53. Poslední šance I/II

4. října 2017 v 18:11 |  Spoutaní

WATTPAD

53. Poslední šance

"Chtěl bych jen poznamenat, že fráze "nebude se ti to líbit" ani zdaleka nevystihuje můj rezolutní odpor k celému nápadu."
"Ale-"

"Je to zcela neproveditelné. Skončí to katastrofou ještě dřív, než to začne."
"Ještě jsi ani neslyšel zbytek!"

"A díky merlinovi za to. První polovina je natolik sebedestruktivní, že si jen těžko dokážu představit, jak ti vůbec mohla vytanout na mysli."

Kate mu věnovala nepříjemný pohled a obrátila se k Minervě. Ta vypadala o něco přístupněji, nicméně ne o moc víc nadšeně, než její muž. Kate zarazila jakékoliv čarodějčiny námitky zvednutím ruky a prosebným pohledem.

Na rozdíl od Severuse to na profesorku přeměňování zafungovalo.
"Děkuji," pokývla na ni Kate ještě s upřímným vděkem a starší čarodějka blahosklonně kývla.

Kate se poté obrátila na svého muže, který zaujal zcela defenzivní postoj a vyzývavě na ni shlížel. Vystrčila bradu, aby mu ukázala, že se jen tak nevzdá.

"Jedinou věc, kterou od tebe potřebuji, je abys ho nalákal sem do sklepení. Minerva ani já to udělat nemůžeme a tobě důvěřuje nejvíc," argumentovala s tím nejsilnějším kalibrem, na jaký si mohla vzpomenout.
Nevypadal, že by to s ním nějak hnulo. Naopak se mu prohloubily vrásky, když se zamračil. Nakonec si odfrknul.

"Důvěřuje mi nejvíc," zopakoval po ní ironicky a poté se ušklíbl. "Uvědomuješ si, že při našem posledním setkání mi zcela jasně sdělil, že se mnou nechce mít nic společného?"

"A přesto ho střežíš jako oko v hlavě," oponovala mu Kate a vítězoslavně se usmála, když si všimla jak sebou trhl. "O to tu ale teď nejde, Severusi. Požaduji po tobě jenom tuhle věc."
"Jenom," papouškoval se po ní opět, protože věděl, že ji tím rozzuří.

Minerva se zvedla v okamžiku, kdy Kate vydechla skrze stisknuté čelisti a obrátila se ke svému kolegovi se stejně rozhodným výrazem v tváři.

"Možná to není nejlepší plán, ale v současné době se musíme spoléhat na to, co máme. Čas se krátí, pokud vím, Severusi," prohodila významně.

Severus se na ni nepěkně podíval, poté se otočil ke své ženě a neochotně přikývnul. Z tváře mu ovšem nezmizely znepokojené vrásky.

"Doufám, že víš, co děláš."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Kate v práci nepokojně sledovala hodiny a přestože to nebylo poprvé, kdy by se nejradši sbalila a odešla, dnes byla nervózní a roztěkaná z jiného důvodu, než ze své neochoty pracovat s otcem. Dokonce i Mikael po ní začal starostlivě pokukovat.

Kate se ho několikrát pokusila obdařit klidným úsměvem, ovšem bezúspěšně. Nakonec se rozhodla zrušit všechny schůze, které měla naplánované a věnovala se administrativní práci. Mikaela rezolutně vyslala na obchůzky, protože se bála, že po něm vystartuje, pokud se na ni ještě tak opatrně podívá.

Bylo sotva jedenáct hodin, když se ozvalo zaklepání a Kate si vnitřně frustrovaně povzdechla. Když to dotyčný po pár minutách stále nevzdával, neochotně se zvedla ze své židli a cukla sebou. Musela jít ke dveřím obzvlášť opatrně, neboť ji mravenčila noha od toho, jak ji těch pár hodin v kuse zatěžovala.

Donutila svou tvář k něčemu, co nevypadalo tak zlověstně a hrozivě, než dveře otevřela. Nesnažila se usmívat, neboť to bylo zbytečné a navíc to mohlo osobu, která se na ní dobývala, podnítit k tomu, aby se cítila vítaně a vstoupila.
Tomu se chtěla vyhnout.

Kate proto překvapeně zamrkala, když za dveřmi objevila paní Lesterovou.
"Dobrý den, Kate!"
"Dobrý," odtušila Kate mírně nevrle a přešlápla. "Co vás přivádí? Nějaké potíže se smlouvou?"

Anabelle se mírně zamračila a Kate si ji lépe prohlédla. Hledala nějaká zranění, či cokoliv zvláštního, ale jakmile si Anabelle jejího pátravého pohledu všimla, pokusila se o úsměv.

"Nejde o smlouvu. Jen jsem se zastavila a napadlo mě, že bychom se mohly vydat společně na farmu a udělat si hezký zbytek dne, co říkáš?"

Opravdu se snažila znít co nejpovzbudivěji, ale tón ji zabarvovala určitá pochybnost. Kate se ihned cítila špatně za to, že si svou frustraci vybíjí na svém okolí a donutila se trochu uvolnit. Protřela si unavený obličej a věnovala jí malý úsměv.

"Zní to opravdu skvěle, paní Lesterová, ale mám ještě spoustu papírování...," namítla Kate a opřela se o rám dveří.
"To ti jistě nikam neuteče, drahá."

"To zřejmě ne, ale někdo to udělat musí. Navíc, můj otec by zřejmě nebyl rád, kdybych se v půli dne jen tak sebrala a odešla."
Paní Lesterová zamyšleně zkrabatila obočí, než se jí na tváři objevil šibalský úsměv.

"Ten se o tom nemusí ihned dozvědět, no ne?" zeptala se a pokrčila rameny. V očích jí stále hrálo pobavení, které se mírně mísilo se škodolibostí. "Taky by mohl dostat mírně za vyučenou a ty by sis odpočinula."

Kate chtěla odmítnout, ale poté si připomněla rozčilenou tvář svého otce z ranní porady a ihned se jí na tváři rozhostil jedovatý úsměv. Přikývla na paní Lesterovou a vešla zpět do místnosti. Vydala se ihned ke stolu, který spěšně uklidila.

Paní Lesterová se rozhlížela po její skromné kanceláří, zatímco Kate balila potřebné věci do své tašky. Jakmile byla hotová, otočila se ke své společnici, která jí věnovala úsměv a přešla ke krbu, na jehož liště si nabrala trochu Letaxu z malého květináče.

"Farma Anabelle Lesterové!"

S tím zmizela v zelených plamenech, které ještě chvíli plály vysoko, než se utišily. Kate na sebe hodila svůj zimní kabát, přešla ke krbu a zopakovala celou akci sama.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxo

Když se vypotácela v krbu Anabelle, musela se několikrát zhluboka nadechnout, aby překonala slabost a donutila své plíce k poslušnosti. Poté ze sebe oklepala saze a prach, které ihned neverbálně odstranila a zamířila k věšáku naproti krbu, kde si odložila kabát a tašku.

Anabelle vešla do místnosti s podnosem v ruce právě v momentě, kdy se Kate otáčela. Usmála se na ni, položila tác na malý konferenční stolek a pobídla mladší čarodějku do křesla naproti vlastnímu, kam se usadila.

Kate poslechla a příjemně si protáhla nohy, když se zabořila do měkkého křesla. V místnosti bylo krásné teplo a také voněla domovem i mírně zvířectvem, které obývalo venkovní výběhy a velkou stodolu.
"Napij se, ať tě z těch sazí a popela neškrábe v krku!" pobídla ji zvesela Anabelle.

Podala jí šálek s čajem, který Kate s díky přijala a začala si o něj zahřívat ruce. Sama neodolala zvědavému okukování místnosti a v hlavě srovnávala změny, kterými místnost prošla. Překvapilo ji, když zahlédla v jednom rohu u skříní pár lahví s vínem.

Otočila se zpět k Anabelle, která ji s milým úsměvem sledovala. Její úsměv ale nedosáhl k očím, jak si Kate nemohla nevšimnout.

"Koukám, že se vaše abstinence vytratila," poznamenala Kate a snažila se neznít příliš drsně.
Když se Anabelle usmála, brala to jako dobré znamení. Starší čarodějka nejprve upila ze svého šálku, než promluvila.
"Každý občas trochu uklouzneme," odvětila s mírnou tajemností.

Kate se znovu podívala s obavou na lahve v rohu, ale nebyl jich tam takový počet, který by ji měl znepokojovat. Obrátil se ke své hostitelce, z jejíchž očí vyčetla, že dobře ví, na co zrovna myslela. Stejně se Kate nestyděla a pohled jí opětovala.

"Nejsem alkoholička, Kate," prohlásila tedy Anabelle s konejšivým úsměvem, ale tón tak klidný neměla.
Kate přikývla a raději změnila téma.
"Jak se daří Felixovi? Dlouho jsem ho neviděla."

Anabelle se pousmála a odložila svůj vypitý čaj na stůl. Kate se stále ještě neodvažovala horkou tekutinu pít.
"Rozhodl se na stará kolena odjet cestovat po Skotsku."

"Opravdu?" zeptala se jí Kate překvapeně. "Felix nebyl zrovna příliš milovník cestování, pokud si vzpomínám. Vždycky mi tvrdil, že nezná nic jiného než rodnou vesnici a vaši farmu."

Anabelle pokrčila rameny a zahleděla se do plamenů.
"Je jednoduché se v někom splést," řekla nakonec.

"A to odešel zčistajasna? Připadá mi zvláštní, že se o ničem nezmínil. Vždy když jsem přišla mi povídal zvlášť o každém testrálovi, jako by to byli jeho děti."

"Zřejmě toho měl dost. Před několika týdny se tu ráno neobjevil a o dva dny později přišel dopis, že je ve Skotsku," vysvětlila strojeně Anabelle.

Kate položila šálek na stůl a Anabelle se na něj zmateně podívala, než zvedla pohled. Kate ji ovšem předstihla, než stihla promluvit.

"Mohla bych ten dopis vidět?"
"Hodila jsem ho do krbu téměř hned poté, co jsem ho dočetla," zavrtěla Anabelle razantně hlavou a pak dodala. "Nezmiňoval se o tobě, pokud jsi chtěla vědět tohle."

Nechtěla, nicméně teď už to bylo stejně jedno. Kate se snažila nepůsobit tak zadumaně a zabrousila pohledem k hodinám nad krbem. Přemýšlela, jak dlouho jí to bude trvat, než se dostane do sklepení, zkulturní se a bude muset čelit Malfoyovi juniorovi.

Jako by nestačilo, že se pravidelně potkávala s jeho otcem. Kate byla sice již omluvena Temným pánem ze všech setkání, dokud nebude na světě její dítě, ovšem Lucius se rozhodl spolupracovat s jejím otcem.

Údajně kvůli odkoupení jakéhosi majetku, který Luciusův otec Abraxas kdysi levně koupil a nyní má velkou hodnotu. Kate tušila, že se k té půdě dostal Abraxas podvodem a několika Avadami do zad svých kolegů, ale k dokumentům potvrzujícím tuto teorii neměla přístup.

"Už tě nudím?" vytrhl ji ze zamyšlení hlas Anabelle.
"Ne, samozřejmě že ne," zavrtěla hlavou Kate a přinutila se k malému pousmání. Poté ještě dodala. "Omlouvám se."

Anabelle mávla rukou, aby to nechala být a kývla k šálku s čajem, který ležel netknutý na stole. Kate ho vzala do rukou, ještě do něj pro jistotu foukla, ale než se stihla napít, ucítila v kapse hřejivý pocit a šálek zase odložila.

Ihned sáhla do záhybu ve svém hábitu a vytáhla kus pergamenu, který ji dle úhledného rukopisu poslal Severus.

Mohla by ses dostat z práce již teď? Potřeboval bych s tebou ještě něco probrat, než se pustíš do mého kmotřence. Přemísti se na Tkalcovskou, počkám tam.

Severus

Kate se musela udržet, aby neprotočila očima a schovala pergamen zpět do své kapsy. Obrátila se k Anabelle.
"Byla byste tak hodná a půjčila mi pergamen a brk?" zeptala se jí a starší čarodějka se s kývnutím zvedla a zmizela ve vedlejším pokoji.

"Děkuji," usmála se na ni Kate, když jí přinesla požadované věci a ihned napsala na pergamen svůj souhlas, než ho odeslala do Bradavic.

Poté se obrátila k Anabelle a omluvně se na ni podívala.
"Je mi to líto, ale musím se vrátit zpět do práce."

"Tak brzy? Ani jsi se nenapila čaje!"
"Já vím a opravdu mě to mrzí. Uvidíme se jindy, co vy na to?" pokusila se ji usmířit.

Anabelle se netvářila příliš nadšeně z jejího náhlého odchodu, ale zdráhavě přikývla. Kate se na ni usmála a zamířila k věšáku, z něhož sundala kabát a hbitě ho přehodila přes ramena. Sebrala tašku ze země a zamířila k venkovním dveřím.

Anabellina ruka ji ovšem chytila za loket a zarazila ji. Kate se na ni překvapeně podívala.
"Děje se něco?"
"Můžeš jít krbem, Kate."

"Já vím," pousmála se na ni. "Ale chtěla jsem se ještě venku zastavit za testrály a pozdravit je."
"Ne!" zarazila ji prudce Anabelle a na její věk hbitě se přesunula před Kate.
Ta se velmi překvapeně zarazila a pátravě se na Anabelle zadívala. Ta se na ni usmála a zavrtěla hlavou.

"Omlouvám se. Jen to bylo velmi těžké zimní období. Všechna zvířata jsou teď ve stodole a testrálové jsou poslední dobu neklidní a nebezpeční. Nerada bych, aby se ti něco stalo."

Kate pomalu přikývla.
"Zřejmě jim chybí Felix," prohlásila zamyšleně a Anabelle kývla hlavou.
"Dlouho bez něj zřejmě nevydrží."

"Paní Lesterová, pokud je nějaký problém, já se vám pokusím pomoct," nabídla se Kate okamžitě, když uviděla téměř prázdný výraz na majitelce farmy.

Ta jen potřásla hlavou a chabě se na Kate usmála.
"Zatím není jak, děvenko. Ale jsi moc hodná," stiskla jí ruce. "A teď utíkej, ať nemáš takový malér."

"Malér?" podivila se Kate, než si uvědomila, že Anabelle pověděla, že se vrací do práce. Bez zaváhání nasadila povzbudivý pohled a zasmála se. "Tak o ten už jsem se postarala víc, než dost. Nemějte obavy."

Rychle starší čarodějku objala a zamířila ke krbu. Spěšně se ještě rozloučila a zmizela v zelených plamenech, které ji vyhodily v její kanceláří.

Opět se rozkašlala a když ze sebe smetala saze a prach, cítila ještě jeden pár rukou, který jí v tom vydatně pomáhal. Věnovala Mikaelovi slabý úsměv, který na její pobledlé tváři musel vypadat mimořádně hrozně, vzhledem k tomu, jak se na ni asistent koukal.

"Je vám dobře, šéfko?" zeptal se starostlivě a nabídl jí sklenici vody.
Kate ji mávnutím ruky odmítla, ale chopila se své šance.

"Vlastně ani ne, Mikaeli. Vezmu si na zbytek dne volno," oznámila a poté se zeptala, když ji hryzlo svědomí. "Zvládneš to tady?"

"No jasně," nezaváhal s odpovědí Mikael a zasmál se. Poté se na ni opět podíval se svou vážnou starostlivostí. "Běžte domů a pořádně se vyspěte. Kdyby vám nebylo dobře i zítra, nějak to zařídím."

Kate se musel usmát.
"Jsi nejlepší, Mikaeli!"

Její asistent se začervenal a podrbal se vzadu na krku. Kate ho nechtěla dál trápit a tak zamířila rovnou ke dveřím. Tam se na něj ještě naposledy otočila a mávla na něj. Mikael na ni s úsměvem kývnul a zamířil k obří hromadě papírů na stole.

Kate co nejrychleji prošla budovou a když v kantýně zahlédla dvě známé tváře, které rozhodně potkat nechtěla, ještě zrychlila. Lucius ani Roger ji naštěstí nezahlédli, a tak se mohla o něco klidněji vydat skrze pozemky, na jejichž hranicích se přemístila na Tkalcovskou.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Severusi?" zavolala, jakmile vešla do domu a zavřela za sebou.
Ihned si sundala z nohou podpatky a obula se do teplých bačkor, které měla v botníku. Slastně protáhla prsty a již spokojená sundala kabát, který přehodila přes věšák. Poznala i Severusův, takže věděla, že tu někde je.

Prošla kuchyň, jídelnu i obývák, ale ani v jedné místnosti nebyl. Zaváhala u schodů, ale nejprve se rozhodla zamířit do laboratoře v přízemí. Potěšilo ji, když ho zahlédla ihned, jak otevřela dveře. Skláněl se nad několika lahvičkami s lektvary, které vyskládal z police.

"Copak hledáš?" zeptala se Kate a nápomocně se rozhlédla po lahvičkách.
"Doufal jsem, že tu mám ještě zásoby Bezesného spánku, ale zřejmě jsem se mýlil," odvětil nabručeně a Kate musela skrýt úsměv.

"Pro Poppy?" zeptala se Kate, ale Severus zavrtěl hlavou.
"Pro Draca."

"Aha," vypadlo z Kate a zamračila se na svého muže, který strkal lahvičky zpět do police a úhledně je rovnal. "Takže mu chceš dát lektvar, aby nebyl tak traumatizovaný po setkání se mnou."

"Ne," odporoval jí Severus a mrknul na ni. "Je traumatizovaný už dost i bez toho setkání. Čím víc se blíží den, kdy má vykonat svůj úkol, tím nervóznější a roztěkanější bude. Potěší mě, když neuvidím ve svých hodinách pouze chodícího robota."

"To dává smysl," připustila Kate a praštila lektvaristu, než si ji stihnul začít dobírat.

Obrátil se k ní, když zamknul skříňku a schoval klíč do jedné z kapes. Kate věděla, že se na něj dívá s nedočkavostí malého dítěte.
"Tak? Co jsi mi potřeboval říct tak naléhavého?" zeptala se netrpělivě.

Severus se k jejímu překvapení jen tajuplně pousmál a zamířil ven z místnosti. Kate ho zmateně následovala po schodech do posledního pokoje na chodbě a neodolala vlastnímu pousmání. Zaplavila ji nostalgie, když hleděla na dveře pokoje, který okupovala, když se sem nastěhovala a myslela si, že svého muže brzy zavraždí.

Lektvarista však nevypadal nijak ztracen ve vzpomínkách a když na něj Kate pohlédla, pozvedl obočí. Kate kývla, Severus otevřel dveře a pobídl ji dovnitř. Kate prošla kolem svého manžela a po pár krocích se zarazila.

Doširoka otevřenýma očima bloudila po bývalé ložnici, která prošla neuvěřitelnou změnou. Komoda, toaletní stolek i postel byly pryč. Stěny byly natřené bílou barvou a pokryté menšími malbami všech možných zvířat - kouzelných i mudlovských.

Kate přešla k jedné stěně, kde se dotkla plecí jednorožce, který ihned ožil a rozběhl se po stěně pokoje. Oběhnul kolečko zpět na své místo, kde se postavil na zadní, pohodil hlavou a opět znehybněl.

Kate se beze slova obrátila zpět do pokoje a vzhlédla k důmyslně protkaným světýlkům na stropě, které ozařovaly celou místnost. Svítila jen určitá světýlka a vytvářela tak hvězdné konstalace na tmavě natřeném stropě.

"Mění se podle ročních období?" zeptala se tichým hlasem fascinovaně Kate, když poznala určitá souhvězdí.
"Ano," odpověděl jednoduše Severus.

Kate se usmála sklonila pohled. Letmo pohlédla na jednoduchou dětskou komodu, vedle níž ležel přebalovací pult, koš a plyšový medvěd, který zabral celý roh místnosti. Podívala se na zem, když ucítila měkkou vlnu i přes své bačkory.

Koberec byl také začarovaný a měl zachycovat vše, co se ho dotklo. To bude jistě užitečné, pokud se jejich malé rozhodně vyrazit na průzkum a spadne. Kate přešla po koberci k jediné volné stěně pokoje, kterou také obývaly kresby a hraničily s dětskou postýlkou v bílé barvě.

Kate zjistila, že se jí mírně třese ruka, až když ji natáhla, aby pohladila hebkou látku, která se prostírala v postýlce. Ta se při tom mírném doteku ihned mírně rozkomíhala a Kate ucítila teplo, které z ní vycházelo.

Pevně stiskla látku mezi prsty a musela mrkat, aby se nerozplakala. Otočila se k Severusovi, který ji pozorně sledoval a usmála se na něj.

"To jsi všechno sám vymyslel?"
Lektvarista přikývnul a vešel za ní do místnosti.

"Je to...," Kate se nadechla, neschopna dokončit větu, ale když viděla obezřetný výraz v Severusově tváři, musela pokračovat. "Nádherné."

Lektvarista se ihned uvolnil a Kate mu nehodlala poskytnout záminku k tomu, aby si jí teď dobíral. Dvěma kroky k němu došla a pověsila se mu kolem krku. Severus ji k sobě k jejímu potěšení přitiskl a neřekl ani slovo.

Nebylo třeba.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Inka | E-mail | 4. října 2017 v 20:49 | Reagovat

Nakoniec dobre, že sa Kate toho čaju nenapila. Mám taký čudný pocit z pani Lesterovej.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama