54. Budoucnost bez vyhlídek (II/II)

15. října 2017 v 17:10 |  Spoutaní

WATTPAD

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Je mi líto."
Tupě na něj zírala a snažila se posbírat své vlastní myšlenky. Čekala to, samozřejmě že ano. Tohle byl pouze zoufalý tah, její poslední šance. Ovšem když na ni dopadla realita jeho rozhodnutí, nic to na pocitu prázdna nezměnilo.

"Co mě dělá tak odlišnou?" zeptala se nakonec.
"Prosím?"

Vypadal tak nevinně. Jak jen to dokázal hrát na všechny strany? Byl daleko lepší herec, než mohla ona doufat, že kdy bude.
"Proč nabízíte to vaše vykoupení každému, kdo zavadí o váš práh a mě odmítáte? Vlastně," zasmála se a pohodila rukou. "Nejde tu ani o mě, ale stejně mi řeknete ne?"

"Kate," začal s povzdechem Brumbál, jako by mu opravdu záleželo na celé situaci. "Nemohu ti poskytnout pomoc, co se týče tvého otce či Voldemorta. Kompromitoval bych tak Severuse a ten hraje příliš důležitou roli."

Příliš důležitou roli, než za jakou bys ty kdy mohla stát. Nemusel to říct, viděla mu to v očích, Zhnuseně se na něj podívala, ale stejně cítila, jak se jí do očí derou slzy. Zamrkala je. Nehodlala před ním brečet.

"Chápu," přikývla tedy. "Ale s vaším odmítnutím chci znát pravdu. Proč mě odmítáte? A nevyjmenovávejte všechny důvody proč - chci vědět, proč já."

Ředitel na ni chvíli jen hleděl a Kate mu pohled vroucně oplácela. Pokud něco dokázala, bylo to neustoupit. A v ten moment nehodlala ustoupit ničemu a nikomu. A už vůbec ne muži, co zničil veškeré její naděje.

"Severus věří, že veškerou tvou motivací bylo postavit se otci. A poté, co zemřela tvá matka-" Kate sebou trhla "-věřil tomu, že se tvá motivace zlomila. A že vše, co děláš, je k uctění její památky."

Stiskla zuby, ale nepromluvila. Chtěla to vědět, tak poslouchala dál.
"Ale ví, co tě skutečně hnalo?"
"A co mě podle vás hnalo?"

"Chtěla si je vidět trpět, protože jsi sama trpěla."
Kate cítila, jak se jí zadrhl dech. Měl pravdu? Pochopila, o co jde.

"Také jste mi četl myšlenky, že?" obvinila ho.
Mlčel, ale vyložila si to jako souhlas.

"Tehdy, když jsem ležela polomrtvá na ošetřovně, mám pravdu?" nečekala na jeho odpověď a pokračovala. "Minerva mi říkala, že pomáhali všichni, kdo měli volné ruce. Samozřejmě by nikoho nenapadlo vás podezírat, kdybyste se šel podívat do ošetřovny a pomáhat svým zraněným studentům a podřízeným, že? Tak jen doufám, že jste našel, co jste hledal."

Zavrtěl hlavou a když se setkala s jeho pohledem, nebylo v něm nic z toho milého a příjemného staříka.
"Když Severus vyrukoval s tím, co od něj Temný pán žádá, musel jsem se toho o tobě dozvědět co nejvíc-"
"Anabelle," procedila Kate mezi zuby plamenně.

"Ano," potvrdil bezostyšně. "Ovšem nebyly to zdaleka všechny informace."
"Chcete říct, že se vám zdály být příliš dobré, že?"

"Dal jsem na svou intuici a nahlédl do tvé mysli. Chceš mi snad tvrdit, že jsem se spletl a opravdu jsi tak nevinná, jak jen smrtijedka může být?"
"Nemáte právo mě odsuzovat," procedila mezi zuby.

"Stejně jako Caroline Terryová? Nebo její dcerka, Danielle?"
Prudce vstala, její oči žhnuly vztekem a zoufalstvím. Ruce měl pevně zaťaté v pěst.

"Nemáte tušení, o čem mluvíte."
"Budeš mi tedy tvrdit, že tvé vzpomínky lžou? Nezabila jsi je tedy ve snaze oživit Temného Pána?"

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Severus nestihl ani mrknout, když ho zcela pohltila magie jeho kolegyně. Nevěřil, že by její nitrobrana byla natolik silná, aby ho bez námahy donutila vystoupit z vlastní mysli. Její věšteckou moc ovšem nehodlal nikterak zpochybňovat.

Jakmile ucítil tah její magie, zachvátila ho nevýslovná panika. Vše se vracelo zpět k tomu dni, kdy zaslechl z jejích úst věštbu, která nakonec vedla k Lilyiné smrti. Nemohl to prožít znova. Nechtěl to prožít znova.

Opřel se veškerou svou magií proti ní ve snaze uprchnout jakékoliv vizi v níž byla ztracená. Potřeboval vystoupit z její mysli, dostat se pryč z jejího dosahu a zavolat Minervu. Ta ať si s ní poradí, jak jen uzná za vhodné.

Bohužel se jeho snažení jevilo jako naprosto zbytečné. Pokaždé, když se mu zdálo, že získal pár milimetrů svobody navíc, vtáhla ho ještě hlouběji. Začalo mu pískat v uších, vše kolem pohlcovala tma a cítil, jak se pomalu dusí.

Opět čekal, kdy ho vezme temnota, ale v ten okamžik se vše vyjasnilo. Stál v Bradavických chodbách, kolem pobíhala spousta lidí. Byli vyděšení, to na jejich tvářích dokázal poznat. Ale neslyšel je.
Neslyšel nic.

Všude bylo ticho, třebaže bylo zcela očividné, jaký rámus tu musí dělat pobíhající studenti. Celý obraz byl v mírné mlze, ale natolik těžké, aby Severusovi způsobovala potíže, když se s ní snažil bojovat a jít kupředu.

Tento boj vzdal rychleji, neboť se rozumně rozhodl využít svou sílu v pravou chvíli, až se bude chtít dostat pryč. Podvolil se tedy a obraz kolem něj několikrát problikl, než začal nabírat na ostrosti na konci chodby. Pomalu také slyšel zvuky kroků.

Na druhé straně se vyřítila tmavě oděná postava. Z pláště odkapávala krev. Několikrát mrknul, aby zaostřil na obličej, ale nedokázal to. Šumění nabíralo na hlasitosti a postava se přibližovala. Tentokrát si všimnul, že v náručí něco drží.

Cítil, jak mu prudce buší srdce, když se osoba přiblížila natolik, že ji i přes mlhu dokázal rozpoznat. Byl to on sám. A v ruce nedržel nějakou věc, ale osobu. Kate.

Pokusil se znovu dostat blíž, byť se ho vize snažila držet na místě, ale on potřeboval vědět, co se děje. Začal litovat, že se znovu vrací zvuk, když Kate bolestně vykřikla. Slyšel svou kopii, jak na ni mluví a poté křičí na ošetřovnu.

Z té vyběhla Poppy s ustaraným výrazem v tváři, rukama od krve. Stačil ji jediný pohled, uhnula stranou a hnala je oba na ošetřovnu. Severus tentokrát mohl následovat, ale zaváhal, protože tušil, že zčásti vůbec netouží vědět, co se má stát.

Vize mu nedala příležitost a tak, jak mu prve bránila v pohybu, ho nyní postrkovala kupředu. Podvolil se, přešel k lůžku, na němž ležela Kate, bledá a zakrvácená, a sledoval svého dvojníka, jak ji křečovitě drží za ruku, na tvářích stopy slzy.

Poté si všimnul jejich spojených rukou. Ležely na Kateině břiše, mezi prsty jim protékala krev a zbarvovala bílé povlečení nemocničního lůžka na krvavě rudou. Krev kapala hlasitě na podlahu a bylo jí tolik, že se lektvaristovi zvedal žaludek.

Před krokem vpřed ho zarazila Poppy, jež se prosmýkla kolem rovnou ke Kate a Severus najednou slyšel zcela zřetelně. Do uší se mu zahryznuly mučivé steny jeho ženy, které přehlušila slova kouzelníků u ní.

"Příliš krvácí."
"Tak jen nestůj a dělej něco!"

"Nemůžu jim pomoci oběma."
"… zachraň ji."

Celá scéna se proměňovala, vytrácela - chvíli slyšel hlasy, chvíli bylo mrtvolné ticho, ale Severus nevnímal. Slyšel ta slova znovu a znovu. Srdce mu bušilo. Chtěl zmizet, chtěl zapomenout na tuhle noc a chtěl vyrazit ihned za Kate a ochránit ji.
Ale věděl, že ať udělá cokoli, nemůže změnit osud.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Vypadáte jako jediný člověk, kterému záleží na dobru ostatních. Dohlížíte na bezpečnost dětí všech členů Řádu, poskytujete jim jídlo, přístřeší, ...," její hlas se zlomil, přesto vstala na roztřesené nohy, jednu ruku ochranitelsky položenou kolem rostoucího lůna.

Druhou rukou si nedbale otřela zrádné slzy z tváří. Pevně mu pohlédla do tváře.
"Ale kolik z nich opravdu dohlédne za vaši přetvářku?"
"Kate-"

"Kolik z nich ví, že byste se rozdal pro vaši stranu světla, ale nehnul byste prstem pro těhotnou ženu, prosící o bezpečí ne své, ale jejího nenarozeného dítěte?"
"Pro ženu, které koluje v žilách smrtijedská krev a co má na rukou vraždu stovek nevinných?"

"Všichni si myslí, že trpět mučení Temného pána je ta nejhorší bolest, co nás v kouzelnickém světě čeká. Já ji pocítila," přikývla si a její uchechtnutí bylo spíše zoufalým vzlykem. "Ale nemůže se rovnat bolesti, kterou cítím nad vaším ortelem. A tak se vás ptám - co vás tak moc odlišuje od Pána zla?"

"Závisí na mé odpovědi tvé rozhodnutí, zda by ses mne také pokusila vzkřísit?" opáčil, bez ohledu na její zoufalé slzy. "Tvá láska Severuse zničí, Kate, a to nemohu dopustit."
Mlčela. Zavrtěla hlavou.

"Mýlíte se. Moje láska je teď to jediné, co ho drží při životě, který jste mu sám nalinkoval. A věřte mi," naklonila se k němu, vztek opět evidentní v její tváři. "Že udělám všechno proto, abych vaše plány překazila. Nenechám ho umřít, jak byste si to nejspíš nejraději představoval. Dám mu to, co jste mu celé roky odpíral."

"A to je co?"
"Život."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Severusi! Konečně jsem tě našla," vydechla úlevně Minerva a ihned se vrhla k profesorce Věštění, jež napůl ležela, napůl klečela na zemi a nesrozumitelně si něco mumlala. Otočila se ke svému kolegovi. "Co se jí stalo?"

"Zřejmě jí opět na okamžik zcela přeskočilo," odtušil lektvarista a obrátil se k oběma ženám zády.
Odhodlaně sledoval druhý břeh a nořil se hlouběji do své nitrobrany. Nejraději by se rozběhl za Kate, ale nemohl dát Minervě jakoukoliv záminku, aby ho z něčeho podezírala.

"Musíme ji dostat co nejrychleji do hradu," zamumlala Minerva, aniž by si povšimla mírně strnulého postoje lektvaristy.
"Informoval jsem patronem ostatní, aby se vrátili do hradu," oznámil ji.

"Dobře," přikývla Minerva a chytila kolegyni za ruku, kterou si přehodila přes rameno. Mrkla na lektvaristu hledícího na opačnou stranu jezera. "Budeš tak laskavý a pomůžeš mi, Severusi?"

Bez jakéhokoliv komentáře se otočil, chytil čarodějku za druhou ruku a společnými silami ji zvedli. Velice pomalu se rozešli úzkou cestou a Severus na sebe uložil víc z čarodějčiny váhy, aby se jeho kolegyně nemusela tolik namáhat.
Minerva se na něj tázavě podívala.

"Co jsi tam sledoval?"
"Kontroloval jsem příchod testrálů. Mohli se objevit každou chvíli," odvětil a oči měl pevně upřené před sebe.

Dokonce ani neodstrkoval větvičky, které se mu zachycovaly o hábit nebo ho škrábaly v obličeji. Profesorka Přeměňování si toho všimla a chvíli váhala, zda má promluvit. Nakonec se rozhodla, že pokud to neudělá ona, tak nikdo.

"Stalo se něco?"
"Co myslíš?"
Neurčitá, vyhýbavá odpověď.

"Zdáš se mi zamyšlený."
"Ano, lidé s mozkem tak většinou vypadají," odvětil ironicky, ale Minerva jeho tón ignorovala.
"Víš, co se jí stalo? Nějaká vize?"

"Nevím," zavrčel a koutkem oka na ni mrknul. "Když jsem tam přišel, klečela ve vodě a koukala na testrály na druhém břehu. Několikrát jsem na ni volal, pokoušel jsem se k ní dostat, ale zřejmě použila nějaká silnější ochranná kouzla. Přivolal jsem tebe, ale než jsi přišla, naprosto odpadla."

Minerva přikývla. Nedokázala rozpoznat, zda jí říkal pravdu nebo lhal. Byl příliš dobrý ve své práci. Věděla ale, že i kdyby jí něco tajil, násilím to z něj nedostane. Zbytek cesty tedy oba mlčeli, což lektvaristovi vyhovovalo a Minervě v ten moment také.

Na bradavické ošetřovně se objevili něco málo po třetí hodině a Poppy je okamžitě odvedla k prázdnému lůžku v profesorském křídle ošetřovny. Sybila vypadala neskutečně křehce. Její kůže byla bledá, mírně přecházela do modré, rty se jí neslyšně pohybovaly a oči pod zavřenými víčky těkaly tam a zpět.

Minerva s Poppy se ihned vrhli do práce, zatímco Severus přinesl potřebné lektvary. Profesorka Přeměňování na svou kolegyni tiše mluvila a hladila ji po vlasech, zatímco ošetřovatelka na ní prováděla jedno kouzlo za druhým.

"Bude v pořádku?" otázala se Minerva nijak překvapivě vyrovnaným hlasem. Byla tím typem ženy, kterou nic neokázalo příliš rozházet.

Poppy mírně nepřítomně přikývla a dalších pět minut kouzlila, než s úlevou vydechla a zhroutila se na stoličku, která se za ní objevila. Setřela si pot z čela a zkontrolovala tep své pacientky. Teprve poté vzhlédla a věnovala Minervě malý úsměv.
"Přišli jste včas. Za několik dní bude jako rybička."

"Ano, našel ji Severus," kývla Minerva a otočila se ke kolegovi.
Lektvarista už ovšem v místnosti nebyl. Minerva se mírně zamračila, ale rozhodla se ještě netlačit na pilu. Znala ho přece jen nějakou dobu a věděla, co si může dovolit.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Severus rychle kráčel zmijozelským sklepením a byl natolik zaměřený dostat se ke sklepení, že by nezastavil, ani kdyby některý ze studentů byl z postele venku. Ne že by se o to jeho hadi pokoušeli, když věděli, že tudy chudí.
Znali jiné zkratky.

Lektvarista vešel do svého bytu, shodil ze sebe plášť a potichu vklouznul do ložnice. Bylo zhasnuto, Kate ležela na své straně postele, skrytá ve tmě a přikrývkách. Severus pouze skopnul boty a vlezl do postele.

Cítil, jak se mu tělo mírně třese adrenalinem, když si ji k sobě přitáhnul a nadechnul se kokosové vůně jejích vlasů. Kate se k němu opatrně otočila a přitiskla. Byla u něj tak blízko, že cítil její mírně zakulacené bříško.

Vydechl do jejích vlasů a přitiskl své rty na vršek její hlavy. Kate ho pevně sevřela a přitiskla se mnohem blíž. Cítil horko jejího těla a vnímal každý centimetr jejího těla. Nic neřekla, když ucítila jeho slzy, stejně jako neřekl nic on, když se k nim přidaly i ty její.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Inka | E-mail | 16. října 2017 v 19:07 | Reagovat

Ide do tuhého. Až sa začínam desiť, čo bude ďalej.

2 Romi | 16. října 2017 v 19:16 | Reagovat

[1]: Ještě se toho bude hodně dít :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama