Říjen 2017

54. Budoucnost bez vyhlídek (II/II)

Neděle v 17:10 Spoutaní

WATTPAD

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Je mi líto."
Tupě na něj zírala a snažila se posbírat své vlastní myšlenky. Čekala to, samozřejmě že ano. Tohle byl pouze zoufalý tah, její poslední šance. Ovšem když na ni dopadla realita jeho rozhodnutí, nic to na pocitu prázdna nezměnilo.

"Co mě dělá tak odlišnou?" zeptala se nakonec.
"Prosím?"

Vypadal tak nevinně. Jak jen to dokázal hrát na všechny strany? Byl daleko lepší herec, než mohla ona doufat, že kdy bude.
"Proč nabízíte to vaše vykoupení každému, kdo zavadí o váš práh a mě odmítáte? Vlastně," zasmála se a pohodila rukou. "Nejde tu ani o mě, ale stejně mi řeknete ne?"

"Kate," začal s povzdechem Brumbál, jako by mu opravdu záleželo na celé situaci. "Nemohu ti poskytnout pomoc, co se týče tvého otce či Voldemorta. Kompromitoval bych tak Severuse a ten hraje příliš důležitou roli."

Příliš důležitou roli, než za jakou bys ty kdy mohla stát. Nemusel to říct, viděla mu to v očích, Zhnuseně se na něj podívala, ale stejně cítila, jak se jí do očí derou slzy. Zamrkala je. Nehodlala před ním brečet.

"Chápu," přikývla tedy. "Ale s vaším odmítnutím chci znát pravdu. Proč mě odmítáte? A nevyjmenovávejte všechny důvody proč - chci vědět, proč já."

Ředitel na ni chvíli jen hleděl a Kate mu pohled vroucně oplácela. Pokud něco dokázala, bylo to neustoupit. A v ten moment nehodlala ustoupit ničemu a nikomu. A už vůbec ne muži, co zničil veškeré její naděje.

"Severus věří, že veškerou tvou motivací bylo postavit se otci. A poté, co zemřela tvá matka-" Kate sebou trhla "-věřil tomu, že se tvá motivace zlomila. A že vše, co děláš, je k uctění její památky."

Stiskla zuby, ale nepromluvila. Chtěla to vědět, tak poslouchala dál.
"Ale ví, co tě skutečně hnalo?"
"A co mě podle vás hnalo?"

"Chtěla si je vidět trpět, protože jsi sama trpěla."
Kate cítila, jak se jí zadrhl dech. Měl pravdu? Pochopila, o co jde.

"Také jste mi četl myšlenky, že?" obvinila ho.
Mlčel, ale vyložila si to jako souhlas.

"Tehdy, když jsem ležela polomrtvá na ošetřovně, mám pravdu?" nečekala na jeho odpověď a pokračovala. "Minerva mi říkala, že pomáhali všichni, kdo měli volné ruce. Samozřejmě by nikoho nenapadlo vás podezírat, kdybyste se šel podívat do ošetřovny a pomáhat svým zraněným studentům a podřízeným, že? Tak jen doufám, že jste našel, co jste hledal."

Zavrtěl hlavou a když se setkala s jeho pohledem, nebylo v něm nic z toho milého a příjemného staříka.
"Když Severus vyrukoval s tím, co od něj Temný pán žádá, musel jsem se toho o tobě dozvědět co nejvíc-"
"Anabelle," procedila Kate mezi zuby plamenně.

"Ano," potvrdil bezostyšně. "Ovšem nebyly to zdaleka všechny informace."
"Chcete říct, že se vám zdály být příliš dobré, že?"

"Dal jsem na svou intuici a nahlédl do tvé mysli. Chceš mi snad tvrdit, že jsem se spletl a opravdu jsi tak nevinná, jak jen smrtijedka může být?"
"Nemáte právo mě odsuzovat," procedila mezi zuby.

"Stejně jako Caroline Terryová? Nebo její dcerka, Danielle?"
Prudce vstala, její oči žhnuly vztekem a zoufalstvím. Ruce měl pevně zaťaté v pěst.

"Nemáte tušení, o čem mluvíte."
"Budeš mi tedy tvrdit, že tvé vzpomínky lžou? Nezabila jsi je tedy ve snaze oživit Temného Pána?"

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Severus nestihl ani mrknout, když ho zcela pohltila magie jeho kolegyně. Nevěřil, že by její nitrobrana byla natolik silná, aby ho bez námahy donutila vystoupit z vlastní mysli. Její věšteckou moc ovšem nehodlal nikterak zpochybňovat.

Jakmile ucítil tah její magie, zachvátila ho nevýslovná panika. Vše se vracelo zpět k tomu dni, kdy zaslechl z jejích úst věštbu, která nakonec vedla k Lilyiné smrti. Nemohl to prožít znova. Nechtěl to prožít znova.

Opřel se veškerou svou magií proti ní ve snaze uprchnout jakékoliv vizi v níž byla ztracená. Potřeboval vystoupit z její mysli, dostat se pryč z jejího dosahu a zavolat Minervu. Ta ať si s ní poradí, jak jen uzná za vhodné.

Bohužel se jeho snažení jevilo jako naprosto zbytečné. Pokaždé, když se mu zdálo, že získal pár milimetrů svobody navíc, vtáhla ho ještě hlouběji. Začalo mu pískat v uších, vše kolem pohlcovala tma a cítil, jak se pomalu dusí.

Opět čekal, kdy ho vezme temnota, ale v ten okamžik se vše vyjasnilo. Stál v Bradavických chodbách, kolem pobíhala spousta lidí. Byli vyděšení, to na jejich tvářích dokázal poznat. Ale neslyšel je.
Neslyšel nic.

Všude bylo ticho, třebaže bylo zcela očividné, jaký rámus tu musí dělat pobíhající studenti. Celý obraz byl v mírné mlze, ale natolik těžké, aby Severusovi způsobovala potíže, když se s ní snažil bojovat a jít kupředu.

Tento boj vzdal rychleji, neboť se rozumně rozhodl využít svou sílu v pravou chvíli, až se bude chtít dostat pryč. Podvolil se tedy a obraz kolem něj několikrát problikl, než začal nabírat na ostrosti na konci chodby. Pomalu také slyšel zvuky kroků.

Na druhé straně se vyřítila tmavě oděná postava. Z pláště odkapávala krev. Několikrát mrknul, aby zaostřil na obličej, ale nedokázal to. Šumění nabíralo na hlasitosti a postava se přibližovala. Tentokrát si všimnul, že v náručí něco drží.

Cítil, jak mu prudce buší srdce, když se osoba přiblížila natolik, že ji i přes mlhu dokázal rozpoznat. Byl to on sám. A v ruce nedržel nějakou věc, ale osobu. Kate.

Pokusil se znovu dostat blíž, byť se ho vize snažila držet na místě, ale on potřeboval vědět, co se děje. Začal litovat, že se znovu vrací zvuk, když Kate bolestně vykřikla. Slyšel svou kopii, jak na ni mluví a poté křičí na ošetřovnu.

Z té vyběhla Poppy s ustaraným výrazem v tváři, rukama od krve. Stačil ji jediný pohled, uhnula stranou a hnala je oba na ošetřovnu. Severus tentokrát mohl následovat, ale zaváhal, protože tušil, že zčásti vůbec netouží vědět, co se má stát.

Vize mu nedala příležitost a tak, jak mu prve bránila v pohybu, ho nyní postrkovala kupředu. Podvolil se, přešel k lůžku, na němž ležela Kate, bledá a zakrvácená, a sledoval svého dvojníka, jak ji křečovitě drží za ruku, na tvářích stopy slzy.

Poté si všimnul jejich spojených rukou. Ležely na Kateině břiše, mezi prsty jim protékala krev a zbarvovala bílé povlečení nemocničního lůžka na krvavě rudou. Krev kapala hlasitě na podlahu a bylo jí tolik, že se lektvaristovi zvedal žaludek.

Před krokem vpřed ho zarazila Poppy, jež se prosmýkla kolem rovnou ke Kate a Severus najednou slyšel zcela zřetelně. Do uší se mu zahryznuly mučivé steny jeho ženy, které přehlušila slova kouzelníků u ní.

"Příliš krvácí."
"Tak jen nestůj a dělej něco!"

"Nemůžu jim pomoci oběma."
"… zachraň ji."

Celá scéna se proměňovala, vytrácela - chvíli slyšel hlasy, chvíli bylo mrtvolné ticho, ale Severus nevnímal. Slyšel ta slova znovu a znovu. Srdce mu bušilo. Chtěl zmizet, chtěl zapomenout na tuhle noc a chtěl vyrazit ihned za Kate a ochránit ji.
Ale věděl, že ať udělá cokoli, nemůže změnit osud.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Vypadáte jako jediný člověk, kterému záleží na dobru ostatních. Dohlížíte na bezpečnost dětí všech členů Řádu, poskytujete jim jídlo, přístřeší, ...," její hlas se zlomil, přesto vstala na roztřesené nohy, jednu ruku ochranitelsky položenou kolem rostoucího lůna.

Druhou rukou si nedbale otřela zrádné slzy z tváří. Pevně mu pohlédla do tváře.
"Ale kolik z nich opravdu dohlédne za vaši přetvářku?"
"Kate-"

"Kolik z nich ví, že byste se rozdal pro vaši stranu světla, ale nehnul byste prstem pro těhotnou ženu, prosící o bezpečí ne své, ale jejího nenarozeného dítěte?"
"Pro ženu, které koluje v žilách smrtijedská krev a co má na rukou vraždu stovek nevinných?"

"Všichni si myslí, že trpět mučení Temného pána je ta nejhorší bolest, co nás v kouzelnickém světě čeká. Já ji pocítila," přikývla si a její uchechtnutí bylo spíše zoufalým vzlykem. "Ale nemůže se rovnat bolesti, kterou cítím nad vaším ortelem. A tak se vás ptám - co vás tak moc odlišuje od Pána zla?"

"Závisí na mé odpovědi tvé rozhodnutí, zda by ses mne také pokusila vzkřísit?" opáčil, bez ohledu na její zoufalé slzy. "Tvá láska Severuse zničí, Kate, a to nemohu dopustit."
Mlčela. Zavrtěla hlavou.

"Mýlíte se. Moje láska je teď to jediné, co ho drží při životě, který jste mu sám nalinkoval. A věřte mi," naklonila se k němu, vztek opět evidentní v její tváři. "Že udělám všechno proto, abych vaše plány překazila. Nenechám ho umřít, jak byste si to nejspíš nejraději představoval. Dám mu to, co jste mu celé roky odpíral."

"A to je co?"
"Život."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Severusi! Konečně jsem tě našla," vydechla úlevně Minerva a ihned se vrhla k profesorce Věštění, jež napůl ležela, napůl klečela na zemi a nesrozumitelně si něco mumlala. Otočila se ke svému kolegovi. "Co se jí stalo?"

"Zřejmě jí opět na okamžik zcela přeskočilo," odtušil lektvarista a obrátil se k oběma ženám zády.
Odhodlaně sledoval druhý břeh a nořil se hlouběji do své nitrobrany. Nejraději by se rozběhl za Kate, ale nemohl dát Minervě jakoukoliv záminku, aby ho z něčeho podezírala.

"Musíme ji dostat co nejrychleji do hradu," zamumlala Minerva, aniž by si povšimla mírně strnulého postoje lektvaristy.
"Informoval jsem patronem ostatní, aby se vrátili do hradu," oznámil ji.

"Dobře," přikývla Minerva a chytila kolegyni za ruku, kterou si přehodila přes rameno. Mrkla na lektvaristu hledícího na opačnou stranu jezera. "Budeš tak laskavý a pomůžeš mi, Severusi?"

Bez jakéhokoliv komentáře se otočil, chytil čarodějku za druhou ruku a společnými silami ji zvedli. Velice pomalu se rozešli úzkou cestou a Severus na sebe uložil víc z čarodějčiny váhy, aby se jeho kolegyně nemusela tolik namáhat.
Minerva se na něj tázavě podívala.

"Co jsi tam sledoval?"
"Kontroloval jsem příchod testrálů. Mohli se objevit každou chvíli," odvětil a oči měl pevně upřené před sebe.

Dokonce ani neodstrkoval větvičky, které se mu zachycovaly o hábit nebo ho škrábaly v obličeji. Profesorka Přeměňování si toho všimla a chvíli váhala, zda má promluvit. Nakonec se rozhodla, že pokud to neudělá ona, tak nikdo.

"Stalo se něco?"
"Co myslíš?"
Neurčitá, vyhýbavá odpověď.

"Zdáš se mi zamyšlený."
"Ano, lidé s mozkem tak většinou vypadají," odvětil ironicky, ale Minerva jeho tón ignorovala.
"Víš, co se jí stalo? Nějaká vize?"

"Nevím," zavrčel a koutkem oka na ni mrknul. "Když jsem tam přišel, klečela ve vodě a koukala na testrály na druhém břehu. Několikrát jsem na ni volal, pokoušel jsem se k ní dostat, ale zřejmě použila nějaká silnější ochranná kouzla. Přivolal jsem tebe, ale než jsi přišla, naprosto odpadla."

Minerva přikývla. Nedokázala rozpoznat, zda jí říkal pravdu nebo lhal. Byl příliš dobrý ve své práci. Věděla ale, že i kdyby jí něco tajil, násilím to z něj nedostane. Zbytek cesty tedy oba mlčeli, což lektvaristovi vyhovovalo a Minervě v ten moment také.

Na bradavické ošetřovně se objevili něco málo po třetí hodině a Poppy je okamžitě odvedla k prázdnému lůžku v profesorském křídle ošetřovny. Sybila vypadala neskutečně křehce. Její kůže byla bledá, mírně přecházela do modré, rty se jí neslyšně pohybovaly a oči pod zavřenými víčky těkaly tam a zpět.

Minerva s Poppy se ihned vrhli do práce, zatímco Severus přinesl potřebné lektvary. Profesorka Přeměňování na svou kolegyni tiše mluvila a hladila ji po vlasech, zatímco ošetřovatelka na ní prováděla jedno kouzlo za druhým.

"Bude v pořádku?" otázala se Minerva nijak překvapivě vyrovnaným hlasem. Byla tím typem ženy, kterou nic neokázalo příliš rozházet.

Poppy mírně nepřítomně přikývla a dalších pět minut kouzlila, než s úlevou vydechla a zhroutila se na stoličku, která se za ní objevila. Setřela si pot z čela a zkontrolovala tep své pacientky. Teprve poté vzhlédla a věnovala Minervě malý úsměv.
"Přišli jste včas. Za několik dní bude jako rybička."

"Ano, našel ji Severus," kývla Minerva a otočila se ke kolegovi.
Lektvarista už ovšem v místnosti nebyl. Minerva se mírně zamračila, ale rozhodla se ještě netlačit na pilu. Znala ho přece jen nějakou dobu a věděla, co si může dovolit.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Severus rychle kráčel zmijozelským sklepením a byl natolik zaměřený dostat se ke sklepení, že by nezastavil, ani kdyby některý ze studentů byl z postele venku. Ne že by se o to jeho hadi pokoušeli, když věděli, že tudy chudí.
Znali jiné zkratky.

Lektvarista vešel do svého bytu, shodil ze sebe plášť a potichu vklouznul do ložnice. Bylo zhasnuto, Kate ležela na své straně postele, skrytá ve tmě a přikrývkách. Severus pouze skopnul boty a vlezl do postele.

Cítil, jak se mu tělo mírně třese adrenalinem, když si ji k sobě přitáhnul a nadechnul se kokosové vůně jejích vlasů. Kate se k němu opatrně otočila a přitiskla. Byla u něj tak blízko, že cítil její mírně zakulacené bříško.

Vydechl do jejích vlasů a přitiskl své rty na vršek její hlavy. Kate ho pevně sevřela a přitiskla se mnohem blíž. Cítil horko jejího těla a vnímal každý centimetr jejího těla. Nic neřekla, když ucítila jeho slzy, stejně jako neřekl nic on, když se k nim přidaly i ty její.

54. Budoucnost bez vyhlídek (I/II)

Neděle v 17:10 Spoutaní

WATTPAD

54. Budoucnost bez vyhlídek

"Dobře! Moc dobře, Harry!"

Nebelvír se zazubil a pozvedl hůlku. Kate s úsměvem své ruce zvedla na znamení míru a lehce zadýchaná se posadila na židli u jedné z lavic, které poskládali po stranách místnosti. Harry se posadil a podal ji láhev s vodou, kterou Kate vděčně přijala.

"Řekla bych, že bychom pomalu mohli začít s vystavováním konstantní nitrobrany," poznamenala čarodějka a mrkla na Harryho.
Ten se zatvářil mírně váhavě, což Kate čekala a protočila očima.

"Já vím, že tvé sebevědomí je prakticky neexistující, a proto tě budu muset požádat, abys mi věřil. Samozřejmě bych byla ráda, kdybys tak silně věřil i sobě, ale chápu tě. Půjdeme na to po malých krůčcích."

"Věřím vám," potvrdil jí bez zaváhaní Harry a povzdechl si. "Problém je, že všichni kolem mě si myslí, jak je všechny jednoho dne spasím. Jak se postavím před Voldemorta a vyhraju…"
Kate chápavě kývla a na tváři se jí objevil smutný úsměv.

"Ale máš strach," dodala tiše a na Harryho překvapený pohled pokračovala. "Myslíš, že se spolu se Severusem přemístíme na setkání s hlavami hrdě vztyčenými a neochvějnou sebejistotou?"
Harry zaváhal, než pomalu zavrtěl hlavou.

"Nejsme stateční. Ne v tak velké míře, jak si myslíš," řekla Kate a opětovala studentův pohled. "Severus možná tak statečný je - jistě, má strach i obavy z toho, co může Temného pána napadnout, ale i tak. Postaví se mu, nasadí masku a hraje svou roli. A já? Já se celá roztřesu, když ucítím, jak se mi rozpálí Znamení. Když se přemisťujeme na setkání, v hlavě mi jen jdou otázky, jedna za druhou. Jak moc je rozzlobený? Kolik lidí budu muset dnes zmrzačit nebo zabít? A když ho tím potěším, vynechá mě ze svého trestného kolečka Cruciatu?"

Kate cítila husí kůži a musela se na chvíli přerušit. Harry ji bedlivě sledoval a z jeho pohledu byla cítit téměř fyzická lítost. Kate se usmála, pohladila ho po ruce, kterou měl položenou na stole a poté obě své ruce položila na své břicho.

"Víš, třebaže mám radost, že na setkání momentálně nemusím a nějakou dobu se tam nebudu muset ukázat… myslím na to malé. Co ho čeká za život?"
"My ho porazíme," prohlásil Harry rozhodným hlasem, o němž věděla, že ho použil jen proto, aby ji rozveselil.

Nemohla si pomoci a usmála se. Pak od něj odtrhla pohled, vstala a přešla ke krbu v místnosti, v němž plápolal oheň a zahříval chladné sklepení, třebaže se pomalu přehoupnul únor v březen. Kate chvíli tiše sledovala plameny, než nahlas vyslovila svou myšlenku.

"Nejsem si jistá, jestli jsem součástí toho velkého "my"."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Kate pomalu kráčely ztichlými chodbami Bradavického hradu a ignorovala podezíravé pohledy obrazů kolem. Přestože měla přehozenou kápi přes obličej, obrazy na stěnách ji poznávaly a ona měla neblahé tušení, že ji pozorovaly dlouho předtím, než si jich začala sama všímat.

Koneckonců - nepohybovala se po hradu často. Většinu svého času trávila v práci ve své pohodlné kanceláři, na Tkalcovské či ve sklepení. A Severus ji několikrát ujistil, že nehodlal trpět všudypřítomnost svého nadřízeného skrze jeho obrazy, a tak je v křídle, v němž byly jeho komnaty situovány, nechal odstranit.

Začala tomu rozumět právě ve chvíli, kdy se blížila k schodišti vedoucímu do ředitelny. Občas měla pocit, že ji nesledují jen obrazy, ale i brnění, lemující několik desítek schodišť. Její tušení se potvrdilo v okamžiku, kdy došla k chrliči, jenž odskočil v okamžiku, kdy se k němu přiblížila, aniž by řekla heslo, které si předem zjistila od Minervy.

Zhluboka se nadechla, přitáhla si plášť blíž k tělu a začala stoupat po schodech. Když došla ke dveřím, za nimiž se skrýval starý muž, jenž činil její život tak náročným, musela si znovu projít nitrobranou, kterou okamžitě vystavěla do nejvyšší pohotovosti.

Téměř cítila žár své mysli, ale místo aby ji děsil, dodal jí odvahu. Oheň byljejí bezpečné místo, útočiště. Nikdy ji obrany mysli nezklamaly a věděla, že se to nestane ani teď. Přečkala tolik nitrozpytů od Pána zla, že ji Albus Brumbál nemohl rozházet.

Zaklepala.
"Dále," ozvalo se po třech úderech jejího srdce.

Vzala za kliku a vstoupila do matně osvětlené, ovšem velice prostorné místnosti. Bylo půl jedné v noci, ale ředitel Bradavic seděl oblečen za svým stolem, ruce sepnuté do stříšky a s jiskřivým pohledem v modrých zorničkách.

Jakmile zachytil její pohled, pousmál se a mávnul rukou. Jedna ze židlí se odsunula. Poté promluvil.
"Čaj nebo kávu?"

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Severus neskonale litoval svých životních rozhodnutí. Tedy většiny z nich. Za jedno z nich by se ovšem býval nejraději na místě zasáhnul Avadou.

Třebaže ve svém zármutku, ochromujícímu strachu a zoufalství mu připadalo rozumné, žádat o pomoc Albuse Brumbála, znovu by to neudělal. Ne po všech těch zkušenostech, které s tím starcem měl.

"Zatraceně!" zaklel, když ho do tváře opět uhodila další trnitá větev.

Znechuceně ji od sebe odstrčil a poté ji zapálil. Použil mnohem větší sílu, než bylo nutné, a tak nevzplála pouze zmiňovaná větev, nýbrž celý trnitý keř. Severus s potěšením sledoval, jak mizí v kouři a neobtěžoval se pomýšlet na to, co by na jeho chování řekli psychologové.

Odfrkl si, pozvedl rozsvícenou hůlku a vrátil se ke svému pátrání po lese. Asi patnáct metrů od něho se pohybovalo další světlo, které bezpochyby patřilo Minervě. Což bylo jediné pozitivum celé téhle pitomé akce.

Alespoň si mohl vybrat, s kým půjde tak pozdě v noc prohledávat Zapovězený les, ve snaze najít jejich pomatenou profesorku Věštění. Lektvarista si opět odfrkl. Jako by ta pomatená čarodějnice nikdy bez varování nezmizela a poté se neobjevila za pár dní na snídani, jako by se nic nedělo.

Periferně si povšiml, že se světlo po jeho levici na okamžik zastavilo, a tak se také zarazil, pro případ, že by se něco dělo. Minerva se ovšem po několika vteřinách opět rozešla, takže se Severus také otočil a vyrazil kupředu.

Od úst mu vycházela pára, zatímco se prodíral dalším křovištěm a již přemýšlel nad tím, že celou akci odpískají a vyčkají, jestli se do rána sama neobjeví, když se něco v dáli zablesklo. Tentokrát se neobtěžoval s protahováním mezi keři a jednoduše je klátil k zemi hlava nehlava.

Když došel na metrový palouček, osvětlovaný srpkem měsíce, jenž si prodral cestu mezi korunami stromů, znovu uviděl ten stejný záblesk na jednom z kamenů. Přešel blíže, odhrnul jeden z velkých listů a vzal předmět do ruky.
Věděl přesně, komu ty brýle patří.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Musím říct, že jsem překvapen, že tě tu vidím, Kate," promluvil jako první a nalil do dvou hrníčků čaj z velké konvice.
Jeden šálek přistrčil ke Kate a druhý si sám podal. Čarodějka si o něj okamžitě začala ohřívat studené dlaně a pozorně sledovala ředitele. Teprve když si ze svého šálku upil se její napjatý postoj mírně uvolnil.

"Nedovolil bych si tě otrávit, Kate," prohlásil a zatvářil se poměrně smutně, zklamaně.
Kate se nenechala ukolébat. Pokrčila rameny, také upila, byť byl čaj nesnesitelně horký a pálil ji na jazyku.

"Chápu. Kdyby mě tu teď našli, měl byste příliš svědků," rýpla si, ale Brumbál se pouze usmál, jako by pronesla nějaký vtip.
"Je mi líto, že mi nedůvěřuješ."
"A mám snad nějaký důvod vám věřit?" opáčila.

"Zřejmě ne takový, který bys považovala za dostačující."
"Já bych považovala za dostačující, kdyby ta důvěra byla vzájemná. Například kdybych se mohla účastnit setkání."

"Schůze Řádu jsou často velice choulostivá záležitost," odpověděl. Neušlo jí, jaký důraz kladl na slovo schůzka. "V každé komunitě jsou členové, kteří jsou poněkud agresivnější při vypjatých situací. Myslím na tvé dobro, když ti říkám, že by bylo nebezpečné, aby ses na nich objevila."

"Nebezpečné pro mě nebo pro vás, jako autoritu?" zeptala se Kate kousavě a usrkla si kousek čaje.
Ředitel se na ni pozorně zadíval a Kate se raději ujistila, že je její nitrobrana na svém místě. Brumbál se jí ovšem nepokoušel dostat do hlavy. Vzhledem k tomu, jak se zatvářil, ovšem poznala, že ví, na co myslela.

Povzdechl si.
"Zdá se, že mi nedáš nějakou příležitost, abych tě přesvědčil o tom, že mi můžeš věřit."

Tentokrát se za své chování opravdu cítila špatně. Ale nemohla si pomoct a on to věděl. Takhle byla vychovaná, takhle ji to naučili. Bránit se za každou cenu, nikomu nevěřit, hlídat si záda a nikdy na sobě nedat znát, že je něco špatně.

Kate se zhluboka nadechla. Hodlala snad porušit všechna tato pravidla. A doufala, že jedná správně.
"Pak si myslím, že je tohle váš šťastný den," řekla a Brumbál zmateně povytáhl obočí. "Potřebuji vaši pomoc."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Nemohla se dostat daleko."
Přikývnul a strčil brýle do kapsy pláště. Rozhlédl se po palouku a otočil se k profesorce Přeměnování.

"Rozdělíme se," řekl jí a ukázal na jih. "zkus to vzít kolem zátoky a prohledat mýtinu, kam chodí pít jednorožci. Já to vezmu směrem na sever, kolem úpatí."
Minerva přikyvovala a pak se na něj s vážnou tváří obrátila.

"Chceš vyzkoušet lokační kouzla?"
"Ano," přikývl. "Největší šance máme na opačných pólech. Jednorožci utíkají od testrálů a naopak. Jedno nebo druhé stádo je mohlo vycítit."

"A každý z nich tu má svou polovina lesa, za jejíž hranice se neodvažují," potvrdila jeho myšlenku a kývla. "Dobře. Za hodinu se setkáme zase tady, kdyby ji někdo z nás našel, ohlásíme se jiskrami. Dávej na sebe pozor."

S tím se otočila a vyrazila. Severus také neztrácel čas a obrátil se zády k místu, kudy zmizela jeho kolegyně. Opět se pustil prorážet cestu houštinami, ale dával si dobrý pozor, aby je neponičil. Blížil se k testrálím teritoriím a nebylo by dobré zvířata rozzlobit.

Snažil se nepůsobit příliš hluku, ale přesto postupovat rychle. Jakmile se mu na obzor dostaly skály, mírně zpomalil a zapojil všechny své smysly, aby vycítil, kdyby se testrálové rozhodli přiblížit. Cítil ve vzduchu napětí a téměř dusící atmosféru, jež ho obklopovala.

Snažil se dýchat mělce a ignorovat bolest v hrudi. Věděl, že se testrálové pouze snaží bránit své stádo před vetřelci a nechtěl, aby proti němu vyrazili. Zpomalil ještě víc, když se kolem začala roztahovat mlha, ale věděl, že musí pokračovat. Blížil se k cíli.

Když už si myslel, že ho mlha pohltí a jeho plíce se znovu nenaplní vzduchem, vše ztichlo a zmizelo. Severus lačně nabral vzduch do plic a několikrát zamrkal. Mlha zmizela, stejně jako testrálové, ale naštěstí stihl dojít až ke skalám dřív, než by to byl vzdal.

Opřel se dlaní a hrubý kámen a chvíli zklidňoval nejen svůj dech, ale i magii. Potřeboval pouze spustit lokační kouzlo, nikoliv narušit zaběhlý ekosystém zdejšího stáda magických tvorů. Hagrid by mu za to jistě nepoděkoval.

Pomalu se narovnal a tiše zamumlaným kouzlem se ujistil, že se testrálové vzdálili a drží se na svém místě. Teprve poté se obrátil zpět ke skále, napřáhl hůlku a začal tiše recitovat latinu. Jeho hůlka se rozzářila a brzy ucítil, jak ho tahá zpět směrem na jih.

Následoval ji a zatímco sledoval, kdy mírně pohasíná a kdy naopak září tolik, že ho málem oslepuje, pozoroval i své okolí a hlídal jakýkoliv pohyb. Kouzlo ho provádělo v podstatě příjemnou cestou, jež tu museli dříve udusat testrálové.

Chvíli pochyboval, že by se tu opravdu někdy pohybovala jeho kolegyně, ale po deseti minutách chůze zahlédl na zemi šátek, který bezpochyby identifikoval. Jedině Trelawneyová by nosila takovou příšernost.

Trochu zrychlil tempo, ale o to ostražitěji sledoval své okolí. Třebaže byl rád, že se ho ještě nic nepokusilo napadnout, bylo tu nepřirozené ticho. Zdálo se to být příliš jednoduché. Proto se očekávaně zarazil a napřáhnul hůlku, když po jeho pravici praskla větev.

Hůlka se neočekávaně rozzářila, takže ji začal spěšně následovat. Musel se blížit cíli, protože magie vložená do kouzla ho za sebou táhla jako zběsilá. Prodral se několika trnitými keři a stanul před dalším přírodním jezírkem.

Na druhé straně břehu testrálové prudce zvedli hlavy. Vůdčí hřebec pohodil hlavou, upřel na Severuse mrazivý pohled a vydal ze sebe těžké zařehtání. Znělo vyplašeně, mrazilo z něj a nepříjemně se podobalo výkřikům umírajících.

Všichni testrálové se ovšem jako na povel zvedli, přestali pít a nervózně se shromažďovali. Mohutný hřebec kolem nich udělal kruh, než na jednom konci kousnul do zadku mladou klisnu, která okamžitě vyrazila jako střela, následovaná celým stádem, jenž uzavíral právě hřebec.

Mezi stromy se zarazil, naposledy na lektvaristu pohlédl a zmizel. Severus se opět těžce nadechnul, až jeho plíce zaprotestovaly a pozvedl hůlku, kterou mimoděk sklonil k pasu. Ta se okamžitě rozzářila a mírně sebou škubala.

Severus to pochopil v momentě, kdy ji trochu sklonil, aby se sám mohl rozhlédnou. Na břehu klečela v rozbahněné vodě schoulená postava. Severus se k ní vydal s úlevou, když si povšiml, že dýchá. Zřejmě bude jen pěkně promrzlá.

Vnitřně se oklepal, nasadil svůj typický jedovatý škleb a vyrazil za ní. Zrušil kouzlo na své hůlce, která se vrátila ke svému normálnímu osvětlení Lumos a když došel ke své kolegyni, natáhl ruku vzhůru, aby přivolal Minervu.

Rychlostí, kterou by ovšem nečekal, se vymrštily hubené ruce profesorky Veštění a zatnuly se do jeho paže jako drápy. Zatnula do něj prsty, strhla mu ruku i s hůlkou dolů, a když se na ni chtěl hněvivě obořit, zarazil se.

Zíral do prázdných bělm čarodějky pohlcené vizí. Chlad z testrálů byl oproti tomu velice příjemný. A pak ho stáhla do své mysli.


53. Poslední šance II/II

4. října 2017 v 18:11 Spoutaní

WATTPAD

Xoxoxoxoxoxoxoxoxo

Kate za sebou neslyšně zavřela dveře ložnice a zůstala skryta ve stínu, který vytvořila jediná svítící lampa na stolku vedle knihovny. Celý obývací pokoj tak byl zatemnělý a Kate ze svého místa měla perfektní výhled na vchodové dveře.

Cítila, jak se nervozitou začala mimovolně třást a nutila se ke klidu. Již si prošla několikrát nitrobranou, dokud nebyla spokojena s výsledkem svých vystavěných ohnivých pastí a barikád. Zároveň pozřela Severusův lektvar pro skrytí své magické stopy, aby se Draco nevyděsil ihned po svém příchodu.

Mrkla na hodiny, protože věděla, že teď už můžou jen čekat, než se chlapec objeví. Pokud se tedy rozhodně ukázat, ale Kate si byla téměř jistá, že přijde. Nebyl v přetvařování natolik dobrý, aby ji ošálil s tím, že chce jít kupříkladu svým rodičům.

Její dumání přerušily tiché kroky na chodbě, následované ostrým zaklepáním, jako by si Draco musel dodat odvahu a chtěl to mít rychle za sebou. Kate tomu rozuměla. Vytáhla z hábitu hůlku a neverbálně dveře otevřela.

Objevil se zmijozelský chlapec se svým typickým nedotknutelným a patentovaným malfoyovským úšklebkem, který ovšem zmizel, když si uvědomil, že před ním nestojí jeho kmotr. Draco zavřel ústa, která otevřel k pozdravu a obezřetně vkročil do místnosti.

Kate si povšimla, že se jeho ruka přesunula k hůlce a přestože jí jeho podezřívavost nijak nepřišla vhod, musela uznat, že se opravdu něčemu jako kouzelník naučil. Něčemu užitečnému, tedy.

Vyčkávala zcela nehybně ve stínech, zatímco mladík tiše našlapoval stále hlouběji do bytu a rozhlížel se kolem sebe. Kate byla ráda, že se nezastavil ve dveřích a nevolal svého kmotra. Tím by jí značně ztížil práci.

Proto se rozhodla ho dovnitř nejdřív nalákat, než "sklapne pastičku". Jak očekávala, zaujala ho rozevřená obří kniha na konferenčním stolku před krbem. Poněkud hloupě ztratil koncentraci, pomyslela si její paranoidní část osobnosti, ale v duchu se i radovala, že vše postupuje tak, jak má.

Vyčkala, dokud nedošel až ke knize a nezačal v ní listovat. Teprve tehdy švihla hůlkou směrem ke dveřím, které se tiše zabouchly a zacvakly. Poté modře zazářily, když je její magie zablokovala, než opět ztmavly.

Draco se s trhnutím otočil, když zaslechl tiché bouchnutí a s hůlkou připravenou se otočil. V očích měl napůl vyděšený, napůl rozčilený výraz a těkal pohledem po okolí. Kate téměř slyšela, jak zběsile mu bije srdce, a proto pomalu vystoupila ze stínů, hůlku již schovanou zpět v hábitu.

Chlapec na ni okamžitě zamířil a čím blíž mu Kate byla, tím znatelněji se mu třásla ruka. Když od něj stála dva metry daleko, konečně vykřikl a máchnul hůlkou.

"Nepřibližujte se!"

Kate se ihned zastavila a byla ráda, že z jeho hůlky nevystřelilo žádné kouzlo. Počítala s tím, že ho touhle akcí naštve, nicméně nechtěla věřit tomu, že byl nebezpečný. Koneckonců - to se tu právě pokoušela dokázat a tak mírně pozvedla ruce ve znamení míru.

"V pořádku, Draco. Skloň prosím hůlku," požádala ho klidně, ale srdce se jí také rozbušilo rychleji.
"Neříkejte mi Draco!" zuřil mladší Malfoy, až měla Kate pocit, že opravdu slyšel to jediné slovo. "Co ode mě chcete?"
"Pomoc ti," odpověděla jednoduše a upřímně na něj zírala.

Draco se zcela očividně zarazil a několikrát zamrkal, než se mu do očí opět vrátil vztek a sevřel hůlku mezi prsty tak pevně, až mu zbělaly klouby.

"Dejte mi pokoj! A vyřiďte to i Severusovi! Nechci s vámi mít nic společného!" křičel jako smyslů zbavený a Kate byla ráda, že před jeho příchodem zajistili celé patro nejen proti odposlouchávání, ale i k nežádoucí hlasitosti, s níž počítali, že se bude ze sklepení ozývat.

"Já myslím, že naši pomoc potřebuješ, ale nevíš, jak si o ni říct. Nejsi hloupý," namítla, ale její hlas zněl klidně.
Udělala pomalý krok, ale ihned se zastavila, když se Dracova ruka roztřásla.

"Zůstaňte kde jste!"
"Draco-"
"Říkal jsem vám, ať mi tak neříkáte!"

"Fajn," Kate pomalu také začínala docházet trpělivost a snažila se řídit Severusovou radou a nevybuchnout, jako obvykle. "Jediné, co po tobě chci, je abys mě teď vyslechl. Pak, když budeš i nadále chtít odejít, nebudu ti bránit a už se tě nepokusím kontaktovat, platí?"

"Nechci to slyšet," zavrtěl vehementně hlavou a oči mu plály. "Cokoliv mi chcete, mě nezajímá!"
"To ti poradil papá?" neodpustila si poznámku a ihned toho litovala, když chlapcovi oči zažhnuly.
"Neopovažujte se urážet mou rodinu," prsknul a na špičce jeho hůlky se leskly jiskry.

"Dobře, jen klid," zvedla ruce do výše hrudi a bez dechu ho sledovala. "Mohla jsem to říct jinak, ale takhle se to aspoň dostalo do té tvé tvrdé palice."
"Vy-!"

"Teď buď zticha!" sykla na něj Kate a Draco překvapivě zmlknul. Přesto hůlku nesklonil. "Je mi jasné, že ti otec tvrdí, ať se od nás držíš dál. Fajn. Doufám ale, že si uvědomuješ, že je to taky ten chlap, kterej tě s naprostým klidem předhodil do kruhu smrtijedů a ještě za to poděkoval."

Draco na ni šokovaně zíral a nezmohl se na slovo. Kate honem pokračovala, dokud se jí nebránil a skutečně poslouchal.

"Napadlo tě vůbec někdy, co to bude obnášet, když se tak nadšeně pohrneš do toho, abys byl jako tatínek? Ne? Tak mě nech, abych ti pověděla, že tohle není první člověk, kterýho budeš muset zabít. Nebo mučit. Budou jich stovky, pak tisíce - budeš se i potom cítit fajn?"

Mladý Malfoy se konečně vzpamatoval a byť se třásl vzteky, svou hůlku mírně sklonil.
"Proč mi tohle říkáte?!"
"Aby sis uvědomil, že nejsi vrah."

Draco se pohnul tak rychle, že nestihla ani zareagovat. Během vteřiny byl před ní, třesoucí se hůlku zabodnutou do jejího ohryzku a v očích nepopsatelný zoufalý vztek a bezmoc. Kate jen doufala, že se nepoddá svému vzteku. Se zoufalstvím by si zvládla poradit.

Polkla, protože měla sucho v hrdle, ale jinak na sobě svůj strach nedala znát. Pohlédla mu do šedých očích lesklých slzami a nemusela ani shlédnout. Draco byl stejně vysoký jako ona, ale ve své zlosti jako by se nad ní tyčil.

Musela jednat.
"Opravdu tohle chceš udělat?" zeptala se ho a doufala, že si nevšimne slabého skoku v jejím hlase.

Draco neodpověděl, ale jeho stisk na hůlce mírně povolil. Kate pomalým pohybem, který Draco okamžitě sledoval zvedla ruku a položila ji na jeho dlaň svírající hůlku. Jeho prsty byly chladné a třásly se.

Kate stačilo jen pomalu vyvinout tlak a hůlka jí pomalu sjela po hrdle níž. Nadechla se a nechala hůlku klouzat dál směrem dolů. Draco chtěl ruku i s hůlkou stáhnout k sobě, když jí přejela po hrudi, ale Kate ji dál tlačila, dokud nemířila na její břicho.

Sama teď téměř nedýchala, zatímco zmijozelův dech byl přerývaný a nepřirozeně rychlý, oči vytřeštěné. Donutila svůj hlas k poslušnosti.

"Zeptej se sám sebe," začala šeptem a připadala si, jako by chlapce zhypnotizovala. Tak vroucně jí pohled opětoval. "Dokázal bys zabít ženu s nenarozeným dítětem v břiše a odejít s čistým svědomím."

Dracův pohled jako na povel sjel k jejímu břichu, na nějž mířila jeho hůlka a poté znovu zamířil vzhůru, kde se setkal s jejím. Vytrhl se z jejího sevření a přitáhl k sobě ruku s hůlkou v jasně obranném gestu.

Kate nasadila co nejkonejšivější pohled, udělala k chlapci jeden krok a natáhla k němu ruku. Draco však začal ustupovat, vrtěl hlavou a poté se rozběhl ke dveřím. Kate je otevřela dřív, než do nich stihnul vrazit a začít panikařit, že ho tu drží a nechala ho vyběhnout.

Jakmile byl pryč s roztřeseným výdechem se sesunula do křesla, ke kterému doklopýtala a nepřítomně mávla rukou, aby zavřela dveře bytu. V ten okamžik se rozletěly dveře ložnice a Severus se u ní objevil tak rychle, až ji téměř vyděsil.

Bez jakýchkoliv otázek ji nechal, aby ho objala, a po několika vteřinách ji pustil a odtáhnul se. Díval se na ni pronikavým pohledem a Kate mu věnovala drobný úsměv, aby ho pobídla k otázkám či proslovu o tom, jak je nezodpovědná.

Severus stisknul rty, zavrtěl hlavou a kývnul na Harryho, který stál jako opařený ve dveřích ložnice.
"Doneste mé ženě sklenici vody, Pottere," zaměstnal chlapce, který okamžitě odběhl splnit, oč jej profesor požádal.

Poté se Severus obrátil ke Kate a ta se mu nebránila, když na ni uvalil jedno z diagnostických kouzel. Prošla jí úleva, když si spokojeně přikývnul a poté se typicky zamračil. Harry mezitím dorazil zpět a sklenici vody předal Kate, která mu tiše poděkovala.

Byla ráda, když ji Severus nechal napít, než spustil.
"Baví tě takhle riskovat? Opravdu mohl vybuchnout, a než bych se dostal z ložnice k tobě, mohl tě klidně usmažit na místě svou magií!"

"Ale neudělal to," odtušila Kate unaveně a protřela si oči.
"Na tohle spoléháš? Na štěstí?" odfrkl si Severus.

"Ne," zavrtěla hlavou. "Viděl jsi ho sám - je to uzlíček nervů, ale nechce opravdu nikomu ublížit."
Poté se otočila k Harrymu, který na ni stále vyjeveně zíral a zcela ignorovala svého muže.

"Tak už chápeš, Harry?" zeptala se ho a na jeh nejisté přikývnutí se smutně pousmála. "Ano, je to těžké. Určitě ti to několik dní, možná týdnů potrvá, než to vstřebáš, ale je třeba, abys to viděl. Ne všichni smrtijedi jsou v tomhle dobrovolně - spousta z nich se schovává za maskou arogance, povýšenosti,... Tak to prostě je."

"Ovšem nedělejte z toho pravidlo," vstoupil do toho lektvarista a se zamračením se zahleděl na svého studenta. "Jistě chápete, že taková Bellatrix Lestrangeová nebo Fenrir Šedohřbet nejsou těmito případy."

Při zmínce o smrtijedce se Potterovi zaleskly smaragdové oči a Severus pochopil, že setkání na ministerstvu zřejmě udělalo své.

"Samozřejmě, pane," přikývnul Potter a mluvil rozhodně, neboť byl očividně stále duchem i Lestrangeové. "To, co udělala Nevillovým rodičům to jenom dokazuje!"

Severus překvapeně mrknul a vyměnil si pohled s Kate, která na Harryho smutně kývla, když se na ni podíval. Lektvarista si překvapeně uvědomil, že je chlapci jedno, jak se ho snažila smrtijedka zabít na odboru záhad.

Daleko více se zajímal o škody, které napáchala na ostatních. Ta myšlenka Severuse nijak nezahřála a naopak mu přidala další vrásku. Zcela očividně si Potter nosil v sobě vinu za věci, nad nimiž neměl sebemenší kontrolu.

"Správně, pane Pottere," odpověděl tedy pomalu a poté přísně dodal. "A proto by nás všechny potěšilo, kdybyste se jí nepokouše stavět sám do cesty. Ta žena je nebezpečná psychopatka a nebude váhat s tím zabít vás, či vaše přátele."
"Rozumím, pane," odpověděl Harry, ale tak úplně se profesorovi do očí nepodíval.

Ten okamžitě pochopil, o co jde, a tak protočil očima, byť ho student stále pozoroval a vykulil oči, když uviděl lektvaristu použít takovou grimasu.

"To znamená, že se jí nebudete hrnout do náruče, když vám bude připadat, že je někdo z nich v nebezpečí! Je to jasné?" zavrčel na něj.

Potter k jeho překvapení vystrčil bradu a založil ruce na hrudi.
"Je mi líto, pane, ale nebudu vám slibovat něco, o čem vím, že stejně nedodržím," prohlásil se vší svou nebelvírskou odvahu.

Severus na něj chvíli jen tiše zíral a dobře vnímal, jak se Kate nenápadně usmívá, zatímco se chlapec snaží neošívat a neustoupit. Poté si odfrkl.

"Kdybyste alespoň trochu používal mozek, zalhal byste mi a slíbil, že něco takového neuděláte," odtušil Severus.
Chlapec k jeho překvapení pokrčil rameny a sklopil pohled, když odpovídal.
"Neumím moc dobře lhát. Navíc se mi vždy vyplatilo radši říct pravdu."

Kate se zamračila společně se Severusem, protože jim oběma došlo, co jim tím Potter nechtěně naznačuje. Lektvarista se proto raději rozhodl změnit téma.

"Tak raději nemluvte," odfrkl si a ignoroval zlostný pohled svého studenta. "A snažte se s panem Malfoyem nevyvolat nějaký konflikt. Třebaže se to vám může zdát jako katastrofa, nějaký pokrok jsme přece jenom udělali."

"Nebudu ho provokovat, ale pokud mě napadne jako první, budu se bránit," odpověděl opět zcela upřímně Potter a tentokrát se lektvaristovi zadíval pevně do očí.

Severus to chtě nechtě musel ocenit. Přikývl proto tedy a poodstoupil, aby kolem něj chlapec mohl projít, když si na záda přehodil svůj batoh. Potter se ještě otočil ke Kate a trochu rozpačitě se na ni zadíval.

"Jste... ehm... jste v pořádku?"
Kate se na něj vřele usmála a stiskla mu rameno.
"Samozřejmě. Utíkej do postele, dneska toho bylo i na tebe hodně. Uvidíme se zítra při nitrobraně," odpověděla Kate vřele.

Chapec přikývl, rozloučil se s oběma dospělými a zamířil ke dveřím. Než stihnul zmizet, zastavil ho Severusův ostrý hlas.
"Pane Pottere!"
Ten se otočil a s obavami se obrátil zpět.

"Ano, pane?"
"Opovažte se o tom komukoli povědět," varoval ho lektvarista a ukázal Kate na břicho.

Než stihnul Potter cokoliv vykoktat, Kate se na svého muže naštvaně obrátila a pleskla ho přes nataženou ruku.
"Jaké to?! Tvoje dítě, snad!" vyštěkla na něj a postavila se.

Nebelvír rozumně vyklouznul z pokoje a zabouchl za sebou dveře, aby svého profesora a jeho ženu nikdo nerušil. Poté se schoval pod neviditelný plášť a proběhl chodbami bradavického hradu, dokud se nezastavil na konci schodiště u nebelvírské věže.

Shodil ze sebe plášť a s pobaveným smíchem zdolal několik posledních schodů. Obrazy na stěnách si ho zvědavě prohlížely a koukaly po sobě se zmatením v očích.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Promerlina, Pottere! Nechal jsem vás ve vedlejší místnosti proto, abyste pochopil, že Draco není chladnokrevný vrah a neuctívá své rodiče jako modly! Nečekal jsem, že tím ve vás vzbudím vaši touhu opečovávat všechny kolem sebe, včetně někoho, koho jste do včerejšího večera považoval za svého ústředního nepřítele! Zíráte na Draca ještě častěji a déle, než pan Thomas!"

"Ale Dean je gay-"

Severus se na nebelvíra zahleděl s kamenným výrazem ve tváři a chlapci se do tváří nahrnula krev, když pochopil, co tím lektvarista naznačuje.

"Aha...ehm..."

Severus protočil očima a doufal, že se pod ním propadne zem a skončí jeho utrpení na téhle planetě. Jeho přání nebylo vyslyšeno a vedle něj se Kate konečně naplno rozesmála, až jí tekly po tvářích slzy.

Rozzuřeně se k ní otočil, ale to ji pouze donutilo se smát mnohem hlasitěji. Když se po nekonečně dlouhé chvíli uklidnila, lapala po dechu a držela se za břicho.

"Děkuji, pánové - tohle je daleko lepší, než chodit do divadla!" prohlásila a opět se zasmála.

Potter nejistě přešlápnul na místě a když se setkal s lektvaristovým pohledem, ihned oči sklopil. Na tvářích měl stále ruměnec. Severus opět protočil očima a probodl Kate pohledem, když se rozpustile uchechtla.

"Nekruť tolik očima nebo se ti už nevrátí do správné polohy a budeš koukat na svůj mozek," uculila se na něj.
"Snad se neurazíš, když podotknu, že se mi to zdá jako mnohem lepší alternativa, než pozorovat své okolí."

S tím se otočil a vyšel z učebny lektvarů, odkud zamířil rovnou do jejich komnat. Kate se mezitím otočila k Harrymu, který zcela očividně nevěděl, jak se má chovat, a tak se zasmála a mávla rukou.

"Myslím, že to nám pro dnešní hodinu nitrobrany bude stačit."

53. Poslední šance I/II

4. října 2017 v 18:11 Spoutaní

WATTPAD

53. Poslední šance

"Chtěl bych jen poznamenat, že fráze "nebude se ti to líbit" ani zdaleka nevystihuje můj rezolutní odpor k celému nápadu."
"Ale-"

"Je to zcela neproveditelné. Skončí to katastrofou ještě dřív, než to začne."
"Ještě jsi ani neslyšel zbytek!"

"A díky merlinovi za to. První polovina je natolik sebedestruktivní, že si jen těžko dokážu představit, jak ti vůbec mohla vytanout na mysli."

Kate mu věnovala nepříjemný pohled a obrátila se k Minervě. Ta vypadala o něco přístupněji, nicméně ne o moc víc nadšeně, než její muž. Kate zarazila jakékoliv čarodějčiny námitky zvednutím ruky a prosebným pohledem.

Na rozdíl od Severuse to na profesorku přeměňování zafungovalo.
"Děkuji," pokývla na ni Kate ještě s upřímným vděkem a starší čarodějka blahosklonně kývla.

Kate se poté obrátila na svého muže, který zaujal zcela defenzivní postoj a vyzývavě na ni shlížel. Vystrčila bradu, aby mu ukázala, že se jen tak nevzdá.

"Jedinou věc, kterou od tebe potřebuji, je abys ho nalákal sem do sklepení. Minerva ani já to udělat nemůžeme a tobě důvěřuje nejvíc," argumentovala s tím nejsilnějším kalibrem, na jaký si mohla vzpomenout.
Nevypadal, že by to s ním nějak hnulo. Naopak se mu prohloubily vrásky, když se zamračil. Nakonec si odfrknul.

"Důvěřuje mi nejvíc," zopakoval po ní ironicky a poté se ušklíbl. "Uvědomuješ si, že při našem posledním setkání mi zcela jasně sdělil, že se mnou nechce mít nic společného?"

"A přesto ho střežíš jako oko v hlavě," oponovala mu Kate a vítězoslavně se usmála, když si všimla jak sebou trhl. "O to tu ale teď nejde, Severusi. Požaduji po tobě jenom tuhle věc."
"Jenom," papouškoval se po ní opět, protože věděl, že ji tím rozzuří.

Minerva se zvedla v okamžiku, kdy Kate vydechla skrze stisknuté čelisti a obrátila se ke svému kolegovi se stejně rozhodným výrazem v tváři.

"Možná to není nejlepší plán, ale v současné době se musíme spoléhat na to, co máme. Čas se krátí, pokud vím, Severusi," prohodila významně.

Severus se na ni nepěkně podíval, poté se otočil ke své ženě a neochotně přikývnul. Z tváře mu ovšem nezmizely znepokojené vrásky.

"Doufám, že víš, co děláš."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Kate v práci nepokojně sledovala hodiny a přestože to nebylo poprvé, kdy by se nejradši sbalila a odešla, dnes byla nervózní a roztěkaná z jiného důvodu, než ze své neochoty pracovat s otcem. Dokonce i Mikael po ní začal starostlivě pokukovat.

Kate se ho několikrát pokusila obdařit klidným úsměvem, ovšem bezúspěšně. Nakonec se rozhodla zrušit všechny schůze, které měla naplánované a věnovala se administrativní práci. Mikaela rezolutně vyslala na obchůzky, protože se bála, že po něm vystartuje, pokud se na ni ještě tak opatrně podívá.

Bylo sotva jedenáct hodin, když se ozvalo zaklepání a Kate si vnitřně frustrovaně povzdechla. Když to dotyčný po pár minutách stále nevzdával, neochotně se zvedla ze své židli a cukla sebou. Musela jít ke dveřím obzvlášť opatrně, neboť ji mravenčila noha od toho, jak ji těch pár hodin v kuse zatěžovala.

Donutila svou tvář k něčemu, co nevypadalo tak zlověstně a hrozivě, než dveře otevřela. Nesnažila se usmívat, neboť to bylo zbytečné a navíc to mohlo osobu, která se na ní dobývala, podnítit k tomu, aby se cítila vítaně a vstoupila.
Tomu se chtěla vyhnout.

Kate proto překvapeně zamrkala, když za dveřmi objevila paní Lesterovou.
"Dobrý den, Kate!"
"Dobrý," odtušila Kate mírně nevrle a přešlápla. "Co vás přivádí? Nějaké potíže se smlouvou?"

Anabelle se mírně zamračila a Kate si ji lépe prohlédla. Hledala nějaká zranění, či cokoliv zvláštního, ale jakmile si Anabelle jejího pátravého pohledu všimla, pokusila se o úsměv.

"Nejde o smlouvu. Jen jsem se zastavila a napadlo mě, že bychom se mohly vydat společně na farmu a udělat si hezký zbytek dne, co říkáš?"

Opravdu se snažila znít co nejpovzbudivěji, ale tón ji zabarvovala určitá pochybnost. Kate se ihned cítila špatně za to, že si svou frustraci vybíjí na svém okolí a donutila se trochu uvolnit. Protřela si unavený obličej a věnovala jí malý úsměv.

"Zní to opravdu skvěle, paní Lesterová, ale mám ještě spoustu papírování...," namítla Kate a opřela se o rám dveří.
"To ti jistě nikam neuteče, drahá."

"To zřejmě ne, ale někdo to udělat musí. Navíc, můj otec by zřejmě nebyl rád, kdybych se v půli dne jen tak sebrala a odešla."
Paní Lesterová zamyšleně zkrabatila obočí, než se jí na tváři objevil šibalský úsměv.

"Ten se o tom nemusí ihned dozvědět, no ne?" zeptala se a pokrčila rameny. V očích jí stále hrálo pobavení, které se mírně mísilo se škodolibostí. "Taky by mohl dostat mírně za vyučenou a ty by sis odpočinula."

Kate chtěla odmítnout, ale poté si připomněla rozčilenou tvář svého otce z ranní porady a ihned se jí na tváři rozhostil jedovatý úsměv. Přikývla na paní Lesterovou a vešla zpět do místnosti. Vydala se ihned ke stolu, který spěšně uklidila.

Paní Lesterová se rozhlížela po její skromné kanceláří, zatímco Kate balila potřebné věci do své tašky. Jakmile byla hotová, otočila se ke své společnici, která jí věnovala úsměv a přešla ke krbu, na jehož liště si nabrala trochu Letaxu z malého květináče.

"Farma Anabelle Lesterové!"

S tím zmizela v zelených plamenech, které ještě chvíli plály vysoko, než se utišily. Kate na sebe hodila svůj zimní kabát, přešla ke krbu a zopakovala celou akci sama.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxo

Když se vypotácela v krbu Anabelle, musela se několikrát zhluboka nadechnout, aby překonala slabost a donutila své plíce k poslušnosti. Poté ze sebe oklepala saze a prach, které ihned neverbálně odstranila a zamířila k věšáku naproti krbu, kde si odložila kabát a tašku.

Anabelle vešla do místnosti s podnosem v ruce právě v momentě, kdy se Kate otáčela. Usmála se na ni, položila tác na malý konferenční stolek a pobídla mladší čarodějku do křesla naproti vlastnímu, kam se usadila.

Kate poslechla a příjemně si protáhla nohy, když se zabořila do měkkého křesla. V místnosti bylo krásné teplo a také voněla domovem i mírně zvířectvem, které obývalo venkovní výběhy a velkou stodolu.
"Napij se, ať tě z těch sazí a popela neškrábe v krku!" pobídla ji zvesela Anabelle.

Podala jí šálek s čajem, který Kate s díky přijala a začala si o něj zahřívat ruce. Sama neodolala zvědavému okukování místnosti a v hlavě srovnávala změny, kterými místnost prošla. Překvapilo ji, když zahlédla v jednom rohu u skříní pár lahví s vínem.

Otočila se zpět k Anabelle, která ji s milým úsměvem sledovala. Její úsměv ale nedosáhl k očím, jak si Kate nemohla nevšimnout.

"Koukám, že se vaše abstinence vytratila," poznamenala Kate a snažila se neznít příliš drsně.
Když se Anabelle usmála, brala to jako dobré znamení. Starší čarodějka nejprve upila ze svého šálku, než promluvila.
"Každý občas trochu uklouzneme," odvětila s mírnou tajemností.

Kate se znovu podívala s obavou na lahve v rohu, ale nebyl jich tam takový počet, který by ji měl znepokojovat. Obrátil se ke své hostitelce, z jejíchž očí vyčetla, že dobře ví, na co zrovna myslela. Stejně se Kate nestyděla a pohled jí opětovala.

"Nejsem alkoholička, Kate," prohlásila tedy Anabelle s konejšivým úsměvem, ale tón tak klidný neměla.
Kate přikývla a raději změnila téma.
"Jak se daří Felixovi? Dlouho jsem ho neviděla."

Anabelle se pousmála a odložila svůj vypitý čaj na stůl. Kate se stále ještě neodvažovala horkou tekutinu pít.
"Rozhodl se na stará kolena odjet cestovat po Skotsku."

"Opravdu?" zeptala se jí Kate překvapeně. "Felix nebyl zrovna příliš milovník cestování, pokud si vzpomínám. Vždycky mi tvrdil, že nezná nic jiného než rodnou vesnici a vaši farmu."

Anabelle pokrčila rameny a zahleděla se do plamenů.
"Je jednoduché se v někom splést," řekla nakonec.

"A to odešel zčistajasna? Připadá mi zvláštní, že se o ničem nezmínil. Vždy když jsem přišla mi povídal zvlášť o každém testrálovi, jako by to byli jeho děti."

"Zřejmě toho měl dost. Před několika týdny se tu ráno neobjevil a o dva dny později přišel dopis, že je ve Skotsku," vysvětlila strojeně Anabelle.

Kate položila šálek na stůl a Anabelle se na něj zmateně podívala, než zvedla pohled. Kate ji ovšem předstihla, než stihla promluvit.

"Mohla bych ten dopis vidět?"
"Hodila jsem ho do krbu téměř hned poté, co jsem ho dočetla," zavrtěla Anabelle razantně hlavou a pak dodala. "Nezmiňoval se o tobě, pokud jsi chtěla vědět tohle."

Nechtěla, nicméně teď už to bylo stejně jedno. Kate se snažila nepůsobit tak zadumaně a zabrousila pohledem k hodinám nad krbem. Přemýšlela, jak dlouho jí to bude trvat, než se dostane do sklepení, zkulturní se a bude muset čelit Malfoyovi juniorovi.

Jako by nestačilo, že se pravidelně potkávala s jeho otcem. Kate byla sice již omluvena Temným pánem ze všech setkání, dokud nebude na světě její dítě, ovšem Lucius se rozhodl spolupracovat s jejím otcem.

Údajně kvůli odkoupení jakéhosi majetku, který Luciusův otec Abraxas kdysi levně koupil a nyní má velkou hodnotu. Kate tušila, že se k té půdě dostal Abraxas podvodem a několika Avadami do zad svých kolegů, ale k dokumentům potvrzujícím tuto teorii neměla přístup.

"Už tě nudím?" vytrhl ji ze zamyšlení hlas Anabelle.
"Ne, samozřejmě že ne," zavrtěla hlavou Kate a přinutila se k malému pousmání. Poté ještě dodala. "Omlouvám se."

Anabelle mávla rukou, aby to nechala být a kývla k šálku s čajem, který ležel netknutý na stole. Kate ho vzala do rukou, ještě do něj pro jistotu foukla, ale než se stihla napít, ucítila v kapse hřejivý pocit a šálek zase odložila.

Ihned sáhla do záhybu ve svém hábitu a vytáhla kus pergamenu, který ji dle úhledného rukopisu poslal Severus.

Mohla by ses dostat z práce již teď? Potřeboval bych s tebou ještě něco probrat, než se pustíš do mého kmotřence. Přemísti se na Tkalcovskou, počkám tam.

Severus

Kate se musela udržet, aby neprotočila očima a schovala pergamen zpět do své kapsy. Obrátila se k Anabelle.
"Byla byste tak hodná a půjčila mi pergamen a brk?" zeptala se jí a starší čarodějka se s kývnutím zvedla a zmizela ve vedlejším pokoji.

"Děkuji," usmála se na ni Kate, když jí přinesla požadované věci a ihned napsala na pergamen svůj souhlas, než ho odeslala do Bradavic.

Poté se obrátila k Anabelle a omluvně se na ni podívala.
"Je mi to líto, ale musím se vrátit zpět do práce."

"Tak brzy? Ani jsi se nenapila čaje!"
"Já vím a opravdu mě to mrzí. Uvidíme se jindy, co vy na to?" pokusila se ji usmířit.

Anabelle se netvářila příliš nadšeně z jejího náhlého odchodu, ale zdráhavě přikývla. Kate se na ni usmála a zamířila k věšáku, z něhož sundala kabát a hbitě ho přehodila přes ramena. Sebrala tašku ze země a zamířila k venkovním dveřím.

Anabellina ruka ji ovšem chytila za loket a zarazila ji. Kate se na ni překvapeně podívala.
"Děje se něco?"
"Můžeš jít krbem, Kate."

"Já vím," pousmála se na ni. "Ale chtěla jsem se ještě venku zastavit za testrály a pozdravit je."
"Ne!" zarazila ji prudce Anabelle a na její věk hbitě se přesunula před Kate.
Ta se velmi překvapeně zarazila a pátravě se na Anabelle zadívala. Ta se na ni usmála a zavrtěla hlavou.

"Omlouvám se. Jen to bylo velmi těžké zimní období. Všechna zvířata jsou teď ve stodole a testrálové jsou poslední dobu neklidní a nebezpeční. Nerada bych, aby se ti něco stalo."

Kate pomalu přikývla.
"Zřejmě jim chybí Felix," prohlásila zamyšleně a Anabelle kývla hlavou.
"Dlouho bez něj zřejmě nevydrží."

"Paní Lesterová, pokud je nějaký problém, já se vám pokusím pomoct," nabídla se Kate okamžitě, když uviděla téměř prázdný výraz na majitelce farmy.

Ta jen potřásla hlavou a chabě se na Kate usmála.
"Zatím není jak, děvenko. Ale jsi moc hodná," stiskla jí ruce. "A teď utíkej, ať nemáš takový malér."

"Malér?" podivila se Kate, než si uvědomila, že Anabelle pověděla, že se vrací do práce. Bez zaváhání nasadila povzbudivý pohled a zasmála se. "Tak o ten už jsem se postarala víc, než dost. Nemějte obavy."

Rychle starší čarodějku objala a zamířila ke krbu. Spěšně se ještě rozloučila a zmizela v zelených plamenech, které ji vyhodily v její kanceláří.

Opět se rozkašlala a když ze sebe smetala saze a prach, cítila ještě jeden pár rukou, který jí v tom vydatně pomáhal. Věnovala Mikaelovi slabý úsměv, který na její pobledlé tváři musel vypadat mimořádně hrozně, vzhledem k tomu, jak se na ni asistent koukal.

"Je vám dobře, šéfko?" zeptal se starostlivě a nabídl jí sklenici vody.
Kate ji mávnutím ruky odmítla, ale chopila se své šance.

"Vlastně ani ne, Mikaeli. Vezmu si na zbytek dne volno," oznámila a poté se zeptala, když ji hryzlo svědomí. "Zvládneš to tady?"

"No jasně," nezaváhal s odpovědí Mikael a zasmál se. Poté se na ni opět podíval se svou vážnou starostlivostí. "Běžte domů a pořádně se vyspěte. Kdyby vám nebylo dobře i zítra, nějak to zařídím."

Kate se musel usmát.
"Jsi nejlepší, Mikaeli!"

Její asistent se začervenal a podrbal se vzadu na krku. Kate ho nechtěla dál trápit a tak zamířila rovnou ke dveřím. Tam se na něj ještě naposledy otočila a mávla na něj. Mikael na ni s úsměvem kývnul a zamířil k obří hromadě papírů na stole.

Kate co nejrychleji prošla budovou a když v kantýně zahlédla dvě známé tváře, které rozhodně potkat nechtěla, ještě zrychlila. Lucius ani Roger ji naštěstí nezahlédli, a tak se mohla o něco klidněji vydat skrze pozemky, na jejichž hranicích se přemístila na Tkalcovskou.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Severusi?" zavolala, jakmile vešla do domu a zavřela za sebou.
Ihned si sundala z nohou podpatky a obula se do teplých bačkor, které měla v botníku. Slastně protáhla prsty a již spokojená sundala kabát, který přehodila přes věšák. Poznala i Severusův, takže věděla, že tu někde je.

Prošla kuchyň, jídelnu i obývák, ale ani v jedné místnosti nebyl. Zaváhala u schodů, ale nejprve se rozhodla zamířit do laboratoře v přízemí. Potěšilo ji, když ho zahlédla ihned, jak otevřela dveře. Skláněl se nad několika lahvičkami s lektvary, které vyskládal z police.

"Copak hledáš?" zeptala se Kate a nápomocně se rozhlédla po lahvičkách.
"Doufal jsem, že tu mám ještě zásoby Bezesného spánku, ale zřejmě jsem se mýlil," odvětil nabručeně a Kate musela skrýt úsměv.

"Pro Poppy?" zeptala se Kate, ale Severus zavrtěl hlavou.
"Pro Draca."

"Aha," vypadlo z Kate a zamračila se na svého muže, který strkal lahvičky zpět do police a úhledně je rovnal. "Takže mu chceš dát lektvar, aby nebyl tak traumatizovaný po setkání se mnou."

"Ne," odporoval jí Severus a mrknul na ni. "Je traumatizovaný už dost i bez toho setkání. Čím víc se blíží den, kdy má vykonat svůj úkol, tím nervóznější a roztěkanější bude. Potěší mě, když neuvidím ve svých hodinách pouze chodícího robota."

"To dává smysl," připustila Kate a praštila lektvaristu, než si ji stihnul začít dobírat.

Obrátil se k ní, když zamknul skříňku a schoval klíč do jedné z kapes. Kate věděla, že se na něj dívá s nedočkavostí malého dítěte.
"Tak? Co jsi mi potřeboval říct tak naléhavého?" zeptala se netrpělivě.

Severus se k jejímu překvapení jen tajuplně pousmál a zamířil ven z místnosti. Kate ho zmateně následovala po schodech do posledního pokoje na chodbě a neodolala vlastnímu pousmání. Zaplavila ji nostalgie, když hleděla na dveře pokoje, který okupovala, když se sem nastěhovala a myslela si, že svého muže brzy zavraždí.

Lektvarista však nevypadal nijak ztracen ve vzpomínkách a když na něj Kate pohlédla, pozvedl obočí. Kate kývla, Severus otevřel dveře a pobídl ji dovnitř. Kate prošla kolem svého manžela a po pár krocích se zarazila.

Doširoka otevřenýma očima bloudila po bývalé ložnici, která prošla neuvěřitelnou změnou. Komoda, toaletní stolek i postel byly pryč. Stěny byly natřené bílou barvou a pokryté menšími malbami všech možných zvířat - kouzelných i mudlovských.

Kate přešla k jedné stěně, kde se dotkla plecí jednorožce, který ihned ožil a rozběhl se po stěně pokoje. Oběhnul kolečko zpět na své místo, kde se postavil na zadní, pohodil hlavou a opět znehybněl.

Kate se beze slova obrátila zpět do pokoje a vzhlédla k důmyslně protkaným světýlkům na stropě, které ozařovaly celou místnost. Svítila jen určitá světýlka a vytvářela tak hvězdné konstalace na tmavě natřeném stropě.

"Mění se podle ročních období?" zeptala se tichým hlasem fascinovaně Kate, když poznala určitá souhvězdí.
"Ano," odpověděl jednoduše Severus.

Kate se usmála sklonila pohled. Letmo pohlédla na jednoduchou dětskou komodu, vedle níž ležel přebalovací pult, koš a plyšový medvěd, který zabral celý roh místnosti. Podívala se na zem, když ucítila měkkou vlnu i přes své bačkory.

Koberec byl také začarovaný a měl zachycovat vše, co se ho dotklo. To bude jistě užitečné, pokud se jejich malé rozhodně vyrazit na průzkum a spadne. Kate přešla po koberci k jediné volné stěně pokoje, kterou také obývaly kresby a hraničily s dětskou postýlkou v bílé barvě.

Kate zjistila, že se jí mírně třese ruka, až když ji natáhla, aby pohladila hebkou látku, která se prostírala v postýlce. Ta se při tom mírném doteku ihned mírně rozkomíhala a Kate ucítila teplo, které z ní vycházelo.

Pevně stiskla látku mezi prsty a musela mrkat, aby se nerozplakala. Otočila se k Severusovi, který ji pozorně sledoval a usmála se na něj.

"To jsi všechno sám vymyslel?"
Lektvarista přikývnul a vešel za ní do místnosti.

"Je to...," Kate se nadechla, neschopna dokončit větu, ale když viděla obezřetný výraz v Severusově tváři, musela pokračovat. "Nádherné."

Lektvarista se ihned uvolnil a Kate mu nehodlala poskytnout záminku k tomu, aby si jí teď dobíral. Dvěma kroky k němu došla a pověsila se mu kolem krku. Severus ji k sobě k jejímu potěšení přitiskl a neřekl ani slovo.

Nebylo třeba.