50. Aliance (II/II)

3. září 2017 v 22:05 |  Spoutaní

WATTPAD

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Black měl pravdu.

Jeho žádost o svěření do péče se dostala k soudcům ministerstva teprve v pátek, ovšem vzhledem k publicitě a napětí ze strany tisku, byl jeho případ přednostně vyřešen. A ještě před úderem poledne mu na Grimmauldovo náměstí přišel rozsudek.

Dostal Pottera do péče.
Severus předpokládal, že by měl být spokojený. Koneckonců - to bylo cílem jejich akce. Ovšem nemohl si pomoct a přemýšlet, když pozoroval Pottera, jak vzrušeně štěbetá se svými přáteli u nebelvírského stolu.

"O co jde tentokrát, Severusi?" obrátila se k němu s téměř neslyšitelným povzdechem ve svém hlase Minerva. "Něco ohledně Siriuse Blacka?"

Nehádala. Přesně věděla, nad čím přemýšlí. Proto jen neznatelně kývnul a přesunul svůj pohled na zmijozelský stůl. Ihned se zastavil na svém kmotřenci a pozoroval ho. Nic nenaznačovalo tomu, že by se opět pokoušel... Nechtěl na to snad ani myslet.

"Víš, myslím si, že je dobré, že se nebude vracet k těm... mudlům," pokračovala, jako by nezachytila jeho pokus o únik z konverzace.
"Viděla jsi je?" zeptal se jí tedy, smířen, že se jí nezbaví.

"Jednou," odvětila, ale její hlas byl natolik naplněn znechucením a nepřátelstvím, až na ni Severus překvapeně pohlédl.
"Prosím, pokračuj," pobídl ji s úšklebkem a nabodl kus masa na svém talíři.
Minerva si otřela rty ubrouskem. Severusovy neušlo, jak tence její rty vypadaly.

"Den předtím, než k nim Albus přišel, předat jim Harryho, jsem se je rozhodla pozorovat," podle jejího úsměvu pochopil, že Albus o tom nevěděl, "Příšerní lidé, opravdu. Opravdu netuším, kdo z nich se mi hnusil víc. Snažila jsem se alespoň na Petunii najít něco pozitivního. Ostatně - byla to přeci jen Lilyina sestra. Marně jsem doufala, že jejich stejná krev bude znamenat i stejné chování. Po pár hodinách jsem již jen doufala, že se k Harrymu bude chovat alespoň slušně. Svého syna zbožňuje, o tom nepochybuji, ovšem s až přehnanou láskyplností, jestli mě chápeš."

Severus se ušklíbl a neodolal svému rýpnutí.
"Myslíš to, že ho nechává přejídat se do obezity, šikanovat mladší děti a platí mu předražené soukromé školy, kterým se nikdy nemůže vyrovnat nedostatkem inteligence?"

Minerva to přešla s náznakem pobaveného úsměvu. A pak přikývla.
"Ano, přesně tak. Víš, nedovedu si to představit. Jak se mohla celou tu dobu chovat k Harrymu tak..."
"Chápu," kývnul Severus, když větu nedokončila.

Také nebyl schopen Petunii popsat slovy. Tak příšerná byla. Už od dětství.
"Sama jsem nikdy nemohla mít děti," překvapila ho klidným hlasem, ale její oči se mírně zaleskly.
Severus sklonil hlavu.

"To je mi líto, Minervo."
Přikývla.

"Děkuji, Severusi. Chci tím jen říct," nadechla se s dalším poloúsměvem. "Nedovedu si to představit. Nikdy na to nemohu pohlížet jako matka, přirozeně, ale přesto... Byl malým bezbranným dítětem. Malé batole, které potřebuje mateřskou lásku a oni ho přehlíželi jako špínu na jejich podrážkách, protože byl jiný."

Severus odložil svůj příbor. Minerva se na něj nedívala a tak nerušeně pokračovala.
"Děti nemohou za své rodiče a nenesou zodpovědnost za věci, co se jim přihodí. Ale takhle... týrat dítě, které je s nimi navíc spřízněné krví," zavrtěla hlavou a pohlédla na něj. "Co bys dělal ty?"

Otočil se k ní, na její upřímně zvědavou tvář a svou odpovědí překvapil nejen ji, ale sám sebe.
"Doufám, že budu lepším otcem," pronesl tichým hlasem.

Minervě se komicky rozšířily oči a rty se jí od sebe nepatrně odtáhly. Což u ní znamenalo velké překvapení. Svůj výraz, ale rychle ovládla a rozhlédla se kolem. Nemusela. Severus to zběžně kontroloval po celou dobu jejich konverzace.

Nikdo jim nevěnoval pozornost a rozhodně by se je nepokoušel odposlouchávat. O to se Severus postaral svým nepřístupným zjevem. Navíc nehodlal Kate vystavit nebezpečí tím, že by to zaslechl někdo jim neprospěšný.

Minerva se k němu neznatelně naklonila.
"Kate...?"

Severus přikývnul a jeho koutky sebou neznatelně cukly. Na Minervině tváři se rozhostil drobný úsměv, který lektvaristu zahřál u srdce a profesorku přeměňování omladil o pár let. Otočila se ke svému talíři, aby k nim nepoutala pozornost.

"Gratuluji."
"Děkuji."
Kývla. Poté zaváhala, ale nakonec promluvila.

"Vyřiď své ženě mé pozdravy. A přání pevného-"
"-zdraví? Samozřejmě," odtušil ironicky.

Minerva se usmála poněkud nebezpečně.
"Chtěla jsem říct "sebeovládání". Bude ho potřebovat."

Zavládlo ticho a Minerva opět spokojeně ujídala mrkvový dort. Severus se na ni podezíravě podíval.
"...jsi si jistá, že tě klobouk měl zařadit do Nebelvíru?"
"Každý máme svá tajemství, Severusi."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Tak to bylo o dost lepší!" pochválila Harryho se širokým úsměvem, který jí nebelvír opětoval.
Harry se opět postavil, připravený na další kolo, ale Kate ho se zasmáním zadržela. Posadila se na židli a pokynula mu na místo naproti sobě. Poslechnul ji, ale vypadal mírně zklamaně. Kate mu věnovala další úsměv.

"Chápu, že po takovém úspěchu máš chuť na víc, ale mysli na své starší," poznamenala naoko zlobně a teatrálně se chytila za srdce. "Už nejsem nejmladší."

Harry se zasmál a Kate se cítila potěšeně. Za celou dobu, co pracovala s tímhle nebelvírem, se těšila každému náznaku, že se s ní cítí natolik v bezpečí a chová se uvolněně. Mrkla na hodinky, aby věděla, jak dlouho to ještě potrvá, než přijde Severus a opět promluvila.

"Vypadá to, že máme ještě deset minut a já se neodvažuju tě pustit dřív, než se ve dveřích objeví Severus," oznámila mu a šťouchla ho nohou do kotníku. "Jak se těšíš na prázdniny?"

Na jeho tváři se opět objevil úsměv a jeho oči zářily. Kate již dávno věděla, že je bude trávit u svého kmotřence, který ho má nyní oficiálně a legálně jako svého svěřence. Přesto bylo příjemné vidět, jakou z vývoje situace má radost právě Harry.

"Úplně poprvé se na ně těším," přiznal se a jeho úsměv trochu opadl. "Chci říct - nikdy to nebylo příšerný. A rozhodně ne od chvíle, co jsem přišel do Bradavic a trávil je tady. Ale když teď bude se Siriusem..."

"...je to něco jiného, než být s přáteli. Chápu," usmála se na něj povzbudivě. "Vánoce s rodinou jsou něco úplně jiného."
Harry přikývl a očividně zaváhal, zda má vyslovit svou otázku, načež Kate zakoulela očima a pozvedla obočí. To ho donutilo mluvit.

"A jaké budou vaše Vánoce?" zeptal se jí tedy.
Kate si nemohla pomoct. Na její tváři se opět usadil úsměv a téměř bezmyšlenkovitě se její ruka, která odpočívala na jejím klíně přesunula na bříško. Věnovala Harrymu zubatý úsměv, než odpověděla.

"Velké cestování - nechceme letošní Vánoce trávit v zimě a tak pojedeme do tepla. Však víš - aby Severus chytil nějaký bronz, než půjde znovu učit..."

Rozesmála se Harryho výrazu a on se k ní po chvíli přidal. Když se konečně uklidnili, Kate se s mírnou omluvou usmála ke dveřím, v nichž stál lektvarista s pozdviženým obočím. Harry ztichnul, jakmile Severus přešel místnost, ale i na jeho tváři ještě zůstala stopa veselí.

"Jsem rád, že se tak dobře bavíte," prohodil zcela ironicky, když k nim došel.
"Na tvůj účet to je vždycky zábava," neváhala Kate s odpovědí, na rtech stále úsměv.

"Nepochybně," odvětil suše Severus a obrátil se k Harrymu. "Můžete vyrazit, pane Pottere. Dobalit si poslední věci. Vlak vyjíždí brzy a před odjezdem se musí ještě vše zkontrolovat."

Dle jeho tónu Kate pochopila, že profesoři, musí vše zkontrolovat. Harry přikývnul, vstal ze židle a přešel do rohu, kde si odložil tašku. Kate také vstala a vyrazila k němu. Při cestě pohladila manželovu ruku a věnovala mu drobný úsměv.

Harry si přehodil tašku přes rameno a věnoval Kate rychlý úsměv, jako by měl stále obavu z reakce svého profesora. Kate tentokrát odolala protočení očima a se svým drobným úsměvem se k Harrymu přiblížila s rukama mírně rozevřenýma.

Nebelvír trochu váhavě vstoupil do jejího objetí, ale jakmile ho stiskla, opětoval jí ho. To ji donutilo k úsměv a když se od něj odtáhla, naoko se zatvářila zlostně.

"Co kdybyste všichni přestali růst? Po prázdninách mě taky budeš převyšovat o hlavu a na tomhle hradě bude jediný menší člověk profesor Kratiknot."

"Ano, nezapomeňte se přes prázdniny scvrknout, pane Pottere," ozvalo se za jejími zády ironicky. "Váš kmotřenec vás totiž zcela jistě nebude rozmazlovat všemi možnými jídly, které bude schopen sehnat se svým domácím skřítkem."

Kate, stále otočená zády, věnovala Harrymu další protočení očima, kterému se student pousmál. Pak Kate promluvila ke svému manželovi.

"Někdo by zřejmě opravdu měl vyrazit na dovolenou na sluníčko. Třeba by vitamín D pomohl i s tou nabručeností."
"Zavolám tvému otci, aby ji zaplatil."

Kate se rozesmála a otočila se k němu. Harry trochu nejistě zůstal stát za ní a Severusovy cukly koutky. Poté již vyškolil svůj výraz a podíval se na Harryho.

"Snažte se tentokrát nepřijít k úrazu, pane Pottere."
"Vynasnažím se, pane profesore."

"To mi dělá obavy," odfrkl si Severus, ale jeho slova nebyla nijak tvrdá.
"Pěkné prázdniny, Harry," ušetřila Harryho nutnosti přemýšlet nad odpovědí a znovu se usmála.

Položila mu ruku na rameno, které stiskla a pak s ním přešla ke dveřím, kde ho propustila. Harry se otočil zpět a mrkl na svého profesora.

"Pěkné vánoce, pane," řekl s mírnou váhavostí.
"I vám, pane Pottere," kývnul na něj lektvarista bez obvyklého úšklebku.

Harry přikývnul, usmál se na Kate, která mu úsměv oplatila a vyrazila do ztemnělých chodeb. Kate zavřela dveře a pomalým krokem přešla k Severusovi, který ji chytil kolem pasu a druhou ruku položil na její tvář.

Sehnul se k ní, zatímco ona se natáhla na špičky a políbili se. Když se odtáhli, Kate stále zářily oči a nepřítomně hladila svého muže po zádech. Pak se pousmála.

"Žádný Karibik?"
"A to jsem doufal, že budou klidné prázdniny."
Kate se zasmála a zavrtěla hlavou.

"Promiň, ale když teď nemůžu pít, doufala jsem v nějakou jinou... hmmm... zábavu."
Moc dobře viděla, jak jeho oči nepatrně zjemněly.

"Zábavu?" zopakoval jako by to bylo sprosté slovo a povytáhl obočí. "A co kdybys protentokrát myslela na mé duševní zdraví a nechala mě odpočinout si."

Pousmála se a přitáhla si ho k sobě.
"Myslím, že to bych mohla zvládnout."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Inka | E-mail | 6. září 2017 v 20:59 | Reagovat

Pekná, knižná štylizácia. Normálne si viem postavy predstaviť, ako sa tvária, správajú, aká atmosféra v tej-ktorej situácii asi panuje. A Sevík nám akosi zjemnieva, to je super. Dobrý a pozvoľný vývoj charakteru hrdinov... a, Sev, Kate, bábo a Harry by tvorili dobrý celok, bola by to Rodina jako žádná jiná. :-) V každom prípade, teším sa na pokračovanie, len nech ti to stále píše. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama