ses mě hledat."

Severus na ni zíral. Samozřejmě, že měla pravdu. Očividně si to uvědomovala, pokud se to dalo soudit dle jejího samolibého pousmání. Než jí stihl odpálkovat, samolibost z jejích rtů vyprchala a jedním krokem se octla v jeho osobním prostoru.

Lektvarista zaběhnul pohledem k meditujícímu nebelvírovi, ale Kate mu nevěnovala pozornost a obtočila kolem krku svého muže ruce. Vystoupla na špičky a políbila ho. Severus se nedokázal vyburcovat k tomu, aby ji od sebe odstrčil.

Alespoň její polibek spěšně ukončil a když se k němu opět natáhla, stáhnul její ruce ze svého krku a pevně se na ni podíval, než mrkl směrem k posteli. Kate protočila očima stejně otráveně, jako Potter před několika desítkami minut a jala se vysvětlování.

"Uvedla jsem ho do jeho mysli. Z té meditace ho zavolám jenom já. Není šance, že by se zničehonic probral."
"Je to Potter," oznámil jí, jako by to vše vysvětlovalo. Kate se na něj podívala, jako by měl tři hlavy.
"Jasně," odvětila poté nepřesvědčeně a přešla zpět k posteli. "Měl bys jít. My už to tady sami zvládneme."

Musel se přeslechnout.
"Cože?"

"Slyšel jsi," řekla Kate a otočila se k němu. "Od teď jsem Harryho učitelka já."
Znovu se posadila do tureckého sedu a Severus na ni bezhlesně zíral. Pak se konečně sebral k odporu.

"To nemůžeš myslet vážně. Nejen, že Potter požádal mě, abych ho učil nitrobranu, ale Albus jistě nečeká, že když jsi teď v jeho řadách, zastoupíš mě ve všech mých povinnostech."

"Je mi upřímně jedno, co si myslí Albus Brumbál, Severusi. Jsi dobrý učitel, ale tvá averze k Harrymu je přímo hmatatelná. Takhle se nic nenaučí a Pán zla se do jeho hlavy dostane, kdy se mu zamane. Ředitel mi nevěří a já jsem rozhodnutá dokázat mu opak. Otázkou je," znovu se na něj otočila a zabodla do něj pohled. "Věříš mi ty?"

Věnoval jí pronikavý pohled a dobrou minutu na sebe zírali, než se lektvarista bez jediného slova otočil a odešel z místnosti. Když se za ním zaklaply dveře, Kate se pohodlně uvelebila a otočila se ke svému jedinému studentovi.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Severus byl opravdu překvapen, když se k Albusovým uším doneslo, že Pottera nitrobranu neučí lektvarista, ale Kate, až po třech týdnech. Vzhledem k tomu, že se nebelvířan přicházel "doučovat" každý druhý den, to bylo nanejvýš překvapivé.

Co Severuse překvapilo byl fakt, že do ředitelny si zavolal pouze jeho. A vzhledem k tomu, jak se Kateina tvář stáhla do podezíravého nespokojení, jeho žena sdílela stejné myšlenky. Ovšem nijak neprotestovala, když se za Albusem vydal a zůstala ve sklepeních.

Lektvarista cestou sebral několik desítek bodů studentům, kteří se toulali, kde neměli, či zapomněli, že jsou ve škole a ne na rande v Prasinkách. Než se dostal do ředitelny, musela ho proklínat dobrá polovina studentů.

"Gumoví medvídci," ohlásil se chrliči otráveným hlasem a zamračil se na obraz jakéhosi rytíře, který se uchechtnul.
Ten se s potutelným úsměvem profesorovi uklonil a Severus mu věnoval ještě jeden nepříjemný pohled, než vyrazil po schodišti nahoru.

Albus překvapivě neseděl za svým stolem, ani nebloumal nad knihami u své myslánky v rohu místnosti. Stál zády ke vchodu, ruce sepnuté za zády a zíral u obřího okna na obzor, kde se jasně rýsovalo famfrpálové hřiště.

"Albusi," pozdravil svého nadřízeného s co největším klidem lektvarista a postavil se metr za něj.
"Severusi," opětoval mu pozdrav, aniž by se na něj otočil, "jsem rád, že jsi přišel."
"Nepochybně," neodpustil si poznámku Severus a také vyhlédl ven. Nad hřištěm bylo vidět několik desítek košťat.

Dle způsobu, jakým neobratně poletovali, nemohlo jít o nikoho jiného, než první ročníky. I zdálky byly k povšimnutí rudé a zelené hábity. Severus potěšeně zjistil rychlým obhlédnutím, že je bezpečně ve vzduchu více jeho hadů, než Minerviných lvíčat.

"Letos máme velmi silný ročník," vytrhl ho z úvah Albus a Severus popošel blíže k otevřenému oknu. Jeho nadřízený sledoval létající postavy s typickým dědečkovským úsměvem na rtech.
"V počtu nepochybně," odvětil Severus, vzpomínaje na první hodiny nitrobrany. "U inteligence bych si tak jistý nebyl."

"Severusi," pokáral ho mírně Albus, ale nepřestával se usmívat. "Jsem si jist, že pod správným vedením a trochou trpělivosti z nich vyrostou skvělí kouzelníci a čarodějky. Když jsem byl ještě já student, byla tu jedna dívka, o které se všichni domnívali, že je moták. Jmenovala se Annie. Byla ve třídách pomalejší, na koštěti létat téměř neuměla. Byla z Mrzimoru, což jí samozřejmě na popularitě nepřidalo."

"Jsem si jistý, že tento příběh má nějakou pointu, k níž se snažíš dostat. Pokud si vážíš mé příčetnosti, dostaneš se k ní dříve než za dvacet minut," zarazil ho suše Severus.
Albus na něj mrknul, ale nerušeně pokračoval.

"Mnoho z nás se jí snažilo pomoci. Cítím vinu, když si vzpomenu, že jsem patřil mezi ty, kterým s ní přetekl pohár trpělivosti. Vzdal jsem to, jakožto i mnozí přede mnou, což mne nijak neomlouvá. Ale našel se někdo, kdo to dokázal."

Albus se otočil k Severusovi. Jeho tvář byla vážná a smutná.
"Jmenoval se Gellert Grindelwald."
Jen to jméno přimělo Severuse ztuhnout. Dobře věděl, že Albus o tom černokněžníkovi nikdy nemluví.

"Našel si na ni čas. Byl v posledním ročníku, my teprve v druhém. Annie... Gellert imponoval. Cítila se s ním bezpečně, volně," odmlčel se a vyhlédl znovu z okna. "Volně."
Severus začínal chápat, kam tímto příběhem míří a nemohl jinak, než pevně zatnout čelisti a naslouchat.

"Víš moc dobře, co byl zač. Jeho nadšení z černé magie bohužel Annie nesdílela. Snažil se ji přesvědčit, že jí dokáže zcela zdokonalit její dovednosti. Annie odmítla a Gellert se rozzuřil. Vyčetl jí, že mu vděčí za všechno. Že je mu zavázaná," opět se podíval na Severuse, jeho oči byly vážné a ostré. "Znal její tajemství, myšlenky. Využíval vše, co mu odhalila, protože mu věřila natolik, aby sdílela vše."

Severus se nyní nepokrytě mračil a ruce měl založené na hrudi. Albus na něj dá trpělivě zíral.

"Tohle mě mělo přesvědčit o tom, že je má žena pokrytecká mrcha, co hodlá Pottera zabít, když se otočím zády? Úžasné, Albusi. Byl ten příběh alespoň pravdivý nebo mě krmíš svými nesmysly, abys mě poštval proti Kate?"
"Nechci tě proti ní poštvat, Severusi," zavrtěl ředitel hlavou. "Chci ti pouze připomenout, abys byl opatrný. Víš, kým je."

"A ty víš, kým jsem já. Kým jsem se stal. Oba jsme smrtijedi - proč bys tedy měl věřit mně, ale ne jí? Jaký je mezi námi dvěma vlastně rozdíl?"

Albus si nepatrně povzdechl a v jeho očích nyní byla smutné pochopení.
"Zdá se, že i tvůj rozum může zaslepit láska, drahý chlapče."
Lektvarista se zarazil a přimhouřil oči.

"Jedinou ženu, kterou jsem kdy miloval, byla Lily. A díky tomu je teď mrtvá. Měl bys vědět, že podobné chyby nehodlám opakovat," prohlásil chladně Severus. "Pokud si přeješ, aby Kate neučila Pottera nitrobranu, pak jí to jdi oznámit sám. Nejsem žádný tvůj poslíček a jsem si jist, že si velice ráda osobně vyslechne tvá obvinění."

Otočil se na patě a zamířil k východu. Jeho ruce se samovolně sbalily do pěstí a celá jeho bytost vibrovala vztekem. Albus ho ale ještě jednou zastavil.

"Není třeba pro tak drastická řešení. Podle tvého názoru je Kate pro Harryho příhodnější učitelkou nitrobrany. Nechť jí je i nadále, ovšem budu rád, když mě občas přijde navštívit s informacemi o Harryho pokroku," prohlásil Albus a na okamžik se pozastavil. "Budu doufat, že tvůj úsudek je lepší než můj, Severusi."

Lektvarista neodpověděl a vyrazil ze dveří.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Zřejmě to nešlo podle tvých představ," prohodila Kate, jakmile uviděla Severusův obličej, když vstoupil do komnat.
"Co mne prozradilo?" ušklíbl se ironicky Severus a přehodil svůj plášť přes židli.

"Pravděpodobně tvá sluníčková nálada," odvětila Kate, ale poté se na něj vážně zadívala. "Mám zákaz Harryho dál učit?"
"Překvapivě ne," odpověděl Severus a odmlčel se. "Musíš ovšem podávat hlášení řediteli."

"Mělo by mě to šokovat?" otázala se a zavrtěla otráveně hlavou. "Divím se, že se ještě sám nepozval na jednu z našich lekcí. Nemá snad dostatek informátorů, že potřebuje vše slyšet přímo od zdroje?"
Severus mlčel a posadil se k hromadě esejí na svém stole. Kate si jeho ticho vyložila správně.

"Nevěří mi a tak nade mnou potřebuje mít dohled," odpověděla si sama. "Doufám, že není tak hloupý, aby čekal, že přijdu do ředitelny a nechám ho číst ve vlastní mysli."

"U něho by mě to ani nepřekvapilo," poznamenal Severus, aniž by zvedl pohled. "Bezpochyby se o to pokusí, tak se pokus ho neproklít."
"Nic neslibuji," uculila se jedovatě Kate a protáhla se.

Poté se zarazila a přejela si rukama střídavě po obou znameních na svých předloktích. Pravé ruky se téměř nedotýkala, zato levou pevně stiskla a nevraživě shlížela na kroutícího se hada. Zvedla hlavu a střetla se s manželovým pohledem.

"Dlouho nás nezavolal," konstatovala myšlenky jich obou. "Myslíš, že chystá něco velkého?"
"Pravděpodobně," odložil jednu z esejí a přešel k sedačce, na níž se Kate uvelebila.
Mírně překvapená mu uvolnila místo a napjala se, když viděla jeho vážný výraz. Pootočila hlavu a bez obalu se zeptala.

"Víš, o co mu jde?"
"Velmi pravděpodobně."

Znovu se na něj podívala a kysele se usmála.
"A ředitel nechce, abych to věděla."
"Bylo mi řečeno, abych ti neřekl o žádné z našich schůzí," oznámil jí pomalu a pozvedl jedno obočí.

Kate se na něj zvědavě podívala, než se na její tváři objevilo pochopení a hřejivě se zasmála. Její rty se stočily do hravého úsměvu a Kate se bez ostychu hbitě přesunula na lektvaristův klín. Obtočila mu ruce kolem krku a zašeptala.

"Budeš mít dnes natolik sdílnou náladu, abychom... hmm... procvičili naše mysli a řekněme, ujistili se, že jsou naše vzpomínky zcela bezpečné pro cizí oči?"
"Věřím, že to nebude na škodu," odpověděl klidně a spustil své obrany, když ucítil mírný tlak.

Rychle ji provedl několika vzpomínkami jeho setkání s Albusem a nechal ji zopakovat pár pasáží, kde se jeho nadřízený zmiňoval o viteálech. Cítil, jak Kateinou myslí proběhlo zamrazení nad takovou černou magií a zároveň zvědavost.

Když z jeho mysli vystoupila, po jejím hravém úsměvu nezbyla ani stopa. Zamyšleně se mu dívala do tváře, aniž by se koukala na něj a zkousla si spodní ret. Po chvíli přeci jen promluvila.

"Jak zjistíme, do kterých předmětů svou duši uložil, když nemáme tušení kolik částí budeme hledat ani kde?"
"Předpokládám, že to budou skryté předměty. Budeme muset zjistit něco víc o době, kdy tu studoval a přijít na ně."

"A vzhledem ke stavu, v jakém se ředitel nachází, to budeme muset udělat pěkně rychle," nadhodila Kate a Severus uhnul pohledem.

Chvíli bylo ticho. Kate mu nepatrně přejela bříšky prstů vzadu po krku, kde měla sepnuté ruce a konstatovala.
"Nehodlá se dožít války. Nebo dokonce roku, je to tak?"

Severus přikývnul.
"A ty ho máš zabít," konstatovala.

Pevně sevřel rty a znovu neznatelně kývnul. Kate se neupřímně rozesmála a Severus po ní střelil nepříjemným pohledem. Utišila se a zavrtěla hlavou.

"Promiň. Netušila jsem, že tě tak nenávidí," vysvětlila a na jeho pozvednuté obočí pokračovala. "Přikáže ti, ať se staráš o dítě někoho, koho si v životě nenáviděl. Ať za něj dáš svůj život a nakonec ti schvaluje to samé u dalšího kluka, který za své problémy vděčí svým rodičům. A aby toho nebylo málo, musíš ho pak zabít. Jsem si jistá, že Temný pán není jediný narušený kouzelník, co chodí po téhle planetě."

"S tím nemohu než souhlasit."
"Takže - co s tím budeme dělat?"

"My?" zopakoval a ušklíbl se. "Ty nejsi ta, která přísahala, že někoho zabije."
Její obličej potemněl.

"To jsem přísahala už před dlouhou dobou. Teď to ale vypadá, že si to ty osoby zaslouží a dokonce si je budu moci vybrat."

"Vidím, že těch narušených kouzelníků tu bude mnohem víc," poznamenal jízlivě Severus a vysloužil si slabou ránu do hrudi.
"Sklapni. Dobře víš, že mě miluješ," zavrčela na něj nepřesvědčivě a ihned se zarazila. "Víš, jak to myslím."

Lektvarista přikývnul a zabránil Kate, aby se odtáhla, když se viditelně zavrtěla a na tváři se jí zračilo nepohodlí. Chytil její obličej do dlaní a políbil ji. Kate se od něj odtáhla a položila mu prst na rty.

"Myslím, že je teď načase, abys mi vynahradil pár věcí."
"Například?"

"Tu noc, co jsme se tak strašně opili, že si ani jeden nevzpomínáme na to, co se dělo, když jsme dorazili domů," nějakým způsobem se jí podařilo vrnět do jeho ucha a vysílat hrozbu v té krátké větě.

Pevně mu zaryla nehty do citlivé kůže na krku a v jejích očích byla jasná výzva. Severus ji k sobě přitáhl.

"Nevíš, o co žádáš."
"Vím to moc dobře."
"...uvidíme."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Inka | E-mail | Středa v 19:30 | Reagovat

Oh, ďakujem za kapitolu. Draca mi je ľúto, veľmi ľúto. A škoda, že nitrobranu učí Harryho Kate, no neevadí, po skončení tejto poviedky možno napíšeš nejaký severitus. :-) Albus je zvláštny, niekedy neviem, čo si o ňom mám myslieť. Som zvedavá na pokračovanie.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama