48. Smyčka kolem krku (I/II)

20. srpna 2017 v 17:11 |  Spoutaní

WATTPAD

48. Smyčka kolem krku

"Měl jste velké štěstí, pane Malfoyi."
Severusovi stačil jediný pohled na tvář svého kmotřence, aby poznal, že si o tom myslí něco úplně jiného. Přesto věnoval ošetřovatelce blahosklonný úsměv, který zmizel v momentě, kdy se k němu otočila zády. Na svého kmotra se nepodíval.

Madame Pomfreyová se s vážným výrazem ve tváři opět obrátila s kouskem gázu v ruce a šetrně odstranila krev z Dracova obočí. Ten trochu bolestně ucuknul, ale poté byl nehybný jako socha. Po dezinfekci mu přilepila k obočí náplast a opět provedla diagnostické kouzlo.

Očividně byla s výsledkem spokojená a pokývla na Severuse, který jí kývnutí oplatil. Poppy se otočila k Dracovi.

"Následující tři dny budete muset nosit dlahu, pane Malfoyi, aby se vaše zápěstí dalo do pořádku. Zlámal jste si v něm všechny kosti, které tam máte. Můžete být rád, že se jich roztříštilo jen několik," pronesla s mírným zamračením a upravila mu dlahu na pravé ruce.

Poté se otočila k Severusovi.

"Z výuky ho budeš muset omluvit, Severusi. V žádném případě teď nesmí kouzlit, dokud se všechny kosti nevrátí na svá místa, ideálně vcelku," oznámila mu tónem, který vylučoval jakoukoliv debatu, načež se otočila zpět ke svému pacientovi. "Za tři dny se přijdete ukázat. Pokud by ovšem nastaly nějaké změny - závratě, kolaps, ztráta paměti - přijdete okamžitě. Je to jasné, pane Malfoyi?"

"Samozřejmě," odvětil student s nezaměnitelným sarkasmem.
Poppy to úmyslně přešla, ale při svém odchodu věnovala Severusovi jasný pohled. Lektvarista raději počkal, dokud nezmizela ve své kanceláří, než se otočil k Dracovi. Pozvedl obočí a rozešel se k východu.

Draco seskočil z lůžka a následoval ho.

Bez jediného slova prošli ztichlými bradavickými chodbami do zmijozelských sklepení, ale když se Draco hodlal vydat směrem ke společenské místnosti, zastavila ho kmotrova ruka na rameni. Když se otočil, snažil se vypadat, jako by ho vůbec nezajímalo, co má vedoucí jeho koleje na srdci.

Severuse neoklamal.
"Do mých komnat, Draco," nařídil tónem, který nepřipouštěl námitky.

Zmijozel po krátkém zaváhání vyrazil určeným směrem, s hlavou stále hrdě zdviženou. Severus měl spoustu práce s tím, aby udržel svou magii na uzdě. Jakmile vešli do jeho komnat, uvědomil si svou chybu.

Chtěl si s Dracem promluvit v soukromí a jediné místo, které připadalo v úvahu, neboť bylo chráněné jeho vlastními zaklínadly, byly jeho komnaty. To ovšem také znamenalo, že se v nich bude nacházet Kate.

Ta vzhlédla od svých rozečtených dokumentů, které měla rozložené na stolku před sebou, když uslyšela klapnutí dveří. Přeskočila pohledem ze svého manžela na Draca, ale její výraz na sobě nedal nic znát.

Severus se ostře podíval na svého kmotřence, který mu sice věnoval kyselý úšklebek, ale pochopil.
"Dobrý večer, paní Snapeová."

Dokonce i jeho hlas zněl v ten moment nafoukaně.
"Dobrý večer," odpověděla zcela klidně Kate a sebrala své papírování ze stolu do náruče.

Poté obešla pohovku, na níž Severus Dracovi pokynul. Jeho svěřenec se posadil, byť otráveně protočil očima, když kolem něj procházel. Kate se mezitím setkala s manželem na půli cesty. Mrkla na blonďatou hlavu usazenou na pohovce, než se k Severusovi otočila.

"Nenechte se rušit," oznámila nezúčastněně a pokusila se protáhnout vedle lektvaristy.
Severusova ruka vystřelila dřív, než o tom stihnul popřemýšlet, a obmotala se kolem paže jeho ženy jako had. Ta se na něj tázavě podívala, zatímco její prsty drtivě svíraly dokumenty opřené o její hrudník.

"Ještě něco?" vydechla ostře, ovšem natolik tichým hlasem, že se její slova nemohla dostat k Dracovi.
Neuhnula jeho pohledu a odhodlaně se mu dívala do očí.
"Počkej na mě."

Její čelist se pevně zaťala, ale přesto přikývla. Nedalo by se říct, že se z jeho sevření přímo vytrhla, ale Severusovi bylo jasné, že by to udělala, kdyby neměli diváka. Poté se bez dalšího pohledu vytratila v ložnici.

Lektvarista automaticky vystavil obrany proti odposlechu a usadil se naproti svému kmotřenci v křesle. Mělo to zamýšlený účinek. Draco se ihned narovnal, neboť křeslo bylo o něco vyšší a vyvolávalo v něm pocit, že se nad ním Severus tyčí.

"Co to mělo znamenat, Draco?" zeptal se ho ihned bez obalu.
Jeho kmotřenec se viditelně napjal, a podle nervózního polknutí a nenucenému poškrábaní na krku věděl, že se mu pokusí zalhat. Pozvedl proto varovně obočí a naklonil se k němu.

"Nehodlám tu s tebou strávit dvě hodiny a pozorovat, jak se pokoušíš vylhat si svou cestu pryč ode mě. Pověz mi pravdu, Draco, a budeš moci jít."

"Proč bych ti měl cokoliv říkat? A vlastně, nemám s tebou o čem mluvit," pokrčil rádoby lhostejně rameny a uhnul pohledem.
"Nemáš se mnou o čem mluvit nebo to máš zakázáno od svého otce?" dožadoval se okamžitě vysvětlení Severus.

Jeho jedinou odpovědí bylo nonšalantní pokrčení rameny. Přestože se na něj Draco nedíval, Severus viděl v Dracových rysech napjatost. Nechtěl přemýšlet nad tím, čím mu jeho otec vyhrožoval, když mu stanovoval ultimáta.

"Dobře," přikývl tedy pro sebe a Draco se viditelně uvolnil. "Pak tedy čistě hypoteticky nemáš ponětí, proč by se příčetný a zároveň význačný student prestižní školy rozhodnul vyrazit plnou rychlostí s koštětem proti zemi?"

Zmijozel se velice pokoušel neošít při tom obvinění. Severus si tedy dal velmi záležet, aby jeho další slova byla o něco mírnější.

"Možná proto, že se nedokáže vyrovnat s očekáváním jeho rodiny?" přemýšlel tedy nahlas lektvarista. "Nebo proto, že si není jistý, zda se vydal na správnou cestu a opravdu činí vše čistě proto, že to chce udělat?"

Draco stále neodpovídal, ale jeho ruce svíraly pevně látku jeho famfrpálového dresu. Severus se nehodlal vzdát tak snadno.
"Nebo proto-"
"Přestaň."

Lektvarista se zamračil, ale znovu nepromluvil. Nemělo smysl se na Draca osočovat, neboť by se před ním jen o to víc uzavřel. Pouze se tedy pohodlněji opřel do křesla a pozoroval svého studenta. Po několika minutách ovšem ticho přerušil.

"Nemohu ti pomoci, Draco, pokud se mnou nebudeš mluvit."
"Nechci tvou pomoc."

"Ano, to už jsi říkal," přikývl lektvarista s nepěkným úšklebkem. "Tu stejnou větu opakuješ jako papoušek už od září. Nutí mě přemýšlet, kdo z rodiny tě ji naučil. Jsem si jist, že to nebyla tvá matka. Koneckonců, bylo by to pro ni velmi kontraproduktivní, když mě sama donutila složit neporušitelný slib, abych tě ochraňoval."

"Nepotřebuji-"
"-mou ochranu, samozřejmě, Draco," dokončil za něj Severus. "Ale jsi o tom skutečně přesvědčený?"
"Zvládnu se o sebe postarat!" vyštěkl na něj Draco a konečně vzhlédl od pozorování plamenů.

"Skutečně?" pozvedl své obočí opět Severus. "Protože já bych si dovolil nesouhlasit, vzhledem k tomu, s jakou sebejistotou ses před několika hodinami řítil k zemi."
Draco uhnul pohledem a klouby na jeho prstech zbělely, jak pevně svíral látku.

"Můj slib na tvou ochranu se netýká pouze tvých spolužáků nebo kolegů smrtijedů či ministerstva. Třebaže jsem věřil, že to budou právě ty elementy, před nimiž tě budu muset chránit. Nikdy bych nevěřil, že zrovna tebe budu muset chránit před sebou samým."

"Jsem v pohodě."
"Očividně, nejsi," vyštěkl na něj Severus, kterému pomalu docházela trpělivost a naklonil se k němu. "Jinak by ses nepustil do takového pitomého kaskadérského kousku! Co sis tím chtěl dokázat? To tak toužíš po smrti?!"

"A kdyby, tak co?! Aspoň bys měl klid od toho svého pitomého slibu a nemusel by sis dělat starosti se mnou!"
"Draco-"

"Přestaň se o mě tak šíleně zajímat! Slibuju, že už takovou blbost neudělám, stačí? A teď když dovolíš, jsem unavený," vyprsknul na něj Draco a vstal z pohovky.

Severus také vstal, ovšem pomaleji, než jeho kmotřenec a dvěma kroky mu zastoupil cestu k východu. Mladý zmijozel teď těkal kolem sebe pohledem jako raněné zvíře zahnané do kouta. Přesto měl stále vystrčenou svou aristokratickou bradu a pevně sevřenou čelist.

"Draco," promluvil opatrně a pomalu. Počkal, dokud mu jeho student nevěnoval plnou pozornost, než promluvil. "Slib mi, že pokud to bude tak zlé... přijdeš za mnou."

Severus ho probodával pohledem a Draco po chvíli kývnul. Lektvarista udělal krok stranou a zmijozel se zcela očekávaně vypařil, jak nejrychleji to šlo. Severus přesto ještě nějakou chvíli zkoumavě sledoval dveře, za nimiž zmizel, než se otočil a zamířil do ložnice.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Když vešel do místnosti, jediným světlem v místnosti byla lampa na jeho nočním stolku, která mírně ozařovala postel, na níž ležela Kate. Ta jednou rukou objímala polštář, na němž ležela a druhou ruku měla stočenou pod ním. Ležela na pokrývkách pouze v noční košili a se zavřenýma očima.

Severus zaklapnul dveře ložnice a její oči se otevřely a neomylně zamířily k němu. Nedokázal v nich poznat, zda je naštvaná nebo ne. Doufal, že ať už se cítí jakkoliv, nebude mít náladu to s ním probírat. Alespoň ne teď.

Přetáhl si přes sebe svůj hábit, který odložil do skříně a posadil se na postel. Sehnul se ke svým botám, které rozvázal s únavou přivřenýma očima a poté je odložil i s ponožkami k nohám postele, aby o ně náhodou při vstávání nezakopnul.

Když vstal, jasně cítil křupnutí ve svém ztuhlém krku. Dvěma kroky přešel k nočnímu stolku, na nějž odložil svou hůlku a jednou rukou si promnul zadní část krku. Bolestně přivřel oči, když mu ztuhlé svaly poskočily pod prsty.

Překvapeně otevřel oči a jen silou vůle zastavil svou ruku, co se natahovala po hůlce, když na svém opasku ucítil prsty. Kate ho mírným zatáhnutím pobídla k tomu, aby se k ní otočil čelem a sama se přisunula blíž.

Posadila se na paty a obratně se pustila do rozepínání jeho kalhot. Hbitě opasek vytáhla z přezky a bezděčně pustila na zem. Poté zachytila mezi ukazováčkem a palcem zip a trhla dolů. Když se její ruce zvolna přesunuly na jeho boky, zachytil je mezi svými.

Zvedla pohled, ale nepromluvila. Přesto byl její výraz jasný. Stále se na ni díval a jeho mozek mu odmítal poskytnout nějakou smysluplnou poznámku. Uvědomoval si, jak směšně musí vypadat. Kate se nakonec rozhodla promluvit sama.

"Není to snad to, co chceš?" Co ode mě očekáváš.
Její tón byl zcela prost emocí. Přesto se jí v očích mihl záblesk něčeho, co mohl být vztek. Nebo ponížení. Severus na okamžik zavřel oči, než se na ni znovu podíval.

"Omlouvám se."
Kate od něj odtáhla ruce. Nebránil jí.
"Omlouváš se?" zopakovala skepticky a koutek jejího rtu sebou cukl. Byl si jistý, že by to nebyl příjemný úsměv.

"Ano, omlouvám, jak šokující," nedokázal se udržet s nepříjemnou replikou.
Odtáhla se od něj ještě víc, jak jen to bylo možné v její pozici, kdy seděla na patách. Severus se donutil klidně nadechnout.

"Neměl jsem v úmyslu, dostat tě do takové pozice. Moje jednání... bylo nepřístojné."
Několik vteřin se na něj dívala, než přikývla a přesunula se na svou stranu postele, kde vklouzla pod přikrývku a obrátila se k němu zády. Severus se na ni s mírným zmatením díval, než svraštil obočí.

"Opravdu se k tomu nijak nevyjádříš?" zeptal se nevěřícně.
Kate se k němu otočila.
"Co chceš, abych řekla?"

"Chci vědět, co bys mi ty řekla."
"Takže nemám říkat to, co chceš slyšet?"
"Přestaň s tím slovíčkařením," zavrčel.

"Proč? Ty to děláš často."
"Kate..."
Dlouze se na něj podívala. Pak mírně přikývla.

"Fajn. Můj názor? Nemůžeš na mě být naštvaný kvůli něčemu, co jsem neudělala. S Rogerem nic nemám a ani mít nehodlám. Ano, přiznávám, spali jsme spolu - jednou, jak jsem již říkala - a je to hodně dávno. Bylo mi devatenáct, on byl milý a nepopírám, že vypadal dobře a charismaticky. Stejně jako teď. Jenže teď už mi není devatenáct, Severusi, a můžu být jakkoliv velká mrcha, ale nejsem ten typ, co by si z podvádění dělal vizitku. Spokojen?"

Znovu se od něj odvrátila. Tentokrát dobře viděl, že je naštvaná. Potlačil povzdech a postaral se o zbytek svého oblečení, než se k ní připojil. Jediným mávnutím zhasl lampu na stolku a pokoj pohltila tma.

Ještě několik minut bylo ticho, než opět promluvil.
"Opravdu mě to mrzí. Nemělo se to stát."
Když hned neodpověděla, pomyslel si, že se s ním už nehodlá bavit. Poté ale její klidný hlas proťal ticho v místnosti.

"To mi nedělá problém, Severusi," překvapila ho. "Chtěla jsem to a ty to moc dobře víš. Ale nenechal jsi mě políbit tě. Tím jsi z toho celého udělal jen nějaký úkol, co musíš splnit a nestojím ti za tvou pozornost."
Odmlčela se, ale než Severus stihnul promluvit, znovu pokračovala.

"Choval ses ke mně jako ke svému majetku a nechal jsi mě, abych se cítila jako děvka, co ti roztáhne nohy, když si to přeješ. A to ti nemůžu odpustit, Severusi."

xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Druhý den se samozřejmě nic neobrátilo k lepšímu.
Albus se opět objevil po svém neočekávaném zmizení a naplánoval schůzi Řádu. Z níž Kate opět systematicky vyšachoval. Prý jí stále hrozilo nebezpečí - ať už to mělo být odhalení, či možné antipatie ostatních členů.

Kate i Severus oba věděli své o tom, proč není zvána. Lektvarista se snažil posoudit náladu své ženy poté, co jí předložil ředitelovu zprávu, ale Kate sotva pozvedla obočí. Znala ředitelovy pohnutky a čekala další vyhoštění ze schůze.

Navíc, jak se Severusovi zmínila, by stejně nemohla přijít, protože její otec se právě spolčoval s oním Rogerem Sayerem, jenž byl podle lektvaristova důkladného průzkumu velkým zvířetem, co se týkalo kouzelnického finančnictví a správ budov.

Kate potřebovala zjistit, jak moc se Morganovic firma bude stýkat se Sayerovou a jaký vliv to bude mít na ni a její pozici. Podle pevně sevřené čelisti, zlostného výrazu v očích a jednoslovných odpovědí ji Roger musel skutečně přitahovat pouze fyzicky.

Což nijak nepomáhalo Severusově žárlivosti. Byl si jistý, že by se mu Kate pořádně zasmála, kdyby zjistila, jaký je důvod jeho chování k ní. Ovšem byla natolik unavená a rozčilená z manželových činů, že za nimi nehledala motiv.

A to, jak Severus věděl, byla také otázka času. Nepodceňoval inteligenci své ženy, takovým hlupákem opravdu nebyl. S tím vším se ale bude muset vypořádat poté, co si vytrpí další schůzi Řádu.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Přemístil se na Grimmauldovo náměstí jen několik minut před začátkem schůze. Neměl v nejmenším úmyslu debatovat se svými takzvanými kolegy a ztrácet víc svého času, než bylo nezbytně nutné.

Sirius Black se ovšem zdál být zcela rozdílného názoru. Jakmile spatřil lektvaristovou tmavou postavu ve svých domovních dveřích, omluvil se ze svého hovoru s mladými bystrozorkami z předchozí schůze a zdánlivě nepozorován se dostal až k němu.

"Blacku," zavrčel tiše lektvarista, když byl zmiňovaný kousek od něj.
"Snape," vrátil mu to se stejnou nevraživostí Black, ale mírně se rozhlédl kolem. "Potřebuji s tebou mluvit."

"Nemám zájem," odbyl ho Severus a pokusil se kolem něj protáhnout. Black ho pevně chytil za předloktí a donutil ho zastavit se.
"Po schůzi. Patnáct minut."

"Pět. A dej ze mě ty svý pracky, pse."
"Deset a nebudu do tebe při schůzi rýpat."

"Sedm a opovaž se držet jazyk za zuby. Pokud je mi něco milejší než štvát ředitele, pak štvát ho naším rozptylujícím hašteřením."
Blackovy rty sebou cukly v náznaku pobavení, kterému následovalo přikývnutí.

"Deset minut a nebudu se držet zpátky."
"Koukej ať to stojí za to," doporučil mu Severus a konečně se vyprostil z jeho sevření.

Oba muži poté zamířili do jídelny, kde se již usadila většina Řádu, která byla schopná dorazit na čas a neměli noční službu. Severus i Black se posadili každý na opačný konec jídelního stolu a několik členů se po nich očekávaně podívalo.

Black na Severuse mírně kývnul a Severus povytáhl obočí, zatímco jeho pohled přeskočil k rámu dveří, jimiž právě vcházel Albus Brumbál. Veškerý hovor ihned ustal a Black opět neznatelně kývnul směrem k lektvaristovi, než obrátil pozornost k jejich samozvanému lídrovi.

Severus se pohodlněji opřel do své židle, a když na něm přistál ředitelův pohled, věnoval mu jeden ze svých úšklebků. Albusovy oči se varovně zaleskly, ale nijak svého podřízeného nekonfrontoval. Posadil se do čela stolu a zahájil schůzi.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Inka | E-mail | 22. srpna 2017 v 19:47 | Reagovat

Kapitola sa sľubne rozbehla. Medzi Severusom a Kate to stále akosi škrípe, to, že je Sev žiarlivý je celkom zaujímavý pohľad.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama