44. Součástí ohně

28. června 2017 v 16:06 |  Spoutaní

WATTPAD

44. Součástí ohně

"Zhoršuju se."
"Ne, Harry..."

Kate zmlkla, když ji nebelvír obdařil zamračeným pohledem a svalil se na jednu ze židlí. Unaveně si protíral oči a Kate se k němu s malým úsměvem přidala. Bez obav si hodila nohy na další volnou židli a odfoukla si pramen vlasů z obličeje.

"Já bych raději volila něco jako "zatím jsme se nehnuli dál", to mi zní přijatelněji," rozhodla se ho nakonec trochu povzbudit a mrkla na něj.

Harry zvedl pohled, ale z jeho tváře poznala, že to na něj neudělalo příliš velký dojem a pozvedl obočí.
"Tímhle chcete uklidnit ředitele?" nebál se rýpnout.

Kate se potutelně usmála.
"Jistě. Nabídnu mu jinou perspektivu na tvou výuku."

"...takže budete lhát."
"Ano, budu lhát."

Kate se s dalším bezstarostným úsměvem postavila a Harry ji poněkud pomaleji následoval. Přesto odložil hůlku na lavici a postavil se proti starší čarodějce. Kate pozvedla hůlku a lehkým pokývnutím mu naznačila, aby se zhluboka nadechnul.

Nechala ho chvíli meditovat, ale povšimla si, že se nesoustředí tolik, jako obvykle a mírně se ošívá. Pozvedla hůlku a vypálila na něj jedno ze štípacích zaklínadel. Jelikož měl zavřené oči a Kate mířila s jistotou a neslyšně, zasáhla ho nepřipraveného.

"Au!" vyjeknul překvapeně a ihned se chytil za tvář, která mírně zrudla.
Vyčítavě se podíval na Kate a ta se rozesmála jeho uraženému výrazu. Harry uhnul pohledem a Kate se zazubila.

"To byla zkouška pozornosti, mladíku," neodpustila si drze poznamenat a zlověstně se pousmála. "Soustřeď se nebo to bude horší. Příští budu mířit na tvůj zadek."

Harry rychle zvednul pohled a zrudnul tak rychle, až to Kate považovala za nemožné. Neodolala dalšímu pobavenému zasmání, když se studentovy oči zhrozeně rozšířily. Naneštěstí nemířily na ni, ale za její záda.

"Zajímavé výukové metody, Kate, co bude příště? Shodíš kus oblečení pokaždé, když se mu povede tě odrazit?" ozvalo se nevyhnutelně ironickým hlasem jejího manžela.

Kate na Harryho mrkla, než se zaculila a otočila k Severusovi. Ten na ni zamračeně shlížel, zatímco v rukou držel štos pergamenů a pár knih. Kate mu stejně věnovala přidrzlý pohled.

"Pokud to bude fungovat, proč ne? Motivace jako motivace," pokrčila rameny a ignorovala Harryho přidušené zaprotestování.

Severus si podrážděně odfrkl, ale Kate viděla, jak odolává pokušení protočit oči v sloup. Kate se společně s ním otočila k Harrymu, protože si dobře uvědomovala, do jaké situace nebelvíra sama postavila.

"Tak máme pro dnešek zřejmě konec, Harry. Medituj a vyčisti si mysl, než půjdeš spát. Příště čekám obrovské zlepšení - vymyslím pro tebe nějakou vhodnou motivaci," usmála se.

Harry ve spěchu přikývl, stále červenající se slušně rozloučil s oběma dospělými, aniž by zvedl pohled a vystřelil ze třídy. Severus po jeho odchodu pozvedl jedno obočí, ale poté se jeho tvář uvolnila.

"Zdá se, že bych měl být přítomný na dalších hodinách nirobrany. Nejsem si jist, jak moc bude tvé výukové metody schvalovat Albus."

"Jsi si jistý, že je jediný, komu by mé metody vadily?" zasmála se potutelně a máchla hůlkou, aby dala lavice kolem do pořádku na zítřejší hodiny lektvarů.
"Máš na mysli někoho konkrétního?"

"Řekla bych, že ho znáš. Vysoký, mrzutý, pořád se mračí...," prohodila a zamířila ke dveřím, u nichž se zastavila. "Ale třeba mě ještě přesvědčí, že takový není pořád."

Mrkla na něj a zmizela chodbou do komnat.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Paní Snapeová? Paní se musí probudit! Paní Snapeová!"

Kate prudce otevřela oči a pevně stiskla ruku, která s ní třásla. Druhou ruku vytáhla zpod polštáře, kde měla ukrytou hůlku a hbitě ji přiložila ke krku svému útočníkovi. Ještě vymrkávala z očí spánek, když si uvědomila, že kouká na domácího skřítka.

Pěkně vyděšeného, soudě dle jeho široce rozšířených očí. Kate mírně natočila hlavu, když si prohlédla jeho pletenou čepici a barevné ponožky, které nemohly tvořit pár.

"Ty jsi tu už jednou byl!" obvinila ho šeptem a mrkla na spící postavu svého muže.
Pustila skřítka a přitáhla si k nahému tělu přikrývku. Donutila se příliš nevrtět pod skřítkovým pohledem, v němž stále byly stopy děsu.

"Ano, Dobby přišel za panem Snapem. Dobby je tu ale dnes za paní Snapeovou. Paní musí jít s Dobbym, musí za panem Harrym-"
"Počkej," utnula jeho zběsilé mumlání, které nabíralo na hlasitosti a chytila ho za drobnou ručku.

Dobby se zachvěl, ale ztichnul. Kate opět věnovala postranní pohled Severusovi, který se ve spánku mírně zamračil, ale jinak se nepohnul. Opatrně se na posteli pořádně posadila a obrátila se zpět ke skřítkovi.

"Jdi do obýváku a počkej tam na mě," nařídila mu autoritativně, aby ho donutila trochu se sebrat. "Hodím na sebe oblečení a odvedeš mě k Harrymu."

Dobby horlivě přikývnul a vystřelil z ložnice. Překvapivě u toho nenadělal rámus. Kate ze sebe shodila přikrývku a rozsvítila svou hůlku. Spěšně, ale co nejtišeji prohledávala kusy oblečení, co se válely na podlaze.

Celkem rychle našla své spodní prádlo i kalhoty, ale marně hledala mezi Severusovými věcmi svou košili. Tiše zaklela a raději své pokusy vzdala. Zamířila ke skříni, z níž rychle vytáhla jinou košili poté, co zkontrolovala, že opravdu patří ji.

Vylekaně se otočila, když za sebou uslyšela pohyb a hůlkou mířila na manželův hrudník. Lektvarista na ni koukal s rozespalým podrážděním a na stolku hledal svou vlastní hůlku.

"Nemusíš vstávat," zarazil ho tiše a posadila se na okraj postele. "Tentokrát se tě noční naléhavost překvapivě netýká."
"Zase ten skřítek?" zavrčel hrubým hlasem Severus, ale poslechnul její radu a opřel se zpět do polštářů. "O co jde?"

"Nemám ještě tušení," odvětila a vklouzla do košile, kterou spěšně zapínala. "Z jeho zmateného žvatlaní jsem pochopila jenom to, že jde o Harryho."

To jejího muže trochu probralo a posadil se. Kate mu položila ruku na hrudník, aby se již dál nezvedal.
"Vyřeším to," ujistila ho. "Kdyby to bylo vážné, pošlu Dobbyho zpátky pro tebe."

Věnovala mu mírný úsměv a políbila ho. Severus jí polibek oplatil, jednu ruku zapletenou v jejích vlasech. Kate se brzy odtáhla, protože věděla, že by měla spěchat. Vzala manželovu ruku, kterou odtáhla ze svých vlasů a stiskla ji.

"Můžeš si zkrátit čas čtením," ušklíbla se a rychlým krokem vyšla z ložnice.

Dobby si kousal své zničené nehty a tahal se za uši, zatímco chodil kolem konferenčního stolku. Když Kate uviděl, spěšně k ní přiběhl a chytil ji za ruku. Než stihla protestovat, oba je přemístil do nebelvírské společenské místnosti.

Kate se rozhlédla a okamžitě rozeslala ke schodům a vchodu několik diskrétních kouzel. Dobbymu možná nezáleželo, zda ji tu někdo uvidí, ale Kate by svou přítomnost v nebelvírské společenské místnosti velmi špatně vysvětlovala.

Jediné pozitivum bylo, že Harry seděl na jednom z křesel u krbu, takže ho nemusela jít hledat do věže a byl tu sám. Skřítek mezitím přeběhl ke svému pánovi a chytil nohavice jeho pyžama do svých malých pěstiček.

"Dobby přivedl pomoc, pane Harry," vyjekl naléhavým šeptem a Kate byla ráda, že myslela i na zvukotěsná kouzla.

Harry sebou překvapivě trhnul a podíval se směrem k ní. Jakmile ji zahlédl, prošla jeho očima mírná úleva, ale stále v nich byla určitá obava. Kate pochopila, že by nebelvířan nebyl příliš nadšený, kdyby jeho skřítek přivedl vedoucí jeho koleje.

Kate se na chlapce usmála a posadila se do křesla naproti němu. Pootočila hlavu, zatímco se Harry nervózně ošil a marně se pokoušel dostat ze své nohy Dobbyho. Kate se tedy nejprve otočila ke skřítkovi.

"Dobby? Byl bys tak laskav a podíval se v kuchyni po nějakém kousku čokoládového dortu s mangovými kousky?"
Dobby přikyvoval ještě dřív, než stihla větu dokončit.

"Dobby přinese dort panu Harrymu, paní. Dobby bude spěchat," vypískl a konečně pustil Harryho nohu. Ihned se přemístil a v místnosti nastalo ticho, kromě praskání ohně v krbu.

"Noční můra nebo vize?" přešla Kate rovnou k věci.
"Nemyslím, že to byla vize," odpověděl pomalu Harry a unaveně si promnul oči. "Dlouho jsem vizi neměl."

"A rozhodně jsi nebyl přítomen na schůzi," potvrdila mu Kate. "Nebyli jsme povolaní už dlouhou dobu. Chceš si o tom snu promluvit?"

Harry zavrtěl hlavou a Kate přikývla. Nechtěla ho nutit a navíc si byla jistá, že se s touto noční můrou setká při jejich další hodině nitrobrany. Většinou to tak dopadlo a Harry se již po prvním týdnu přestal snažit své sny schovávat.

Ještě se ovšem nestalo, aby ho nějaký sen rozrušil natolik, že to zburcovalo jeho domácího skřítka, aby se vydal hledat Kate. Proto si uvědomovala, že bude nejlepší, když se o jeho snu dozví, ale musí počkat, dokud jí o něm sám nepoví.

"Mrtví nebo živí?" optala se tedy co nejvyrovnanějším hlasem.
Harry se na ni podíval a váhavě se kousnul do rtu.

"Takže živí, co ve snu umřeli," odhadla Kate a Harry přikývnul. "Vím, že o tom nechceš mluvit, ale myslím, že protentokrát bys měl udělat výjimku. Už jsem viděla několik tvých snů na našich hodinách, ale žádný tě tolik nesebral."

"Nevím, co na něm tentokrát bylo jiné," připustil Harry. "Začalo to stejně jako všechny ostatní. Byl jsem v Bradavicích a zaútočili smrtijedi..."

Silně zaváhal a zvedl pohled. Kate pozvedla obočí a protočila očima, aby mu dala najevo, že si to nebere nijak osobně. Byla ráda, když se chabě pousmál.

"Začali tu metat kletby a já se nemohl hnout. Pak se tu objevil Řád a... umírali. Úplně všichni a já jsem ani nezvedl hůlku a měl jsem pocit, že se topím."
Kate zamyšleně pokývla hlavou.

"Nejsem Trelawneyová, takže ti tvůj sen zřejmě budu interpretovat špatně," prohodila, aby trochu uvolnila atmosféru, než vážněji pokračovala. "Myslím, že to mohly způsobit jen dvě věci. Vystresoval ses natolik, že se ti zdají špatné sny nebo se ti tvoje mysl snaží něco říct. Nebo to vůbec nemusí být tvoje mysl."

Harry se otřásl a zavřel oči. Kate ho chápala. Sdílela svou mysl s Pánem zla jen párkrát a cítila se naprosto zhnusená ještě několik dní poté. Nedovedla si ani představit, jak silné to musí být pro Harryho, který s ním mysl sdílí.

"Nedokážu svou mysl uzavřít."
"Dokážeš. Pán zla má bohužel silnější mysl."
"Jak s ním mám bojovat, když mi vidí do hlavy?"

"Zatím ti to šlo docela dobře," namítla Kate s pokrčením ramen. "Nitrozpyt a nitrobrana jsou tvoje slabá stránka, o tom se nemusíme hádat. Proto je nutné, abys obojí procvičoval a dostal se alespoň na přijatelnou úroveň. Porazit Temného pána můžeš i jinak, než myslí."

"Jak?" zeptal se jí s otevřenou upřímností.

Kousla se do jazyka, aby mu neprozradila vše o viteálech. Koneckonců to byla myšlenka o níž se s ní podělil Severus, který to měl zakázáno od Brumbála. Naštvat ředitele by jí nevadilo, ale zklamat svého manžela neměla v úmyslu.

"Ještě nevím jak. Ale jsem si jistá, že i on má nějaké slabé místo," ujistila ho se slabým úsměvem a vstala. "A myslím, že je načase, aby ses vrátil do postele."

Přikývnul a také se postavil.
"A Dobby?"

"Poslala jsem ho pro něco, co v kuchyni momentálně není, takže počítám, že ti ten dort zrovna peče," ušklíbla se pobaveně Kate. "Buď ti ho donese ještě dnes do postele nebo ho najdeš ráno při snídani."

Harry se pousmál a Kate zrušila svá kouzla kolem místnosti. Když se otočila, nebelvířan nejistě stál u schodiště a pozoroval ji. Ihned sklopil pohled, když se k němu otočila a vyvolal na její tváři další úsměv.

"Ukolébavku ti nezazpívám, protože mám tak pozdě v noci příšerný hlas, ale pokud chceš pusu na dobrou noc?" zakroutila afektovaně obočím.
Harry se sice krátce zasmál, ale opět zrudnul. Když promluvil, donutil se na ni podívat.

"Děkuju."
"Nemáš zač, Harry. Dobrou noc, uvidíme se na další hodině."
"Jasně. Dobrou noc."

Vyběhl po schodišti a Kate počkala, dokud neuslyšela slabé zaklapnutí dveří, než vyrazila k portrétu Buclaté dámy, která jí s otráveným zíváním pustila ven. Kate jí slušně poděkovala a ignorovala ostatní portréty, co na ni zvědavě koukaly.

Stejně jí bylo jasné, že se to k Brumbálovi donese a tak neviděla jediný důvod, proč by měla svou přítomnost skrývat. Pozorovala každý roh, k němuž se blížila, ale pouze pro případ, že by narazila na nějakého studenta.

Než stihla dojít ke schodišti vedoucím ke sklepení, pocítila nepříjemné šimrání v zátylku. Zastavila se a s hůlkou napřaženou se prudce otočila, aby si potvrdila své obavy. Na konci chodby opravdu stála nějaká osoba.

"Lumos!" zamumlala Kate a její hůlka se rozzářila.

Kate zadržela otrávený povzdech, když světlo z její hůlky odhalilo ředitele Bradavic v tmavém hábitu s neonově žlutými hvězdami. Přinutila se k čemusi podobnému úsměvu a pokynula na pozdrav řediteli.

Ten se pousmál a rukou naznačil, aby se k němu připojila. Kate zhasla svou hůlku a odevzdaně se připojila ke staršímu kouzelníkovi. Začala litovat, že poslala Dobbyho pryč a nezvolila bezpečnější cestu zpět do sklepení.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Byla znepokojená, když celou cestu k ředitelně Brumbál nepromluvil. Z jeho tváře, na níž se pokradmu čas od času podívala, se nedalo nic vyčíst. Stále měl jeden ze svých typických milých úsměvů a prohlížel si schodiště i obrazy kolem sebe, jako by je nikdy předtím neviděl.

Kate je nesledovala, neboť lidé na obrazech si ji prohlíželi přinejlepším obezřetně. Když se konečně dostali obrovskou oklikou, o níž si byla jistá, že ji udělal Brumbál schválně, k chrliči k ředitelně, ulevilo se jí.

Opět jí v místnosti bezeslov pokynul k jedné z židlí před svým stolem, za nějž se usadil. Fawkes, tentokrát již opeřený a zdravě vypadající, zatrylkoval a přeletěl na opěrku ředitelova rozlehlého křesla.

Kate si poposedla, ale nebojácně držela ředitelův pohled. Ani ne za vteřinu poté, co se jejich oči setkaly, ucítila ve své mysli velice jemnou přítomnost cizí osoby. Nekompromisně ředitele vyhodila a třískla za ním dveřmi.

"Velice mě těší, jakou důvěru ve mně vkládáte," začala sladce a nebála se vložit do svého hlasu pořádnou dávku ironie. "Jsem si jistá, že vás nezklamu."

Měl tu drzost se na ni pousmát.
"V dnešních dobách nemůžeme být dostatečně opatrní," odvětil bez jakékoliv omluvy.

"Očividně," odtušila tedy chladněji, než měla v úmyslu. "Konečně jste se mě odhodlal konfrontovat? Celkem vám to trvalo. Zřejmě jste čekal, že mezitím někdo z Řádu umře nebo že Harryho změním v psychicky narušenou trosku. Jaké překvapení to pro vás muselo být, když se i po tak dlouhé době nic nestalo."

"Kate, nemyslím si, že je třeba se hned vrhnout do protiútoku. Rozhodně jsem nečekal, že bys zaútočila na člena Řádu," snažil se ji chlácholit.

Nemusel to ani říkat nahlas, a přitom věděla, co si myslí. Že by ji členové Řádu dostali hned, co by se na ně pokusila zaútočit. Nemohla jinak, než se jízlivě usmívat.

"Jistě, pane řediteli," odpověděla formálně.
"Jak si vede Harry na hodinách nitrobrany?"
"Úměrně jeho schopnostem."

Ředitel se mírně zamračil a Kate znovu odpověděla jedním ze svých sladkých úsměvů, které si začala pro setkání s ředitelem šetřit. Brumbál jí obdařil pohledem, který měl jistě schovaný pro své studenty, když ho něčím zklamali. Na Kate nijak nezapůsobil.

"Ach jistě. Nyní, když má učitelku, která k němu nechová žádné negativní city."
Kate mírně ztuhl úsměv. Takže je odposlouchával už první den, pouze s tím nechtěl nic udělat tak narychlo. Mazaný parchant, to mu Kate musela nechat.

"Jsem si jistá, že změna prostředí mezi dospělými, kterým příliš nezáleží na jeho psychické pohodě jistě pomohla," oznámila a znovu pozvedla koutky úst.
Donutila se necuknout. Začala jí z té přemíry úsměvů bolet čelist.

"Nepochybně," pokývnul hlavou ředitel, jako by její slova ani neslyšel. "Těší mě, že má takovou osobu Severus po boku."
"Kam tím míříte?" zeptala se ostře dřív, než se stihla zarazit.

"Nikam konkrétně," mávnul rukou, čímž ji pouze víc iritoval. "Severus je můj velmi dobrý přítel. Znal jsem ho ještě jako studenta-"
"-a jak jste mu během dob jeho studia pomáhal, viďte?" neodpustila si rýpnout.

"Nejsem bez chyb, Kate, to přiznávám. Ovšem o bezpečí a dobro svých studentů se starám jak nejlépe dovedu," odvětil ne již tolik příjemným hlasem.
Jistě, pokud nenosí hábity se zelenou výšivkou a erb s hadem. Kate se kousla do jazyka, aby na to nereagovala.

"Severus je velmi loajální a byť tomu sám nevěří, zachránil spoustu životů. Je to velice cenná schopnost-"
Kterou ty rozhodně nemáš, protože jsi nikoho nezachránila a jen zabíjíš.

"-nikdy jsem nepoznal člověka, který by dokázal chránit své blízké tak vášnivě jako on."
Kate začala mít neblahé tušení, kam tímhle směřoval. A ředitel ji samozřejmě nezklamal.

"Pověděl ti Severus o Lily?"
Zatnula ruce v pěst. Tohle už si líbit nenechá.
"Myslíte tu ženu, kterou jste nedokázal uchránit?"

Znovu se pousmála, když se mu zablýsklo za půlměsícovými brýlemi, a tentokrát se ani nepokoušela zakrýt svou nespokojenost a zlost.

"Ano, vím o ní. O tom, že ji miluje. Proč chrání Harryho. Ale víte co, řediteli?" vstala ze židle. "Je mrtvá. Ví to Severus, víte to i vy. Může ctít její památku třeba do konce svých dnů a já mu v tom nehodlám bránit. Respektuju ho za to, že je schopný milovat takovou silou osobu, co o něj nestála a chovala se k němu jako ke kusu hadru, když zjistila, že se přidal ke smrtijedům."

"Naše minulost tvoří naši budoucnost. Lidé v ní a naše činy..."
Nemohla jinak. Rozesmála se.

"Víte, klidně jste si mohl ušetřit všechny ty sladké řečičky kolem. Mám radši, když mi chlap rovnou řekne, že si o mně myslí, jaká jsem pokrytecká děvka. Bláhově jsem se domnívala, že na to, jak říkají mudlové "máte koule", ale očividně jsem se mýlila. Přeji hezký zbytek noci."

Otočila se na podpatku a spokojeně kráčela ke dveřím.

"Nejen tvá nitrobrana mluví plamenně, Kate."
"Prosím?" otočila se. "Měla to být skrytá pochvala mého projevu? Děkuji."
"Nejen ta."

Přimhouřila oči. Albus Brumbál se na ni díval zpříma. Žádná shovívavost či soucit. Pouze tvrdé modré oči.

"Jak jsem již řekl, naše činy mluví za nás a tvoří naši minulost, stejně jako lidé v ní. Tvá minulost... je stejně ohnivá, jako tvá mysl, nemám pravdu?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 inka | E-mail | 28. června 2017 v 19:44 | Reagovat

No, pri Kate sa aj Albus musí mať na pozore, výborne, hoci dosť ostré. Vďaka za kapitolu. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama