45. Motýlí efekt (II/II)

12. července 2017 v 17:00 |  Spoutaní

WATTPAD

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"A neřekl alespoň, kam míří?"

Severus otráveně protočil očima a protáhl se kolem Blacka, který mu nevěnoval pozornost a dále se pokoušel páčit z Minervy podrobnosti. Pokývnul Lupinovým směrem, když se vlkodlak podíval jeho směrem a zakotvil v jednom z rohů u oken.

Jaká škoda, že sledovat ulici bylo stejně nudné, jako celé dnešní setkání. Bez Albuse se nemohly probírat žádné důležité či životu nebezpečné věci a tak se tu všichni snažili vést nějaký hovor, zatímco se skupiny bystrozorů bavily výhradně o práci.

Severus odpočítával vteřiny, než odbije půlnoc, aby mohl zmizet mezi prvními, když se k němu připojil Black. Lektvarista se automaticky napjal a pevně sevřel svou hůlku. Pár členů Řádu se po nich ohlédlo, když je uviděli spolu, ale nijak nezasahovali.

"Co chceš, Blacku?" syknul Severus, aniž by se na něj podíval.
"Využívám jediného okamžiku, kdy nejsme ani jeden pod kontrolou ředitele."

To donutilo lektvarista odtrhnout pohled od neměnné ulice od sebou. Zadíval se pátravě na Blacka a hledal v jeho obličeji stopy po nějaké nekalosti. Black se jeho zkoumavému pohledu pouze ušklíbl a nonšalantně se opřel o zeď.

"Než se zeptáš, Remus o tomhle nemá ani ponětí. Nikdo z nich."
"Ještě než otevřeš pusu, abys pokračoval, je mi jasné, že tohle celé skončí katastrofou. Ať už plánuješ cokoli," oznámil mu tichým hlasem a varovně Severus.

Black nevypadal, že by si z toho něco dělal. Vlastně na něm poprvé za dlouho dobu viděl lektvarista pevné odhodlání. Což očividně znamenalo, jinak by se nedal do hovoru se svým nenáviděným bývalým spolužákem.

V místnosti plné lidí, s nimiž by si pohovořil stokrát lépe.

"Jedná se-"
"-o Pottera," dopověděl za něj Severus s ironickým úsměvem.
"Jak-? To je jedno. Potřebuju tvou pomoc," zavrtěl mírně hlavou Black a stále pohledem hlídal svého vlkodlačího přítele.

Ten jim prozatím nevěnoval žádnou pozornost a Severus věděl, že se celou záležitost snaží Black vyřešit co nejrychleji, aby si toho Lupin neměl šanci všimnout. A proto se nepouštěl do hádky a ignoroval jeho posměšky.

"Co chceš?" zeptal se opět na přímo Severus.
"Pettigrewa."

Severus povytáhl obočí a neznatelně se natočil k Blackovi.

"Myslíš, že si jen tak napochoduji na setkání, chytím tvého podrazáckého přítelíčka za klopy hábitu a přemístím ho k tobě, a nikdo si ničeho nevšimne? Vážně Blacku? Nemáš v té své zabedněné palici poněkud reálnější plány?"
"Tohle je vážný, Snape!" syknul na něj a dvě mladé bystrozorky se po nich tázavě otočily.

Black jim věnoval jeden ze svých širokých úsměvů a obě se mírně začervenaly, než se od něj s malým koketním úsměvem na rtech neobrátily. Severus opět protočil očima a pevně stisknul rty. Nesnášel pocit, že jsou stále ještě studenti v Bradavicích.

"Uvidíme, co zmůžu," prohlásil tedy, aby se ho zbavil a vyrazil k odchodu, když ho Black pevně zachytil za loket.

Severus se mu vytrhl a periferně zahlédl, jak se Lupin vymlouvá z hovoru s Tonksovou. Nepochybně je zahlédl a zamíří k nim. Black si to kupodivu uvědomoval se stejnou naléhavostí, protože rychle šeptal.

"Albus chce nechat Harryho další rok s Dursleyovými a nehodlá nic udělat pro to, abych měl Harryho v péči. Potřebuju, aby ministerstvo dostalo Pettrigrewa a já mohl být na svobodě a stát se Harryho legálním opatrovníkem."

"Myslíš, že to jde tak snadno? Nečekáš doufám, že budeš se svým kmotřencem trávit čas již o vánočních prázdninách?"
"To je fuk," sykl Black a otočil se zády k přicházejícímu Lupinovi. "Dělej, jak nejlíp uznáš za vhodný. Ale... viděl jsi je. Co mu můžou udělat příště?"

Black mu věnoval poslední ostrý a zároveň prosebný pohled, než zamířil o kuchyně, kam se za ním vydaly obě rozhihňané bystrozorky. Severus vyžil své šance a vyrazil ve chvíli, kdy kolem něj procházely společně s dalšími členy Řádu a obloukem se tak vyhnul Lupinovi.

U dveří se ještě ujistil, že Lupin vyrazil za Blackem, jak se domníval a nenápadně vyrazil z domu. Třebaže neměl šanci vyzpovídat Albuse nebo si vybít zlost na Blackovi, když se přenášel zpět k Bradavicím, měl toho v hlavě mnohem více, než předtím.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Je po večerce. Máš být v posteli."
"Stále jsem na půdě hradu, ve zmijozelské části podzemí a jak se nám jednou Severus zmínil o svých komnatách, v rozšířené kolejní místnosti."

"Pochybuju, že to opravdu myslel doslovně."
"Mohu odejít..." Odložil šálek čaje a vstal.

"Když už jsi přišel?" optala se sladce a pozdvihla obočí, zatímco poklepala zpět na pohovku. Chlapec se posadil, a přestože byl nervózní, shlížel na ni s odporem.

"Mohu Severusovi přenechat vzkaz," pokusil se tedy navrhnout protáhlým hlasem, jako by mu na tom nezáleželo.
"Když chceš," pokrčila rameny a zadívala se na něj. "Proč jsi přišel, Draco?"

Očividně ho zaskočila, když se zeptala přímo, protože se mu mírně rozšířily zorničky, než uhnul pohledem. A já jsem špatná lhářka, pomyslela si Kate kysele, když sledovala mladého kouzelníka, jak se snaží dostat z ošemetné situace.

"O tom jsem si chtěl pohovořit se svým vedoucím koleje," upozornil ji arogantně, ale neuhlídal mírné rozčilení, které jeho hlas podbarvilo.

"Jsem jeho manželka, jak moc dobře všichni víte," ušklíbla se. "Něco jako jeho druhá polovička, nebo jak se tomu dneska říká. Třeba ti nakonec budu schopná pomoct víc, než on."

"O tom pochybuji," odsekl tentokrát ostře a Kate povytáhla obočí. Mladý Malfoy si očividně uvědomil svoji chybu a nasadil naprosto nepřesvědčivý úsměv. "Ale děkuji za vaši nabídku, paní Snapeová, jsem si jist, že si vaší obětavosti Severus velmi váží."

Kate se také donutila usmát, byť tomu malýmu spratkovi chtěla dát pořádně za vyučenou. Také odložila svůj šálek čaje. Chtěl si hrát s ohněm, budiž. Musí vědět, že se s velkou pravděpodobností spálí.

"Slyšela jsem, že jsi nadaný. Lektvary, Obrana..." nechala svá slova vyznít do prázdna, ale pevně se na něj zadívala.
V jeho očích opět proběhl záblesk vzteku, ale také strachu. Pochopil.

"Musíš být opatrný, co před ostatními ukazuješ, Draco. Každý detail může někdo využít proti tobě," pověděla mu pevně a hypnotizovala ho očima. "Už jsi někdy slyšel o motýlím efektu?"
"Přirozeně," odvětil arogantně.

"Tak mi ho vysvětli," pobídla ho chladně a opřela se.
Na okamžik se zarazil, než se ušklíbl a téměř začal recitovat.

"Motýlí efekt vyjadřuje myšlenku, že i něco tak nepatrně významného, jako je motýlí mávnutí křídly v amazonském pralese, dokáže v konečném důsledku vyvolat tajfun na opačné straně světa."

"Nejsem si jistá, jestli přede mnou náhodou nesedí nějaký havraspár či jistá nebelvírka."
Draco se zamračil a pevně stisknul rty. Než stihl cokoliv říct, Kate ho předběhla.

"Ale podstatu jsi skvěle vystihl. Mysli na své činy, jako na to mávnutí křídlem, co udělá motýl. Jedno špatné slovo, jedna hloupě mířená kletba a Bum!" práskla do stolu, až zmijozel nadskočil. "Všechno se sesype jako domeček z karet a ty se povezeš s ním."

"To tu jako obhajujete Pottera? Měl jsem mu ten jeho pád vystlat polštáři a přidat svou omluvu v čínštině?! Nejste snad taky smrtijedka?!"

Kate se zablýsklo v očích, ale Draco byl očividně až příliš rozrušený, než aby to registroval. Vyskočil na nohy a zatímco mluvil, mířil na ni jedním roztřeseným prstem.

"Jsem na to připravený! Dokážu to!" chrlil fanaticky, jako by se snažil přesvědčit hlavně sebe o pravdivosti svých slov. "Co jste dokázala vy? Byla jste naprosto průměrná smrtijedka, než jste začala zahřívat postel mému kmotrovi!"

Tentokrát Kate vyskočila a chytila ho pod krkem. Přitáhla si ho k sobě a cítila potěšení, když se v jeho očích mihl další záblesk strachu. Viděla ho tam, takže naprosto ignoroval vztek, který ten strach přebíjel.

"Ty nemáš ani ponětí, co jsem zač, ty malej sobeckej parchante," zasyčela na něj a odstrčila ho od sebe.
Draco se udržel na nohou a vztekle se na ni podíval. Kate neustoupila a rozhodla se mu podat pravdu tak, jak ji potřeboval slyšet.

"Vybral sis to. Uděláš příšerné a ještě horší věci, než si vůbec dokáže představit a než ti je tu tví milovaní rodiče prezentují. Myslíš, že zabiješ Brumbála a odbydeš si tak veškerou práci? Odkráčíš si do západu slunce a všichni tě budou nosit na rukou? Mýlíš se chlapečku! Jediný, co tě bude čekat budou další úkoly. Další mise. Další vraždy."

Stále vibroval vztekem, ale v očích měl strach, obavy a konečně vypadal jako šestnáctiletý kluk, kterým byl. Prohlédla si ho od hlavy až k patě a pohlédla mu do očí s jízlivým úsměvem.

"Můžeš být rád, že ses nenarodil jako ženská. Neobstál bys v téhle společnosti ani minutu."
Otočila se ke kabinetu, který byl hned vedle krbu a vytáhla z něj whiskey, kterou tu sama uložila a nalila si skleničku. Absence jejího pohledu zřejmě rozvázala mladému zmijozelovi jazyk.

"Kdo by si taky přál roztahovat nohy pokaždé, když mu to někdo nařídí?"

Kate se s trhnutím otočila zpět, naprosto vzteky bez sebe a zarazila se. Dracův podlý úsměv mu pomalu mizel z tváře, když Kate neodpovídala a hleděla za něj. Ztuhl, když jeho kmotr promluvil.

"Velmi ti doporučuji, aby ses omluvil mé ženě, Draco."

Kate se suše zasmála, odložila láhev silněji, než bylo nutné a několika kroky se dostal k Dracovi. Severus mezitím přešel blíž a postavil se vedle svého kmotřence v jakémsi obranném a varovném gestu.

Kate ho ignorovala a pevně se zadívala Dracovi do očí.
"Absolutně nestojím o žádnou prázdnou omluvu, takže šetři dechem," poradila mu chladně. "Ale pro příště buď hrdina a pověz mi to do očí. Pak nebudu mít žádnou výmluvu proto, abych tě neuřkla na místě."

S mrazivým pohledem, který mu věnovala odkráčela do ložnice, láhev whiskey dávno zapomenutá na kabinetu. Když se za ní zaklaply dveře, Severus se otočil ke svému kmotřenci, který nasucho polkl a odvrátil pohled.

"Co to mělo znamenat, Draco?" otázal se s děsivým klidem lektvarista.
"Nemyslel jsem-"
"Ano, nemyslel jsi, toho jsme si všichni všimli! A zjevně tě to nepřemýšlení drží už nějakou dobu, nemyslíš?"

To Draca znovu naštvalo a odstrčil Severuse, který ho chytil za ruku.

"Dej mi pokoj! Nejdřív mi vykládáš, jak to musím zvládnout sám a když se o to snažím, tak mě zase sjedeš! Rozmysli si, co po mně vlastně chceš! Nepotřebuju tě! Ani matku nebo otce - zvládnu to sám!"

S tím se otočil a s prásknutím vyšel ze dveří. Severus si promnul kořen nosu a otočil hlavu ke dveřím ložnice. Veškerá chuť něco s Kate řešit zcela zmizela. Slyšel pouze konec téhle přestřelky, ale i to stačilo k tomu, aby byl rozzuřený.

Nejen na Draca, který opravdu překročil meze, ale i na Kate, která ho k tomu zjevně dokázala vyprovokovat. Zaskřípal zubama, když si domyslel, že jedinou motivací pro tohle chování jeho manželky musel být Potter.

Ten kluk ho vážně musí pronásledovat všude.
Zvažoval, že se pokusí ještě sehnat ředitele, když se dveře ložnice opět otevřely a Kate vyšla oblečená do teplého podzimního kabátu. Všimla si, že Severus stojí uprostřed místnosti a na půli cesty ke krbu se zarazila.

"Potřebuju na vzduch," oznámila mu. Na okamžik zaváhala. "Přidáš se?"

Chvíli na sebe koukali, než Kate odtrhla pohled a celá její postava se téměř viditelně schoulila do sebe. Chytil ji za loket, když kolem něj šla a druhou rukou se natáhl po vlastním kabátu na věšáku. Zvedla pohled a vděčně se na něj pousmála.

Sjel svou rukou po jejím předloktí a Kate propletla jejich prsty. Když je přemisťoval, stále zíral do jejích čokoládových očí, které byly jediné stále přítomné, když vše kolem mizelo v barvách.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Inka | E-mail | 13. července 2017 v 17:46 | Reagovat

To je sila, počas tých rozhovorov, medzi Severusom a Blackom, medzi Dracom a Kate to len tak bublalo, ako vriaca voda... Tipujem, že riaditeľ šiel ničiť viteály, ale uvidíme. Vďaka za kapitolu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama