47. Chladný plášť minulosti (I/II)

10. srpna 2017 v 16:47 |  Spoutaní

WATTPAD

47. Chladný plášť minulosti

Neuspěchaně poklepávala svými nehty na drahou dřevěnou desku svého stolu. Z jejího hrnku, který vyprázdnila v rekordním čase, se stále mírně kouřilo a ve vzduchu byla cítit vůně drahé kávy. Očima mrkla na nástěnné hodiny, jejichž vteřinová ručička nepřerušovaně postupovala po své ose.

Na jejích rtech se zjevil pobavený úsměv, když zaslechla rychlé kroky a mumlané omluvy jejích kolegů či podřízených. Mírně se napjala nad magií, jež se do její blízkosti dostala dříve, než osoba, jíž patřila.

O pár vteřin později se její dveře s trhnutím otevřely. Tentokrát nikdo nebránil příchozímu ve vstupu, neboť se o to neodvážil. Bodl ji osten lítosti, že si Mikael vybral dovolenou zrovna v tuto dobu.
"Co to má znamenat?!" vyštěkl na ni její otec a dlouhými kroky dorazil před její prcovní stůl.

Ihned na něj mrskl stoh papírů, které obsahovaly smlouvy, dluhopisy a přísežná prohlášení jejich klientů. Kate líně přejela pohledem po nepořádku, který na jejím stole způsobil a mávla rukou směrem ke dveřím, jenž se okamžitě zabouchly a zamezily tak zírání všech přítomných z chodby.

"S čím přesně ti mám pomoci? Neporozuměl jsi mým formulacím? Zapomněla jsem podpis?" optala se se sladkou nevinností.

Její otec se narovnal do výšky svých téměř dvou metrů a pohrdavě na ni shlížel. Kate se pod tím pohledem naježila a postavila se s rukama opřenýma o stůl a mírně nakloněna. Povšimla si jeho nepatrného pousmání a ztuhla.

Přesně tohle chtěl - vyprovokovat ji a ona hloupá na to skočila. Znovu se cítila jako malá holka, kterou neustále káral a zesměšňoval.

"Tvé formulace jsou bohužel až příliš jasné," odvětil chladně, ale jeho ústa se rozšířila do úsměvu. "Nemám čas na tvé dětinské pokusy sabotovat mou firmu. Doufal jsem, že když už nejsi schopna dostát své roli dědičky Morganů, dokážeš zastat alespoň kancelářskou práci. Jistě tedy chápeš mé zklamání."

Nemohla si pomoci a zatnula ruce v pěst. Zároveň cítila, jak se její magie rozčileně rozvibrovala. Donutila se ke zdánlivému klidu a doufala, že se jí krev nehrne do tváří. Nehodlala se od něj nechat ponižovat.

"Možná to uniklo tvé pozornosti, ale má práce ve firmě je více než dostačující. Získala jsem několik významných klientů ze zahraničí a vydělala daleko víc peněz, než o jakých by tvá senilní rada mohla kdy snít."
Nepěkně se usmál.

"Ano, jsem si jist, že až ti starci zkrachují, vrhnou se pro pomoc k tobě. Kdo jiný by mohl dát žebrákovi peníze, které ani nevlastní?"
Ignorovala jeho narážku na paní Lesterovou a také se usmála.

"Zcela jistě ji nebudou očekávat od tebe," s tím obešla stůl a s rukama založenýma na hrudi se na něj zadívala. "Což mě vede k otázce - když nejsi ochotný pomoci svým takzvaným přátelům, co máš v plánu s Rogerem Sayerem, jemuž jsi zapřísáhl krutou a bolestivou smrt stáhnutím z kůže, jestli někdy vkročí do tvého domu? Myslel jsi to doslovně a firmy se to nedotýká nebo co?"

V očích jejího otce se zablesklo a Kate si domyslela, že nechtěl, aby o Rogerově přítomnosti věděla. Doufala, že bude May opatrná a nepustí si pusu na špacír. Nemohla kontrolovat činy svého otce, ale zároveň nemohla dopustit, aby se něco stalo té dívce.

"To je něco, co se tě ani v nejmenším netýká," odpověděl chladně a pak se jízlivě ušklíbl. "Za což mohu být vděčný, vzhledem k vaší společné... historii."

Kate zbledla a přimhouřila oči. Její otec ji nadále sledoval, ale již ne tak pobaveně, jako předtím. Nebezpečně se k ní sklonil, až bezděky o krok ustoupila.

"Buď od té dobroty a alespoň jednou se chovej, jak se sluší k tvému jménu a postavení. Další skandál s tebou v hlavní roli je to poslední, co má firma potřebuje."

"Nehodlám se k tomu prolhanýmu zmetkovi ani přibližovat," zasyčela na něj a strčila do něj rukou sevřenou v pěst. "Jsem ráda, že se alespoň na jedné věci dokážeme shodnout."

V jeho očích se zlostně zablesklo, když ho strčila a cuklo mu v pravé ruce, přesto hůlku nevytáhl. Po chvíli, kdy se viditelně vnitřně uklidňoval, na ni odměřeně kývnul.

"Vyhýbej se mé kanceláři. A pokud možno se pokus alespoň pár dní dělat svou práci tak, jak máš."
To bylo veškeré varování, jakého se jí mohlo od jejího otce dostat.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Severusi, opravdu bych ocenila, kdybys s panem Malfoyem promluvil. Tohle přesahuje všechny meze! O jeho vzájemné averzi s panem Potterem tu vědí všichni velmi dobře, nicméně to tvého kmotřence neopravňuje k tomu, aby na žáka z mé koleje bezdůvodně zaútočil."

"Pokud si dobře vzpomínám, Minervo, pan Potter nijak neváhal s vlastním tasením hůlky."
Minerva praštila rukou do jeho stolu.
"Severusi! Tohle je vážná situace!"

Lektvarista se na ni nepěkně podíval a mávnutím hůlky odklidil rozlitý inkoust a odstranil eseji jednoho ze studentů mrzimoru. Holt si ji bude muset vypracovat znovu, stejně za moc nestála. Teprve poté vzhlédl do rozbouřených očí své kolegyně.

"A co bych mu měl podle tebe říct? Aby si s Potterem podali ruce a vyhlásili mír?" otázal se sarkasticky.
Minerva se, pokud to bylo možné, ještě víc zamračila.

"Pokud si z toho hodláš dělat legraci, prosím. Tuto situaci mohu stejně dobře řešit s Albusem, jako s tebou," opáčila jeho kolegyně.
Tentokrát se zamračil Severus a v jeho očích se zablesklo.

"Jistě. Pan ředitel bude jistě velmi vítaná pomoc. Bezpochyby to bude velmi spravedlivé rozsouzení a Draco z toho vyjde vítězně, mám pravdu?" zavrčel rozezleně.
Minerva pozvedla obočí, které tím pohybem vytáhla ze stínů svých obrouček.

"Vzhledem k tomu, že tuto šarvátku vyprovokoval pan Malfoy, ani bych nic jiného nečekala," odvětila ostře, aby mu připomněla, že byl její student opravdu ve výhodě a odmlčela se. "Ovšem zdá se mi, že tvůj vztek na Albuse nijak nesouvisí s našimi studenty."

Severus neodpovídal, ale jeho rty byly pevně stažené.
"Co udělal tentokrát?" zeptala se ho profesorka přeměňování a posadila se na židli naproti němu.

Popravdě nevypadala, že čeká nějakou odpověď, ale když lektvarista skutečně promluvil, tento fakt perfektně zamaskovala.

"Vyhrožuje mé ženě něčím, co kdysi udělala, a ta mi odmítá říct, o co jde," prozradil Minervě a po krátkém zaváhání dodal. "Ocenil bych, kdyby tato konverzace neopustila tuto místnost a nedostala se do blízkosti ředitele."

"Samozřejmě," opáčila Minerva a obdařila ho pohledem, který jasně vypovídal, co si myslí o jeho nedůvěřivosti vůči její osobě.

"Konfrontovat ředitele zřejmě nebude ten správný přístup," dumala poté nahlas, když se jí nedostalo žádného dalšího kousku informace. "Když dovolíš, abych mohla být zcela upřímná, Severusi..."
"Posluž si."

"Stal ses smrtijedem a dělal jsi pro Voldemorta," Severusova levá ruka sebou cukla a Minerva při tom pohledu nesouhlasně mlaskla, než pokračovala, "spoustu věcí, o kterých se neodvažuji ani přemýšlet. S touto myšlenkou v hlavě se ptám, co promerlina považuje tvá žena za tak příšerné, že ti o tom nemůže povědět a ředitel ji tím může vydírat?"

Lektvarista se jízlivě ušklíbnul.
"Jistě Minervo, takovou otázku mě nenapadlo si položit. S tvou pomocí teď jistě přijdu na tu správnou odpověď."
Minerva se zamračila, ale poté pokrčila rameny.

"Chtěl jsi znát můj názor. Dle mého si tvá žena pouze myslí, že něco, co provedla před merlinvíjak dlouhou dobou, by změnilo tvůj postoj k její osobě. Z čehož dedukuji, že o sobě musí mít opravdu nízké mínění."
"Nemusíš znít tak šokovaně," řekl ostře Severus. "Jaké překvapení, že i Smrtijedi mají nakonec nějakou duši."

"Severusi, viděla jsem konání smrtijedů na vlastní oči. Na mé vlastní rodině. Odpusť tedy, pokud se zdám být řízená určitými předsudky, vedoucím k těmto názorům."
Tentokrát se Severus zatvářil mírněji.

"Omlouvám se, to bylo hrubé," nabídl svou omluvu, třebaže jeho hlas byl stále nepříjemně řezavý.
Jeho kolegyně pouze přikývla, ale v jejích očích se stále držel chladný odstup. Stejně jako v jejím hlase.

"Pokusil ses s ní promluvit?"
Otevřel ústa, ale byl přerušen dřív, než se stihl nadechnout.

"Myslím opravdu promluvil. Ne tvé obvyklé pouštění hrůzy a nepřístupnosti," dodala a jeho zlostnému výrazu se ďábelsky pousmála. "Ale no tak. Dobře víš, že i ve své nejlepší dny nejsi zrovna povídavý typ. Jsem si jistá, kdybys ji přesvědčil, aby- Severusi? Tenhle pohled znám a nikdy za ním nestojí nic dobrého."

Lektvarista se pohodlně opřel ve své židli a na tváři měl vítězný úšklebek.
"Nemám nejmenší tušení, o čem mluvíš."
Minerva si povzdechla.

"Doufala jsem, že jsi z puberty již dávno vyrostl, ale zřejmě jsem se mýlila."
"Mohu tě ujistit, že mé metody budou nanejvýš efektivní mému věku."
"Spíše dětinské," odfrkla si a zavrtěla hlavou. "Jsi si vědom, že tohle ji spíše rozčílí, než podnítí k tomu, aby byla sdílná?"

"Pokud budou výsledky, nezáleží na užitých metodách při jejich zisku."
Minerva se na něj káravě zadívala. Severus jí její pohled neochvějně oplácel.
"Hodáš slídit v jejích věcech."

Řekla to jako holý fakt, nikoliv jako položenou otázku. Severus se ušklíbl.
"Čekala jsi snad od vedoucího zmijozelské koleje něco jiného?"

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Navzdory svému vnitřnímu nespokojení ty zatracené dokumenty přepracovala. Přestože její motivací nebyl otec, ale nutnost nenarazit na Rogera Sayera. Jen při pomyšlení na jeho jméno musela polykat nepříjemnou pachuť ve svých ústech, zatímco její žaludek dělal kotrmelce.

Očividně by měla přehodnotit svůj žebříček nenáviděných mužů. Sayer se pral s Temným pánem o první místo a v závěsu jim byli Brumbál s jejím otcem. Zamyšleně kousla do brka, kterým přepisovala údaje, načež ho vyplivla, když si uvědomila, co dělá.

Otráveně se podívala na ožužlaná orlí pírka z brka, které jejího otce nejspíš stálo několik desítek galeonů a lhostejně ho hodila do koše. S povzdechem si přivolala další brk a namočila ho do kalamáře s inkoustem.

Oči jí z přepisování a vyhledávání údajů pálily, a když mrkla na hodiny, uvědomila si, že už je to dvě a půl hodiny přesčas. Položila brko zpět do kalamáře a uvrhla na něj zamrazovací kouzlo, aby nebyla nucena ho vyhodit, jako to poslední. Byť je nakupoval otec, nebyla jednou z těch, co by plýtvali materiálem. Nebo ho kradli. Což nemohla říct o některých svých kolezích.

Odsunula papíry od sebe, přitáhla si několik desek a začala do nich úhledně skládat jeden dokument za druhým, aniž by je doopravdy četla a doufala, že v nich nebude mít takový nepořádek, až desky zítra otevře.

Zatímco si skládala práci, její mysl se stočila k Severusovi a její ruce okamžitě zrychlily. Neposlala mu pergamen, aby mu oznámila, že se zdrží. Bylo nepravděpodobné, že by po dvou hodinách vyhlásil nějaké pátrání, ale rozhodně bude naštvaný, že se neozvala.

Věděla, že si svou uspěchanost bude zítra ráno vyčítat, až desky opět vytáhne. Házela do nich nyní dokumenty, jak jí přišly pod ruku a nedělala v nich žádné rozdíly. Jedinou dobrou věcí bylo to, že je alespoň hezky srovnala.

Poté vyskočila na nohy a několikrát zkontrolovala celou kancelář a její zabezpečení, než vzala klíčky od budovy a svůj kabát z věšáku u dveří. Pak se naposledy rozhlédla, seslala bezpečnostní kouzla a nastavila alarm, než za sebou svou práci konečně zamkla.

S pocitem únavy na sebe hodila kabát, strčila klíčky do jedné z kapes na pravé straně a rychlým krokem vyrazila ke schodišti. Po cestě se několikrát pokusila ulevit svým přetaženým zádům a také krčnímu svalstvu. Marně.

Zřejmě se bude muset zastavit za Evou a poprosit ji o jednu z jejích speciálních masáží, nebo, pomyslela si, když scházela poslední schody vedoucí do velké haly, by se mohla pokusit vyškemrat jeden ze Severusových uvolňovacích lektvarů.

Jediná představa toho světle fialového zázraku, který přinese okamžitou úlevu, ji vyčaroval blažený úsměv na tváři. Když procházela kolem kavárny, pohledem se pokusila vyhledat May, ale vzhledem k zamčené kase a zhasnutým světlům se prodavačka kávy držela své stanovené pracovní doby a nedělala přesčasy, jako všichni ostatní.

Kate viděla několik desítek světel zpod dveří, když odcházela ze svého pracoviště a věděla, že jsou to stále ti stejní pracovníci, s nimiž se každé ráno setkává u vchodu. Mrkla na hodinky a třebaže přetáhla, ještě nebyla doba, kdy by přicházeli pracovníci nočních směn.

Byla myšlenkami u své vysněné koupele a uvolňovacího lektvaru, zatímco mířila k východu, když ji zarazil dobře známy hlas.

"Catherine?"
Zcela ztuhla a její náhlé zastavení bylo podivně vratké. Okamžitě se narovnala, prošla nitrobranou a nasadila profesionální masku, než se otočila k volajícímu.

"Rogere," odpověděla kývnutím hlavy a otočila se zpět k odchodu.
Věděla, že ji bude následovat, ale přesto se pokusila o co nejrychlejší únik z jeho spárů. Rychlejším krokem, který ovšem nevypadal jako útěk, vyrazila k východu a modlila se ke všem bohům, na které si vzpomněla, aby se pro jednou slitovali.

Jako vždy se jí akorát tak vykáleli na hlavu a pochechtávali se u svých džbánů s vínem.

Sayerovi stačilo několik rychlých kroků, aby ji dohnal. Chytil ji za loket a Kate se mu vyškubla dřív, než si stihla uvědomit, že se má chovat zcela klidně. Bohužel její akt neprošel bez povšimnutí a vysloužila si velmi pobavený a samolibý pohled.

Pozvedla vzdorně bradu a věnovala mu svůj vlastní pohrdavý pohled. Nemělo cenu maskovat svou antipatii, ne teď. Přesto se musela hodně snažit, aby zadržela své zachvění, když se jeho ocelově studené oči zabodly do jejích.

Roger Sayer se za těch osm let opravdu nezměnil. Tyčil se nad ní ve stejné výšce, jako její otec a se stejnou arogancí a povrchností. Možná dokonce větší, u něj si nikdy nebyla ničím jistá, a zdálo se, že tomu tak bude i nadále.

Spočítala si, že mu musí být blízko k padesátce, ale přesto stále vypadal jako sotva čtyřicetiletý mládenec. Stejně vyrýsované tělo, na nějž mu přiléhalo jeho předražené oblečení, díky němuž se Kate cítila zcela nevhodně ve svém kabátu a šatech. Byť její šatník také nebyl levný.

Jedinou změnu zaznamenala v jeho nedbale sčesaných černých kadeřích, jimiž prokvétaly šedivé pramínky. Stále měl své stylované strniště, které si pravděpodobně barvil, pokud mohla soudit podle jeho ostře černé barvy.

Když dokončila svou vteřinovou prohlídku, uvědomila si, že on dělal úplně to stejné. Opět se jí zvedal žaludek, když uviděla nijak skrývaný chtíč v jeho očích. Což byla také jediná chvíle, kdy jeho mrtvé oči vypadaly alespoň trochu živě.

Jeho rty se stočily do samolibého úšklebku, když dokončil svou prohlídku a Kate si povšimla další známky času v jeho tváři. Malé vějířky vrásek kolem očí. Přesto vypadal stále stejně atraktivně, jako před lety. Za tuhle myšlenku by se Kate nejradši okamžitě zabila Avadou.

Sayer byl první, kdo prolomil těch několik vteřin ticha.
"Vidím, že stále pracuješ pro svého otce," řekl a pro kolemjdoucího by tato poznámka zněla stejně nezáživně, jako každá jiná.

Kate ovšem cítila, jak jí šel mráz po zádech a dalo jí hodně práce udržet se v klidu. A nedat najevo, že přesně ví, o čem mluví. Pevně stiskla na vteřinu zuby, než promluvila.

"Mám své vlastní oddělení," oznámila mu nakonec příkře. "Jsem tu již dlouho přesčas, takže když dovolíš-"
Pokusila se kolem něj projít, ale opět zachytil její ruku. Tentokrát se jí nepodařilo vyškubnout se mu, neboť použil svou sílu a když si její ruku přitáhl, obávala se nejhoršího, ale on si ji k sobě nechtěl přitisknout.

Místo toho pozvedl její ruku a zvědavě se zadíval na zlatý kroužek na jejím prsteníčku. Teprve v tu chvíli jí skutečně začala krev tuhnout v žilách a zběsile bušit srdce. Opět se mu pokusila vymanit ze spárů, neboť se obávala, že ucítí její přespříliš rychlý puls na tenkém zápěstí. Nepustil ji.

Jeho rty zbrázdil přímo šelmovský úsměv a Kate přimhouřila zlostně oči a dala mu jasně najevo svou nechuť a v odporu ohrnula rty. Stále ji nepustil a v jeho očích uviděla nebezpečný lesk. Kate si zhrozeně uvědomovala význam jeho pohledu.

Než ovšem stihl promluvit, objevil se za jeho zády tmavý stín, který ho nepříliš šetrně odstrčil od Kate. Ta si ihned mnula ruku, jako by ji jeho dotek otrávil a dále zlostně hleděla na jeho majitele. K jejímu boku se zařadila známá postava a Kate se mimoděk opřela o jeho bok.

"Nějaký problém?" optal se Severus, ale kdokoliv mohl v jeho hlase slyšet zcela jasnou výzvu.
Tedy téměř všichni.
"Pokud vám připadá rozhovor starých známých jako problém," opáčil s dalším obřím úsměvem Sayer.

Ten očividně netrpěl žádným pudem sebezáchovy a stále shlížel na Kate jako na kus masa. Ta odolala svému nutkání zvracet a svou ruku, kterou položila na manželova záda pevně sevřela jeho plášť, když ucítila, že se chce pohnout.

Překvapivě ji poslechl.
"Nikoliv. Ovšem nemám potřebu své staré známé při rozhovoru násilně přidržovat."

Sayer se nepřestal usmívat a mírně kývnul hlavou, aniž by při tom naznačoval souhlas či nikoliv. Kate přesto pochopila jeho záměr. Jeho letmý pohled na Severusovu levou ruku očekávala. Její manžel se nijak nepokoušel skrývat svůj snubní prsten a pouze povytáhl obočí.

"Pokud je to vše, jsem si jist, že není zapotřebí, abyste mou ženu zadržoval," řekl lektvarista a v jeho hlase zněl stejný chlad.

Bylo to zcela jasné varování, aby se od Kate držel dál celou dobu, ne pouze v tento okamžik. Přesto se Sayer usmál ještě víc, byť to Kate považovala za nemožné a z jeho očí čišel výraz malého dítěte, kterému dali hračku.

"To nepochybně," přikývl pokorně s jakousi další podivnou úklonou a poté se podíval Kate přímo do očí. "Vaše manželka se již jistě nemůže dočkat svého domova."

Kate také nevěřila, že by mohla ztuhnout ještě víc. I to se jí podařilo a snad jen díky Severusově přítomnosti se tu nemusela sbírat z podlahy. Její muž obdařil Sayera tím nanejvýš nazlobeným pohledem, protože i jemu došla nevyřčená slova.

Sayer se s dalším poloúsměvem směrem ke Kate a pohrdavým přeměřením jejího muže otočil a zcela beze spěchu zamířil k výtahu do kanceláří jejího otce. Kate ani nechtěla pomyslet na to, čeho se zítra dočká od něj.

Výtah se zrovna otevřel, ale Kate nečekala, než do něj Sayer nastoupí a bude znovu muset čelit jeho pohledům. Otočila se a stále zavěšená do Severuse ho nutila k pohybu. Lektvarista jí opět neodporoval a kráčel s ní přes celé átrium ven z budovy. Po celou dobu cítila pálivý pohled v zádech.

Severus nepromluvil jediné slovo, ale vztek z něj vibroval i bez toho. Když ušli notný kus cesty od Morganovy firmy, podal jí druhou ruku, aniž by se na ni podíval. Přijala ji a nechala se jím přenést do Bradavic.

Nebyla překvapená, když mlčel celou cestu do sklepení, ale začala mít obavy, když ani ve svých komnatách nepromluvil a strnule zíral do ohně. Kate seděla na pohovce a zírala na jeho zlostně ztuhlá záda.

"Severusi-"
"Neobtěžovala ses mi zmínit o tom, že pracuješ s jedním ze svých milenců?"

Kate sebou trhla a zlostně zkousla ret. Poté se od něj odvrátila tváří, byť stále zíral do ohně a neviděl její tvář. Kate sbalila své ruce v pěst, když viděla, že se třesou v jejím klíně.

"Není můj milenec," prohlásila nakonec a její zloba se odrazila na jejím hlase.
"Zdá se, že on to vidí jinak," poznamenal kousavě a otočil se k ní.

Jeho oči byly nečitelné, tmavé hloubky. Kate si s dalším zachvěním uvědomila, že vypadají stejně chladně, jako Sayerovi. Ihned tu myšlenku zaplašila, protože tak mrtvé oči Severus neměl a nikdy mít nemohl.

"Bylo to jednou," řekla mu, ale dívala se na své ruce. Nedokázala zvednout zrak. "Před dávným časem."
"Stejně jako ty špatné věci?" odfrkl si pohrdavě a přešel místnost ke kabinetu s alkoholem.

"Pokud se mne ptáš na to, jestli je on ten důvod, proč mě Brumbál vydírá, pak tě můžu uklidnit, že není. Není to můj... milenec a jsem si jistá, že o něm ředitel ani neví."
"To mě opravdu uklidňuje," odsekl ironicky Severus a nalil si panáka whiskey.

Kate nenabídnul a skleničku, kterou do sebe okamžitě hodil, znovu dolil. Kate obrátila svůj pohled zpět na své ruce, stále sbalené v pěst.

"Nevím, co chceš, abych řekla," řekla frustrovaně a mírně ztraceně.
Lektvarista si opět odfrknul a podle zvuků, které slyšela, vyprázdnil další sklenici. A opět si ji dolil. Poté se rozhostilo ticho, které narušovalo jeho rytmické bubnování prstů do skleničky, kterou do sebe tentokrát neobrátil.

Když promluvil, Kate sebou nečekaně trhla.
"Hodláš s ním opět navázat vztah?"

"Prosím?" vyprskla zhnuseně a postavila se mu. "S tím odporným hajzlem nechci mít nic společnýho!"
"Tvůj obdivný pohled na jeho tělo mluví o něčem jiném," utnul ji ostře.

Kate se odvrátila. Zjevně nepřišel na její záchranu včas, ale ještě si užil celé představení, co mu Kate nabídla. Viděl ten pohled a Kate se opravdu nesnášela na to, že i po tom všem... se na něj podívala takhle.

"Staré vzpomínky," bránila se chabě i svým vlastním uším.
"Kate," začal varovně s vážným hlasem. "Pokud mě máš v úmyslu mě podvést, mohla bys být alespoň natolik čestná mi tento fakt sdělit. Nerad bych měl i vizuální představení, až se jednou nečekaně objevím doma."

Kate otevřela ústa, ale hrdlo měla stažené a nemohla mluvit. Zavrtěla hlavou a sklopila oči. Nemohla snést Severusův pohled. Po další minutě ticha odložil svou sklenici a Kate vzhlédla. Chvíli na sebe hleděli, než Severus opět promluvil.

"Buď alespoň té dobroty a vezmi si lektvar proti početí, když budeš s ním."
"Nehodlám s ním spát!" vyhrkla Kate s bezmocnou zoufalostí.

Lektvarista jí věnoval dlouhý pátravý pohled, než se odvrátil a zamířil do své laboratoře.
"Nedělej sliby, které nejsi schopná dodržet, Kate."
"Tohle se nestane, Severusi," odvětila tak pevně, jak jen dokázala.

"Pak tedy doufám, že stále chápeš důležitost naší situace. Musíš otěhotnět," u dveří se zastavil a jeho pohled ji přimrazil na místě. "A bylo by nanejvýš příhodné, abych byl otcem dítěte já."

S tím zmizel v laboratoři, práskl za sebou dveřmi a Kate slyšela, jak se zámky pevně stahují na svá místa. Zhroutila se na pohovku a do rána se ani nehnula. Celou noc nezamhouřila oka a byť napínala uši, jak mohla, neslyšela nic z místnosti, v níž se Severus uzavřel.

Věděla, že je vzhůru jen díky světlu pode dveřmi a občasnému stínu, když procházel. Sledovala ten stín jako plamínek své naděje a sama sobě se zdála ztracená.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Inka | E-mail | 12. srpna 2017 v 21:40 | Reagovat

Ďalšia kapitola potešila, ako vždy. Už som si začínala myslieť, že si sa rozhodla dať si počas letných dní pauzu, no som rada, že sa opäť dej pohol dopredu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama