46. Sraženi do kolen (II/II)

20. července 2017 v 20:59 |  Spoutaní

WATTPAD


"Je tu něco, co bych měla vědět?"
Zeptala se ho ještě dřív, než se od ní stihnul odtáhnout po přemístění. Aniž by pak čekala na jeho odpověď, sama se odtáhla a přešla ke kabinetu vedle krbu, z nějž vytáhla láhev s vínem a dvě skleničky.

Otočila se k němu, skepticky se podívala na víno, na něj a zpět na víno. Poté strčila víno zpět a vytáhla ohnivou whiskey, s níž se posadila na pohovku. Skleničky nevyměnila a oběma dopřála pořádnou dávku. Jednu mu nabídla a opřela se pohodlněji do polštářů.

"No jen tam nestůj! Máme přece přinést oslavné zprávy, tak bysme sami měli mít trochu radostnější náladu, no ne?"
Neušla mu její ironie. Stejně si skleničku vzal a posadil se vedle ní. Natočil svou skleničku jejím směrem. Ťukla o ní svou vlastní, ale nedívala se na něj a zírala do plamenů. Severus ze své skleničky poté upil, zatímco Kate ji do sebe hodila na ex.

Poté se na něj tázavě zadívala, přičemž mu do jeho skleničky dolila, třebaže ji nedopil. Sama si svou vlastní naplnila.
"Nedostal jsem žádné pokyny-"
"Pokyny."

Zamračil se na ni.
"Necháš mě domluvit nebo si chceš svou zlost vybít rovnou? Pokud mě poté přestaneš vyrušovat, klidně to obětuji."

Tentokrát ze své sklenice upila mírně.
"Pokračuj," pobídla ho po chvíli zírání do plamenů.

"Myslím si, že se Pán zla pouze domnívá, že ti podstrkuju nějaký lektvar pro zvýšenou fertilitu-" ignoroval její mírné přidušení při dalším loku a pokračoval, "-a proto očekává výsledky. Jsme sezdáni už rok, ty jsi mladá - věř tomu nebo ne, i on si to dokáže spočítat."

"Jsem ráda, že mu tak záleží na mém vrhu," odvětila uštěpačně. "Nicméně děkuji za tvou lékařskou analýzu, co bych si bez ní počala."
"Co chceš, abych řekl? Oba dobře víme, že je to logické vyústění naší situace-"

"Situace? Co jsme?! Jeho hrací panenky, co-"
"Vzhledem k naší situaci, ano, přesně to jsme, Kate!" zarazil ji ostře. "Mluvili jsme o tom spolu. Třebaže tě to bude šokovat, ani já si nepřeju, aby mé vlastní dítě vyrůstalo v tomhle světě."

"Proto to musíme oddálit."
"Oddalovali jsme to dlouho, to víš stejně dobře jako já. Jakou lež bys chtěla vymyslet tentokrát, abychom neupadli v podezření?" zeptal se ironicky.

Na okamžik se opravdu zamyslela, než se k němu vítězoslavně obrátila.
"Můžu být neplodná. Nad tím tu ještě nikdo neuvažoval? Pak budu zřejmě stejně bezcenná jako Bellatrix. Vlastně víc. Ta psychopatka se mu hodí jako zabíjecí robot."

"Nejsi neplodná."
"Najednou umíš předvídat budoucnost?" rýpla si s úšklebkem. "Neměl jsi náhodou z Věštění známku Hrozné?"

"Mizerné," procedil skrze zaťaté zuby, poté však pokračoval klidněji. A s děsivě spokojeným tónem. "Testoval jsem tvou plodnost. Šance na početí je u tebe 96 %."
"...cože jsi udělal?!"
"Slyšela jsi."

"To si sakra piš, že jsem tě slyšela!" vykřikla rozzlobeně a praštila svou skleničkou o stůl. Ta překvapivě vydržela. "Spíš se ptám na to, proč jsi to udělal? A kdy?"
"Opravdu na tom záleží?" zeptal se, ale po jejím pohledu otráveně přikývl. "Zjevně ano. Několik týdnů po svatbě. Přibližně."

Zírala na něj zcela oněměle. Pak od něj pohled odtrhla a ruce se jí opět sbalily v pěst. Znovu se dívala do plamenů.
"Proč jsi ten test udělal?"

"Věděl jsem, co po mně bude chtít - dědice. Udělal jsem ten test pro to, abych ti mohl dát šanci. Kdybys byla neplodná, nenutil bych tě se mnou žít."

"Nenut- tím chceš říct, že kdybychom se stále nenáviděli, stejně bys mě nenechal odejít? Abych ti dala tvého dědice?" doslova na něj ta slova vyplivla.
Otočil se k ní, bez ohledu na její vztek, co z ní doslova sálal. Zpříma se jí podíval do očí.

"Má jediná šance přežít tenhle svět, pokud Temný pán padne, je Albus Brumbál, a i s jeho pomocí by nebylo jisté, jak by můj život vypadalo. Nabídky Pána zla se neodmítají a já na ní hledal cokoliv, co by mohlo mou situaci vylepšit. Jak myslíš, že budou soudit smrtijedy? Pošlou je nemilosrdně shnít do Azkabanu, nebo rovnou dostanou Polibek. Ale kouzelníka, co pracoval jako špeh pro Albuse Brumbála, jednoho z největších kouzelníků téhle doby? Kouzelníka, co má ženu a dítě?"

Její oči se zlostně leskly. Přesto v nich našel i pochopení. Viděla logiku jeho myšlení. Postavila se naproti němu a Severus její akci mlčky kopíroval. Na vteřinu odvrátila pohled, aby zahnala slzy, než se na něj tvrdě podívala.

"A kdybych tě tehdy, teď... to je jedno. Kdybych tě byla nenáviděla... Udělal bys to?"
"Ptáš se, jestli bych si tě vzal proti své vůli nebo jestli bych tě zmanipuloval tak, abys na můj návrh dobrovolně přistoupila?"

Její odfrknutí bylo spojené se smíchem, ale v očích měla stále slzy i zraněný výraz. Severus cítil, že to byla ta chvíle, kdy ji od sebe nadobro odehnal. Stejně jako Lily.

Ale překvapila ho, opět. Udělala k němu zbývající dva kroky a opřela se o něj. Svou bradu měla položenou na jeho hrudi a Severus se neodvažoval uhnout pohledem. Když zašeptala svou odpověď, cítil, jak jeho hrudník vibruje spolu s jejím hlasem.

"Udělala bych to samé."

Balvan, který nevěděl, že má na srdci, z něj spadnul. Dívala se na něj otevřeně a Severus se chtěl mlátit hlavou do zdi, když si pomyslel, že by ji ztratil kvůli něčemu takovému. Byla stejná, jako on. Vychovaná tak, aby přežila za každou cenu. Slovo jako morálka nemělo téměř žádnou váhu.

Mírně natočil hlavu.
"Pokud tě tohle nepřesvědčí o tom, jak příšerný člověk jsem já, pak už neexistuje nic na světě, co by mohlo."

Slabě se usmála, ale Severus to přesto bral jako výhru. Její ruce ho stiskly pevněji a on si teprve uvědomoval jejich horkost, která ho svírala kolem pasu. Jeho vlastní ruce se obtočily kolem jejích zad.
"Hádám, že máš pravdu."

"V tom případě mi můžeš říct, s čím tě vydírá ředitel."
Odtáhla se od něj a viditelně se uzavřela. Poté zavrtěla hlavou a věnovala mu záblesk smutného úsměvu.
"Tak špatný člověk nejsi."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Myslela si, že horší, než nátlak Temného pána, aby dala Severusovi dědice, už nemůže být, ale zjevně se mýlila. Když přišla toho dne do práce (poté, co spolu se Severusem proklečeli devět hodin na tvrdé zemi, dostali ultimátum ke zplození dítěte a vypili tři skleničky ohnivé whiskey), chtělo se jí nakopat osudu zadek.

Její otec se zřejmě objevil v práci hned, co se přemístil ze schůze a na jejím stole byla snad tuna papírů ke schválení a prostudování. Další katastrofou, kterou si uvědomila poté, co usedla za stůl a natáhla se po hrnku s kávou, který tam chyběl, byl fakt, že si její asistent vzal dovolenou.

Celá rozbolavělá, s počínající migrénou od alkoholu (který si ona hloupá dala nalačno), se prošla do přízemí, aby si udělala svou kávu sama. Zatímco postávala u kantýny, kterou toho dne - samozřejmě - obsluhovala pouze jedna číšnice, její pohled zaujal kabát, visící na jednom z věšáků a o němž si byla jistá, že ho neviděla u žádného ze svých kolegů.

Firma jejího otce měla bohaté a aristokratické zaměstnance, ovšem nikdo z nich nebyl natolik bohatý, aby mohl vlastnit kabát z dračího aksamitu. Kate se zamračila, protože se jí hlavou prohnala myšlenka, že se musí jednat o významného hosta, na nějž ji otec neupozornil. Její druhá myšlenka jí vyvolala na rtech ironický škleb. Ať už to byl kdokoliv, měl by si lépe hlídat své věci, pokud nechce, aby mu je ukradli.

"Ještě něco?"
Kate se otočila k číšnici, která na ni znuděně zírala a podávala jí kávu. Kate se profesionálně usmála, převzala kávu a se zavrtěním hlavy odpověděla.

"Ne děkuji. Kolik jsem dlužná?"

Dívka - Kate ji odhadovala na jen o něco málo let mladší, než byla ona sama - se otočila k pokladně a máchla hůlkou. Poté hůlku zastrčila do drdolu ve svých vlasech, kam pravděpodobně patřila, vzhledem k tomu, jak snadno do jejích vlasů vklouzla.

Z pokladny vyletěl papírek, který přistál v natažené ruce pokladní, která ho předala Kate. Ta zkontrolovala sumu a vytáhla z kabelky pár mincí, která dala na pultík. Její pohled znovu padl na kabát, pověšený u dveří a rozhodně se otočila zpět k pokladní, která si mince třídila v kase.

"Slečno?" oslovila ji Kate a když se dívka s mírným otrávením otočila k ní, přečetla si cedulku, kterou měla připnout k hábitu. "May. Jen jednu otázku. Víš, komu patří ten kabát?"

Když se zeptala, ukázala na parádní aksamit na věšáku. May přimhouřila oči, v nichž se jí viditelně zalesklo při pohledu na kabát. Poté se trochu neochotně podívala na Kate a ta s úsměvem vytáhla z kabelky pět galeonů, které přistrčila k dívce.

May vytřeštila oči, ale peníze si vzala a šeptem Kate odpověděla.
"Patří nějakému obchodníkovi, kterého váš otec odvedl k sobě do kanceláře."
Takže ta holka věděla, kdo je. Kate se usmála a pokývla na ni.

"Tuším, že to byl nějaký ir, možná francouz," pokrčila rádoby lhostejně rameny a předstírala, že hadýrkou stírá prach na pultě.

Kate nasadila další svůj šarmantní úsměv a naklonila se k číšnici.
"Dám ti dalších pět galeonů za jméno a tvé mlčení," oznámila jí.

"Deset."
"Osm."
"Deset."

Kate zavrtěla hlavou a věnovala May ďábelský úsměv.
"Jistě nejsi jediná, kdo toho muže zahlédl, May..."

Mrkla na ni a odtáhla se. Nestihla se ani otočit a dívčina hubená ručka ji chytila kolem zápěstí. Kate nadzvedla obočí a May se stáhla, ovšem naznačila jí, aby se znovu přiblížila.

"Tak jo. Jméno a mlčení."
Kate na ni kývla a May po vteřině zaváhání pochopila, že své peníze dostane poté, co jí podá informace. Trochu neochotně odpověděla, ovšem za vidinu peněz jí zřejmě stálo za to riskovat.

"Roger Sayre."
Kate opět ztuhla, ale dávala pozor na to, aby se jí žádná emoce nezračila ve tváři. V její hlavě ovšem myšlenky poletovaly neskutečnou rychlostí. Při vzpomínce na to, kdy toho chlapa viděla naposledy...

"Paní Snapeová!"

May na ni zřejmě mluvila delší dobu. Obezřetně a varovně se na ni dívala, protože ke kantýně přicházeli další zaměstnanci pro pozdní snídani. Kate jí podala peníze, třebaže přemýšlela, že jí nedá ani svrček. Poté se ale rozhodla, že se jí informátor, byť zdánlivě bezvýznamný, může hodit.

"Měj oči otevřené May," šeptla tedy ještě k dívce, než stačila oběhnout obsloužit další hosty. "Správné informace ti můžou ještě dost vydělat."

May přikývla a také nasadila profesionální úsměv, když se otočila k dalšímu klientovi. Kate sebrala svou kávu a zamířila k výtahu, do nějž zabraná do myšlenek nastoupila a zmáčkla třetí patro ke své kanceláři.

Musela zjistit, o co mu jde. A nejlépe dřív, než se jí všechno stihne sesypat pod rukama.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Inka | E-mail | 21. července 2017 v 22:55 | Reagovat

NO neviem, o čo mu ide, už mám v hlave všelijaké scenáre, no nič príjemné to rozhodne nebude. Teším sa na pokračovanie.

2 Romi | 22. července 2017 v 21:32 | Reagovat

[1]: V tom máš naneštěstí pravdu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama