51. Vyřčená tajemství (II/II)

11. září 2017 v 20:57 |  Spoutaní

WATTPAD

"No, jídlo bylo naprosto úžasné," zaslechla za sebou Kate Evu a usmála se na ni přes rameno.
Odložila další umytý talíř na odkapávač a opět ponořila ruce do bublinkové vody.

"Můžeš pochválit domácí skřítky v Bradavicích," odpověděla jí a automaticky se posunula, když ji slyšela přejít blíž.
"Pomůžu ti," nabídla se Eva a natáhla se po utěrce.

Kate vytáhla ruku z vody, až kolem poletovalo několik mýdlových bublinek a jediným mávnutím ruky odstranila utěrku z Evina dosahu. Ta se na ni nepěkně podívala a Kate rádoby káravě zavrtěla prstem, než opět ruku ponořila.

"Ty máš především odpočívat. Kolik dní ti zbývá do porodu?"
Periferně viděla, jak Eva protočila očima a opřela se o linku.

"Třináct, má drahá - to je ještě spousta času. Navíc jsem si jistá, že mytí nádobí je činnost, kterou běžně provozuju doma."
"Výborně - tak ji budeš provozovat pouze doma," odtušila s úsměvem Kate.

"Kate."
"Ano?"
"Je tu... něco, o co by ses se mnou chtěla podělit?"

Kate si dávala dobrý pozor, aby neztuhla uprostřed pohybu. Neodvážila se ale otočit k Evě. Promluvila tedy na opačnou stranu místnosti a vypustila vodu z umyvadla. Natáhla se po utěrce.

"Co tím myslíš?"
"Vypadáš opravdu šťastně."

Kate se po tom prohlášení prudce otočila a s ironickým úsměvem promluvila.
"To je má nálada indikátorem toho, že se něco děje? Běžně tedy vypadám jako rozzuřená mandragora?"

Eva se pousmála a Kate se opět odvrátila. Začala utírat talíře.
"Ty víš, že jsem to tak nemyslela," pronesla chlácholivě. "A taky mám tušení, že vím přesně, o co jde. Jen jsem doufala, že to uslyším od tebe."

Kate s povzdechem odložila talíř, když zaznamenala smutek i mírnou mrzutost v Evině hlase. Utřela si ruce a položila utěrku vedle talíře. Poté se k Evě otočila a chytila ji za ruce.

"Omlouvám se," pronesla upřímně. "Nikdy jsem neměla nikoho tak blízkého, jako tebe..."
"Myslíš přítelkyni?" zeptala se Eva.

Kate by se naštvala, kdyby ji popichovala, ale jasně v jejím hlase slyšela pouhou upřímnost.
"Přesně tak," přikývla tedy. "Nevím, jak takové věci... fungují mezi přítelkyněmi. Nejsem zvyklá se někomu zpovídat."
Eva jí stiskla ruce a věnovala drobný úsměv.

"Nechci tě tlačit do toho, abys mi to pověděla," řekla nakonec. "Jen jsem se nabízela, protože by to třeba ulevilo tobě - netahat to břemeno sama. A samozřejmě jsem tím chtěla nabídnout svou důvěru. Nešla bych to vyprávět někomu dalšímu."

Kate se na ni také usmála a než promluvila zhluboka se nadechla. Eva na ni povzbudivě mrkla a stiskla jejich ruce.
"V tom případě bych ti chtěla pogratulovat."

"Cože?" vypadlo z Evy překvapeně a její oči se rozšířily.
Kate se musela velmi držet, aby se její rty neroztáhly do úsměvu.
"Za několik měsíců se staneš kmotrou."

Eva chvíli vypadala jako ryba na suchu a Kate se starostlivě kousla do rtu v obavě, že zašla příiš daleko a špatně si vše, co jí Eva řekla, vyložila, ale poté se starší čarodějka rozesmála a objala Kate tak těsně, jak jí to její těhotenské bříško dovolovalo.

Kate musela uznat, že má pravdu. Opravdu se jí ulevilo.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Nestanovil předem žádné datum."
"To mě opravdu neuklidnilo, Severusi."

"Je pravděpodobné, že to nebude dřív, než za pár měsíců."
"Není přesvědčený o tom, že jsem těhotná? Neprocházel ti vzpomínky?" Kate si nemohla pomoci a neznít úzkostně.

"Procházel a jsem si jist, že nás z ničeho nepodezírá, jenže chce... hmatatelný důkaz," připustil s nepříjemnou grimasou Severus a nepřítomně přitiskl Kate blíž.

Ta pouze vzdychla a položila mu hlavu na rameno. Seděli na pohovce - tedy spíš Severus seděl a Kate ležela přitisknutá k jeho pravému boku. Po odchodu Cookových se rozhodli strávit zbytek večera u krbu.

Lektvarista usrkával ze své sklenice s červeným vínem, kterou mu Kate vehementně vnutila poté, co si sama nalila pomerančovou šťávu a Severus chtěl kvůli ní také abstinovat. Jediná zmínka o jeho brzy přijíždějících studentech mu rychle změnila názor.

"Přemýšlel jsem o tom, že bychom na štědrý den zůstali na Tkalcovské," vytrhl ji z myšlenek.
Kate mírně zvedla hlavu, aby na něj viděla.

"Máš něco v plánu?"
"Alespoň na jeden den vypadnout z hradu, než začne výuka."

Kate se usmála a přikývla. Poté její tvář opět zvážněla. Posadila se na paty a chytila jednu ze Severusových rukou. Už ve chvíli, kdy se od něj odtáhla, se na ni obezřetně díval. Pokusila se mu konejšivě stisknout ruku, ovšem bez efektu.

"Musím ti něco říct," začala a zamračila se, když odložil sklenku. "Nic závažného. Nebo... myslím, že ne."
"O co jde?" pobídl ji se známkou netrpělivosti v hlase.

"Řekla jsem Evě, že jsem těhotná," oznámila tedy a kousla se do rtu. "Vím, že jsme se dohodli, že se to nedozví nikdo, pro naše bezpečí, ale... je to Eva. A navíc to sama poznala ještě dřív, než jsem jí něco sama řekla!"

Nedíval se na ni, ale jeho tvář nijak neztemněla, což brala jako dobré znamení.
"Zlobíš se?" zeptala se tedy. "Já vím, měla jsem se tě nejdřív zeptat-"

"Nezlobím se. Je to tvá přítelkyně, měl jsem s tím počítat," odpověděl klidně a když se na ni podíval, překvapilo ji zaváhání, které mu vyčetla z tváře. "Také se musím k něčemu přiznat."
"K čemu?"

"Pověděl jsem to Minervě," připustil tiše.
Kate se úlevně usmála, což ho viditelně uklidnilo.
"V pořádku. Čekala jsem daleko horší zprávy."

"Rád bych si užil svátky alespoň jednou bez nějaké krize," oznámil jí otráveně a promnul si kořen nosu, když zahlédl její vyraz. "Ale to mi zřejmě nebude dopřáno. Co je to tentokrát, drahá ženo?"

Zcela ignorovala jeho iritovaný tón i výraz. Sama mu momentálně mohla konkurovat se svou bouřkovou tváří.
"Jde o Harryho. Víš, co jsi mi slíbil."
"Začínám svých slibů hořce litovat."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Nemůžu uvěřit, že si kazíme štědrý den už v sedm ráno."

Kate vehementně zaklepala na vstupní dveře a poté vrhla na svého muže přes rameno varovný pohled. Odhodlaně se otočila zpět, narovnala se a vystrčila bradu. Severus se k ní neochotně připojil a byl vděčný, že ho nenutila předstírat něco jiného než podráždění.

V chodbě za dveřmi se ozvaly kroky, které rezonovaly i skrze zavřené dveře a lektvarista doufal, že ze dvou starých přátel to bude vlkodlak, kdo jim otevře. Opravdu byl překvapen, když byly jeho prosby vyslyšeny.

Remus Lupin je přivítal s úsměvem, ale neskrývaným překvapením v očích. Kate to očividně brala jako pozvání, protože se protáhla kolem vlkodlaka dále do chodby, kde ihned skenovala své okolí. Severus se jí nemusel dívat do tváře, aby to z jejího postoje poznal.

"Lupine," zavrčel něco podobného pozdravu a prošel dovnitř.
"Severusi," odpověděl značně přívětivěji za ním vlkodlak a lektvarista za sebou uslyšel cvaknutí zámku. "Děje se něco?"

Severus nestihl odpovědět, Kate ho opět předstihla. Prudce se otočila a její oči byly podezíravě zúžené, když promluvila na Lupina.

"Kde je Harry?"
Lektvarista se také otočil, aby sledoval vlkodlakovu reakci. Remus opět překvapeně zamrkal, než opatrně odpověděl.
"Ve svém pokoji, zřejmě. Proč-"

Kate se opět obrátila a vyrazila ostrým tempem ke schodišti. Severus potlačil otrávený povzdech a raději pozvedl obočí vlkodlakovým směrem. Ten měl naštěstí tolik rozumu, aby za ní zavolal.

"Třetí patro, pokoj vlevo úplně na konci chodby."

Samozřejmě se mu nedostalo odpovědi a oba muži se spěšně vydali za Kate, která k lektvaristovu otrávení spěchala po schodech jako smyslů zbavená. Svou ruku měl stále na hůlce, kdyby se Kate podvrkla nohy nebo něco podobného.

Naštěstí byl alespoň tohoto ušetřeno a všichni se dostali bezpečně do třetího patra. Jeho žena ihned zamířila ke dveřím, které Lupin označil jako Potterovi, a zabušila na ně.

"Harry?"

Kate se trpělivě opřela o rám dveří a po chvíli se dveře tiše otevřely. Severus uviděl rozčepýřenou kštici a poté ho ihned upoutaly komicky rozšířené smaragdové oči. Potter neměl protentokrát na nose své brýle a jeho oči tak vynikly víc, než obvykle.

"Paní Snapeová?" Potterova otázka zněla naprosto šokovaně, což vzhledem k situaci bylo pochopitelné.

Spolu s Lupinem postoupili blíž a lektvarista si všimnul, jak Kate pečlivě zkoumá každý milimetr Potterovy kůže, jako by hledala nějaká fyzická zranění.

"Pane profesore, Remusi," pozdravil i oba příchozí a nervózně zaťukal prsty o dveře. Poté jeho hlas nabral úzkostný tón. "Stalo se něco?"

Severus si nemohl pomoci a odfrknul si, čímž zaujal Potterovu pozornost.
"Pouze paranoia mé ženy," odvětil suše a věnoval Kate další podrážděný pohled.

Ani se na něj nepodívala, zato Lupin na něj zíral s nepokrytou zvědavostí, která se Severusovi příčila. Doufal, že si Kate své nejistoty vyřídí rychle.

"Můžeme si promluvit?" zeptala se nakonec Pottera, ale její tón zcela postrádal jakoukoliv prosbu.
Potter viditelně zaváhal, ale poté ustoupil zpět do pokoje a pootevřel Kate dveře. Severusovi neušlo, že dveře otevřel dostatečně na to, aby mohla vejít Kate, ale ne natolik, aby to vypadalo jako pozvánka i pro Severuse s Lupinem.

Stejně by jim to nepomohlo, neboť Kate rázně vešla za Potterem a zabouchla dveře. Které dle tichého mumlání a poté nepříjemného ticha i zamknula. Severus odolal útrpnému vzdechnutí a vyrazil zpět ke schodům do přízemí, kde doufal, že najde nějakou láhev alkoholu. Zcela ztratil jakoukoliv chuť, aby podporoval nutnou abstinenci své ženy.

Lupin ho očekávaně následoval, ale vzhledem k tomu, že jim oběma nalil slušnou dávku skotské, Severus se rozhodl jeho přítomnost akceptovat. Oba muži pili překvapivě v družném tichu, čehož si lektvarista cenil, ovšem tušil, že vlkodlak nebude dlouho zticha.

Lupin zjevně přemýšlel, jak načít konverzaci, ale ušetřil ho té nepříjemnosti Black, když dovrávoral do kuchyně a zamířil k umyvadlu, kde pustil vodu a začal ji rovnou z kohoutku plnými doušky pít.

Severus se s pozvednutým obočím obrátil k Lupinovi, který vypadal, že by svého nejlepšího přítele nejraději praštil a poté, aby se rozevřela země a oba je spolkla. Black nevypadal, že by si vůbec všimnul lektvaristovy přítomnosti.

Ten se k bývalému zločinci ani nemusel přiblížit - i z té dálky na něm bylo poznat, že je stále intoxikovaný. Severuse na okamžik zmrazila hrůza, že se Black ve svém opileckém afektu obrátil s agresí na Pottera, ale poté si uvědomil, že kdyby tomu tak bylo, Lupin by to určitě nenechal jen tak a Kate by na svém studentovi něco poznala, když ho tak pečlivě kontrolovala.

"Kocovina, Blacku?" zvolal tedy nahlas, aby upoutal mužovu pozornost a dovolil si posměšný úšklebek, když se Blackova hlava úlekem zvedla a vrazila do police nad sebou.

Zmateně se otočil a mnul si temeno hlavy, přesto se jeho alkoholem opojená mysl rychle dokázala vzpamatovat a brzy se v jeho zarudlých očích objevil vztek. Zjevně ho ale i tak slabá grimasa značně vyčerpala, protože si přestal mnout temeno, ale přesunul svou ruku na spánek.

"Co tady děláš?" zachraptěl a Severusovi bylo jasné, že to mělo znít arogantně a rozezleně.

"Zcela očividně lituji svého rozhodnutí vydat ti Pettigrewa, když první věc, co uděláš, jakmile máš u sebe svého kmotřence je opít se do němoty," odpověděl s neskrývanou jedovatosti a poté se obrátil k Lupinovi. "Což mě mimochodem vede k otázce - proč tohle trpíš ty, Lupine? Opravdu jsem sázel na to, že Pottera udržíš v bezpečí alespoň ty."

Lupinovi probleskl v očích vztek i lítost, ale než stihl promluvit, předstihl ho Black, který se s opileckou nemotorností přesunul k Severusovi.

"Harry je v naprostým bezpečí, ty umaštěnče!" zavrčel na něj a snažil se na něj zamířit ukazováčkem, který se ale tak třásl, že nevypadal nijak výhružně.

Severus znechuceně odmrštil Blackův prst tak, že málem ztratil rovnováhu a musel o několik kroků ustoupit. Do bezpečné vzdálenosti, dle Severusova mínění.

"To vidím," ušklíbl se a odložil prázdnou sklenici. "Jak dlouho se schovává v ložnici, kterou jsi mu tak laskavě přidělil, aby se nemusel dívat na svého ožralého kmotra?"

"Od včerejšího večera," odpověděl mu klidně Lupin a vrhl na svého přítele varovný pohled, než se otočil zpět k lektvaristovi. "A můžu tě ujistit, že se Sirius... opil pouze včera večer."

"Jak uklidňující," odtušil s odkapávajícím sarkasmem a založil si ruce na hrudi, než se jeho zlostný pohled přesunul zpět na Blacka. "Co ti pověděl tak příšerného, že jsi se musel uchýlit ke svým zásobám alkoholu, než to přijmout jako chlap?"

Black na něj zavrčel a mávnutím ruky od sebe odehnal Lupina, který se ho bezúspěšně snažil vmanévrovat na barovou stoličku.

"Do Harryho ti nic není. A teď buď od té dobroty a vypadni z mého domu."
"Vzhledem k tomu, co jsem kvůli tomu klukovi podstoupil si dovolím nesouhlasit. Možná by ses měl zamyslet raději sám nad sebou - jsem si jist, že by Potter senior nebyl s tvým způsobem výchovy příliš šťastný, což?"

Tentokrát se Black zcela vytrhl svému příteli a vyrazil proti Severusovi, který hbitě tasil hůlku a zabodl ji do Blackova krku.

"Poslouchej mě dobře, čokle," zavrčel na něj s hlasem plným nenávisti. "Potterovi z tebe neudělali kmotra z toho důvodu, aby ses mohl ožrat, kdy se ti zlíbí, ale abys dohlédl na jejich syna, pokud oni nebudou moci. Hádej co? Teď jsou zrovna plně zaneprázdnění ve svém posmrtném životě, odkud na tebe nejspíš kroutí hlavami. Máš jít tomu klukovi vzorem, něco ho v životě naučit být tu pro něj."

Black do něj stejně strčil, byť měl pod krkem hůlku. Oba o krok poodstoupili, ale Severus svou hůlku zabodl těsněji, pokud to šlo.

"Sklapni, Srabusi," zasyčel na něj Black a Severus se odtáhnul obličejem, když pocítil závan alkoholu a zvratků. "Nebudeš mě tu poučovat, jak se mám chovat k vlastnímu kmotřenci. Harrymu je tady dobře - daleko líp, než by mu kdy mohlo být u těch zatracenejch mudlů. Vůbec nevíš, co by si James nebo Lily mohli myslet, tak o nich nežvaň, jako o starejch kámoších. Harry je v pohodě a očividně si potřebuje oddechnout od takovýho zatracenýho parchanta, jako jsi ty!"

Severus si odfrkl.
"Ani ty tomu sám nevěříš," ušklíbl se. "Tvrdíš, že jsi jeho kmotr? Dokaž to! Nebuď pro jednou zbabělec a chovej se jako dospělý!"

"Nepotřebuju tvoje rady!! křikl na něj vztekle Black. "Jako by nestačil, že si ho snažíš dostat pod palec ve škole, teď musíš i tady?"
"Možná je nakonec opravdu tak rozdílný od svého otce a dbá na dobré rady."

"Možná že je!" kříknul a rozhodil rukama s pološíleným úsměvem na tváři. "Brát si rady od smrtijeda, od Srabuse! Celou dobu nesklapne o tom, jaký štít se letos naučil, kterou techniku boje má použít a že mají konečně schopného učitele!-"

"Siriusi-" promluvil Remus, ale nestihl pokračovat.
Severus sklonil hůlku, ale jediný efekt byl v tom, že se k němu Black opět přiblížil, aby na něj mohl řvát z bližší vzdálenosti.

"Máš pravdu, zajímalo by mě, kdy se z něj stalo děcko, co stojí za zadkem svýho dřív nenáviděnýho profesora a visí mu na každé větě! Dostává odměny za to, že tě poslouchá? Kdyby tu byl James, tak by se za něj styděl!"
"Blacku!" zavrčel na něj Severus a ten konečně ztichnul.

Následoval lektvaristův pohled a otočil se na druhou stranu kuchyně. Tam stál Potter, zcela zaraženě a s výrazem odkopnutého štěněte. Kate, která stála tiše za ním, mu položila ruku na rameno, stiskla a naklonila se k jeho uchu, do nějž mu něco zašeptala a poté ho, stále šokovaného vyvedla ven z místnost. Přesto si neodpustila vzteklý pohled na Blacka.

Ten konečně vypadal dostatečně střízlivě a pokusil se vyrazit za svým kmotřencem. Zarazil ho překvapivě Lupin s nesmlouvavým a zklamaným výrazem, než sám vyrazil ze dveří. Severus Blacka ani trochu nelitoval a než vyrazil za svou ženou, utrousil jeho směrem poslední poznámku.

"Blahopřeju. Takhle zdevastovat nezletilé dítě se mi za celou kariéru nepodařilo."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ┼Eleanore Samanthe Lune┼ | Web | 13. září 2017 v 20:02 | Reagovat

Bozi

2 Inka | E-mail | 19. září 2017 v 19:06 | Reagovat

Má to logiku. Sirius v knihe veľa priestoru nedostal. A keby áno, je pravdepodobné, že by sa na ňom nejakým spôsobom prejavili dôsledky toho, že mnoho rokov strávil v Azkabane. Prakticky vzaté, nie je reálne vyjsť odtiaľ po tak dlhom čase bez ujmy na psychike, nie je možné byť racionálne zmýšľajúci. A berme do úvahy, že jeho takmer celá rodina bola úplne bláznivá. Je to očakávaný dôsledok Síriusových úskalí života. Veľmi sa mi páči, ako si to uchopila.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama