Srpen 2017

49. Podle plánu (II/II)

27. srpna 2017 v 21:53 Spoutaní

WATTPAD

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Slyšel hlasy. Jeden vyšší, definitivně ženský a druhý hlubší, mužský. A třetí také hluboký. Byl tam vůbec třetí hlas? Neměl ponětí kde je, ani jak dlouho ho tu drží.

Protože přesně o to tu šlo. I on chápal, že jeho ruce svázané za zády magickými pouty a roubík v ústech nejsou jen pro pobavení. Znovu se mu prudce rozbušilo srdce a než se stihnul jakkoliv zarazit, dostal ze sebe něco mezi zavrčením a vzlykem.

Zvuky venku utichly a on zadržel dech.
Uslyšel zvuk otvírání a automaticky se stáhnul do kouta věci, v které ho uvěznili, ať už to bylo cokoliv. Přesto se nepohnul nijak zvlášť daleko - prostor byl velmi úzký a malý, skoro jako rakev. Ta myšlenka znovu prudce rozbušila jeho srdce.

Než nad ní ale stihnul více popřemýšlet, kryt jeho "kobky" se nadzvednul a on zavřel oči nad přívalem světla z pouliční lampy, pod níž museli být. Několikrát zamrkal a snažil se zaostřit na osoby před sebou.

Viděl však jen matné stíny. Ten nejužší a nejblíž k němu pak ustoupil a dal prostor tomu za ním. Ten byl vyšší a tyčil se nad Pettigrewem s ještě větší hrozivostí, než tenkrát Snape. A magie kolem té osoby byla také neuvěřitelně nabitá zlostnými emocemi.

Cítil, jak ho svými prsty pomalu začíná svírat strach. A poté osoba promluvila.
"Taková doba, co jsme se neviděli a ty ani nepozdravíš, kamaráde?"

Červíčkovi se definitivně muselo zastavit srdce. Ten hlas by poznal kdekoliv. Začal sebou házet, aby se nějak pokusil dostat pryč, ale do spánku ho udeřila pěst, která patřila Siriusi Blackovi a než znovu zavřel jeho věznící kobku, naposledy promluvil.

"Máme si toho hodně co povědět."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Kate se připojila k Severusovi s mírným kulháním, ale dobře věděla, že z toho vyvázli ještě se zdánlivě zdravou kůží. Zavěsila se do Severuse a oba se nepozorovaně protáhli do jedné z několika chodeb Malfoy manoru, kde zamířili k zadní místnůstce pro domácí skřítky.

Severus poklepal hůlkou na jednu z malých váz, které stály po bocích tajných dveří a vyčkávali. Dvířka se pohnula a vykoukly na ně obrovské oči, které následoval široký úsměv. Poté se protáhly dvířky i ruce, které držely klec, v níž ležela omráčená krysa.

Kate i Severus ji oba prohlédli. Měla jednu packu zalitou stříbrem na konci přední packy a na druhé jí chyběl prst. Přesto lektvarista provedl odhalující kouzlo, než převzal klec a kývnul na Dobbyho, který se s dalším zazubením vytratil.

Umístil na klec zneviditelňující kouzlo a společně s Kate se vydali chodbou do spojovací místnosti, kde již ostatní kolegové čekali na možnost použít krb nebo si ještě ošetřovali svá zranění. Snapeovi se zařadili na konec toho průvodu a bezpečně se přemístili krbem, když na ně přišla řada.

Objevili se ve ztichlé ulici, kterou prošli pod příkrovem tmy a vyhnuli se všem pouličním lampám na hlavní ulici. Zabočili do jedné z vyprázdněných garáží a Severus za nimi zavřel garážová vrata rychlým mávnutím hůlky.

Zatímco zbavoval klec zneviditelnění, vytáhnul z ní krysu, položil ji na zem a začal ji měnit zpět do lidské formy, Kate přiskočila k autu, které jednoduchým zaklínadlem odemkla a otevřela kufr. Vyházela z něj všechny věci, které v něm byli a otočila se zpět k manželovi.

Ten již poutal omráčeného muže složitými zaklínadly a kývnul na Kate, která k němu přešla a vrazila Pettigrewovi roubík do úst. Jakmile byl Severus spokojený se svými kouzly, jednoduše Červíčka odlevitoval do kufru, který Kate okamžitě zabouchla a zamkla.

Oba se na sebe podívali a Kate mu věnovala malý úsměv, který se změnil v grimasu, když jí cuklo v řezné ráně na krku.
"Je to hluboké?" zeptal se jí a Kate s dalším úsměvem mírně zavrtěla hlavou.

Bylo to poprvé, co spolu promluvili během pěti hodin. Sklonila hůlku a otočila hlavu na bok, když k ní přišel a nechala ho zahojit jí ránu. Poté mu oplatila laskavost s řeznou ránou na jeho pravém stehně.

Když skončila, lektvarista kontroloval hodinky a očima těkal k vratům.
"Otevřela jsem mu vzadu," oznámila Severusovi a pak s ďábelským úsměvem dodala. "Ten psí, samozřejmě."

Snažila se necítit příliš potěšeně nad pobaveným úšklebkem svého muže. Pak zavrtěl hlavou a Kate pokračovala.
"Nemůžu uvěřit, že jsme vyvázli jen s několika řezacími kletbami," nedokázala neuvažovat nahlas.

"Obávám se, že jinak bychom nestihli naši... akci," odpověděl s patřičným znechucením Severus a znova mrknul na hodinky. "Už by tu měl být."

Jako by ho těmi slovy přivolal. Zadním vchodem se s menší námahou protáhlo obří psí tělo. Pes se ani nerozhlížel, zamířil k nim, oklepal ze sebe prach a kapky vody, zatímco vyšel na světlo. Kate si prohlížela jeho mírně vyhublou postavu, když byl na světle a on jí věnoval stejně zvědavý pohled.

Severus si významně odkašlal a Kate neodolala pousmání, když pes protočil očima. Poté věnovala Severusovi mírné pokrčení ramen, když se na ni zlostně podíval. Pak se již před nimi pes proměnil a Kate poprvé stanula tváří v tvář Siriusovi Blackovi, domnělému vrahovi.

A naprosto nezklamal, když promluvil.
"Kdybych věděl, že budeš mít tak příjemnou společnost, oháknul bych se líp," promluvil směrem ke Kate a usmál se na ni poměrně hezkým úsměvem.

Kate se pobaveně pousmála a pozvedla svou levou ruku. Obratně zatřepala prsty a její prsteníček se zalesknul pod žárovkou na stropu garáže. Blackovi zcela očividně zmizela jiskra v šedých očích. Úsměv přesto zůstal na místě.

"Jaká škoda," zazubil se. Jeho pohled se přesunul na kufr, ale než se stihnul zeptat, ozvalo se z jeho vnitřku žalostné zakňourání.

Blackovi zmizel úsměv a v očích se mu nebezpečně zalesklo. Udělal krok směrem ke kufru, ale zarazil se, když o krok dopředu popošel Severus i Kate. Severus navíc před sebe napřáhl dlaň v jasném gestu.

"Doufám, že chápeš, že je nutné, aby byl stále naživu, pokud hodláš získat nějakou šanci na očištění svého jména?"
"Nejsem idiot, Snape," zavrčel a jeho hlas nabral takovou hloubku, že byl lehce zaměnitelný se psem.

Kate kývla a obrátila se k autu, které mávnutím hůlky odemkla a otevřela. Pettigrew se krčil u zadní stěny a snažil se navyknout na náhlé světlo, které zářilo přímo z žárovky. Kate poté ustoupila, ale také věnovala Blackovi varovný pohled.

Ten přešel kupředu a Kate odolala nutkání tasit hůlku, když se o ni otřela jeho rozzuřená magie. Zíral na tu třesoucí se trosku v kufru s mírně fanatickým leskem v očích. Kate mrkla na Severuse, ale ten zavrtěl hlavou.

Mírně se tedy uvolnila a dál sledovala Blacka, který se naklonil nad kufr. Když promluvil, byl jeho hlas překvapivě klidný.
"Taková doba, co jsme se neviděli a ty ani nepozdravíš, kamaráde?"
Efekt to mělo okamžitý.

Červíček sebou začal házet a Kate se málem zastavilo srdce, když se Black napřáhnul, ale naštěstí udeřil pouze tak silně, aby ho opět knockautoval.

"Máme si toho hodně co povědět."
S tím zavřel kufr tak prudce, až se celé auto otřáslo a žárovka nad nimi se nebezpečně zakymácela. Severus mu věnoval nepříjemný pohled, ale poté se otočil ke Kate a ta se k němu připojila. Black je doprovodil ven do deště.

"Dlužím ti."
"Ani nevíš, jak moc," odtušil chladně Severus a Kate odolala nutkání protočit očima, když uslyšela samolibost v jeho hlase. "Doufám, že zítra uvidím ve Věštci titulek o dopadení skutečného práskače a vraha."

Black přikývl, ale pohled v jeho očích se zdál být vzdálený. Kate se rozhodla promluvit.
"Nedělej nic hloupého," řekla mu.

Překvapeně se na ni podíval.
"Mohl bys toho litovat," dopověděla svou myšlenku a doufala, že jí dala takový důraz, aby to pochopil.
"Nic takového neudělá," promluvil za nimi hlas.

Kate se natáhla po hůlce, ale opět ji zadržela Severusova hůlka. Nechala tedy ruku spadnout a muž v otrhaném plášti se k nim přiblížil, až ho ozářila pouliční lampa. Přes jeho tvář se táhla jizva ve tvaru drápů.

"Náměsíčníku," vydechl Black a bylo to napůl s úlevou a napůl s rozčilením.
"Je mi líto, Blacku, ale musel jsem se ujistit, že jsme neriskovali odhalení jen kvůli tomu, abys všechno zpackal," oznámil mu Severus a kývnul na muže s jizvou, který mu věnoval vděčný úsměv a jeho oči na okamžik zvědavě spočinuly na Kate.

A její levé ruce.

Kate ji okamžitě strčila do kapsy a otočila se. Severus ještě kývnul na oba dva, než se k ní připojil. Zatímco kráčeli liduprázdnou ulicí, uslyšeli zavírání garážových vrat. Na konci ulice se zastavili a Kate se přitiskla k Severusovi, aby je mohl přemístit.

Celou ulici osvětlil blesk a jakmile zmizel, nebylo po dvou lidech na jejím konci ani stopy.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Překvapeně zamrkala, když se od něj odtáhla a před sebou uviděla temný obrys domu na Tkalcovské. Přesto ho ihned následovala dovnitř, kde na sebe použili sušící kouzla, aby se zbavili mokrých šatů.

Pomalu šla za ním, když namířil do kuchyně, kde vytáhl skleničky a láhev whiskey. Kate se posadila na stoličku ke kuchyňskému pultu a když se o něj opřela, neodolala a přejela dlaní po hladkém povrchu.

Cítila hrdost, když se dívala na rekonstruovaný nábytek všude kolem. Když se otočila k Severusovi, nesetkala se s žádnou jízlivou poznámkou, ale v jeho koutcích pobaveně škublo. Kate ho za to mírně kopla do nohy, když si sedal na druhou stoličku.

Šlehnul po ní zlostným pohledem, ale nebyl v něm takový žár, aby se toho obávala. Oběma nalil úctyhodnou měrou whiskey a postrčil k ní skleničku. Kate si s ním přiťukla a zatímco ji zpola vyprázdnil, Kate svou vlastní zamyšleně postrkovala po desce stolu.

"Nemůžu uvěřit, že to říkám, ale menší oslava je na seznamu, nemyslíš?" vytrhl ji ze zamyšlení.
Kate se pousmála a otočila se k němu. Nadechla se, ale nedokázala promluvit. Severus pozvedl obočí a položil svou skleničku na stůl. Kate se znovu nadechla.

"Myslím... že máš pravdu. Co se týče té oslavy, jen..." odkašlala si.

Věnoval jí mírně podrážděný pohled. Věděla, že je unavený. Byl na nohou už sedmadvacet hodin, aby se ujistil, že půjde vše podle plánu. Přesto to nemohla odkládat. Chytila ho za ruku a pevně se mu podívala do očí.

"Jsem těhotná."

49. Podle plánu (I/II)

27. srpna 2017 v 21:52 Spoutaní

WATTPAD

49. Podle plánu

Držel hlavu dole. Snažil se nepřilákat na sebe žádnou nežádoucí pozornost. Měl strach. Ostatně jako vždycky.
Nepamatoval si, jaké to bylo, nemít ho. Obklopoval ho všude, kam šel. Nemohl mu utéct, nedokázal se ho zbavit a neuměl mu čelit. Přesto ho právě strach již tolikrát zachránil ze zdánlivě bezvýchodných situací.

Ano, jemu se podařilo uniknout, ale ostatním okolo něj... Z jeho myšlenek ho vytrhlo nepříjemné syknutí a dloubnutí do žeber. Hůlkou. Opět cítil ten paralyzující strach, jak ho pomalu užírá a jen samotné polknutí, aby byl schopen vykoktat omluvu, se zdálo nemožné.

Přesto to dokázal. S velkou námahou.
"Pardon, omlouvám se," zahuhňal téměř nesrozumitelně. Nezvedl pohled, nechtěl kouzelníka vyprovokovat.

Protáhl se kolem něj a slyšel za sebou jeho znechucené odfrknutí a posměšek od čarodějky, jež stála vedle něj. Neměl nejmenší chuť zkoumat, kdo ti dva byli. Ušel od nich pár metrů a netrefila ho do zad žádná kletba. To pokládal za velké štěstí.

Přesto neodolal a paranoia ho donutila ohlédnout se. Ti dva však byli zabraní do hovoru s dalšími svými kolegy a jemu již nevěnovali sebemenší pozornost. Nebyl pro ně nic víc, než havěť pod jejich podrážkami.

Když se jim nepodařilo ho zadupat, ale zaplašit, už si ho nevšímali. Byl to pak problém těch, jimž vstoupí do cesty po nich.
A přestože to mohlo pro někoho znít urážlivě, jemu to vyhovovalo. Být neviditelný. Obrátil se zpět a sklonil hlavu ještě víc, takže se jeho již tak zkroucená záda prohnula ještě víc. Na nikoho nepohlédl.

Měl své pokyny. Splní je.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Všimla sis něčeho?"
Naklonila se k němu téměř neviditelně a její rty se sotva pohnuly, když odpověděla.
"Žádné změny, stále stejná rutina."

Odmlčela se a znovu přelétla pohledem celou místnost. Její oči se na moment zastavily, když se na konci chodby cosi stříbřitě zalesklo. Poté na něj mrkla. Přikývnul.

"V pátek," potvrdil jí mezi vydechnutími.
"V pátek," odsouhlasila a vyčarovala na tváři jeden z mnoha arogantních úsměvů, které měla v zásobě, když se k nim připojili Nottovi.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Necítil se dobře.

Ne, špatně. Cítil, jak se mu ježí chlupy na zátylku a paralyzuje ho strach. Byl zbabělec, to nikdy nepopíral. Prodal by své vlastní rodiče, pokud by mu to zajistilo několik dalších hodin života. Jediná ocenitelná schopnost jeho ubohé existence byl právě ten pocit.

Že ho někdo sleduje, že se něco děje a on musí zase utéct.

Neohrabaně se otáčel za sebe, vrážel do ostatních ještě víc, než měl zvykem a neomlouval se jim. Házeli po něm ošklivé pohledy, ale zřejmě jim nestál za námahu, protože poté se vrátili zpět ke svým konverzacím.

Jeho ruka se třásla, byť ji měl schovanou hluboko ve svém plášti, kde pevně svírala látku. Jeho pahýl se také třásl a cítil fantomovou bolest v konečcích prstů, které již neměl. Ustrašeně se podíval na stříbrnou končetinu, která se leskla na světle s vysmívající se intenzitou.

Nedíval se, kam jde. Zase.

Vrazil do osoby před sebou a pokusil se protáhnout kolem a zmizet. Kolem jeho ruky se však jako svěrák obtočily dlouhé chladné prsty. Podle síly a velikosti dobře věděl, že je to muž. A podle magie, která se ostře sbíhala kolem něj, byl silný nejen fyzicky.

Namáhavě polknul a neodvažoval se zvednout pohled. Donutil se ovšem nedívat na svou stříbrnou ruku, která se kontrastně leskla proti mužovým bledým a hlavně živým prstům. Nepokoušel se mu vymanit a snažil se jen nekňučet bolestí.

Opět namáhavě polknul, než donutil hlas k poslušnosti a začal koktat omluvu. Bylo mu totiž jasné, když muž nepromluvil a nezačal mu spílat, že ho chce slyšet prosit o milost. Ani se nedokázal stydět, jak ochotně mu hodlal jeho přání splnit.

"Omlouvám se, je mi líto-"
"Sklapni, Červíčku."

Poznal ten hlas. Ztuhnul a skrze rty mu uniklo nedobrovolné zakňourání. Snažil se uklidnit svůj dech a zaplašit nutkání utéct a schovat se. To vysvětlovalo jeho nepříjemný pocit od začátku dne, kdy byla svolaná schůze.

"S-Severusi," začal úlisně a donutil se zvednout pohled, který ihned sklopil, když se zadíval do temných hloubek. "M-mám opravdu naspěch. N-náš p-pán mě žá-žádá, abych... abych..."
"Ano?" zavrněl s jasným nebezpečím v hlase mistr lektvarů a pozvedl obočí.

Jeho rty se zkroutily do nenávistného šklebu, když shlédl na jeho krčící se postavu. Červíček v jeho očích zahlédl cosi velmi nebezpečného a nyní se již nebál poslechnout své instinkty a dostat se ze spárů jeho bývalého spolužáka.

Snape měl ovšem jiné plány. Přitáhl si ho k sobě a mrštil jím do tmavé uličky v Malfoy manoru, u níž stáli. Pettigrew nedokázal nabrat stabilitu, jak kvůli své šouravé a schoulené chůzi, jež mu zničila záda, tak kvůli stříbrné ruce, která ho v takových situacích nespravedlivě tížila.

Rozplácl se tedy velmi neelegantně na zemi a ustrašeně vzhlédl na vysokou postavu Severuse Snapea, která se nad ním ve všech ohledech nebezpečně tyčila. Měl takové sucho v ústech, že nemohl ani polknout.

"Donesla se ke mně velice... nepříjemná zpráva," protáhnul téměř nezúčastněně Snape, ale jeho oči byly jako přibité na krčící se postavě muže na zemi.
"Ja-jaká?" vypísknul Pettigrew okamžitě, aniž by si to předem rozmyslel.

Srdce mu divoce bušilo, jak horečnatě přemýšlel nad tím, jak se z této situace vykroutit se zdravou kůží. Lektvarista ovšem ve svém zlověstném obličeji měl cosi podobného pobavení. Na to hodlal Červíček sázet. Dokud bude v dobré náladě, nebude mít přece důvod mu ublížit, no ne?

"Nepochybně znáš Rogera Sayera, mám pravdu?" zeptal se ho ostře lektvarista, až sebou Pettigrew nadskočil.

Jeho hlas ho odmítal poslechnout, takže prostě jen souhlasně kývnul a doufal, že to bude jako potvrzení stačit. Snape si pro sebe přikývnul a odfrkl si. Pettigrew ovšem moc dobře viděl, jak jeho postava vibruje magií, a tak se nepokoušel ani pohnout.

"Mám pro tebe práci, Červíčku."
"Ale já-"

"Takovou, na kterou se neříká ne," utnul ho chladně Snape a opět do něj zabodl ty své tmavé oči. "Uděláš co ti řeknu, jinak se postarám o to, aby se náš Pán dozvěděl... určité informace. Takové, které bys nechtěl, aby se je dozvěděl."

Pokud se neklepal na zemi předtím, teď už určitě ano. Opět se pokusil promluvit, ale když otevřel ústa, vyšlo z něj jen nesrozumitelné cosi, nad čím Snape nakrčil nos a dál na něj zhlížel tím svým orlím pohledem.

A Pettigrew se cítil jako jeho lovná zvěř.
"Potřebuji velice jednoduchou věc, Červíčku, a jsem si jistý, že i jedinec s tak nízkou inteligencí jako ty, by to mohl zvládnout. Ostatně," ušklíbl se. "Pokud se ti to nepodaří, mám i jiné možnosti. Je ti to tedy jasné?"

Opět přikývl.
"Výborně," odtušil chladně Snape. "Roger Sayer se pokouší dostat do postele mou ženu. Catherine, jistě také znáš?"

Ze Snapeova hlasu odkapávala ironie a Pettigrew přikývnul. Samozřejmě, že si na ni pamatoval. Bylo málo mužů, kteří by na ni zapomněli a Snapeův problém byl poměrně logickým vyústěním celé situace. Nebyl jediný kandidát na ženicha, kteří se hrnuli k Morganovi.

Jen pomyšlení na jejího otce mu nahnalo strach, ale do přítomnosti ho dostala facka, kterou mu uštědřil Snape. Pettigrew se šokovaně chytil za tvář a vzhlédl. Tvář lektvaristy byla natolik rozčilená, že se opět schoulil do sebe a úzkostně vydechnul vzduch, který držel v plicích.

"Opovaž se na ni jen pomyslet, Červíčku. Žena jako ona by o tebe nikdy ani nezakopla a oba to moc dobře víme. Ty nechceš, abych byl tvůj nepřítel, mám pravdu?"

"Ne-nechci... S-severusi-"
"V tom případě sklapni a poslouchej mě. Potřebuji, abys kontaktoval Sebastiana Morgana a tohle mu vyřídil..."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Cože udělal?!" vyštěkl rozzuřeně Sebastian Morgan a Červíček ustrašeně ustoupil vzad.
"Sledoval-"

"Já tě slyšel, ty idiote!" zavrčel na něj a vstal tak prudce od stolu, že Pettigrew při svém pokusu o únik zavrávoral a měl velké štěstí, že nespadnul.

Sebastian Morgan třískl pěstí do stolu a v jeho očích se blýskalo. Červíček nemusel být génius, aby pochopil, že zrovna plánuje něco, čím absolutně zničí Rogera Sayera. Proto se pokusil o nenápadný ústup směrem ke krbu.

Koneckonců stále musel pro Temného Pána-
"Ani se o to nepokoušej, Červíčku," zvolal Morgan a nedbale mávl rukou směrem ke krbu, kde okamžitě uhasil oheň.

Pettigrew nervózně přešlápl a polknul skrz vyschlé hrdlo. Toužebně se podíval na karafu s vodou, jež ležela na konferenčním stolku, ale ihned pohled odtrhl v obavách, že budou přistižen. Morgan si mezitím zamyšleně mnul krátký vous na bradě a Červíčkovu zbloudilému pohledu nevěnoval pozornost.

Po několika vteřinách přemýšlení se otočil k Petigrewovi a ten věděl, že se mu ani za mák nelíbí pohled, který měl majitel firmy v očích. Morgan mu prstem pokývnul na křeslo před svým pracovním stolem a Červíček si více či méně ochotně sednul.

"Mám pro tebe určitou práci..."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Promerlina, tohle se nemůže naší rodině dít!" povzdechla si Narcissa a složil tvář do svých pěstěných dlaní.

Červíček byl rád, že tentokrát se na něj v hněvu ještě neobrátili. Malfoyovi byli koneckonců nejvíce schopni kontrolovat své emoce. Ale doufal, že to je také poslední místo, na které bude nucen jít. Nikdy si nemyslel, že se bude tak těšit na to, až bude muset vyrazit v přestrojení do Obrtlé pro ingredience na lektvary.

"Klid, Narcisso," prohlásil zdánlivě konejšivě její manžel a položil jí ruku na rameno. Poté se zadíval na Pettigrewa. "Jsi si jistý, že Sebastian nevidí jinou možnou cestu?"

"Ne-nepověděl mi o tom. Jen... jen jsem měl tuhle zprávu předat," dostal ze sebe nakonec a jeho pohled těkal ke krbu, v němž stále plápolal oheň.

Rozhostilo se ticho. Narcissa stáhla své ruce z tváře a podívala se na svého muže. Lucius jí pohled opětoval a Červíčkovi došlo, že vedou nějakou konverzaci čistě očima, jak to pravděpodobně dělali všichni dlouholetí manželé.

"Tak tedy dobrá," protáhl nakonec Malfoy a vrhl na Pettigrewa jeden ze svých povýšených pohledů. "Zdá se, že naše další schůze bude více než zajímavá. Buď užitečný, Červíčku, a nerozšiřuj tyhle informace mezi ostatní... kolegy."

"Bylo by nanejvýš nemoudré, kdyby se někteří z nich pokoušeli vtírat do situace," doplnila ho Narcissa tónem, který zcela odporoval její drobné a zdánlivě neškodné postavě.

"A ať se bude dít cokoliv - opovaž se jen náznakem uvrhnout stín na rodinu Malfoyových."
"Následky by se ti nemusely líbit," dodala opět Narcissa a postavila se po boku svého muže.

Červíček přikývnul a zamířil ke krbu a odolával nutkání tasit hůlku, tak intenzivní byly jejich pohledy. A teprve když zmizel v plamenech tak pochopil, jak se tak dokonale dorozumívali mezi sebou, aniž by promluvili.

Nitrozpytem, samozřejmě. V duchu se proklínal a doufal, že se mu Lucius Malfoy nedostal do hlavy v těch několika vteřinách, kdy s ním navázal oční kontakt.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Slovo napjatá ani zdaleka nedokázalo popsat atmosféru na Malfoy Manor, když se smrtijedi přemístili na další schůzi svolanou jejich pánem.

Červíček se úzkostlivě rozhlížel po všech přítomných. Nebo spíše po těch, za nimiž byl nucen se přemístit a informovat je o... o všem, co mu bylo řečeno, aby poslal dál. Opravdu začínal litovat každého slova, které vypustil z úst.

Malfoyovi se po sobě koukali společně se Sebsastianem Morganem, ale ať už mezi sebou vysílali jakékoliv signály, prozatím nikoho neohrožovali. A pokud mohl spoléhat na Narcissinu potřebu udržet si za každou cenu perfektní tvář před celou komunitou, ani se k ničemu takovému - alespoň ze strany Malfoyových - neschylovalo.

Pettigrewův pohled zaběhl k mistrovi lektvarů, který s lhostejným pohledem stál napůl skrytý ve stínech, ale také po očku pozoroval Sebastiana a hlavní vchod. Červíček neměl nejmenší pochybnosti o tom, na koho čekal.

Než stihl lépe prozkoumat místnost a všechny přítomné, vrazila do něj zezadu jakási kletba a on se rozplácnul na zemi. Uslyšel kolem sebe pobavený a arogantní smích. Jeho tlusté tváře se nafoukly, když nabral vzduch a snažil se potlačit trapné červenání.

Za sebou téměř okamžitě uslyšel vyjeknutí, díky němuž sebou snad všichni přítomní trhli a poté jej následoval ten nejpronikavější a nejhysteričtější smích. Bellatrix, pomyslel si a opět mu po zádech přeběhl mráz.

"Koukej nestát uprostřed dveří, hlupáčku!" zašišlala mu u ucha, takže sebou trhl na stranu, čímž u ní pouze vyvolal další smích.

Otočila se ke svému manželovi, na nějž se okamžitě zavěsila, stále rozesmátá a táhla ho dopředu. Rodolfus již vzdal jakékoliv pokusy ji zklidnit a s mírnou rezignací jí následoval. Přesto se mu nikdo nehodlal smát do tváře, obzvláště při pohledu do jeho zamračené tváře.

Červíček využil okamžiku, kdy se ostatní dívali za Lestrangeovými, vyškrábal se na nohy a také zmizel ve stínu jakési popínavé rostliny. Jakmile se mu mírně ulevilo, že je skrytý před ostatními, v místnosti se rapidně ochladilo a všem zmrzl úsměv na tváři.

Byl tady.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Nikdy se nemohl více dočkat konce schůze, jako ten večer. Byť se všichni chovali stejně lhostejně a arogantně ke všem ostatním, Červíček měl stále ten nepříjemný pocit, že se tohle celé změní v jednu velkou katastrofu. Obzvlášť v moment, kdy se objevil Roger Sayer.

Přesto se nic nestalo.
Temný Pán měl naštěstí dobrou náladu a tak byli obdařeni jen několika řezacími kletbami a pár nešťastníků, mezi něž samozřejmě Pettigrew patřil, si vysloužilo několik minut utrpení pod Cruciatem. Přesto to byla kupodivu dobrá schůze.

Byl naplánován útok a všichni přítomní se chopili svých zbraní, které si schovávali na všech možných místech na svých tělech. Červíček to pochopil jako svou výzvu k tomu, aby se vypařil. Temný Pán již byl pryč a on tu mezi bojovníky neměl co pohledávat.

To velmi dobře věděl. Nestihl se ovšem ani otočit, když to začalo.

V rohu, kde stál Roger Sayer najednou přistál jeden z nožů, které se tu předávali, a minul Sayerův obličej pouze o centimetry. Všichni v místnosti ztichli a zadívali se na něj, zatímco Červíček se musel kousnout do jazyka, aby nezačal zoufale kňučet nahlas.

Sayerův pohled se mezitím přesunul z nože zabodnutého do stěny vedle něj a podíval se do davu. Aniž by se otočil, vytáhl nůž ze zdi společně s kusem jistě drahé tapety, kterou Lucius koupil v Dánsku, a mrštil ji do středu místnosti, kde se zabodla do parkety.

Neodolal a pohledem zabloudil k Narcisse, která se tvářila rozčileně - zčásti kvůli roztržce, jíž se snažila s manželem zabránit, a zčásti kvůli nalomené parketě, jejíž dřevo těžce získala na Indické aukci kouzelníků, jak se několikrát nechala slyšet během posledních dvou týdnů.

Pevně zaryla nehty své ruky do manželovy a věnovala mu jasný pohled. Lucius se na ni zlostně podíval, vytrhl se jí a o krok vyrazil vpřed. Nestihl už ovšem nic dovyjednat, neboť z druhé strany místnosti již mířil Sebastian Morgan.

A rozhodně nevypadal, že by proti Sayerovi sklonil hůlku. Sayer, jenž si ho okamžitě všimnul, tasil svou vlastní a vyšel mu naproti. Lucius Malfoy se nejistě zastavil v půli a obezřetně také vytáhnul svou vlastní hůlku.

"Netušil jsem, že tak ctnostný muž jako ty, Sebastiane, klesne k tomu, že vrhá nože nicnetušícím do zad," oslovil Morgana Sayer a nepěkně se u toho usmíval.

"Třebaže bych se k tomu rád přihlásil, ten nůž jsem nehodil já, Rogere" oznámil mu Morgan. "A nebudu poslouchat muže, co mluví o ctnosti, když se pokouší sexuálně obtěžovat manželku jiného muže."

V místnosti to zašumělo a Červíčkovi se málem zastavilo srdce. Neměl nikomu nic říkat, neměl vůbec... zatracenej Snape!
"Sexuálně obtěžovat?" zopakoval s pozdviženým obočím Sayer, jako by Morgan řekl tu nejsměšnější věc na světě. "A koho přesně jsem měl, jak říkáš, "sexuálně obtěžovat"?"

Výsměch byl v jeho slovech velmi dobře slyšet a Morgan pevně zaťal ruce v pěst. V místnosti se rapidně oteplilo, ale přesto se Červíček schoulil více do sebe a otřepal se.

Kupodivu Sayerovi odpověděla Narcissa, která vyrazila ze svého místa ráznými kroky a její podpatky zněly v tichu jako výstřely z děla. Nikomu neušel její zlostný pohled na zničenou parketu, když procházela kolem.

"Podstatné je obvinění, Rogere," oznámila mu nekompromisně a rovnou přešla k tykání.

Také od něj zůstala stát pět metrů daleko a se zkříženýma rukama na hrudi. To se zdálo být signálem pro ženské osazenstvo.Všechny smrtijedky nasadily podobný defenzivní postoj a shlíželi na Sayera s opovržením. Ten opatrně pozdvihl volnou ruku.

Mělo to asi takový efekt, jako se pokoušet donutit rozzuřeného hada, aby vás nekousnul tím, že na něm nacvičujete stepování.

"Měla by sis ověřit své zdroje, Narcisso," odfrkl si nakonec Sayer, když si uvědomil, že ženy nijak neuklidní.
"A to bude opravdu nutné?" zeptal se zcela jasně hlas, který donutil všechny ztichnout a ze stínů, v nichž se ukrýval, vystoupil Severus Snape a ráznými kroky mířil přímo doprostřed místnosti.

"Severusi," pokývl na něj s přehnanou přátelskostí Sayer. "Jsem si jist, že můžeme vše vyřešit rozumnou cestou."
"Nepochybuji, že naše hůlky jsou dostatečně rozumné."

Tentokrát to magií zavibrovalo všude a více než polovina všech smrtijedů třímala v ruce své hůlky. Sayer se zamračil.
"Možná by sis měl tu svou klisničku lépe hlídat-"

Nestihl nic dopovědět, protože do něj narazilo kouzlo Sebastiana Morgana, jenž s nepříčetným výrazem vyrazil kupředu. Lucius se pokusil vstoupit mezi něj a Sayera, jenž se zvednul a zamířil ke svému protivníkovi.

Výsledkem byla tři kouzla vypálená do prostoru, kde trefila postávající smritjedy. A pak propuklo peklo.

Červíček se vrhl k zemi, když se všude kolem něj začaly metat kouzla a po čtyřech se odplazil za nejbližší roh. Tam se plazil ještě pár metrů, než si byl jistý, že ho nemůže trefit žádné zbloudilé kouzlo a teprve poté se vyškrábal na nohy.

Mírně se mu třásly, když je nutil k rychlému ústupu, který stále nebyl tak rychlý, jak by si býval přál. V jeho mysli ale bylo jediné - dostat se co nejrychleji k hranicím přemístění a zmizet odsud pryč.

A pak doufat, že až si je Pán zavolá, nebude se obtěžovat trestat jeho, ale ty, co na sebe útočili.

Znovu zabočil v rozlehlé chodbě a natáhl se po klice, když se dveře před ním zabouchly a jasně bylo slyšet jejich zamknutí. Srdce se mu opět rozbušilo a jak se mu třásla ruka, nebyl schopný nahmatat hůlku.

Všichni byli v hlavní hale. Útočili na sebe. Nikdo tu nebyl. Nikdo...
A pak to přišlo. Uvědomil si, koho mezi ostatními smrtijedy nezahlédnul. A pokud by ho to nenapadlo v tu chvíli, klapání podpatků za jeho zády mu to potvrdilo.

Vrhnul se do levé chodby a pokusil se rozběhnout, ale jeho nohy byly jako z želé. S hrůzou si uvědomil, že musela použít neverbální magii, protože ji neslyšel promluvit. Zoufale se snažil klopýtat kupředu, ale zaslechnul klapání podpatků.

Poslechl své zatracené instinkty.
Ohlédnul se.
Byla tam. Musela obejít roh v momentě, kdy se pokoušel rozběhnout.

Stála tam bez hnutí, pravou ruku s hůlkou napřaženou jeho směrem. Ale nepálila kouzla, nemluvila, jen stála. Koutky jejích úst se povytáhly, když se k ní otočil a její hůlka se mírně sklonila.

Srdce, které mu divoce bušilo v hrudi, bylo najednou těžké a nemotorné. Pochopil její záměr příliš pozdě. Když se otočil dopředu, nestihl ani znovu zašmátrat po své hůlce, aby se ubránil kouzelníkovi před sebou, když ho zasáhla omračovací kletba. Těsně předtím, než padl na tvrdou zem a ztratil vědomí mu v mysli proběhla poslední myšlenka.

Dostala ho.


48. Smyčka kolem krku (II/II)

20. srpna 2017 v 17:11 Spoutaní

WATTPAD

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Kate se stěží stihla svalit na pohovku a promnout si bolavé nohy, kam jí vystřelovaly křeče z celodenního nošení vysokých podpatků, když se dveře sklepení prudce otevřely a její manžel vplul dovnitř jako zlověstná tichá bouře.

Beze slova ze sebe strhnul hábit, přehodil ho přes věšák tak prudce, až se nebezpečně zakymácel a místo toho, aby se usadil nebo převlékl, zamířil ke kabinetu s alkoholem. Kate pouze povytáhla obočí, což neviděl, neboť k ní byl otočen zády a odhodila své lodičky pod věšák.

Vytáhla si levou nohu k sobě a s mírným syčením si ji začala promasírovat. Dobře věděla, že jí bude stačit chvíli vyčkat, než si Severus nalije jeden ze svých oblíbených jedů a přidá se k ní na pohovku.

Když skleničky i lahve docinkaly a Severus se přesunul k ní, poměrně ji překvapilo, že ji také nalil. Do větších sklenic, jak si nemohla nepovšimnout, když si s díky převzala svůj přiděl. Opatrně si usrkla a dalo jí zabrat nezalapat po dechu, když se jí tekutina prohnala hrdlem. Položila sklenici zpět na stůl a vrátila se ke své zubožené noze.

Severus ze své sklenice pořádně upil, když se vedle ní posadil a ani nehnul brvou, zatímco ji po rozvážných doušcích z poloviny vyprázdnil. Zíral do ohně, který nevinně plápolal. Jeho oči byly temnější než obvykle a čelist měl pevně zatnutou.

"Téměř se nechci zeptat, jak to probíhalo," začala opatrně a zlostně sykla, když se jí křeč rozlezla do lýtka. "Ovšem po takovém dryáku, cos umíchal, umírám zvědavostí."

"Vzhledem k tvému mimořádně nepřátelskému výrazu v tváři si dovolím hádat, že nejsem jediný, kdo měl více než příjemný večer," odtušil mrzutě Severus a mírně promíchal tekutinu ve své sklenici.

Vypadal, že zvažuje, že se znovu napije, ale poté sklenici odložil vedle té Kateiné. S těžkým povzdechem, který byl smíchaný s rozčilením, si sepjal ruce a položil si na ně bradu. Pohled stále upíral před sebe do ohniště.

"To máš pravdu," připustila a pokusila se trochu zmírnit výraz svého obličeje. Marně. "Nicméně si myslím, že cokoliv se stalo na schůzi, je důležitější než můj příšerný den v práci."

"O tom ani nepochybuj," překvapil ji svou rychlou odpovědí. Jeho klouby na ruce zbělaly, jak pevně je sevřel. "Ministerstvo se rozhodlo prošetřit kompetenci školy. Jinými slovy se hodlají vydat na inspekci."

"Inspekci?" zopakovala po něm tázavě Kate a nepříjemný pocit v žaludku se vrátil v plné síle. "Tím myslíš, že budou prohledávat celý hrad?"

"I to je na seznamu, řekl bych," přikývl s ironickým úšklebkem. "Tou největší ironií je to, že nevychází vůbec z plánu Temného pána, pouze z iracionálních představ Korneliuse Popletala, jenž chová vůči Albusi Brumbálovi očividnou zášť. Ostatní šéfové oddělení jsou natolik hloupí, že se rozhodli jeho slova potvrdit a tudíž požadují prohledat školu, vyslechnout zaměstnance a konat další inspekce."

"Něco podobného jako loni s Umbridgevou?" zeptala se Kate s jasným zhnusením ve svém hlase. "Chci říct po loňském fiasku to hodlají celé opakovat?"

Severus se nepěkně usmál a podíval se na ni.

"Víceméně. Aby se vyhnuli jakýmkoliv... problémům či jak se k tomu chtěli vyjádřit, nebudou přítomni inspekci studenti. Což znamená, že vydali příkaz pro celou školu, aby se vyklidila v době Vánočních prázdnin. Aby nenarušili výuku."

"Dobře," řekla Kate a její muž se na ni díval, jako by jí narostla druhá hlava. Kate ho ignorovala a pro sebe si přikývla. "Máme čas po sobě uklidit stopy, Severusi. Oba dobře víme, že to jejich hledání začne v tvých komnatách, vzhledem k tvé pověsti. Čímž pádem musím odstranit všechny své věci a také další věci, co by nás mohli usvědčit v očích ministerstva."

"A teď mi pověz, co je na tom pozitivního?" vyzval ji ironicky Severus.
"Že na to vyklizení máme alespoň další měsíc," oznámila mu. Jeho výraz se stále neměnil. "V čem je problém?"

"I když vše vyklidíme, nemůžu po tobě smazat magické stopy. Ani ředitel to nedokáže. Takže není nutné, abys odsud odnášela všechny své věci. Nehledě na to, že o našem manželství stejně vědí."

Kate se zamračeně kousla do rtu a spustila svou nohu na zem. Křeč v noze neustávala a bolest jí otravně zaháněla myšlenky.

"Pak se musíme postarat jen o věci, co by nás pojili ke smrtijedským činnostem," řekla nakonec.
"I kdybychom to udělali," přerušil její úvahy Severus a vážně se na ni podíval, "jak jim chceš vysvětlit Znmení zla na svém předloktí?"

Tím Kate vyrazil dech. V krku jí vyschlo, když došla ke stejnému závěru, k němuž její muž došel již před dlouhou dobu. A ke kterému ona sama měla přijít jako první. Odtrhla od něj pohled a teď se do plamenů dívala sama.

"Skvělý," vydechla s mírným náznakem hysterie. "Nemůžu jim dobrovolně ukázat své předloktí, abych vyloučila, že jsem smrtijedka a zároveň to nemůžu odmítnout, protože by si sehnali povolení a byla bych nucena přijít na ministerstvo, kde by mě rovnou zatknuli."

Její manžel mlčel a Kate se na něj otočila. Nedíval se na ni s žádným výsměchem, naopak se zdál v hlubokém zamyšlení, v němž se očividně snažil přijít na něco, co by jejich situaci pomohlo. Kate zavrtěla hlavou, chytila jeho sepnuté ruce a stáhla je dolů.

"Nemůžeš nic udělat," zavrtěla hlavou a když jí konečně docházela všechna fakta, její oči se zaleskly slzami. "Zavřou mě do Azkabanu."

"Tak to se v žádném případě nestane!" syknul na ni a pevně stisknul její ruku. "Musí existovat způsob, jak to obejít. Vždy takový je, obzvlášť v jejich zákonech. Nějaká klička..."

"Pracuju ve firmě, co se specializuje na všechny možné úskoky, co se práva týče, Severusi," namítla Kate s dalším zavrtěním hlavy. "Není žádný způsob, jak se vyhnout jejich prokázání legitimnosti a loajality. V otcově firmě dělá spousta smrtijedů. Pro některé přišlo ministerstvo a mohli se ohánět čímkoliv, jejich odmítnutí prokázat se je pádný důvod pro podezření. Jediná věc, co mě před tím chránila byla pověst mého otce, protože si na takové rodin ministerstvo nedovoluje. Teď už to nemám a i kdyby - ohánět se otcovým jménem je to poslední, co bych udělala."

Ticho, které následovalo, Kate potvrdilo, že ani Severus nemá tušení, jak se z té situace dostat. Sama to moc dobře věděla, ale přesto jí v srdci zhasla poslední naděje, kterou si byla schopná uchovat.
Její zasmání také bylo mírně naplněné panikou.

"Nikdy jsem si nemyslela, že to opravdu přijde. Chci říct, měla jsem to čekat, když jsem si dobrovolně nechala udělat to ošklivý tetování."

"Mohu se pokusit přesvědčit Albuse-"
"-aby mě vzal pod svá křídla a tvrdil stejnou historku, jakou má pro tebe?" optala se hořce Kate. "To mu ministerstvo nikdy nebude věřit a zároveň by tím zpochybnil i tvé krytí. Nehledě na fakt, že by to pro mě stejně nikdy neudělal."

Kate se zamyšleně podívala do ohně, na rtech se jí objevil nepříjemný úsměv. Poté se obrátila k Severusovi.
"Kdo ví - třeba mu to hraje do karet?"

"Kate," začal mírně varovným hlasem. "Jsem si jist, že jsi Albusovi daleko více prospěšná živá a v nejužším kruhu stoupenců Temného pána."
"Jistě, stará se o moje zdraví se stejnou měrou jako on," přikývla ironicky a zasmála se.

Pak se ale najednou zarazila a její oči se komicky rozšířily. Severus se na okamžik obával, že se něco stalo, ale když její oči chytily známý lesk a rty se jí stočily do úsměvu tak širokého, jaký u ní dlouho neviděl, ulevilo se mu.

"Jaký je plán?" optal se trochu rýpavě a opřel se o polštáře na pohovce.
"Nemám plán," zavrtěla hlavou a pozvedla obočí. "Protože se držíme stále stejného plánu, jen na něm budeme muset zapracovat. A to hodně rychle."

Severus svraštil obočí, když zcela zjevně nepochytil, co se mu tak krypticky snaží jeho žena sdělit, ale než jí stihnul vrátit nějakou nejapnou poznámku, předběhla ho s vysvětlením.

"Pověz mi jedinou výjimku, kdy nemůže ministerstvo za žádných okolností provést zaklínání na obviněné osobě?"
"Pokud je obviněný moták, v ohrožení života nebo...," jeho hlas se vytratil, když mu došel význam jejích slov.

Kate nadšeně pokyvovala hlavou, když mluvil a poté ho doplnila.
"...nebo když je čarodějka v jiném stavu. Takže - potřebuju otěhotnět, nejlépe tento týden."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Doufám, že to bude fungovat. Chutná to jako naprostá sračka."
Přesto vypila celou sklenici s lektvarem a když ji postavila prázdnou zpět na desku stolu, věnovala mu kyselý pohled. Severus ji několik vteřin pozoroval, jak má jednu ruku položenou na žaludku a zcela očividně se snaží nezvracet.

"Uvědomuješ si, že je to pouze dočasné řešení?" zeptal se jí, protože si byl jistý, že by ho ta otázka pálila na jazyku do chvíle, než ji skutečně položí.

"Cože?" zeptala se, na moment vyvedená z míry, než se jí v očích mihl záblesk pochopení. Sundala ruku ze svého břicha. "Deset měsíců je lepší než žádný nebo ne?"

"Takže tím hodláš zabít dvě mouchy jednou ranou? Vyřešit nátlak Temného pána a hrozbu ministerstva?" pronesl to ostřeji, než měl v úmyslu.

"Možná tě to překvapuje, ale ano! Myslela jsem, že jsme v tomhle ohledu na stejné straně - potřebujeme udržet naši loajalitu a oprav mě, pokud se pletu, ale to by se mi těžko dařilo zpoza mříží, nemám pravdu?"

Zamračil se nad hořkou ironií jejího tónu, ale s její logikou se přít nemohl. Přesto si zkřížil ruce na prsou a zahleděl se na ni. Po chvíli otráveně protočila očima a dala si ruce v bok.

"Pokud mi něco chceš říct, tak to udělej. Nebudeme si dál hrát na tichou domácnost, prosím."
"Pouze to, že by ti možná lépe vyhovovala panenka, kdyby to bylo možné."

Opět zavládlo ticho, než se do něj zlostně opřela její magie, čímž ho donutila o krok ustoupit. Kate spustila ruce a pár kroky se dostala přímo k němu. Byla tak blízko, že cítil každý její nádech a magie kolem nich nebezpečně vibrovaly.

"Neopovažuj se mě obviňovat, že hodlám to dítě využít. Ano, načasování takto bude perfektní a bohužel nemáme na vybranou, ale to neznamená, že si potřebuju odbýt své povinnosti! Když jsme spolu mluvili o dětech, řekla jsem ti, že bych byla nejradši, kdyby se nikdy nemuseli narodit do téhle doby, do našich životů. Ale bohužel, život si nevybíráme a tak budu muset naše dítě přivést do tohohle pekla. Ale ujišťuju tě-"

Přiblížila se k němu ještě víc.

"-že i přes to všechno, mu dám vše, co jsem já nikdy nedostala. Veškerou lásku a pozornost, aby věděl, že tu pro něj vždycky budu. Takže si nedovoluj mě obviňovat, protože i kdyby to mělo být to poslední, co v tomhle zatraceným světě udělám, tak pro něj zemřu, když to bude nutné."

Nestihl nic říct, tak prudce se od něj otočil, praštila ho vlasy, které matně voněly po kokosu a vyšla z laboratoře. Nezapomněla za sebou prásknout dveří a Severus si unaveně a frustrovaně přejel rukou po tváři.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Jak dlouho to potrvá?" vyrušil ho ze čtení její hlas.
Neobtěžoval se zvednout pohled, přetočil stránku knihy a odpověděl.
"Vzhledem k tomu, že tvá fertilita již před požitím lektvaru byla přes devadesát procent, řekl bych, že to budou dny."

"To bylo jako z učebnice."
Odfrknul si a pohlédl na ni, než s mírným povzdechem opět věnoval pozornost knize.

"Uvědomuješ si doufám, že to není nutné?"
"Nemělo by to urychlit proces? Nebo aspoň zajistit, že vše půjde tak jak má?"

Severus sklonil knihu a skepticky se na Kate podíval. Ta na něj upřeně zírala vzhůru nohama. Nohy měla opřené o pelest, na níž byla natlačená pánví, zatímco zbytek těla ležel na posteli a hlavu měla zakloněnou přes okraj.

"...na to se raději zeptej Joea, až k nim příště půjdeš na návštěvu," odpověděl nakonec diplomaticky a vrátil se zpět ke své knize.

"Fajn," povzdechla si teatrálně, zakoulela očima a spustila nohy zpět na postel. "Něco tě stále trápí, vidím ti to na tvých dvanácti vráskách, co máš na čele."

Zamračil se, ale ihned toho nechal, když si uvědomil, že by tím jen potvrdil její podezření. A také její zírání na jeho čelo. Zavřel proto knihu, kterou odložil na noční stolek a obrátil se k ní.

"Ministerská kontrola, jak jsem ti říkal, vydala příkaz, že na hradě nesmí být v době Vánočních prázdnin žádní studenti," začal.
Kate se mírně zamračila, otočená bokem k němu a opřela si hlavu o svoji dlaň.

"A na tom je špatného co přesně?"
"Jde o Pottera," připustil s mírnou neochotou Severus a sledoval, jak se Kate ihned starostlivě naklonila. "Tedy spíš jde o laskavost, kterou po mně chce Black."

"Jeho kmotr?" ujišťovala se Kate.
"Přesně ten," ušklíbl se lektvarista a povzdechl si. "Žádal mě o to již při první schůzi, které ses nezúčastnila, jenže to jsem tomu ještě nemusel přikládat takovou prioritu, jako nyní."

"A co tedy chce? Podle všeho by se měl spíše vyhýbat ministerstvu, když je stále nejhledanější zločinec, co unikl z Azkabanu. A vlastně jediný."

"Právě proto," přikývnul Severus. "Požádal mě o to, abych chytil Petera Pettigrewa a očistil jeho jméno. Tím pádem bude moci zažádat ministerstvo nejenom o nahrazení škody, kterou spáchali na jeho těle i duši - i když tam jsem si jist, že nic nepomůže - ale budou mu muset schválit žádost o svěření do péče. Potterovi jmenovali Siriuse Blacka kmotrem jejich syna, takže má stejné právo, jako sestra Lily."

Kate přikývla a poté se k němu ostře obrátila.
"Jeho příbuzní, že je to tak?" nečekala na jeho odpověď a odfrkla si. "Tušila jsem to. Vypadal jako..."
"...týrané dítě, ano, také jsem si všiml."

"Opravdu?" protáhla Kate a zasmála se jeho ještě více zamračenému výrazu. "Ale no tak. Děláš dobrou věc, vážně."
"Ještě jsem nic neudělal," zabručel. "Pettigrew je stále na svobodě, Black zavřený na Grimmauldově náměstí a ministerská kontrola tu bude za měsíc."

"Musíme ho dostat co nejrychleji," prohlásila Kate a Severus se na ni překvapeně podíval. Ušklíbla se. "Snad sis nemyslel, že ho budeš chytat sám?"

"Předpokládal jsem, že budeš mít daleko důležitější věci na práci...?" nechal větu vyznít do prázdna a opět ho Kate překvapila, když nejprve mrkla ke svému plochému břichu.
Když zachytila jeho pohled, protočila očima.

"Jasně, že jsi myslel mého otce a Sayera," opět to jméno k Severusově spokojenosti vyplivla. "Ne, Severusi, ti dva jsou na mém seznamu a budou tam i poté, co se nám podaří chytit Pettigrewa do pasti."
"Musíme pracovat rychle," přikývl tedy Severus. "Budeš si moct vzít volno v práci?"

"Chceš jít po něm v týdnu?"
"Ředitel má pro mě výhodné krytí - vyhlásil nějaké volno, kdy pojedou studenti do Prasinek. To mi dává tři dny v týdnu plus víkend. Bude to muset vyjít v té době."

"Kdy je to kouzelné datum?"
"Za dva týdny."

"Výborně, máme zrovna vyúčtování," udělala na něj grimasu, ale pak se usmála. "Mikael to nějak zvládne a otec bude jenom rád, že budu z dosahu."

"Dobře. Jinou šanci totiž mít nebudeme."
Posadila se vedle něj a vzala jednu z jeho rukou. Počkala, než se na ni podíval.
"Chápu to, dobře? Zvládneme to."

"Chceš mi pomoci i přes to všechno?" nemusel nic vyjmenovávat. Věděla, co myslí.
"Chci pomoct Harrymu," začala opatrně, ale poté se na něj varovně podívala. "A zatím ses choval stejně nepříjemně jako vždy, což je uklidňující."

Odfrknul si, ale přesto se mu ulevilo. Kate se tedy uvelebila zpět pod přikrývku a podívala se na něj svítícíma očima.
"A teď mi pověz svůj mistrovský plán, jak chytíme tu krysu."

48. Smyčka kolem krku (I/II)

20. srpna 2017 v 17:11 Spoutaní

WATTPAD

48. Smyčka kolem krku

"Měl jste velké štěstí, pane Malfoyi."
Severusovi stačil jediný pohled na tvář svého kmotřence, aby poznal, že si o tom myslí něco úplně jiného. Přesto věnoval ošetřovatelce blahosklonný úsměv, který zmizel v momentě, kdy se k němu otočila zády. Na svého kmotra se nepodíval.

Madame Pomfreyová se s vážným výrazem ve tváři opět obrátila s kouskem gázu v ruce a šetrně odstranila krev z Dracova obočí. Ten trochu bolestně ucuknul, ale poté byl nehybný jako socha. Po dezinfekci mu přilepila k obočí náplast a opět provedla diagnostické kouzlo.

Očividně byla s výsledkem spokojená a pokývla na Severuse, který jí kývnutí oplatil. Poppy se otočila k Dracovi.

"Následující tři dny budete muset nosit dlahu, pane Malfoyi, aby se vaše zápěstí dalo do pořádku. Zlámal jste si v něm všechny kosti, které tam máte. Můžete být rád, že se jich roztříštilo jen několik," pronesla s mírným zamračením a upravila mu dlahu na pravé ruce.

Poté se otočila k Severusovi.

"Z výuky ho budeš muset omluvit, Severusi. V žádném případě teď nesmí kouzlit, dokud se všechny kosti nevrátí na svá místa, ideálně vcelku," oznámila mu tónem, který vylučoval jakoukoliv debatu, načež se otočila zpět ke svému pacientovi. "Za tři dny se přijdete ukázat. Pokud by ovšem nastaly nějaké změny - závratě, kolaps, ztráta paměti - přijdete okamžitě. Je to jasné, pane Malfoyi?"

"Samozřejmě," odvětil student s nezaměnitelným sarkasmem.
Poppy to úmyslně přešla, ale při svém odchodu věnovala Severusovi jasný pohled. Lektvarista raději počkal, dokud nezmizela ve své kanceláří, než se otočil k Dracovi. Pozvedl obočí a rozešel se k východu.

Draco seskočil z lůžka a následoval ho.

Bez jediného slova prošli ztichlými bradavickými chodbami do zmijozelských sklepení, ale když se Draco hodlal vydat směrem ke společenské místnosti, zastavila ho kmotrova ruka na rameni. Když se otočil, snažil se vypadat, jako by ho vůbec nezajímalo, co má vedoucí jeho koleje na srdci.

Severuse neoklamal.
"Do mých komnat, Draco," nařídil tónem, který nepřipouštěl námitky.

Zmijozel po krátkém zaváhání vyrazil určeným směrem, s hlavou stále hrdě zdviženou. Severus měl spoustu práce s tím, aby udržel svou magii na uzdě. Jakmile vešli do jeho komnat, uvědomil si svou chybu.

Chtěl si s Dracem promluvit v soukromí a jediné místo, které připadalo v úvahu, neboť bylo chráněné jeho vlastními zaklínadly, byly jeho komnaty. To ovšem také znamenalo, že se v nich bude nacházet Kate.

Ta vzhlédla od svých rozečtených dokumentů, které měla rozložené na stolku před sebou, když uslyšela klapnutí dveří. Přeskočila pohledem ze svého manžela na Draca, ale její výraz na sobě nedal nic znát.

Severus se ostře podíval na svého kmotřence, který mu sice věnoval kyselý úšklebek, ale pochopil.
"Dobrý večer, paní Snapeová."

Dokonce i jeho hlas zněl v ten moment nafoukaně.
"Dobrý večer," odpověděla zcela klidně Kate a sebrala své papírování ze stolu do náruče.

Poté obešla pohovku, na níž Severus Dracovi pokynul. Jeho svěřenec se posadil, byť otráveně protočil očima, když kolem něj procházel. Kate se mezitím setkala s manželem na půli cesty. Mrkla na blonďatou hlavu usazenou na pohovce, než se k Severusovi otočila.

"Nenechte se rušit," oznámila nezúčastněně a pokusila se protáhnout vedle lektvaristy.
Severusova ruka vystřelila dřív, než o tom stihnul popřemýšlet, a obmotala se kolem paže jeho ženy jako had. Ta se na něj tázavě podívala, zatímco její prsty drtivě svíraly dokumenty opřené o její hrudník.

"Ještě něco?" vydechla ostře, ovšem natolik tichým hlasem, že se její slova nemohla dostat k Dracovi.
Neuhnula jeho pohledu a odhodlaně se mu dívala do očí.
"Počkej na mě."

Její čelist se pevně zaťala, ale přesto přikývla. Nedalo by se říct, že se z jeho sevření přímo vytrhla, ale Severusovi bylo jasné, že by to udělala, kdyby neměli diváka. Poté se bez dalšího pohledu vytratila v ložnici.

Lektvarista automaticky vystavil obrany proti odposlechu a usadil se naproti svému kmotřenci v křesle. Mělo to zamýšlený účinek. Draco se ihned narovnal, neboť křeslo bylo o něco vyšší a vyvolávalo v něm pocit, že se nad ním Severus tyčí.

"Co to mělo znamenat, Draco?" zeptal se ho ihned bez obalu.
Jeho kmotřenec se viditelně napjal, a podle nervózního polknutí a nenucenému poškrábaní na krku věděl, že se mu pokusí zalhat. Pozvedl proto varovně obočí a naklonil se k němu.

"Nehodlám tu s tebou strávit dvě hodiny a pozorovat, jak se pokoušíš vylhat si svou cestu pryč ode mě. Pověz mi pravdu, Draco, a budeš moci jít."

"Proč bych ti měl cokoliv říkat? A vlastně, nemám s tebou o čem mluvit," pokrčil rádoby lhostejně rameny a uhnul pohledem.
"Nemáš se mnou o čem mluvit nebo to máš zakázáno od svého otce?" dožadoval se okamžitě vysvětlení Severus.

Jeho jedinou odpovědí bylo nonšalantní pokrčení rameny. Přestože se na něj Draco nedíval, Severus viděl v Dracových rysech napjatost. Nechtěl přemýšlet nad tím, čím mu jeho otec vyhrožoval, když mu stanovoval ultimáta.

"Dobře," přikývl tedy pro sebe a Draco se viditelně uvolnil. "Pak tedy čistě hypoteticky nemáš ponětí, proč by se příčetný a zároveň význačný student prestižní školy rozhodnul vyrazit plnou rychlostí s koštětem proti zemi?"

Zmijozel se velice pokoušel neošít při tom obvinění. Severus si tedy dal velmi záležet, aby jeho další slova byla o něco mírnější.

"Možná proto, že se nedokáže vyrovnat s očekáváním jeho rodiny?" přemýšlel tedy nahlas lektvarista. "Nebo proto, že si není jistý, zda se vydal na správnou cestu a opravdu činí vše čistě proto, že to chce udělat?"

Draco stále neodpovídal, ale jeho ruce svíraly pevně látku jeho famfrpálového dresu. Severus se nehodlal vzdát tak snadno.
"Nebo proto-"
"Přestaň."

Lektvarista se zamračil, ale znovu nepromluvil. Nemělo smysl se na Draca osočovat, neboť by se před ním jen o to víc uzavřel. Pouze se tedy pohodlněji opřel do křesla a pozoroval svého studenta. Po několika minutách ovšem ticho přerušil.

"Nemohu ti pomoci, Draco, pokud se mnou nebudeš mluvit."
"Nechci tvou pomoc."

"Ano, to už jsi říkal," přikývl lektvarista s nepěkným úšklebkem. "Tu stejnou větu opakuješ jako papoušek už od září. Nutí mě přemýšlet, kdo z rodiny tě ji naučil. Jsem si jist, že to nebyla tvá matka. Koneckonců, bylo by to pro ni velmi kontraproduktivní, když mě sama donutila složit neporušitelný slib, abych tě ochraňoval."

"Nepotřebuji-"
"-mou ochranu, samozřejmě, Draco," dokončil za něj Severus. "Ale jsi o tom skutečně přesvědčený?"
"Zvládnu se o sebe postarat!" vyštěkl na něj Draco a konečně vzhlédl od pozorování plamenů.

"Skutečně?" pozvedl své obočí opět Severus. "Protože já bych si dovolil nesouhlasit, vzhledem k tomu, s jakou sebejistotou ses před několika hodinami řítil k zemi."
Draco uhnul pohledem a klouby na jeho prstech zbělely, jak pevně svíral látku.

"Můj slib na tvou ochranu se netýká pouze tvých spolužáků nebo kolegů smrtijedů či ministerstva. Třebaže jsem věřil, že to budou právě ty elementy, před nimiž tě budu muset chránit. Nikdy bych nevěřil, že zrovna tebe budu muset chránit před sebou samým."

"Jsem v pohodě."
"Očividně, nejsi," vyštěkl na něj Severus, kterému pomalu docházela trpělivost a naklonil se k němu. "Jinak by ses nepustil do takového pitomého kaskadérského kousku! Co sis tím chtěl dokázat? To tak toužíš po smrti?!"

"A kdyby, tak co?! Aspoň bys měl klid od toho svého pitomého slibu a nemusel by sis dělat starosti se mnou!"
"Draco-"

"Přestaň se o mě tak šíleně zajímat! Slibuju, že už takovou blbost neudělám, stačí? A teď když dovolíš, jsem unavený," vyprsknul na něj Draco a vstal z pohovky.

Severus také vstal, ovšem pomaleji, než jeho kmotřenec a dvěma kroky mu zastoupil cestu k východu. Mladý zmijozel teď těkal kolem sebe pohledem jako raněné zvíře zahnané do kouta. Přesto měl stále vystrčenou svou aristokratickou bradu a pevně sevřenou čelist.

"Draco," promluvil opatrně a pomalu. Počkal, dokud mu jeho student nevěnoval plnou pozornost, než promluvil. "Slib mi, že pokud to bude tak zlé... přijdeš za mnou."

Severus ho probodával pohledem a Draco po chvíli kývnul. Lektvarista udělal krok stranou a zmijozel se zcela očekávaně vypařil, jak nejrychleji to šlo. Severus přesto ještě nějakou chvíli zkoumavě sledoval dveře, za nimiž zmizel, než se otočil a zamířil do ložnice.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Když vešel do místnosti, jediným světlem v místnosti byla lampa na jeho nočním stolku, která mírně ozařovala postel, na níž ležela Kate. Ta jednou rukou objímala polštář, na němž ležela a druhou ruku měla stočenou pod ním. Ležela na pokrývkách pouze v noční košili a se zavřenýma očima.

Severus zaklapnul dveře ložnice a její oči se otevřely a neomylně zamířily k němu. Nedokázal v nich poznat, zda je naštvaná nebo ne. Doufal, že ať už se cítí jakkoliv, nebude mít náladu to s ním probírat. Alespoň ne teď.

Přetáhl si přes sebe svůj hábit, který odložil do skříně a posadil se na postel. Sehnul se ke svým botám, které rozvázal s únavou přivřenýma očima a poté je odložil i s ponožkami k nohám postele, aby o ně náhodou při vstávání nezakopnul.

Když vstal, jasně cítil křupnutí ve svém ztuhlém krku. Dvěma kroky přešel k nočnímu stolku, na nějž odložil svou hůlku a jednou rukou si promnul zadní část krku. Bolestně přivřel oči, když mu ztuhlé svaly poskočily pod prsty.

Překvapeně otevřel oči a jen silou vůle zastavil svou ruku, co se natahovala po hůlce, když na svém opasku ucítil prsty. Kate ho mírným zatáhnutím pobídla k tomu, aby se k ní otočil čelem a sama se přisunula blíž.

Posadila se na paty a obratně se pustila do rozepínání jeho kalhot. Hbitě opasek vytáhla z přezky a bezděčně pustila na zem. Poté zachytila mezi ukazováčkem a palcem zip a trhla dolů. Když se její ruce zvolna přesunuly na jeho boky, zachytil je mezi svými.

Zvedla pohled, ale nepromluvila. Přesto byl její výraz jasný. Stále se na ni díval a jeho mozek mu odmítal poskytnout nějakou smysluplnou poznámku. Uvědomoval si, jak směšně musí vypadat. Kate se nakonec rozhodla promluvit sama.

"Není to snad to, co chceš?" Co ode mě očekáváš.
Její tón byl zcela prost emocí. Přesto se jí v očích mihl záblesk něčeho, co mohl být vztek. Nebo ponížení. Severus na okamžik zavřel oči, než se na ni znovu podíval.

"Omlouvám se."
Kate od něj odtáhla ruce. Nebránil jí.
"Omlouváš se?" zopakovala skepticky a koutek jejího rtu sebou cukl. Byl si jistý, že by to nebyl příjemný úsměv.

"Ano, omlouvám, jak šokující," nedokázal se udržet s nepříjemnou replikou.
Odtáhla se od něj ještě víc, jak jen to bylo možné v její pozici, kdy seděla na patách. Severus se donutil klidně nadechnout.

"Neměl jsem v úmyslu, dostat tě do takové pozice. Moje jednání... bylo nepřístojné."
Několik vteřin se na něj dívala, než přikývla a přesunula se na svou stranu postele, kde vklouzla pod přikrývku a obrátila se k němu zády. Severus se na ni s mírným zmatením díval, než svraštil obočí.

"Opravdu se k tomu nijak nevyjádříš?" zeptal se nevěřícně.
Kate se k němu otočila.
"Co chceš, abych řekla?"

"Chci vědět, co bys mi ty řekla."
"Takže nemám říkat to, co chceš slyšet?"
"Přestaň s tím slovíčkařením," zavrčel.

"Proč? Ty to děláš často."
"Kate..."
Dlouze se na něj podívala. Pak mírně přikývla.

"Fajn. Můj názor? Nemůžeš na mě být naštvaný kvůli něčemu, co jsem neudělala. S Rogerem nic nemám a ani mít nehodlám. Ano, přiznávám, spali jsme spolu - jednou, jak jsem již říkala - a je to hodně dávno. Bylo mi devatenáct, on byl milý a nepopírám, že vypadal dobře a charismaticky. Stejně jako teď. Jenže teď už mi není devatenáct, Severusi, a můžu být jakkoliv velká mrcha, ale nejsem ten typ, co by si z podvádění dělal vizitku. Spokojen?"

Znovu se od něj odvrátila. Tentokrát dobře viděl, že je naštvaná. Potlačil povzdech a postaral se o zbytek svého oblečení, než se k ní připojil. Jediným mávnutím zhasl lampu na stolku a pokoj pohltila tma.

Ještě několik minut bylo ticho, než opět promluvil.
"Opravdu mě to mrzí. Nemělo se to stát."
Když hned neodpověděla, pomyslel si, že se s ním už nehodlá bavit. Poté ale její klidný hlas proťal ticho v místnosti.

"To mi nedělá problém, Severusi," překvapila ho. "Chtěla jsem to a ty to moc dobře víš. Ale nenechal jsi mě políbit tě. Tím jsi z toho celého udělal jen nějaký úkol, co musíš splnit a nestojím ti za tvou pozornost."
Odmlčela se, ale než Severus stihnul promluvit, znovu pokračovala.

"Choval ses ke mně jako ke svému majetku a nechal jsi mě, abych se cítila jako děvka, co ti roztáhne nohy, když si to přeješ. A to ti nemůžu odpustit, Severusi."

xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Druhý den se samozřejmě nic neobrátilo k lepšímu.
Albus se opět objevil po svém neočekávaném zmizení a naplánoval schůzi Řádu. Z níž Kate opět systematicky vyšachoval. Prý jí stále hrozilo nebezpečí - ať už to mělo být odhalení, či možné antipatie ostatních členů.

Kate i Severus oba věděli své o tom, proč není zvána. Lektvarista se snažil posoudit náladu své ženy poté, co jí předložil ředitelovu zprávu, ale Kate sotva pozvedla obočí. Znala ředitelovy pohnutky a čekala další vyhoštění ze schůze.

Navíc, jak se Severusovi zmínila, by stejně nemohla přijít, protože její otec se právě spolčoval s oním Rogerem Sayerem, jenž byl podle lektvaristova důkladného průzkumu velkým zvířetem, co se týkalo kouzelnického finančnictví a správ budov.

Kate potřebovala zjistit, jak moc se Morganovic firma bude stýkat se Sayerovou a jaký vliv to bude mít na ni a její pozici. Podle pevně sevřené čelisti, zlostného výrazu v očích a jednoslovných odpovědí ji Roger musel skutečně přitahovat pouze fyzicky.

Což nijak nepomáhalo Severusově žárlivosti. Byl si jistý, že by se mu Kate pořádně zasmála, kdyby zjistila, jaký je důvod jeho chování k ní. Ovšem byla natolik unavená a rozčilená z manželových činů, že za nimi nehledala motiv.

A to, jak Severus věděl, byla také otázka času. Nepodceňoval inteligenci své ženy, takovým hlupákem opravdu nebyl. S tím vším se ale bude muset vypořádat poté, co si vytrpí další schůzi Řádu.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Přemístil se na Grimmauldovo náměstí jen několik minut před začátkem schůze. Neměl v nejmenším úmyslu debatovat se svými takzvanými kolegy a ztrácet víc svého času, než bylo nezbytně nutné.

Sirius Black se ovšem zdál být zcela rozdílného názoru. Jakmile spatřil lektvaristovou tmavou postavu ve svých domovních dveřích, omluvil se ze svého hovoru s mladými bystrozorkami z předchozí schůze a zdánlivě nepozorován se dostal až k němu.

"Blacku," zavrčel tiše lektvarista, když byl zmiňovaný kousek od něj.
"Snape," vrátil mu to se stejnou nevraživostí Black, ale mírně se rozhlédl kolem. "Potřebuji s tebou mluvit."

"Nemám zájem," odbyl ho Severus a pokusil se kolem něj protáhnout. Black ho pevně chytil za předloktí a donutil ho zastavit se.
"Po schůzi. Patnáct minut."

"Pět. A dej ze mě ty svý pracky, pse."
"Deset a nebudu do tebe při schůzi rýpat."

"Sedm a opovaž se držet jazyk za zuby. Pokud je mi něco milejší než štvát ředitele, pak štvát ho naším rozptylujícím hašteřením."
Blackovy rty sebou cukly v náznaku pobavení, kterému následovalo přikývnutí.

"Deset minut a nebudu se držet zpátky."
"Koukej ať to stojí za to," doporučil mu Severus a konečně se vyprostil z jeho sevření.

Oba muži poté zamířili do jídelny, kde se již usadila většina Řádu, která byla schopná dorazit na čas a neměli noční službu. Severus i Black se posadili každý na opačný konec jídelního stolu a několik členů se po nich očekávaně podívalo.

Black na Severuse mírně kývnul a Severus povytáhl obočí, zatímco jeho pohled přeskočil k rámu dveří, jimiž právě vcházel Albus Brumbál. Veškerý hovor ihned ustal a Black opět neznatelně kývnul směrem k lektvaristovi, než obrátil pozornost k jejich samozvanému lídrovi.

Severus se pohodlněji opřel do své židle, a když na něm přistál ředitelův pohled, věnoval mu jeden ze svých úšklebků. Albusovy oči se varovně zaleskly, ale nijak svého podřízeného nekonfrontoval. Posadil se do čela stolu a zahájil schůzi.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo


47. Chladný plášť minulosti (II/II)

10. srpna 2017 v 16:47 Spoutaní

WATTPAD

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Severusi. Vím, že tě každý rok žádám, aby ses ke všem studentům choval stejně, ovšem nikdy jsem nečekala, že se mé rady budeš tak striktně držet."

Lektvarista neodpověděl ani nezvedl pohled. Stále opravoval eseje, které měl před sebou a Minerva si tedy s potlačovaným povzdechem opět sedla naproti svému kolegovi. Několik minut pozorovala jeho nemilosrdné opravování, než si odkašlala.

"Pokud máš něco na srdci, řekni to nebo odejdi."
Minerva se při jeho slovech zamračila.

"Severusi, co se děje?"
"Držím se tvé rady," poznamenal s úšklebkem a přeškrtnul velkou část pergamenu, který měl před sebou. "Jak jsi již poznamenala."

"Ne," zavrtěla hlavou jeho kolegyně a s odhodláním se k němu naklonila. "Jsem si jistá, že to nebude ono. A nebála bych se tvrdit, že se tvá nálada týká situace s tvou ženou."

To vyvolalo reakci. Další esej jednoho ze studentů byla rovnou přeškrtnuta celá, a pokud mohla usuzovat z rozzuřeného výrazu svého mladšího kolegy, vypisoval dotyčnému velice peprný komentář k jeho práci.

"A dost!" rozezleně mu vzala stoh pergamenů a odložila ho na zem. Lektvarista jí věnoval nevrlý pohled a otevřel ústa, ale Minerva ho zarazila zvednutím ruky.

"Takto vůbec nic nevyřešíš, Severusi, a víš to moc dobře," pokárala jej a poté její pohled zmírnil. "Co se stalo?"
Na okamžik mezi nimi nastalo napjaté ticho, než lektvarista promluvil. Chlad v jeho hlase jí doslova fyzicky obestřel a naskočila jí husí kůže.

"Zřejmě jsem měl poslechnout i tvou včerejší radu."
Minerva pouze chápavě pokývala hlavou.
"Prohledal jsi její věc."

"Sledoval jsem ji v práci."
"Severusi!" vykřikla pohoršeně.

Lektvarista pouze protočil očima a věnoval jí jeden ze svých úšklebků. Minerva nesouhlasně sešpulila rty a pozvednutím obočí ho pobídla, aby pokračoval.
"Dozvěděl jsem se více, než jsem chtěl," připustil neochotně a jen při vzpomínce na toho chlapa s Kate zatnul ruce v pěst.

"A zřejmě nic dobrého," poznamenala ironicky jeho kolegyně. Poté si hůlkou přivolala z jeho kabinetu dva šálky a i horký čaj a jeden k němu přistrčila. "A teď mi vše pěkně popořádku vysvětli, Severusi."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Nebyla ani trochu překvapená jeho odtažitostí. Tomu jak se jí každý den vyhýbal, kdykoliv to jen bylo možné. Dokázala by to snést, pevně tomu věřila, kdyby po tom dni nenásledoval večer. Nikdy nevěřila, že bude opravdu nucena plnit své manželské povinnosti za takových okolností.

První ráno po incidentu se Sayerem mu nechala jeho vlastní prostor a ani se nepokoušela s ním promluvit. Věděla, že by to nikam nevedlo a odešla tedy do práce, kde se jí k jejímu vlastnímu překvapení podařilo vyhnout jak Sayerovi, tak otci.

Do sklepení dorazila unavená a rozbolavělá po celodenní kancelářské práci a plížení po chodbách. Téměř se styděla, když si uvědomila dětinskost svého chování, ale přesto nahlížela za každý rok, aby se ujistila, že na jejím konci nebude tvář, kterou by nechtěla potkat.

Proto očekávala klidný večer, ničím nerušený, kdy si dopřeje horkou sprchu a bude moci dospat svůj včerejší deficit. A taky ulevit svým zádům po noci strávené ve zkroucené poloze v křesle naproti dveřím laboratoře.

Když vešla do obýváků, povšimla si Severusova hábitu přehozeného přes jedno z křesel a okamžitě mrkla na dveře laboratoře, pod nimiž se očekávaně svítilo. S mírným povzdechem sundala svůj kabát a zamířila do ložnice kde, jak předpokládala, bude celou noc sama.

Zpětně si říkala, že by mu vlastně měla být vděčná, že ji nechal dopřát si tu horkou sprchu, než se objevil ve dveřích ložnice, které za sebou okamžitě zabouchnul. Kate mu stěží věnovala pohled v zrcadle a znovu se pustila do česání svých ještě stále mokrých vlasů.

Proto šokem málem nadskočila, když k ní udělal pár rychlých kroků a položil jí ruce na ramena. V zrcadle mu věnovala zmatený pohled s pozvednutým obočím a sledovala jeho rukou, jíž ji vzal hřebínek a položil ho z jejího dosahu.

Natočila se k němu a otevřela ústa, aby se ho zeptala, co to má znamenat, jenže se k tomu ani nestihla dostat. Jeho ruce jí sjely po ramenou a vytáhly jí na nohy. Poté se jeho pravá ruka zapletla do jejích vlasů, přičemž je úspěšně zamotal, a mírně s nimi škubl.

Kate sykla a aby ulevila bolesti v hlavě, zaklonila hlavu. Znovu se pokusila promluvit, ale lektvarista využil jejího vystaveného krku, kam přitiskl své rty a kousnul ji. Tentokrát sykla silněji, protože to místo bylo citlivé a její ruce vylétly k jeho vlastní hlavě.

Přesto když zachytila do svých prstů jeho vlasy, neodstrčila ho od sebe a přitiskla se k němu. Nahnula svůj krk víc do strany, aby mu zpřístupnila víc své kůže a pravou rukou mu sjela po levém rameni. Na oplátku za jeho kousnutí mu do ruky pevně zarývala své nehty.

V ruce mu cuklo a rychle ji přesunul pod její stehno, kde zesílil stisk. Kate pochopila a když ji nadzvedl, obtočila mu nohy kolem pasu. Stále měl hlavu zabořenou v jejím krku a odtáhnul se až tehdy, kdy ji položil na postel a skláněl se nad ní.

Kate se mu zadívala do očí, v nichž nebyla schopná nic vyčíst a s mírně přivřenýma očima se natáhla pro polibek. Nastavil jí svůj krk a Kate bez zaváhání obmotala své ruce kolem jeho zad, přitáhla si ho a také ho pořádně kousla těsně u krční tepny.

Jeho zavrčení ji přimělo otřást se, ale také se nehodlala vzdát. Jeho pravá ruka ji stiskla na boku tak pevně, že si byla jistá tím, že zanechá modřiny. Přesto se neodtáhla a sama si ho přitáhla blíž k sobě, když slyšela, jak si rozepíná kalhoty.

Teprve tehdy se odtáhla a své ruce mu přesunula za krk. Nadzvedla se pro polibek a tentokrát bylo jeho uhnutí stranou zcela jasné. Nenechal ji promluvit a aniž by se jakkoliv staral o její pohodlí, vykasal její noční košilku a beze studu si ji vzal.

Pokoušela se ho políbit, dostat nějakou jinou reakci než mechanickou potřebu do ní přirážet, ale zcela bezúspěšně. Měla pocit, že vše skončilo ještě dřív, než to ve skutečnosti začalo, protože když si splnil svou část, jednoduše z lože vstal a zabouchnul se v koupelně.

Kate okamžik nevěřícně zírala na zavřené dveře, za nimiž se ozvalo puštění vody. Trochu roztřeseně se posadila, stáhla svou košilku zpět na místo a aby se zaměstnala, ihned měnila jejich povlečení, zatímco se snažila ignorovat nepříjemnou lepkavost na svých stehnech.

Když vyšel z koupelny, pevně se mu zadívala do očí a nechala všechen svůj vztek jasně vyvstat. Lhostejně pozvedl obočí a Kate cítila, jak jí ponížením hoří tvář. Sebrala veškerou důstojnost, která jí zbývala a protáhla se kolem něj do koupelny.

Také práskla dveřmi a její vztek jí držel do chvíle, než vklouzla do sprchového koutu. Spustila na sebe proud vody a během několika minut se místnost naplnila párou. Kate přesto nevnímala vařící kapky na své kůži.

Jednou rukou se musela opřít o jednu ze stěn a pokusila se zklidnit své dýchání. Pevně zavřela oči a stiskla zuby. Odmítala se podřídit svým slzám, nehodlala být slabá. Zuřivě se drhla celých patnáct minut, než vylezla a začala se sušit.

Podívala se na svou rudou kůži z příliš horké vody a její pohled nevyhnutelně sjel k jejímu krku, kde byla jasně znatelný otisk zubů pod zarudlou kůží. Opatrně odtáhla stranou ručník a konečky prstů přejela po své kyčli, kde se jí začaly tvořit modříny ve tvaru jeho prstů.

Odhodila ručník stranou, pustila ledovou vodu a vyšplíchla si ji na obličej. Několik vteřin pak nehybně zírala na svůj odraz v zrcadle, dokud se trochu nevzpamatovala a neupravila se, jak nejlépe v danou chvíli dovedla.

Do ložnice vkročila s hlavou vztyčenou, ale ukázalo se, že to nebylo nutné. Jejich postel byla prázdná, tak jako ji tam zanechala a po jejím muži nebylo ani stopy. Kate cítila podivnou úlevu, která se dostavila s pocitem naprostého zatracení.

Ve ztichlé ložnici zhasla světla a ukryla se pod pokrývkami, jako to dělávala, když byla malá holka. Ale ani ve svém dětství se necítila tak sama, jako v tu chvíli.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Poprvé za celou dobu, co byli manželé, se Kate ráno vytratila jako první.
Tiše vyklouzla ze sklepení a dávala si dobrý pozor, aby nevzbudila Severuse, který spal v křesle u ohně. Nebyla schopná ničeho víc, než se na něj kradmo podívat, aby se ujistila, že stále neví o světě.

Nebyla schopná si představit, co by dělala, nebo o by mu řekla, kdyby byl opravdu vzhůru. Třebaže se sama přesvědčovala, že by si zasloužil veškerý vztek, co v sobě dusila, velká část jejího já se třásla při představě, jakému ponížení se jí dostane tentokrát.

Nemohla uvěřit tomu, že Severus opravdu udělal to, co si o něm myslel její otec. Bohužel při vzpomínce na minulou noc věděla, že se mu ani nepokusila bránit. Chtěla to. I přes to, že viděla jeho odmítnutí a že se mu musela v jeho očích zdát jako obyčejná děvka.

Zatnula ruce v pěst a ani se nesnažila předstírat své rozladění, když procházela firmou do své kanceláře - její magie by ji stejně prozradila. Když dorazila do své kanceláře, byla příjemně překvapena uvařenou kávou na svém stole.

Jediné mrknutí k zaplněnému stolu v druhé části místnosti ji potvrdil, že se její asistent vrátil ze své dovolené. Odložila kabát na věšák a zrovna si sedala do křesla, když vešel Mikael. Věnoval jí svůj obvyklý bezstarostný úsměv.

"Dobrý den, šéfová," pozdravil rozjařeně. Zřejmě stále naplněný klidem a pohodou ze své dovolené.
"Dobré ráno, Mikaeli," pousmála se Kate. "Jaká byla dovolená?"

"Příjemná, relaxační a rozhodně jsem se netěšil zpět," poté se zarazil a honem spěchal s vysvětlením. "Tedy ne za vámi! Myslím, že jsem se netěšil do toho stresu... ne že by se mi s vámi pracovalo špatně, to ne! Já-"

"Mikaeli," zarazila ho s pobavením zavrtěním hlavy a přitáhla si složku s dokumenty. "Chápu, jak jsi to myslel. A děkuji za kávu."
"Není zač," zazubil se trochu rozpačitě a podrbal se na hlavě.

Poté trochu naklonil hlavu na stranu, když Kate rozevřela desky, v nichž byly všechny dokumenty pečlivě naházeny. Ovšem zcela k sobě nepatřily. Kate se ironicky usmála a rozhodila rukama čímž si vysloužila pobavené uchechtnutí.

"Půl na půl?" optal se jí a přešel k jejímu stolu.

Kate se na něj vděčně podívala a podala mu polovinu dokumentů z desek. Mikael přikývnul a odnesl si je ke svému stolu, kde se do nich okamžitě pustil. Jeho nadřízená si je rozprostřela po stole, ale několik okamžiků jí trvalo, než se do nich dokázala ponořit.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Severus chvíli zíral na pergamen ve svých rukou, zatímco se nečinně nimral ve svém obědě. Poté lístek odložil do své kapsy a přinutil se sníst pár soust. Jeho oči přitom pozorně sledovaly veškeré dění ve Velké síni.

Vzhledem k dnešnímu zápasu Zmijozelu s Mrzimorem se to všude hemžilo nadšenými studenty všech kolejí. Kromě jeho háďat. Ti seděli na svých místech, tiše se mezi sebou bavili jako obvykle a vrhali lhostejné či pohrdavé pohledy na žáky ostatních kolejí.

Lektvaristův pohled nevyhnutelně skončil na jeho kmotřenci. Draco k němu byl otočený zády, ale vypadal, že se v jídle nimrá úplně stejně, jako jeho vedoucí koleje, dalo-li se soudit dle nesouhlasného pohledu slečny Greengrassové a zlostného posunkování slečny Parkinsonové.

Mladý zmijozel si zjevně nevšímal ani jedné z nich a veškeré informace vpouštěl jedním uchem dovnitř a druhým ven. Severus se mírně zamračil a doufal, že se jeho svěřenec vzpamatuje, až nasedne na koště.

Znovu tedy svým pohledem přejel po celé místnosti, aby na sebe neupoutal ředitelovu pozornost, ale ten se zrovna živě bavil s profesorem Kratiknotem o jakési válce skřetu v patnáctém století. Lektvaristu vždy překvapilo, jak dokonale se dokáže nebezpečný a manipulativní člověk, jakým byl Albus Brumbál, tak dokonale maskovat.

Ředitel jako by vycítil jeho pohled a na okamžik se odklonil od svého kolegy, aby na Severuse kývl v pozdravu. Severus mu ho zdráhavě opětoval, ale Albus mu poté již nevěnoval pozornost. Pouze Minerva si jejich výměny pohledů všimla, ale ke svému mladšímu kolegovi se neotočila.

Zjevně se stále ještě nepřenesla přes lektvaristovy zlostné výlevy na studentech.

Severus uvítal konec oběda a byl mezi prvními, kdo vycházel z místnosti - studenti mu spěšně uhýbali, když mířil do sklepení. Přestože když ve své laboratoři dovařil lektvar, věděl, že musí zamířit na hřiště, ani v nejmenším se mu nechtělo.

Nemohl si ovšem dovolit nepřijít na zápas jeho koleje. Obzvlášť když byl jedinou podporou pro jeho hady v celém sboru. Severus pohrdavě ohrnul rty. A jeho kolegové mu říkali, jak se chová nespravedlivě.

Na famfrpálovém hřišti byla jako obvykle celá škola - i ti studenti, jenž se o famfrpál pramálo zajímali. Severus sám vystoupal do učitelské lože, aniž by věnoval svým studentům nebo kolegům jakýkoliv pohled.

Usadil se do svého oblíbeného místa v rohu, kam si k němu nikdo nepřisedal, neboť Minerva seděla vepředu s komentátorem a ostatní učitelé buď seděli vepředu, aby dobře viděli nebo jednoduše kdekoliv jinde, než vedle něj.

Zápas začal bezproblémově a madame Hoochová spokojeně létala vedle tribun, kde měla dávat pozor na všechny hráče. Severusovi neuniklo, že její pohled neopouští zmimjozelské hráče, především jejich odrážeče.

S bublajícím vztekem se raději rozhlédl po hřišti a zaměřil se na svého kmotřence, který létal u brankových tyčí Mrzimoru a rozhlížel se. Severus se zamračil, když viděl odevzdaný výraz v Dracově tváři a jeho oči sotva pátraly po zlatém míčku.

Lektvarista proto nemohl uvěřit tomu, že se Zlatonka objevila po patnácti minutách přímo vedle jeho kmotřence. Zmijozel v té době vyhrával o třicet branek, ovšem chytnutí Zlatonky by Mrzimoru přineslo vítězství.

Pevně doufal, že si to Draco také uvědomuje, když se s línou otočkou pustil za okřídleným míčkem, za nímž se spěšně pustila i mrzimorská chytačka. Tribunami projelo vzrušení a začaly se ozývat povzbudivé výkřiky na adresu mrzimorského děvčete, zatímco Dracovým směrem to byly zlomyslné posměšky a bučení.

I s tak výkonným koštětem, jaké měli žáci Zmijozelu, se zlatonka toho dne zdála být nedostižná. Severus byl již velmi napjatý a k jeho zlostné náladě nijak nepomáhaly rádoby vtipné komentáře o Potterovi, jenž by Zlatonku již dávno chytil, kdyby hrál.

Po dalších deseti minutách zběsilé honičky vzhůru k oblakům, se oba chytači začali řítit za Zlatonkou k zemi. Severus si poposedl, aby lépe viděl a sledoval dva hráče, jak se střemhlav řítí k zemi.

Mrzimorská dívka desítku metrů nad zemí stočila své koště a pokračovala mírným sestupem, připravená vyrazit směrem Zlatonky. Jeho kmotřenec, ovšem, jak se zdálo, zcela ztratil rozum. Se zběsilou rychlostí klesal k zemi, ruku nataženou před sebou, jen centimetry od okřídleného míčku.

Severusovo srdce se zastavilo a tribuny začaly křičet, protože Draco stále své koště nesrovnal. Lektvarista si byl jist, že i Potter by nebyl takový sebevrah, aby již nesrovnal let. Proto věděl, jak to dopadne, dřív, než se tak stalo.

Dracova ruka chňapla před sebe, ovšem neměl sebemenší šanci srovnat let a tak mohl jen nadzvednout koště, které se koncem dotklo země a poslalo tak svého majitele v děsivých kotrmelcích dál po zemi.

Tribuny ztichly a Severus bez váhání zamířil ke schodišti a sbíhal dolů, zatímco se všichni přítomní začali probouzet k životu. Když konečně vyrazil zpět na denní světlo, zaslechl ještě komentátora.
"...a přičítá tak svému týmu 150 bodů. Tímto překonává Zmijozel Mrzimor skórem 210 k 30."

Severus rychlými kroky zamířil k místu, kde na zemi seděl Draco, kterého obklopovali spoluhráči a před ním se krčila rozčilená madame Hoochová, která mu spílala, zatímco mu držela bradu a zkoumala jeho zranění.

Severusovi stačil jeden pohled na Dracovo nepřirozeně stočené zápěstí, v jehož prstech stále třímal okřídlený míček a kmotřencův zakrvácený obličej, aby se jeho starost změnila ve vztek. Jeho studenti mu ustoupili a Draco zvedl pohled.

Pravé obočí měl roztržené, ale také to bylo to jediné zranění, které na svém obličeji měl. Severus ovšem vypustil vše kolem, když se jejich oči střetly. Nemusel v nich pátrat. Draco si neletěl pro Zlatonku. Dobrovolně si letěl do náručí smrti.

47. Chladný plášť minulosti (I/II)

10. srpna 2017 v 16:47 Spoutaní

WATTPAD

47. Chladný plášť minulosti

Neuspěchaně poklepávala svými nehty na drahou dřevěnou desku svého stolu. Z jejího hrnku, který vyprázdnila v rekordním čase, se stále mírně kouřilo a ve vzduchu byla cítit vůně drahé kávy. Očima mrkla na nástěnné hodiny, jejichž vteřinová ručička nepřerušovaně postupovala po své ose.

Na jejích rtech se zjevil pobavený úsměv, když zaslechla rychlé kroky a mumlané omluvy jejích kolegů či podřízených. Mírně se napjala nad magií, jež se do její blízkosti dostala dříve, než osoba, jíž patřila.

O pár vteřin později se její dveře s trhnutím otevřely. Tentokrát nikdo nebránil příchozímu ve vstupu, neboť se o to neodvážil. Bodl ji osten lítosti, že si Mikael vybral dovolenou zrovna v tuto dobu.
"Co to má znamenat?!" vyštěkl na ni její otec a dlouhými kroky dorazil před její prcovní stůl.

Ihned na něj mrskl stoh papírů, které obsahovaly smlouvy, dluhopisy a přísežná prohlášení jejich klientů. Kate líně přejela pohledem po nepořádku, který na jejím stole způsobil a mávla rukou směrem ke dveřím, jenž se okamžitě zabouchly a zamezily tak zírání všech přítomných z chodby.

"S čím přesně ti mám pomoci? Neporozuměl jsi mým formulacím? Zapomněla jsem podpis?" optala se se sladkou nevinností.

Její otec se narovnal do výšky svých téměř dvou metrů a pohrdavě na ni shlížel. Kate se pod tím pohledem naježila a postavila se s rukama opřenýma o stůl a mírně nakloněna. Povšimla si jeho nepatrného pousmání a ztuhla.

Přesně tohle chtěl - vyprovokovat ji a ona hloupá na to skočila. Znovu se cítila jako malá holka, kterou neustále káral a zesměšňoval.

"Tvé formulace jsou bohužel až příliš jasné," odvětil chladně, ale jeho ústa se rozšířila do úsměvu. "Nemám čas na tvé dětinské pokusy sabotovat mou firmu. Doufal jsem, že když už nejsi schopna dostát své roli dědičky Morganů, dokážeš zastat alespoň kancelářskou práci. Jistě tedy chápeš mé zklamání."

Nemohla si pomoci a zatnula ruce v pěst. Zároveň cítila, jak se její magie rozčileně rozvibrovala. Donutila se ke zdánlivému klidu a doufala, že se jí krev nehrne do tváří. Nehodlala se od něj nechat ponižovat.

"Možná to uniklo tvé pozornosti, ale má práce ve firmě je více než dostačující. Získala jsem několik významných klientů ze zahraničí a vydělala daleko víc peněz, než o jakých by tvá senilní rada mohla kdy snít."
Nepěkně se usmál.

"Ano, jsem si jist, že až ti starci zkrachují, vrhnou se pro pomoc k tobě. Kdo jiný by mohl dát žebrákovi peníze, které ani nevlastní?"
Ignorovala jeho narážku na paní Lesterovou a také se usmála.

"Zcela jistě ji nebudou očekávat od tebe," s tím obešla stůl a s rukama založenýma na hrudi se na něj zadívala. "Což mě vede k otázce - když nejsi ochotný pomoci svým takzvaným přátelům, co máš v plánu s Rogerem Sayerem, jemuž jsi zapřísáhl krutou a bolestivou smrt stáhnutím z kůže, jestli někdy vkročí do tvého domu? Myslel jsi to doslovně a firmy se to nedotýká nebo co?"

V očích jejího otce se zablesklo a Kate si domyslela, že nechtěl, aby o Rogerově přítomnosti věděla. Doufala, že bude May opatrná a nepustí si pusu na špacír. Nemohla kontrolovat činy svého otce, ale zároveň nemohla dopustit, aby se něco stalo té dívce.

"To je něco, co se tě ani v nejmenším netýká," odpověděl chladně a pak se jízlivě ušklíbl. "Za což mohu být vděčný, vzhledem k vaší společné... historii."

Kate zbledla a přimhouřila oči. Její otec ji nadále sledoval, ale již ne tak pobaveně, jako předtím. Nebezpečně se k ní sklonil, až bezděky o krok ustoupila.

"Buď od té dobroty a alespoň jednou se chovej, jak se sluší k tvému jménu a postavení. Další skandál s tebou v hlavní roli je to poslední, co má firma potřebuje."

"Nehodlám se k tomu prolhanýmu zmetkovi ani přibližovat," zasyčela na něj a strčila do něj rukou sevřenou v pěst. "Jsem ráda, že se alespoň na jedné věci dokážeme shodnout."

V jeho očích se zlostně zablesklo, když ho strčila a cuklo mu v pravé ruce, přesto hůlku nevytáhl. Po chvíli, kdy se viditelně vnitřně uklidňoval, na ni odměřeně kývnul.

"Vyhýbej se mé kanceláři. A pokud možno se pokus alespoň pár dní dělat svou práci tak, jak máš."
To bylo veškeré varování, jakého se jí mohlo od jejího otce dostat.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Severusi, opravdu bych ocenila, kdybys s panem Malfoyem promluvil. Tohle přesahuje všechny meze! O jeho vzájemné averzi s panem Potterem tu vědí všichni velmi dobře, nicméně to tvého kmotřence neopravňuje k tomu, aby na žáka z mé koleje bezdůvodně zaútočil."

"Pokud si dobře vzpomínám, Minervo, pan Potter nijak neváhal s vlastním tasením hůlky."
Minerva praštila rukou do jeho stolu.
"Severusi! Tohle je vážná situace!"

Lektvarista se na ni nepěkně podíval a mávnutím hůlky odklidil rozlitý inkoust a odstranil eseji jednoho ze studentů mrzimoru. Holt si ji bude muset vypracovat znovu, stejně za moc nestála. Teprve poté vzhlédl do rozbouřených očí své kolegyně.

"A co bych mu měl podle tebe říct? Aby si s Potterem podali ruce a vyhlásili mír?" otázal se sarkasticky.
Minerva se, pokud to bylo možné, ještě víc zamračila.

"Pokud si z toho hodláš dělat legraci, prosím. Tuto situaci mohu stejně dobře řešit s Albusem, jako s tebou," opáčila jeho kolegyně.
Tentokrát se zamračil Severus a v jeho očích se zablesklo.

"Jistě. Pan ředitel bude jistě velmi vítaná pomoc. Bezpochyby to bude velmi spravedlivé rozsouzení a Draco z toho vyjde vítězně, mám pravdu?" zavrčel rozezleně.
Minerva pozvedla obočí, které tím pohybem vytáhla ze stínů svých obrouček.

"Vzhledem k tomu, že tuto šarvátku vyprovokoval pan Malfoy, ani bych nic jiného nečekala," odvětila ostře, aby mu připomněla, že byl její student opravdu ve výhodě a odmlčela se. "Ovšem zdá se mi, že tvůj vztek na Albuse nijak nesouvisí s našimi studenty."

Severus neodpovídal, ale jeho rty byly pevně stažené.
"Co udělal tentokrát?" zeptala se ho profesorka přeměňování a posadila se na židli naproti němu.

Popravdě nevypadala, že čeká nějakou odpověď, ale když lektvarista skutečně promluvil, tento fakt perfektně zamaskovala.

"Vyhrožuje mé ženě něčím, co kdysi udělala, a ta mi odmítá říct, o co jde," prozradil Minervě a po krátkém zaváhání dodal. "Ocenil bych, kdyby tato konverzace neopustila tuto místnost a nedostala se do blízkosti ředitele."

"Samozřejmě," opáčila Minerva a obdařila ho pohledem, který jasně vypovídal, co si myslí o jeho nedůvěřivosti vůči její osobě.

"Konfrontovat ředitele zřejmě nebude ten správný přístup," dumala poté nahlas, když se jí nedostalo žádného dalšího kousku informace. "Když dovolíš, abych mohla být zcela upřímná, Severusi..."
"Posluž si."

"Stal ses smrtijedem a dělal jsi pro Voldemorta," Severusova levá ruka sebou cukla a Minerva při tom pohledu nesouhlasně mlaskla, než pokračovala, "spoustu věcí, o kterých se neodvažuji ani přemýšlet. S touto myšlenkou v hlavě se ptám, co promerlina považuje tvá žena za tak příšerné, že ti o tom nemůže povědět a ředitel ji tím může vydírat?"

Lektvarista se jízlivě ušklíbnul.
"Jistě Minervo, takovou otázku mě nenapadlo si položit. S tvou pomocí teď jistě přijdu na tu správnou odpověď."
Minerva se zamračila, ale poté pokrčila rameny.

"Chtěl jsi znát můj názor. Dle mého si tvá žena pouze myslí, že něco, co provedla před merlinvíjak dlouhou dobou, by změnilo tvůj postoj k její osobě. Z čehož dedukuji, že o sobě musí mít opravdu nízké mínění."
"Nemusíš znít tak šokovaně," řekl ostře Severus. "Jaké překvapení, že i Smrtijedi mají nakonec nějakou duši."

"Severusi, viděla jsem konání smrtijedů na vlastní oči. Na mé vlastní rodině. Odpusť tedy, pokud se zdám být řízená určitými předsudky, vedoucím k těmto názorům."
Tentokrát se Severus zatvářil mírněji.

"Omlouvám se, to bylo hrubé," nabídl svou omluvu, třebaže jeho hlas byl stále nepříjemně řezavý.
Jeho kolegyně pouze přikývla, ale v jejích očích se stále držel chladný odstup. Stejně jako v jejím hlase.

"Pokusil ses s ní promluvit?"
Otevřel ústa, ale byl přerušen dřív, než se stihl nadechnout.

"Myslím opravdu promluvil. Ne tvé obvyklé pouštění hrůzy a nepřístupnosti," dodala a jeho zlostnému výrazu se ďábelsky pousmála. "Ale no tak. Dobře víš, že i ve své nejlepší dny nejsi zrovna povídavý typ. Jsem si jistá, kdybys ji přesvědčil, aby- Severusi? Tenhle pohled znám a nikdy za ním nestojí nic dobrého."

Lektvarista se pohodlně opřel ve své židli a na tváři měl vítězný úšklebek.
"Nemám nejmenší tušení, o čem mluvíš."
Minerva si povzdechla.

"Doufala jsem, že jsi z puberty již dávno vyrostl, ale zřejmě jsem se mýlila."
"Mohu tě ujistit, že mé metody budou nanejvýš efektivní mému věku."
"Spíše dětinské," odfrkla si a zavrtěla hlavou. "Jsi si vědom, že tohle ji spíše rozčílí, než podnítí k tomu, aby byla sdílná?"

"Pokud budou výsledky, nezáleží na užitých metodách při jejich zisku."
Minerva se na něj káravě zadívala. Severus jí její pohled neochvějně oplácel.
"Hodáš slídit v jejích věcech."

Řekla to jako holý fakt, nikoliv jako položenou otázku. Severus se ušklíbl.
"Čekala jsi snad od vedoucího zmijozelské koleje něco jiného?"

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Navzdory svému vnitřnímu nespokojení ty zatracené dokumenty přepracovala. Přestože její motivací nebyl otec, ale nutnost nenarazit na Rogera Sayera. Jen při pomyšlení na jeho jméno musela polykat nepříjemnou pachuť ve svých ústech, zatímco její žaludek dělal kotrmelce.

Očividně by měla přehodnotit svůj žebříček nenáviděných mužů. Sayer se pral s Temným pánem o první místo a v závěsu jim byli Brumbál s jejím otcem. Zamyšleně kousla do brka, kterým přepisovala údaje, načež ho vyplivla, když si uvědomila, co dělá.

Otráveně se podívala na ožužlaná orlí pírka z brka, které jejího otce nejspíš stálo několik desítek galeonů a lhostejně ho hodila do koše. S povzdechem si přivolala další brk a namočila ho do kalamáře s inkoustem.

Oči jí z přepisování a vyhledávání údajů pálily, a když mrkla na hodiny, uvědomila si, že už je to dvě a půl hodiny přesčas. Položila brko zpět do kalamáře a uvrhla na něj zamrazovací kouzlo, aby nebyla nucena ho vyhodit, jako to poslední. Byť je nakupoval otec, nebyla jednou z těch, co by plýtvali materiálem. Nebo ho kradli. Což nemohla říct o některých svých kolezích.

Odsunula papíry od sebe, přitáhla si několik desek a začala do nich úhledně skládat jeden dokument za druhým, aniž by je doopravdy četla a doufala, že v nich nebude mít takový nepořádek, až desky zítra otevře.

Zatímco si skládala práci, její mysl se stočila k Severusovi a její ruce okamžitě zrychlily. Neposlala mu pergamen, aby mu oznámila, že se zdrží. Bylo nepravděpodobné, že by po dvou hodinách vyhlásil nějaké pátrání, ale rozhodně bude naštvaný, že se neozvala.

Věděla, že si svou uspěchanost bude zítra ráno vyčítat, až desky opět vytáhne. Házela do nich nyní dokumenty, jak jí přišly pod ruku a nedělala v nich žádné rozdíly. Jedinou dobrou věcí bylo to, že je alespoň hezky srovnala.

Poté vyskočila na nohy a několikrát zkontrolovala celou kancelář a její zabezpečení, než vzala klíčky od budovy a svůj kabát z věšáku u dveří. Pak se naposledy rozhlédla, seslala bezpečnostní kouzla a nastavila alarm, než za sebou svou práci konečně zamkla.

S pocitem únavy na sebe hodila kabát, strčila klíčky do jedné z kapes na pravé straně a rychlým krokem vyrazila ke schodišti. Po cestě se několikrát pokusila ulevit svým přetaženým zádům a také krčnímu svalstvu. Marně.

Zřejmě se bude muset zastavit za Evou a poprosit ji o jednu z jejích speciálních masáží, nebo, pomyslela si, když scházela poslední schody vedoucí do velké haly, by se mohla pokusit vyškemrat jeden ze Severusových uvolňovacích lektvarů.

Jediná představa toho světle fialového zázraku, který přinese okamžitou úlevu, ji vyčaroval blažený úsměv na tváři. Když procházela kolem kavárny, pohledem se pokusila vyhledat May, ale vzhledem k zamčené kase a zhasnutým světlům se prodavačka kávy držela své stanovené pracovní doby a nedělala přesčasy, jako všichni ostatní.

Kate viděla několik desítek světel zpod dveří, když odcházela ze svého pracoviště a věděla, že jsou to stále ti stejní pracovníci, s nimiž se každé ráno setkává u vchodu. Mrkla na hodinky a třebaže přetáhla, ještě nebyla doba, kdy by přicházeli pracovníci nočních směn.

Byla myšlenkami u své vysněné koupele a uvolňovacího lektvaru, zatímco mířila k východu, když ji zarazil dobře známy hlas.

"Catherine?"
Zcela ztuhla a její náhlé zastavení bylo podivně vratké. Okamžitě se narovnala, prošla nitrobranou a nasadila profesionální masku, než se otočila k volajícímu.

"Rogere," odpověděla kývnutím hlavy a otočila se zpět k odchodu.
Věděla, že ji bude následovat, ale přesto se pokusila o co nejrychlejší únik z jeho spárů. Rychlejším krokem, který ovšem nevypadal jako útěk, vyrazila k východu a modlila se ke všem bohům, na které si vzpomněla, aby se pro jednou slitovali.

Jako vždy se jí akorát tak vykáleli na hlavu a pochechtávali se u svých džbánů s vínem.

Sayerovi stačilo několik rychlých kroků, aby ji dohnal. Chytil ji za loket a Kate se mu vyškubla dřív, než si stihla uvědomit, že se má chovat zcela klidně. Bohužel její akt neprošel bez povšimnutí a vysloužila si velmi pobavený a samolibý pohled.

Pozvedla vzdorně bradu a věnovala mu svůj vlastní pohrdavý pohled. Nemělo cenu maskovat svou antipatii, ne teď. Přesto se musela hodně snažit, aby zadržela své zachvění, když se jeho ocelově studené oči zabodly do jejích.

Roger Sayer se za těch osm let opravdu nezměnil. Tyčil se nad ní ve stejné výšce, jako její otec a se stejnou arogancí a povrchností. Možná dokonce větší, u něj si nikdy nebyla ničím jistá, a zdálo se, že tomu tak bude i nadále.

Spočítala si, že mu musí být blízko k padesátce, ale přesto stále vypadal jako sotva čtyřicetiletý mládenec. Stejně vyrýsované tělo, na nějž mu přiléhalo jeho předražené oblečení, díky němuž se Kate cítila zcela nevhodně ve svém kabátu a šatech. Byť její šatník také nebyl levný.

Jedinou změnu zaznamenala v jeho nedbale sčesaných černých kadeřích, jimiž prokvétaly šedivé pramínky. Stále měl své stylované strniště, které si pravděpodobně barvil, pokud mohla soudit podle jeho ostře černé barvy.

Když dokončila svou vteřinovou prohlídku, uvědomila si, že on dělal úplně to stejné. Opět se jí zvedal žaludek, když uviděla nijak skrývaný chtíč v jeho očích. Což byla také jediná chvíle, kdy jeho mrtvé oči vypadaly alespoň trochu živě.

Jeho rty se stočily do samolibého úšklebku, když dokončil svou prohlídku a Kate si povšimla další známky času v jeho tváři. Malé vějířky vrásek kolem očí. Přesto vypadal stále stejně atraktivně, jako před lety. Za tuhle myšlenku by se Kate nejradši okamžitě zabila Avadou.

Sayer byl první, kdo prolomil těch několik vteřin ticha.
"Vidím, že stále pracuješ pro svého otce," řekl a pro kolemjdoucího by tato poznámka zněla stejně nezáživně, jako každá jiná.

Kate ovšem cítila, jak jí šel mráz po zádech a dalo jí hodně práce udržet se v klidu. A nedat najevo, že přesně ví, o čem mluví. Pevně stiskla na vteřinu zuby, než promluvila.

"Mám své vlastní oddělení," oznámila mu nakonec příkře. "Jsem tu již dlouho přesčas, takže když dovolíš-"
Pokusila se kolem něj projít, ale opět zachytil její ruku. Tentokrát se jí nepodařilo vyškubnout se mu, neboť použil svou sílu a když si její ruku přitáhl, obávala se nejhoršího, ale on si ji k sobě nechtěl přitisknout.

Místo toho pozvedl její ruku a zvědavě se zadíval na zlatý kroužek na jejím prsteníčku. Teprve v tu chvíli jí skutečně začala krev tuhnout v žilách a zběsile bušit srdce. Opět se mu pokusila vymanit ze spárů, neboť se obávala, že ucítí její přespříliš rychlý puls na tenkém zápěstí. Nepustil ji.

Jeho rty zbrázdil přímo šelmovský úsměv a Kate přimhouřila zlostně oči a dala mu jasně najevo svou nechuť a v odporu ohrnula rty. Stále ji nepustil a v jeho očích uviděla nebezpečný lesk. Kate si zhrozeně uvědomovala význam jeho pohledu.

Než ovšem stihl promluvit, objevil se za jeho zády tmavý stín, který ho nepříliš šetrně odstrčil od Kate. Ta si ihned mnula ruku, jako by ji jeho dotek otrávil a dále zlostně hleděla na jeho majitele. K jejímu boku se zařadila známá postava a Kate se mimoděk opřela o jeho bok.

"Nějaký problém?" optal se Severus, ale kdokoliv mohl v jeho hlase slyšet zcela jasnou výzvu.
Tedy téměř všichni.
"Pokud vám připadá rozhovor starých známých jako problém," opáčil s dalším obřím úsměvem Sayer.

Ten očividně netrpěl žádným pudem sebezáchovy a stále shlížel na Kate jako na kus masa. Ta odolala svému nutkání zvracet a svou ruku, kterou položila na manželova záda pevně sevřela jeho plášť, když ucítila, že se chce pohnout.

Překvapivě ji poslechl.
"Nikoliv. Ovšem nemám potřebu své staré známé při rozhovoru násilně přidržovat."

Sayer se nepřestal usmívat a mírně kývnul hlavou, aniž by při tom naznačoval souhlas či nikoliv. Kate přesto pochopila jeho záměr. Jeho letmý pohled na Severusovu levou ruku očekávala. Její manžel se nijak nepokoušel skrývat svůj snubní prsten a pouze povytáhl obočí.

"Pokud je to vše, jsem si jist, že není zapotřebí, abyste mou ženu zadržoval," řekl lektvarista a v jeho hlase zněl stejný chlad.

Bylo to zcela jasné varování, aby se od Kate držel dál celou dobu, ne pouze v tento okamžik. Přesto se Sayer usmál ještě víc, byť to Kate považovala za nemožné a z jeho očí čišel výraz malého dítěte, kterému dali hračku.

"To nepochybně," přikývl pokorně s jakousi další podivnou úklonou a poté se podíval Kate přímo do očí. "Vaše manželka se již jistě nemůže dočkat svého domova."

Kate také nevěřila, že by mohla ztuhnout ještě víc. I to se jí podařilo a snad jen díky Severusově přítomnosti se tu nemusela sbírat z podlahy. Její muž obdařil Sayera tím nanejvýš nazlobeným pohledem, protože i jemu došla nevyřčená slova.

Sayer se s dalším poloúsměvem směrem ke Kate a pohrdavým přeměřením jejího muže otočil a zcela beze spěchu zamířil k výtahu do kanceláří jejího otce. Kate ani nechtěla pomyslet na to, čeho se zítra dočká od něj.

Výtah se zrovna otevřel, ale Kate nečekala, než do něj Sayer nastoupí a bude znovu muset čelit jeho pohledům. Otočila se a stále zavěšená do Severuse ho nutila k pohybu. Lektvarista jí opět neodporoval a kráčel s ní přes celé átrium ven z budovy. Po celou dobu cítila pálivý pohled v zádech.

Severus nepromluvil jediné slovo, ale vztek z něj vibroval i bez toho. Když ušli notný kus cesty od Morganovy firmy, podal jí druhou ruku, aniž by se na ni podíval. Přijala ji a nechala se jím přenést do Bradavic.

Nebyla překvapená, když mlčel celou cestu do sklepení, ale začala mít obavy, když ani ve svých komnatách nepromluvil a strnule zíral do ohně. Kate seděla na pohovce a zírala na jeho zlostně ztuhlá záda.

"Severusi-"
"Neobtěžovala ses mi zmínit o tom, že pracuješ s jedním ze svých milenců?"

Kate sebou trhla a zlostně zkousla ret. Poté se od něj odvrátila tváří, byť stále zíral do ohně a neviděl její tvář. Kate sbalila své ruce v pěst, když viděla, že se třesou v jejím klíně.

"Není můj milenec," prohlásila nakonec a její zloba se odrazila na jejím hlase.
"Zdá se, že on to vidí jinak," poznamenal kousavě a otočil se k ní.

Jeho oči byly nečitelné, tmavé hloubky. Kate si s dalším zachvěním uvědomila, že vypadají stejně chladně, jako Sayerovi. Ihned tu myšlenku zaplašila, protože tak mrtvé oči Severus neměl a nikdy mít nemohl.

"Bylo to jednou," řekla mu, ale dívala se na své ruce. Nedokázala zvednout zrak. "Před dávným časem."
"Stejně jako ty špatné věci?" odfrkl si pohrdavě a přešel místnost ke kabinetu s alkoholem.

"Pokud se mne ptáš na to, jestli je on ten důvod, proč mě Brumbál vydírá, pak tě můžu uklidnit, že není. Není to můj... milenec a jsem si jistá, že o něm ředitel ani neví."
"To mě opravdu uklidňuje," odsekl ironicky Severus a nalil si panáka whiskey.

Kate nenabídnul a skleničku, kterou do sebe okamžitě hodil, znovu dolil. Kate obrátila svůj pohled zpět na své ruce, stále sbalené v pěst.

"Nevím, co chceš, abych řekla," řekla frustrovaně a mírně ztraceně.
Lektvarista si opět odfrknul a podle zvuků, které slyšela, vyprázdnil další sklenici. A opět si ji dolil. Poté se rozhostilo ticho, které narušovalo jeho rytmické bubnování prstů do skleničky, kterou do sebe tentokrát neobrátil.

Když promluvil, Kate sebou nečekaně trhla.
"Hodláš s ním opět navázat vztah?"

"Prosím?" vyprskla zhnuseně a postavila se mu. "S tím odporným hajzlem nechci mít nic společnýho!"
"Tvůj obdivný pohled na jeho tělo mluví o něčem jiném," utnul ji ostře.

Kate se odvrátila. Zjevně nepřišel na její záchranu včas, ale ještě si užil celé představení, co mu Kate nabídla. Viděl ten pohled a Kate se opravdu nesnášela na to, že i po tom všem... se na něj podívala takhle.

"Staré vzpomínky," bránila se chabě i svým vlastním uším.
"Kate," začal varovně s vážným hlasem. "Pokud mě máš v úmyslu mě podvést, mohla bys být alespoň natolik čestná mi tento fakt sdělit. Nerad bych měl i vizuální představení, až se jednou nečekaně objevím doma."

Kate otevřela ústa, ale hrdlo měla stažené a nemohla mluvit. Zavrtěla hlavou a sklopila oči. Nemohla snést Severusův pohled. Po další minutě ticha odložil svou sklenici a Kate vzhlédla. Chvíli na sebe hleděli, než Severus opět promluvil.

"Buď alespoň té dobroty a vezmi si lektvar proti početí, když budeš s ním."
"Nehodlám s ním spát!" vyhrkla Kate s bezmocnou zoufalostí.

Lektvarista jí věnoval dlouhý pátravý pohled, než se odvrátil a zamířil do své laboratoře.
"Nedělej sliby, které nejsi schopná dodržet, Kate."
"Tohle se nestane, Severusi," odvětila tak pevně, jak jen dokázala.

"Pak tedy doufám, že stále chápeš důležitost naší situace. Musíš otěhotnět," u dveří se zastavil a jeho pohled ji přimrazil na místě. "A bylo by nanejvýš příhodné, abych byl otcem dítěte já."

S tím zmizel v laboratoři, práskl za sebou dveřmi a Kate slyšela, jak se zámky pevně stahují na svá místa. Zhroutila se na pohovku a do rána se ani nehnula. Celou noc nezamhouřila oka a byť napínala uši, jak mohla, neslyšela nic z místnosti, v níž se Severus uzavřel.

Věděla, že je vzhůru jen díky světlu pode dveřmi a občasnému stínu, když procházel. Sledovala ten stín jako plamínek své naděje a sama sobě se zdála ztracená.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo