47. Chladný plášť minulosti (II/II)

10. srpna 2017 v 16:47 |  Spoutaní

WATTPAD

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Severusi. Vím, že tě každý rok žádám, aby ses ke všem studentům choval stejně, ovšem nikdy jsem nečekala, že se mé rady budeš tak striktně držet."

Lektvarista neodpověděl ani nezvedl pohled. Stále opravoval eseje, které měl před sebou a Minerva si tedy s potlačovaným povzdechem opět sedla naproti svému kolegovi. Několik minut pozorovala jeho nemilosrdné opravování, než si odkašlala.

"Pokud máš něco na srdci, řekni to nebo odejdi."
Minerva se při jeho slovech zamračila.

"Severusi, co se děje?"
"Držím se tvé rady," poznamenal s úšklebkem a přeškrtnul velkou část pergamenu, který měl před sebou. "Jak jsi již poznamenala."

"Ne," zavrtěla hlavou jeho kolegyně a s odhodláním se k němu naklonila. "Jsem si jistá, že to nebude ono. A nebála bych se tvrdit, že se tvá nálada týká situace s tvou ženou."

To vyvolalo reakci. Další esej jednoho ze studentů byla rovnou přeškrtnuta celá, a pokud mohla usuzovat z rozzuřeného výrazu svého mladšího kolegy, vypisoval dotyčnému velice peprný komentář k jeho práci.

"A dost!" rozezleně mu vzala stoh pergamenů a odložila ho na zem. Lektvarista jí věnoval nevrlý pohled a otevřel ústa, ale Minerva ho zarazila zvednutím ruky.

"Takto vůbec nic nevyřešíš, Severusi, a víš to moc dobře," pokárala jej a poté její pohled zmírnil. "Co se stalo?"
Na okamžik mezi nimi nastalo napjaté ticho, než lektvarista promluvil. Chlad v jeho hlase jí doslova fyzicky obestřel a naskočila jí husí kůže.

"Zřejmě jsem měl poslechnout i tvou včerejší radu."
Minerva pouze chápavě pokývala hlavou.
"Prohledal jsi její věc."

"Sledoval jsem ji v práci."
"Severusi!" vykřikla pohoršeně.

Lektvarista pouze protočil očima a věnoval jí jeden ze svých úšklebků. Minerva nesouhlasně sešpulila rty a pozvednutím obočí ho pobídla, aby pokračoval.
"Dozvěděl jsem se více, než jsem chtěl," připustil neochotně a jen při vzpomínce na toho chlapa s Kate zatnul ruce v pěst.

"A zřejmě nic dobrého," poznamenala ironicky jeho kolegyně. Poté si hůlkou přivolala z jeho kabinetu dva šálky a i horký čaj a jeden k němu přistrčila. "A teď mi vše pěkně popořádku vysvětli, Severusi."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Nebyla ani trochu překvapená jeho odtažitostí. Tomu jak se jí každý den vyhýbal, kdykoliv to jen bylo možné. Dokázala by to snést, pevně tomu věřila, kdyby po tom dni nenásledoval večer. Nikdy nevěřila, že bude opravdu nucena plnit své manželské povinnosti za takových okolností.

První ráno po incidentu se Sayerem mu nechala jeho vlastní prostor a ani se nepokoušela s ním promluvit. Věděla, že by to nikam nevedlo a odešla tedy do práce, kde se jí k jejímu vlastnímu překvapení podařilo vyhnout jak Sayerovi, tak otci.

Do sklepení dorazila unavená a rozbolavělá po celodenní kancelářské práci a plížení po chodbách. Téměř se styděla, když si uvědomila dětinskost svého chování, ale přesto nahlížela za každý rok, aby se ujistila, že na jejím konci nebude tvář, kterou by nechtěla potkat.

Proto očekávala klidný večer, ničím nerušený, kdy si dopřeje horkou sprchu a bude moci dospat svůj včerejší deficit. A taky ulevit svým zádům po noci strávené ve zkroucené poloze v křesle naproti dveřím laboratoře.

Když vešla do obýváků, povšimla si Severusova hábitu přehozeného přes jedno z křesel a okamžitě mrkla na dveře laboratoře, pod nimiž se očekávaně svítilo. S mírným povzdechem sundala svůj kabát a zamířila do ložnice kde, jak předpokládala, bude celou noc sama.

Zpětně si říkala, že by mu vlastně měla být vděčná, že ji nechal dopřát si tu horkou sprchu, než se objevil ve dveřích ložnice, které za sebou okamžitě zabouchnul. Kate mu stěží věnovala pohled v zrcadle a znovu se pustila do česání svých ještě stále mokrých vlasů.

Proto šokem málem nadskočila, když k ní udělal pár rychlých kroků a položil jí ruce na ramena. V zrcadle mu věnovala zmatený pohled s pozvednutým obočím a sledovala jeho rukou, jíž ji vzal hřebínek a položil ho z jejího dosahu.

Natočila se k němu a otevřela ústa, aby se ho zeptala, co to má znamenat, jenže se k tomu ani nestihla dostat. Jeho ruce jí sjely po ramenou a vytáhly jí na nohy. Poté se jeho pravá ruka zapletla do jejích vlasů, přičemž je úspěšně zamotal, a mírně s nimi škubl.

Kate sykla a aby ulevila bolesti v hlavě, zaklonila hlavu. Znovu se pokusila promluvit, ale lektvarista využil jejího vystaveného krku, kam přitiskl své rty a kousnul ji. Tentokrát sykla silněji, protože to místo bylo citlivé a její ruce vylétly k jeho vlastní hlavě.

Přesto když zachytila do svých prstů jeho vlasy, neodstrčila ho od sebe a přitiskla se k němu. Nahnula svůj krk víc do strany, aby mu zpřístupnila víc své kůže a pravou rukou mu sjela po levém rameni. Na oplátku za jeho kousnutí mu do ruky pevně zarývala své nehty.

V ruce mu cuklo a rychle ji přesunul pod její stehno, kde zesílil stisk. Kate pochopila a když ji nadzvedl, obtočila mu nohy kolem pasu. Stále měl hlavu zabořenou v jejím krku a odtáhnul se až tehdy, kdy ji položil na postel a skláněl se nad ní.

Kate se mu zadívala do očí, v nichž nebyla schopná nic vyčíst a s mírně přivřenýma očima se natáhla pro polibek. Nastavil jí svůj krk a Kate bez zaváhání obmotala své ruce kolem jeho zad, přitáhla si ho a také ho pořádně kousla těsně u krční tepny.

Jeho zavrčení ji přimělo otřást se, ale také se nehodlala vzdát. Jeho pravá ruka ji stiskla na boku tak pevně, že si byla jistá tím, že zanechá modřiny. Přesto se neodtáhla a sama si ho přitáhla blíž k sobě, když slyšela, jak si rozepíná kalhoty.

Teprve tehdy se odtáhla a své ruce mu přesunula za krk. Nadzvedla se pro polibek a tentokrát bylo jeho uhnutí stranou zcela jasné. Nenechal ji promluvit a aniž by se jakkoliv staral o její pohodlí, vykasal její noční košilku a beze studu si ji vzal.

Pokoušela se ho políbit, dostat nějakou jinou reakci než mechanickou potřebu do ní přirážet, ale zcela bezúspěšně. Měla pocit, že vše skončilo ještě dřív, než to ve skutečnosti začalo, protože když si splnil svou část, jednoduše z lože vstal a zabouchnul se v koupelně.

Kate okamžik nevěřícně zírala na zavřené dveře, za nimiž se ozvalo puštění vody. Trochu roztřeseně se posadila, stáhla svou košilku zpět na místo a aby se zaměstnala, ihned měnila jejich povlečení, zatímco se snažila ignorovat nepříjemnou lepkavost na svých stehnech.

Když vyšel z koupelny, pevně se mu zadívala do očí a nechala všechen svůj vztek jasně vyvstat. Lhostejně pozvedl obočí a Kate cítila, jak jí ponížením hoří tvář. Sebrala veškerou důstojnost, která jí zbývala a protáhla se kolem něj do koupelny.

Také práskla dveřmi a její vztek jí držel do chvíle, než vklouzla do sprchového koutu. Spustila na sebe proud vody a během několika minut se místnost naplnila párou. Kate přesto nevnímala vařící kapky na své kůži.

Jednou rukou se musela opřít o jednu ze stěn a pokusila se zklidnit své dýchání. Pevně zavřela oči a stiskla zuby. Odmítala se podřídit svým slzám, nehodlala být slabá. Zuřivě se drhla celých patnáct minut, než vylezla a začala se sušit.

Podívala se na svou rudou kůži z příliš horké vody a její pohled nevyhnutelně sjel k jejímu krku, kde byla jasně znatelný otisk zubů pod zarudlou kůží. Opatrně odtáhla stranou ručník a konečky prstů přejela po své kyčli, kde se jí začaly tvořit modříny ve tvaru jeho prstů.

Odhodila ručník stranou, pustila ledovou vodu a vyšplíchla si ji na obličej. Několik vteřin pak nehybně zírala na svůj odraz v zrcadle, dokud se trochu nevzpamatovala a neupravila se, jak nejlépe v danou chvíli dovedla.

Do ložnice vkročila s hlavou vztyčenou, ale ukázalo se, že to nebylo nutné. Jejich postel byla prázdná, tak jako ji tam zanechala a po jejím muži nebylo ani stopy. Kate cítila podivnou úlevu, která se dostavila s pocitem naprostého zatracení.

Ve ztichlé ložnici zhasla světla a ukryla se pod pokrývkami, jako to dělávala, když byla malá holka. Ale ani ve svém dětství se necítila tak sama, jako v tu chvíli.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Poprvé za celou dobu, co byli manželé, se Kate ráno vytratila jako první.
Tiše vyklouzla ze sklepení a dávala si dobrý pozor, aby nevzbudila Severuse, který spal v křesle u ohně. Nebyla schopná ničeho víc, než se na něj kradmo podívat, aby se ujistila, že stále neví o světě.

Nebyla schopná si představit, co by dělala, nebo o by mu řekla, kdyby byl opravdu vzhůru. Třebaže se sama přesvědčovala, že by si zasloužil veškerý vztek, co v sobě dusila, velká část jejího já se třásla při představě, jakému ponížení se jí dostane tentokrát.

Nemohla uvěřit tomu, že Severus opravdu udělal to, co si o něm myslel její otec. Bohužel při vzpomínce na minulou noc věděla, že se mu ani nepokusila bránit. Chtěla to. I přes to, že viděla jeho odmítnutí a že se mu musela v jeho očích zdát jako obyčejná děvka.

Zatnula ruce v pěst a ani se nesnažila předstírat své rozladění, když procházela firmou do své kanceláře - její magie by ji stejně prozradila. Když dorazila do své kanceláře, byla příjemně překvapena uvařenou kávou na svém stole.

Jediné mrknutí k zaplněnému stolu v druhé části místnosti ji potvrdil, že se její asistent vrátil ze své dovolené. Odložila kabát na věšák a zrovna si sedala do křesla, když vešel Mikael. Věnoval jí svůj obvyklý bezstarostný úsměv.

"Dobrý den, šéfová," pozdravil rozjařeně. Zřejmě stále naplněný klidem a pohodou ze své dovolené.
"Dobré ráno, Mikaeli," pousmála se Kate. "Jaká byla dovolená?"

"Příjemná, relaxační a rozhodně jsem se netěšil zpět," poté se zarazil a honem spěchal s vysvětlením. "Tedy ne za vámi! Myslím, že jsem se netěšil do toho stresu... ne že by se mi s vámi pracovalo špatně, to ne! Já-"

"Mikaeli," zarazila ho s pobavením zavrtěním hlavy a přitáhla si složku s dokumenty. "Chápu, jak jsi to myslel. A děkuji za kávu."
"Není zač," zazubil se trochu rozpačitě a podrbal se na hlavě.

Poté trochu naklonil hlavu na stranu, když Kate rozevřela desky, v nichž byly všechny dokumenty pečlivě naházeny. Ovšem zcela k sobě nepatřily. Kate se ironicky usmála a rozhodila rukama čímž si vysloužila pobavené uchechtnutí.

"Půl na půl?" optal se jí a přešel k jejímu stolu.

Kate se na něj vděčně podívala a podala mu polovinu dokumentů z desek. Mikael přikývnul a odnesl si je ke svému stolu, kde se do nich okamžitě pustil. Jeho nadřízená si je rozprostřela po stole, ale několik okamžiků jí trvalo, než se do nich dokázala ponořit.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Severus chvíli zíral na pergamen ve svých rukou, zatímco se nečinně nimral ve svém obědě. Poté lístek odložil do své kapsy a přinutil se sníst pár soust. Jeho oči přitom pozorně sledovaly veškeré dění ve Velké síni.

Vzhledem k dnešnímu zápasu Zmijozelu s Mrzimorem se to všude hemžilo nadšenými studenty všech kolejí. Kromě jeho háďat. Ti seděli na svých místech, tiše se mezi sebou bavili jako obvykle a vrhali lhostejné či pohrdavé pohledy na žáky ostatních kolejí.

Lektvaristův pohled nevyhnutelně skončil na jeho kmotřenci. Draco k němu byl otočený zády, ale vypadal, že se v jídle nimrá úplně stejně, jako jeho vedoucí koleje, dalo-li se soudit dle nesouhlasného pohledu slečny Greengrassové a zlostného posunkování slečny Parkinsonové.

Mladý zmijozel si zjevně nevšímal ani jedné z nich a veškeré informace vpouštěl jedním uchem dovnitř a druhým ven. Severus se mírně zamračil a doufal, že se jeho svěřenec vzpamatuje, až nasedne na koště.

Znovu tedy svým pohledem přejel po celé místnosti, aby na sebe neupoutal ředitelovu pozornost, ale ten se zrovna živě bavil s profesorem Kratiknotem o jakési válce skřetu v patnáctém století. Lektvaristu vždy překvapilo, jak dokonale se dokáže nebezpečný a manipulativní člověk, jakým byl Albus Brumbál, tak dokonale maskovat.

Ředitel jako by vycítil jeho pohled a na okamžik se odklonil od svého kolegy, aby na Severuse kývl v pozdravu. Severus mu ho zdráhavě opětoval, ale Albus mu poté již nevěnoval pozornost. Pouze Minerva si jejich výměny pohledů všimla, ale ke svému mladšímu kolegovi se neotočila.

Zjevně se stále ještě nepřenesla přes lektvaristovy zlostné výlevy na studentech.

Severus uvítal konec oběda a byl mezi prvními, kdo vycházel z místnosti - studenti mu spěšně uhýbali, když mířil do sklepení. Přestože když ve své laboratoři dovařil lektvar, věděl, že musí zamířit na hřiště, ani v nejmenším se mu nechtělo.

Nemohl si ovšem dovolit nepřijít na zápas jeho koleje. Obzvlášť když byl jedinou podporou pro jeho hady v celém sboru. Severus pohrdavě ohrnul rty. A jeho kolegové mu říkali, jak se chová nespravedlivě.

Na famfrpálovém hřišti byla jako obvykle celá škola - i ti studenti, jenž se o famfrpál pramálo zajímali. Severus sám vystoupal do učitelské lože, aniž by věnoval svým studentům nebo kolegům jakýkoliv pohled.

Usadil se do svého oblíbeného místa v rohu, kam si k němu nikdo nepřisedal, neboť Minerva seděla vepředu s komentátorem a ostatní učitelé buď seděli vepředu, aby dobře viděli nebo jednoduše kdekoliv jinde, než vedle něj.

Zápas začal bezproblémově a madame Hoochová spokojeně létala vedle tribun, kde měla dávat pozor na všechny hráče. Severusovi neuniklo, že její pohled neopouští zmimjozelské hráče, především jejich odrážeče.

S bublajícím vztekem se raději rozhlédl po hřišti a zaměřil se na svého kmotřence, který létal u brankových tyčí Mrzimoru a rozhlížel se. Severus se zamračil, když viděl odevzdaný výraz v Dracově tváři a jeho oči sotva pátraly po zlatém míčku.

Lektvarista proto nemohl uvěřit tomu, že se Zlatonka objevila po patnácti minutách přímo vedle jeho kmotřence. Zmijozel v té době vyhrával o třicet branek, ovšem chytnutí Zlatonky by Mrzimoru přineslo vítězství.

Pevně doufal, že si to Draco také uvědomuje, když se s línou otočkou pustil za okřídleným míčkem, za nímž se spěšně pustila i mrzimorská chytačka. Tribunami projelo vzrušení a začaly se ozývat povzbudivé výkřiky na adresu mrzimorského děvčete, zatímco Dracovým směrem to byly zlomyslné posměšky a bučení.

I s tak výkonným koštětem, jaké měli žáci Zmijozelu, se zlatonka toho dne zdála být nedostižná. Severus byl již velmi napjatý a k jeho zlostné náladě nijak nepomáhaly rádoby vtipné komentáře o Potterovi, jenž by Zlatonku již dávno chytil, kdyby hrál.

Po dalších deseti minutách zběsilé honičky vzhůru k oblakům, se oba chytači začali řítit za Zlatonkou k zemi. Severus si poposedl, aby lépe viděl a sledoval dva hráče, jak se střemhlav řítí k zemi.

Mrzimorská dívka desítku metrů nad zemí stočila své koště a pokračovala mírným sestupem, připravená vyrazit směrem Zlatonky. Jeho kmotřenec, ovšem, jak se zdálo, zcela ztratil rozum. Se zběsilou rychlostí klesal k zemi, ruku nataženou před sebou, jen centimetry od okřídleného míčku.

Severusovo srdce se zastavilo a tribuny začaly křičet, protože Draco stále své koště nesrovnal. Lektvarista si byl jist, že i Potter by nebyl takový sebevrah, aby již nesrovnal let. Proto věděl, jak to dopadne, dřív, než se tak stalo.

Dracova ruka chňapla před sebe, ovšem neměl sebemenší šanci srovnat let a tak mohl jen nadzvednout koště, které se koncem dotklo země a poslalo tak svého majitele v děsivých kotrmelcích dál po zemi.

Tribuny ztichly a Severus bez váhání zamířil ke schodišti a sbíhal dolů, zatímco se všichni přítomní začali probouzet k životu. Když konečně vyrazil zpět na denní světlo, zaslechl ještě komentátora.
"...a přičítá tak svému týmu 150 bodů. Tímto překonává Zmijozel Mrzimor skórem 210 k 30."

Severus rychlými kroky zamířil k místu, kde na zemi seděl Draco, kterého obklopovali spoluhráči a před ním se krčila rozčilená madame Hoochová, která mu spílala, zatímco mu držela bradu a zkoumala jeho zranění.

Severusovi stačil jeden pohled na Dracovo nepřirozeně stočené zápěstí, v jehož prstech stále třímal okřídlený míček a kmotřencův zakrvácený obličej, aby se jeho starost změnila ve vztek. Jeho studenti mu ustoupili a Draco zvedl pohled.

Pravé obočí měl roztržené, ale také to bylo to jediné zranění, které na svém obličeji měl. Severus ovšem vypustil vše kolem, když se jejich oči střetly. Nemusel v nich pátrat. Draco si neletěl pro Zlatonku. Dobrovolně si letěl do náručí smrti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Inka | E-mail | 12. srpna 2017 v 21:54 | Reagovat

Myslím, že Severusov postoj ku Kate je trochu prehnaný. Hoci, jeho hnev vo všeobecnosti je des naháňajúci, to treba uznať. Ale inak super kapitola.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama