Červenec 2017

46. Sraženi do kolen (II/II)

Čtvrtek v 20:59 Spoutaní

WATTPAD


"Je tu něco, co bych měla vědět?"
Zeptala se ho ještě dřív, než se od ní stihnul odtáhnout po přemístění. Aniž by pak čekala na jeho odpověď, sama se odtáhla a přešla ke kabinetu vedle krbu, z nějž vytáhla láhev s vínem a dvě skleničky.

Otočila se k němu, skepticky se podívala na víno, na něj a zpět na víno. Poté strčila víno zpět a vytáhla ohnivou whiskey, s níž se posadila na pohovku. Skleničky nevyměnila a oběma dopřála pořádnou dávku. Jednu mu nabídla a opřela se pohodlněji do polštářů.

"No jen tam nestůj! Máme přece přinést oslavné zprávy, tak bysme sami měli mít trochu radostnější náladu, no ne?"
Neušla mu její ironie. Stejně si skleničku vzal a posadil se vedle ní. Natočil svou skleničku jejím směrem. Ťukla o ní svou vlastní, ale nedívala se na něj a zírala do plamenů. Severus ze své skleničky poté upil, zatímco Kate ji do sebe hodila na ex.

Poté se na něj tázavě zadívala, přičemž mu do jeho skleničky dolila, třebaže ji nedopil. Sama si svou vlastní naplnila.
"Nedostal jsem žádné pokyny-"
"Pokyny."

Zamračil se na ni.
"Necháš mě domluvit nebo si chceš svou zlost vybít rovnou? Pokud mě poté přestaneš vyrušovat, klidně to obětuji."

Tentokrát ze své sklenice upila mírně.
"Pokračuj," pobídla ho po chvíli zírání do plamenů.

"Myslím si, že se Pán zla pouze domnívá, že ti podstrkuju nějaký lektvar pro zvýšenou fertilitu-" ignoroval její mírné přidušení při dalším loku a pokračoval, "-a proto očekává výsledky. Jsme sezdáni už rok, ty jsi mladá - věř tomu nebo ne, i on si to dokáže spočítat."

"Jsem ráda, že mu tak záleží na mém vrhu," odvětila uštěpačně. "Nicméně děkuji za tvou lékařskou analýzu, co bych si bez ní počala."
"Co chceš, abych řekl? Oba dobře víme, že je to logické vyústění naší situace-"

"Situace? Co jsme?! Jeho hrací panenky, co-"
"Vzhledem k naší situaci, ano, přesně to jsme, Kate!" zarazil ji ostře. "Mluvili jsme o tom spolu. Třebaže tě to bude šokovat, ani já si nepřeju, aby mé vlastní dítě vyrůstalo v tomhle světě."

"Proto to musíme oddálit."
"Oddalovali jsme to dlouho, to víš stejně dobře jako já. Jakou lež bys chtěla vymyslet tentokrát, abychom neupadli v podezření?" zeptal se ironicky.

Na okamžik se opravdu zamyslela, než se k němu vítězoslavně obrátila.
"Můžu být neplodná. Nad tím tu ještě nikdo neuvažoval? Pak budu zřejmě stejně bezcenná jako Bellatrix. Vlastně víc. Ta psychopatka se mu hodí jako zabíjecí robot."

"Nejsi neplodná."
"Najednou umíš předvídat budoucnost?" rýpla si s úšklebkem. "Neměl jsi náhodou z Věštění známku Hrozné?"

"Mizerné," procedil skrze zaťaté zuby, poté však pokračoval klidněji. A s děsivě spokojeným tónem. "Testoval jsem tvou plodnost. Šance na početí je u tebe 96 %."
"...cože jsi udělal?!"
"Slyšela jsi."

"To si sakra piš, že jsem tě slyšela!" vykřikla rozzlobeně a praštila svou skleničkou o stůl. Ta překvapivě vydržela. "Spíš se ptám na to, proč jsi to udělal? A kdy?"
"Opravdu na tom záleží?" zeptal se, ale po jejím pohledu otráveně přikývl. "Zjevně ano. Několik týdnů po svatbě. Přibližně."

Zírala na něj zcela oněměle. Pak od něj pohled odtrhla a ruce se jí opět sbalily v pěst. Znovu se dívala do plamenů.
"Proč jsi ten test udělal?"

"Věděl jsem, co po mně bude chtít - dědice. Udělal jsem ten test pro to, abych ti mohl dát šanci. Kdybys byla neplodná, nenutil bych tě se mnou žít."

"Nenut- tím chceš říct, že kdybychom se stále nenáviděli, stejně bys mě nenechal odejít? Abych ti dala tvého dědice?" doslova na něj ta slova vyplivla.
Otočil se k ní, bez ohledu na její vztek, co z ní doslova sálal. Zpříma se jí podíval do očí.

"Má jediná šance přežít tenhle svět, pokud Temný pán padne, je Albus Brumbál, a i s jeho pomocí by nebylo jisté, jak by můj život vypadalo. Nabídky Pána zla se neodmítají a já na ní hledal cokoliv, co by mohlo mou situaci vylepšit. Jak myslíš, že budou soudit smrtijedy? Pošlou je nemilosrdně shnít do Azkabanu, nebo rovnou dostanou Polibek. Ale kouzelníka, co pracoval jako špeh pro Albuse Brumbála, jednoho z největších kouzelníků téhle doby? Kouzelníka, co má ženu a dítě?"

Její oči se zlostně leskly. Přesto v nich našel i pochopení. Viděla logiku jeho myšlení. Postavila se naproti němu a Severus její akci mlčky kopíroval. Na vteřinu odvrátila pohled, aby zahnala slzy, než se na něj tvrdě podívala.

"A kdybych tě tehdy, teď... to je jedno. Kdybych tě byla nenáviděla... Udělal bys to?"
"Ptáš se, jestli bych si tě vzal proti své vůli nebo jestli bych tě zmanipuloval tak, abys na můj návrh dobrovolně přistoupila?"

Její odfrknutí bylo spojené se smíchem, ale v očích měla stále slzy i zraněný výraz. Severus cítil, že to byla ta chvíle, kdy ji od sebe nadobro odehnal. Stejně jako Lily.

Ale překvapila ho, opět. Udělala k němu zbývající dva kroky a opřela se o něj. Svou bradu měla položenou na jeho hrudi a Severus se neodvažoval uhnout pohledem. Když zašeptala svou odpověď, cítil, jak jeho hrudník vibruje spolu s jejím hlasem.

"Udělala bych to samé."

Balvan, který nevěděl, že má na srdci, z něj spadnul. Dívala se na něj otevřeně a Severus se chtěl mlátit hlavou do zdi, když si pomyslel, že by ji ztratil kvůli něčemu takovému. Byla stejná, jako on. Vychovaná tak, aby přežila za každou cenu. Slovo jako morálka nemělo téměř žádnou váhu.

Mírně natočil hlavu.
"Pokud tě tohle nepřesvědčí o tom, jak příšerný člověk jsem já, pak už neexistuje nic na světě, co by mohlo."

Slabě se usmála, ale Severus to přesto bral jako výhru. Její ruce ho stiskly pevněji a on si teprve uvědomoval jejich horkost, která ho svírala kolem pasu. Jeho vlastní ruce se obtočily kolem jejích zad.
"Hádám, že máš pravdu."

"V tom případě mi můžeš říct, s čím tě vydírá ředitel."
Odtáhla se od něj a viditelně se uzavřela. Poté zavrtěla hlavou a věnovala mu záblesk smutného úsměvu.
"Tak špatný člověk nejsi."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Myslela si, že horší, než nátlak Temného pána, aby dala Severusovi dědice, už nemůže být, ale zjevně se mýlila. Když přišla toho dne do práce (poté, co spolu se Severusem proklečeli devět hodin na tvrdé zemi, dostali ultimátum ke zplození dítěte a vypili tři skleničky ohnivé whiskey), chtělo se jí nakopat osudu zadek.

Její otec se zřejmě objevil v práci hned, co se přemístil ze schůze a na jejím stole byla snad tuna papírů ke schválení a prostudování. Další katastrofou, kterou si uvědomila poté, co usedla za stůl a natáhla se po hrnku s kávou, který tam chyběl, byl fakt, že si její asistent vzal dovolenou.

Celá rozbolavělá, s počínající migrénou od alkoholu (který si ona hloupá dala nalačno), se prošla do přízemí, aby si udělala svou kávu sama. Zatímco postávala u kantýny, kterou toho dne - samozřejmě - obsluhovala pouze jedna číšnice, její pohled zaujal kabát, visící na jednom z věšáků a o němž si byla jistá, že ho neviděla u žádného ze svých kolegů.

Firma jejího otce měla bohaté a aristokratické zaměstnance, ovšem nikdo z nich nebyl natolik bohatý, aby mohl vlastnit kabát z dračího aksamitu. Kate se zamračila, protože se jí hlavou prohnala myšlenka, že se musí jednat o významného hosta, na nějž ji otec neupozornil. Její druhá myšlenka jí vyvolala na rtech ironický škleb. Ať už to byl kdokoliv, měl by si lépe hlídat své věci, pokud nechce, aby mu je ukradli.

"Ještě něco?"
Kate se otočila k číšnici, která na ni znuděně zírala a podávala jí kávu. Kate se profesionálně usmála, převzala kávu a se zavrtěním hlavy odpověděla.

"Ne děkuji. Kolik jsem dlužná?"

Dívka - Kate ji odhadovala na jen o něco málo let mladší, než byla ona sama - se otočila k pokladně a máchla hůlkou. Poté hůlku zastrčila do drdolu ve svých vlasech, kam pravděpodobně patřila, vzhledem k tomu, jak snadno do jejích vlasů vklouzla.

Z pokladny vyletěl papírek, který přistál v natažené ruce pokladní, která ho předala Kate. Ta zkontrolovala sumu a vytáhla z kabelky pár mincí, která dala na pultík. Její pohled znovu padl na kabát, pověšený u dveří a rozhodně se otočila zpět k pokladní, která si mince třídila v kase.

"Slečno?" oslovila ji Kate a když se dívka s mírným otrávením otočila k ní, přečetla si cedulku, kterou měla připnout k hábitu. "May. Jen jednu otázku. Víš, komu patří ten kabát?"

Když se zeptala, ukázala na parádní aksamit na věšáku. May přimhouřila oči, v nichž se jí viditelně zalesklo při pohledu na kabát. Poté se trochu neochotně podívala na Kate a ta s úsměvem vytáhla z kabelky pět galeonů, které přistrčila k dívce.

May vytřeštila oči, ale peníze si vzala a šeptem Kate odpověděla.
"Patří nějakému obchodníkovi, kterého váš otec odvedl k sobě do kanceláře."
Takže ta holka věděla, kdo je. Kate se usmála a pokývla na ni.

"Tuším, že to byl nějaký ir, možná francouz," pokrčila rádoby lhostejně rameny a předstírala, že hadýrkou stírá prach na pultě.

Kate nasadila další svůj šarmantní úsměv a naklonila se k číšnici.
"Dám ti dalších pět galeonů za jméno a tvé mlčení," oznámila jí.

"Deset."
"Osm."
"Deset."

Kate zavrtěla hlavou a věnovala May ďábelský úsměv.
"Jistě nejsi jediná, kdo toho muže zahlédl, May..."

Mrkla na ni a odtáhla se. Nestihla se ani otočit a dívčina hubená ručka ji chytila kolem zápěstí. Kate nadzvedla obočí a May se stáhla, ovšem naznačila jí, aby se znovu přiblížila.

"Tak jo. Jméno a mlčení."
Kate na ni kývla a May po vteřině zaváhání pochopila, že své peníze dostane poté, co jí podá informace. Trochu neochotně odpověděla, ovšem za vidinu peněz jí zřejmě stálo za to riskovat.

"Roger Sayre."
Kate opět ztuhla, ale dávala pozor na to, aby se jí žádná emoce nezračila ve tváři. V její hlavě ovšem myšlenky poletovaly neskutečnou rychlostí. Při vzpomínce na to, kdy toho chlapa viděla naposledy...

"Paní Snapeová!"

May na ni zřejmě mluvila delší dobu. Obezřetně a varovně se na ni dívala, protože ke kantýně přicházeli další zaměstnanci pro pozdní snídani. Kate jí podala peníze, třebaže přemýšlela, že jí nedá ani svrček. Poté se ale rozhodla, že se jí informátor, byť zdánlivě bezvýznamný, může hodit.

"Měj oči otevřené May," šeptla tedy ještě k dívce, než stačila oběhnout obsloužit další hosty. "Správné informace ti můžou ještě dost vydělat."

May přikývla a také nasadila profesionální úsměv, když se otočila k dalšímu klientovi. Kate sebrala svou kávu a zamířila k výtahu, do nějž zabraná do myšlenek nastoupila a zmáčkla třetí patro ke své kanceláři.

Musela zjistit, o co mu jde. A nejlépe dřív, než se jí všechno stihne sesypat pod rukama.

46. Sraženi do kolen (I/II)

Čtvrtek v 20:57 Spoutaní

WATTPAD

46. Sraženi do kolen

Nezdálo se, že by poznávala, kam je přemístil, ale ani nevypadala, jako by se to pokoušela zjistit. Rozhlédla se pouze po téměř liduprázdných uličkách a zavěsila se do jeho rámě. Pomalu se vydali kolem řeky, která protékala městem a Kate se zamyšleně rozhlížela po okolí, aniž by nijak přehnaně věnovala pozornost, na co kouká.

Byl si jistý, že promluví, až bude chtít. Nezvala ho čistě proto, aby ji mlčky doprovázel na procházce. To se jí nepodobalo. Přesto si musel počkat, dokud neušli celý kilometr, než ho vůbec oslovila.

"Jsme v Paříži?" zeptala se ho, ale znělo to spíše jako konstatování, než otázka.
Přesto přikývl a rozhlédl se kolem. Na obchodech, kolem nichž procházeli bylo několik francouzských nápisů, stejně jako jeden plakát s francouzskými baletními tanečníky, který dominoval jedné z obřích pouličních lamp.

"Měl jsem pocit, že jsi myslela čerstvý vzduch jinde než na britských ostrovech," poznamenal klidně.
Neušlo mu její slabé pousmání. Nebo nepatrný stisk její ruky.
"Tak to jsi měl správný pocit."

Její povzdech byl téměř neslyšný, jak zanikal v slabém proudění Seiny vedle nich a občasného smíchu, který se ozýval z nedaleké hospody. Přesto se k ní mírně natočil, aby jí naznačil, že poslouchá. Kate se mírně otřásla, když se zvedl vítr a Severus skryl její dlaně, kterými se držela jeho lokte do své větší.

Vděčně se na něj podívala, ale v jejím pohledu bylo tentokrát cosi smutného, obezřetného. Severus porušil svůj vlastní slib, který si dal, a promluvil.

"Ředitel," prohodil pouze se zamračený obočím. Kate nic neřekla, ale viditelně ztuhla. "Čím přesně ti vyhrožuje, že se to neodvažuješ prozradit mně?"

Překvapeně se na něj podívala, než zatřepala hlavou a na rtech se jí usadil ironický úsměv.
"Zeptala bych se tě, jak to víš, ale zřejmě máš s jeho metodami zkušenosti."
"Několikaleté," připustil trpce.

Znovu si povzdechla a vyprostila jednu ruku z jeho stisku, aby si odhrnula pramen vlasů z čela. Poté ruku zpět vložila pod jeho. Byla chladná.

"Udělala jsem špatný věci, Severusi."
Lhostejně pozvedl obočí a podíval se na ni. Doufal, že jeho pohled mluví za vše. Odfrkla si, když se na něj podívala.
"Jo, vím. Oba jsme je udělali," protočila očima, ale pak se kousla do rtu. "Ale... tohle je jiný."

"Opravdu?" neodpustil si rýpnout. "Obáváš se, že jedna z tvých dávných smrtijedských eskapád mě přiměje utíkat od tebe na míle daleko?"

Z jeho hlasu přímo čišela ironie a koutky se mu mírně zvedly v pobavení. Kate se ovšem neusmívala. Její oči bloumaly po okolí a rty měla pevně stažené. Severusovi v pochopení téměř klesla brada.

"Myslíš si, že by mě to přimělo utíkat," konstatoval.
Neodpověděla, ale nedokázala se mu podívat do očí a to mu jako odpověď stačilo. Stočil svůj pohled dopředu a uhnul mladé dvojici, která se se smíchem vyřítila z jednoho nočního klubu, který míjeli.

"Tak mě tedy pobav," pobídnul ji, když se dvojice vzdálila.
Kate se na něj odmítavě podívala.

"Promerlina, opravdu si myslíš, že jsi mohla udělat něco, co by mě k tomu donutilo? Vážně?"
"Nemáš ponětí," zavrčela a vytrhla se mu.

Rychle vyrazila vpřed, ale po několika krocích se zastavila, jako by si svůj útěk rozmyslela vteřinu poté, co ho chtěla uskutečnit, a opřela se o zábradlí, které lemovalo řeku. Severus se k ní připojil a tiše s ní pozoroval hladinu pod nimi. Podívala se na něj. Tentokrát byl v jejích očích zmatek.

Vypadala ztraceně, jako malé dítě, co ho opustili rodiče v obchodním domě a ono hodiny bezcílně bloumaly uličkami.

"Nechci, abys mě znal jako... to monstrum, kterým jsem bývala. Byla jsem smrtijedka, Severusi, a měla jsem pocit, že to je to jediné, co jsem schopná v životě udělat správně a já...," polkla svůj žal a oči se jí leskly, plné měsíční oblohy. "Udělala jsem... věci. Nenáviděl bys tu osobu. Nenáviděl bys ."

A to nemůžu snést.

Nemusela to říct nahlas, lektvarista to přesto slyšel. Odvrátila se od něj, aby se vzpamatovala a setřela si slzu, která si našla cestu z jejího oka. Natáhl se k ní, připraven jí vyložit svá vlastní mylná rozhodnutí, ale v ten moment se jim rozpálilo Znamení zla.

Oba sebou cukli a chytili se za předloktí. Kate vzhlédla a tentokrát k němu natáhla ruku ona jako první. Na její tváři již nebylo nic znát. Severus vzal její ruku do své, téměř něžně, a její oči změkly, byť to trvalo tu jedinou vteřinu, než je přenesla zpět do pekla.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Dopadli na tvrdou zem. Doslova.
Někdo - zřejmě sám Pán zla - obehnal přes celý pozemek vlastní kouzlo. Všichni, co se přemístili, padli na kolena. Někteří šťastlivci na tvrdou hlínu, jiní méně šťastní do blátivých kaluží nebo na dlážděnou cestu.

Severus s Kate měli tu smůlu přistát na kamení. Ani jeden z nich se nepokoušel vstát. Někteří jejich bláhoví kolegové se o to pokusili, ale ihned byli shozeni zpět k zemi. Vzduchem vibrovala silná magie a Severus ani nemohl věřit, že někteří přítomní stále nejsou schopní pochopit, v čích spárech se to ocitli.

Lektvarista pouze proskenoval pohledem okolí, stejně jako jeho žena, ale zatímco Kate po zběžné prohlídce sklopila pohled a začala si tiše oklepávat prach a kamení z hábitu, Severus se střetnul pohledem přes celou místnost s Luciusem.

Jeho oči byly tak naplněné záští a vztekem, že Severus vůbec nepochyboval o tom, že by Draco pomlčel o svém střetnutí s Kate. Přesto nebyl naštvaný na Draca. Jeho kmotřenec koneckonců dělal to, k čemu ho jeho drazí rodičové sami dohnali. Sloužil Pánovi. Což jinými slovy znamenalo podávat hlášení svým rodičům.

Lucius od něj s arogantním pozdvižením obočí pohled odtrhnul k Narcisse po jeho boku, ale nejprve poslal další, mnohem zuřivější pohled na Kate. Ta ho k lektvaristově úlevě nezaznamenala. Ta úleva trvala bohužel pouze do okamžiku, než si uvědomil, na koho zase nenávistně shlíží jeho žena.

Její otec ji v tomto ohledu velmi směle konkuroval. Severus položil hřbet své ruky majetnicky na dolní část manželčiných zad a v jasném gestu pozvedl obočí, když si toho pohybu všimnul Morgan a odtrhl se od zuřivého sledování Kate.

Ta se mírně napnula a Severusovi bylo víc než jasné, že si od ní ještě vyslechne něco pěkně od plic. I tak se neodtáhnul. Raději snese její vztek, než by dal záminku jejímu otci. Ten brzy otočil hlavu k druhé straně pozemku.

Severus se opět mohl soustředit na své okolí. Tentokrát žádný další ze smrtijedů netoužil po tom, aby ho vyprovokoval. Všichni obezřetně sledovali své okolí, dokonce i ti, co se dříve pokoušeli vstát, nyní trpělivě čekali na rozbolavělých kolenou.

V žádném případě to nebyla náhoda. Pravděpodobně nějaký test, který si na ně Temný pán připravil. I Kate ani nedutala, rty pevně semknuté. Po okamžiku k němu opatrně otočila hlavu, třebaže to nebylo nutné. Jejich kolegové se otáčeli bez jakékoliv opatrnosti.

Její oči se na moment zaleskly, když se na sebe podívali a poté ucítil mírný tlak na své nitrobraně. Už se chystal otevřít své obrany, když se zarazil. Tohle mohla být ta past. Mírně zavrtěl hlavou a přimhouřil oči.

Kate pochopila a lehce kývla hlavou. Její oči se opět rozlétly po rozlehlém pozemku a hledaly cokoliv, co by jim mohlo pomoci pochopit, o co Mu jde. Oba pozorovali, jak se mladší a čerstvě naverbovaní smrtijedi ošívají a nemají daleko k tomu, aby něco podnikli.

Zřejmě si ještě neuvědomovali, že jakákoliv akce jim může přinést okamžitou smrt. Proto na ně zaměřil svůj pohled, neboť mu bylo jasné, že ať už jde o cokoliv, odstartují to právě oni. Nejčerstvější členové jejich řad. Severus byl rád, že se Narcisse nějakým způsobem podařilo přemluvit, aby se studenti nemuseli zúčastňovat schůzí během školního roku. Tedy spíše v době, kdy byli pod dohledem Albuse Brumbála.

Nezbylo, než čekat.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Severus byl příjemně překvapen.

Dokázali to vydržet déle, než očekával. Tři a půl hodiny tu všichni klečeli na zemi, jako otroci, kterými se - většinou dobrovolně - stali. Lektvarista již cítil otlaky a modřiny na svých kolenou. Kate se za celý čas dvakrát opatrně pohnula, aby ulevila svým kolenům, ale z jejích zatnutých pěstí se dalo vyčíst, že si tím nijak nepomohla. Tohle kouzlo v žádném případě nehledělo na jejich pohodlí.

Jak po půl hodině zjistili, když se někteří pokoušeli alespoň posadit, když nemohli stát, nebylo jim to dovoleno. Při každém pokusu, kdy se pokusili hnout nohama, nebo si alespoň ulevit od bolesti usazením na vlastní paty, dostali nepříjemný elektrický šok.

Všichni starší členové si z jednoho takového šoku vzali příklad a bylo na nich vidět, jak zkoušejí veškeré praktiky na pročištění mysli, na něž si vzpomněli. Na tělo se muselo magií, a když nemohli použít hůlky, museli použít mysl.

Přesto tu byli tací, kterým se pročistit mysl nedařilo, ale stále na tom byli mnohem lépe než ti, co na to vůbec nepomysleli, jako jejich nejmladší kolegové. Severus a zdálo se, že i povětšina zkušenějších, čekala, kdy se to stane.

Po těch nekonečných třech a půl hodinách, jeden z nich šeptem promluvil ke svému kolegovi. Ani Severus nečekal reakci, kterou to vyvolalo. Smrtijed, který promluvil, byl zničehonic mrštěn přímo doprostřed toho podivného seskupení. Celý bez sebe strachy, se pokusil vyškrábat na nohy, ale kletba ho držela při zemi. Pokoušel se kopat kolem sebe a rukama se snažil zachytit, ale pouze si rval nehty do krve, když narážel na dlažbu, kam byl mrštěn.

A poté vzplanul.

Zažehnul jasným plamenem a ozářil tak celé jejich společenství. Severus i Kate mhouřili očima spolu s dalšími smrtijedy, kteří byli tak blízko, že je světlo na okamžik oslepilo. Mladík křičel bolestí. Zvuk, který jim trhal uši a pomalu se z lidského měnil na zvířecí.

Plamen přešel do ostře zelené, stejně jako smrtící kletba. V ten moment je magie, která je držela u země, pevně udeřila do zad, a všichni se podivně klaněli. Tedy ti, co před sebe stihli dát ruce. Zbytek ležel na zemi a ti, co se stihli udržet na dlaních či loktech, se třásli námahou pod náporem magie, která je nutila neoblomným tlakem také k zemi.

Hořící smrtijed s posledními naříkavými výkřiky padl tváří k zemi. Každá jeho ruka mířila jinam. Jedna na Malfoyovi, druhá na Snapeovi. Severus jen doufal, že to nebylo znamení. V poslední křeči jeho končetiny škrábaly o kamennou dlažbu. Nářek pomalu ustal, ale spálené ruce sebou ještě posmrtně cukaly.

Nikdo nemohl odtrhnout pohled od těla. Severusovi se do plic pomalu dostal zápach spálené kůže, který se dál šířil vzduchem a všichni se snažili nezačít dávit. Lektvarista dostal svůj žaludek pod kontrolu a myslí se pokusil dostat jinam.

Ta ovšem stále zabíhala k tělu před ním a třebaže byl obličej smrtijeda k nepoznání, nebylo pochyb, že to byl teprve chlapec. Mohlo mu být dvacet. Zřejmě ani to ne.

Kate opět sevřela ruku pevněji v pěst a přejela konečky prstů neslyšně po dlažbě. V Severusových uších přesto paradoxně zaskřípalo a znovu sledoval klukovy prsty, co zoufale hledaly pomoc. Sevřel rty, vyčistil mysl. Zvýšil tlak na ruce, kterou měl stále na manželčiných zádech.

Nikdo se neodvážil pohnout dalších šest hodin.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Ucítili jeho chladnou přítomnost ještě dříve, než promluvil. Stále se nehnuli. Severus nepotřeboval vidět jeho tvář, aby věděl, že v ní uvidí zvrácené potěšení.
"Mí drazí," promluvil skoro láskyplně, jako by je tu nedržel téměř deset hodin klečící na chladné zemi.

Nagini zasyčela stejně potěšeně, jako její pán a bez dalšího pobízení klouzala kolem přítomných, než se dostala do středu. Natočila hlavu směrem vzad a kmitla rozdvojeným jazykem. Zřejmě dostala svůj pokyn, protože otevřela tlamu, otočila se a bleskově se pustila do spáleného masa před sebou.

Severus znovu klidnil svůj žaludek. Kateiny prsty sebou mírně trhly a zlatý kov, který obepínal její prsteníček se zalesknul ve vycházejícím slunci. Temný Pán zrovna procházel kolem nich a svou rukou pohladil Nagini po hlavě.

Ta se ke svému pánovi natočila a vydala zvuk, který měl představovat něco jako zavrnění. Její podlé oči se přivřely a z jedových zubů, jenž měla vystavené na odiv odkapávala krev. Její Pán lhostejně promluvil, zatímco se vrátila zpět ke své snídani.

"Těší mě, že jsme se podobným... incidentům," mávnul nedbale rukou směrem k Nagini, jež právě soukala do svého chřtánu smrtijedovu pravou ruku, "vyhnuli v následujících hodinách. Loajalita a oddanost jsou velice podstatné aspekty našeho společenství. Ovšem trpělivost... to je vlastnost, které bychom se všichni měli co nejrychleji naučit."

Nikdo nevzhlédl. Nikdo nepromluvil. Voldemortův hlas zněl pobaveně, když znovu promluvil.
"Doufám, že nebudu muset nijak zpochybňovat vaši loajalitu, stejně jako vaši trpělivost. Vyskytly se pomluvy, ošklivé pomluvy, mí drazí. Prý nejsme silní a ztrácíme kuráž. Prý nemáme žádné plány, protože se nekonají schůze..."

Stále se ani nehnuli. Přesto se ve sklopených tváří některých jedinců začala mihnout slabá panika. Stejně jako nervozita, která se linula ve vzduchu a ulpěla téměř na každé magické stopě, na níž narazila.

Temný Pán se zastavil a na všech spočinul pohledem. Jeho rty se zkřivily do ošklivého úsměvu, který neznačil nic dobrého.
"Ale to jsou přeci jen pomluvy, mí drazí! Nemám pravdu?"

Sborové Ano, pane se v ozvěnách ozývalo po pozemku. Pán zla rozpřáhnul ruce v jakési napodobenině objetí.
"Povstaňte."

Všichni se okamžitě vyškrábali s grimasami ve tvářích na vratká chodidla. I Severus měl problém udržet se vzpříma a pomyslel si, že je na tohle už příliš starý.

"Pevně věřím, že další demonstrace naší loajality, síly či trpělivosti, nebude v blízké budoucnosti nutná a všechny pomluvy se opět změní v popel, z něhož vzešly," oznámil jim.

Severus cítil husí kůži, která mu naskočila z toho mrazivého tónu i vibrující magie kolem. Opět se ozvalo souhlasné mumlání. Voldemort si je ještě chvíli v tichosti vychutnával, než mávnul přezíravě rukou, čímž jim dal znamení k odchodu.

Lektvarista si byl jist, že se schůze nikdy nevylidňovala tak rychle. Přitáhl si Kate k sobě, ale jeho přemístění zarazily obrany. Severus v neblahém tušení zvednul hlavu a opět prošel nitrobranou, než se setkal s Jeho pohledem.

Voldemortovy rudé oči ho již sledovaly. Temný Pán se otočil a kostnatým prstem mu naznačil, aby ho následovali. Severus spustil svou ruku z manželčiných zad a Kate se na něj v obavách podívala, než také prošla nitrobranou a společně zamířili za svým pánem. Smrtijedi, které míjeli jim ani nevěnovali pohled, jak spěchali s přemístěním, a než manželé došli na určené místo, byl pozemek vylidněný.

V následujícím tichu bylo až příliš patrně slyšet, jak Nagini přežvykuje jednotlivé části těla a s odporným mlaskavým zvukem si je sune do krku. Severus byl vděčný, že byli té podívané ušetřeni, ale nepříjemný pocit, že měli hada v zádech nebyl o nic příjemnější.

"Můj pane," pronesli společně a poklekli.
"Vstaňte," zněl stejně lhostejně, ale jeho oči jiskřily, když se zabodly do Kate. "Jak se daří, má nejdražší?"

Bylo to víceméně řečnická otázka. Kate měla ale co dělat, aby se neotřásla nad tím oslovením. Takto často promlouval k Bellatrix. Donutila svůj hlas k relativní poslušnosti.

"Bude se mi spát lépe, až bude naše válka u konce, můj pane," odpověděla po pravdě, ovšem nechala ve svých očích vzplanout menší jiskřičku, jakou vídala právě u Bellatrix.

Temný pán se zdál být potěšen. Nic nenaznačovalo tomu, že by měl nějaké podezření, čímž utvrdil Severuse v tom, že se bude jednat pouze o nějaký úkol, nikoliv o jejich loajalitě. Nebo spíše jejím nedostatku.

Lektvarista byl příjemně překvapen, jak Kate okamžitě kontrolovala situaci v první větě.
"Toho dne se jistě dočkáš, drahá," odvětil stejně fanaticky jako zlověstně Voldemort, než se do jeho očí opět vkradlo pobavení. "Jsem si jist, že omluvíš mé nedostatky ve společenském hovoru, Catherine."

"Jistě, můj pane."
"Přineseš mi alespoň ty důvod k nějaké oslavě?"
Kate mrkla na Severuse a poté zpět na Voldemorta. Její hlas zněl stále klidně.

"Zatím ne, můj pane."
"Škoda" prohlásil Voldemort a tím jako by o Kate ztratil veškerý zájem.
Severus doufal, že si nevšimnul pevně zaťatých pěstí jeho ženy, když se obracel ke svému mistru lektvarů.

"Jak se daří Dracovi, Severusi?"
"Očekávaně," odvětil Severus a poté dodal. "Vzhledem k jeho poslání."
Voldemort se nepěkně ušklíbl, ale v jeho očích byl vidět vztek. S hraným povzdechem zavrtěl hlavou.

"Má drahá Bella. Nikdy nedokáže udržet své... vzrušení pro věc. Třebaže mě těší, s jakou hrdostí nyní prezentuje synovce, ocenil bych, kdyby to nedělala příliš veřejně, jak to má ve zvyku. Již jsem hovořil s Narcissou, ale co se týče Belly... Je velice náročné udržet ji pod kontrolou."

"To nepochybně, můj pane," odvětil temně Severus a Temný pán se shovívavě usmál.
"Neměj obavy, Severusi, již jsem Bellu obeznámil s tím, jak by se měla chovat ke svým kolegům. Nemohu si dovolit nějaké cenné ztráty,"odvětil konverzačním tónem.

Kate stěží udržela svou zuřivost pod kontrolou. Naprosto nenáviděla, když se o ní někdo zmiňoval, jako by byla chovná klisna. Bylo jí nad slunce jasné, že Voldemortovi záleží pouze a jen na dědici linie Princeů.

Pokud by měl volit mezi ní a jejím dítětem, vždy by volil dítě.
"Bellatrix se při naší konverzaci zmínila, že jsi se zavázal Narcisse neporušitelným slibem, Severusi," pronesl s nepatrnou dávkou zvědavosti. "Jistě nepochybuješ o Dracově schopnosti splnit úkol, jenž jsem mu zadal?"

"Nikoliv, můj pane," zavrtěl lektvarista hlavou. "Ovšem po jejich neohlášeném vpádu do mého domu a hysterického výlevu paní Malfoyové jsem měl pramálo možností, jak z celé situace vyjít. Draco je schopný kouzelník, nezklame tě."
"Měl bych se tedy strachovat o Narcissu? O její... příliš měkké srdce?"

"Ta žena miluje svého syna," poukázal Severus a opět zavrtěl hlavou. "Z její strany se není čeho obávat. Je to pouze přehnaně ochranitelská matka."

"Pak je to vše, co jsem potřeboval slyšet," oznámil s dalším úšklebkem a znovu se otočil ke Kate. "Snad budeme mít příště více důvodů k oslavám."

Severus odpověděl za Kate.
"To jistě budeme."

Přitáhl si Kate k sobě a ta se donutila k čemusi podobnému úsměvu. Voldemort pobaveně kývnul na Severuse, obešel je a vydal se k Nagini. Lusknul prsty a na pozemku před Snapeovými dopadl na kolena Peter Pettigrew.

Se skuhráním se soukal na nohy, ale ztuhnul, když jeho pohled padl na Severuse. Ten mu věnoval jeden ze svých temných pohledů a Červíček se otřásl.

"Červíčku!" vyštěkl za jejich zády Voldemort netrpělivým hlasem a jmenovaný sebou cuknul. "Nezdržuj naše přátele a pojď sem!"

Nebylo to míněno jinak, než jako rozkaz a Pettigrew spěchal za svým pánem, jak nejrychleji ho jeho malé tlusté nožky nesly. Na Snapeovi se už nepodíval. Severus se letmo ohlédnul, ale než se ztratil ve své mysli, obtočila se mu kolem těla ruka jeho ženy. Podíval se na ni.

Kate pozvedla obočí a Severus si ji k sobě přitáhl, aby se mohli snadněji přemístit. Vteřiny předtím, než zmizeli, byl jeho pohled stále zabodnutý do shrbené postavičky vedle Voldemorta. Severus pochmurně přemýšlel nad tím, jak se mu podaří dostat toho zpropadeného zrádce před spravedlnost, aniž by prozradil svou skutečnou loajalitu.

Nebo než bude příliš pozdě.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

45. Motýlí efekt (II/II)

12. července 2017 v 17:00 Spoutaní

WATTPAD

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"A neřekl alespoň, kam míří?"

Severus otráveně protočil očima a protáhl se kolem Blacka, který mu nevěnoval pozornost a dále se pokoušel páčit z Minervy podrobnosti. Pokývnul Lupinovým směrem, když se vlkodlak podíval jeho směrem a zakotvil v jednom z rohů u oken.

Jaká škoda, že sledovat ulici bylo stejně nudné, jako celé dnešní setkání. Bez Albuse se nemohly probírat žádné důležité či životu nebezpečné věci a tak se tu všichni snažili vést nějaký hovor, zatímco se skupiny bystrozorů bavily výhradně o práci.

Severus odpočítával vteřiny, než odbije půlnoc, aby mohl zmizet mezi prvními, když se k němu připojil Black. Lektvarista se automaticky napjal a pevně sevřel svou hůlku. Pár členů Řádu se po nich ohlédlo, když je uviděli spolu, ale nijak nezasahovali.

"Co chceš, Blacku?" syknul Severus, aniž by se na něj podíval.
"Využívám jediného okamžiku, kdy nejsme ani jeden pod kontrolou ředitele."

To donutilo lektvarista odtrhnout pohled od neměnné ulice od sebou. Zadíval se pátravě na Blacka a hledal v jeho obličeji stopy po nějaké nekalosti. Black se jeho zkoumavému pohledu pouze ušklíbl a nonšalantně se opřel o zeď.

"Než se zeptáš, Remus o tomhle nemá ani ponětí. Nikdo z nich."
"Ještě než otevřeš pusu, abys pokračoval, je mi jasné, že tohle celé skončí katastrofou. Ať už plánuješ cokoli," oznámil mu tichým hlasem a varovně Severus.

Black nevypadal, že by si z toho něco dělal. Vlastně na něm poprvé za dlouho dobu viděl lektvarista pevné odhodlání. Což očividně znamenalo, jinak by se nedal do hovoru se svým nenáviděným bývalým spolužákem.

V místnosti plné lidí, s nimiž by si pohovořil stokrát lépe.

"Jedná se-"
"-o Pottera," dopověděl za něj Severus s ironickým úsměvem.
"Jak-? To je jedno. Potřebuju tvou pomoc," zavrtěl mírně hlavou Black a stále pohledem hlídal svého vlkodlačího přítele.

Ten jim prozatím nevěnoval žádnou pozornost a Severus věděl, že se celou záležitost snaží Black vyřešit co nejrychleji, aby si toho Lupin neměl šanci všimnout. A proto se nepouštěl do hádky a ignoroval jeho posměšky.

"Co chceš?" zeptal se opět na přímo Severus.
"Pettigrewa."

Severus povytáhl obočí a neznatelně se natočil k Blackovi.

"Myslíš, že si jen tak napochoduji na setkání, chytím tvého podrazáckého přítelíčka za klopy hábitu a přemístím ho k tobě, a nikdo si ničeho nevšimne? Vážně Blacku? Nemáš v té své zabedněné palici poněkud reálnější plány?"
"Tohle je vážný, Snape!" syknul na něj a dvě mladé bystrozorky se po nich tázavě otočily.

Black jim věnoval jeden ze svých širokých úsměvů a obě se mírně začervenaly, než se od něj s malým koketním úsměvem na rtech neobrátily. Severus opět protočil očima a pevně stisknul rty. Nesnášel pocit, že jsou stále ještě studenti v Bradavicích.

"Uvidíme, co zmůžu," prohlásil tedy, aby se ho zbavil a vyrazil k odchodu, když ho Black pevně zachytil za loket.

Severus se mu vytrhl a periferně zahlédl, jak se Lupin vymlouvá z hovoru s Tonksovou. Nepochybně je zahlédl a zamíří k nim. Black si to kupodivu uvědomoval se stejnou naléhavostí, protože rychle šeptal.

"Albus chce nechat Harryho další rok s Dursleyovými a nehodlá nic udělat pro to, abych měl Harryho v péči. Potřebuju, aby ministerstvo dostalo Pettrigrewa a já mohl být na svobodě a stát se Harryho legálním opatrovníkem."

"Myslíš, že to jde tak snadno? Nečekáš doufám, že budeš se svým kmotřencem trávit čas již o vánočních prázdninách?"
"To je fuk," sykl Black a otočil se zády k přicházejícímu Lupinovi. "Dělej, jak nejlíp uznáš za vhodný. Ale... viděl jsi je. Co mu můžou udělat příště?"

Black mu věnoval poslední ostrý a zároveň prosebný pohled, než zamířil o kuchyně, kam se za ním vydaly obě rozhihňané bystrozorky. Severus vyžil své šance a vyrazil ve chvíli, kdy kolem něj procházely společně s dalšími členy Řádu a obloukem se tak vyhnul Lupinovi.

U dveří se ještě ujistil, že Lupin vyrazil za Blackem, jak se domníval a nenápadně vyrazil z domu. Třebaže neměl šanci vyzpovídat Albuse nebo si vybít zlost na Blackovi, když se přenášel zpět k Bradavicím, měl toho v hlavě mnohem více, než předtím.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Je po večerce. Máš být v posteli."
"Stále jsem na půdě hradu, ve zmijozelské části podzemí a jak se nám jednou Severus zmínil o svých komnatách, v rozšířené kolejní místnosti."

"Pochybuju, že to opravdu myslel doslovně."
"Mohu odejít..." Odložil šálek čaje a vstal.

"Když už jsi přišel?" optala se sladce a pozdvihla obočí, zatímco poklepala zpět na pohovku. Chlapec se posadil, a přestože byl nervózní, shlížel na ni s odporem.

"Mohu Severusovi přenechat vzkaz," pokusil se tedy navrhnout protáhlým hlasem, jako by mu na tom nezáleželo.
"Když chceš," pokrčila rameny a zadívala se na něj. "Proč jsi přišel, Draco?"

Očividně ho zaskočila, když se zeptala přímo, protože se mu mírně rozšířily zorničky, než uhnul pohledem. A já jsem špatná lhářka, pomyslela si Kate kysele, když sledovala mladého kouzelníka, jak se snaží dostat z ošemetné situace.

"O tom jsem si chtěl pohovořit se svým vedoucím koleje," upozornil ji arogantně, ale neuhlídal mírné rozčilení, které jeho hlas podbarvilo.

"Jsem jeho manželka, jak moc dobře všichni víte," ušklíbla se. "Něco jako jeho druhá polovička, nebo jak se tomu dneska říká. Třeba ti nakonec budu schopná pomoct víc, než on."

"O tom pochybuji," odsekl tentokrát ostře a Kate povytáhla obočí. Mladý Malfoy si očividně uvědomil svoji chybu a nasadil naprosto nepřesvědčivý úsměv. "Ale děkuji za vaši nabídku, paní Snapeová, jsem si jist, že si vaší obětavosti Severus velmi váží."

Kate se také donutila usmát, byť tomu malýmu spratkovi chtěla dát pořádně za vyučenou. Také odložila svůj šálek čaje. Chtěl si hrát s ohněm, budiž. Musí vědět, že se s velkou pravděpodobností spálí.

"Slyšela jsem, že jsi nadaný. Lektvary, Obrana..." nechala svá slova vyznít do prázdna, ale pevně se na něj zadívala.
V jeho očích opět proběhl záblesk vzteku, ale také strachu. Pochopil.

"Musíš být opatrný, co před ostatními ukazuješ, Draco. Každý detail může někdo využít proti tobě," pověděla mu pevně a hypnotizovala ho očima. "Už jsi někdy slyšel o motýlím efektu?"
"Přirozeně," odvětil arogantně.

"Tak mi ho vysvětli," pobídla ho chladně a opřela se.
Na okamžik se zarazil, než se ušklíbl a téměř začal recitovat.

"Motýlí efekt vyjadřuje myšlenku, že i něco tak nepatrně významného, jako je motýlí mávnutí křídly v amazonském pralese, dokáže v konečném důsledku vyvolat tajfun na opačné straně světa."

"Nejsem si jistá, jestli přede mnou náhodou nesedí nějaký havraspár či jistá nebelvírka."
Draco se zamračil a pevně stisknul rty. Než stihl cokoliv říct, Kate ho předběhla.

"Ale podstatu jsi skvěle vystihl. Mysli na své činy, jako na to mávnutí křídlem, co udělá motýl. Jedno špatné slovo, jedna hloupě mířená kletba a Bum!" práskla do stolu, až zmijozel nadskočil. "Všechno se sesype jako domeček z karet a ty se povezeš s ním."

"To tu jako obhajujete Pottera? Měl jsem mu ten jeho pád vystlat polštáři a přidat svou omluvu v čínštině?! Nejste snad taky smrtijedka?!"

Kate se zablýsklo v očích, ale Draco byl očividně až příliš rozrušený, než aby to registroval. Vyskočil na nohy a zatímco mluvil, mířil na ni jedním roztřeseným prstem.

"Jsem na to připravený! Dokážu to!" chrlil fanaticky, jako by se snažil přesvědčit hlavně sebe o pravdivosti svých slov. "Co jste dokázala vy? Byla jste naprosto průměrná smrtijedka, než jste začala zahřívat postel mému kmotrovi!"

Tentokrát Kate vyskočila a chytila ho pod krkem. Přitáhla si ho k sobě a cítila potěšení, když se v jeho očích mihl další záblesk strachu. Viděla ho tam, takže naprosto ignoroval vztek, který ten strach přebíjel.

"Ty nemáš ani ponětí, co jsem zač, ty malej sobeckej parchante," zasyčela na něj a odstrčila ho od sebe.
Draco se udržel na nohou a vztekle se na ni podíval. Kate neustoupila a rozhodla se mu podat pravdu tak, jak ji potřeboval slyšet.

"Vybral sis to. Uděláš příšerné a ještě horší věci, než si vůbec dokáže představit a než ti je tu tví milovaní rodiče prezentují. Myslíš, že zabiješ Brumbála a odbydeš si tak veškerou práci? Odkráčíš si do západu slunce a všichni tě budou nosit na rukou? Mýlíš se chlapečku! Jediný, co tě bude čekat budou další úkoly. Další mise. Další vraždy."

Stále vibroval vztekem, ale v očích měl strach, obavy a konečně vypadal jako šestnáctiletý kluk, kterým byl. Prohlédla si ho od hlavy až k patě a pohlédla mu do očí s jízlivým úsměvem.

"Můžeš být rád, že ses nenarodil jako ženská. Neobstál bys v téhle společnosti ani minutu."
Otočila se ke kabinetu, který byl hned vedle krbu a vytáhla z něj whiskey, kterou tu sama uložila a nalila si skleničku. Absence jejího pohledu zřejmě rozvázala mladému zmijozelovi jazyk.

"Kdo by si taky přál roztahovat nohy pokaždé, když mu to někdo nařídí?"

Kate se s trhnutím otočila zpět, naprosto vzteky bez sebe a zarazila se. Dracův podlý úsměv mu pomalu mizel z tváře, když Kate neodpovídala a hleděla za něj. Ztuhl, když jeho kmotr promluvil.

"Velmi ti doporučuji, aby ses omluvil mé ženě, Draco."

Kate se suše zasmála, odložila láhev silněji, než bylo nutné a několika kroky se dostal k Dracovi. Severus mezitím přešel blíž a postavil se vedle svého kmotřence v jakémsi obranném a varovném gestu.

Kate ho ignorovala a pevně se zadívala Dracovi do očí.
"Absolutně nestojím o žádnou prázdnou omluvu, takže šetři dechem," poradila mu chladně. "Ale pro příště buď hrdina a pověz mi to do očí. Pak nebudu mít žádnou výmluvu proto, abych tě neuřkla na místě."

S mrazivým pohledem, který mu věnovala odkráčela do ložnice, láhev whiskey dávno zapomenutá na kabinetu. Když se za ní zaklaply dveře, Severus se otočil ke svému kmotřenci, který nasucho polkl a odvrátil pohled.

"Co to mělo znamenat, Draco?" otázal se s děsivým klidem lektvarista.
"Nemyslel jsem-"
"Ano, nemyslel jsi, toho jsme si všichni všimli! A zjevně tě to nepřemýšlení drží už nějakou dobu, nemyslíš?"

To Draca znovu naštvalo a odstrčil Severuse, který ho chytil za ruku.

"Dej mi pokoj! Nejdřív mi vykládáš, jak to musím zvládnout sám a když se o to snažím, tak mě zase sjedeš! Rozmysli si, co po mně vlastně chceš! Nepotřebuju tě! Ani matku nebo otce - zvládnu to sám!"

S tím se otočil a s prásknutím vyšel ze dveří. Severus si promnul kořen nosu a otočil hlavu ke dveřím ložnice. Veškerá chuť něco s Kate řešit zcela zmizela. Slyšel pouze konec téhle přestřelky, ale i to stačilo k tomu, aby byl rozzuřený.

Nejen na Draca, který opravdu překročil meze, ale i na Kate, která ho k tomu zjevně dokázala vyprovokovat. Zaskřípal zubama, když si domyslel, že jedinou motivací pro tohle chování jeho manželky musel být Potter.

Ten kluk ho vážně musí pronásledovat všude.
Zvažoval, že se pokusí ještě sehnat ředitele, když se dveře ložnice opět otevřely a Kate vyšla oblečená do teplého podzimního kabátu. Všimla si, že Severus stojí uprostřed místnosti a na půli cesty ke krbu se zarazila.

"Potřebuju na vzduch," oznámila mu. Na okamžik zaváhala. "Přidáš se?"

Chvíli na sebe koukali, než Kate odtrhla pohled a celá její postava se téměř viditelně schoulila do sebe. Chytil ji za loket, když kolem něj šla a druhou rukou se natáhl po vlastním kabátu na věšáku. Zvedla pohled a vděčně se na něj pousmála.

Sjel svou rukou po jejím předloktí a Kate propletla jejich prsty. Když je přemisťoval, stále zíral do jejích čokoládových očí, které byly jediné stále přítomné, když vše kolem mizelo v barvách.

45. Motýlí efekt (I/II)

12. července 2017 v 17:00 Spoutaní

WATTPAD

45. Motýlí efekt

Ke své podrážděnosti ji skutečně poslechnul. Prohrábnul zásuvku svého nočního stolku a vytáhl z ní jednu slibně vypadající knihu o novodobých metodách lektvarů jakéhosi francouzského Mistra lektvarů, o němž se Severus doslechl teprve nedávno.

S absurdním potěšením si podal i brk s inkoustem, připraven opravovat chyby, které mu později na schůzi lektvaristů bude moci vypíchnout. Podrážděně pročítal stránky a nervózně poťukával hrotem brku o hřbet knihy.

Zdálo se, že si svůj titul alespoň trochu zasloužil. Severus se ušklíbl. Samozřejmě byly jeho poznámky správné, ovšem nebyly nijak oslňující, a když pročetl celou knihu, nenašel nikde žádnou inovaci, kterou by autor navrhoval.

Neodolal odfrknutí, neboť s takovou by mohl seknout s kariérou profesora lektvarů a také napsat nějakou knihu. Vydělal by si peníze, nemusel by se otravovat s natvrdlými teenagery a byl by to skvělý balzám na jeho nervy. A možná by se kouzelnická populace konečně naučila vařit lektvary.

Zrovna se natáhl po pergamenu, aby napsal nějakou peprnou poznámku autorovi, když se dveře ložnice tiše otevřely. Zaklapnul knihu a položil ji na stolek. Zkoumavě se na Kate, která mu stěží věnovala pohled, zahleděl a s nepříjemným tušením se posadil.

"Jenom noční můra," oznámila mu, zatímco svlékala své oblečení. Správně si vyložila jeho mlčení, ale neotočila se na něj.
"Všichni máme noční můry. Vzhledem k mým předchozím zkušenostem s vyučováním Pottera jsou u něj běžnou záležitostí."

Kate pokrčila rameny a vklouzla pod přikrývky.
"Zřejmě nervy."
Severus přimhouřil oči, když se k němu otočila zády a sledoval, jak ztuhle působí.

"V tom případě nevidím důvod, aby tvá nálada zničehonic klesla k bodu mrazu," poznamenal s pohledem stále upřeným na její záda.

"Jsem unavená. Nerada vstávám kvůli čemukoliv o půl třetí ráno a poslouchat potom o setkáních a smrtijedech taky není výborná aktivita."
"Pokud by tomu tak skutečně bylo, naštvaná bys už odcházela."

Jedinou odpovědí mu bylo ticho. Pak Kate mávla rukou a lampa na jeho nočním stolku zhasnula. Pochopil, že tohle je konec jakéhokoliv možného hovoru. Odolal nutkání zavrčet a také se k ní otočil zády. Zavřel oči a pokoušel se usnout, zatímco jeho mysl pracovala na plné obrátky.

Netrvalo to ani pět minut, než na svých zádech ucítil její chladnou dlaň. Vůbec si nevšiml, že by se pohnula a tak ucuknul. Kate se okamžitě stáhla, ale poté znovu, pomaleji, položila svou ruku zpět. Když na ni nijak nereagoval, přitáhla se blíž a přitiskla se k němu.

Po dvou hodinách to oba konečně vzdali. Severus vstal jako první, spěšně se obléknul a zmizel ve své laboratoři. Kate se frustrovaně otáčela v posteli, ve snaze najít příjemnou polohu, ale po pár minutách ho následovala také a zmizela v koupelně.

Dlouho stála pod proudem horké vody, až jí pokožka zrudla, ale jako by to nevnímala. Když uslyšela klapnutí dveří, zvedla hlavu a zastavila vodu. Vykoukla ze sprchového koutu a zírala na svého muže, skrze pootevřené dveře do ložnice.

Bez ostychu se otočila zpět a znovu pustila vodu. Jakmile pocítila jeho přítomnost v místnosti, otočila se. Stál u umyvadla, kde si podruhé čistil ruce od přísad do lektvarů. Jako to dělal pokaždé, když se vracel ze své laboratoře. Odtrhla závěs, naklonila se blíž a přitáhla si ho za košili k sobě.

Viděla v jeho očích otázky, a proto zavřela oči a raději ho políbila. Netrvalo dlouho, než jí líbal zpět a zacouval s ní do sprchy. Pokud na něj byla voda příliš horká, naprosto ten fakt ignoroval. Když mu sundala košili a přitiskla se k němu, doufala, že si pod svými prsty, které zapletl do jejích vlasů, nepředstavuje rudý vodopád a vůni lilií.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Pane Finnigane, takovýmhle štítem byste neodrazil ani půlroční batole. Zvedněte tu ruku výš a dejte do toho nějakou sílu. Pohyb snad znáte... Slečno Patilová! Jste v defenzívě, máte kouzla odrážet, ne je vracet. Zvedněte se slečno Grangerová. Zrovna u vás jsem doufal, že budete mít načteny všechny možné i nemožné alternativy soubojů a dostane vás odrazové kouzlo? Začněte zvažovat-"

Ostrý výbuch za jeho zády ho donutil zmlknout a otočit se po zvuku. Tentokrát bylo velice těžké odolat nutkání protočit očima a začít si vybíjet vztek na nějakém kusu nábytku. Mrknutím oka zkontroloval, že jsou všichni studenti nezraněni, než se zlostným výrazem připlachtil k Seamusi Finniganovi.

"Pane Finnigane! Otočil jsem se přesně na devatenáct sekund a již jste byl schopen stvořit žíravinu, propáit koberec a kalhoty pana Notta! Dvacet bodů z nebelvíru a koukejte se vzpamatovat! Kde jsem ve svých instrukcích zmínil živelné kletby?" zasyčel na studenta, který před ním bezděky o krok ustoupil.

Přesto se v jeho očích odrážel vzdor, typický lvům, a zdálo se, že v nich je i vztek. To Severuse namíchlo mnohem víc, neboť mohl někomu ze svých spolužáků vážně ublížit, a zatím se tu cítí dotčeně.
Nestihl ovšem nic říct, protože ho předběhl další nebelvířan, který se zničehonic zjevil po jeho boku.

"Seamus se bránil, pane! Nott na něj vypálil, a přitom se měl jenom bránit!," obvinil zmijozela Weasley a vzteky roztřeseným prstem ruky ukázal na skupinku jeho hadů, jenž se shromáždili kolem Notta.

Severus se opět zamračil. Nyní tu proti sobě opět stáli rozhašteření teenageři. Chovat se v rámci mezí jim vydrželo téměř patnáct minut, zřejmě nový rekord, o němž bude muset obeznámit Minervu na další schůzi.

Donutil se neušklíbnout a rozhlédl se po třídě. Jeho zmijozelští k němu vysílali jasné pohledy a v nebelvírských se odrážela známá výzva. Někdy se opravdu těšil na nudné hodiny s odevzdanými mrzimory a přechytralými havraspáry.

"Jak jsem již zmínil na začátku hodiny, protivník se vás sotva bude ptát, jestli chcete kletby odrážet či pálit, pane Weasley," prohodil jízlivě a očekávaně uslyšel tlumený pobavený smích svý háďat.

Weasley oproti tomu mírně zrudl a zaťal ruce v pěst. Vypadalo to, že se bude hádat, a Severus se těšil na to, až opět udělí někomu trest. Merlinví, že učebna lektvarů by potřebovala pomoci s úklidem.

Na Křiklana se spoléhat nemohl, neboť ten dával školní tresty jen v krajní výjimečnosti a většinou studenty shovívavě posílal domů již po první hodině. Pěkně mu kazil dobře zabudovaný systém. Stejně jako Potter.

Ten se také znenadání objevil vedle svého přítele a něco mu pošeptal do ucha. Jako obvykle se k nim připojila slečna vševědoucí a společnými silami se jim podařilo přesvědčit zrzka, aby se do hádky s profesorem nepouštěl.

"Pokud se skutečně chcete něco naučit a očividně... ulevit určité tenzi, budiž. Každý z vás si vybere partnera dle svého vlastního uvážení," oznámil jim a nechal je chvíli potichu mumlat mezi sebou, než opět promluvil. "Slečno Parkinsonová?"

"Millicent," odvětila s potutelným úsměvem a po pokývnutí svého učitele společně s jmenovanou přešly na druhou stranu učebny, kde ihned začaly bojovat proti sobě.

"Slečno Grangerová?" otočil se pro změnu k nebelvírským a Hermiona sebou překvapeně trhla. "Chcete seznam všech studentů, abyste si mohla udělat analýzu schopností všech vašich spolužáků?"

Grangerová zrůžověla a od zmijozelských se opět ozval tichý smích. Weasley otevřel pusu, ale Grangerová ho překvapivě silně udeřila loktem do břicha pozdvihla hrdě bradu. Severus byl překvapen, když mu nebojácně pohlédla do očí.

"Blaise Zabini."

Severus se styděl za to, kolik jeho hadů neuhlídalo své reakce a vytřeštěně zírali na nebelvírku, jako by jí narostla druhá hlava. Ta svůj odhodlaný pohled přesunula na jmenovaného a v jasně vyzývavém gestu si vytáhla hůlku.

Zabini měl natolik rozumu, že ihned zavřel pusu a se zamračeným pohledem kopíroval její gesto. Severus byl velice ohromen výběrem Grangerové. Skutečně si vybrala studenta, který odpovídal jejím schopnostem nejvíce.

"Výborně," odvětil ovšem nezúčastněně jejím směrem a změřil si pohledem svého studenta. "Neutrhněte si ostudu."
Zabini kývl na svého profesora a k překvapení všech to byla Grangerová, která se k němu s jasným gestem otočila zády a namířila si to na opačný konec od Millicent a Pansy, které šokovaně pokukovaly směrem ke třídě.

Blaise pevně stisknul rty, ale vydal se za ní. Ještě se naštvaně otočil na Finnigana, který nahlas křiknul, aby ho slyšela i jeho spolužačka, která již byla skoro na konci místnosti.
"Dostaň ho, Hermiono!"

Severus mu věnoval podrážděný pohled, ale jinak nezareagoval. Poté opět náhodně vyvolával žáky, kteří se všichni vesměs míchali mezi svými kolejními spolužáky. Nikdo nebyl tak odvážný, jako ta Grangerovic holka. Přitom by to prospělo tolika z nich.

"Pane Malfoyi?" oslovil dalšího studenta, aniž by se na něj podíval, když byli zhruba v polovině rozřazování, a Severus tak musel udržovat pozornost na zápasících jedincích.

Proto se zarazil, když zaslechl jméno.
"Potter."

Všichni zbylí studenti se po obou chlapcích podívali a Severus nebyl vůbec překvapen, když všichni duelisté zastavili svůj boj. Draco se s opovržlivou lhostejností díval na černovlasého chlapce, který si ho měřil podezřívavým pohledem.

"Přeslechl jste se, pane Pottere? Nebo už na své jméno nereagujete?" obrátil se k nebelvírovi, který se na něj s nevěřícností v očích podíval.
"Mám bojovat s ním?"

"Chtěl jste říct "učit se obranná a útočná kouzla v rámci duelového souboje"? Ano, přesně tak," oznámil mu příkře a jednou rukou ukázal na místo, kde na ně bude dobře vidět. "Čekáte na písemné pozvání?"
"Ne, pane."

S tím se od lektvaristy otočil a bez dalšího pohledu na svého protivníka zamířil na určené místo. Draco ho beze spěchu následoval, ale k Severusovi se také neotočil. Ten začínal mít neblahé tušení, ale nemohl si dovolit konfrontovat Draca před nebelvírskou a zmijozelskou kolejí dohromady.

Raději se tedy vrátil ke svému přerozdělování, které co nejvíce, ačkoliv bez jakékoliv očividnosti, urychlil. Jakmile všichni zaujali pozice, Severus se je jal sekýrovat, i když jeho hlavní pozornost byla zaměřena na Pottera s Dracem.

Obával se, že bude Draco bojovat nefér, ale prozatím se držel pravidel. Oba dva na sebe poštěkávali, ale Severus se již nehodlal otravovat s tím, aby je okřikoval, protože ke stejnému se uchýlilo i mnoho dalších dvojic, a jemu již tak hrozila bolest hlavy.

Stalo se to v jediných dvou vteřinách nepozornosti, kdy se Severus otočil k místu, kde bojovala Grangerová se Zabinim. Bojovali proti sobě skutečně ostře a velice přesně. Dvě vteřiny jeho zadumání byly mnoho.

Za jeho zády se ozvalo velice jasné prasknutí, kterému následovalo překvapené a bolestné zasténání. Lektvarista se otočil a zhrozeně sledoval scénu před sebou. Potter ležel na hromadě dřeva, které kdysi bývalo lavicí a s hekáním se držel za záda.

Severus svůj pohled stočil k Dracovi, jenž na Pottera zíral, jako by byl sám překvapen, v jaké pozici se ocitnul. V jeho očích bylo prázdno. Fanatické prázdno a Severus věděl, že právě odstartoval něco daleko většího.

Opět se ale musel kousnout do jazyka, protože nemohl obvinit Draca, ani mu zadat školní trest. A zavolat si ho po hodině by znamenalo, že zničí reputaci, kterou si u svých hadů vybudoval. A jeho kmotřenec to moc dobře věděl, dalo-li se soudit dle jeho pohledu, který vyslal kmotrovým směrem.

Severus se vztekle otočil k Potterovi, k němuž přešel a nepříliš šetrně ho vytáhl na nohy. Chlapcovi se bolestně zkroutil obličej a sípavě nabral dech. Lektvarista by nejraději okamžitě zkontroloval, jestli nemá vnitřní zranění, ale nemohl ztratit svou masku.

"Je tak těžké dávat pozor, Pottere? Jste v defenzívě, máte mít štít připravený před sebou, ne čekat, až vás jednoduchá levitující kletba pošle s přemetem do lavic."

"Tak to nebylo! Malfoy střídal pozice a schválně čekal, než Harry spustí svůj štít dolů!" obořil se na něj naprosto očekávaně Weasley a spousta nebelvířanů souhlasně přikyvovala.

"Nepozornost bohužel nese svou cenu, pane Weasleyi. Doprovoďte svého přítele na ošetřovnu. A dvacet bodů dolů, pane Pottere!"

S tím se otočil a jediným pohledem donutil všechny přítomné, aby se vrátili ke svým soubojům. Draco ovšem zachytil jeho pohled, a Severus si nepříjemně uvědomoval, jak moc naproti sobě vidí Luciuse v dobách jejich studia.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Co se stalo na Obraně?" obrátila se na něj Kate, jakmile se k ní připojil v obýváku a spěšně zaklapla knihu, kterou nejspíš ani nečetla.
"Drby se šíří rychle, koukám," rýpnul si Severus a odložil svůj plášť na jeden z věšáků.

"O tom bych tu ani nepochybovala," ušklíbla se, ale ihned zvážněla. "Měli jsme dneska mít s Harrym nitrobranu. Ty náhodou nemáš tušení, proč leží na ošetřovně se zlomeným žebrem, viď?"

Když se setkal s jejím pohledem, viděl veškerou zlobu, kterou cítila. Severus od ní odtrhl pohled, ale posadil se vedle ní. S očekáváním na něj dál hleděla.

"Budu to z tebe muset páčit?"
"Raději přistoupím k výměnnému obchodu," řekl s pohledem upřeným do jejích očí.

"Výměnnému obchodu?" zopakovala pomalu s narůstající nervozitou.
"Snad sis nemyslela, že bych zapomněl na tvoji velmi chabou lež ze včerejšího večera," ušklíbl se a Kate se bezděky zamračila.

"Kdybych byla tak špatná lhářka, už bychom byli oba dávno mrtví," odsekla nabroušeně a zkřížila si ruce na hrudi.
"Pořád můžeme být," upozornil ji temně Severus. "A tvé pokusy o změnu tématu jsou stejně chabé. Ušetřeme si několik minut plných zbytečných a planých řečí, a raději přejděme k věci. Co se stalo, když jsi šla za Potterem?"

"Nemám už ani dovoleno si něco nechat pro sebe?" přešla jeho otázku kousavě a zamračila se. "Musíš vždycky vědět všechno? Nejedná se o nic, co by nějak mohlo ohrozit naše pozice jako smrtijedů."
"Byl bych raději, kdybys to nechala posoudit mě."

Celý její postoj působil napjatě a odtažitě. Nakonec odtrhla svůj pohled a její rty zbrázdil ironický úsměv.
"Měl bys vyrazit do ředitelny, brzy bude schůze."

Severus se zamračil.
"Nemůže ti zakázat chodit na schůze Řádu, když jsi jeho členkou."

"Taky nezakazuje. Ovšem pro mou bezpečnost bude lepší, pokud nebudu přímo konfrontovat své nové kolegy z řad světla, když proti mně byli nuceni pozvednout hůlku," odrecitovala Albuse s děsivou přesností a přidala další kyselý úšklebek. Pak si povzdechla. "Prostě běž, nemám chuť se s tím starcem hádat. A ty to taky nedělej."

Severus ohrnul rty ve svém vlastním jedovatém úšklebku.
"Koho budu a nebudu konfrontovat, drahá ženo, je pouze a jen na mně."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Jedinou chybkou v tom dokonalém plánu byl samozřejmě Albus Brumbál.

Severus vyrazil ze sklepení v rozčarované náladě, vzhledem k tomu, že se mu nepodařilo dostat žádnou informaci z Kate. Jediné, co si z toho celého vyvodil, bylo to, že za vším musí být ředitel. Jinak si manželčinu neskrývanou nechuť nemohl vyložit.

Bylo již pozdě večer, ale i přesto se rozhlížel cestou do ředitelny, kdyby se nějaký student rozhodl toulat se po večerce. Bohužel se ten večer alespoň pro jednou rozhodli všichni studenti dodržovat pravidla.

Na půli cesty k ředitelně ho z jeho myšlenek vyrušil hlas jeho kolegyně.
"Severusi!"

Lektvarista se otočil a trpělivě počkal, než k němu profesorka přeměňování dojde. Neubránil se podrážděnému pohledu, když si zjevně dávala na čas. Minerva ho obdařila mimořádně úsečným pohledem a Severus teprve v ten moment pochopil, kde se vlastně nachází.

"Panu Potterovi se daří mnohem lépe, kdyby tě to snad zajímalo," oznámila mu ostře a nezapomněla na něj shlédnout skrze své brýle.
"Báječnější zprávy už přijít nemohly," odvětil chladně a rozešel se, když ho opět zastavila. Tentokrát rukou na jeho rameni.

"Nemusíš mířit do ředitelny, Albuse tam nenajdeš a přenést se můžeme rovnou z ošetřovny."
"A kde tedy je pan ředitel?" nemohl ze svého hlasu dostat hořkost a Minerva se tentokrát zatvářila přemítavě.

"Nemám nejmenší ponětí," odpověděla po pravdě a s pokrčením rameny opět zamířila na ošetřovnu, kam ji Severus o hodně neochotněji následoval.

Tiše za sebou zaklapl dveře, když vešel dovnitř a přísahal by, že Minerva dělá více hluku, než je zapotřebí, schválně, aby Pottera probudila a donutila tím Severuse, aby se mu omluvil. Jako by něco takového vůbec udělal.

Zatnul tedy zuby a když přecházel místností, nespouštěl oči z Potterova již nechvalně známého lůžka, které mu tu Poppy pravidelně nechávala neobsazené, neboť dříve či později se její oblíbený pacient objevil s nějakým zraněním.

Protože dovnitř vešel východním křídlem, chlapec k němu byl otočen zády, ale i ve spánku na něm bylo vidět, že se mu těžce dýchá. Poppy si samozřejmě vybrala ten moment, kdy na nebelvíra zíral, aby vyšla ze své kanceláře.

Ihned zvedl pohled a setkal se s dalším pohoršujícím výrazem své kolegyně. Odměřeně kývla jeho směrem a přešla ke svému pacientovi, jemuž ihned kontrolovala teplotu. Když se Severus nepohnul, pátravě zvedla hlavu.

Lektvarista potřásl hlavou a vyrazil do její kanceláře, kde na něj k jeho překvapení Minerva čekala, opřená bokem o krbový rošt si prohlížela sbírku ocenění jejich školní lékouzelnice. Stěží mu věnovala pohled, když si všimla jeho přítomnosti a zmizela v zelených plamenech.

Severus vzal do hrsti kousek Letaxu a s rozmrzelostí se těšil na to, až se bude moct pořádně pohádat s Blackem.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Kate znuděně otáčela stránky knihy, aniž by opravdu četla význam slov. Věděla, že Severus sotva odešel a když půjde vše dobře, stále na něj bude nejméně další tři hodiny čekat. Sama už dobře věděla, že její mysl pracovala příliš na to, aby se pokusila usnout.

Zkusila tedy metodu, kterou předchozího večera poradila svému muži a vytáhla jednu z knih o nitrobraně, kterých tu měl Severus nepřeberné množství. Stěží se ale soustředila na jednotlivé techniky.

V mysli měla pouze Brumbálova slova. Protože ten manipulativní stařec to věděl. A jasně jí naznačil, jak snadno se může stejná informace dostat i k Severusovi. Velmi dobře věděla, že by se k němu navíc dostala poněkud přibarvená verze toho, co se doopravdy stalo.

Stále to ovšem neměnilo nic na faktu, že se s tím nechce Severusovi svěřovat. Podrážděně zavrčela a odhodila knihu na pohovku daleko od sebe. Znaveně si prsty prohrábla vlasy a na moment se zadívala do ohně.

Samozřejmě ji napadlo jít proti ředitelovým varováním a objevit se na schůzi Řádu. Koneckonců je členkou, jak jí připomněl Severus, a tím, že ji Brumbál přizval do jejich řad, měla nyní i přístup do hlavního štábu.

Také jí bylo jasné, že přesně na to bude Brumbál spoléhat. Že si počká na to, až udělá chybu. A tohle by nepochybně byla chyba gigantických rozměrů. Odtrhla pohled od ohně a s protažením vstala.

Možná by nebylo na škodu, kdyby si na chvíli odpočinula a pokusila se usnout. Než stihla udělat pár kroků, zvonek Severusových komnat tiše oznámil příchod nějaké osoby. Kate přimhouřila oči, pevně stiskla hůlku a zamířila ke dveřím.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo