Listopad 2017

56. Přesvědčení

5. listopadu 2017 v 17:54 Spoutaní

WATTPAD

56. Přesvědčení

Kate ani Severus se té noci nedostali zpět do sklepení.

Zůstali skrytí ve stínech na ošetřovně, zatímco Poppy alternovala mezi uklidňováním Malfoyových a péčí o jejich syna. Kate nijak nepřekvapilo, že vždy klidná Narcissa nyní byla jako uzlíček nervů a veškerou konverzaci - byť úsečnou - obstarával s ošetřovatelkou Lucius.

Teprve kolem třetí ráno se je pokusila Poppy vyhnat. Samozřejmě, že nemohli Dracovi nijak pomoci tím, že vedle něj budou sedět a rozhodně by jim prospělo pár hodin spánku, nicméně ani jeden rodič o tom nechtěl slyšet.

Poppy stačil jediný pohled přes místnost, aby se Severus okamžitě zvednul, přešel ošetřovnu a pokusil se svým "přátelům" domluvit. Kate chvíli váhala, že se připojí, ale poté Narcissa zvedla pohled a zabodla se šedýma očima do jejích.

Vyzývala ji, aby se s ní šla hádat. Aby jí šla odporovat a pokusila se ji odehnat od syna. Kate věděla, že by neuspěla. Navíc to neměla nejmenší touhu dělat, neboť si dokázala sebe představit na jejím místě.

Také by neuhnula.
Obě ženy na sebe tedy pouze kývly, ale úleva na Narcissině tváři byla znát. Bohužel netrvala příliš dlouho, protože se po půl hodině tichého debatování otevřely dveře na ošetřovnu, kterými prošel ředitel a těsně za ním Minerva.

Kate se okamžitě stáhla do nitra mysli, kterou obrnila a jednu ruku položila na své bříško. Byla ráda, když jí ředitel nevěnoval pohled a přešel rovnou k Malfoyovým, kteří se ihned postavili a z jejich očí přímo čišela zášť.

Severus mrknul na Kate, ale ta jen mírně zavrtěla hlavou, a tak se obrátil zpět ke svému nadřízenému a odhodlaným rodičům. Kate vytrhla z myšlenek Minerva, jež se posadila na lůžko vedle ní a upřímně se na ni pousmála.

"Jak je Harrymu?" zeptala se Kate, aby se vyhnula otázkám, které v ženiných očích vyčetla.
Minerva si povzdechla a mírně zavrtěla hlavou.

"Bude v pořádku," prohlásila poměrně pevně, ale i tak Kate pochybovala. "Rozhodně si toho zažil dost za jednu noc. Opravdu svého unáhleného činu lituje, nicméně musí za něj nést následky."

Kate přikývla.
"To chápu," řekla a mrkla k Malfoyovým, za nimiž ležel na lůžku jejich prvorozený. "Přišel je vyhodit z ošetřovny?"

Pronesla to tiše a téměř neznatelně kývla k nejstaršímu kouzelníkovi před nimi. Nedívala se na Minervu, ale koutkem oka viděla, jak semkla rty. Poté přikývla a Kate musela nuceně ovládnout svůj vlastní výraz. Zároveň zahlédla Narcissu, jak bojovně vystrčila bradu a ukazováčkem bodla ředitele do hrudi, zatímco mu nepochybně ve vší eleganci hubovala.

"Taky bych neodešla," okomentovala to Kate upřímně a profesorka vedle ní se krátce zasmála.
"Ano, to je mi jasné," řekla a laskavě se podívala na její ruku, ochranitelsky položenou na břiše. Poté znovu vzhlédla. "Jako muž nemá Albus nejmenší ponětí, co cítí matka."

Kate se donutila přikývnout, ale celé hrdlo se jí stáhlo, když si vzpomněla na jejich poslední setkání v ředitelně. Oprostila se od emocí právě včas, když se skupinka otočila a všichni zamířili k východu s ředitelem v čele.

Obě ženy vstaly, a Kate na ředitele kývla, když přišel. Ten jí pozdrav oplatil s pousmáním, kterému ani za mák nevěřila, a obrátil se na Malfoyovi, jenž ho očividně následovali s velkou neochotou.

"Buďte tak laskavi a následujte mne. Severus, jakožto vedoucí Dracovy koleje, nás doprovodí do ředitelny. Všechny detaily probereme na místě," pronesl k nim mile.

Ani jeden z rodičů zmíněného se však nezdál obměkčený jeho malým proslovem. Minerva tedy postoupila vpřed a utnula trapné ticho, které nastalo.

"Doprovodím vás. Koneckonců za útok je zodpovědný žák mé koleje a-"
"Ano, jak nečekané, že je tím útočníkem právě mladý pan Potter," ucedil zlobně Lucius, v očích potlačovaný hněv.

Kate si zkousla spodní ret, aby na aristokrata nevyjela, zatímco Narcissa, která se zjevně stihla uklidnit, ho pevně chytila za loket a stiskla mu ruku. Poté se obrátila k Minervě. Její hlas přitom nezněl ani přívětivě, ani nepřátelsky. Pouze věcně.
"Pokud budete tak laskava."

Minerva přikývla a ředitel všechny obdařil úsměvem, než se otočil a vyrazil z ošetřovny. Kate byla ráda, že si u toho netlesknul, jak občas míval zvykem. Překvapeně se podívala na Narcissu, která jako jediná zůstala pozadu a obrátila se k ní.

"Nedovolí nám tu zůstat s Dracem. Postarej se, aby mu tu nic nechybělo a uzdravil se," požádala ji tónem, který nepřipouštěl námitky.
"Samozřejmě, Narcisso," přikývla Kate a pevně se na ni podívala.

Narcissa jí několik vteřin pohled opětovala, než přikývla a vydala se za skupinou, která dorazila až ke dveřím ošetřovny. Než vyšla ven, ještě se otočila, ale poté bez dalšího slova či gesta zmizela. Kate si povzdechla a vydala se k lůžku jejího syna.

Poppy v tu chvíli vyšla z ošetřovny a překvapeně se rozhlédla kolem. Neviděla totiž ředitele přicházet, a tak ji zmátlo, že tu zůstala pouze Kate. Ta se na ošetřovatelku pousmála.

"Ředitel Malfoyovi doslova vyhodil," řekla na vysvětlenou a neobtěžovala se vztek nijak potlačovat ze svého hlasu.
"Chápu tvou zlobu, ale pochop prosím i můj pohled na věc. Chtějí tu být pro syna, což je samozřejmě chvályhodné, ale jen by mi překáželi v práci, kdyby se nedejmerlin něco opravdu dělo."

Kate přikývla a pohladila své bříško. Poppy se tomu gestu znovu pousmála a pak podala Kate jednu z bandáží.
"Ale pár rukou navíc se mi také bude hodit."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Kate několikrát prudce zamrkala, jak se bránila přicházejícímu spánku a znovu namočila hadřík do misky s chladnou vodou na nočním stolku. Obrátila se i s mokrou látkou k Dracovi, ale než mu ji stihla položit na čelo, otočila hlavu stranou a mohutně zívla.

"Měla by sis odpočinout," ozvalo se starostlivě z lůžka na druhé straně.
"To ty taky," odvětila Kate s dalším zívnutím, a položila hadřík na čelo chlapce před sebou.

Odhrnula mu pramen vlasů, který mu padal na líčko a mrkla na ošetřovatelku, která s hůlkou zdviženou koncentrovaně mumlala latinská protikouzla nad nebohou dívčinou z havraspáru, která sem vklopýtala sotva pár minut poté, co vyměnili Dracovy obvazy.

Poppy blouznící dívku okamžitě vmanévrovala na nejbližší lůžku a začala ji bombardovat dotazy. Bohužel, nebyla ve stavu, aby jí odpověděla jedinou srozumitelnou větou, a tak ošetřovatelce nezbývalo nic jiného, než zkoušet jedno diagnostické kouzlo za druhým.

Nakonec se jí přeci jen podařilo identifikovat kletbu, která byla na dívku uvržena a brzy již byla ve stabilizovaném stavu. Přesto to byla jedna z těch nepříjemnějších kleteb, které dávaly zabrat magickému jádru kouzelníka a navíc přicházely ve vlnách.

Kate se rychle nabídla, že informuje krbem profesora Kratiknota, zatímco byla Poppy zaneprázdněná. Ten se k nim připojil během pěti minut a společnými silami potlačili nejhorší příznaky. Ošetřovatelka krátce poté donutila vedoucího havraspárské koleje k odchodu, aby se mohla své pacientce plně věnovat.

Nejvíce ho nejspíš přesvědčil argument, že by měl začít pátrat po pachateli, aby se jak on, tak studenti nemuseli obávat dalšího útoku. Když ženy opět osaměly, začaly obrovskými okny prostupovat první sluneční paprsky a na Kate konečně přišla únava.

Vrátila svou pozornost k Dracovi, když uslyšela velmi tiché zasténání, ale jakmile se obrátila, nebyla na něm vidět žádná známka probuzení. Odebrala mu hadřík z čela a znovu ho namočila. Když se opět obrátila, leknutím málem látku pustila.

Dracovy šedivé oči mrkaly do světla a mátožně prohledávaly celou místnost. Kate odložila na stolek hadřík, tiše upozornila Poppy a naklonila se k chlapci. Chytila ho za ruku a stiskla mu ji, aby upoutala jeho pozornost.

Zmijozel neobratně otočil hlavu jejím směrem a pevně semknul víčka, když mu ten pohyb viditelně působil nevolnost. Jakmile oči znovu otevřel, stále v nich bylo stejné zmatení, když se snažil zaostřit na obličej před sebou.

"Matko?" vydechl namáhavě.
"Ta tu byla v noci," zakroutila Kate hlavou a cítila, jak se jí snaží zmijozel vykroutit. Pustila ho. "Jak se cítíš?"

Draco zavrtěl hlavou a sevřel rty. Na čele mu vyskočil pot, ale než ho stihla Kate znovu zpovídat, objevila se na druhé straně lůžka Poppy, která ihned začala měřit svému pacientovi puls a teplotu.

"Máte obrovské štěstí," prohlásila na konci své prohlídky. "Ztratil jste spoustu krve, ale profesor Snape vás přinesl na ošetřovnu včas. Vaše magie a krev se za pár dní vrátí do normálu. Do té doby ale budete pod mým dohledem."

Nedala mu ani šanci odpovědět a odspěchala na druhou stranu místnosti, kde se havraspárská dívka probudila a začala hlasitě zvracet přes okraj postele. Kate se odvrátila, ale už jen ten zvuk jí nedělal dobře.

Jediným švihem hůlky tedy zatáhla závěsy kolem Dracovy postele a odhlučnila prostor. Schovala svou hůlku zpět do hábitu a jakmile pohlédla na chlapce na lůžku, bylo jí jasné, že s ní nechce za žádnou cenu mluvit.

"Tvoje matka mě pověřila tím, abych se ujistila, že budeš v pořádku," oznámila mu tedy, aby pochopil, proč se ještě nevzdálila.

Draco po ní šlehnul pohledem a pokusil se založit ruce na hrudi v jasně odtažitém gestu, ale soudě dle grimasy, která se mu objevila ve tváři, to bylo příliš bolestivé. Kate pozvedla obočí a chlapec ostentativně položil ruce vedle sebe.

"Čím jsi Harryho vyprovokoval?"
Očividně ho tou otázkou překvapila, protože se na okamžik zarazil, než se jeho oči chladně stáhly. Tentokrát se jí podíval přímo do očí.

"Samozřejmě, svatý Potter - ten by si přece nezačal!" osopil se na ni okamžitě, ale poté si odfrkl. "Protože mi od začátku roku otravuje život. Ty jeho pohledy a pronásledování už mi lezly krkem!"
Kate potlačila povzdech. Sama dobře věděla, že Harry zrovna neoplývá talentem nenápadnosti. Přesto pozvedla obočí.

"Takže ses rozhodl ho proklít?" zeptala se na přímo.
Odpověděl bez váhání.
"Nevypadal, že by mu to zrovna vadilo!"

"Myslím, že oba toho máte teď příliš, takže jste se do sebe pustili, abyste trochu toho nastřádaného stresu vybili."
Otevřel ústa, ale nakonec si opět jen odfrkl. Kate se pousmála a zavrtěla hlavou.

"Vím, že jsi tvrdohlavý," pokračovala a nevšímala si jeho pokusů ji přerušit. "To ale nejsi jediný. Přemýšlel jsi nad naším posledním setkáním?"

Schválně použila tato slova, a když viděla, jak mu naskočila husí kůže a dalo mu zabrat, aby se neotřásl, věděla, že zasáhla správné místo. Nedala mu prostor promluvit.

"Samozřejmě, že jsi o tom přemýšlel," prohlásila sebejistě a pevně se mu zadívala do očí. "Proto doufám, že jsi dospěl i ke správnému rozhodnutí."

Rychlým pohybem vytáhla hůlku, zrušila svá kouzla a bez dalšího pohledu odtáhla závěs. Jakmile se ocitla na chodbičce mezi lůžky, opět závěs pečlivě zatáhla a přešla k Poppy, která zrovna konejšivě mluvila na mladou dívku, která od svého příchodu konečně nabrala zdravější barvu.

"Poppy, je mi líto, že tě tu musím nechávat, ale potřebuju si na chvíli odpočinout," upozornila na sebe ošetřovatelku unaveným hlasem. "Jakmile si zdřímnu, zase se vrátím-"

"Až dorazíš do sklepení, tak se nejdřív něčeho najíš, mladá dámo," přerušila ji svým autoritativním hlasem Poppy a pohodila hlavou směrem k lékařskému kabinetu vedle svých soukromých pokojů. "A rovnou si vezmi výživový lektvar pro sebe a malou."

"Děkuji," usmála se na starší čarodějku upřímně a když ji obcházela, stiskla jí rameno.
V kabinetu se ke svému vlastnímu překvapení zorientovala vcelku rychle. Ušklíbla se pro sebe, když si schovávala lahvičku s lektvarem do hábitu a zavírala dvířka. Severus má na rozdíl od Poppy ve svých úschovách pěkný nepořádek.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Severus zažíval jeden ze svých naprosto příšerných dní. Po probdělé noci - nejdříve u Dracovy postele a poté u ředitele s Malfoyovými - neměl na vybranou a vzal si jeden z lektvarů na počínající migrénu.

Té se naštěstí během několika desítek minut po požití lektvaru zbavil, ovšem svým studentům se vyhnout nemohl. Jediné štěstí nebohých žáků bylo právě to, že Severus tento rok neučil Lektvary, ale Obranu.

Svou agresi si totiž vybil na cvičné figuríně, zatímco na studenty poštěkával instrukce, kterých se toho dne všichni striktně drželi. Ne že by je to zachránilo od strhávání bodů, školních trestů a nesmírně kreativních urážek jejich profesora.

Na konci dne ho již měli plné zuby, byť se ani jeden z nich neodvážil mu něco takového povědět do obličeje. Poslední hodinu samozřejmě měli Nebelvír se Zmijozelem, takže musel snášet přítomnost Pottera, který vypadal jako spráskané štěně, a jeho spolužáků.

Skutečně se musel velmi kontrolovat, aby nezačal odebírat body i svým vlastním hadům. Jeho pohár trpělivosti ovšem přetekl ve chvíli, kdy Longbottom s Finniganem vyhodili do povětří tři figuríny a zapálili hábit Millicent Bulstrodové.

V momentě, kdy si dívka uvědomila, že jí hoří šaty, spustila tak pronikavý jekot, že se lektvaristovi jeho migréna vrátila v plné síle. Když se mu podařilo s pomocí studentů vše uhasit a donutit Pansy Parkinsonovou, aby odvedla svou spolužačku do sklepení, aby se uklidnila a převlékla, měl opravdu chuť vraždit.

Studenti se nenechali dvakrát pobízet, když do ztichlé učebny pronesl jediné slovo.
"Ven."

Jakmile se ocitl v učebně sám, posadil se na katedru a sledoval nepořádek, který oheň napáchal. Promnul si bolestně tepající spánky a zavolal si domácího skřítka, aby informoval Minervu o jejích povedených studentech.

Severus rozhodně nehodlal uklízet ten svinčík, co tu napáchali Longbottom s Finniganem, a ihned po vyřízení vzkazu po skřítkovi zamířil na ošetřovnu.

Věděl, že se Draco již probudil - Kate mu poslala vzkaz, když dorazila do sklepení. Také nezapomněla avizovat, že se zmijozel sháněl po své matce a vypadal opravdu rozrušeně. Rozhodl se prominout své ženě využití takového příměru vzhledem k jejímu očividnému spánkovému deficitu.

Přesto se raději připravil na jakékoliv případné výbuchy vzteku či úzkosti, které u Draca byly časté a velice pravděpodobné. Když vešel na ošetřovnu, Poppy na něj pouze kývla, než se skryla za plentou lůžka naproti jeho kmotřenci.

Ten mezitím nasadil svůj obvyklý neutrální pohled, jakmile svého profesora zahlédl a odložil rozečtenou učebnici na stolek.
"Přišel jsi mě zkontrolovat?"
"Dobrý večer, Draco," ignoroval jeho otázku a pečlivě mu celou větu naservíroval chladným tónem.

Zmijozel polknul a kývl na něj v pozdravu. Severus to nadále nerozebíral a posadil se na stoličku vedle lůžka. Máchnutím ruky pak zatáhnul závěsy a odhlučnil prostor kolem nich. Na Dracovi začaly být viditelné obavy.

Poposednul si.
"O co se jedná?"

Lektvarista ho chvíli pozoroval, už jen proto, aby ho trochu vynervoval. Myslel na poznámku své ženy, ovšem on znal svého kmotřence poměrně delší dobu a věděl, že když ho nechá chvíli vydusit, je pravděpodobnější, že bude mluvit pravdu.

"Musel jsi na Pottera takhle vystartovat?" optal se nakonec a Draco se zamračil.
"Nevím, jestli to ušlo tvé pozornosti, ale Potter neváhal použít na mě černou magii," prohodil pohrdavým tónem.

"Sectumsempra není černou magií," vysvětlil mu profesor nebezpečně tichým hlasem. "A ty ses nechoval zrovna jako pravý zmijozel, když jsi při první provokaci tasil hůlku a vrhal kletby, mám pravdu?"

"Takže jsi mi přišel vyhubovat," zavrčel na něj kmotřenec ve snaze zakrýt rozpaky. "Výborně. Už to za tebe ale udělala tvá žena, takže se nemusíš obtěžovat."

"Pouze jsem ti přišel připomenout, jak se má chovat člen mé koleje. Pokud budeš pokračovat ve svých výlevech, pošpiníš tak nejen sebe, ale v první řadě Zmijozel. To máš v plánu?"

"Ne," vydechl Draco se zdánlivým klidem, ale jeho pěsti byly pevně sevřené.
"Výborně," přikývnul Severus a vstal ze svého místa.

Znovu máchnul rukou, aby zrušil své kouzlo a odtáhnul závěsy, zatímco Draco na něj nevěřícně zíral. Poté se na svého synovce znovu ostře podíval.

"Ráno již dorazíš na vyučování, tvá absence končí dnešní půlnocí. Dobrou noc, Draco," oznámil mu příkře a zamířil k východu.
"Počkej!" zastavil ho téměř ihned kmotřenec.

Severus se zastavil a obrátil k chlapci hlavu. Pozdvihl obočí.
"To je vše?"
"Co ode mě ještě čekáš? O mou pomoc nestojíš, pokud si dobře vzpomínám."

Draco semknul rty a zamračil se. Nakonec si ale podrážděně povzdechl.
"Takže mám zapomenout i na rady od svého vedoucího koleje?"
Lektvarista se na něj hodnou chvíli díval, než odpověděl.

"Mé dveře jsou otevřené pro všechny studenty, kteří o to stojí."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Kate se snažila uprosit svého muže, aby si Harry tresty odsloužil s ní. Po jeho rázném zamítnutí se celou situaci pokusila alespoň trochu usmlouvat a chtěla být přítomná nebelvírovým trestům, ovšem bez úspěchu.

Seděla tedy u krbu, nervózně pokukovala po hodinách a ani se nesnažila předstírat, že si čte knihu rozloženou na svém klíně. Proto sebou také překvapeně trhla, když uslyšela tiché, ale přesto rázné zaklepání na dveře.

Vymotala se ze svého klubíčka dek, odložila knihu na stůl a s hůlkou vytaženou přešla ke dveřím. Jakmile otevřela, nebyla si jistá, kdo byl překvapenější. Jestli ona, nebo Draco Malfoy.

Ten na ni chvíli šokovaně zíral, než nasadil svůj obvyklý pohrdavý výraz a obrátil se k odchodu. Kate ho však okamžitě chytila za rameno a obrátila čelem k sobě. Mladý zmijozel se jí okamžitě vytrhnul, a tak Kate rychle promluvila, aby mu zabránila v odchodu.

"Přišel jsi sem z nějakého důvodu. Tak povídej," pobídla ho.
Draco si odfrkl.

"Přišel jsem za Severusem, ale vidím, že tu není, takže můžu zase odejít. Dobrou noc, paní Snapeová," neopomenul zdůraznit její příjmení a znovu se otočil.

"Severus ti na ošetřovně neřekl, že má dnes trest s Harrym?" zeptala se Kate, aby udržela chlapcovu pozornost a honem pokračovala. "Můžeš tu na něj počkat."
"To nemám zapotřebí," odtušil chladně.

"Můžu ti při tom čekání dělat společnost," navrhla mu ihned a snažila se neznít podrážděně.
"Nemám zájem. Neberte si to, prosím, osobně," odvětil a dokonce se obtěžoval na ni otočit a ušklíbnout se.
"Fajn," odtušila Kate poněkud chladnějším tónem. "Jsem si jistá, že víš, co děláš."

S tím se odlepila od rámu dveří, ale než je stihla zavřít, Draco se otočil a zachytil dveře špičkou boty. Kate je tedy znovu pootevřela a vyčkávavě se na něj zadívala. Bylo na něm vidět, jak nonšalantně se snaží působit.

"Hádám, že bych mohl přežít šálek čaje."
Kate odstoupila od dveří a kousla se do jazyka, aby nepoznamenala, že nic takového mu nenabízela. Draco se k jejímu překvapení nepozval sám dovnitř, ale vyčkal, dokud nezajistila dveře a nepobídla ho k posezení u krbu.

Tam si sednul na křeslo nejblíž ohně a zároveň nejdál od místa, které si Kate uzmula jako své vlastní. Raději na to nic neříkala a přinesla z kuchyně dva šálky s konvicí a čajem. Nalila do obou hrníčků a jeden nabídla zmijozelovi.

Poté se sama usadila, přikryla dekou a s pohledem upřeným do plamenů pomalu upíjela čaj. Draco se po prvním doušku mírně zašklebil, ale poté pil dál. Kate se pousmála nad svým hrníčkem.

"Promiň, je to jeden z čajů pro těhotné. Jiný jsem zrovna v zásobě neměla," prozradila mu potměšile a držela svůj úsměv na uzdě, když uviděla, jak se zarazil. Přesto si neodolala rýpnout. "Rozhodně ti neublíží."

"To mě ohromně uklidnilo," ujistil ji s kamenným výrazem a šálek odložil na stolek.
"V kuchyni je minerálka a nějaký džus," nabídla mu klidně a kývla směrem k zmiňované místnosti.

Draco přikývl, ale nepohnul se. Kate nadále pila a nehodlala se zvedat jen kvůli tomu, aby mu pití přinesla. Raději se rozhodla pozorovat plameny a použít Severusovu taktiku mlčení. K jejímu překvapení zabrala poměrně rychle.

"Jak tu můžete sedět tak klidně?"
Otočila se k němu a pokrčila rameny.

"A co mi asi tak zbývá?" zeptala se ho, a aniž by čekala na odpověď, pokračovala. "Mám prostě víru v to, že tohle období zase pomine a já se dožiju lepších časů."
"Takže tu přežíváte na naději?" zeptal se s posměchem.

"Přežívám tu s vědomím, že jsem udělala špatná rozhodnutí a snažím se alespoň trochu ulevit svému svědomí tím, že se snažím dělat už jen ta dobrá," odpověděla odměřeně s pohledem zabořených do jeho šedých zorniček. "Ty máš ještě šanci dělat jenom dobrá rozhodnutí. Chceš to hodit za hlavu? Chceš skončit jako my? Vyvrhelové, co budou rádi, když se dožijí konce války a nestráví zbytek života v Azkabanu?"

Draco viditelně zbledl a v jeho očích se objevily již tolik známé obavy. Mrknul směrem ke svému předloktí. Kate ho bylo líto, ale zároveň věděla, že konečné rozhodnutí bude jen a jen na něm.

"Nejsem tu od toho, abych ti říkala, co máš dělat. Stejně si budeš vše dělat po svém," řekla a odvrátila pohled. "Pouze ti nabízím možnost úniku. Zeptej se sám sebe - chceš potěšit své rodiče a žít se svou chybou po zbytek života, nebo se jim vzepřeš i za cenu toho, že budeš žít chvíli, ale s čistým svědomím?"

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Hodláte na mě ještě dlouho zírat nebo začnete skutečně pracovat na přísadách, pane Pottere?" prohlásil Severus, aniž by zvedl pohled od stohu esejí, které pomalu proškrtával.

Koutkem oka zahlédl, jak zmiňovaný ihned sklopil hlavu ke svému úkolu. S trochu větší silou, než bylo nutné, začal znovu drtit šváby. Severus škrtnul polovinu eseje, kterou měl před sebou a neváhal připsat na bok svou konstruktivní kritiku.

"Pane profesore?"
Zřejmě mu nebude dopřán klid.
"Doufal, jsem, že nebude zapotřebí vám instrukce opakovat dvakrát."

"Ne, to není nutné," zavrtěl chlapec mírně hlavou a skousnul si spodní ret. "Bude Malfoy v pořádku? Chci říct... je to vážné? Madame Pomfreyová-"

"-má vše pod kontrolou. Pana Malfoye propustila dnes po večeři a zítra se k vám připojí na vyučování. Takže bych ocenil, kdyby se situace znovu neopakovala a nebyla nutná další hospitalizace."
Severus vzhlédl a zachmuřeně se na nebelvíra podíval.

"Upokojilo to vaši zvědavost dostatečně?"
Potter se nadechl k odpovědi, ale Severus uhnul pohledem, přeškrtl další kus nové eseje a utnul ho.
"Výborně. Vraťte se k drcení."

Nebelvír se zjevně nehodlal nechat jen tak odbýt a odložil hmoždíř zpět na stůl, který obešel rovnou ke katedře. Severus se ani neobtěžoval skrývat své podráždění. K jeho potěšení se alespoň slabý záchvěv obav objevil na chlapcově tváři.

"Mohl bych s ním promluvit?" zeptal se nakonec tiše. A honem dodal. "Pane."
"Je tu snad ještě něco, co jste mu včera názorně nepředvedl?" odtušil zcela ironicky lektvarista a odložil brk stranou. "Vraťte se raději ke své práci, tak nejlépe-"

"Chtěl bych se mu omluvit!" skočil mu do řeči Potter a honem pokračoval. "Nechtěl jsem mu ublížit-"
"Ale s klidným svědomím jste na něj poslal kletbu, o které jste si někde přečetl, aniž byste přemýšlel nad tím, co se může stát. Uvědomujete si, že kdyby šlo o nějakou živelnou kletbu, mohl jste ho vážně zranit? Nebo zabít?"

"Já vím, že jsem to zvoral! Proto se mu chci omluvit. Moc dobře víte, že mě stejně pošle do háje nebo taky prokleje, tak proč to nezkusit?"
"Pět bodů z nebelvíru, Pottere! Laskavě na mě přestaňte řvát a věnujte se svému trestu!"

"Ale já jsem-"
"Má to být deset bodů? Ne? Tak si sedněte a mlčte."

Oba sebou trhli směrem ke dveřím, které se hlasitě zabouchly. Kate vykročila ke katedře, než se Severus zmohl na slovo a věnovala mu nepříjemný pohled. S mírným úsměvem se pak obrátila k Potterovi a odvedla si ho stranou.

Lektvarista se na ni zlobně podíval, než si přitáhl zpět eseje a začal je známkovat s ještě větší zuřivostí. Za pár minut se vedle něj objevila Kate a opřela se o lavici, čímž mu úspěšně blokovala přístup k práci.

"Dostanu ještě vyhubováno?" ušklíbl se a odložil brk.
Kate si povzdechla, mrkla ke studentovi za sebou, který znovu drtil brouky, a poté se zadívala na svého muže. Ten pochopil, že se jedná o něco důležitého, když mu jeho poznámku nijak nevrátila.

"Přišel Draco," řekla šeptem.
"Hledal mě," pochopil Severus a podíval se na ni. "Co jsi mu řekla?"
"Pozvala jsem ho dál a dali jsme si čaj. Ten od Evy."

Chvíli na ni koukal, jestli si z něj nedělá legraci. Na jejích rtech hrál pobavený úsměv. Útrpně přivřel oči, když pochopil, že to myslí vážně.

"Měl bych za ním vyrazit. Jakmile skončím s Potterem, půjdu navštívit svou kolej."
Kate zavrtěla hlavou.

"Raději ho nech," řekla a pokračovala, když si všimla jeho podezřívavého pohledu. "Myslím, že tentokrát jsem mu opravdu promluvila do duše."
"Na ošetřovně se mi nezdál nijak přesvědčený," namítl Severus.

"To taky nebyl," souhlasila Kate a potřásla hlavou. "Nicméně pokud jsem ho trochu nenalomila ani teď, tobě se to už stejně nepovede."

Lektvarista pevně sevřel čelisti, protože i když byl Draco arogantní spratek, stále byl jeho kmotřencem. Severus ho znal již od kolébky a věděl, že je Draco tím, kým je, pouze kvůli postavení svých rodičů.

Kate mu položila ruku na rameno a stiskla jej. Pousmála se, když cítila, jak z něj napětí mírně opadlo a pohladila své bříško.
"Zítra jsem Harrymu řekla, že máme další hodinu. A pozvala jsem na ni i Draca."

Tentokrát se na ni opravdu podíval, jako by se pomátla. Pak si odfrkl.
"Ani jednomu si neřekla, že budou na hodině spolu, mám pravdu?"
"Samozřejmě."

"Skončí to katastrofou."
Kate se nečekaně ďábelsky usmála a nevinně na něj zamrkala.

"A to je taky důvod, proč se těch hodin budeš účastnit se mnou."