45. Motýlí efekt (I/II)

12. července 2017 v 17:00 |  Spoutaní

WATTPAD

45. Motýlí efekt

Ke své podrážděnosti ji skutečně poslechnul. Prohrábnul zásuvku svého nočního stolku a vytáhl z ní jednu slibně vypadající knihu o novodobých metodách lektvarů jakéhosi francouzského Mistra lektvarů, o němž se Severus doslechl teprve nedávno.

S absurdním potěšením si podal i brk s inkoustem, připraven opravovat chyby, které mu později na schůzi lektvaristů bude moci vypíchnout. Podrážděně pročítal stránky a nervózně poťukával hrotem brku o hřbet knihy.

Zdálo se, že si svůj titul alespoň trochu zasloužil. Severus se ušklíbl. Samozřejmě byly jeho poznámky správné, ovšem nebyly nijak oslňující, a když pročetl celou knihu, nenašel nikde žádnou inovaci, kterou by autor navrhoval.

Neodolal odfrknutí, neboť s takovou by mohl seknout s kariérou profesora lektvarů a také napsat nějakou knihu. Vydělal by si peníze, nemusel by se otravovat s natvrdlými teenagery a byl by to skvělý balzám na jeho nervy. A možná by se kouzelnická populace konečně naučila vařit lektvary.

Zrovna se natáhl po pergamenu, aby napsal nějakou peprnou poznámku autorovi, když se dveře ložnice tiše otevřely. Zaklapnul knihu a položil ji na stolek. Zkoumavě se na Kate, která mu stěží věnovala pohled, zahleděl a s nepříjemným tušením se posadil.

"Jenom noční můra," oznámila mu, zatímco svlékala své oblečení. Správně si vyložila jeho mlčení, ale neotočila se na něj.
"Všichni máme noční můry. Vzhledem k mým předchozím zkušenostem s vyučováním Pottera jsou u něj běžnou záležitostí."

Kate pokrčila rameny a vklouzla pod přikrývky.
"Zřejmě nervy."
Severus přimhouřil oči, když se k němu otočila zády a sledoval, jak ztuhle působí.

"V tom případě nevidím důvod, aby tvá nálada zničehonic klesla k bodu mrazu," poznamenal s pohledem stále upřeným na její záda.

"Jsem unavená. Nerada vstávám kvůli čemukoliv o půl třetí ráno a poslouchat potom o setkáních a smrtijedech taky není výborná aktivita."
"Pokud by tomu tak skutečně bylo, naštvaná bys už odcházela."

Jedinou odpovědí mu bylo ticho. Pak Kate mávla rukou a lampa na jeho nočním stolku zhasnula. Pochopil, že tohle je konec jakéhokoliv možného hovoru. Odolal nutkání zavrčet a také se k ní otočil zády. Zavřel oči a pokoušel se usnout, zatímco jeho mysl pracovala na plné obrátky.

Netrvalo to ani pět minut, než na svých zádech ucítil její chladnou dlaň. Vůbec si nevšiml, že by se pohnula a tak ucuknul. Kate se okamžitě stáhla, ale poté znovu, pomaleji, položila svou ruku zpět. Když na ni nijak nereagoval, přitáhla se blíž a přitiskla se k němu.

Po dvou hodinách to oba konečně vzdali. Severus vstal jako první, spěšně se obléknul a zmizel ve své laboratoři. Kate se frustrovaně otáčela v posteli, ve snaze najít příjemnou polohu, ale po pár minutách ho následovala také a zmizela v koupelně.

Dlouho stála pod proudem horké vody, až jí pokožka zrudla, ale jako by to nevnímala. Když uslyšela klapnutí dveří, zvedla hlavu a zastavila vodu. Vykoukla ze sprchového koutu a zírala na svého muže, skrze pootevřené dveře do ložnice.

Bez ostychu se otočila zpět a znovu pustila vodu. Jakmile pocítila jeho přítomnost v místnosti, otočila se. Stál u umyvadla, kde si podruhé čistil ruce od přísad do lektvarů. Jako to dělal pokaždé, když se vracel ze své laboratoře. Odtrhla závěs, naklonila se blíž a přitáhla si ho za košili k sobě.

Viděla v jeho očích otázky, a proto zavřela oči a raději ho políbila. Netrvalo dlouho, než jí líbal zpět a zacouval s ní do sprchy. Pokud na něj byla voda příliš horká, naprosto ten fakt ignoroval. Když mu sundala košili a přitiskla se k němu, doufala, že si pod svými prsty, které zapletl do jejích vlasů, nepředstavuje rudý vodopád a vůni lilií.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Pane Finnigane, takovýmhle štítem byste neodrazil ani půlroční batole. Zvedněte tu ruku výš a dejte do toho nějakou sílu. Pohyb snad znáte... Slečno Patilová! Jste v defenzívě, máte kouzla odrážet, ne je vracet. Zvedněte se slečno Grangerová. Zrovna u vás jsem doufal, že budete mít načteny všechny možné i nemožné alternativy soubojů a dostane vás odrazové kouzlo? Začněte zvažovat-"

Ostrý výbuch za jeho zády ho donutil zmlknout a otočit se po zvuku. Tentokrát bylo velice těžké odolat nutkání protočit očima a začít si vybíjet vztek na nějakém kusu nábytku. Mrknutím oka zkontroloval, že jsou všichni studenti nezraněni, než se zlostným výrazem připlachtil k Seamusi Finniganovi.

"Pane Finnigane! Otočil jsem se přesně na devatenáct sekund a již jste byl schopen stvořit žíravinu, propáit koberec a kalhoty pana Notta! Dvacet bodů z nebelvíru a koukejte se vzpamatovat! Kde jsem ve svých instrukcích zmínil živelné kletby?" zasyčel na studenta, který před ním bezděky o krok ustoupil.

Přesto se v jeho očích odrážel vzdor, typický lvům, a zdálo se, že v nich je i vztek. To Severuse namíchlo mnohem víc, neboť mohl někomu ze svých spolužáků vážně ublížit, a zatím se tu cítí dotčeně.
Nestihl ovšem nic říct, protože ho předběhl další nebelvířan, který se zničehonic zjevil po jeho boku.

"Seamus se bránil, pane! Nott na něj vypálil, a přitom se měl jenom bránit!," obvinil zmijozela Weasley a vzteky roztřeseným prstem ruky ukázal na skupinku jeho hadů, jenž se shromáždili kolem Notta.

Severus se opět zamračil. Nyní tu proti sobě opět stáli rozhašteření teenageři. Chovat se v rámci mezí jim vydrželo téměř patnáct minut, zřejmě nový rekord, o němž bude muset obeznámit Minervu na další schůzi.

Donutil se neušklíbnout a rozhlédl se po třídě. Jeho zmijozelští k němu vysílali jasné pohledy a v nebelvírských se odrážela známá výzva. Někdy se opravdu těšil na nudné hodiny s odevzdanými mrzimory a přechytralými havraspáry.

"Jak jsem již zmínil na začátku hodiny, protivník se vás sotva bude ptát, jestli chcete kletby odrážet či pálit, pane Weasley," prohodil jízlivě a očekávaně uslyšel tlumený pobavený smích svý háďat.

Weasley oproti tomu mírně zrudl a zaťal ruce v pěst. Vypadalo to, že se bude hádat, a Severus se těšil na to, až opět udělí někomu trest. Merlinví, že učebna lektvarů by potřebovala pomoci s úklidem.

Na Křiklana se spoléhat nemohl, neboť ten dával školní tresty jen v krajní výjimečnosti a většinou studenty shovívavě posílal domů již po první hodině. Pěkně mu kazil dobře zabudovaný systém. Stejně jako Potter.

Ten se také znenadání objevil vedle svého přítele a něco mu pošeptal do ucha. Jako obvykle se k nim připojila slečna vševědoucí a společnými silami se jim podařilo přesvědčit zrzka, aby se do hádky s profesorem nepouštěl.

"Pokud se skutečně chcete něco naučit a očividně... ulevit určité tenzi, budiž. Každý z vás si vybere partnera dle svého vlastního uvážení," oznámil jim a nechal je chvíli potichu mumlat mezi sebou, než opět promluvil. "Slečno Parkinsonová?"

"Millicent," odvětila s potutelným úsměvem a po pokývnutí svého učitele společně s jmenovanou přešly na druhou stranu učebny, kde ihned začaly bojovat proti sobě.

"Slečno Grangerová?" otočil se pro změnu k nebelvírským a Hermiona sebou překvapeně trhla. "Chcete seznam všech studentů, abyste si mohla udělat analýzu schopností všech vašich spolužáků?"

Grangerová zrůžověla a od zmijozelských se opět ozval tichý smích. Weasley otevřel pusu, ale Grangerová ho překvapivě silně udeřila loktem do břicha pozdvihla hrdě bradu. Severus byl překvapen, když mu nebojácně pohlédla do očí.

"Blaise Zabini."

Severus se styděl za to, kolik jeho hadů neuhlídalo své reakce a vytřeštěně zírali na nebelvírku, jako by jí narostla druhá hlava. Ta svůj odhodlaný pohled přesunula na jmenovaného a v jasně vyzývavém gestu si vytáhla hůlku.

Zabini měl natolik rozumu, že ihned zavřel pusu a se zamračeným pohledem kopíroval její gesto. Severus byl velice ohromen výběrem Grangerové. Skutečně si vybrala studenta, který odpovídal jejím schopnostem nejvíce.

"Výborně," odvětil ovšem nezúčastněně jejím směrem a změřil si pohledem svého studenta. "Neutrhněte si ostudu."
Zabini kývl na svého profesora a k překvapení všech to byla Grangerová, která se k němu s jasným gestem otočila zády a namířila si to na opačný konec od Millicent a Pansy, které šokovaně pokukovaly směrem ke třídě.

Blaise pevně stisknul rty, ale vydal se za ní. Ještě se naštvaně otočil na Finnigana, který nahlas křiknul, aby ho slyšela i jeho spolužačka, která již byla skoro na konci místnosti.
"Dostaň ho, Hermiono!"

Severus mu věnoval podrážděný pohled, ale jinak nezareagoval. Poté opět náhodně vyvolával žáky, kteří se všichni vesměs míchali mezi svými kolejními spolužáky. Nikdo nebyl tak odvážný, jako ta Grangerovic holka. Přitom by to prospělo tolika z nich.

"Pane Malfoyi?" oslovil dalšího studenta, aniž by se na něj podíval, když byli zhruba v polovině rozřazování, a Severus tak musel udržovat pozornost na zápasících jedincích.

Proto se zarazil, když zaslechl jméno.
"Potter."

Všichni zbylí studenti se po obou chlapcích podívali a Severus nebyl vůbec překvapen, když všichni duelisté zastavili svůj boj. Draco se s opovržlivou lhostejností díval na černovlasého chlapce, který si ho měřil podezřívavým pohledem.

"Přeslechl jste se, pane Pottere? Nebo už na své jméno nereagujete?" obrátil se k nebelvírovi, který se na něj s nevěřícností v očích podíval.
"Mám bojovat s ním?"

"Chtěl jste říct "učit se obranná a útočná kouzla v rámci duelového souboje"? Ano, přesně tak," oznámil mu příkře a jednou rukou ukázal na místo, kde na ně bude dobře vidět. "Čekáte na písemné pozvání?"
"Ne, pane."

S tím se od lektvaristy otočil a bez dalšího pohledu na svého protivníka zamířil na určené místo. Draco ho beze spěchu následoval, ale k Severusovi se také neotočil. Ten začínal mít neblahé tušení, ale nemohl si dovolit konfrontovat Draca před nebelvírskou a zmijozelskou kolejí dohromady.

Raději se tedy vrátil ke svému přerozdělování, které co nejvíce, ačkoliv bez jakékoliv očividnosti, urychlil. Jakmile všichni zaujali pozice, Severus se je jal sekýrovat, i když jeho hlavní pozornost byla zaměřena na Pottera s Dracem.

Obával se, že bude Draco bojovat nefér, ale prozatím se držel pravidel. Oba dva na sebe poštěkávali, ale Severus se již nehodlal otravovat s tím, aby je okřikoval, protože ke stejnému se uchýlilo i mnoho dalších dvojic, a jemu již tak hrozila bolest hlavy.

Stalo se to v jediných dvou vteřinách nepozornosti, kdy se Severus otočil k místu, kde bojovala Grangerová se Zabinim. Bojovali proti sobě skutečně ostře a velice přesně. Dvě vteřiny jeho zadumání byly mnoho.

Za jeho zády se ozvalo velice jasné prasknutí, kterému následovalo překvapené a bolestné zasténání. Lektvarista se otočil a zhrozeně sledoval scénu před sebou. Potter ležel na hromadě dřeva, které kdysi bývalo lavicí a s hekáním se držel za záda.

Severus svůj pohled stočil k Dracovi, jenž na Pottera zíral, jako by byl sám překvapen, v jaké pozici se ocitnul. V jeho očích bylo prázdno. Fanatické prázdno a Severus věděl, že právě odstartoval něco daleko většího.

Opět se ale musel kousnout do jazyka, protože nemohl obvinit Draca, ani mu zadat školní trest. A zavolat si ho po hodině by znamenalo, že zničí reputaci, kterou si u svých hadů vybudoval. A jeho kmotřenec to moc dobře věděl, dalo-li se soudit dle jeho pohledu, který vyslal kmotrovým směrem.

Severus se vztekle otočil k Potterovi, k němuž přešel a nepříliš šetrně ho vytáhl na nohy. Chlapcovi se bolestně zkroutil obličej a sípavě nabral dech. Lektvarista by nejraději okamžitě zkontroloval, jestli nemá vnitřní zranění, ale nemohl ztratit svou masku.

"Je tak těžké dávat pozor, Pottere? Jste v defenzívě, máte mít štít připravený před sebou, ne čekat, až vás jednoduchá levitující kletba pošle s přemetem do lavic."

"Tak to nebylo! Malfoy střídal pozice a schválně čekal, než Harry spustí svůj štít dolů!" obořil se na něj naprosto očekávaně Weasley a spousta nebelvířanů souhlasně přikyvovala.

"Nepozornost bohužel nese svou cenu, pane Weasleyi. Doprovoďte svého přítele na ošetřovnu. A dvacet bodů dolů, pane Pottere!"

S tím se otočil a jediným pohledem donutil všechny přítomné, aby se vrátili ke svým soubojům. Draco ovšem zachytil jeho pohled, a Severus si nepříjemně uvědomoval, jak moc naproti sobě vidí Luciuse v dobách jejich studia.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Co se stalo na Obraně?" obrátila se na něj Kate, jakmile se k ní připojil v obýváku a spěšně zaklapla knihu, kterou nejspíš ani nečetla.
"Drby se šíří rychle, koukám," rýpnul si Severus a odložil svůj plášť na jeden z věšáků.

"O tom bych tu ani nepochybovala," ušklíbla se, ale ihned zvážněla. "Měli jsme dneska mít s Harrym nitrobranu. Ty náhodou nemáš tušení, proč leží na ošetřovně se zlomeným žebrem, viď?"

Když se setkal s jejím pohledem, viděl veškerou zlobu, kterou cítila. Severus od ní odtrhl pohled, ale posadil se vedle ní. S očekáváním na něj dál hleděla.

"Budu to z tebe muset páčit?"
"Raději přistoupím k výměnnému obchodu," řekl s pohledem upřeným do jejích očí.

"Výměnnému obchodu?" zopakovala pomalu s narůstající nervozitou.
"Snad sis nemyslela, že bych zapomněl na tvoji velmi chabou lež ze včerejšího večera," ušklíbl se a Kate se bezděky zamračila.

"Kdybych byla tak špatná lhářka, už bychom byli oba dávno mrtví," odsekla nabroušeně a zkřížila si ruce na hrudi.
"Pořád můžeme být," upozornil ji temně Severus. "A tvé pokusy o změnu tématu jsou stejně chabé. Ušetřeme si několik minut plných zbytečných a planých řečí, a raději přejděme k věci. Co se stalo, když jsi šla za Potterem?"

"Nemám už ani dovoleno si něco nechat pro sebe?" přešla jeho otázku kousavě a zamračila se. "Musíš vždycky vědět všechno? Nejedná se o nic, co by nějak mohlo ohrozit naše pozice jako smrtijedů."
"Byl bych raději, kdybys to nechala posoudit mě."

Celý její postoj působil napjatě a odtažitě. Nakonec odtrhla svůj pohled a její rty zbrázdil ironický úsměv.
"Měl bys vyrazit do ředitelny, brzy bude schůze."

Severus se zamračil.
"Nemůže ti zakázat chodit na schůze Řádu, když jsi jeho členkou."

"Taky nezakazuje. Ovšem pro mou bezpečnost bude lepší, pokud nebudu přímo konfrontovat své nové kolegy z řad světla, když proti mně byli nuceni pozvednout hůlku," odrecitovala Albuse s děsivou přesností a přidala další kyselý úšklebek. Pak si povzdechla. "Prostě běž, nemám chuť se s tím starcem hádat. A ty to taky nedělej."

Severus ohrnul rty ve svém vlastním jedovatém úšklebku.
"Koho budu a nebudu konfrontovat, drahá ženo, je pouze a jen na mně."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Jedinou chybkou v tom dokonalém plánu byl samozřejmě Albus Brumbál.

Severus vyrazil ze sklepení v rozčarované náladě, vzhledem k tomu, že se mu nepodařilo dostat žádnou informaci z Kate. Jediné, co si z toho celého vyvodil, bylo to, že za vším musí být ředitel. Jinak si manželčinu neskrývanou nechuť nemohl vyložit.

Bylo již pozdě večer, ale i přesto se rozhlížel cestou do ředitelny, kdyby se nějaký student rozhodl toulat se po večerce. Bohužel se ten večer alespoň pro jednou rozhodli všichni studenti dodržovat pravidla.

Na půli cesty k ředitelně ho z jeho myšlenek vyrušil hlas jeho kolegyně.
"Severusi!"

Lektvarista se otočil a trpělivě počkal, než k němu profesorka přeměňování dojde. Neubránil se podrážděnému pohledu, když si zjevně dávala na čas. Minerva ho obdařila mimořádně úsečným pohledem a Severus teprve v ten moment pochopil, kde se vlastně nachází.

"Panu Potterovi se daří mnohem lépe, kdyby tě to snad zajímalo," oznámila mu ostře a nezapomněla na něj shlédnout skrze své brýle.
"Báječnější zprávy už přijít nemohly," odvětil chladně a rozešel se, když ho opět zastavila. Tentokrát rukou na jeho rameni.

"Nemusíš mířit do ředitelny, Albuse tam nenajdeš a přenést se můžeme rovnou z ošetřovny."
"A kde tedy je pan ředitel?" nemohl ze svého hlasu dostat hořkost a Minerva se tentokrát zatvářila přemítavě.

"Nemám nejmenší ponětí," odpověděla po pravdě a s pokrčením rameny opět zamířila na ošetřovnu, kam ji Severus o hodně neochotněji následoval.

Tiše za sebou zaklapl dveře, když vešel dovnitř a přísahal by, že Minerva dělá více hluku, než je zapotřebí, schválně, aby Pottera probudila a donutila tím Severuse, aby se mu omluvil. Jako by něco takového vůbec udělal.

Zatnul tedy zuby a když přecházel místností, nespouštěl oči z Potterova již nechvalně známého lůžka, které mu tu Poppy pravidelně nechávala neobsazené, neboť dříve či později se její oblíbený pacient objevil s nějakým zraněním.

Protože dovnitř vešel východním křídlem, chlapec k němu byl otočen zády, ale i ve spánku na něm bylo vidět, že se mu těžce dýchá. Poppy si samozřejmě vybrala ten moment, kdy na nebelvíra zíral, aby vyšla ze své kanceláře.

Ihned zvedl pohled a setkal se s dalším pohoršujícím výrazem své kolegyně. Odměřeně kývla jeho směrem a přešla ke svému pacientovi, jemuž ihned kontrolovala teplotu. Když se Severus nepohnul, pátravě zvedla hlavu.

Lektvarista potřásl hlavou a vyrazil do její kanceláře, kde na něj k jeho překvapení Minerva čekala, opřená bokem o krbový rošt si prohlížela sbírku ocenění jejich školní lékouzelnice. Stěží mu věnovala pohled, když si všimla jeho přítomnosti a zmizela v zelených plamenech.

Severus vzal do hrsti kousek Letaxu a s rozmrzelostí se těšil na to, až se bude moct pořádně pohádat s Blackem.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Kate znuděně otáčela stránky knihy, aniž by opravdu četla význam slov. Věděla, že Severus sotva odešel a když půjde vše dobře, stále na něj bude nejméně další tři hodiny čekat. Sama už dobře věděla, že její mysl pracovala příliš na to, aby se pokusila usnout.

Zkusila tedy metodu, kterou předchozího večera poradila svému muži a vytáhla jednu z knih o nitrobraně, kterých tu měl Severus nepřeberné množství. Stěží se ale soustředila na jednotlivé techniky.

V mysli měla pouze Brumbálova slova. Protože ten manipulativní stařec to věděl. A jasně jí naznačil, jak snadno se může stejná informace dostat i k Severusovi. Velmi dobře věděla, že by se k němu navíc dostala poněkud přibarvená verze toho, co se doopravdy stalo.

Stále to ovšem neměnilo nic na faktu, že se s tím nechce Severusovi svěřovat. Podrážděně zavrčela a odhodila knihu na pohovku daleko od sebe. Znaveně si prsty prohrábla vlasy a na moment se zadívala do ohně.

Samozřejmě ji napadlo jít proti ředitelovým varováním a objevit se na schůzi Řádu. Koneckonců je členkou, jak jí připomněl Severus, a tím, že ji Brumbál přizval do jejich řad, měla nyní i přístup do hlavního štábu.

Také jí bylo jasné, že přesně na to bude Brumbál spoléhat. Že si počká na to, až udělá chybu. A tohle by nepochybně byla chyba gigantických rozměrů. Odtrhla pohled od ohně a s protažením vstala.

Možná by nebylo na škodu, kdyby si na chvíli odpočinula a pokusila se usnout. Než stihla udělat pár kroků, zvonek Severusových komnat tiše oznámil příchod nějaké osoby. Kate přimhouřila oči, pevně stiskla hůlku a zamířila ke dveřím.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 inka | E-mail | 12. července 2017 v 20:10 | Reagovat

Jeej, aká krásna nádielka ma tu čakala! Budem si jednotlivé časti dávkovať postupne, no naozaj pôsobivá kapitola. Som zvedavá, ako Kate vybruslí z tejto situácie, začína to byť dynamické.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama