52. Chlad (I/II)

18. září 2017 v 22:24 |  Spoutaní

WATTPAD

52. Chlad

Severus správně odhadnul, že Kate odvedla Pottera zpět do jeho pokoje. Když vkročil do místnosti, Potter seděl na své posteli a nějak se mu dařilo působit menším dojmem, než na šestnáctiletého chlapce. Jakmile uslyšel kroky, trhnul sebou, zvedl hlavu a jeho oči se okamžitě zabodly do lektvaristových.

Prvotní zhrození ze zelených duhovek téměř okamžitě vyprchalo, když si jejich majitel uvědomil, kdo vešel a vystřídala jej úleva. Což k Severusově rozladěné náladě nijak nepřidalo. Potter oči ihned sklopil. Zřejmě zahlédl stopy vzteku v těch Severusových.

Ten vrhal jasně vyčítavý pohled na Lupina, který nerozhodně stál vedle Pottera s jednou rukou na chlapcově rameni v jakémsi podivném gestu útěchu.

Co lektvaristu ovšem překvapilo, byla samozřejmě jeho žena. Kate rázovala po místnosti s nijak skrývaným vztekem a házela do kufru, který Severus určil jako Potterův, všechny věci, jež měla v dosahu a zřejmě patřily chlapci.

Severus se nutil ke klidu a napočítal do pěti, než ji oslovil. Ostatní v místnosti dokázal přitom úspěšně vytěsnit.
"Kate. Co to děláš?"

Bylo mu jasné, že jeho hlas nezní nijak přátelsky a je v něm slyšet jasné varování. Kate vzhlédla a razantně hodila další knihu do kufru. V jejích očích viděl jasné odhodlání. Útrpně zavřel oči a vydechl.

Naprosto přesně věděl, kam tohle povede.
"Tohle nemůžeš," oznámil jí tedy prostě a doufal, že se mu podaří přesvědčit ji racionálními důvody.

Odfrkla si. To znamenalo velmi špatný začátek. Začala balit zuřivěji.
"Opravdu?" usmála se na něj s lačností šelmy, která zahnala svou oběť do kouta. "A kdo mě zastaví?"

Severus zatnul zuby a pohlédl na Lupina, u nějž se pokoušel najít oporu. Ten s rukou stále na Potterově rameni na Kate pouze šokovaně hleděl. Lektvarista se ani nemusel podívat na svého studenta, aby věděl, že tam bude nesmyslné hledat pomoc.

Očividně byl v šoku, pokud se dalo soudit dle jeho vytřeštěného výrazu, bledé tváře a potu, který se mu perlil na čele.

"Dones mu nějakou vodu," zavrčel na vlkodlaka s kývnutím směrem k chlapci a otočil se zpět ke Kate, kterou chytil za ruku a donutil ji zastavit, když kolem něj procházela. "Přestaň s tím. Víš moc dobře, že tohle nemůžeme udělat."

Slyšel za sebou kroky a periferně se ujistil, že Lupin opravdu odchází, než se zaměřil na svou ženu. Ta se mu vytrhla a zlostně si založila ruce na hrudi.
"A to ho tu chceš nechat s tím idiotem?" zasyčela na něj a v očích se jí zalesklo.

"Máme snad na výběr?" syknul na ni zpět a podíval se na Pottera. Nevypadal, že je registruje. Přesto Severus nadále šeptal. "Nemůžeme ho jen tak sebou sbalit a vyrazit pryč."

Kate jeho postoj tichého šeptání nesdílela. Spíš mu připadalo, že se snaží mluvit tak hlasitě, jak jen to zvládne, aniž by křičela.

"Proč? Protože nám to zakáže ministerstvo?" vysmívala se mu a znovu se vrátila k házení věcí do kufru. "Kašlu ti na ministerstvo a nějaký vyhlášky. Podívej se na něj!"

Jako by ho předtím neviděl. Severus se donutil neprotočit očima, protože by ji tím jen více naštval. Zjevně mu ale cuklo ve spáncích, protože se zamračila a kdyby chtěla, vycení na něj zuby jako vzteklé zvíře.

Naštěstí to neudělala.
"I kdyby se to nedostalo na ministerstvo, rozhodně se nemůžeme objevit s Potterem na prahu našeho domu! Víš moc dobře, že nás sledují a tímhle si rozhodně nijak nepomůžeme."

"Fajn!" vyštěkla a zavřela víko tak prudce, až Potter nadskočil. Viditelně se musela nutit ke klidu. "Fajn. Co navrhuješ? Takhle to nemůžeme nechat."

Otevřel ústa, ale do místnosti vešel Lupin, který s jakýmsi křečovitým poloúsměvem podal Potterovi vodu. Ten na něj ovšem netečně zíral, takže lektvarista vytrhl sklenici z Lupinovy ruky a tvrdě ji položil na stůl vedle chlapce.

Potom ho co nejopatrněji, ale dostatečně pevně chytil za bradu a otočil ho k sobě. Stále byl ještě tak mimo, že se jeho doteku nebránil a nepokoušel se mu vykroutit. Severus věděl, že by mu na vzpamatování pomohla facka, ovšem předpokládal, že by to mohlo mít i opačný účinek a vyvolat vzpomínky, o nichž nechtěl ani smýšlet.

Zadíval se tedy Potterovi pevně do očí a vyčkal si na chvíli, kdy mu student pohled opětoval.
"Legilimens!"

Byl příjemně překvapen, když se Potterovi ihned nedostal do hlavy, protože mu bránila jeho nitrobrana. Vyčistil svou vlastní mysl, vyhledal slabé místo, které díky utrpenému šoku bylo jasně viditelné a vstoupil za brány chlapcovi mysli.
Pottere?

Celé jeho podvědomí sebou škublo, až to Severus téměř fyzicky cítil. Snažil se zachytit svou magií tu Potterovou, ale ta před ním utíkala a schovávala se. Na lektvaristu to udělalo dojem. Zřejmě mu hodiny s Kate výrazně pomohly.
Pottere.

Doufal, že jeho hlas zní klidněji. Obrany se mírně stáhly a Severus využil situace. Nechal svou mysl volně proudit a pouštěl svůj klid do všech koutů. Poté aniž by se pokoušel znovu spojit s Potterovou myslí, z ní jednoduše vystoupil.

Několikrát mrknul, když se mu vracel smysly a zatnul zuby, aby zarazil bušení ve spáncích. Marně. Za pokus to ovšem stálo.
Natáhnul se pro sklenici s vodou, kterou odložil na stůl a mrknul na Pottera, který také vymrkával slabost a vypadal mnohem přítomněji, než předtím. Severus vložil do studentovy levé ruky vodu a byl rád, když ji bez okolků vypil.

Otočil se ke Kate, která se na něj úzkostlivě dívala po boku Lupina. Lektvarista se postavil a otočil zpět k Potterovi, který zvedl pohled, ale v jeho očích se zrcadlila mírná mlha a jeho víčka rapidně mrkala.

Severusovi se stáhlo hrdlo a vytrhl chlapci sklenici s téměř bezvládných prstů. Přičichl k ní a otráveně se podíval na vlkodlaka, který na něj mírně omluvně, ale s větší části odhodlaně, koukal. Lektvarista stisknul zuby.

"Potřebuje si odpočinout," zarazil jakýkoliv protest Lupin a vrhl se k Potterovi, který začal mírně přepadávat.
Vlkodlak ho zachytil a položil na postel. Natáhnul se po přikrývce, ale ta vyskočila a přehodila se přes Pottera s jasnou vyčítavostí. Oba muži se otočili ke Kate, která sklonila hůlku a věnovala Lupinovi stejně zlostný pohled, jako její manžel.

Poté vyšla z místnosti a ve dveřích se k nim otočila. Oba ji následovali do chodby, kde se na okamžik rozhostilo ticho, když zaklaply dveře Potterova pokoje.

"Co se stalo?" zeptala se Kate a potvrdila tak Severusovi, že z chlapce nic nedostala.
Také se otočil k Lupinovi, který si zarmouceně promnul zátylek. Severuse ovšem jeho gesta a pohled nijak neobměkčily.
"Nehodlám tu ztrácet čas. Co se včera stalo?" zavrčela na něj Kate.

A jeho ženu očividně také ne. Kdyby nebyli v tak vážné situaci, Severus by neodolal úšklebku. Lupin si povzdechl.
"Ani nevím, kde začít."

xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Nemůžu uvěřit, že jsme odešli."
"Neměli jsme příliš na vybranou, Kate."
"Tak jsme měli aspoň něco udělat."

"A co přesně? Snažit se vtlouct rozum do někoho, jako je Black, mi přijde zcela zbytečné. Třebaže tě to neuklidní, Lupin na něj bude dávat pozor."

Kate si odfrkla a odložila svůj kabát. Severus se rozhlédl po jejich z velké části zrekonstruovaném domě a následoval jejího příkladu.

"Na koho přesně? Na svého povedeného přítelíčka, co se nedokáže smířit s tím, že není středobodem vesmíru nebo na nezletilého syna svých nejlepších přátel, kterým - oprav mě, pokud se pletu - slíbil, že se o jejich dítě postará, jestli se jim něco stane?"

Neochotně si připouštěl, že má pravdu.
"Pro Lupinovo dobro věřím, že pochopil, o koho se má postarat," poznmenal a společně vešli do kuchyně.

Kate se posadila na barovou stoličku a Severus mezitím přinesl dvě sklenice s vodou. Jednu postavil před svou ženu, která na něj s díky pokývla, než se dlouze napila. Zamyšleně zírala kamsi za Severusova záda a drtila sklenici ve svých prstech.

"Připadám si tak zbytečná. Ničím jsme mu nepomohli," připustila své obavy a s povzdechem si volnou rukou promnula spánky.

Severus se marně snažil potlačit svou prvotní reakci a v duchu již sestavoval seznam potřebných ingrediencí na lektvar proti migréně a nevolnosti. Severus strhnul svůj pohled a nepřítomně poklepával prsty na sklenici.

"Neřekl bych ničím," zavrtěl mírně hlavou. "Pokud bude Black natolik schopný využít svou jedinou mozkovou buňku, pak už se podobný incident nebude opakovat. Navíc nevěřím tomu, že by ho Lupin v něčem podobném nezarazil."

Kate se na něj zamyšleně podívala, odložila sklenku a sklouzla ze stoličky. Přešla k Severusovi, který se neposadil a objala ho kolem pasu.
"Máš pravdu...," zašeptala a pozvedla hlavu tak, že se k ní naklonil. Položila mu prst na rty a sykla "...neuklidnil jsi mě."

S tím se od něj odtáhla a přešla ke krbu, do kterého s nepřiměřenou silou hodila dřevěná polínka. Obrátila se pro další, ale ihned ho upustila a chytila se za levé předloktí. Stejně jako Severus, který s narůstajícím špatným pocitem zíral na Kate.

Ta s nevěřícností zírala na svou ruku, než zvedla pohled.
"Myslíš, že je to opravdové předvolání?" zeptala se. Nepovedlo se jí potlačit zachvění ve svém hlase.
"Nejsem si jistý," odvětil pomalu a zíral na své vlastní předloktí.

Po pár nekonečně dlouhých vteřinách se Znamení opět rozpálila. Oběma. Kate vzhlédla s nepsanou hrůzou v očích.
"Volá nás oba," zašeptala.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Naprosto neslyšně procházeli opuštěnými ulicemi Wicku. Bylu tu liduprázdno, jak ostatně oba očekávali, když jim Temný Pán zaslal destinaci skrze Znamení. Došli k uzavřenému předměstí, které bylo obehnáno po stranách ulice policejní páskou.

Severus pásku nadzvedl a Kate obezřetně vkročila dovnitř. Ihned na ni udeřila síla několika ochranných a bariérových kouzel, takže polekaně o krok ustoupila a vrazila do Severuse, který ji zachytil a mírně stisknul.

Přesto se nedokázala přestat třást, když spolu kráčeli prázdnými ulicemi, z nichž byla stále cítit smrt. Znamení s každým krokem pálilo čím dál tím víc a táhlo je k domu, z něhož Kate málem šla do mdlob.

Snažila se uklidnit své splašené srdce a vrhla na Severuse poslední pohled, který ji bezvýrazně opětoval. Pochopila a znovu se skryla za svou nitrobranu, zatímco mířili po schodech do domu, jehož dveře byly otevřeny dokořán.

Ten známý nepříjemný chlad ji opět celou pohltil a na moment zapomněla, jak má dýchat. Severusova ruka na jejích zádech ji opět donutila k chůzi, přestože si nebyla vědoma toho, že by se zastavila.

Oba vešli do místnosti, která dříve sloužila jako obývací pokoj. Nyní v něm byl rozházený a zakrvácený nábytek, na němž se pomalu usazoval prach a pavučiny, které tu napletly pavouci. Kate odolala nutkání kašlat a společně se Severusem se zastavili téměř uprostřed místnosti.

Hleděli na zahalenou postavu před sebou, která k nim byla otočena zády a bledé ruce měla komicky nataženy před sebou u krbu, v němž nežhnul ani plamínek. Ucítili jeho magii, ještě než stáhl kápi a otočil se k nim.

Kate se donutila neškubnout sebou, když se na ní usadily rudé zorničky. Ani se neodvážila uhnout pohledem, ale své srdce zpomalit nedokázala. Moc dobře věděla, že Voldemortova bezpodmínečná pozornost její osobě není náhodná.

Na jeho ostrém obličeji se rozšířil nebezpečný úsměv a odhalil zkažené zuby, které ovšem ve srovnání s celou jeho postavou vypadaly vcelku zdravě. Udělal dva kroky jejich směrem a vzal její ruce do svých ledových a hladkých, jako by postrádaly jakoukoliv texturu.

Na Severuse ani jednou nemrkl.
"Má nejdražší Catherine," protáhl šeptajícím hlasem, který ji mrazil v zádech. "Donesly se ke mně velice dobré zprávy."

Kate váhavě přikývla a Voldemortovy ruce zpevnily svůj stisk. Ani nemukla, ale otřásla se. Temného pána to naštěstí zjevně pobavilo, nikoliv rozzuřilo.
"Omlouvám se," pronesl hlasem zcela bez lítosti. "Je tu poměrně chladno, má drahá."

Mávnul jednou rukou k roztříštěným okenicím beze skla. Zjevně v náznaku toho, že dovnitř fouká chladný vítr. Vzduch v místnosti se však neměnil. Voldemort neuhnul svým pohledem a v jeho očích se zračila neobvyklá fascinace.

"Velice mne zarmoutilo, když ses neobjevila na našem setkání, ovšem musím říct...," mrknul na Severuse, než se k ní opět otočil. "...že mne Severusovo odůvodnění tvé nepřítomnosti neskonale potěšilo. Gratuluji, nejdražší."
"Děkuji, můj pane," odvětila automaticky a byla na sebe hrdá, když se jí neklepal hlas.

Srdce se jí stále nedařilo zklidnit a bušilo ji do hrudního koše. Snažila se pravidelně dýchat a myslela na jejich dítě - její a Severusovo. Ta myšlenka ji klidnila a působila hrůzu zároveň.

"Samozřejmě chápu, že se nemůžeš dalších setkání zúčastnit. Koneckonců - nemůžeme tě vystavovat potenciálnímu nebezpečí při boji s Řádem. Bylo by příliš pošetilé tolik riskovat," prohlásil a neurčitě mávnul rukou.

Přikývla, protože jí přišlo hloupé za takovou věc děkovat, či vyjádřit souhlas. Voldemort se k ní znovu otočil s leskem v rudých zorničkách. Natáhl k ní ruku.
"Smím, má drahá?" spíš oznámil, než se zeptal.

Kate nechtěla souhlasit. Chtěla se rozběhnout pryč, z dosahu monstra před sebou. Mírný tlak v zádech ji upevnil v přesvědčení, že to by byla naprostá hloupost a stála by je život. Ji, Severuse i dítě.
Byť se tomu celá její bytost vzpírala, přinutila se přikývnout. Ani se nepokoušela ve svých očích skrývat děs.

Voldemortův úsměv se rozšířil, v očích falešná starostlivost. Dívala se mu do těch očí pevně, ale odtáhla obličej, když k ní přistoupil a vytrhla se z jeho sevření. Opět ho její chování nijak nerozezlilo - viděla na něm, že ho těší ten strach, který se kolem něj vznáší, když k němu kdokoliv přistoupí příliš blízko.

Jeho bledá ruka se natáhla a motýlím dotekem přistála na jejím břiše. Cítila, jak se zároveň Severusova dlaň pevně zatíná do hábitu na jejích zádech a jak se také snaží mermomocí udržet v klidu. Kate se pravá ruka samovolně obtočila kolem hůlku a druhou pevně sevřela v pěst, stejně jako svou čelist.

Cítila to.
Tu odpornou pachuť Voldemortovy magie. Zkažená, shnilá se kolem něj obtáčela a Kate se začalo hůře dýchat. Odtrhla pohled z jeho tváře a cítila štípající slzy a obracející se žaludek při pohledu na bledou kostnatou ruku na svém břiše.

I přes vrstvu svého hábitu a oblečení cítila chlad, který z končetiny vycházel a připadalo jí, že se noří do jejího těla. Bez jejího dovolení.

Celá její bytost křičela, ať to odstraní ze svého těla, její magie se vzpouzela. Když už si myslela, že to nevydrží a podvolí se svým instinktům, jeho ruka zmizela a Voldemort odstoupil. Kate se lačně natáhla po vzduchu a uvědomila si, že ji Severus podpírá.

Znovu se roztřásla, když ucítila na svých vlasech chladný dotek. Jeho prsty sjely po její tváři a hrubě ji chytily pod bradou. Donutil ji se na něj podívat a Kate mu přes svůj očividný děs pohled opětovala.

Zase se usmíval. Když zachytil její výraz, tvář se mu změnila v hrané lítosti.
"Omlouvám se, má nejdražší," protáhnul a líně si hrál s každou slabikou. Natahoval každý okamžik, protože věděl, jak je jí celá situace nepříjemná. "Má přítomnost může občas působit příliš... extrémně."

Byla ráda, že nečekal odpověď a obrátil se k Severusovi.
"Věřím, že zajistíš své ženě bezpečnost a proto ti nenabízím nikoho z mých řad, kdo by ti měl v tomto ohledu pomáhat, Severusi."

"To jistě není třeba, můj pane," odvětil Severus s klidem, který mu Kate záviděla. Byť jí bylo jasné, že ho pouze předstírá.
Voldemort spokojeně pokýval hlavou a vyrazil místností do připojené kuchyně, kde se sehnul u linky a když se k nim obrátil, držel v ruce plyšové zvíře. Mohl to být pes nebo jakékoliv jiné čtyřnohé zvíře, ale nyní y se dalo těžko identifikovat.

Chyběla mu hlava a kusy molitanu trčely ven v zející díře, která představovala krk a z jedné utrhnuté zadní tlapy. Voldeort přejel pravým ukazovákem po hračce a zadíval se Kate přímo do očí. Ta držela svou nitrobranu a působila co nejlhostejněji vůči zvířeti v jeho ruce.

Přesto cítila své prudce bušící srdce a znovu jí bylo mdlo, když se ozvalo syčení a rozbořeným oknem dovnitř vklouzlo tlusté hadí tělo. Nagini se kolem nich s kmitajícím jazykem proplazila a obtočila se svému pánovi kolem nohou.

Kate si nemohla nevšimnout nadouvající se části hada a nemusel tu bouli v její kůži dlouho zkoumat. Bezpochyby byla Naginiina oběť člověk. Kate odmítala přemýšlet o tom, jak či jestli dotyčného zabila.

Voldemort nepřítomně pohladil hada po hlavě a věnoval Snapeovým náznak podivného úsměvu.
"Jsem si jist, že toho máte spoustu co oslavovat. Nenechte se mnou zdržovat," řekl s neskrývaným pobavením a odhodil plyšovou hračku do kouta.

Poklepal Nagini dvěma prsty po hlavě a ta prudce zasyčela, než vyrazila proti plyšákovi. Zakousla se do zbytku jeho těla a hračka se mezi jejími jedovými zuby začala rozpouštět a na podlahu odkapával molitan smíchaný s jedovými slinami hada.

Kate držela svůj žaludek na uzdě již pouze silou vůle. Oba se uklonili směrem k Voldemortovi a Kate se poté vrávoravě držela Severuse, který ji místy musel poponášet prázdnou ulicí, aby se dostali za obrany, které vystavěli smrtijedi.

Jakmile tak učinili, přitáhnul si ji k sobě a přemístil je zpět do Tkalcovského. Kate si nedělala žádné naděje a když přistáli na trávníku, odtáhla se od lektvaristy a zlomila se v pase. Vyzvracela veškerý obsah svého žaludku, který si tiskla jednou rukou a druhou si odhrnovala z cesty vlasy.

Severus k ní přistoupil a konejšivě jí položil ruku na záda, zatímco druhou zřejmě lovil nějaký lektvar proti nevolnosti. O pár vteřin později už jí ho nabízel a Kate se namáhavě narovnala, než lektvar přijala.

Vypila ho na ex, zavřela oči a prodýchávala nevolnost spojenou s chutí přijaté tekutiny. Tentokrát úspěšně a když otevřela oči, neváhala se opřít o Severuse, který ji pomohl vpotácet se do domu, kde ji vmanévroval do obýváku a uložil na sedačku.

Kate znovu zavřela oči a její ruce se pevně obemkly kolem jejího lůna. Cítila ve svých očích slzy a nesnažila se je nijak potlačit. Málem vyskočila z kůže, když jí na čelo položil mokrý kapesník a široce rozevřela oči.
"Lež v klidu," instruoval ji měkkým hlasem, který téměř neslyšela, jak šeptal.

Zavrtěla hlavou a naléhavě se na něj dívala. Viděla v jeho očích, že je rozpolcený a zmatený - neměl nejmenší tušení, co po něm Kate chce. Ta si vnitřně nadávala, protože nemohla svůj hlas donutit k poslušnosti a zároveň ji naplňoval frustrovaný vztek.

Vzala jeho volnou ruku a přiložila si ji na břicho. Zřejmě se na ni pokusil chápavě podívat, ale Kate opět zavrtěla hlavou, když se pokusil promluvit. Naléhavěji přitiskla jeho ruku blíž a jasně viděla moment, kdy pochopil, co se mu snaží sdělit.

Chlad, který se mu kousavě nořil do rozprostřené dlaně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ┼Eleanore Inkake Samanthe Lune┼ | Web | 18. září 2017 v 22:46 | Reagovat

Úžasnè

2 Inka | E-mail | 19. září 2017 v 20:10 | Reagovat

Z Voldemorta mi šli zimomriavky po chrbte, nechutný a desivý zároveň.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama