Září 2017

52. Chlad (II/II)

18. září 2017 v 22:25 Spoutaní

WATTPAD

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Neoslavili Vánoce po celý týden.
Kate odmítala vstát z postele kvůli čemukoliv jinému, než potřeby dojít do koupelny, kde si potřebovala ulevit nebo zvracet. Jídlo jí Severus nosil do postele a i tak ji musel nutit, aby alespoň něco snědla.

Bylo to sedm dní, ale pro Severuse to byla nekonečná muka. Kate rapidně shodila váhu, kterou si snad nemohla dovolit shodit a její vystouplé kosti lektvaristu hluboce znepokojovaly. Po třetím dni ji donutil pít vyživovací lektvary.

Přijala je poté, co jí pověděl, že ohrožuje život jejich dítěte. Byla to malá výhra, ale pro ty Severus momentálně fungoval.
Osmý den, když vcházel do ložnice se snídaní, kterou si umínil, že do ní dostane, ji nenašel ležet v posteli a apaticky zírat do prázdna. Seděla ovšem na koberci vedle postele, držela se za břicho a plakala.

Severusovy se zastavilo srdce. Upustil tác se snídaní, která se ihned roztříštila o koberec a padl na kolena vedle své ženy. Chytil ji za ramena, ale Kate k němu vzhlédla a jednu jeho ruku položila vedle své na břicho.

Teprve poté si všiml úlevného úsměvu na její tváři a pochopil, že nepláče smutkem, nýbrž radostí. Sklopil pohled, přitiskl svou dlaň blíže a spadl mu kámen ze srdce, když necítil žádný chlad, ale lidské teplo a magii Kate, která se míchala s drobnými záchvěvy nového život uvnitř.

Severus si Kate přitáhl k sobě, pevně ji objal, semknul víčka a přidal k jejím slzám své.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Na Silvestra oslavili štědrý den, tak jako tomu bylo loni a Severus si nedokázal představit lepší Vánoce, než právě tyto. Společně s Kate leželi na pohovce na Tkalcovské u plápolajícího krbu a užívali si toho druhého.

Užívali si toho, že jsou naživu a mají co slavit.
Stromek se neobtěžovali hledat, natož zdobit, a jediným dárkem pro ně bylo jejich přežití dalšího zatraceného ruku a rostoucí život pod Kateiným srdcem.

O půlnoci se k němu Kate obrátila s drobným úsměvem a políbila ho. Severus si ji k sobě přitáhl a brzy se již oba vzájemně svlékali a pomilovali se na koberci před plápolajícím krbem. Kate brzy poté usnula a Severus si ji přitáhnul k sobě a zakryl dekou.

Do rána nedokázala zamhouřit oči a naslouchal každému zvuku, který se v ztichlém domě ozval.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Když se prvního ledna přemístili do Bradavic a vybalili si to málo věcí, které s sebou převezli na Tkalcovskou, kontaktoval je Letaxem Joe. Eva ve dvě ráno porodila zdravého chlapečka. Severus a Kate po jejich příteli poslali Evě i malému Gabrielovi přání zdraví a gratulace jim oběma.

Kate se ještě Joea zeptala, jak přišli ke jménu. Věděla, že si Eva i Joe mysleli, že se jim narodí děvče. Joe jí vysvětlil, že na chlapce připraveni nebyli a Eva ho pojmenovala po archandělovi, kterému připadal den Pondělí.

Nebo alespoň tak, jí to vysvětlila sestra.
Severus svou ženu pozorně sledoval, když Joe odspěchal zpět za svým novorozeným synem a manželkou. Neušlo mu, jak se její ruka téměř nehnula ze svého místa na jejím břiše. Vzhledem ke své vlastní paranoie se ji rozhodl nekonfrontovat.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

S návratem studentů do školy měl naštěstí Severus něco, čím mohl zaměstnat svou mysl. Stejně jako Kate, která se vrátila do práce, ovšem slíbila mu, že pokud ji práce bude příliš zatěžovat a nebude se cítit dobře, jednoduše se sbalí a odejde.

O jejího otce by se případně postaral. To Kate odmítla s úsměvem, o němž pochopil, že se tohoto úkolu zhostí sama, pokud na věc dojde. Na klidu mu to nijak nepřidalo, ale nemínil se s ní o tom dohadovat.

Jakmile začal školní rok, už měl plné ruce práce s výrobou lektvaru na ošetřovnu pro nemocné a také zraněné studenty. A nejen to - jeho hadi byli daleko neklidnější, než v první polovině roku a Severus dobře věděl proč.

Další nevýhoda toho, že ministerstvo donutilo studenty zpět do svých domovů. Celá zmijozelská kolej vypadala stejně unaveně a zničeně jako Potter a několik desítek Minervou vytipovaných studentů, kteří neměli právě zářné zázemí.

To vše samozřejmě vedlo k jedinému - rozporům mezi zmijozelskou kolejí a všemi ostatními. Dokonce musel hned v druhém týdnu školy řešit rvačku svého studenta a studenta mrzimorské koleje.

Na konci ledna měl Severus pocit, že je na konci se svými silami a byl v hodinách nevrlejší než obvykle. Zlepšení jeho nálady mělo prakticky mizivé vyhlídky s příslibem druhé části famfrpálové sezóny a také nekomunikativností jeho kmotřence.

Draco možná vypadal ze všech zmijozelských studentů nejhůře a při hodinách Obrany ho byl ke svému naprostému překvapení nucen přiřazovat k Potterovi. Oba chlapci mlčky trénovali souboje proti sobě a zcela postrádali své obvyklé uštěpačné poznámky a komentáře.

Stejně jako jim chyběla jiskra v očích. To Severuse znepokojovalo stejně jako Minervu. Byť Draca neměla přímo v lásce, nebyl jí lhostejný. Minerva byla spravedlivá, až přehnaně, dle Severusova názoru, nicméně jí leželo na srdci dobro všech studentů.

Opět ho tedy zvládla šokovat, když mu při jednom obědě prozradila, že si s Dracem dohodla schůzku. Severus se nejprve musel zachránit před vlastní trapnou smrtí udávením, než se na svou kolegyni varovně podíval.
Přesto přikývl a poznamenal, že by si rád poslechl, jaké výsledky to přinese. Souhlasila.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Severus měl v hlavě Minervina slova, když scházel do učebny lektvarů, za jejímiž dveřmi dobře věděl, že najde Kate a Pottera při tréninku nitrobrany. Vklouzl neslyšně dovnitř, ale vzhledem k nepatrnému cuknutí v Kateině pravé ruce pochopil, že o něm ví.

Dokončila další napadání Potterovy mysli, než se k manželovi s mírným úsměvem obrátila a sklonila hůlku.

"Dobrý večer," pozdravil lektvaristu Potter, ale svůj pohled měl přibitý na své školní tašce.
"Dobrý večer, pane Pottere," opětoval mu pozdrav a znovu se vrátil pohledem ke své ženě a suše jí oznámil. "Čas tvého mučení vypršel."

Kate se na něj zašklebila, ale když se otočila k Potterovi, měla na tváři svůj obvyklý drobný úsměv, s nímž vyprovodila svého studenta z učebny. Když se vrátila ke svému muži, pozvedla obočí.
"Máme ještě dalších deset minut. Přinejmenším. Stalo se něco?" přešla rovnou k věci a pohladila ho po ruce.

"Minerva hodlá promluvit s Dracem," prozradil ji důvod svých obav a zamračil se. "Nejsem si jist, jestli to nepřivede spíš další problémy, než jejich řešení."
"Ví, co dělá," namítla Kate a stiskla mu ruku. "Mimochodem - dnes mě navštívila paní Lesterová."

Severus zamručel na souhlas.
"Každý pátek jsem zvaná na čaj," pokračovala Kate a zaváhala. "Nic jsem jí neslíbila, ale myslím, že bych se tam aspoň každý měsíc měla jednou objevit. Přece jen ji znám delší dobu a dalo by se říct, že je má přítelkyně."

"Nebudu ti zakazovat někam chodit," protočil Severus očima, ale jeho pohled byl vážný. "Nicméně jsem rád, že vím, kde tě budu muset hledat, pokud tě nenajdu ve sklepení."
Kate si odfrkla, ale přitulila se k němu.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Dveře sklepení se rozletěly a Severus s povzdechem odložil knihu stranou, zatímco Kate zvedla pohled od svého papírování. Lektvarista se otočil ke dveřím a suše se usmál.

"Nech mě hádat - nešlo to podle plánu a Draco zmizel jako vzteklé děcko dřív, než ses stihla dostat k pointě."

Minerva se na něj stále rozzlobeně podívala. Rty měla tak pevně semknuté, že to vypadalo, jako by je neměla. Kate vstala ze svého místa a zamířila do kuchyně. Severus pokynul své kolegyni na místo na sedačce a Minerva se k jeho úlevě bez protestů posadila.

"Těší mne, že znáš své studenty tak dobře," odvětila na jeho komentář.

Kate se vrátila z kuchyně s tácem, na němž ležela konvice a šálky s čajem. Postavila ho na konferenční stolek, vzala jeden hrníček a posadila se zpět ke svému papírování. Mírně se k nim ovšem naklonila, takže Severus věděl, že je vnímá.

Minerva si také nabídla šálek a dobrou polovinu z něj upila rovnou. Severus ohromeně pozvedl obočí, když do sebe bez mrknutí oka nalila horkou tekutinu, ale nijak to nekomentoval. Nějak tušil, že by ji neměl dráždit.

"Severusi, je to vážné."
"Neříkáš mi zrovna novinky, Minervo."
"Buď vážný, Severusi," napomenula ho. "Všiml sis, že má poměrně sebevražedné sklony?"

Severus odložil svůj netknutý šálek a naklonil se ke své kolegyni. Kate přestala škrábat brkem o pergamen.
"Co ti řekl?"

"Poměrně nic, co by ho v takovém jednání usvědčovalo. Nicméně učím již dlouho a mohu tě ujistit, že takové studenty dokážu poznat."
Severus si promnul znavený obličej a zahleděl se do plamenů. Marně se snažil vymyslet nějaké přijatelné řešení.

"Já bych měla nápad," vytrhla ho z myšlenek Kate a když vzhlédl, viděl, jak se kouše do rtu.
Potlačil povzdech a Minerva se zvědavě obrátila k jeho ženě.
"Myslím, že budeme vděční za jakýkoliv návrh," pronesla Minerva tak důrazně, jako by Severus byl její neposlušný student.

Zamračil se. Kate kývla na profesorku Přeměňování a poté se zadívala na svého muže.
"Nebude se ti to líbit."

52. Chlad (I/II)

18. září 2017 v 22:24 Spoutaní

WATTPAD

52. Chlad

Severus správně odhadnul, že Kate odvedla Pottera zpět do jeho pokoje. Když vkročil do místnosti, Potter seděl na své posteli a nějak se mu dařilo působit menším dojmem, než na šestnáctiletého chlapce. Jakmile uslyšel kroky, trhnul sebou, zvedl hlavu a jeho oči se okamžitě zabodly do lektvaristových.

Prvotní zhrození ze zelených duhovek téměř okamžitě vyprchalo, když si jejich majitel uvědomil, kdo vešel a vystřídala jej úleva. Což k Severusově rozladěné náladě nijak nepřidalo. Potter oči ihned sklopil. Zřejmě zahlédl stopy vzteku v těch Severusových.

Ten vrhal jasně vyčítavý pohled na Lupina, který nerozhodně stál vedle Pottera s jednou rukou na chlapcově rameni v jakémsi podivném gestu útěchu.

Co lektvaristu ovšem překvapilo, byla samozřejmě jeho žena. Kate rázovala po místnosti s nijak skrývaným vztekem a házela do kufru, který Severus určil jako Potterův, všechny věci, jež měla v dosahu a zřejmě patřily chlapci.

Severus se nutil ke klidu a napočítal do pěti, než ji oslovil. Ostatní v místnosti dokázal přitom úspěšně vytěsnit.
"Kate. Co to děláš?"

Bylo mu jasné, že jeho hlas nezní nijak přátelsky a je v něm slyšet jasné varování. Kate vzhlédla a razantně hodila další knihu do kufru. V jejích očích viděl jasné odhodlání. Útrpně zavřel oči a vydechl.

Naprosto přesně věděl, kam tohle povede.
"Tohle nemůžeš," oznámil jí tedy prostě a doufal, že se mu podaří přesvědčit ji racionálními důvody.

Odfrkla si. To znamenalo velmi špatný začátek. Začala balit zuřivěji.
"Opravdu?" usmála se na něj s lačností šelmy, která zahnala svou oběť do kouta. "A kdo mě zastaví?"

Severus zatnul zuby a pohlédl na Lupina, u nějž se pokoušel najít oporu. Ten s rukou stále na Potterově rameni na Kate pouze šokovaně hleděl. Lektvarista se ani nemusel podívat na svého studenta, aby věděl, že tam bude nesmyslné hledat pomoc.

Očividně byl v šoku, pokud se dalo soudit dle jeho vytřeštěného výrazu, bledé tváře a potu, který se mu perlil na čele.

"Dones mu nějakou vodu," zavrčel na vlkodlaka s kývnutím směrem k chlapci a otočil se zpět ke Kate, kterou chytil za ruku a donutil ji zastavit, když kolem něj procházela. "Přestaň s tím. Víš moc dobře, že tohle nemůžeme udělat."

Slyšel za sebou kroky a periferně se ujistil, že Lupin opravdu odchází, než se zaměřil na svou ženu. Ta se mu vytrhla a zlostně si založila ruce na hrudi.
"A to ho tu chceš nechat s tím idiotem?" zasyčela na něj a v očích se jí zalesklo.

"Máme snad na výběr?" syknul na ni zpět a podíval se na Pottera. Nevypadal, že je registruje. Přesto Severus nadále šeptal. "Nemůžeme ho jen tak sebou sbalit a vyrazit pryč."

Kate jeho postoj tichého šeptání nesdílela. Spíš mu připadalo, že se snaží mluvit tak hlasitě, jak jen to zvládne, aniž by křičela.

"Proč? Protože nám to zakáže ministerstvo?" vysmívala se mu a znovu se vrátila k házení věcí do kufru. "Kašlu ti na ministerstvo a nějaký vyhlášky. Podívej se na něj!"

Jako by ho předtím neviděl. Severus se donutil neprotočit očima, protože by ji tím jen více naštval. Zjevně mu ale cuklo ve spáncích, protože se zamračila a kdyby chtěla, vycení na něj zuby jako vzteklé zvíře.

Naštěstí to neudělala.
"I kdyby se to nedostalo na ministerstvo, rozhodně se nemůžeme objevit s Potterem na prahu našeho domu! Víš moc dobře, že nás sledují a tímhle si rozhodně nijak nepomůžeme."

"Fajn!" vyštěkla a zavřela víko tak prudce, až Potter nadskočil. Viditelně se musela nutit ke klidu. "Fajn. Co navrhuješ? Takhle to nemůžeme nechat."

Otevřel ústa, ale do místnosti vešel Lupin, který s jakýmsi křečovitým poloúsměvem podal Potterovi vodu. Ten na něj ovšem netečně zíral, takže lektvarista vytrhl sklenici z Lupinovy ruky a tvrdě ji položil na stůl vedle chlapce.

Potom ho co nejopatrněji, ale dostatečně pevně chytil za bradu a otočil ho k sobě. Stále byl ještě tak mimo, že se jeho doteku nebránil a nepokoušel se mu vykroutit. Severus věděl, že by mu na vzpamatování pomohla facka, ovšem předpokládal, že by to mohlo mít i opačný účinek a vyvolat vzpomínky, o nichž nechtěl ani smýšlet.

Zadíval se tedy Potterovi pevně do očí a vyčkal si na chvíli, kdy mu student pohled opětoval.
"Legilimens!"

Byl příjemně překvapen, když se Potterovi ihned nedostal do hlavy, protože mu bránila jeho nitrobrana. Vyčistil svou vlastní mysl, vyhledal slabé místo, které díky utrpenému šoku bylo jasně viditelné a vstoupil za brány chlapcovi mysli.
Pottere?

Celé jeho podvědomí sebou škublo, až to Severus téměř fyzicky cítil. Snažil se zachytit svou magií tu Potterovou, ale ta před ním utíkala a schovávala se. Na lektvaristu to udělalo dojem. Zřejmě mu hodiny s Kate výrazně pomohly.
Pottere.

Doufal, že jeho hlas zní klidněji. Obrany se mírně stáhly a Severus využil situace. Nechal svou mysl volně proudit a pouštěl svůj klid do všech koutů. Poté aniž by se pokoušel znovu spojit s Potterovou myslí, z ní jednoduše vystoupil.

Několikrát mrknul, když se mu vracel smysly a zatnul zuby, aby zarazil bušení ve spáncích. Marně. Za pokus to ovšem stálo.
Natáhnul se pro sklenici s vodou, kterou odložil na stůl a mrknul na Pottera, který také vymrkával slabost a vypadal mnohem přítomněji, než předtím. Severus vložil do studentovy levé ruky vodu a byl rád, když ji bez okolků vypil.

Otočil se ke Kate, která se na něj úzkostlivě dívala po boku Lupina. Lektvarista se postavil a otočil zpět k Potterovi, který zvedl pohled, ale v jeho očích se zrcadlila mírná mlha a jeho víčka rapidně mrkala.

Severusovi se stáhlo hrdlo a vytrhl chlapci sklenici s téměř bezvládných prstů. Přičichl k ní a otráveně se podíval na vlkodlaka, který na něj mírně omluvně, ale s větší části odhodlaně, koukal. Lektvarista stisknul zuby.

"Potřebuje si odpočinout," zarazil jakýkoliv protest Lupin a vrhl se k Potterovi, který začal mírně přepadávat.
Vlkodlak ho zachytil a položil na postel. Natáhnul se po přikrývce, ale ta vyskočila a přehodila se přes Pottera s jasnou vyčítavostí. Oba muži se otočili ke Kate, která sklonila hůlku a věnovala Lupinovi stejně zlostný pohled, jako její manžel.

Poté vyšla z místnosti a ve dveřích se k nim otočila. Oba ji následovali do chodby, kde se na okamžik rozhostilo ticho, když zaklaply dveře Potterova pokoje.

"Co se stalo?" zeptala se Kate a potvrdila tak Severusovi, že z chlapce nic nedostala.
Také se otočil k Lupinovi, který si zarmouceně promnul zátylek. Severuse ovšem jeho gesta a pohled nijak neobměkčily.
"Nehodlám tu ztrácet čas. Co se včera stalo?" zavrčela na něj Kate.

A jeho ženu očividně také ne. Kdyby nebyli v tak vážné situaci, Severus by neodolal úšklebku. Lupin si povzdechl.
"Ani nevím, kde začít."

xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Nemůžu uvěřit, že jsme odešli."
"Neměli jsme příliš na vybranou, Kate."
"Tak jsme měli aspoň něco udělat."

"A co přesně? Snažit se vtlouct rozum do někoho, jako je Black, mi přijde zcela zbytečné. Třebaže tě to neuklidní, Lupin na něj bude dávat pozor."

Kate si odfrkla a odložila svůj kabát. Severus se rozhlédl po jejich z velké části zrekonstruovaném domě a následoval jejího příkladu.

"Na koho přesně? Na svého povedeného přítelíčka, co se nedokáže smířit s tím, že není středobodem vesmíru nebo na nezletilého syna svých nejlepších přátel, kterým - oprav mě, pokud se pletu - slíbil, že se o jejich dítě postará, jestli se jim něco stane?"

Neochotně si připouštěl, že má pravdu.
"Pro Lupinovo dobro věřím, že pochopil, o koho se má postarat," poznmenal a společně vešli do kuchyně.

Kate se posadila na barovou stoličku a Severus mezitím přinesl dvě sklenice s vodou. Jednu postavil před svou ženu, která na něj s díky pokývla, než se dlouze napila. Zamyšleně zírala kamsi za Severusova záda a drtila sklenici ve svých prstech.

"Připadám si tak zbytečná. Ničím jsme mu nepomohli," připustila své obavy a s povzdechem si volnou rukou promnula spánky.

Severus se marně snažil potlačit svou prvotní reakci a v duchu již sestavoval seznam potřebných ingrediencí na lektvar proti migréně a nevolnosti. Severus strhnul svůj pohled a nepřítomně poklepával prsty na sklenici.

"Neřekl bych ničím," zavrtěl mírně hlavou. "Pokud bude Black natolik schopný využít svou jedinou mozkovou buňku, pak už se podobný incident nebude opakovat. Navíc nevěřím tomu, že by ho Lupin v něčem podobném nezarazil."

Kate se na něj zamyšleně podívala, odložila sklenku a sklouzla ze stoličky. Přešla k Severusovi, který se neposadil a objala ho kolem pasu.
"Máš pravdu...," zašeptala a pozvedla hlavu tak, že se k ní naklonil. Položila mu prst na rty a sykla "...neuklidnil jsi mě."

S tím se od něj odtáhla a přešla ke krbu, do kterého s nepřiměřenou silou hodila dřevěná polínka. Obrátila se pro další, ale ihned ho upustila a chytila se za levé předloktí. Stejně jako Severus, který s narůstajícím špatným pocitem zíral na Kate.

Ta s nevěřícností zírala na svou ruku, než zvedla pohled.
"Myslíš, že je to opravdové předvolání?" zeptala se. Nepovedlo se jí potlačit zachvění ve svém hlase.
"Nejsem si jistý," odvětil pomalu a zíral na své vlastní předloktí.

Po pár nekonečně dlouhých vteřinách se Znamení opět rozpálila. Oběma. Kate vzhlédla s nepsanou hrůzou v očích.
"Volá nás oba," zašeptala.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Naprosto neslyšně procházeli opuštěnými ulicemi Wicku. Bylu tu liduprázdno, jak ostatně oba očekávali, když jim Temný Pán zaslal destinaci skrze Znamení. Došli k uzavřenému předměstí, které bylo obehnáno po stranách ulice policejní páskou.

Severus pásku nadzvedl a Kate obezřetně vkročila dovnitř. Ihned na ni udeřila síla několika ochranných a bariérových kouzel, takže polekaně o krok ustoupila a vrazila do Severuse, který ji zachytil a mírně stisknul.

Přesto se nedokázala přestat třást, když spolu kráčeli prázdnými ulicemi, z nichž byla stále cítit smrt. Znamení s každým krokem pálilo čím dál tím víc a táhlo je k domu, z něhož Kate málem šla do mdlob.

Snažila se uklidnit své splašené srdce a vrhla na Severuse poslední pohled, který ji bezvýrazně opětoval. Pochopila a znovu se skryla za svou nitrobranu, zatímco mířili po schodech do domu, jehož dveře byly otevřeny dokořán.

Ten známý nepříjemný chlad ji opět celou pohltil a na moment zapomněla, jak má dýchat. Severusova ruka na jejích zádech ji opět donutila k chůzi, přestože si nebyla vědoma toho, že by se zastavila.

Oba vešli do místnosti, která dříve sloužila jako obývací pokoj. Nyní v něm byl rozházený a zakrvácený nábytek, na němž se pomalu usazoval prach a pavučiny, které tu napletly pavouci. Kate odolala nutkání kašlat a společně se Severusem se zastavili téměř uprostřed místnosti.

Hleděli na zahalenou postavu před sebou, která k nim byla otočena zády a bledé ruce měla komicky nataženy před sebou u krbu, v němž nežhnul ani plamínek. Ucítili jeho magii, ještě než stáhl kápi a otočil se k nim.

Kate se donutila neškubnout sebou, když se na ní usadily rudé zorničky. Ani se neodvážila uhnout pohledem, ale své srdce zpomalit nedokázala. Moc dobře věděla, že Voldemortova bezpodmínečná pozornost její osobě není náhodná.

Na jeho ostrém obličeji se rozšířil nebezpečný úsměv a odhalil zkažené zuby, které ovšem ve srovnání s celou jeho postavou vypadaly vcelku zdravě. Udělal dva kroky jejich směrem a vzal její ruce do svých ledových a hladkých, jako by postrádaly jakoukoliv texturu.

Na Severuse ani jednou nemrkl.
"Má nejdražší Catherine," protáhl šeptajícím hlasem, který ji mrazil v zádech. "Donesly se ke mně velice dobré zprávy."

Kate váhavě přikývla a Voldemortovy ruce zpevnily svůj stisk. Ani nemukla, ale otřásla se. Temného pána to naštěstí zjevně pobavilo, nikoliv rozzuřilo.
"Omlouvám se," pronesl hlasem zcela bez lítosti. "Je tu poměrně chladno, má drahá."

Mávnul jednou rukou k roztříštěným okenicím beze skla. Zjevně v náznaku toho, že dovnitř fouká chladný vítr. Vzduch v místnosti se však neměnil. Voldemort neuhnul svým pohledem a v jeho očích se zračila neobvyklá fascinace.

"Velice mne zarmoutilo, když ses neobjevila na našem setkání, ovšem musím říct...," mrknul na Severuse, než se k ní opět otočil. "...že mne Severusovo odůvodnění tvé nepřítomnosti neskonale potěšilo. Gratuluji, nejdražší."
"Děkuji, můj pane," odvětila automaticky a byla na sebe hrdá, když se jí neklepal hlas.

Srdce se jí stále nedařilo zklidnit a bušilo ji do hrudního koše. Snažila se pravidelně dýchat a myslela na jejich dítě - její a Severusovo. Ta myšlenka ji klidnila a působila hrůzu zároveň.

"Samozřejmě chápu, že se nemůžeš dalších setkání zúčastnit. Koneckonců - nemůžeme tě vystavovat potenciálnímu nebezpečí při boji s Řádem. Bylo by příliš pošetilé tolik riskovat," prohlásil a neurčitě mávnul rukou.

Přikývla, protože jí přišlo hloupé za takovou věc děkovat, či vyjádřit souhlas. Voldemort se k ní znovu otočil s leskem v rudých zorničkách. Natáhl k ní ruku.
"Smím, má drahá?" spíš oznámil, než se zeptal.

Kate nechtěla souhlasit. Chtěla se rozběhnout pryč, z dosahu monstra před sebou. Mírný tlak v zádech ji upevnil v přesvědčení, že to by byla naprostá hloupost a stála by je život. Ji, Severuse i dítě.
Byť se tomu celá její bytost vzpírala, přinutila se přikývnout. Ani se nepokoušela ve svých očích skrývat děs.

Voldemortův úsměv se rozšířil, v očích falešná starostlivost. Dívala se mu do těch očí pevně, ale odtáhla obličej, když k ní přistoupil a vytrhla se z jeho sevření. Opět ho její chování nijak nerozezlilo - viděla na něm, že ho těší ten strach, který se kolem něj vznáší, když k němu kdokoliv přistoupí příliš blízko.

Jeho bledá ruka se natáhla a motýlím dotekem přistála na jejím břiše. Cítila, jak se zároveň Severusova dlaň pevně zatíná do hábitu na jejích zádech a jak se také snaží mermomocí udržet v klidu. Kate se pravá ruka samovolně obtočila kolem hůlku a druhou pevně sevřela v pěst, stejně jako svou čelist.

Cítila to.
Tu odpornou pachuť Voldemortovy magie. Zkažená, shnilá se kolem něj obtáčela a Kate se začalo hůře dýchat. Odtrhla pohled z jeho tváře a cítila štípající slzy a obracející se žaludek při pohledu na bledou kostnatou ruku na svém břiše.

I přes vrstvu svého hábitu a oblečení cítila chlad, který z končetiny vycházel a připadalo jí, že se noří do jejího těla. Bez jejího dovolení.

Celá její bytost křičela, ať to odstraní ze svého těla, její magie se vzpouzela. Když už si myslela, že to nevydrží a podvolí se svým instinktům, jeho ruka zmizela a Voldemort odstoupil. Kate se lačně natáhla po vzduchu a uvědomila si, že ji Severus podpírá.

Znovu se roztřásla, když ucítila na svých vlasech chladný dotek. Jeho prsty sjely po její tváři a hrubě ji chytily pod bradou. Donutil ji se na něj podívat a Kate mu přes svůj očividný děs pohled opětovala.

Zase se usmíval. Když zachytil její výraz, tvář se mu změnila v hrané lítosti.
"Omlouvám se, má nejdražší," protáhnul a líně si hrál s každou slabikou. Natahoval každý okamžik, protože věděl, jak je jí celá situace nepříjemná. "Má přítomnost může občas působit příliš... extrémně."

Byla ráda, že nečekal odpověď a obrátil se k Severusovi.
"Věřím, že zajistíš své ženě bezpečnost a proto ti nenabízím nikoho z mých řad, kdo by ti měl v tomto ohledu pomáhat, Severusi."

"To jistě není třeba, můj pane," odvětil Severus s klidem, který mu Kate záviděla. Byť jí bylo jasné, že ho pouze předstírá.
Voldemort spokojeně pokýval hlavou a vyrazil místností do připojené kuchyně, kde se sehnul u linky a když se k nim obrátil, držel v ruce plyšové zvíře. Mohl to být pes nebo jakékoliv jiné čtyřnohé zvíře, ale nyní y se dalo těžko identifikovat.

Chyběla mu hlava a kusy molitanu trčely ven v zející díře, která představovala krk a z jedné utrhnuté zadní tlapy. Voldeort přejel pravým ukazovákem po hračce a zadíval se Kate přímo do očí. Ta držela svou nitrobranu a působila co nejlhostejněji vůči zvířeti v jeho ruce.

Přesto cítila své prudce bušící srdce a znovu jí bylo mdlo, když se ozvalo syčení a rozbořeným oknem dovnitř vklouzlo tlusté hadí tělo. Nagini se kolem nich s kmitajícím jazykem proplazila a obtočila se svému pánovi kolem nohou.

Kate si nemohla nevšimnout nadouvající se části hada a nemusel tu bouli v její kůži dlouho zkoumat. Bezpochyby byla Naginiina oběť člověk. Kate odmítala přemýšlet o tom, jak či jestli dotyčného zabila.

Voldemort nepřítomně pohladil hada po hlavě a věnoval Snapeovým náznak podivného úsměvu.
"Jsem si jist, že toho máte spoustu co oslavovat. Nenechte se mnou zdržovat," řekl s neskrývaným pobavením a odhodil plyšovou hračku do kouta.

Poklepal Nagini dvěma prsty po hlavě a ta prudce zasyčela, než vyrazila proti plyšákovi. Zakousla se do zbytku jeho těla a hračka se mezi jejími jedovými zuby začala rozpouštět a na podlahu odkapával molitan smíchaný s jedovými slinami hada.

Kate držela svůj žaludek na uzdě již pouze silou vůle. Oba se uklonili směrem k Voldemortovi a Kate se poté vrávoravě držela Severuse, který ji místy musel poponášet prázdnou ulicí, aby se dostali za obrany, které vystavěli smrtijedi.

Jakmile tak učinili, přitáhnul si ji k sobě a přemístil je zpět do Tkalcovského. Kate si nedělala žádné naděje a když přistáli na trávníku, odtáhla se od lektvaristy a zlomila se v pase. Vyzvracela veškerý obsah svého žaludku, který si tiskla jednou rukou a druhou si odhrnovala z cesty vlasy.

Severus k ní přistoupil a konejšivě jí položil ruku na záda, zatímco druhou zřejmě lovil nějaký lektvar proti nevolnosti. O pár vteřin později už jí ho nabízel a Kate se namáhavě narovnala, než lektvar přijala.

Vypila ho na ex, zavřela oči a prodýchávala nevolnost spojenou s chutí přijaté tekutiny. Tentokrát úspěšně a když otevřela oči, neváhala se opřít o Severuse, který ji pomohl vpotácet se do domu, kde ji vmanévroval do obýváku a uložil na sedačku.

Kate znovu zavřela oči a její ruce se pevně obemkly kolem jejího lůna. Cítila ve svých očích slzy a nesnažila se je nijak potlačit. Málem vyskočila z kůže, když jí na čelo položil mokrý kapesník a široce rozevřela oči.
"Lež v klidu," instruoval ji měkkým hlasem, který téměř neslyšela, jak šeptal.

Zavrtěla hlavou a naléhavě se na něj dívala. Viděla v jeho očích, že je rozpolcený a zmatený - neměl nejmenší tušení, co po něm Kate chce. Ta si vnitřně nadávala, protože nemohla svůj hlas donutit k poslušnosti a zároveň ji naplňoval frustrovaný vztek.

Vzala jeho volnou ruku a přiložila si ji na břicho. Zřejmě se na ni pokusil chápavě podívat, ale Kate opět zavrtěla hlavou, když se pokusil promluvit. Naléhavěji přitiskla jeho ruku blíž a jasně viděla moment, kdy pochopil, co se mu snaží sdělit.

Chlad, který se mu kousavě nořil do rozprostřené dlaně.

51. Vyřčená tajemství (II/II)

11. září 2017 v 20:57 Spoutaní

WATTPAD

"No, jídlo bylo naprosto úžasné," zaslechla za sebou Kate Evu a usmála se na ni přes rameno.
Odložila další umytý talíř na odkapávač a opět ponořila ruce do bublinkové vody.

"Můžeš pochválit domácí skřítky v Bradavicích," odpověděla jí a automaticky se posunula, když ji slyšela přejít blíž.
"Pomůžu ti," nabídla se Eva a natáhla se po utěrce.

Kate vytáhla ruku z vody, až kolem poletovalo několik mýdlových bublinek a jediným mávnutím ruky odstranila utěrku z Evina dosahu. Ta se na ni nepěkně podívala a Kate rádoby káravě zavrtěla prstem, než opět ruku ponořila.

"Ty máš především odpočívat. Kolik dní ti zbývá do porodu?"
Periferně viděla, jak Eva protočila očima a opřela se o linku.

"Třináct, má drahá - to je ještě spousta času. Navíc jsem si jistá, že mytí nádobí je činnost, kterou běžně provozuju doma."
"Výborně - tak ji budeš provozovat pouze doma," odtušila s úsměvem Kate.

"Kate."
"Ano?"
"Je tu... něco, o co by ses se mnou chtěla podělit?"

Kate si dávala dobrý pozor, aby neztuhla uprostřed pohybu. Neodvážila se ale otočit k Evě. Promluvila tedy na opačnou stranu místnosti a vypustila vodu z umyvadla. Natáhla se po utěrce.

"Co tím myslíš?"
"Vypadáš opravdu šťastně."

Kate se po tom prohlášení prudce otočila a s ironickým úsměvem promluvila.
"To je má nálada indikátorem toho, že se něco děje? Běžně tedy vypadám jako rozzuřená mandragora?"

Eva se pousmála a Kate se opět odvrátila. Začala utírat talíře.
"Ty víš, že jsem to tak nemyslela," pronesla chlácholivě. "A taky mám tušení, že vím přesně, o co jde. Jen jsem doufala, že to uslyším od tebe."

Kate s povzdechem odložila talíř, když zaznamenala smutek i mírnou mrzutost v Evině hlase. Utřela si ruce a položila utěrku vedle talíře. Poté se k Evě otočila a chytila ji za ruce.

"Omlouvám se," pronesla upřímně. "Nikdy jsem neměla nikoho tak blízkého, jako tebe..."
"Myslíš přítelkyni?" zeptala se Eva.

Kate by se naštvala, kdyby ji popichovala, ale jasně v jejím hlase slyšela pouhou upřímnost.
"Přesně tak," přikývla tedy. "Nevím, jak takové věci... fungují mezi přítelkyněmi. Nejsem zvyklá se někomu zpovídat."
Eva jí stiskla ruce a věnovala drobný úsměv.

"Nechci tě tlačit do toho, abys mi to pověděla," řekla nakonec. "Jen jsem se nabízela, protože by to třeba ulevilo tobě - netahat to břemeno sama. A samozřejmě jsem tím chtěla nabídnout svou důvěru. Nešla bych to vyprávět někomu dalšímu."

Kate se na ni také usmála a než promluvila zhluboka se nadechla. Eva na ni povzbudivě mrkla a stiskla jejich ruce.
"V tom případě bych ti chtěla pogratulovat."

"Cože?" vypadlo z Evy překvapeně a její oči se rozšířily.
Kate se musela velmi držet, aby se její rty neroztáhly do úsměvu.
"Za několik měsíců se staneš kmotrou."

Eva chvíli vypadala jako ryba na suchu a Kate se starostlivě kousla do rtu v obavě, že zašla příiš daleko a špatně si vše, co jí Eva řekla, vyložila, ale poté se starší čarodějka rozesmála a objala Kate tak těsně, jak jí to její těhotenské bříško dovolovalo.

Kate musela uznat, že má pravdu. Opravdu se jí ulevilo.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Nestanovil předem žádné datum."
"To mě opravdu neuklidnilo, Severusi."

"Je pravděpodobné, že to nebude dřív, než za pár měsíců."
"Není přesvědčený o tom, že jsem těhotná? Neprocházel ti vzpomínky?" Kate si nemohla pomoci a neznít úzkostně.

"Procházel a jsem si jist, že nás z ničeho nepodezírá, jenže chce... hmatatelný důkaz," připustil s nepříjemnou grimasou Severus a nepřítomně přitiskl Kate blíž.

Ta pouze vzdychla a položila mu hlavu na rameno. Seděli na pohovce - tedy spíš Severus seděl a Kate ležela přitisknutá k jeho pravému boku. Po odchodu Cookových se rozhodli strávit zbytek večera u krbu.

Lektvarista usrkával ze své sklenice s červeným vínem, kterou mu Kate vehementně vnutila poté, co si sama nalila pomerančovou šťávu a Severus chtěl kvůli ní také abstinovat. Jediná zmínka o jeho brzy přijíždějících studentech mu rychle změnila názor.

"Přemýšlel jsem o tom, že bychom na štědrý den zůstali na Tkalcovské," vytrhl ji z myšlenek.
Kate mírně zvedla hlavu, aby na něj viděla.

"Máš něco v plánu?"
"Alespoň na jeden den vypadnout z hradu, než začne výuka."

Kate se usmála a přikývla. Poté její tvář opět zvážněla. Posadila se na paty a chytila jednu ze Severusových rukou. Už ve chvíli, kdy se od něj odtáhla, se na ni obezřetně díval. Pokusila se mu konejšivě stisknout ruku, ovšem bez efektu.

"Musím ti něco říct," začala a zamračila se, když odložil sklenku. "Nic závažného. Nebo... myslím, že ne."
"O co jde?" pobídl ji se známkou netrpělivosti v hlase.

"Řekla jsem Evě, že jsem těhotná," oznámila tedy a kousla se do rtu. "Vím, že jsme se dohodli, že se to nedozví nikdo, pro naše bezpečí, ale... je to Eva. A navíc to sama poznala ještě dřív, než jsem jí něco sama řekla!"

Nedíval se na ni, ale jeho tvář nijak neztemněla, což brala jako dobré znamení.
"Zlobíš se?" zeptala se tedy. "Já vím, měla jsem se tě nejdřív zeptat-"

"Nezlobím se. Je to tvá přítelkyně, měl jsem s tím počítat," odpověděl klidně a když se na ni podíval, překvapilo ji zaváhání, které mu vyčetla z tváře. "Také se musím k něčemu přiznat."
"K čemu?"

"Pověděl jsem to Minervě," připustil tiše.
Kate se úlevně usmála, což ho viditelně uklidnilo.
"V pořádku. Čekala jsem daleko horší zprávy."

"Rád bych si užil svátky alespoň jednou bez nějaké krize," oznámil jí otráveně a promnul si kořen nosu, když zahlédl její vyraz. "Ale to mi zřejmě nebude dopřáno. Co je to tentokrát, drahá ženo?"

Zcela ignorovala jeho iritovaný tón i výraz. Sama mu momentálně mohla konkurovat se svou bouřkovou tváří.
"Jde o Harryho. Víš, co jsi mi slíbil."
"Začínám svých slibů hořce litovat."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Nemůžu uvěřit, že si kazíme štědrý den už v sedm ráno."

Kate vehementně zaklepala na vstupní dveře a poté vrhla na svého muže přes rameno varovný pohled. Odhodlaně se otočila zpět, narovnala se a vystrčila bradu. Severus se k ní neochotně připojil a byl vděčný, že ho nenutila předstírat něco jiného než podráždění.

V chodbě za dveřmi se ozvaly kroky, které rezonovaly i skrze zavřené dveře a lektvarista doufal, že ze dvou starých přátel to bude vlkodlak, kdo jim otevře. Opravdu byl překvapen, když byly jeho prosby vyslyšeny.

Remus Lupin je přivítal s úsměvem, ale neskrývaným překvapením v očích. Kate to očividně brala jako pozvání, protože se protáhla kolem vlkodlaka dále do chodby, kde ihned skenovala své okolí. Severus se jí nemusel dívat do tváře, aby to z jejího postoje poznal.

"Lupine," zavrčel něco podobného pozdravu a prošel dovnitř.
"Severusi," odpověděl značně přívětivěji za ním vlkodlak a lektvarista za sebou uslyšel cvaknutí zámku. "Děje se něco?"

Severus nestihl odpovědět, Kate ho opět předstihla. Prudce se otočila a její oči byly podezíravě zúžené, když promluvila na Lupina.

"Kde je Harry?"
Lektvarista se také otočil, aby sledoval vlkodlakovu reakci. Remus opět překvapeně zamrkal, než opatrně odpověděl.
"Ve svém pokoji, zřejmě. Proč-"

Kate se opět obrátila a vyrazila ostrým tempem ke schodišti. Severus potlačil otrávený povzdech a raději pozvedl obočí vlkodlakovým směrem. Ten měl naštěstí tolik rozumu, aby za ní zavolal.

"Třetí patro, pokoj vlevo úplně na konci chodby."

Samozřejmě se mu nedostalo odpovědi a oba muži se spěšně vydali za Kate, která k lektvaristovu otrávení spěchala po schodech jako smyslů zbavená. Svou ruku měl stále na hůlce, kdyby se Kate podvrkla nohy nebo něco podobného.

Naštěstí byl alespoň tohoto ušetřeno a všichni se dostali bezpečně do třetího patra. Jeho žena ihned zamířila ke dveřím, které Lupin označil jako Potterovi, a zabušila na ně.

"Harry?"

Kate se trpělivě opřela o rám dveří a po chvíli se dveře tiše otevřely. Severus uviděl rozčepýřenou kštici a poté ho ihned upoutaly komicky rozšířené smaragdové oči. Potter neměl protentokrát na nose své brýle a jeho oči tak vynikly víc, než obvykle.

"Paní Snapeová?" Potterova otázka zněla naprosto šokovaně, což vzhledem k situaci bylo pochopitelné.

Spolu s Lupinem postoupili blíž a lektvarista si všimnul, jak Kate pečlivě zkoumá každý milimetr Potterovy kůže, jako by hledala nějaká fyzická zranění.

"Pane profesore, Remusi," pozdravil i oba příchozí a nervózně zaťukal prsty o dveře. Poté jeho hlas nabral úzkostný tón. "Stalo se něco?"

Severus si nemohl pomoci a odfrknul si, čímž zaujal Potterovu pozornost.
"Pouze paranoia mé ženy," odvětil suše a věnoval Kate další podrážděný pohled.

Ani se na něj nepodívala, zato Lupin na něj zíral s nepokrytou zvědavostí, která se Severusovi příčila. Doufal, že si Kate své nejistoty vyřídí rychle.

"Můžeme si promluvit?" zeptala se nakonec Pottera, ale její tón zcela postrádal jakoukoliv prosbu.
Potter viditelně zaváhal, ale poté ustoupil zpět do pokoje a pootevřel Kate dveře. Severusovi neušlo, že dveře otevřel dostatečně na to, aby mohla vejít Kate, ale ne natolik, aby to vypadalo jako pozvánka i pro Severuse s Lupinem.

Stejně by jim to nepomohlo, neboť Kate rázně vešla za Potterem a zabouchla dveře. Které dle tichého mumlání a poté nepříjemného ticha i zamknula. Severus odolal útrpnému vzdechnutí a vyrazil zpět ke schodům do přízemí, kde doufal, že najde nějakou láhev alkoholu. Zcela ztratil jakoukoliv chuť, aby podporoval nutnou abstinenci své ženy.

Lupin ho očekávaně následoval, ale vzhledem k tomu, že jim oběma nalil slušnou dávku skotské, Severus se rozhodl jeho přítomnost akceptovat. Oba muži pili překvapivě v družném tichu, čehož si lektvarista cenil, ovšem tušil, že vlkodlak nebude dlouho zticha.

Lupin zjevně přemýšlel, jak načít konverzaci, ale ušetřil ho té nepříjemnosti Black, když dovrávoral do kuchyně a zamířil k umyvadlu, kde pustil vodu a začal ji rovnou z kohoutku plnými doušky pít.

Severus se s pozvednutým obočím obrátil k Lupinovi, který vypadal, že by svého nejlepšího přítele nejraději praštil a poté, aby se rozevřela země a oba je spolkla. Black nevypadal, že by si vůbec všimnul lektvaristovy přítomnosti.

Ten se k bývalému zločinci ani nemusel přiblížit - i z té dálky na něm bylo poznat, že je stále intoxikovaný. Severuse na okamžik zmrazila hrůza, že se Black ve svém opileckém afektu obrátil s agresí na Pottera, ale poté si uvědomil, že kdyby tomu tak bylo, Lupin by to určitě nenechal jen tak a Kate by na svém studentovi něco poznala, když ho tak pečlivě kontrolovala.

"Kocovina, Blacku?" zvolal tedy nahlas, aby upoutal mužovu pozornost a dovolil si posměšný úšklebek, když se Blackova hlava úlekem zvedla a vrazila do police nad sebou.

Zmateně se otočil a mnul si temeno hlavy, přesto se jeho alkoholem opojená mysl rychle dokázala vzpamatovat a brzy se v jeho zarudlých očích objevil vztek. Zjevně ho ale i tak slabá grimasa značně vyčerpala, protože si přestal mnout temeno, ale přesunul svou ruku na spánek.

"Co tady děláš?" zachraptěl a Severusovi bylo jasné, že to mělo znít arogantně a rozezleně.

"Zcela očividně lituji svého rozhodnutí vydat ti Pettigrewa, když první věc, co uděláš, jakmile máš u sebe svého kmotřence je opít se do němoty," odpověděl s neskrývanou jedovatosti a poté se obrátil k Lupinovi. "Což mě mimochodem vede k otázce - proč tohle trpíš ty, Lupine? Opravdu jsem sázel na to, že Pottera udržíš v bezpečí alespoň ty."

Lupinovi probleskl v očích vztek i lítost, ale než stihl promluvit, předstihl ho Black, který se s opileckou nemotorností přesunul k Severusovi.

"Harry je v naprostým bezpečí, ty umaštěnče!" zavrčel na něj a snažil se na něj zamířit ukazováčkem, který se ale tak třásl, že nevypadal nijak výhružně.

Severus znechuceně odmrštil Blackův prst tak, že málem ztratil rovnováhu a musel o několik kroků ustoupit. Do bezpečné vzdálenosti, dle Severusova mínění.

"To vidím," ušklíbl se a odložil prázdnou sklenici. "Jak dlouho se schovává v ložnici, kterou jsi mu tak laskavě přidělil, aby se nemusel dívat na svého ožralého kmotra?"

"Od včerejšího večera," odpověděl mu klidně Lupin a vrhl na svého přítele varovný pohled, než se otočil zpět k lektvaristovi. "A můžu tě ujistit, že se Sirius... opil pouze včera večer."

"Jak uklidňující," odtušil s odkapávajícím sarkasmem a založil si ruce na hrudi, než se jeho zlostný pohled přesunul zpět na Blacka. "Co ti pověděl tak příšerného, že jsi se musel uchýlit ke svým zásobám alkoholu, než to přijmout jako chlap?"

Black na něj zavrčel a mávnutím ruky od sebe odehnal Lupina, který se ho bezúspěšně snažil vmanévrovat na barovou stoličku.

"Do Harryho ti nic není. A teď buď od té dobroty a vypadni z mého domu."
"Vzhledem k tomu, co jsem kvůli tomu klukovi podstoupil si dovolím nesouhlasit. Možná by ses měl zamyslet raději sám nad sebou - jsem si jist, že by Potter senior nebyl s tvým způsobem výchovy příliš šťastný, což?"

Tentokrát se Black zcela vytrhl svému příteli a vyrazil proti Severusovi, který hbitě tasil hůlku a zabodl ji do Blackova krku.

"Poslouchej mě dobře, čokle," zavrčel na něj s hlasem plným nenávisti. "Potterovi z tebe neudělali kmotra z toho důvodu, aby ses mohl ožrat, kdy se ti zlíbí, ale abys dohlédl na jejich syna, pokud oni nebudou moci. Hádej co? Teď jsou zrovna plně zaneprázdnění ve svém posmrtném životě, odkud na tebe nejspíš kroutí hlavami. Máš jít tomu klukovi vzorem, něco ho v životě naučit být tu pro něj."

Black do něj stejně strčil, byť měl pod krkem hůlku. Oba o krok poodstoupili, ale Severus svou hůlku zabodl těsněji, pokud to šlo.

"Sklapni, Srabusi," zasyčel na něj Black a Severus se odtáhnul obličejem, když pocítil závan alkoholu a zvratků. "Nebudeš mě tu poučovat, jak se mám chovat k vlastnímu kmotřenci. Harrymu je tady dobře - daleko líp, než by mu kdy mohlo být u těch zatracenejch mudlů. Vůbec nevíš, co by si James nebo Lily mohli myslet, tak o nich nežvaň, jako o starejch kámoších. Harry je v pohodě a očividně si potřebuje oddechnout od takovýho zatracenýho parchanta, jako jsi ty!"

Severus si odfrkl.
"Ani ty tomu sám nevěříš," ušklíbl se. "Tvrdíš, že jsi jeho kmotr? Dokaž to! Nebuď pro jednou zbabělec a chovej se jako dospělý!"

"Nepotřebuju tvoje rady!! křikl na něj vztekle Black. "Jako by nestačil, že si ho snažíš dostat pod palec ve škole, teď musíš i tady?"
"Možná je nakonec opravdu tak rozdílný od svého otce a dbá na dobré rady."

"Možná že je!" kříknul a rozhodil rukama s pološíleným úsměvem na tváři. "Brát si rady od smrtijeda, od Srabuse! Celou dobu nesklapne o tom, jaký štít se letos naučil, kterou techniku boje má použít a že mají konečně schopného učitele!-"

"Siriusi-" promluvil Remus, ale nestihl pokračovat.
Severus sklonil hůlku, ale jediný efekt byl v tom, že se k němu Black opět přiblížil, aby na něj mohl řvát z bližší vzdálenosti.

"Máš pravdu, zajímalo by mě, kdy se z něj stalo děcko, co stojí za zadkem svýho dřív nenáviděnýho profesora a visí mu na každé větě! Dostává odměny za to, že tě poslouchá? Kdyby tu byl James, tak by se za něj styděl!"
"Blacku!" zavrčel na něj Severus a ten konečně ztichnul.

Následoval lektvaristův pohled a otočil se na druhou stranu kuchyně. Tam stál Potter, zcela zaraženě a s výrazem odkopnutého štěněte. Kate, která stála tiše za ním, mu položila ruku na rameno, stiskla a naklonila se k jeho uchu, do nějž mu něco zašeptala a poté ho, stále šokovaného vyvedla ven z místnost. Přesto si neodpustila vzteklý pohled na Blacka.

Ten konečně vypadal dostatečně střízlivě a pokusil se vyrazit za svým kmotřencem. Zarazil ho překvapivě Lupin s nesmlouvavým a zklamaným výrazem, než sám vyrazil ze dveří. Severus Blacka ani trochu nelitoval a než vyrazil za svou ženou, utrousil jeho směrem poslední poznámku.

"Blahopřeju. Takhle zdevastovat nezletilé dítě se mi za celou kariéru nepodařilo."

51. Vyřčená tajemství (I/II)

11. září 2017 v 20:56 Spoutaní

WATTPAD

51. Vyřčená tajemství

Kate nepokojně přecházela po obýváku ve sklepeních. Neustále kontrolovala čas na hodinkách na svém levém zápěstí a s každou uplynulou minutou se její obavy zvyšovaly. Sama se snažila co nejvíc uklidnit, protože věděla, že stres rozhodně není dobrý pro jejich dítě.

Při té myšlence se neubránila drobnému úsměvu a pohlazení svého stále plochého bříška. Znovu se tedy zhluboka nadechla, posadila se do křesla vypolstrovaného kožešinou a natáhla si nohy směrem ke krbu, kde plápolal mírný oheň.

Nepřítomně si protahovala prsty skrze vlněné ponožky, zatímco zírala do plamenů a snažila se upokojit své roztěkané myšlenky. Přesto se neubránila dalšímu pohledu na své zápěstí. Ručička se stěží posunula, ale i tak ji svíral strach.

Když se ozvalo zaklepání na dveře, leknutím nadskočila a její ruka vyletěla k hůlce. Pomalu vstala a neslyšně přešla ke dveřím. Hůlku pevně svírala a prudce bušící srdce cítila až v krku. Obezřetně pootevřela dveře tak, aby dotyčný neviděl její hůlku, ale zároveň měla čas ji vytáhnout v případě potřeby.

Překvapením hůlku spustila, když se před ní objevila profesorka přeměňování.
"Dobrý večer," pozdravila ji bez jakéhokoliv náznaku nepřátelství v hlase.

Kate přenesla váhu na druhou nohu a hbitě schovala hůlku.
"Dobrý večer," odpověděla Kate a rozhlédla se po chodbě. "Severus tu zrovna není."

"Nepřišla jsem za Severusem," zněla odpověď a Kate překvapeně mrkla.
"Jak vám mohu pomoci?" zeptala se tedy a otevřela dveře v něčem, co by mohlo připomínat přijetí.

"Severus za mnou přišel než se přemístil a poprosil mne, abych vám dělala společnost, než se vrátí."
Kate se musela držet, aby se nezamračila nebo nerozesmála. V ten moment si nebyla jistá. Jedna věc ji ale přece zaujala.

"Poprosil vás?" zopakovala a nedokázala ze svého tónu odstranit pobavení.
Minervě cukly koutky v náznaku úsměvu, který byl na jejích tenkých rtech téměř neznatelný, ovšem Kate byla zvyklá dbát na detaily a zpozorovala ho.

"Hádám, že jsem použila velice silný výraz," připustila profesorka. "Nicméně jsem pochopila jeho krátké sdělení. Mohu dál?"

Kate poodstoupila téměř okamžitě. Neměla sice příliš náladu na to, aby si s někým povídala, nicméně oceňovala manželovu starost a nějaká ta společnost, než se vrátí, by jí mohla trochu zklidnit myšlenky.

Zavřela dveře a pokynula Minervě do obýváku, zatímco odspěchala do kuchyně. Vytáhla jednu z misek a nasypala do ní zbytek sušenek, které našla v kredenci a vrátila se do místnosti. Profesorka přeměňování mezitím pozorně zkoumala knihovnu, která stála vedle krbu.

Kate položila misku na stůl a obdržela pohled, který si vyložila jako vřelý.

"Kávu nebo čaj?"
"Čaj. Bylinkový, pokud smím."
"Samozřejmě."

Jakmile se znovu objevila v kuchyňce, Kate si uvědomila, že není tak napjatá z její společnosti, jak tomu bývalo u nečekaných hostů. Nebo u hostů, které neznala či k ní byli vyloženě nepřátelští. Něco na Minervině klidném postoji jí bránilo cítit se napjatě.

Přesto uspíšila hůlkou ohřev vody a brzy se objevila se dvěma šálky zpět v obýváku. Položila šálek s bylinkovým čajem před Minervu a sama se usadila zpět do křesla ke krbu. To, že jí nevadila čarodějčina přítomnost neznamenalo, že s ní bude sdílet jednu sedačku.

Minerva se vědoucně usmála a Kate pochopila, že nejedná příliš rafinovaně. Odkašlala si.
"Než cokoliv řeknete, dovolte mi promluvit, Kate," přerušila ji starší čarodějka, než stihla otevřít ústa.

Kate tedy přikývla a Minerva s mírným pokývnutím pokračovala.
"Chtěla bych se omluvit za své chování, když jsme se poprvé potkaly. Bylo to ode mne velice nemístné a neprávem jsem vás soudila."

Kate překvapeně otevřela ústa a zase je zavřela. Pohrávala si s uchem šálku, což byl jeden z jejích nervózních tiků, než promluvila.

"Nemusíte se omlouvat," začala tedy opatrně a váhavě. "Jednala jste jako každý jiný kouzelník v situaci, kdy potká smrtijeda."

Nedokázala se ovšem ironicky nepousmát, ale Minerva pouze vážně přikývla a nevypadala nijak dotčeně. Povzdechla si a odložila svůj šálek na stůl. Kate si povšimla, že již půlku vypila a potěšilo ji to.

"Víte, Kate, jsem profesorkou na této škole již velmi dlouho a od prvního dne, kdy jsem začala učit, jsem si předsevzala, že nebudu své studenty soudit. Bez ohledu na jejich inteligenci, zázemí, barvu pleti, sexuální orientaci,... chápete mne. A také jsem se snažila to stejné uplatnit i na své okolí. Bohužel jsem selhala."

Kate cítila sílu čarodějky před sebou. Neuhýbala pohledem, stále se jí dívala do očí. Kate tedy přikývla a to jí vyneslo letmé cuknutí koutků Minerviných úst.

"Má rodina měla... nešťastná setkání se smrtijedy. Spousta z nich nevyvázla se zdravým rozumem, někteří dokonce ztratili i život. Sama jsem byla svědkem několika takových akcí a naneštěstí to zastínilo můj zdravý úsudek. Už pouze při zmínce smrtijedů mám husí kůži a cítím nutkání popadnout svou hůlku a roztříštit nejbližší objekt," přiznala s ne příliš provinilým výrazem.

"Celkem jste shrnula mé pocity vůči mému otci," nemohla si odpustit komentář Kate.
Minerva se na ni podívala s vědoucným výrazem a poté ji překvapivě položila jednu dlaň na koleno.
"Chápu."

Přestože to bylo jediné slovo, bylo natolik upřímné, jak už Kate dlouho nic neslyšela. Minerva s menším zaváháním pokračovala.

"Po jednom ze setkání, na něž Severus nedorazil... objevily jsme - já a Poppy - na hranicích pozemků vaši matku, Kate."
Kate nedobrovolně ztuhla a odvrátila od Minervy pohled. Cítila zlost, nenávist i bolest, kterou si už nikdy nepřála zažívat.

"Omlouvám se-"
"Pokračujte," vyzvala ji Kate pevně a otočila se zpět k Minervě.
Ta přikývla.

"Byla v příšerném stavu... Když jsme ji dostaly na lůžko a začaly se všemi možnými kouzly, abychom ji udržely při životě. Jste jí velice podobná," prohlásila a v jejích očích byl vidět smutek. "Proto jsem si myslela, že ta žena, polomrtvá a opakující Severusovo jméno, jste vy."

Kate polkla, ale přesto to nepomohlo potlačit slzy, které se jí draly do očí. Nikdy se neptala Severuse, co se stalo na ošetřovně. Nechtěla ji vidět. Potřebovala si ji pamatovat živou, plnou podivně uklidňující energie.

"Tehdy jsem pochopila svou chybu, když jsme se naposledy viděly. Severus se přemístil na ošetřovnu a stačil mu jediný pohled na naše tváře, aby pochopil, co jsme si myslely, že se stalo. Viděla jsem to v jeho očích, Kate - jak se mu přímo před očima zhroutil život jako domeček z karet. To světlo, které se zčistajasna objevilo v jeho očích poté, co přišel jako ženatý muž po prázdninách do školy, najednou zhaslo. Bylo to příšerné."

Kate cítila, jak jí tiše kanou slzy po tváři, ale nesetřela je. Také odložila šálek a automaticky sevřela mírně vrásčitou ruku, která jí svírala koleno. Minervu to očividně povzbudilo.

"Nikdy jsem nevěřila, že ho tak ještě někdy uvidím. Poté, co umřela Lily-" zarazila se a pohlédla na Kate, jako by zkoumala, zda o tom může mluvit.
Kate donutila svůj hlas k poslušnosti.

"V pořádku. Vím o tom, že ji miloval... A stále miluje," dodala s mírně smutným úsměvem.
Minerva jí sevřela dlaně.

"Mohl ji milovat celým svým srdcem, ale pokud jsem se za ty roky naučila něco o Severusovi, pak je to fakt, že v jeho srdci je neuvěřitelné množství místa pro všechny, kteří jsou hodni jeho lásky. A dobře na něm vidím, jak velkou část jeho srdce jste si pro sebe zabrala vy."

Kate ta slova neuvěřitelně ukonejšila. Sama je podvědomě tušila, ale když byly vyřčeny nahlas a jinou osobou, než byla ona sama, dostaly najednou reálný tvar a formu. Neodolala pousmání a také mírného začervenání.

"To je ten důvod, proč jsem se sama málem zhroutila na té ošetřovně. Neměla jsem na to právo - vždyť jsem to nebyla já, kdo právě ztratil svou ženu tak ohyzdným způsobem. I když jsem to věděla a nechtěla jsem Severuse ještě zatěžovat svou vlastní vinou a smutkem, nemohla jsem se ovládnout. A pak se otočil s tím fanatickým leskem v očích a prohlásil, že to není snubní prsten jeho ženy, ale vaší matky."

Kate sáhla na přívěsek, na němž visel prsten a kam se právě zabodl pohled profesorky přeměňování.

"Vím, co jsem si tehdy slíbila. Jakmile vás Severus najde a mně se naskytne příležitost s vámi mluvit, musím se z celého srdce omluvit za to, jak jsem se chovala a nechala se unést předsudky. Viděla jsem na vlastní oči zlo, které smrtijedi konají... ale také jsem viděla vaši matku, která položila život za to, abyste vy mohla žít."

Kate již nepokrytě plakala a Minerva se po svém dlouhém proslovu elegantně zvedla a objala Kate ve svém náručí stejným způsobem, jakým to dělávala její matka. Mladší čarodějka se k ní přitiskla a s každou slzou se cítila volnější.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Severus si tiše nadával pod vousy, když mírně kulhal ztichlými a ztemnělými chodbami bradavického hradu směrem k jeho sklepním komnatám. Přestože ho bolel každý nerv v těle, jeho mysl byla lehká.

Celé setkání sice bylo dlouhé, ale dalo se to očekávat poté, co ministerstvo veřejně vyhlásilo rozsudek nad Peterem Pettigrewem. Každý smrtijed si odnesl minimálně tři mučící kletby, což byl snad nejmilosrdnější rozsudek, který kdy Pán zla svým poddaným udělil.

S menší námahou si otevřel dveře a co nejtišeji vstoupil do místnosti. Bylo už dávno po půlnoci a doufal, že Kate poslechla jeho radu a nečekala na něj. Nebo alespoň poslechla Minervu, na níž apeloval, aby Kate zahnala do postele, jakmile odbije desátá.

S tichým sykáním ze sebe sundal hábit a kriticky si prohlédl místa na své košili i kalhotách, kde se látka tiskla slepená krví k jeho tělu. S pomalým kulháním se vydal k ložnici, ale jeho levá noha se zapletla do šňůry, která vedla k vánočnímu stromku umístěném v rohu pokoje.

Severus hlasitě zaklel, když narazil do stolku a odkopl od sebe šňůru. Podrážděně si povzdechl a mírně zaklonil hlavu, když uslyšel otevření dveří do ložnice a následně se v obýváku rozsvítilo. Otočil se ke své ženě.
"Kate. Běž si lehnout, jenom se-"

Jeho žena přeběhla od dveří ložnice a objala ho tak prudce, až musel dva kroky odstoupit a opřít se o pohovku za sebou, aby udržel rovnováhu na své jedné jisté noze. Mírně syknul, když ho stiskla, ale přesto jí nedovolil odtáhnout se, když se o to pokusila.

"Omlouvám se. Jsi zraněný! Co se stalo?" naléhala na něj a její hlas mu rezonoval hrudí, kde měla opřený svůj obličej.
"Samozřejmě, že jsem," odvětil s mírným podrážděním.

Kate se odtáhla a Severusovy další poznámky odumřely na rtech. Očividně ji probudil, protože v jejích očích stále viděl známky spánku. Ale její oči byly doširoka otevřené a mísila se v nich úzkost se starostí.

Přejel jí rukama po ramenou v gestu, které si troufal tvrdit bylo uklidňující.
"Nejsem vážně zraněn. Běž si lehnout, ošetřím se a-"
"To můžu udělat já," zarazila ho ostřeji, než by od ní čekal.

Protočil očima, ale přikývnul. Kate stále pohledem přejížděla po jeho těle a hledala veškerá zranění. Jakmile se její oči znovu setkaly s jeho, pozvednul v jasném gestu obočí. Kate mírně poodstoupila, ale jednu ruku nechala položenou na jeho hrudi.

Dívala se na něj s takovým žárem, který u ní ještě neviděl. Celá její postava se chvěla s podivnou naléhavostí a v jejích očích zahlédl lesk, který znamenal jedině přicházející slzy. Otevřel ústa, aby ji opět uklidnil, ale její volná ruka vystřelila k jeho ústům a jeden její prsty se jemně, ale s dostatečným důrazem opřel o jeho rty. Zavrtěla hlavou.

"Miluju tě."

Opravdu nevěřil, že by ho kdy dokázala překvapit. Zjevně to byl její celoživotní cíl. Cítil, jak se mu překvapeně rozšířily oči a jeho ruce sklouzly z jejích ramen. Byl zcela neschopen slova a Kate opět mírně zavrtěla hlavou.

"Nemusíš mi to říct zpět. Vím, že nejsi... že nepotřebuješ zdůrazňovat, jak se cítíš. Já-"
"Taky tě miluji."

Zmlkla a část jeho já byla potěšena, že ji také dovedl něčím překvapit. Větší část jeho osobnosti jasně cítila své prudce bušící srdce a byl pouze vteřiny od toho, aby utekl z místnosti, jako malý kluk, když se jí rty roztáhly do širokého úsměvu.

Naprosto totožnému, jaký měla na tváři, když mu pověděla o jejich dítěti.

"Tak to se mi ulevilo," zašeptala viditelně klidnějším hlasem a když se k němu natáhla pro polibek, přitáhl si ji k sobě ve stejnou chvíli.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Eva a Joe přijdou kolem páté," oznámila mu, když vešla do laboratoře.

Něco zamručel v odpověď, zatímco se soustředil na odměřování přísad, takže mu ušel její pobavený pohled. Prošla kolem něj a posadila se vedle na barovou stoličku, kterou jí tam překvapivě dovolil ponechat.

Sice mu několik dní trvalo, než si zvykl na nežádoucí objekt v jeho cestě po laboratoři, ale po pár otlučených palců u nohou se stoličce již dokázal vyhýbat. Byť Kate nepřestal zdůrazňovat, jaký ďábelský výtvor na něj přichystala v jeho vlastní laboratoři.

"Co to bude?" optala se přidrzle a naklonila se nad kotlík.
Severus ji ihned strhl zpět, i když velice mírně a opatrně, jako panenku, a věnoval jí varovný pohled. Kate trochu otráveně přikývla.

"Napsala jsem Harrymu," pokračovala tedy ve svých zprávách, když pochopila, že se jí nedostane odpovědi.
Opět něco souhlasně zamručel a začal zuřivě míchat. Kate počkala, dokud kotlík neodstavil a neztlumil plamen, protože teprve poté se k ní otočil.

"Zněl... nějak podivně," pokračovala zamyšleně.
Severus nakrabatil obočí a mávnutím hůlky uklidil svou pracovní plochu.

"To jsi vydedukovala z jediného dopisu?" neodpustil si svou poznámku, ale ihned zvážněl, když se Kate ani nezamračila, ani po něm nevyjela, jak bylo u nich zvykem.

"Já nevím, Severusi," povzdechla si a rukou si posunovala nádobku s mločími ocásky po stole. "Prostě mi přišlo, že se něco děje."

"Nechceš mi doufám říct, že se nám podařilo vykroutit ho z prázdnin strávených u jeho příšerných příbuzných, aby trávil ještě horší prázdniny u svého kmotra?"

"Nevím, jen se mi prostě zdál... nebýt sám sebou," sama se zamračila a Severus ji odebral sklenici s ocásky.
Počkal, než se na něj podívá.

"Dobře. Pak tedy takto - přestaneš se o Pottera bát pro tento večer a pokud budeš i zítra mít pocit, že něco není v pořádku, vyrazím na Grimmauldovo náměstí."

Cítil, že si nezaslouží úsměv, kterým ho obdařila a už vůbec ne objetí za těch pár ne příliš uklidňujících slov, ale nehodlal si stěžovat. Když se od něj odtáhla, opět si rýpnul.

"Mám již předem avizovat domácí skřítky, aby přichystali večeři?"
Tentokrát se mu již dostalo dostatečné reakce. A rameno ho bolelo ještě dobrou půlhodinu poté, co ho praštila.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Promerlina!"
"Já vím, já vím," smála se Eva Kateině výrazu, když vcházela do dveří. "Jsem teď jako obří chodící velryba! Nemůžu se dočkat, až bude konečně na světě."

Kate se zasmála s ní a opatrně ji objala, což bylo opravdu náročné, vzhledem k jejímu vytrčenému břichu. Poté se Eva s úsměvem obrátila k Severusovi, který ji, jak Kate zahlédla zpoza Joeových zad, když ho objímala, velice opatrně přitiskl blíž.

To byly ty chvíle, kdy mu záviděla jeho dlouhé ruce. Odtáhla se od Joea, usmála se na něj a pokynula mu do jídelny, kam se už Eva se svou kačení chůzi těžce dopracovala. S povzdechnutím se usadila a pohladila si vystouplé bříško.

"Přísahám, že to tentokrát bude odrážeč," vydechla láskyplně.
Joe se zasmál a když kolem své ženy procházel, políbil ji na temeno hlavy, než se posadil vedle ní a propletli své prsty na desce stolu.

"To jsi říkala i o Tannerovi, a ten už jen při pokusu dostat ho na dětské košťátko řve jako pavián," zazubil se Joe.
"Velice chytrý chlapec," poznamenal Severus a podal smějící se Evě a Kate sklenice s vodou.

"Ale no tak, Severusi," uchechtl se Joe a s vděčným kývnutím přijal vlastní sklenici vody. "Všichni známe tvůj odpor k famfrpálu, ale nemusíš ho přenášet na mého syna."

"Pouze jsem mu nabídl daleko realističtější a rozumnější alternativy, Joe. Na těch by jsi u svého syna měl zapracovat."
"Tak moment..."

"Kde vůbec je Tanner?" ozvala se Kate a otočila se na Evu, zatímco se jejich manželé začali dohadovat.
Ta zavrtěla nad oběma muži hlavou, než se obrátila ke Kate.

"Dnes si ho u mě vyprosila má tchyně."
"Mohli jste ho vzít sebou. Víš, že nám tu nevadí," usmála se na ni Kate, ale Eva mávla rukou.

"Jen co jsem se zmínila, že s Joeym vyrážíme na večeři k přátelům, mohly se obě babičky porvat o to, kdo ho bude mít na starost."

"A ty jsi volila tchyni? Nebude ti to mít máma za zlé?"
"Té jsem Tannera slíbila na Nový rok," mrkla na ni spiklenecky Eva a obě ženy se zasmály.

Eva se poté na Kate zkoumavě zadívala, a ta se pod jejím pohledem musela donutit nevrtět. Cítila, jak ji srdce buší rychleji. Nemohla si to přece domyslet tak rychle nebo ano? Eva se po pár minutách ovšem jen opět usmála a s jiskřícíma očima promluvila.

"A jak to probíhá v práci?"
Katein podrážděný pohled Evu opět rozesmál.

50. Aliance (II/II)

3. září 2017 v 22:05 Spoutaní

WATTPAD

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Black měl pravdu.

Jeho žádost o svěření do péče se dostala k soudcům ministerstva teprve v pátek, ovšem vzhledem k publicitě a napětí ze strany tisku, byl jeho případ přednostně vyřešen. A ještě před úderem poledne mu na Grimmauldovo náměstí přišel rozsudek.

Dostal Pottera do péče.
Severus předpokládal, že by měl být spokojený. Koneckonců - to bylo cílem jejich akce. Ovšem nemohl si pomoct a přemýšlet, když pozoroval Pottera, jak vzrušeně štěbetá se svými přáteli u nebelvírského stolu.

"O co jde tentokrát, Severusi?" obrátila se k němu s téměř neslyšitelným povzdechem ve svém hlase Minerva. "Něco ohledně Siriuse Blacka?"

Nehádala. Přesně věděla, nad čím přemýšlí. Proto jen neznatelně kývnul a přesunul svůj pohled na zmijozelský stůl. Ihned se zastavil na svém kmotřenci a pozoroval ho. Nic nenaznačovalo tomu, že by se opět pokoušel... Nechtěl na to snad ani myslet.

"Víš, myslím si, že je dobré, že se nebude vracet k těm... mudlům," pokračovala, jako by nezachytila jeho pokus o únik z konverzace.
"Viděla jsi je?" zeptal se jí tedy, smířen, že se jí nezbaví.

"Jednou," odvětila, ale její hlas byl natolik naplněn znechucením a nepřátelstvím, až na ni Severus překvapeně pohlédl.
"Prosím, pokračuj," pobídl ji s úšklebkem a nabodl kus masa na svém talíři.
Minerva si otřela rty ubrouskem. Severusovy neušlo, jak tence její rty vypadaly.

"Den předtím, než k nim Albus přišel, předat jim Harryho, jsem se je rozhodla pozorovat," podle jejího úsměvu pochopil, že Albus o tom nevěděl, "Příšerní lidé, opravdu. Opravdu netuším, kdo z nich se mi hnusil víc. Snažila jsem se alespoň na Petunii najít něco pozitivního. Ostatně - byla to přeci jen Lilyina sestra. Marně jsem doufala, že jejich stejná krev bude znamenat i stejné chování. Po pár hodinách jsem již jen doufala, že se k Harrymu bude chovat alespoň slušně. Svého syna zbožňuje, o tom nepochybuji, ovšem s až přehnanou láskyplností, jestli mě chápeš."

Severus se ušklíbl a neodolal svému rýpnutí.
"Myslíš to, že ho nechává přejídat se do obezity, šikanovat mladší děti a platí mu předražené soukromé školy, kterým se nikdy nemůže vyrovnat nedostatkem inteligence?"

Minerva to přešla s náznakem pobaveného úsměvu. A pak přikývla.
"Ano, přesně tak. Víš, nedovedu si to představit. Jak se mohla celou tu dobu chovat k Harrymu tak..."
"Chápu," kývnul Severus, když větu nedokončila.

Také nebyl schopen Petunii popsat slovy. Tak příšerná byla. Už od dětství.
"Sama jsem nikdy nemohla mít děti," překvapila ho klidným hlasem, ale její oči se mírně zaleskly.
Severus sklonil hlavu.

"To je mi líto, Minervo."
Přikývla.

"Děkuji, Severusi. Chci tím jen říct," nadechla se s dalším poloúsměvem. "Nedovedu si to představit. Nikdy na to nemohu pohlížet jako matka, přirozeně, ale přesto... Byl malým bezbranným dítětem. Malé batole, které potřebuje mateřskou lásku a oni ho přehlíželi jako špínu na jejich podrážkách, protože byl jiný."

Severus odložil svůj příbor. Minerva se na něj nedívala a tak nerušeně pokračovala.
"Děti nemohou za své rodiče a nenesou zodpovědnost za věci, co se jim přihodí. Ale takhle... týrat dítě, které je s nimi navíc spřízněné krví," zavrtěla hlavou a pohlédla na něj. "Co bys dělal ty?"

Otočil se k ní, na její upřímně zvědavou tvář a svou odpovědí překvapil nejen ji, ale sám sebe.
"Doufám, že budu lepším otcem," pronesl tichým hlasem.

Minervě se komicky rozšířily oči a rty se jí od sebe nepatrně odtáhly. Což u ní znamenalo velké překvapení. Svůj výraz, ale rychle ovládla a rozhlédla se kolem. Nemusela. Severus to zběžně kontroloval po celou dobu jejich konverzace.

Nikdo jim nevěnoval pozornost a rozhodně by se je nepokoušel odposlouchávat. O to se Severus postaral svým nepřístupným zjevem. Navíc nehodlal Kate vystavit nebezpečí tím, že by to zaslechl někdo jim neprospěšný.

Minerva se k němu neznatelně naklonila.
"Kate...?"

Severus přikývnul a jeho koutky sebou neznatelně cukly. Na Minervině tváři se rozhostil drobný úsměv, který lektvaristu zahřál u srdce a profesorku přeměňování omladil o pár let. Otočila se ke svému talíři, aby k nim nepoutala pozornost.

"Gratuluji."
"Děkuji."
Kývla. Poté zaváhala, ale nakonec promluvila.

"Vyřiď své ženě mé pozdravy. A přání pevného-"
"-zdraví? Samozřejmě," odtušil ironicky.

Minerva se usmála poněkud nebezpečně.
"Chtěla jsem říct "sebeovládání". Bude ho potřebovat."

Zavládlo ticho a Minerva opět spokojeně ujídala mrkvový dort. Severus se na ni podezíravě podíval.
"...jsi si jistá, že tě klobouk měl zařadit do Nebelvíru?"
"Každý máme svá tajemství, Severusi."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Tak to bylo o dost lepší!" pochválila Harryho se širokým úsměvem, který jí nebelvír opětoval.
Harry se opět postavil, připravený na další kolo, ale Kate ho se zasmáním zadržela. Posadila se na židli a pokynula mu na místo naproti sobě. Poslechnul ji, ale vypadal mírně zklamaně. Kate mu věnovala další úsměv.

"Chápu, že po takovém úspěchu máš chuť na víc, ale mysli na své starší," poznamenala naoko zlobně a teatrálně se chytila za srdce. "Už nejsem nejmladší."

Harry se zasmál a Kate se cítila potěšeně. Za celou dobu, co pracovala s tímhle nebelvírem, se těšila každému náznaku, že se s ní cítí natolik v bezpečí a chová se uvolněně. Mrkla na hodinky, aby věděla, jak dlouho to ještě potrvá, než přijde Severus a opět promluvila.

"Vypadá to, že máme ještě deset minut a já se neodvažuju tě pustit dřív, než se ve dveřích objeví Severus," oznámila mu a šťouchla ho nohou do kotníku. "Jak se těšíš na prázdniny?"

Na jeho tváři se opět objevil úsměv a jeho oči zářily. Kate již dávno věděla, že je bude trávit u svého kmotřence, který ho má nyní oficiálně a legálně jako svého svěřence. Přesto bylo příjemné vidět, jakou z vývoje situace má radost právě Harry.

"Úplně poprvé se na ně těším," přiznal se a jeho úsměv trochu opadl. "Chci říct - nikdy to nebylo příšerný. A rozhodně ne od chvíle, co jsem přišel do Bradavic a trávil je tady. Ale když teď bude se Siriusem..."

"...je to něco jiného, než být s přáteli. Chápu," usmála se na něj povzbudivě. "Vánoce s rodinou jsou něco úplně jiného."
Harry přikývl a očividně zaváhal, zda má vyslovit svou otázku, načež Kate zakoulela očima a pozvedla obočí. To ho donutilo mluvit.

"A jaké budou vaše Vánoce?" zeptal se jí tedy.
Kate si nemohla pomoct. Na její tváři se opět usadil úsměv a téměř bezmyšlenkovitě se její ruka, která odpočívala na jejím klíně přesunula na bříško. Věnovala Harrymu zubatý úsměv, než odpověděla.

"Velké cestování - nechceme letošní Vánoce trávit v zimě a tak pojedeme do tepla. Však víš - aby Severus chytil nějaký bronz, než půjde znovu učit..."

Rozesmála se Harryho výrazu a on se k ní po chvíli přidal. Když se konečně uklidnili, Kate se s mírnou omluvou usmála ke dveřím, v nichž stál lektvarista s pozdviženým obočím. Harry ztichnul, jakmile Severus přešel místnost, ale i na jeho tváři ještě zůstala stopa veselí.

"Jsem rád, že se tak dobře bavíte," prohodil zcela ironicky, když k nim došel.
"Na tvůj účet to je vždycky zábava," neváhala Kate s odpovědí, na rtech stále úsměv.

"Nepochybně," odvětil suše Severus a obrátil se k Harrymu. "Můžete vyrazit, pane Pottere. Dobalit si poslední věci. Vlak vyjíždí brzy a před odjezdem se musí ještě vše zkontrolovat."

Dle jeho tónu Kate pochopila, že profesoři, musí vše zkontrolovat. Harry přikývnul, vstal ze židle a přešel do rohu, kde si odložil tašku. Kate také vstala a vyrazila k němu. Při cestě pohladila manželovu ruku a věnovala mu drobný úsměv.

Harry si přehodil tašku přes rameno a věnoval Kate rychlý úsměv, jako by měl stále obavu z reakce svého profesora. Kate tentokrát odolala protočení očima a se svým drobným úsměvem se k Harrymu přiblížila s rukama mírně rozevřenýma.

Nebelvír trochu váhavě vstoupil do jejího objetí, ale jakmile ho stiskla, opětoval jí ho. To ji donutilo k úsměv a když se od něj odtáhla, naoko se zatvářila zlostně.

"Co kdybyste všichni přestali růst? Po prázdninách mě taky budeš převyšovat o hlavu a na tomhle hradě bude jediný menší člověk profesor Kratiknot."

"Ano, nezapomeňte se přes prázdniny scvrknout, pane Pottere," ozvalo se za jejími zády ironicky. "Váš kmotřenec vás totiž zcela jistě nebude rozmazlovat všemi možnými jídly, které bude schopen sehnat se svým domácím skřítkem."

Kate, stále otočená zády, věnovala Harrymu další protočení očima, kterému se student pousmál. Pak Kate promluvila ke svému manželovi.

"Někdo by zřejmě opravdu měl vyrazit na dovolenou na sluníčko. Třeba by vitamín D pomohl i s tou nabručeností."
"Zavolám tvému otci, aby ji zaplatil."

Kate se rozesmála a otočila se k němu. Harry trochu nejistě zůstal stát za ní a Severusovy cukly koutky. Poté již vyškolil svůj výraz a podíval se na Harryho.

"Snažte se tentokrát nepřijít k úrazu, pane Pottere."
"Vynasnažím se, pane profesore."

"To mi dělá obavy," odfrkl si Severus, ale jeho slova nebyla nijak tvrdá.
"Pěkné prázdniny, Harry," ušetřila Harryho nutnosti přemýšlet nad odpovědí a znovu se usmála.

Položila mu ruku na rameno, které stiskla a pak s ním přešla ke dveřím, kde ho propustila. Harry se otočil zpět a mrkl na svého profesora.

"Pěkné vánoce, pane," řekl s mírnou váhavostí.
"I vám, pane Pottere," kývnul na něj lektvarista bez obvyklého úšklebku.

Harry přikývnul, usmál se na Kate, která mu úsměv oplatila a vyrazila do ztemnělých chodeb. Kate zavřela dveře a pomalým krokem přešla k Severusovi, který ji chytil kolem pasu a druhou ruku položil na její tvář.

Sehnul se k ní, zatímco ona se natáhla na špičky a políbili se. Když se odtáhli, Kate stále zářily oči a nepřítomně hladila svého muže po zádech. Pak se pousmála.

"Žádný Karibik?"
"A to jsem doufal, že budou klidné prázdniny."
Kate se zasmála a zavrtěla hlavou.

"Promiň, ale když teď nemůžu pít, doufala jsem v nějakou jinou... hmmm... zábavu."
Moc dobře viděla, jak jeho oči nepatrně zjemněly.

"Zábavu?" zopakoval jako by to bylo sprosté slovo a povytáhl obočí. "A co kdybys protentokrát myslela na mé duševní zdraví a nechala mě odpočinout si."

Pousmála se a přitáhla si ho k sobě.
"Myslím, že to bych mohla zvládnout."

50. Aliance (I/II)

3. září 2017 v 22:05 Spoutaní

WATTPAD

50. Aliance

Sevřel její ruku. Pevně.
V jeho očích se mihlo překvapení s mírou nedůvěry a jeho obočí se stáhlo k sobě. Kate měla v ústech vyprahlo a nedokázala se vzchopit k tomu, aby promluvila. Do ticha, které rušilo jen praskání ohně v krbu, pak vplul tiše jeho hluboký hlas.

"Jsi si jistá?"

Přikývla. Vzala si Severusův lektvar těsně předtím, než vyrazili na schůzi do Malfoy Manoru. Stále ještě cítila šimrání kolem svého břicha. Svou volnou a třesoucí rukou vyhrnula svou košili a odhalila již tlumenější, ale přesto zřetelnou rudou mlhu, která se kolem jejího břicha vznášela.

Její pohled se již při tom pohybu sklopil, takže se jí zadrhl dech, když se k její ruce připojila Severusova bledá a s precizností se položila na její a efektivně tak zastavila mírný třes. Kate nechala svou vlastní ruku proklouznout, sama překvapená, když ji Severus nechal a neodtáhnul se.

Znovu vzhlédla, ale lektvaristův pohled byl jako přibitý na jeho ruce, která nadále spočívala svým motýlím dotekem na jejím plochém břiše. Ale viděla jeho oči, mírně skryté pod řasami. Opět v nich byla stejná intenzita, kterou u něj vídala od chvíle, kdy se poprvé políbili.

Mohly být nebezpečné a nečitelné, když si to přál, ale když si dovolil strhnout své obranné zdi, jako nyní, byly hřejivé a plné intenzivní vášně. I Kate byla překvapena, jak silně dokáže cítit muž, který od dětství trénoval své emoce, aby je udržel pod kontrolou.

Ale zjištění vždy přichází později. Sama to věděla. Byť se mohla zdát společenská, vždy to byla jen hra. Nikdy nepochopíte hloubku citů u osamělých vlků, dokud vás nepustí k sobě. Nebo pokud nejste jedním z nich.

Její dech byl mělký a opatrný, jako by se ho bála vystrašit pouhým pozvednutím hrudníku a po jejích tvářích se tiše spustily slzy. Zvedl pohled, když mu jedná zrádná kapka padla na prst. Usmála se, aby ho ujistila o tom, z jakého důvodu pláče a její ruce se nyní bez váhání položily na jeho dlaň, která stále spočívala na jejím břiše.

Severus svou volnou ruku položil na její tvář, kde se spojovala s krkem a palcem jí lehce setřel slzy. Cítila teplo z obou jeho dlaní a nemohla si pomoct a nenatočit se k tomu lehkému dotyku na svém líci.

Opět bezmyšlenkovitě ho chytila za zápěstí a svými prsty ho pohladila. Jeho oči byly stále ponořené do jejích a měla pocit, že ji vřelost a klid, která z tmavých zorniček vyzařovala, obklopují jako teplá deka v zimních měsících.

Poprvé ho viděla zcela klidného a uvolněného. Věřila tomu, že to zvládnou. Na rtech se mu objevil náznak pousmání, ale jeho oči vypověděly vše. Prozradily jeho radost víc, než tušil. Kate se usmála široce, jako by jí nedokázalo nic na celém světě rozhodit. Ne v ten moment.

Jeho prsty se na jejím břiše roztáhly a jeho dlaň se pevně přitiskla blíž ke zdroji jejich štěstí.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"...a to znamená, že by tu záležitost měli mít vyřízenou do konce týdne! Chápeš to, Náměsíčníku?! V pátek už by konečně mohl celý ten tyjátr skončit. Harrymu bych mohl napsat hned po rozsudku. Chci říct, asi bych ho měl informovat dopředu, ale kdyby ten soud... Ne, přece by to nezamítli?"

"Siriusi, uklidni se. Tu žádost ti nemůžou zamítnout, ne zcela bezdůvodně. Podle kouzelnického zákoníku máš na to opatrovnictví stejný nárok, jako Lilyina sestra," usmál se s mírným zavrtěním nad přítelovým popocházením místností Remus Lupin.

"Navíc je celý ministerstvo vzhůru nohama. Však víš - vyřešení tak starýho případu!" přidala se na jeho stranu Tonksová, ale ihned zmlkla, když si uvědomila, co řekla.

Konečky jejích vlasů chytily ze žvýkačkově růžové narudlý odstín, stejně jako její tváře.
"Chci říct - nemyslím tím proti tobě nic špatnýho, já jen-"

Sirius nad tím mávnul rukou, aniž by se na ni podíval, ale na rtech měl široký úsměv, takže to Tonksová nechala být a raději se věnovala svému jídlu. Remus ale nadále pozoroval svého dlouholetého přítele, jak neustále přechází po pokoji a živě gestikuluje rukama, zatímco neustále mluví o ministerstvu.

Jako by se přes jedinou noc změnil v úplně jiného člověka, kterého Remus téměř nepoznával.

Jeho šedé oči, dříve zahalené obavami, najednou zářily, třebaže v nich stále přebývala jistá uštvanost a Remus se s bodnutím u srdce pomalu smiřoval s tím, že už tam možná bude navždycky. Poté, čím si Sirius prošel by ho to nemohlo překvapit.

Přesto to byla příjemná změna - společně se zářícíma očima a širokým úsměvem jeho obličej omládnul snad o všechny roky, která strávil v Azkabanu. Stejně jako jeho magie, která vibrovala elánem.

"Siriusi!" zarazil ho nakonec Remus, když se jeho přítel dostával do čím dál složitějších a nepravděpodobnějších scénářů. "Musíme vyrazit."

Sirius se zarazil a poté jeho tvář nabrala mírné vážnosti. Přikývl a vyrazil z místnosti ještě dřív, než se Remus stihnul zvednout ze židle. Ten si povzdechl a vrhl omluvný pohled směrem k Doře, která se na něj zvědavě dívala.

"Kam máte namířeno? Jdete pořádně oslavit první den svobody? To mě tedy mrzí, že nejsem na seznamu hostů," poškádlila ho hravým tónem, ale v jejích očích viděl zklamání.

"Nejdeme slavit," opravil ji tedy a její tvář se rozzářila. "Můžeme to oslavit, až přijdeme."
"Výborně!" vypískla a vyskočila ze židle.

Remus jen díky svým zostřeným reflexům stihnul zachytit talíře na konci stolu, které se začaly hroutit k zemi a postavil je raději na kuchyňskou linku. Tonksová mu věnovala další omluvný úsměv zpoza svých nyní rudých vlasů, než k němu přiběhla a políbila ho na tvář.

Pak byl na řadě on, aby mu tváře mírně zrůžověly nad tím gestem. Odkašlal si a pokývnul na ni s malým úsměvem, než vyrazil za Siriusem. Ten už byl oblečený ve svém venkovním plášti a jakmile spatřil Remuse, hodil mu jeho vlastní.

Vlkodlak ho bezděky chytil a oblékl se, nakloněný směrem od Siriuse, aby skryl své trapné červenání a jeho přítel neměl důvod si ho dobírat. Jakmile ovšem vyrazili z domu a umístili na sebe krycí kouzla vůči mudlům, přesně to se stalo.

"Takže - ty a má neteřinka?"
"Nejsi Dořin strýc, Siriusi. Ne přímo. Andromeda byla tvá sestřenka, takže jste vzdáleněji příbuzní," vyhnul se odpovědi Remus a rezolutně se odmítal podívat na svého přítele. Přesto viděl jeho široký úsměv koutkem oka.

"Dora," zopakoval Sirius s roky ztracenou škádlivostí, která na Remusově tváři vykouzlila úsměv a také podráždění.
"Siriusi, prosím - máme důležitější věci na probírání, než mě a Tonksovou," odtušil Remus.

"No jen se hned nečerti," pozvedl ruce do vzduchu v parodii na kapitulaci. Pak se poťouchle usmál. "Ale kvůli mně jí nemusíš přestat říkat Dora."

Remus se na to rozhodl neodpovídat a kývnul hlavou k uličce po jejich pravici. Sirius protočil očima, ale vyrazil požadovaným směrem a zatímco se jeho přítel obezřetně rozhlížel, začal si pískat.

"Siriusi!" sykl na něj co nejtišeji vlkodlak s rukou přiloženou k hůlce, která spočívala v jeho kapse pláště. "Nebylo by moudré přilákat pozornost."

"V ulici plné mudlů, kde se hodláme vloupat do jedné z garáží?" odvětil Sirius a udělal na něj obličej.
Remus otevřel ústa k odpovědi, ale nestihl promluvit.
"Doufal jsem, že i s tvou kapacitou mozku budeš vědět, že není dobré přilákat jakoukoliv pozornost."

Z konce ulice, k němuž došli, se ozval sarkastický hlas Severuse Snapea a dveře garáže, k níž mířili, se pootevřely. Remus praštil do Siriuse loktem, aby zmlkl a protáhl se do místnosti, jejíž velkou část zabíralo auto, které muselo patřit majiteli a v němž ještě včera večer ležel Peter Pettigrew.

Jakmile vešel, zvedla k němu pohled žena, jež seděla na druhé straně místnosti a s níž se včera setkali a Remus si neuvědomil, že si mírně masíruje nohu, dokud dotyčná nezbledla a obezřetně na něj nepohlédla. Sirius ho ovšem opět přerušil, než stihl promluvit.

"No, vzhledem k tomu, že jsi opět přivedl svou milou společnost ze včerejška, nevidím důvod k další hádce," prohlásil Sirius, který vešel a poslal ženě, sedící na jediné židli v místnosti, oslňující úsměv. "Dobrý večer, je mi potěšením."
"Nepochybně," odvětila s povytaženým obočím, jako by jí celá situace přišla otravná, ovšem se správnou měrou zábavy.

Sirius se přesto jen opět usmál a Remus si odkašlal, takže se k němu stočily všechny pohledy. Sáhl do kapsy a vytáhl předmět obalený několika vrstvami látky, který položil na stůl vedle ženy, jež mu věnovala letmý pohled, než se otočila opět k Remusovi.

"Co je to?"
Sirius, samozřejmě.
"Jen vracím něco, co mi nepatří," odpověděl mu klidně Remus, ale jeho pohled byl stále na ženě před ním.

Nijak nevypadala, že by ji to rozhodilo, ani že by se mu hodlala omluvit. Což ani nečekal. Spíš vypadala, že ho vyzývá k tomu, aby něco řekl. Sirius se stále díval stejně nechápavě, zatímco Severus se přesunul blíže a hleděl na Remuse varovným pohledem.

"Vy se už znáte?" zeptal se ho nakonec Sirius a Remus v jeho hlase dobře slyšel výtku i překvapení.
Zamrkal a otočil se s pozdviženým obočím ke svému příteli.
"Chceš říct, že si ji nepamatuješ?" zeptal se Remus se směsicí nevěřícnosti a pobavení.

"Jsem si jistej, že bych si takovou krásku pamatoval. Obzvlášť, pokud by byla v přítomnosti Snapea," řekl a vyslal jejím směrem další úsměv.
Remuse překvapilo, že se na Siriuse zamračili oba dva, ale odpověděl mu.

"Tak nějak jsem doufal, že si budeš pamatovat někoho, kdo po tobě vrhá kletby," prohodil a poté se podíval na Kate. "Nebo hází stříbrné dýky."

Remus přesně viděl, kdy si jeho přítel spojil všechny indicie a jeho tělo se napjalo. Otočil se rozzuřeně ke Kate, která vstala, jenže se mezi ně postavil Snape, který si ruce založil pevně na hrudi a ostře se na Siriuse podíval.

Ten mu pohled plamenně oplácel.
"Takže ty se kamarádíš s dalšíma smrtijedama? Co jiného jsme od tebe koneckonců měli čekat?" odfrkl si s jízlivostí Sirius.

"Nápodobně," odsekla k Siriusově a Remusově překvapení žena a vrhla na bývalého vězně nepříjemný pohled. "Zajištění svobody zřejmě není něco, za co se děkuje smrtijedům, co?"

"Tak hele-"
"Klid, prosím!" zarazil je Remus se zdviženýma rukama a otočil se k ženě. "Neměl jsem v úmyslu rozpoutat kvůli tomuhle hádku."

"Na to je trochu pozdě!" vyštěkl Sirius a vytáhnul hůlku. "Tahle mrcha tě chtěla zabít!"
Ženě se zalesklo nenávistně v očích, ale byl to Severus, který vytáhnul hůlku a postavil se Siriusovi naproti.

"Ani to nezkoušej, čokle."
"Myslíš, že mě vyděsíš?"
"Ne. Ale pokud tu hůlku neschováš, bude tohle také tvůj poslední den na svobodě."

"Pánové!" vložil se do toho opět Remus a mrkl prosebně na čarodějku, která se mu pohled pouze lhostejně oplatila.
Pro merlina, klidně by je nechala se pozabíjet! I když, Remus mrkl na kouzelníky stojící proti sobě, zřejmě věřila, že Severus vyhraje.

"Já bojovala na jedné straně, vy na druhé," pokrčila nakonec rameny a vrhla na Siriuse podrážděný pohled. "Buďte si oba naštvaní, jak chcete, je mi to celkem fuk, nicméně byste se mohli přinejmenším chovat slušně potom, co jsme vám naservírovali Červíčka na stříbrném podnose."

S tím nemohli argumentovat, ovšem Sirius vypadal, že by to i přesto udělal a proto se slova raději rychle ujal Remus, aby nastolil alespoň zdánlivé příměří. Otočil se k ženě.

"Omlouvám se. Raději bych to celé tedy začal znovu-"
"Jak milé," ušklíbl se Severus, ale Remus ho ignoroval.
"-a formálně se představil," dopověděl a vyslal lektvaristovi jeden ze svých káravých profesorských pohledů, jak je nazval Sirius.

Lektvarista si odfrkl, ale odložil hůlku. Remus se s jasným pohledem v očích podíval na svého přítele, který svou zbraň složil méně ochotně. Poté se obrátil zpět k čarodějce, která ho sledovala pronikavýma očima.

"Remus Lupin," řekl proto s malým úsměvem a podal jí ruku.
Chvíli si ji prohlížela, než do ní vložila svou a pevně stiskla. Na jejím obličeji se objevil velice pobavený úsměv, když promluvila.

"Catherine Snapeová."

xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"To snad není možný."
"Siriusi-"
"Remusi tohle je nějakej alternativní vesmír, ve kterým jsme se ocitli, a kde je všechno úplně naopak."

"Siriusi, poslouchej-"
"Nevěříš snad tomu, že- Je to Snape, promerlina! Jak vůbec-"

"Siriusi!" vyštěknul šeptem, jak nejvíc si dovolil, a podíval se směrem na dveře garáže. Zevnitř se ovšem, očekávaně, neozvaly žádné zvuky.
"Náměsíčníku," parodoval ho podrážděně Sirius, ale nechal ho mluvit.

"Byl bys tak laskavý a přestal se chovat jako malý spratek? Severus je členem Řádu a-"
"A očividně se dokázal pěkně činit, když si našel takovou-"
Neudržel se. Praštil ho do ramene. Pořádně.

Sirius zasyčel a ublíženě na něj pohlédl, než se do jeho očí vkradl vztek. Remus si povzdechl a přejel si dlaní po tváři, jako by chtěl ze sebe jedním dotekem stáhnout veškeré starosti. Když ruku sklonil a čelil zlobnému pohledu svého přítele, věděl, že se mu to nepodařilo.

"Tohle se nás naprosto netýká, Siriusi. Severus je ženatý, tohle je jeho žena. Tečka. To není důvod, proč jsme se tu sešli."
"Ale-"

"Dovedeš se alespoň patnáct minut chovat jako normální příčetný kouzelník a vést konverzaci? Nebo tu na mě počkáš venku, zatímco s nimi promluvím?"
"Zvládnu, promerlina. Vydržel jsem se svojí matkou, tohle nemůže být horší," zavrčel na něj Sirius a zamířil ke dveřím.

Nezapomněl přitom Remuse trefit silou do ramene, když procházel kolem. Remus to ignoroval a následoval ho zpět do garáže, kde se do nich ihned zabodly Severusovy tmavé zorničky plné jízlivosti a Catherinin nezúčastněný pohled, který mu připomínal Siriuse v prvním ročníku.

Zaplašil veškeré myšlenky, aby se mohl soustředit na přítomnost. Ta byla důležitá. Proto byli tady.
"Takže můžeme pokračovat?" prohodil s nezměrným sarkasmem Severus.

Remus zarazil Siriuse rukou, kterou ho praštil do hrudi, když se natahoval po hůlce. To vyvolalo pobavení nejen u Severuse, ale i u jeho ženy.

"Samozřejmě," prohlásil za ně za oba Remus.
"Výborně," odvětil suše lektvarista. "Jsem rád, že se vracíme zpět k podstatným věcem. Vymazali jste po našem odchodu Pettigrewovi vzpomínky?"

Sirius po něm šlehnul podrážděným pohledem, ale Remus se rozhodl svého přítele ignorovat a celou věc co nejrychleji odbýt.

"Samozřejmě," přikývnul a pohlédnul na Kate. "Předpokládám, že jste zahladili stopy v Malfoy Manoru?"
Kate přikývla, na Siriuse nepohlédla. Ruce měla pevně zkřížené na hrudi a celý její postoj vyzařoval nedůvěrou vůči nim dvěma.

"Postarali jsme se o vřavu, abychom unikli podezření při chytání Krysy a pak jsme se připojili. Alibi máme, kamery v Manoru nemají a skřítci budou mlčet," vysvětlila s daleko větší obšírností, než od ní čekal.

"A nějaké jiné problémy? Nebo překážky?"
Oba se na sebe podívali, a když se otočili zpět, promluvil Severus.

"Pokud jste nezvorali vymazání jeho paměti," při tom na něj Sirius zavrčel a Remus odolal nutkání ho praštit, "pak by neměl být žádný problém. Jak jste ho dopravili na ministerstvo?"

Tentokrát se po sobě podívali Sirius s Remusem a odpověděl za ně za oba Remus. Neušel mu mírně napjatý postoj obou Snapeových.

"Pod neviditelným pláštěm, který nám půjčil Harry," načal opatrně Remus a rychle mrknul na Siriuse. Ten se očividně rozhodl nechat mluvení na něm. "První pracovník, na kterého jsme narazili, nás dovedl k ministrovi a-"

"Mohli jste dát anonymní tip," přerušila ho Kate a mírně se zamračila. "Nemuseli jste riskovat."
"Měli jsme sebou Červíčka, dát si dohromady dvě a dvě zvládnou i ministerští pracovníci," ušklíbl se Sirius.

"To jistě. Ale taky na vás mohli okamžitě zaútočit, než byste se stihli vzpamatovat a Pettigrew mohl utéct," opáčila Kate, čímž Siriuse efektivně sklapla.

Remus opatrně sledoval Severuse, který na svou manželkou koukal se samolibostí a určitou náklonností. Jejich pohledy se rychle střetly, neboť Severus měl na takové věci vždy čich a zamračil se na něj.

"Oprostili tě od všeho?" zeptal se s nehranou lhostejností lektvarista Siriuse, ale stále se díval na Remuse. Varovně.
"Potom co prošli Červíčkovy vzpomínky na mě nemají nic. Podle mých advokátů to bude trvat, než ministerstvo rozhodne o soudním vyrovnání, ale rozhodně na tom utrpí velké škody. A tisk si smlsne."

"Vynechali jste naše jména?" zeptala se Kate a Remus se na ni podíval s mírným obdivem.
"Samozřejmě," potvrdil jí opět.
"A Potter?" zeptal se okamžitě Severus a díval se tentokrát na Siriuse.

Ten si frustrovaně promnul spánek.
"Jsme v pořadí," citoval ironicky ministerskou poradkyni pro sociální odbor. "Nedají nám vědět dřív, než v pátek."

"A udali jste Dursleyovi?" otázala se opět Kate a Remus v jejich očích překvapeně rozpoznal zlobu. "Tím byste určitě uspíšili proces. Ani ministerstvo nebere na lehkou váhu týrání dětí. Obzvláště těch... výjimečných."

Vyměnila si pohled se Severusem, ale Sirius si toho nevšimnul. Zíral do podlahy a jeho pohled byl zastřený.

"Napadlo mě to. Jenže tím bych do toho namočil Harryho pořádně. Věštec by se to ihned domákl od prvního zaměstnance ministerstva, co by byl přítomen a pak by se to rozneslo po Bradavicích..."
"Rozhodně to nebude první publicita, kterou Potter zažije," odfrkl si Severus.

"Neřekla bych, že si ji ale nějak užívá," namítla Kate s pohledem upřeným na Severuse. "bylo by lepší se tomu vyhnout. Pak by se stal ve škole ještě větším terčem, než už je."

"Harry nesnáší publicitu," zavrčel na lektvaristu Sirius a úspěšně tím přerušil Remuse, který se chtěl na něco zeptat. "Pokud sis toho ještě nevšiml."

"Myslím, že kdybychom mu dali na výběr mezi nechtěnou publicitou a vrácením se na prázdniny k Dursleyovým, uhádnul bych, co vybere," odvětil mrazivě Severus. "Nebo ti na jeho bezpečí nezáleží tak moc, jak tvrdíš?"

Sirius vyrazil vpřed, ale Remus ho zachytil, než stihnul vyvolat rvačku a obrátil se k Kate.
"Odkud tak dobře znáš Harryho?" zeptal se jí zvědavě. "Pokud vím nejsi členkou profesorského sboru."

Přesto se podíval na Severuse, u něhož si to chtěl potvrdit. Lektvarista protočila očima, ale mírně zavrtěl hlavou. Remus se podíval zpět na Kate, která mu pohled vracela. V sevřených rtech jí cuklo, jako by nechtěla na otázku vůbec odpovídat-

"Učím ho nitrobranu."
Nebo předpokládala reakci, kterou tím vyvolá.
"COŽE?!" vykřiknul Sirius a vytrhl se Remusovi.

Než ho stihl zarazit, vrhnul se na Kate. Krok od ní ho zarazila hůlka, která se mu zabodla ke krku. Hněvivě se otočil k Severusovi, ale ten na něj shlížel s mnohem větší agresivitou, než s jakou se Sirius obrátil na jeho ženu.

"Ustup. Hned," nařídil mu hlasem, který byl tichý jako šepot, ale přesto se do nich zabodnul jako dýka nože.

Sirius překvapivě poslechnul. A to už si Remus myslel, že přišel o veškerý pud sebezáchovy. Věnoval svému příteli zlostný pohled, než se otočil ke Kate. Ta promluvila, než se stihl byť jen nadechnout.

"A to jsem si myslela, že budeš rád," odtušila Siriusovým směrem. "Někdo ho musí naučit bránit svou mysl před Ním."
"V pořádku," odpověděl Remus dřív, než stihl Sirius protestovat.

Rozhostilo se ticho, kde si Remus a Sirius vyměňovali dlouhé pohledy, zatímco Snapeovi na ně mlčky a bez hnutí shlíželi. Poté opět promluvil Severus.

"Ministerská kontrola?"
"Zrušena. Během prázdnin se hodlají zaobírat Pettigrewem a klidnit naštvanou kouzelnickou populaci," odpověděl Remus.

"Pak jsme probrali vše," uzavřel to bez okolků Severus a s děsivou synchronizací vyrazili ze dveří.
"Chápeš-" začal Sirius, ale Remus sebral zabalenou dýku ze stolu a vyběhl za dvojicí, než se stihla přemístit.

Byli téměř na konci ulice, ale když za sebou uslyšeli běžící kroky, zastavili se a otočili čelem k němu. Remus se mírně vydýchal a podal mlčky Kate zabalenou zbraň. Ta se podívala na Severuse, než pomalu přešla k Remusovi a převzala si zabalený předmět.

K vlkodlakově překvapení ihned začala rozmotávat kusy materiálu, které házela na zem. Jakmile se objevila dýka, opatrně ji vytáhla a prohlížela si ji pod světlem pouliční lampy. Remus v jejích očích jasně viděl obezřetnost, s jakou si ji prohlížela.

"Opravdu je to ona," ujistil ji s drobným úsměvem, který se obešel bez jakékoliv reakce z její strany.
Po jeho slovech vytáhla hůlku a zamumlala pár latinských slov tak tiše, že je Remus neslyšel, ale podle záře, kterou najednou začal vydávat nůž, pochopil, že to byl nějaký typ identifikačního kouzla.

Opět byl překvapen, když její výraz zjemněl a drobnou rukou pohladila rukojeť i čepel. Pochopl, že ta dýka pro ni znamenala hodně. Zřejmě byla součástí rodinného dědictví. Remus sjel pohledem na lektvaristu, který Kate mlčky sledoval, ale když si uvědomil, že je také sledován, vzhlédl a střetl se s vlkodlakovým pohledem.

Kývnul na něj a Remus mu kývnutí oplatil. Poté překvapeně mrknul na Kate, protože mu položila ruku na loket. V jejím pohledu byl jasně vidět vděk.

"Děkuji," pronesla upřímně.
"Není zač."

Kývla na něj a odstoupila zpět k Severusovi. Dýku si připevnila k pásku, kde zahlédl lesk dalších bodných zbraní. Ani jeden z nich se na něj nepodíval, když odcházel a Remus se otočil, když se objali, protože se cítil jako vetřelec, že je pozoruje.

Věděl, když kráčel zpět do garáže k Siriusovi, že na přemístění byl takový fyzický kontakt přehnaný. Přesto byl překvapeně vděčný ženě, která po něm vrhla stříbrnou dýku, že se byla schopná dostat pod Severusovu tvrdou hroší kůži.