53. Poslední šance II/II

4. října 2017 v 18:11 |  Spoutaní

WATTPAD

Xoxoxoxoxoxoxoxoxo

Kate za sebou neslyšně zavřela dveře ložnice a zůstala skryta ve stínu, který vytvořila jediná svítící lampa na stolku vedle knihovny. Celý obývací pokoj tak byl zatemnělý a Kate ze svého místa měla perfektní výhled na vchodové dveře.

Cítila, jak se nervozitou začala mimovolně třást a nutila se ke klidu. Již si prošla několikrát nitrobranou, dokud nebyla spokojena s výsledkem svých vystavěných ohnivých pastí a barikád. Zároveň pozřela Severusův lektvar pro skrytí své magické stopy, aby se Draco nevyděsil ihned po svém příchodu.

Mrkla na hodiny, protože věděla, že teď už můžou jen čekat, než se chlapec objeví. Pokud se tedy rozhodně ukázat, ale Kate si byla téměř jistá, že přijde. Nebyl v přetvařování natolik dobrý, aby ji ošálil s tím, že chce jít kupříkladu svým rodičům.

Její dumání přerušily tiché kroky na chodbě, následované ostrým zaklepáním, jako by si Draco musel dodat odvahu a chtěl to mít rychle za sebou. Kate tomu rozuměla. Vytáhla z hábitu hůlku a neverbálně dveře otevřela.

Objevil se zmijozelský chlapec se svým typickým nedotknutelným a patentovaným malfoyovským úšklebkem, který ovšem zmizel, když si uvědomil, že před ním nestojí jeho kmotr. Draco zavřel ústa, která otevřel k pozdravu a obezřetně vkročil do místnosti.

Kate si povšimla, že se jeho ruka přesunula k hůlce a přestože jí jeho podezřívavost nijak nepřišla vhod, musela uznat, že se opravdu něčemu jako kouzelník naučil. Něčemu užitečnému, tedy.

Vyčkávala zcela nehybně ve stínech, zatímco mladík tiše našlapoval stále hlouběji do bytu a rozhlížel se kolem sebe. Kate byla ráda, že se nezastavil ve dveřích a nevolal svého kmotra. Tím by jí značně ztížil práci.

Proto se rozhodla ho dovnitř nejdřív nalákat, než "sklapne pastičku". Jak očekávala, zaujala ho rozevřená obří kniha na konferenčním stolku před krbem. Poněkud hloupě ztratil koncentraci, pomyslela si její paranoidní část osobnosti, ale v duchu se i radovala, že vše postupuje tak, jak má.

Vyčkala, dokud nedošel až ke knize a nezačal v ní listovat. Teprve tehdy švihla hůlkou směrem ke dveřím, které se tiše zabouchly a zacvakly. Poté modře zazářily, když je její magie zablokovala, než opět ztmavly.

Draco se s trhnutím otočil, když zaslechl tiché bouchnutí a s hůlkou připravenou se otočil. V očích měl napůl vyděšený, napůl rozčilený výraz a těkal pohledem po okolí. Kate téměř slyšela, jak zběsile mu bije srdce, a proto pomalu vystoupila ze stínů, hůlku již schovanou zpět v hábitu.

Chlapec na ni okamžitě zamířil a čím blíž mu Kate byla, tím znatelněji se mu třásla ruka. Když od něj stála dva metry daleko, konečně vykřikl a máchnul hůlkou.

"Nepřibližujte se!"

Kate se ihned zastavila a byla ráda, že z jeho hůlky nevystřelilo žádné kouzlo. Počítala s tím, že ho touhle akcí naštve, nicméně nechtěla věřit tomu, že byl nebezpečný. Koneckonců - to se tu právě pokoušela dokázat a tak mírně pozvedla ruce ve znamení míru.

"V pořádku, Draco. Skloň prosím hůlku," požádala ho klidně, ale srdce se jí také rozbušilo rychleji.
"Neříkejte mi Draco!" zuřil mladší Malfoy, až měla Kate pocit, že opravdu slyšel to jediné slovo. "Co ode mě chcete?"
"Pomoc ti," odpověděla jednoduše a upřímně na něj zírala.

Draco se zcela očividně zarazil a několikrát zamrkal, než se mu do očí opět vrátil vztek a sevřel hůlku mezi prsty tak pevně, až mu zbělaly klouby.

"Dejte mi pokoj! A vyřiďte to i Severusovi! Nechci s vámi mít nic společného!" křičel jako smyslů zbavený a Kate byla ráda, že před jeho příchodem zajistili celé patro nejen proti odposlouchávání, ale i k nežádoucí hlasitosti, s níž počítali, že se bude ze sklepení ozývat.

"Já myslím, že naši pomoc potřebuješ, ale nevíš, jak si o ni říct. Nejsi hloupý," namítla, ale její hlas zněl klidně.
Udělala pomalý krok, ale ihned se zastavila, když se Dracova ruka roztřásla.

"Zůstaňte kde jste!"
"Draco-"
"Říkal jsem vám, ať mi tak neříkáte!"

"Fajn," Kate pomalu také začínala docházet trpělivost a snažila se řídit Severusovou radou a nevybuchnout, jako obvykle. "Jediné, co po tobě chci, je abys mě teď vyslechl. Pak, když budeš i nadále chtít odejít, nebudu ti bránit a už se tě nepokusím kontaktovat, platí?"

"Nechci to slyšet," zavrtěl vehementně hlavou a oči mu plály. "Cokoliv mi chcete, mě nezajímá!"
"To ti poradil papá?" neodpustila si poznámku a ihned toho litovala, když chlapcovi oči zažhnuly.
"Neopovažujte se urážet mou rodinu," prsknul a na špičce jeho hůlky se leskly jiskry.

"Dobře, jen klid," zvedla ruce do výše hrudi a bez dechu ho sledovala. "Mohla jsem to říct jinak, ale takhle se to aspoň dostalo do té tvé tvrdé palice."
"Vy-!"

"Teď buď zticha!" sykla na něj Kate a Draco překvapivě zmlknul. Přesto hůlku nesklonil. "Je mi jasné, že ti otec tvrdí, ať se od nás držíš dál. Fajn. Doufám ale, že si uvědomuješ, že je to taky ten chlap, kterej tě s naprostým klidem předhodil do kruhu smrtijedů a ještě za to poděkoval."

Draco na ni šokovaně zíral a nezmohl se na slovo. Kate honem pokračovala, dokud se jí nebránil a skutečně poslouchal.

"Napadlo tě vůbec někdy, co to bude obnášet, když se tak nadšeně pohrneš do toho, abys byl jako tatínek? Ne? Tak mě nech, abych ti pověděla, že tohle není první člověk, kterýho budeš muset zabít. Nebo mučit. Budou jich stovky, pak tisíce - budeš se i potom cítit fajn?"

Mladý Malfoy se konečně vzpamatoval a byť se třásl vzteky, svou hůlku mírně sklonil.
"Proč mi tohle říkáte?!"
"Aby sis uvědomil, že nejsi vrah."

Draco se pohnul tak rychle, že nestihla ani zareagovat. Během vteřiny byl před ní, třesoucí se hůlku zabodnutou do jejího ohryzku a v očích nepopsatelný zoufalý vztek a bezmoc. Kate jen doufala, že se nepoddá svému vzteku. Se zoufalstvím by si zvládla poradit.

Polkla, protože měla sucho v hrdle, ale jinak na sobě svůj strach nedala znát. Pohlédla mu do šedých očích lesklých slzami a nemusela ani shlédnout. Draco byl stejně vysoký jako ona, ale ve své zlosti jako by se nad ní tyčil.

Musela jednat.
"Opravdu tohle chceš udělat?" zeptala se ho a doufala, že si nevšimne slabého skoku v jejím hlase.

Draco neodpověděl, ale jeho stisk na hůlce mírně povolil. Kate pomalým pohybem, který Draco okamžitě sledoval zvedla ruku a položila ji na jeho dlaň svírající hůlku. Jeho prsty byly chladné a třásly se.

Kate stačilo jen pomalu vyvinout tlak a hůlka jí pomalu sjela po hrdle níž. Nadechla se a nechala hůlku klouzat dál směrem dolů. Draco chtěl ruku i s hůlkou stáhnout k sobě, když jí přejela po hrudi, ale Kate ji dál tlačila, dokud nemířila na její břicho.

Sama teď téměř nedýchala, zatímco zmijozelův dech byl přerývaný a nepřirozeně rychlý, oči vytřeštěné. Donutila svůj hlas k poslušnosti.

"Zeptej se sám sebe," začala šeptem a připadala si, jako by chlapce zhypnotizovala. Tak vroucně jí pohled opětoval. "Dokázal bys zabít ženu s nenarozeným dítětem v břiše a odejít s čistým svědomím."

Dracův pohled jako na povel sjel k jejímu břichu, na nějž mířila jeho hůlka a poté znovu zamířil vzhůru, kde se setkal s jejím. Vytrhl se z jejího sevření a přitáhl k sobě ruku s hůlkou v jasně obranném gestu.

Kate nasadila co nejkonejšivější pohled, udělala k chlapci jeden krok a natáhla k němu ruku. Draco však začal ustupovat, vrtěl hlavou a poté se rozběhl ke dveřím. Kate je otevřela dřív, než do nich stihnul vrazit a začít panikařit, že ho tu drží a nechala ho vyběhnout.

Jakmile byl pryč s roztřeseným výdechem se sesunula do křesla, ke kterému doklopýtala a nepřítomně mávla rukou, aby zavřela dveře bytu. V ten okamžik se rozletěly dveře ložnice a Severus se u ní objevil tak rychle, až ji téměř vyděsil.

Bez jakýchkoliv otázek ji nechal, aby ho objala, a po několika vteřinách ji pustil a odtáhnul se. Díval se na ni pronikavým pohledem a Kate mu věnovala drobný úsměv, aby ho pobídla k otázkám či proslovu o tom, jak je nezodpovědná.

Severus stisknul rty, zavrtěl hlavou a kývnul na Harryho, který stál jako opařený ve dveřích ložnice.
"Doneste mé ženě sklenici vody, Pottere," zaměstnal chlapce, který okamžitě odběhl splnit, oč jej profesor požádal.

Poté se Severus obrátil ke Kate a ta se mu nebránila, když na ni uvalil jedno z diagnostických kouzel. Prošla jí úleva, když si spokojeně přikývnul a poté se typicky zamračil. Harry mezitím dorazil zpět a sklenici vody předal Kate, která mu tiše poděkovala.

Byla ráda, když ji Severus nechal napít, než spustil.
"Baví tě takhle riskovat? Opravdu mohl vybuchnout, a než bych se dostal z ložnice k tobě, mohl tě klidně usmažit na místě svou magií!"

"Ale neudělal to," odtušila Kate unaveně a protřela si oči.
"Na tohle spoléháš? Na štěstí?" odfrkl si Severus.

"Ne," zavrtěla hlavou. "Viděl jsi ho sám - je to uzlíček nervů, ale nechce opravdu nikomu ublížit."
Poté se otočila k Harrymu, který na ni stále vyjeveně zíral a zcela ignorovala svého muže.

"Tak už chápeš, Harry?" zeptala se ho a na jeh nejisté přikývnutí se smutně pousmála. "Ano, je to těžké. Určitě ti to několik dní, možná týdnů potrvá, než to vstřebáš, ale je třeba, abys to viděl. Ne všichni smrtijedi jsou v tomhle dobrovolně - spousta z nich se schovává za maskou arogance, povýšenosti,... Tak to prostě je."

"Ovšem nedělejte z toho pravidlo," vstoupil do toho lektvarista a se zamračením se zahleděl na svého studenta. "Jistě chápete, že taková Bellatrix Lestrangeová nebo Fenrir Šedohřbet nejsou těmito případy."

Při zmínce o smrtijedce se Potterovi zaleskly smaragdové oči a Severus pochopil, že setkání na ministerstvu zřejmě udělalo své.

"Samozřejmě, pane," přikývnul Potter a mluvil rozhodně, neboť byl očividně stále duchem i Lestrangeové. "To, co udělala Nevillovým rodičům to jenom dokazuje!"

Severus překvapeně mrknul a vyměnil si pohled s Kate, která na Harryho smutně kývla, když se na ni podíval. Lektvarista si překvapeně uvědomil, že je chlapci jedno, jak se ho snažila smrtijedka zabít na odboru záhad.

Daleko více se zajímal o škody, které napáchala na ostatních. Ta myšlenka Severuse nijak nezahřála a naopak mu přidala další vrásku. Zcela očividně si Potter nosil v sobě vinu za věci, nad nimiž neměl sebemenší kontrolu.

"Správně, pane Pottere," odpověděl tedy pomalu a poté přísně dodal. "A proto by nás všechny potěšilo, kdybyste se jí nepokouše stavět sám do cesty. Ta žena je nebezpečná psychopatka a nebude váhat s tím zabít vás, či vaše přátele."
"Rozumím, pane," odpověděl Harry, ale tak úplně se profesorovi do očí nepodíval.

Ten okamžitě pochopil, o co jde, a tak protočil očima, byť ho student stále pozoroval a vykulil oči, když uviděl lektvaristu použít takovou grimasu.

"To znamená, že se jí nebudete hrnout do náruče, když vám bude připadat, že je někdo z nich v nebezpečí! Je to jasné?" zavrčel na něj.

Potter k jeho překvapení vystrčil bradu a založil ruce na hrudi.
"Je mi líto, pane, ale nebudu vám slibovat něco, o čem vím, že stejně nedodržím," prohlásil se vší svou nebelvírskou odvahu.

Severus na něj chvíli jen tiše zíral a dobře vnímal, jak se Kate nenápadně usmívá, zatímco se chlapec snaží neošívat a neustoupit. Poté si odfrkl.

"Kdybyste alespoň trochu používal mozek, zalhal byste mi a slíbil, že něco takového neuděláte," odtušil Severus.
Chlapec k jeho překvapení pokrčil rameny a sklopil pohled, když odpovídal.
"Neumím moc dobře lhát. Navíc se mi vždy vyplatilo radši říct pravdu."

Kate se zamračila společně se Severusem, protože jim oběma došlo, co jim tím Potter nechtěně naznačuje. Lektvarista se proto raději rozhodl změnit téma.

"Tak raději nemluvte," odfrkl si a ignoroval zlostný pohled svého studenta. "A snažte se s panem Malfoyem nevyvolat nějaký konflikt. Třebaže se to vám může zdát jako katastrofa, nějaký pokrok jsme přece jenom udělali."

"Nebudu ho provokovat, ale pokud mě napadne jako první, budu se bránit," odpověděl opět zcela upřímně Potter a tentokrát se lektvaristovi zadíval pevně do očí.

Severus to chtě nechtě musel ocenit. Přikývl proto tedy a poodstoupil, aby kolem něj chlapec mohl projít, když si na záda přehodil svůj batoh. Potter se ještě otočil ke Kate a trochu rozpačitě se na ni zadíval.

"Jste... ehm... jste v pořádku?"
Kate se na něj vřele usmála a stiskla mu rameno.
"Samozřejmě. Utíkej do postele, dneska toho bylo i na tebe hodně. Uvidíme se zítra při nitrobraně," odpověděla Kate vřele.

Chapec přikývl, rozloučil se s oběma dospělými a zamířil ke dveřím. Než stihnul zmizet, zastavil ho Severusův ostrý hlas.
"Pane Pottere!"
Ten se otočil a s obavami se obrátil zpět.

"Ano, pane?"
"Opovažte se o tom komukoli povědět," varoval ho lektvarista a ukázal Kate na břicho.

Než stihnul Potter cokoliv vykoktat, Kate se na svého muže naštvaně obrátila a pleskla ho přes nataženou ruku.
"Jaké to?! Tvoje dítě, snad!" vyštěkla na něj a postavila se.

Nebelvír rozumně vyklouznul z pokoje a zabouchl za sebou dveře, aby svého profesora a jeho ženu nikdo nerušil. Poté se schoval pod neviditelný plášť a proběhl chodbami bradavického hradu, dokud se nezastavil na konci schodiště u nebelvírské věže.

Shodil ze sebe plášť a s pobaveným smíchem zdolal několik posledních schodů. Obrazy na stěnách si ho zvědavě prohlížely a koukaly po sobě se zmatením v očích.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Promerlina, Pottere! Nechal jsem vás ve vedlejší místnosti proto, abyste pochopil, že Draco není chladnokrevný vrah a neuctívá své rodiče jako modly! Nečekal jsem, že tím ve vás vzbudím vaši touhu opečovávat všechny kolem sebe, včetně někoho, koho jste do včerejšího večera považoval za svého ústředního nepřítele! Zíráte na Draca ještě častěji a déle, než pan Thomas!"

"Ale Dean je gay-"

Severus se na nebelvíra zahleděl s kamenným výrazem ve tváři a chlapci se do tváří nahrnula krev, když pochopil, co tím lektvarista naznačuje.

"Aha...ehm..."

Severus protočil očima a doufal, že se pod ním propadne zem a skončí jeho utrpení na téhle planetě. Jeho přání nebylo vyslyšeno a vedle něj se Kate konečně naplno rozesmála, až jí tekly po tvářích slzy.

Rozzuřeně se k ní otočil, ale to ji pouze donutilo se smát mnohem hlasitěji. Když se po nekonečně dlouhé chvíli uklidnila, lapala po dechu a držela se za břicho.

"Děkuji, pánové - tohle je daleko lepší, než chodit do divadla!" prohlásila a opět se zasmála.

Potter nejistě přešlápnul na místě a když se setkal s lektvaristovým pohledem, ihned oči sklopil. Na tvářích měl stále ruměnec. Severus opět protočil očima a probodl Kate pohledem, když se rozpustile uchechtla.

"Nekruť tolik očima nebo se ti už nevrátí do správné polohy a budeš koukat na svůj mozek," uculila se na něj.
"Snad se neurazíš, když podotknu, že se mi to zdá jako mnohem lepší alternativa, než pozorovat své okolí."

S tím se otočil a vyšel z učebny lektvarů, odkud zamířil rovnou do jejich komnat. Kate se mezitím otočila k Harrymu, který zcela očividně nevěděl, jak se má chovat, a tak se zasmála a mávla rukou.

"Myslím, že to nám pro dnešní hodinu nitrobrany bude stačit."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Inka | E-mail | 4. října 2017 v 21:02 | Reagovat

Pekná kapitola, ďakujem a už teraz sa teším na ďalšiu.

2 Romi | 5. října 2017 v 20:13 | Reagovat

[1]: Moc děkuji! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama