46. Sraženi do kolen (I/II)

20. července 2017 v 20:57 |  Spoutaní

WATTPAD

46. Sraženi do kolen

Nezdálo se, že by poznávala, kam je přemístil, ale ani nevypadala, jako by se to pokoušela zjistit. Rozhlédla se pouze po téměř liduprázdných uličkách a zavěsila se do jeho rámě. Pomalu se vydali kolem řeky, která protékala městem a Kate se zamyšleně rozhlížela po okolí, aniž by nijak přehnaně věnovala pozornost, na co kouká.

Byl si jistý, že promluví, až bude chtít. Nezvala ho čistě proto, aby ji mlčky doprovázel na procházce. To se jí nepodobalo. Přesto si musel počkat, dokud neušli celý kilometr, než ho vůbec oslovila.

"Jsme v Paříži?" zeptala se ho, ale znělo to spíše jako konstatování, než otázka.
Přesto přikývl a rozhlédl se kolem. Na obchodech, kolem nichž procházeli bylo několik francouzských nápisů, stejně jako jeden plakát s francouzskými baletními tanečníky, který dominoval jedné z obřích pouličních lamp.

"Měl jsem pocit, že jsi myslela čerstvý vzduch jinde než na britských ostrovech," poznamenal klidně.
Neušlo mu její slabé pousmání. Nebo nepatrný stisk její ruky.
"Tak to jsi měl správný pocit."

Její povzdech byl téměř neslyšný, jak zanikal v slabém proudění Seiny vedle nich a občasného smíchu, který se ozýval z nedaleké hospody. Přesto se k ní mírně natočil, aby jí naznačil, že poslouchá. Kate se mírně otřásla, když se zvedl vítr a Severus skryl její dlaně, kterými se držela jeho lokte do své větší.

Vděčně se na něj podívala, ale v jejím pohledu bylo tentokrát cosi smutného, obezřetného. Severus porušil svůj vlastní slib, který si dal, a promluvil.

"Ředitel," prohodil pouze se zamračený obočím. Kate nic neřekla, ale viditelně ztuhla. "Čím přesně ti vyhrožuje, že se to neodvažuješ prozradit mně?"

Překvapeně se na něj podívala, než zatřepala hlavou a na rtech se jí usadil ironický úsměv.
"Zeptala bych se tě, jak to víš, ale zřejmě máš s jeho metodami zkušenosti."
"Několikaleté," připustil trpce.

Znovu si povzdechla a vyprostila jednu ruku z jeho stisku, aby si odhrnula pramen vlasů z čela. Poté ruku zpět vložila pod jeho. Byla chladná.

"Udělala jsem špatný věci, Severusi."
Lhostejně pozvedl obočí a podíval se na ni. Doufal, že jeho pohled mluví za vše. Odfrkla si, když se na něj podívala.
"Jo, vím. Oba jsme je udělali," protočila očima, ale pak se kousla do rtu. "Ale... tohle je jiný."

"Opravdu?" neodpustil si rýpnout. "Obáváš se, že jedna z tvých dávných smrtijedských eskapád mě přiměje utíkat od tebe na míle daleko?"

Z jeho hlasu přímo čišela ironie a koutky se mu mírně zvedly v pobavení. Kate se ovšem neusmívala. Její oči bloumaly po okolí a rty měla pevně stažené. Severusovi v pochopení téměř klesla brada.

"Myslíš si, že by mě to přimělo utíkat," konstatoval.
Neodpověděla, ale nedokázala se mu podívat do očí a to mu jako odpověď stačilo. Stočil svůj pohled dopředu a uhnul mladé dvojici, která se se smíchem vyřítila z jednoho nočního klubu, který míjeli.

"Tak mě tedy pobav," pobídnul ji, když se dvojice vzdálila.
Kate se na něj odmítavě podívala.

"Promerlina, opravdu si myslíš, že jsi mohla udělat něco, co by mě k tomu donutilo? Vážně?"
"Nemáš ponětí," zavrčela a vytrhla se mu.

Rychle vyrazila vpřed, ale po několika krocích se zastavila, jako by si svůj útěk rozmyslela vteřinu poté, co ho chtěla uskutečnit, a opřela se o zábradlí, které lemovalo řeku. Severus se k ní připojil a tiše s ní pozoroval hladinu pod nimi. Podívala se na něj. Tentokrát byl v jejích očích zmatek.

Vypadala ztraceně, jako malé dítě, co ho opustili rodiče v obchodním domě a ono hodiny bezcílně bloumaly uličkami.

"Nechci, abys mě znal jako... to monstrum, kterým jsem bývala. Byla jsem smrtijedka, Severusi, a měla jsem pocit, že to je to jediné, co jsem schopná v životě udělat správně a já...," polkla svůj žal a oči se jí leskly, plné měsíční oblohy. "Udělala jsem... věci. Nenáviděl bys tu osobu. Nenáviděl bys ."

A to nemůžu snést.

Nemusela to říct nahlas, lektvarista to přesto slyšel. Odvrátila se od něj, aby se vzpamatovala a setřela si slzu, která si našla cestu z jejího oka. Natáhl se k ní, připraven jí vyložit svá vlastní mylná rozhodnutí, ale v ten moment se jim rozpálilo Znamení zla.

Oba sebou cukli a chytili se za předloktí. Kate vzhlédla a tentokrát k němu natáhla ruku ona jako první. Na její tváři již nebylo nic znát. Severus vzal její ruku do své, téměř něžně, a její oči změkly, byť to trvalo tu jedinou vteřinu, než je přenesla zpět do pekla.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Dopadli na tvrdou zem. Doslova.
Někdo - zřejmě sám Pán zla - obehnal přes celý pozemek vlastní kouzlo. Všichni, co se přemístili, padli na kolena. Někteří šťastlivci na tvrdou hlínu, jiní méně šťastní do blátivých kaluží nebo na dlážděnou cestu.

Severus s Kate měli tu smůlu přistát na kamení. Ani jeden z nich se nepokoušel vstát. Někteří jejich bláhoví kolegové se o to pokusili, ale ihned byli shozeni zpět k zemi. Vzduchem vibrovala silná magie a Severus ani nemohl věřit, že někteří přítomní stále nejsou schopní pochopit, v čích spárech se to ocitli.

Lektvarista pouze proskenoval pohledem okolí, stejně jako jeho žena, ale zatímco Kate po zběžné prohlídce sklopila pohled a začala si tiše oklepávat prach a kamení z hábitu, Severus se střetnul pohledem přes celou místnost s Luciusem.

Jeho oči byly tak naplněné záští a vztekem, že Severus vůbec nepochyboval o tom, že by Draco pomlčel o svém střetnutí s Kate. Přesto nebyl naštvaný na Draca. Jeho kmotřenec koneckonců dělal to, k čemu ho jeho drazí rodičové sami dohnali. Sloužil Pánovi. Což jinými slovy znamenalo podávat hlášení svým rodičům.

Lucius od něj s arogantním pozdvižením obočí pohled odtrhnul k Narcisse po jeho boku, ale nejprve poslal další, mnohem zuřivější pohled na Kate. Ta ho k lektvaristově úlevě nezaznamenala. Ta úleva trvala bohužel pouze do okamžiku, než si uvědomil, na koho zase nenávistně shlíží jeho žena.

Její otec ji v tomto ohledu velmi směle konkuroval. Severus položil hřbet své ruky majetnicky na dolní část manželčiných zad a v jasném gestu pozvedl obočí, když si toho pohybu všimnul Morgan a odtrhl se od zuřivého sledování Kate.

Ta se mírně napnula a Severusovi bylo víc než jasné, že si od ní ještě vyslechne něco pěkně od plic. I tak se neodtáhnul. Raději snese její vztek, než by dal záminku jejímu otci. Ten brzy otočil hlavu k druhé straně pozemku.

Severus se opět mohl soustředit na své okolí. Tentokrát žádný další ze smrtijedů netoužil po tom, aby ho vyprovokoval. Všichni obezřetně sledovali své okolí, dokonce i ti, co se dříve pokoušeli vstát, nyní trpělivě čekali na rozbolavělých kolenou.

V žádném případě to nebyla náhoda. Pravděpodobně nějaký test, který si na ně Temný pán připravil. I Kate ani nedutala, rty pevně semknuté. Po okamžiku k němu opatrně otočila hlavu, třebaže to nebylo nutné. Jejich kolegové se otáčeli bez jakékoliv opatrnosti.

Její oči se na moment zaleskly, když se na sebe podívali a poté ucítil mírný tlak na své nitrobraně. Už se chystal otevřít své obrany, když se zarazil. Tohle mohla být ta past. Mírně zavrtěl hlavou a přimhouřil oči.

Kate pochopila a lehce kývla hlavou. Její oči se opět rozlétly po rozlehlém pozemku a hledaly cokoliv, co by jim mohlo pomoci pochopit, o co Mu jde. Oba pozorovali, jak se mladší a čerstvě naverbovaní smrtijedi ošívají a nemají daleko k tomu, aby něco podnikli.

Zřejmě si ještě neuvědomovali, že jakákoliv akce jim může přinést okamžitou smrt. Proto na ně zaměřil svůj pohled, neboť mu bylo jasné, že ať už jde o cokoliv, odstartují to právě oni. Nejčerstvější členové jejich řad. Severus byl rád, že se Narcisse nějakým způsobem podařilo přemluvit, aby se studenti nemuseli zúčastňovat schůzí během školního roku. Tedy spíše v době, kdy byli pod dohledem Albuse Brumbála.

Nezbylo, než čekat.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Severus byl příjemně překvapen.

Dokázali to vydržet déle, než očekával. Tři a půl hodiny tu všichni klečeli na zemi, jako otroci, kterými se - většinou dobrovolně - stali. Lektvarista již cítil otlaky a modřiny na svých kolenou. Kate se za celý čas dvakrát opatrně pohnula, aby ulevila svým kolenům, ale z jejích zatnutých pěstí se dalo vyčíst, že si tím nijak nepomohla. Tohle kouzlo v žádném případě nehledělo na jejich pohodlí.

Jak po půl hodině zjistili, když se někteří pokoušeli alespoň posadit, když nemohli stát, nebylo jim to dovoleno. Při každém pokusu, kdy se pokusili hnout nohama, nebo si alespoň ulevit od bolesti usazením na vlastní paty, dostali nepříjemný elektrický šok.

Všichni starší členové si z jednoho takového šoku vzali příklad a bylo na nich vidět, jak zkoušejí veškeré praktiky na pročištění mysli, na něž si vzpomněli. Na tělo se muselo magií, a když nemohli použít hůlky, museli použít mysl.

Přesto tu byli tací, kterým se pročistit mysl nedařilo, ale stále na tom byli mnohem lépe než ti, co na to vůbec nepomysleli, jako jejich nejmladší kolegové. Severus a zdálo se, že i povětšina zkušenějších, čekala, kdy se to stane.

Po těch nekonečných třech a půl hodinách, jeden z nich šeptem promluvil ke svému kolegovi. Ani Severus nečekal reakci, kterou to vyvolalo. Smrtijed, který promluvil, byl zničehonic mrštěn přímo doprostřed toho podivného seskupení. Celý bez sebe strachy, se pokusil vyškrábat na nohy, ale kletba ho držela při zemi. Pokoušel se kopat kolem sebe a rukama se snažil zachytit, ale pouze si rval nehty do krve, když narážel na dlažbu, kam byl mrštěn.

A poté vzplanul.

Zažehnul jasným plamenem a ozářil tak celé jejich společenství. Severus i Kate mhouřili očima spolu s dalšími smrtijedy, kteří byli tak blízko, že je světlo na okamžik oslepilo. Mladík křičel bolestí. Zvuk, který jim trhal uši a pomalu se z lidského měnil na zvířecí.

Plamen přešel do ostře zelené, stejně jako smrtící kletba. V ten moment je magie, která je držela u země, pevně udeřila do zad, a všichni se podivně klaněli. Tedy ti, co před sebe stihli dát ruce. Zbytek ležel na zemi a ti, co se stihli udržet na dlaních či loktech, se třásli námahou pod náporem magie, která je nutila neoblomným tlakem také k zemi.

Hořící smrtijed s posledními naříkavými výkřiky padl tváří k zemi. Každá jeho ruka mířila jinam. Jedna na Malfoyovi, druhá na Snapeovi. Severus jen doufal, že to nebylo znamení. V poslední křeči jeho končetiny škrábaly o kamennou dlažbu. Nářek pomalu ustal, ale spálené ruce sebou ještě posmrtně cukaly.

Nikdo nemohl odtrhnout pohled od těla. Severusovi se do plic pomalu dostal zápach spálené kůže, který se dál šířil vzduchem a všichni se snažili nezačít dávit. Lektvarista dostal svůj žaludek pod kontrolu a myslí se pokusil dostat jinam.

Ta ovšem stále zabíhala k tělu před ním a třebaže byl obličej smrtijeda k nepoznání, nebylo pochyb, že to byl teprve chlapec. Mohlo mu být dvacet. Zřejmě ani to ne.

Kate opět sevřela ruku pevněji v pěst a přejela konečky prstů neslyšně po dlažbě. V Severusových uších přesto paradoxně zaskřípalo a znovu sledoval klukovy prsty, co zoufale hledaly pomoc. Sevřel rty, vyčistil mysl. Zvýšil tlak na ruce, kterou měl stále na manželčiných zádech.

Nikdo se neodvážil pohnout dalších šest hodin.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Ucítili jeho chladnou přítomnost ještě dříve, než promluvil. Stále se nehnuli. Severus nepotřeboval vidět jeho tvář, aby věděl, že v ní uvidí zvrácené potěšení.
"Mí drazí," promluvil skoro láskyplně, jako by je tu nedržel téměř deset hodin klečící na chladné zemi.

Nagini zasyčela stejně potěšeně, jako její pán a bez dalšího pobízení klouzala kolem přítomných, než se dostala do středu. Natočila hlavu směrem vzad a kmitla rozdvojeným jazykem. Zřejmě dostala svůj pokyn, protože otevřela tlamu, otočila se a bleskově se pustila do spáleného masa před sebou.

Severus znovu klidnil svůj žaludek. Kateiny prsty sebou mírně trhly a zlatý kov, který obepínal její prsteníček se zalesknul ve vycházejícím slunci. Temný Pán zrovna procházel kolem nich a svou rukou pohladil Nagini po hlavě.

Ta se ke svému pánovi natočila a vydala zvuk, který měl představovat něco jako zavrnění. Její podlé oči se přivřely a z jedových zubů, jenž měla vystavené na odiv odkapávala krev. Její Pán lhostejně promluvil, zatímco se vrátila zpět ke své snídani.

"Těší mě, že jsme se podobným... incidentům," mávnul nedbale rukou směrem k Nagini, jež právě soukala do svého chřtánu smrtijedovu pravou ruku, "vyhnuli v následujících hodinách. Loajalita a oddanost jsou velice podstatné aspekty našeho společenství. Ovšem trpělivost... to je vlastnost, které bychom se všichni měli co nejrychleji naučit."

Nikdo nevzhlédl. Nikdo nepromluvil. Voldemortův hlas zněl pobaveně, když znovu promluvil.
"Doufám, že nebudu muset nijak zpochybňovat vaši loajalitu, stejně jako vaši trpělivost. Vyskytly se pomluvy, ošklivé pomluvy, mí drazí. Prý nejsme silní a ztrácíme kuráž. Prý nemáme žádné plány, protože se nekonají schůze..."

Stále se ani nehnuli. Přesto se ve sklopených tváří některých jedinců začala mihnout slabá panika. Stejně jako nervozita, která se linula ve vzduchu a ulpěla téměř na každé magické stopě, na níž narazila.

Temný Pán se zastavil a na všech spočinul pohledem. Jeho rty se zkřivily do ošklivého úsměvu, který neznačil nic dobrého.
"Ale to jsou přeci jen pomluvy, mí drazí! Nemám pravdu?"

Sborové Ano, pane se v ozvěnách ozývalo po pozemku. Pán zla rozpřáhnul ruce v jakési napodobenině objetí.
"Povstaňte."

Všichni se okamžitě vyškrábali s grimasami ve tvářích na vratká chodidla. I Severus měl problém udržet se vzpříma a pomyslel si, že je na tohle už příliš starý.

"Pevně věřím, že další demonstrace naší loajality, síly či trpělivosti, nebude v blízké budoucnosti nutná a všechny pomluvy se opět změní v popel, z něhož vzešly," oznámil jim.

Severus cítil husí kůži, která mu naskočila z toho mrazivého tónu i vibrující magie kolem. Opět se ozvalo souhlasné mumlání. Voldemort si je ještě chvíli v tichosti vychutnával, než mávnul přezíravě rukou, čímž jim dal znamení k odchodu.

Lektvarista si byl jist, že se schůze nikdy nevylidňovala tak rychle. Přitáhl si Kate k sobě, ale jeho přemístění zarazily obrany. Severus v neblahém tušení zvednul hlavu a opět prošel nitrobranou, než se setkal s Jeho pohledem.

Voldemortovy rudé oči ho již sledovaly. Temný Pán se otočil a kostnatým prstem mu naznačil, aby ho následovali. Severus spustil svou ruku z manželčiných zad a Kate se na něj v obavách podívala, než také prošla nitrobranou a společně zamířili za svým pánem. Smrtijedi, které míjeli jim ani nevěnovali pohled, jak spěchali s přemístěním, a než manželé došli na určené místo, byl pozemek vylidněný.

V následujícím tichu bylo až příliš patrně slyšet, jak Nagini přežvykuje jednotlivé části těla a s odporným mlaskavým zvukem si je sune do krku. Severus byl vděčný, že byli té podívané ušetřeni, ale nepříjemný pocit, že měli hada v zádech nebyl o nic příjemnější.

"Můj pane," pronesli společně a poklekli.
"Vstaňte," zněl stejně lhostejně, ale jeho oči jiskřily, když se zabodly do Kate. "Jak se daří, má nejdražší?"

Bylo to víceméně řečnická otázka. Kate měla ale co dělat, aby se neotřásla nad tím oslovením. Takto často promlouval k Bellatrix. Donutila svůj hlas k relativní poslušnosti.

"Bude se mi spát lépe, až bude naše válka u konce, můj pane," odpověděla po pravdě, ovšem nechala ve svých očích vzplanout menší jiskřičku, jakou vídala právě u Bellatrix.

Temný pán se zdál být potěšen. Nic nenaznačovalo tomu, že by měl nějaké podezření, čímž utvrdil Severuse v tom, že se bude jednat pouze o nějaký úkol, nikoliv o jejich loajalitě. Nebo spíše jejím nedostatku.

Lektvarista byl příjemně překvapen, jak Kate okamžitě kontrolovala situaci v první větě.
"Toho dne se jistě dočkáš, drahá," odvětil stejně fanaticky jako zlověstně Voldemort, než se do jeho očí opět vkradlo pobavení. "Jsem si jist, že omluvíš mé nedostatky ve společenském hovoru, Catherine."

"Jistě, můj pane."
"Přineseš mi alespoň ty důvod k nějaké oslavě?"
Kate mrkla na Severuse a poté zpět na Voldemorta. Její hlas zněl stále klidně.

"Zatím ne, můj pane."
"Škoda" prohlásil Voldemort a tím jako by o Kate ztratil veškerý zájem.
Severus doufal, že si nevšimnul pevně zaťatých pěstí jeho ženy, když se obracel ke svému mistru lektvarů.

"Jak se daří Dracovi, Severusi?"
"Očekávaně," odvětil Severus a poté dodal. "Vzhledem k jeho poslání."
Voldemort se nepěkně ušklíbl, ale v jeho očích byl vidět vztek. S hraným povzdechem zavrtěl hlavou.

"Má drahá Bella. Nikdy nedokáže udržet své... vzrušení pro věc. Třebaže mě těší, s jakou hrdostí nyní prezentuje synovce, ocenil bych, kdyby to nedělala příliš veřejně, jak to má ve zvyku. Již jsem hovořil s Narcissou, ale co se týče Belly... Je velice náročné udržet ji pod kontrolou."

"To nepochybně, můj pane," odvětil temně Severus a Temný pán se shovívavě usmál.
"Neměj obavy, Severusi, již jsem Bellu obeznámil s tím, jak by se měla chovat ke svým kolegům. Nemohu si dovolit nějaké cenné ztráty,"odvětil konverzačním tónem.

Kate stěží udržela svou zuřivost pod kontrolou. Naprosto nenáviděla, když se o ní někdo zmiňoval, jako by byla chovná klisna. Bylo jí nad slunce jasné, že Voldemortovi záleží pouze a jen na dědici linie Princeů.

Pokud by měl volit mezi ní a jejím dítětem, vždy by volil dítě.
"Bellatrix se při naší konverzaci zmínila, že jsi se zavázal Narcisse neporušitelným slibem, Severusi," pronesl s nepatrnou dávkou zvědavosti. "Jistě nepochybuješ o Dracově schopnosti splnit úkol, jenž jsem mu zadal?"

"Nikoliv, můj pane," zavrtěl lektvarista hlavou. "Ovšem po jejich neohlášeném vpádu do mého domu a hysterického výlevu paní Malfoyové jsem měl pramálo možností, jak z celé situace vyjít. Draco je schopný kouzelník, nezklame tě."
"Měl bych se tedy strachovat o Narcissu? O její... příliš měkké srdce?"

"Ta žena miluje svého syna," poukázal Severus a opět zavrtěl hlavou. "Z její strany se není čeho obávat. Je to pouze přehnaně ochranitelská matka."

"Pak je to vše, co jsem potřeboval slyšet," oznámil s dalším úšklebkem a znovu se otočil ke Kate. "Snad budeme mít příště více důvodů k oslavám."

Severus odpověděl za Kate.
"To jistě budeme."

Přitáhl si Kate k sobě a ta se donutila k čemusi podobnému úsměvu. Voldemort pobaveně kývnul na Severuse, obešel je a vydal se k Nagini. Lusknul prsty a na pozemku před Snapeovými dopadl na kolena Peter Pettigrew.

Se skuhráním se soukal na nohy, ale ztuhnul, když jeho pohled padl na Severuse. Ten mu věnoval jeden ze svých temných pohledů a Červíček se otřásl.

"Červíčku!" vyštěkl za jejich zády Voldemort netrpělivým hlasem a jmenovaný sebou cuknul. "Nezdržuj naše přátele a pojď sem!"

Nebylo to míněno jinak, než jako rozkaz a Pettigrew spěchal za svým pánem, jak nejrychleji ho jeho malé tlusté nožky nesly. Na Snapeovi se už nepodíval. Severus se letmo ohlédnul, ale než se ztratil ve své mysli, obtočila se mu kolem těla ruka jeho ženy. Podíval se na ni.

Kate pozvedla obočí a Severus si ji k sobě přitáhl, aby se mohli snadněji přemístit. Vteřiny předtím, než zmizeli, byl jeho pohled stále zabodnutý do shrbené postavičky vedle Voldemorta. Severus pochmurně přemýšlel nad tím, jak se mu podaří dostat toho zpropadeného zrádce před spravedlnost, aniž by prozradil svou skutečnou loajalitu.

Nebo než bude příliš pozdě.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Inka | E-mail | 21. července 2017 v 22:44 | Reagovat

Teda, Romi, ďalšia rozsiahla kapitola? no super. Výborne vykreslená atmosféra toho temna a kľačania pred Voldemortom, aj ostatných nasledujúcich scén, až som mraštila tvár, keď som si predstavila Nagini, ako si dáva něco/někoho k snědku. A v závere prvej časti som sa sama temného pána až desila, naozaj to bolo pôsobivé. Pekný príbeh na dobrú noc. Si dobrá rozprávačka.

2 Romi | 22. července 2017 v 21:31 | Reagovat

[1]: Moc děkuji! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama