50. Aliance (I/II)

3. září 2017 v 22:05 |  Spoutaní

WATTPAD

50. Aliance

Sevřel její ruku. Pevně.
V jeho očích se mihlo překvapení s mírou nedůvěry a jeho obočí se stáhlo k sobě. Kate měla v ústech vyprahlo a nedokázala se vzchopit k tomu, aby promluvila. Do ticha, které rušilo jen praskání ohně v krbu, pak vplul tiše jeho hluboký hlas.

"Jsi si jistá?"

Přikývla. Vzala si Severusův lektvar těsně předtím, než vyrazili na schůzi do Malfoy Manoru. Stále ještě cítila šimrání kolem svého břicha. Svou volnou a třesoucí rukou vyhrnula svou košili a odhalila již tlumenější, ale přesto zřetelnou rudou mlhu, která se kolem jejího břicha vznášela.

Její pohled se již při tom pohybu sklopil, takže se jí zadrhl dech, když se k její ruce připojila Severusova bledá a s precizností se položila na její a efektivně tak zastavila mírný třes. Kate nechala svou vlastní ruku proklouznout, sama překvapená, když ji Severus nechal a neodtáhnul se.

Znovu vzhlédla, ale lektvaristův pohled byl jako přibitý na jeho ruce, která nadále spočívala svým motýlím dotekem na jejím plochém břiše. Ale viděla jeho oči, mírně skryté pod řasami. Opět v nich byla stejná intenzita, kterou u něj vídala od chvíle, kdy se poprvé políbili.

Mohly být nebezpečné a nečitelné, když si to přál, ale když si dovolil strhnout své obranné zdi, jako nyní, byly hřejivé a plné intenzivní vášně. I Kate byla překvapena, jak silně dokáže cítit muž, který od dětství trénoval své emoce, aby je udržel pod kontrolou.

Ale zjištění vždy přichází později. Sama to věděla. Byť se mohla zdát společenská, vždy to byla jen hra. Nikdy nepochopíte hloubku citů u osamělých vlků, dokud vás nepustí k sobě. Nebo pokud nejste jedním z nich.

Její dech byl mělký a opatrný, jako by se ho bála vystrašit pouhým pozvednutím hrudníku a po jejích tvářích se tiše spustily slzy. Zvedl pohled, když mu jedná zrádná kapka padla na prst. Usmála se, aby ho ujistila o tom, z jakého důvodu pláče a její ruce se nyní bez váhání položily na jeho dlaň, která stále spočívala na jejím břiše.

Severus svou volnou ruku položil na její tvář, kde se spojovala s krkem a palcem jí lehce setřel slzy. Cítila teplo z obou jeho dlaní a nemohla si pomoct a nenatočit se k tomu lehkému dotyku na svém líci.

Opět bezmyšlenkovitě ho chytila za zápěstí a svými prsty ho pohladila. Jeho oči byly stále ponořené do jejích a měla pocit, že ji vřelost a klid, která z tmavých zorniček vyzařovala, obklopují jako teplá deka v zimních měsících.

Poprvé ho viděla zcela klidného a uvolněného. Věřila tomu, že to zvládnou. Na rtech se mu objevil náznak pousmání, ale jeho oči vypověděly vše. Prozradily jeho radost víc, než tušil. Kate se usmála široce, jako by jí nedokázalo nic na celém světě rozhodit. Ne v ten moment.

Jeho prsty se na jejím břiše roztáhly a jeho dlaň se pevně přitiskla blíž ke zdroji jejich štěstí.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"...a to znamená, že by tu záležitost měli mít vyřízenou do konce týdne! Chápeš to, Náměsíčníku?! V pátek už by konečně mohl celý ten tyjátr skončit. Harrymu bych mohl napsat hned po rozsudku. Chci říct, asi bych ho měl informovat dopředu, ale kdyby ten soud... Ne, přece by to nezamítli?"

"Siriusi, uklidni se. Tu žádost ti nemůžou zamítnout, ne zcela bezdůvodně. Podle kouzelnického zákoníku máš na to opatrovnictví stejný nárok, jako Lilyina sestra," usmál se s mírným zavrtěním nad přítelovým popocházením místností Remus Lupin.

"Navíc je celý ministerstvo vzhůru nohama. Však víš - vyřešení tak starýho případu!" přidala se na jeho stranu Tonksová, ale ihned zmlkla, když si uvědomila, co řekla.

Konečky jejích vlasů chytily ze žvýkačkově růžové narudlý odstín, stejně jako její tváře.
"Chci říct - nemyslím tím proti tobě nic špatnýho, já jen-"

Sirius nad tím mávnul rukou, aniž by se na ni podíval, ale na rtech měl široký úsměv, takže to Tonksová nechala být a raději se věnovala svému jídlu. Remus ale nadále pozoroval svého dlouholetého přítele, jak neustále přechází po pokoji a živě gestikuluje rukama, zatímco neustále mluví o ministerstvu.

Jako by se přes jedinou noc změnil v úplně jiného člověka, kterého Remus téměř nepoznával.

Jeho šedé oči, dříve zahalené obavami, najednou zářily, třebaže v nich stále přebývala jistá uštvanost a Remus se s bodnutím u srdce pomalu smiřoval s tím, že už tam možná bude navždycky. Poté, čím si Sirius prošel by ho to nemohlo překvapit.

Přesto to byla příjemná změna - společně se zářícíma očima a širokým úsměvem jeho obličej omládnul snad o všechny roky, která strávil v Azkabanu. Stejně jako jeho magie, která vibrovala elánem.

"Siriusi!" zarazil ho nakonec Remus, když se jeho přítel dostával do čím dál složitějších a nepravděpodobnějších scénářů. "Musíme vyrazit."

Sirius se zarazil a poté jeho tvář nabrala mírné vážnosti. Přikývl a vyrazil z místnosti ještě dřív, než se Remus stihnul zvednout ze židle. Ten si povzdechl a vrhl omluvný pohled směrem k Doře, která se na něj zvědavě dívala.

"Kam máte namířeno? Jdete pořádně oslavit první den svobody? To mě tedy mrzí, že nejsem na seznamu hostů," poškádlila ho hravým tónem, ale v jejích očích viděl zklamání.

"Nejdeme slavit," opravil ji tedy a její tvář se rozzářila. "Můžeme to oslavit, až přijdeme."
"Výborně!" vypískla a vyskočila ze židle.

Remus jen díky svým zostřeným reflexům stihnul zachytit talíře na konci stolu, které se začaly hroutit k zemi a postavil je raději na kuchyňskou linku. Tonksová mu věnovala další omluvný úsměv zpoza svých nyní rudých vlasů, než k němu přiběhla a políbila ho na tvář.

Pak byl na řadě on, aby mu tváře mírně zrůžověly nad tím gestem. Odkašlal si a pokývnul na ni s malým úsměvem, než vyrazil za Siriusem. Ten už byl oblečený ve svém venkovním plášti a jakmile spatřil Remuse, hodil mu jeho vlastní.

Vlkodlak ho bezděky chytil a oblékl se, nakloněný směrem od Siriuse, aby skryl své trapné červenání a jeho přítel neměl důvod si ho dobírat. Jakmile ovšem vyrazili z domu a umístili na sebe krycí kouzla vůči mudlům, přesně to se stalo.

"Takže - ty a má neteřinka?"
"Nejsi Dořin strýc, Siriusi. Ne přímo. Andromeda byla tvá sestřenka, takže jste vzdáleněji příbuzní," vyhnul se odpovědi Remus a rezolutně se odmítal podívat na svého přítele. Přesto viděl jeho široký úsměv koutkem oka.

"Dora," zopakoval Sirius s roky ztracenou škádlivostí, která na Remusově tváři vykouzlila úsměv a také podráždění.
"Siriusi, prosím - máme důležitější věci na probírání, než mě a Tonksovou," odtušil Remus.

"No jen se hned nečerti," pozvedl ruce do vzduchu v parodii na kapitulaci. Pak se poťouchle usmál. "Ale kvůli mně jí nemusíš přestat říkat Dora."

Remus se na to rozhodl neodpovídat a kývnul hlavou k uličce po jejich pravici. Sirius protočil očima, ale vyrazil požadovaným směrem a zatímco se jeho přítel obezřetně rozhlížel, začal si pískat.

"Siriusi!" sykl na něj co nejtišeji vlkodlak s rukou přiloženou k hůlce, která spočívala v jeho kapse pláště. "Nebylo by moudré přilákat pozornost."

"V ulici plné mudlů, kde se hodláme vloupat do jedné z garáží?" odvětil Sirius a udělal na něj obličej.
Remus otevřel ústa k odpovědi, ale nestihl promluvit.
"Doufal jsem, že i s tvou kapacitou mozku budeš vědět, že není dobré přilákat jakoukoliv pozornost."

Z konce ulice, k němuž došli, se ozval sarkastický hlas Severuse Snapea a dveře garáže, k níž mířili, se pootevřely. Remus praštil do Siriuse loktem, aby zmlkl a protáhl se do místnosti, jejíž velkou část zabíralo auto, které muselo patřit majiteli a v němž ještě včera večer ležel Peter Pettigrew.

Jakmile vešel, zvedla k němu pohled žena, jež seděla na druhé straně místnosti a s níž se včera setkali a Remus si neuvědomil, že si mírně masíruje nohu, dokud dotyčná nezbledla a obezřetně na něj nepohlédla. Sirius ho ovšem opět přerušil, než stihl promluvit.

"No, vzhledem k tomu, že jsi opět přivedl svou milou společnost ze včerejška, nevidím důvod k další hádce," prohlásil Sirius, který vešel a poslal ženě, sedící na jediné židli v místnosti, oslňující úsměv. "Dobrý večer, je mi potěšením."
"Nepochybně," odvětila s povytaženým obočím, jako by jí celá situace přišla otravná, ovšem se správnou měrou zábavy.

Sirius se přesto jen opět usmál a Remus si odkašlal, takže se k němu stočily všechny pohledy. Sáhl do kapsy a vytáhl předmět obalený několika vrstvami látky, který položil na stůl vedle ženy, jež mu věnovala letmý pohled, než se otočila opět k Remusovi.

"Co je to?"
Sirius, samozřejmě.
"Jen vracím něco, co mi nepatří," odpověděl mu klidně Remus, ale jeho pohled byl stále na ženě před ním.

Nijak nevypadala, že by ji to rozhodilo, ani že by se mu hodlala omluvit. Což ani nečekal. Spíš vypadala, že ho vyzývá k tomu, aby něco řekl. Sirius se stále díval stejně nechápavě, zatímco Severus se přesunul blíže a hleděl na Remuse varovným pohledem.

"Vy se už znáte?" zeptal se ho nakonec Sirius a Remus v jeho hlase dobře slyšel výtku i překvapení.
Zamrkal a otočil se s pozdviženým obočím ke svému příteli.
"Chceš říct, že si ji nepamatuješ?" zeptal se Remus se směsicí nevěřícnosti a pobavení.

"Jsem si jistej, že bych si takovou krásku pamatoval. Obzvlášť, pokud by byla v přítomnosti Snapea," řekl a vyslal jejím směrem další úsměv.
Remuse překvapilo, že se na Siriuse zamračili oba dva, ale odpověděl mu.

"Tak nějak jsem doufal, že si budeš pamatovat někoho, kdo po tobě vrhá kletby," prohodil a poté se podíval na Kate. "Nebo hází stříbrné dýky."

Remus přesně viděl, kdy si jeho přítel spojil všechny indicie a jeho tělo se napjalo. Otočil se rozzuřeně ke Kate, která vstala, jenže se mezi ně postavil Snape, který si ruce založil pevně na hrudi a ostře se na Siriuse podíval.

Ten mu pohled plamenně oplácel.
"Takže ty se kamarádíš s dalšíma smrtijedama? Co jiného jsme od tebe koneckonců měli čekat?" odfrkl si s jízlivostí Sirius.

"Nápodobně," odsekla k Siriusově a Remusově překvapení žena a vrhla na bývalého vězně nepříjemný pohled. "Zajištění svobody zřejmě není něco, za co se děkuje smrtijedům, co?"

"Tak hele-"
"Klid, prosím!" zarazil je Remus se zdviženýma rukama a otočil se k ženě. "Neměl jsem v úmyslu rozpoutat kvůli tomuhle hádku."

"Na to je trochu pozdě!" vyštěkl Sirius a vytáhnul hůlku. "Tahle mrcha tě chtěla zabít!"
Ženě se zalesklo nenávistně v očích, ale byl to Severus, který vytáhnul hůlku a postavil se Siriusovi naproti.

"Ani to nezkoušej, čokle."
"Myslíš, že mě vyděsíš?"
"Ne. Ale pokud tu hůlku neschováš, bude tohle také tvůj poslední den na svobodě."

"Pánové!" vložil se do toho opět Remus a mrkl prosebně na čarodějku, která se mu pohled pouze lhostejně oplatila.
Pro merlina, klidně by je nechala se pozabíjet! I když, Remus mrkl na kouzelníky stojící proti sobě, zřejmě věřila, že Severus vyhraje.

"Já bojovala na jedné straně, vy na druhé," pokrčila nakonec rameny a vrhla na Siriuse podrážděný pohled. "Buďte si oba naštvaní, jak chcete, je mi to celkem fuk, nicméně byste se mohli přinejmenším chovat slušně potom, co jsme vám naservírovali Červíčka na stříbrném podnose."

S tím nemohli argumentovat, ovšem Sirius vypadal, že by to i přesto udělal a proto se slova raději rychle ujal Remus, aby nastolil alespoň zdánlivé příměří. Otočil se k ženě.

"Omlouvám se. Raději bych to celé tedy začal znovu-"
"Jak milé," ušklíbl se Severus, ale Remus ho ignoroval.
"-a formálně se představil," dopověděl a vyslal lektvaristovi jeden ze svých káravých profesorských pohledů, jak je nazval Sirius.

Lektvarista si odfrkl, ale odložil hůlku. Remus se s jasným pohledem v očích podíval na svého přítele, který svou zbraň složil méně ochotně. Poté se obrátil zpět k čarodějce, která ho sledovala pronikavýma očima.

"Remus Lupin," řekl proto s malým úsměvem a podal jí ruku.
Chvíli si ji prohlížela, než do ní vložila svou a pevně stiskla. Na jejím obličeji se objevil velice pobavený úsměv, když promluvila.

"Catherine Snapeová."

xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"To snad není možný."
"Siriusi-"
"Remusi tohle je nějakej alternativní vesmír, ve kterým jsme se ocitli, a kde je všechno úplně naopak."

"Siriusi, poslouchej-"
"Nevěříš snad tomu, že- Je to Snape, promerlina! Jak vůbec-"

"Siriusi!" vyštěknul šeptem, jak nejvíc si dovolil, a podíval se směrem na dveře garáže. Zevnitř se ovšem, očekávaně, neozvaly žádné zvuky.
"Náměsíčníku," parodoval ho podrážděně Sirius, ale nechal ho mluvit.

"Byl bys tak laskavý a přestal se chovat jako malý spratek? Severus je členem Řádu a-"
"A očividně se dokázal pěkně činit, když si našel takovou-"
Neudržel se. Praštil ho do ramene. Pořádně.

Sirius zasyčel a ublíženě na něj pohlédl, než se do jeho očí vkradl vztek. Remus si povzdechl a přejel si dlaní po tváři, jako by chtěl ze sebe jedním dotekem stáhnout veškeré starosti. Když ruku sklonil a čelil zlobnému pohledu svého přítele, věděl, že se mu to nepodařilo.

"Tohle se nás naprosto netýká, Siriusi. Severus je ženatý, tohle je jeho žena. Tečka. To není důvod, proč jsme se tu sešli."
"Ale-"

"Dovedeš se alespoň patnáct minut chovat jako normální příčetný kouzelník a vést konverzaci? Nebo tu na mě počkáš venku, zatímco s nimi promluvím?"
"Zvládnu, promerlina. Vydržel jsem se svojí matkou, tohle nemůže být horší," zavrčel na něj Sirius a zamířil ke dveřím.

Nezapomněl přitom Remuse trefit silou do ramene, když procházel kolem. Remus to ignoroval a následoval ho zpět do garáže, kde se do nich ihned zabodly Severusovy tmavé zorničky plné jízlivosti a Catherinin nezúčastněný pohled, který mu připomínal Siriuse v prvním ročníku.

Zaplašil veškeré myšlenky, aby se mohl soustředit na přítomnost. Ta byla důležitá. Proto byli tady.
"Takže můžeme pokračovat?" prohodil s nezměrným sarkasmem Severus.

Remus zarazil Siriuse rukou, kterou ho praštil do hrudi, když se natahoval po hůlce. To vyvolalo pobavení nejen u Severuse, ale i u jeho ženy.

"Samozřejmě," prohlásil za ně za oba Remus.
"Výborně," odvětil suše lektvarista. "Jsem rád, že se vracíme zpět k podstatným věcem. Vymazali jste po našem odchodu Pettigrewovi vzpomínky?"

Sirius po něm šlehnul podrážděným pohledem, ale Remus se rozhodl svého přítele ignorovat a celou věc co nejrychleji odbýt.

"Samozřejmě," přikývnul a pohlédnul na Kate. "Předpokládám, že jste zahladili stopy v Malfoy Manoru?"
Kate přikývla, na Siriuse nepohlédla. Ruce měla pevně zkřížené na hrudi a celý její postoj vyzařoval nedůvěrou vůči nim dvěma.

"Postarali jsme se o vřavu, abychom unikli podezření při chytání Krysy a pak jsme se připojili. Alibi máme, kamery v Manoru nemají a skřítci budou mlčet," vysvětlila s daleko větší obšírností, než od ní čekal.

"A nějaké jiné problémy? Nebo překážky?"
Oba se na sebe podívali, a když se otočili zpět, promluvil Severus.

"Pokud jste nezvorali vymazání jeho paměti," při tom na něj Sirius zavrčel a Remus odolal nutkání ho praštit, "pak by neměl být žádný problém. Jak jste ho dopravili na ministerstvo?"

Tentokrát se po sobě podívali Sirius s Remusem a odpověděl za ně za oba Remus. Neušel mu mírně napjatý postoj obou Snapeových.

"Pod neviditelným pláštěm, který nám půjčil Harry," načal opatrně Remus a rychle mrknul na Siriuse. Ten se očividně rozhodl nechat mluvení na něm. "První pracovník, na kterého jsme narazili, nás dovedl k ministrovi a-"

"Mohli jste dát anonymní tip," přerušila ho Kate a mírně se zamračila. "Nemuseli jste riskovat."
"Měli jsme sebou Červíčka, dát si dohromady dvě a dvě zvládnou i ministerští pracovníci," ušklíbl se Sirius.

"To jistě. Ale taky na vás mohli okamžitě zaútočit, než byste se stihli vzpamatovat a Pettigrew mohl utéct," opáčila Kate, čímž Siriuse efektivně sklapla.

Remus opatrně sledoval Severuse, který na svou manželkou koukal se samolibostí a určitou náklonností. Jejich pohledy se rychle střetly, neboť Severus měl na takové věci vždy čich a zamračil se na něj.

"Oprostili tě od všeho?" zeptal se s nehranou lhostejností lektvarista Siriuse, ale stále se díval na Remuse. Varovně.
"Potom co prošli Červíčkovy vzpomínky na mě nemají nic. Podle mých advokátů to bude trvat, než ministerstvo rozhodne o soudním vyrovnání, ale rozhodně na tom utrpí velké škody. A tisk si smlsne."

"Vynechali jste naše jména?" zeptala se Kate a Remus se na ni podíval s mírným obdivem.
"Samozřejmě," potvrdil jí opět.
"A Potter?" zeptal se okamžitě Severus a díval se tentokrát na Siriuse.

Ten si frustrovaně promnul spánek.
"Jsme v pořadí," citoval ironicky ministerskou poradkyni pro sociální odbor. "Nedají nám vědět dřív, než v pátek."

"A udali jste Dursleyovi?" otázala se opět Kate a Remus v jejich očích překvapeně rozpoznal zlobu. "Tím byste určitě uspíšili proces. Ani ministerstvo nebere na lehkou váhu týrání dětí. Obzvláště těch... výjimečných."

Vyměnila si pohled se Severusem, ale Sirius si toho nevšimnul. Zíral do podlahy a jeho pohled byl zastřený.

"Napadlo mě to. Jenže tím bych do toho namočil Harryho pořádně. Věštec by se to ihned domákl od prvního zaměstnance ministerstva, co by byl přítomen a pak by se to rozneslo po Bradavicích..."
"Rozhodně to nebude první publicita, kterou Potter zažije," odfrkl si Severus.

"Neřekla bych, že si ji ale nějak užívá," namítla Kate s pohledem upřeným na Severuse. "bylo by lepší se tomu vyhnout. Pak by se stal ve škole ještě větším terčem, než už je."

"Harry nesnáší publicitu," zavrčel na lektvaristu Sirius a úspěšně tím přerušil Remuse, který se chtěl na něco zeptat. "Pokud sis toho ještě nevšiml."

"Myslím, že kdybychom mu dali na výběr mezi nechtěnou publicitou a vrácením se na prázdniny k Dursleyovým, uhádnul bych, co vybere," odvětil mrazivě Severus. "Nebo ti na jeho bezpečí nezáleží tak moc, jak tvrdíš?"

Sirius vyrazil vpřed, ale Remus ho zachytil, než stihnul vyvolat rvačku a obrátil se k Kate.
"Odkud tak dobře znáš Harryho?" zeptal se jí zvědavě. "Pokud vím nejsi členkou profesorského sboru."

Přesto se podíval na Severuse, u něhož si to chtěl potvrdit. Lektvarista protočila očima, ale mírně zavrtěl hlavou. Remus se podíval zpět na Kate, která mu pohled vracela. V sevřených rtech jí cuklo, jako by nechtěla na otázku vůbec odpovídat-

"Učím ho nitrobranu."
Nebo předpokládala reakci, kterou tím vyvolá.
"COŽE?!" vykřiknul Sirius a vytrhl se Remusovi.

Než ho stihl zarazit, vrhnul se na Kate. Krok od ní ho zarazila hůlka, která se mu zabodla ke krku. Hněvivě se otočil k Severusovi, ale ten na něj shlížel s mnohem větší agresivitou, než s jakou se Sirius obrátil na jeho ženu.

"Ustup. Hned," nařídil mu hlasem, který byl tichý jako šepot, ale přesto se do nich zabodnul jako dýka nože.

Sirius překvapivě poslechnul. A to už si Remus myslel, že přišel o veškerý pud sebezáchovy. Věnoval svému příteli zlostný pohled, než se otočil ke Kate. Ta promluvila, než se stihl byť jen nadechnout.

"A to jsem si myslela, že budeš rád," odtušila Siriusovým směrem. "Někdo ho musí naučit bránit svou mysl před Ním."
"V pořádku," odpověděl Remus dřív, než stihl Sirius protestovat.

Rozhostilo se ticho, kde si Remus a Sirius vyměňovali dlouhé pohledy, zatímco Snapeovi na ně mlčky a bez hnutí shlíželi. Poté opět promluvil Severus.

"Ministerská kontrola?"
"Zrušena. Během prázdnin se hodlají zaobírat Pettigrewem a klidnit naštvanou kouzelnickou populaci," odpověděl Remus.

"Pak jsme probrali vše," uzavřel to bez okolků Severus a s děsivou synchronizací vyrazili ze dveří.
"Chápeš-" začal Sirius, ale Remus sebral zabalenou dýku ze stolu a vyběhl za dvojicí, než se stihla přemístit.

Byli téměř na konci ulice, ale když za sebou uslyšeli běžící kroky, zastavili se a otočili čelem k němu. Remus se mírně vydýchal a podal mlčky Kate zabalenou zbraň. Ta se podívala na Severuse, než pomalu přešla k Remusovi a převzala si zabalený předmět.

K vlkodlakově překvapení ihned začala rozmotávat kusy materiálu, které házela na zem. Jakmile se objevila dýka, opatrně ji vytáhla a prohlížela si ji pod světlem pouliční lampy. Remus v jejích očích jasně viděl obezřetnost, s jakou si ji prohlížela.

"Opravdu je to ona," ujistil ji s drobným úsměvem, který se obešel bez jakékoliv reakce z její strany.
Po jeho slovech vytáhla hůlku a zamumlala pár latinských slov tak tiše, že je Remus neslyšel, ale podle záře, kterou najednou začal vydávat nůž, pochopil, že to byl nějaký typ identifikačního kouzla.

Opět byl překvapen, když její výraz zjemněl a drobnou rukou pohladila rukojeť i čepel. Pochopl, že ta dýka pro ni znamenala hodně. Zřejmě byla součástí rodinného dědictví. Remus sjel pohledem na lektvaristu, který Kate mlčky sledoval, ale když si uvědomil, že je také sledován, vzhlédl a střetl se s vlkodlakovým pohledem.

Kývnul na něj a Remus mu kývnutí oplatil. Poté překvapeně mrknul na Kate, protože mu položila ruku na loket. V jejím pohledu byl jasně vidět vděk.

"Děkuji," pronesla upřímně.
"Není zač."

Kývla na něj a odstoupila zpět k Severusovi. Dýku si připevnila k pásku, kde zahlédl lesk dalších bodných zbraní. Ani jeden z nich se na něj nepodíval, když odcházel a Remus se otočil, když se objali, protože se cítil jako vetřelec, že je pozoruje.

Věděl, když kráčel zpět do garáže k Siriusovi, že na přemístění byl takový fyzický kontakt přehnaný. Přesto byl překvapeně vděčný ženě, která po něm vrhla stříbrnou dýku, že se byla schopná dostat pod Severusovu tvrdou hroší kůži.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Inka | E-mail | 4. září 2017 v 17:34 | Reagovat

Siriusovo správanie ma občas vie vytočiť, ale inak super kapitola, vďaka.

2 Romi | 5. září 2017 v 8:49 | Reagovat

[1]: Ano, Siriusovo chování takové bývá :D Já děkuji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama