Listopad 2017

57. Bez možnosti volby

26. listopadu 2017 v 18:24 Spoutaní

WATTPAD

57. Bez možnosti volby

"Upřímně doufám, že jste si vybili svůj vztek a můžeme se dostat ke skutečné výuce," poznamenala Kate úsečně a podívala se střídavě na oba konce učebny, kde se pomalu ze země sbírali dva chlapci.

Otočila se k Severusovi sedícímu v pohodlném křesle, který ji ovšem zcela ignoroval a klidně přetočil stránku knihy, jež měl před sebou. Kate si zlostně odfrkla a obrátila se zpět ke studentům, kteří na sebe přes místnost vrhali vzteklé pohledy.

Kate zatleskala rukama, aby upoutala jejich pozornost a ignorovala manželovo odfrknutí za svými zády. Draco i Harry na ni upřeli své pohledy. Zatímco nebelvír na ni koukal jako na zrádkyni, zmijozel se prostě jen opovržlivě mračil.

"Nezvala jsem vás sem, abyste se tu dobili do krve-"
"Pak tedy nemám nejmenší tušení, co tu děláme. Stačí si chvíli počkat, než Potterovi zase něco vleze na mozek a prokleje mě."

"Byla to nehoda!" ohradil se stejně zlostně během vteřiny Harry. "A tys vypálil jako první!"
"A taky jsem díky tvé kletbě skončil na ošetřovně!"

"Použil jsi na mě Nepromíjitelnou!"
"Sotva se tě dotkla!"
"Kluci!" vmísila se mezi ně Kate hlasitě, aby je překřičela.

Taky musela přejít do středu místnosti, protože se oba chlapci při své vzteklé argumentaci přesunuli do středu učebny a byli pár sekund od toho znovu na sebe vytáhnout hůlky. Pozvedla ruce a oba kohouty od sebe odstrčila.

Děkovala Merlinovi, že oba okamžitě ustoupili a přestali se natahovat po hůlkách, když se mezi ně dostala těhotná čarodějka. Také s potěšením uslyšela tiché zaklapnutí knihy. Nemusela se otáčet, aby věděla, že je Severus i s hůlkou připraven.

"Výborně. Sedněte," nařídila studentům a mávla rukou, aby přivolala židle.

Draco a Harry se ovšem nadále podezřívavě prohlíželi a čekali, kdy ten druhý zaútočit. Než je Kate stihla opakovaně vyzvat k tomu, aby se posadili, ucítila kolem sebe proud magie a ve vteřině se židle pohnuly a podrazily oběma chlapcům nohy, takže na ně doslova padli na zadek.

Téměř se otočila k lektvaristovi, aby mu věnovala děkovný úsměv, když promluvil.
"Čím dříve začnete s mou ženou spolupracovat, tím dříve budete moci odejít."

Vztekle se k němu obrátila a varovně zúžila oči. Severus se ale pouze ušklíbnul a opět otevřel svou rozečtenou knihu. Kate se donutila ke klidu a obrátila se zpět k nyní sedícím studentům. Oba na ni mlčky, ale s netrpělivostí hleděli.

"Byla bych ráda, kdybyste se mnou spolupracovali ze své vlastní vůle. Prozatím mi ale bude stačit vaše podmíněná ochota," povzdechla si a sama si přivolala židli.
"Měl jsem pocit, že navrhujete praktickou výuku, nikoliv čajový dýchánek," rýpnul si okamžitě Draco.

"Pokud je to tvé přání, můžu pro čaj skočit. Stále mám ještě zásobu tvého oblíbeného," odvětila sladce Kate a pak pokračovala ostrým tónem. "Oba jste tu proto, že by vám tyhle hodiny mohly dát něco mnohem víc, než čas strávený ve škole."

Pozvedla ruku, když viděla zmijozela opět otevírat pusu. Zároveň svou ruku zvedla dostatečně viditelně svému muži, pokud by měl také nějaké poznámky.
"A váš profesor Obrany byl tak laskavý, že souhlasil s těmito hodinami a zapojil se do nich," pronesla pečlivě a obrátila se. "Že ano?"

Lektvarista na ni nezúčastněně mrknul a otočil stránku. Kate se musela velmi držet, aby ho neproklela. Otočila se zpět k chlapcům.
"Výborně," pronesla rozhodně. "Pro začátek potřebuji vaše hůlky."

"V žádném případě!" - "To ne!"
Kate se na oba trpělivě podívala, ale Severus ji předstihl.
"Nikdy bych nečekal, že spolu vy dva budete na něčem souhlasit."

"Severusi-"
"Zjevně jsem měl opravdu zbytečné obavy, Kate. Vše jde skutečně hladce a bez problémů."
"Severusi."

Otočila se k němu.
"Skončil jsi?"

Ušklíbl se v odpověď a zjevně spokojen sám se sebou se vrátil ke čtení. Kate sebou trhla zpět k chlapcům a jejich další protesty zastavila jediným pohledem. Natáhla k oběma ruce a oba jí poslušně odevzdali své hůlky.

"Fajn. Začneme nitrobranou."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Musím uznat, že jsem opravdu ohromen. Vydrželi v jedné místnosti čtyřicet sedm minut a nepozabíjeli se. Samozřejmě to bude asi tím, že jsi jim v tom nejméně každých pět minut musela zabránit, a také proto, že neměli hůlky..."

"Děkuji, Severusi," odtušila jízlivě a vrazila mu do rukou stoh dokumentů, které měla na stole. "Opravdu si nedovedu představit větší oporu, než jsi ty."

"Těší mě, že to tak vidíš. Doufám, že ti dnešní "hodina"," odfrknul si nad tím slovem, než pokračoval, "konečně otevřela oči. Není možné, abys je něco učila dohromady. Ti dva spolu bojují od první chvíle, co se potkali. Nesmažeš šest let líté nenávisti pár dobře míněnými radami a lichotkami."

"Můžeš přestat s tou ironií," prskla na něj Kate a svalila se do křesla naproti krbu.
Zhluboka vydechla a protáhla si ztuhlý krk. Cítila v něm mírné napětí a začala ho jemně masírovat štíhlými prsty. Slastně zavřela oči, když jí Severus ruku odstrčil a nahradil je vlastními dlaněmi.

"Neměla by ses vystavovat takovému stresu a napětí," podotkl tiše.
"Jistě. A ty mi k tomu klidnému režimu tak pomáháš," odsekla, ale hned na to si povzdechla.
Otevřela oči a zamrkala, než se jí podařilo zaostřit. Jednu ruku položila omluvně na manželovo zápěstí a stiskla.

"Promiň. Jsem po dnešku opravdu unavená," řekla a opřela se o něj. "Myslíš, že je to vážně špatný nápad?"
Chvíli mlčel a jen jí mnul protestující svalstvo na zátylku, takže sebou nechtíc škubala.
"Myslím, že tvůj záměr je dobře promyšlený," odpověděl nakonec. "Nejsem si už tolik jist účely, jimiž ho chceš dosáhnout."

"Já vím," řekla trochu rozmrzele. "Ale prostě mám pocit, že musím něco dělat. Pokud bych nechala Draca na pokoji, stane se z něj další slepý následovník Jeho. A když zase nepomůžu Harrymu, bude se pořád bát svých schopností a cítit, že Ho nedokáže zabít."

"Chápu. To ovšem není úplně tvá starost."

Uslyšela ho tiše promluvit latinou a cítila, jak se bolest ve ztuhlém svalstvu pomalu vytrácí. Opatrně si protáhla hlavu a krk a otevřela znovu oči. S úsměvem přijala sklenici vody, kterou jí lektvarista podal a pozorovala ho, jak opravuje nekončící stoh esejí v křesle naproti ní.

Upila trochu vody, aby navlhčila najednou suché rty a odložila sklenku. Kousla se do jazyka, a s divoce bušícím srdcem promluvila.

"Severusi?"
Ihned vzhlédl a pozvedl jedno obočí. Odvrátila pohled, polkla a znovu se přinutila na něj podívat. To už měl její muž odložené eseje i brk s inkoustem a byl nakloněný k ní. Dobře viděla, jak napjatě působí.

"Máš pravdu, že ta hodina s Dracem a Harrymu není tak úplně dlouho promyšlená akce," začala pomalu. "Potřebovala jsem se zaměstnat. Navíc... cítím tu odpovědnost."
"To dokážu pochopit vzhledem k Potterovi," odvětil neutrálně. "Co se Draca týče - slíbila jsi to Narcisse?"

Rychle zavrtěla hlavou, když pochopila naléhavost jeho hlasu. Viditelně se mu ulevilo.
"Nesložila bych Neporušitelný slib, ne teď," zavrtěla hlavou a nepřítomně pohladila své bříško. "Jen jsem potřebovala... něco udělat. Cokoli. Zapojit se a někoho... zachránit nebo jak to říct."

Nervózně se usmála a odvrátila od něj pohled. Zírala do plamenů a přemýšlela, jak pokračovat. Severus ji protentokrát překvapil a zeptal se sám.
"Jde o tvou návštěvu u ředitele."

Kate ucítila knedlík v krku a poté přikývla. Cítila ve svých očích slzy a zhluboka se nadechla, aby je zadržela alespoň do chvíle, než mu vše řekne.

"Požádala jsem ho o pomoc."
"... o pomoc?"
Podívala se na něj s mírně zoufalým výrazem.

"Podívej se na nás. Jakou máme šanci, že se dožijeme konce téhle války? A jestli se nám to nějakým zázrakem podaří, jak se můžeme vůbec vyhnout Azkabanu? Pokud to oba přežijeme, nikdo se nás nezastane a pošlou nás nemilosrdně do vězení!"

"Pak by muselo Ministerstvo pozavírat víc než polovinu kouzelnické populace a to by znamenalo konec naší magické společnosti. Do Azkabanu pošlou ty největší zločince, a těmi nejsme Kate. Stále máme svědectví Řádu-"

"-které pomůže. Ano - tobě, ale ne mně. Nikdo z Řádu mě nezná, protože se o mně Brumbál nezmínil a pokud dojde na soud... nepřiklonil by se na mou stranu."

"To nemůžeš vědět."
"Řekl mi to."

Nastalo ticho, kdy na sebe oba manželé mlčky hleděli. Pak se lektvaristovy pěsti zaťaly. Prudce vstal a pouze Kateina ruka, která se zachytila v jeho hábitu, ho donutila si znovu sednout.

"Kate, pusť mě. Tohle si s Albusem musím vyřídit sám," řekl tiše.
"Ne," zavrtěla hlavou a trhaně se nadechla. Slzy v očích ji pálily. "Zasloužila bych si to."
Znovu se rozhostilo ticho.

"... prosím?"
"Slyšel jsi mě. Udělala jsem příšerný věci-"

"A já už ti jednou říkal, že nejsi jediná. Dokonce bych si troufal tvrdit, že bys ty sama utíkala opačným směrem, kdybys věděla, co jsem dělal ve svých dvaceti, když-"
"Snažil ses někdy vzkřísit Temného pána?"

Odvrátila od něj pohled a pustila ho.

"Můj otec našel rituál, plný černé magie, samozřejmě, který to měl dokázat. Šla jsem s ním do Canterbury, kde měl vytipovanou rodinu. Ta magie... potřebovala lidskou oběť. Ne pouze zabití - krveprolití. Vtrhli jsme do domu. Byla to kouzelnická rodina, otec nebyl doma. Jen matka a její tříletá holčička. Ani jsem nezaváhala, prostě jsem zvedla hůlku a odvedla svou práci. Otec venku uvalil zaklínadla na celý prostor a když jsem vyšla ven, pronášel to kouzlo. Já zapálila dům."

Zadrhla se a otřela slzy.
"Ten rituál samozřejmě nefungoval," zasmála se zcela bez humoru. "Naprostá ztráta času - tak to nazval můj otec a prostě se klidně přemístil pryč. Já tam čekala ve stínech, než se objevili bystrozoři. Teprve pak jsem utekla."

Podívala se na Severuse. Klidně se na ni díval, zatímco nehybně seděl a v jeho tváři nebylo nic možné přečíst. Promluvil, až se Kate postavila a pokusila se kolem něj projít. Také ji chytil za zápěstí.

"Nejsi jediná, kdo zmučil nějakou rodinu. Sice jsem u toho nevyvolával mrtvé, ale odvedl jsem svou... práci. Ani já neváhal."

Kate se odvrátila a pokusila se mu vyškubnout, ale lektvarista vstal a pevně ji k sobě přitiskl. Nesnažila se mu vzdorovat. Nadechla se jeho vůně - směsice lektvarů, knih a něčeho, co bylo nevyhnutelně jím.

Cítila, že se třese a její slzy nadále stékají na jeho oblečení v místě, kam zabořila svou tvář. Nemluvil, jen ji držel a nechal ji se uklidnit.

"Byly naživu."
Zarazil se. Kate přesto pokračovala. Nehodlala před ním mít další tajnosti.
"Když jsem ten dům zapálila, byly naživu a... křičely."

Mírně ji stiskl a tiše se zeptal.
"Tvá nitrobrana...?"

Přikývla. Vydechnul a položil si bradu na vrcholek její hlavy. Když opět promluvil, jeho hlas vibroval jejím tělem. Bylo až děsivé, jak ji taková věc dokázala uklidnit.

"Proto ti nechce pomoci a ty jsi měla strach mi to povědět."
Opět přikývla.

"Prostě jsem...," vzlykla a zavrtěla hlavou, aby se uklidnila. "Doufala jsem, že už je to za mnou. Že už to nikdy neuvidím a nebudu na to myslet."
Odtáhl se od ní a počkal, než se mu podívala do očí.

"Nežijeme naší minulostí, Kate. Už nejsi tou bezcitnou smrtijedku. Záleží jenom na tom, co je teď."
Položil svou dlaň na její bříško a Kate ji přikryla svou vlastní. Netrvalo to ani pár vteřin a jejich malá dcera vyjádřila svůj souhlas jasným kopnutím.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Ty oddělené hodiny opravdu dělají divy," prohodila Kate s úsměvem, když vešla do jejich komnat ve sklepení.
Lektvarista něco zabručel v odpověď, obočí stažené zlobou či otrávením nad neopravenými esejemi. Kate pomalu přešla pokoj a mírně se sklonila, aby ho políbila na tvář. Potěšilo ji, když se vrásky nad jeho obočím mírně uvolnily.

"Jak to šlo u vás?" zeptala se a posadila se do křesla čelem k Severusovi.
Ten odložil brk a už z jeho postoje pochopila, že ne tak dobře jako jí a Harrymu. Natáhla se a chytila jeho dlaň do své.
"Poslední dobou není Draco příliš ve své kůži," prohlásil Severus a opět se zamračil.

"Utekl z hodiny?" zeptala se Kate a lektvarista si odfrkl, než zavrtěl hlavou.
"Není mu pět, aby utíkal z hodin," prohlásil, ale pokračoval mnohem zamyšlenějším tónem. "Nicméně jakákoliv spolupráce z jeho strany byla naprosto nucená. Nedával pozor, byl myšlenkami mimo."

"Takže jsi na něj zakřičel," odhadla Kate, a dle dotčeného výrazu na jeho tváři pochopila, že správně.
"Nekřičel jsem na něj-"
"-jen vyučoval, já vím," popíchla ho Kate, ale ihned zvážněla. "Mám ho zkusit kontaktovat?"

Severus zavrtěl hlavou a promnul si volnou rukou unavený obličej. Kate stiskla jeho ruku ve snaze mu dodat alespoň nějakou útěchu.
"Za chvíli bude konec roku a Draco se vrátí zpět ke svým rodičům," vyslovil nahlas svou obavu lektvarista.

"Možná opravdu změní názor," pokusila se ho povzbudit, ale viděla, že je to marné.
"Budu na něj muset dávat prostě větší pozor, než dřív."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Cítila to napěti, které se všude kolem prostíralo.

Věděla, že se stane něco špatného a dle lektvaristovy tváře, i on něco tušil. Přesto zamířil na setkání ve chvíli, kdy se rozpálilo Znamení na jeho ruce. Kate ho několik vteřin předtím jen prostě držela za ruce, než se od něj nechtíc odtrhla a sledovala, jak mizí v plamenech krbu.

Sama se rozhodla zklidnit četbou, ale jejich nenarozená dcerka se nepříjemně protahovala a nedovolila jí sedět v klidu. Za pár minut svou relaxaci u knihy musel vzdát a zamířila do ložnice v naději, že chvíle odpočinku v posteli pomůže.

Než vůbec došla do ložnice, bolestně cítila každé kopnutí dítěte a na postel rychle zapomněla. Pomalu se tedy procházela po ložnici a prodýchávala bolesti, zatímco se snažila nemyslet na bouřící se magii, kterou kolem sebe ostře vnímala.

Do porodu měla stále téměř čtyři měsíce, a byť byla prvorodičkou, věděla, že to, co prožívá, nejsou porodní bolesti. Ty budou daleko horší, pokud jejich dcera bude nabírat nejen na síle, ale i na magii.

Zastavila se a bolestně vypustila vzduch skrze zatnuté zuby, když se její vlastní magie snažila mírnit tu cizí v jejím těle. Kate se ovšem snažila svou magii zcela uzemnit, protože měla strach, aby dcerce neublížila.

Po pár minutách se naštěstí miminko uklidnilo natolik, že jí magie pouze vibrovala pod prsty, když hladila své bříško. Opřela se zády o skříň, která se mírně vznášela nad zemí a položila svou dlaň na spodní stranu svého drahocenného spolubydlícího.

Ucítila ostré kopnutí, které bylo jasným protestem, ale pak se dítě podvolilo a Kate s útrpným výdechem povolila svou magii. Ta se okamžitě roztáhla po místnosti, kterou prozářila, a poté vrátila levitující nábytek do původního stavu.

Kate pomalým krokem zamířila ven z ložnice, stále obezřetná, kdyby malá změnila svůj názor a opět zkoušela své možnosti. Když se dalších deset minut nic nedělo, rozhodla se Kate vyrazit za madame Pomfreyovou

Pro jistotu. A taky proto, že by ji Severus pěkně vyčetl, že to vše brala na lehkou váhu.

Poměrně ji překvapilo, jak prázdným dojmem chodby působí a s neurčitým pocitem nejistoty vytáhla hůlku. Byla na konci jedné z posledních chodeb, které vedly přímo na ošetřovnu, když zaslechla jasný hluk na opačné straně.

Nezaváhala a s hůlkou zdviženou se otočila na patě a zamířila chodbou, která jak si uvědomila, vedla na Astronomickou věž. Nepříjemný pocit se v ní rozléhal čím dál tím víc, když pokračovala ke zdroji toho rámusu.

V poslední zatáčce, která by ji dovedla přímo na věž, ji zarazil vysoký pisklavý smích. Kate ztuhla, když v něm rozeznala Bellatrix a její mysl se horečně rozběhla, jak se snažila vyhodnotit všechny své možnosti.

Jakékoliv dlouhé úvahy ale přerušilo prudké rozražení dveří a Kate se okamžitě skryla do stínů soch po pravé straně chodby. Tiše zamumlala jednoduchá krycí kouzla a zadržela dech, když se přiblížily kroky a v jejím zorném poli se objevila Bellatrix, Šedohřbet a v závěsu za nimi Draco se Severusem.

Lestrangeová jako obvykle poskakovala, hystericky se pochechtávala, máchala hůlkou a vrhala kouzla do všech směrů. Prošla kolem soch bez zastavení a s nějakou šílenou písničkou začala ničit obrazy na opačném konci chodby.

Šedohřbet na rozdíl od ní našlapoval opatrně a v jeho znetvořeném obličeji, napůl proměněném, to škubalo. Kate se přitiskla ke zdi, když vlkodlak natočil hlavu mírně jejím směrem a začenichal ve vzduchu jako pes.

Severus, s rukou na Dracově rameni, vedl chlapce vpřed, ale se zamračením se zarazil, když se jeho kolega zastavil a očichával vzduch kolem sebe. Kate se pokusila nepanikařit, protože věděla, že pohyb přivolá vlkodlakovu pozornost, stejně jako použitá magie.

Neviděl ji, ale rozhodně ji musel cítit - jak její přítomnost, tak její magii.

Kate mrkla na svého muže a rychle se s ním pokusila navázat kontakt nitrozpytem. Lektvarista mírně zaváhal ve svém kroku, když ucítil její přítomnost ve své hlavě a jeho oči mrkly na místo, kam koukal i Šedohřbet, nyní s predátorským pološklebem.

Získej mi čas. Dostanu odsud Draca.

Tentokrát sebou lektvarista téměř škubnul, když zaslechl její zběsilou myšlenku, a v jeho tváři se jasně značila rozpolcenost. Stisk na kmotřencově rameni zesílil. Poté se jeho maska vrátila na místo. Pustil Draca a rázným krokem přešel k vlkodlakovi, kterého postrčil kupředu.

Šedohřbet zcela ztratil koncentraci na její pach a se rty ohrnutými přes zkažené zuby zavrčel na lektvaristu.
"Pohni sebou, čokle! Nemáme na to celý den a brzy se tu objeví celý profesorský sbor," syknul na něj ledovým hlasem Severus.

"Něco tu je!" zavrčel na něj vlkodlak a jeho napůl přeměněný čenich sebou znovu cuknul směrem k sochám. "Někdo tady je..."
Lektvarista se chladně usmál a znovu smrtijeda postrčil.

"Kdyby tu někdo byl, už by byl dávno mrtvý, nemyslíš? Teď jdi."
Šedohřbet vypadal, že bude znovu protestovat, ale Severus opět promluvil.
"Náš Pán nebude příliš nadšený, když se opozdíme."

To zjevně zabralo, protože Šedohřbet se společně se Severusem ihned znovu rozešel a Draco je jako v mrákotách následoval. Kate se za nimi ve stínech vydala a snažila se nevydávat žádný zvuk.

Přesto se pokaždé zarazila, když sebou vlkodlakova hlava cukla nebo se dokonce otočil vzad. Naštěstí byl na konci skupiny Draco, který nehleděl na to, zda ho někdo slyší nebo vidí, a tak ji nevědomky kryl svými těžkopádnými kroky.

Když se dostaly k další rozvětvené chodbě, Kate uviděla, jak se Severusova ruka mírně pohnula doleva. Pozvedla svou vlastní hůlku a ze stínů rychle vykouzlila matoucí zaklínadlo, které se zabodlo přímo do vlkodlakových zad.

Šedohřbet zaklopýtnul a spadl z blízkých schodů. Severus mezitím začal pálit kletby na opačnou stranu, než byla Kate, a začal couvat směrem k padlému smrtijedovi, kterého pokřikováním hnal kupředu.

Vlkodlak byl naštěstí zmatený, a tak jen pálil kletby stejným směrem, zatímco mířili pryč, a Kate mezi ně poslala pár kouřových zaklínadel. Přitom měla oči na Dracovi, který ani nevytáhnul hůlku a téměř omámeně stál uprostřed chodby.

Jakmile si všimla, že jsou Severus i se Šedohřbetem pryč z dohledu, vyběhla ze stínů a popadla zmijozela za ruku. Děsilo ji, že se nijak nebrání, když ho táhla na opačnou stranu a přitlačila ho ke zdi vedle dveří, do nichž se okamžitě začala dobývat.

Potřebovala ho co nejrychleji dostat z hradu. Nemohli se přemístit, takže musela použít Letax a každá místnost s Letaxem byla zabezpečena několika složitými zaklínadly s hesly, která měli pouze profesoři.

Byla v polovině inkantace, když za sebou zaslechla v chodbě, z níž vyrazili, dusot nohou. Ihned se s hůlkou napřaženou obrátila a uviděla, jak Harry, který nejspíš byl omámený na Astronomické věži, probíhá kouřem přímo za smrtijedy.
V tom spěchu si jí nebo Draca ani nevšiml. Kate netušila, jestli to je dobře nebo ne.

Udělala nerozhodně několik kroků vpřed, ale poté se otočila k Dracovi, který stále nepřítomně zíral před sebe. Hlasitě zaklela a obrátila se zpět ke dveřím, které zuřivou silou téměř vyhodila z pantů, když konečně povolila všechna zaklínadla.

Vtáhla dovnitř Draca a znovu za sebou dveře zabezpečila. Ne tak bezpečně, jako předtím, ale dostatečně na to, aby neproklouzl žádný jiný student dovnitř. Poté zapálila oheň v krbu a vhodila do něj Letax.

Zmijozel ji teď beze slov následoval, když ho chytila a prostrčila před sebou plameny s výkřikem.
"Tkalcovská ulice!"

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Z krbu doslova vyletěli, neboť Draco sotva pletl nohama a Kate, která ho držela při sobě, měla koordinaci s těhotenským bříškem už tak náročnou při běžné přepravě pěšky, natož Letaxem. Odstrčila chlapce mírně před sebe a oba se rozkašlali.

Kate se ještě ani nevzpamatovala a už kontrolovala všechna ochranná zaklínadla. Když s nimi byla spokojená, sesunula se na pohovku a namáhavě oddechovala. Jakmile se její dýchání vrátilo do takřka normálního rytmu, podívala se na svého společníka.

Draco se děl zhroucený na pohovce a nepřítomně zíral před sebe. Kate bylo jasné, že je v šoku, a tak znovu vstala a odběhla do kuchyně, odkud přinesla dvě velké sklenice s vodou. Jednu vnutila zmijozelovi, který ji poslušně vypil.

Byla ráda, když se mu trochu vrátila barva a jeho oči se začaly opatrně rozhlížet kolem. Kate se posadila vedle něj a opatrně mu položila ruku na rameno.

"Tady jsi v bezpečí," řekla mu co nejmírnějším hlasem a doufala, že se jí ještě netřese prožitým adrenalinem.
"Proč jste to udělala?" zašeptal a v jeho obličeji se pomalu začala objevovat panika smíšená s hrůznou nevěřícností.

Ihned chytila jeho ruce, které se třásly, do svých a pevně je stiskla. Podíval se na ni. Stále měl v očích děs, ale nezačal alespoň hyperventilovat.
"Chtěl jsi snad, abych tě nechala jít s tvojí tetou a tím vlkodlakem na setkání? Opravdu jsi chtěl čelit Jemu?"

Vrtěl hlavou ještě dřív, než stihla doříct celou větu, ale podle jejich zděšeného pohledu v očích netušila, jestli ji vůbec poslouchá. Snažila se uklidnit a litovala, že tu s ní není Severus. Byť nebyl tím nejcitlivějším kouzelníkem na světě, v Dracovi se vyznal daleko lépe, než ona.

A Draco mu navíc věřil.

"Poslouchej mě, Draco," promluvila na něj znovu naléhavě, aby si udržela jeho pozornost. "Je mi jasné, že mi nedůvěřuješ, ale potřebuju, abys to alespoň zkusil, ano? Severus je teď se smrtijedy na Setkání, takže se pokusí vymyslet nějakou dobrou krycí historku pro to, jak jsi zmizel-"

"Musím se vrátit za matkou," přerušil ji náhle a vytrhnul se jí.
Než stihl odejít, strhla ho zpět. Jeho čelisti se zaťaly a Kate plácla to první, o čem doufala, že ho zastaví.
"Teď nemůžeš nikam, jinak tě zabije."

Viditelně ztuhnul a veškerá bojovnost z jeho tváře zmizela. Kate věděla, že je to pouze dočasný stav.
"Omlouvám se, že jsem ti to řekla tak naplno, ale je to pravda. Musíme počkat, než se Severus vrátí a zjistíme, jak na tom jsme."

Opět strnule zíral před sebe, ale prkenně přikývnul. Kate tedy vstala a zamířila do kuchyně. Několikrát se cestou ohlédla, ale zmijozel se ze svého místa ani nehnul. V kuchyni si povzdechla a opřela se o linku.

Na pár vteřin zavřela oči a pokusila se utřídit si myšlenky. Teprve k ní totiž přicházely veškeré informace, které potlačila, ale také rizika, kterým vystavila hned několik lidí. Prudce se narovnala a její krk se stáhl úzkostí, když pomyslela na svého muže.

Věděla, že je Severus špionem již dlouho dobu, a tak je na nečekané situace zvyklý, ale co když tentokrát přestřelila? Co když ho nenapadne vhodná výmluva a Temný pán ji prokoukne? Zabije ho? Přijde si nejprve pro Kate a pak je zabije?

Zarazila své myšlenky, když ucítila další kopnutí pod svými žebry a položila ruku na otlučené místo. Ihned ucítila pohyb a s dalším výdechem se donutila k tomu, aby se sebrala. Musela se postarat o to, aby byl Draco v pořádku, než Severus dorazí a vymyslí další plán.

Obrátila se k lednici, ale po pár krocích se zarazila, když její pohled přeskočil otevřenými dveřmi do malé jídelny. Na stole ležela krabice, o níž dobře věděla, že ji tam nepokládala. Nebo ji kdy vůbec viděla.

Obezřetně k ní přešla a hůlkou zkontrolovala, zda není prokletá. Když se ujistila o její bezpečnosti, rozvázala tmavě modrou stuhu, kterou byla krabice převázána a několika trhnutími ji otevřela.

Nedokázala potlačit výkřik, když na ni pohlédly již slepé oči Felixe. S rukou na ústech se znovu přiblížila ke krabici, od níž nevědomky odskočila, a třesoucí se rukou vytáhla její obsah na stůl do většího světla.

Donutila svůj žaludek ke klidu, když se dotýkala kůže stále ještě nasáklé krví a vnitřními tekutinami a s očima doširoka otevřenýma zírala na stažený obličej svého dávného přítele. Srdce jí bušilo jako splašené a znovu nadskočila, když vedle sebe uslyšela zajíknutí.

Draca zřejmě nechtěně přivolala svým výkřikem a zmijozel teď stejně jako ona zíral němě na zohavenou tvář starce. Kate rychle popadla utěrku a přehodila ji přes vyříznutý obličej. Znovu polkla, aby se nepozvracela a znovu se podívala dovnitř krabice.

Jak čekala, byl tam zakrvácený lístek adresovaný jí. Srdce jí bušilo jako o závod, neboť poznala majitele roztáhlého písma.

"Kdo..jak to...?"
"Můj otec," odvětila šeptem a zavřela oči. "Draco, budeš tu muset na Severuse počkat sám."
"Chcete jít za ním?" zeptal se nevěřícně zmijozel a Kate byla ráda, že se alespoň trochu vzpamatoval.

Přikývla a znovu se podívala na vzkaz ve svých zakrvácených rukou. Musela jít. S další vraždou na krku by už žít nedokázala.

56. Přesvědčení

5. listopadu 2017 v 17:54 Spoutaní

WATTPAD

56. Přesvědčení

Kate ani Severus se té noci nedostali zpět do sklepení.

Zůstali skrytí ve stínech na ošetřovně, zatímco Poppy alternovala mezi uklidňováním Malfoyových a péčí o jejich syna. Kate nijak nepřekvapilo, že vždy klidná Narcissa nyní byla jako uzlíček nervů a veškerou konverzaci - byť úsečnou - obstarával s ošetřovatelkou Lucius.

Teprve kolem třetí ráno se je pokusila Poppy vyhnat. Samozřejmě, že nemohli Dracovi nijak pomoci tím, že vedle něj budou sedět a rozhodně by jim prospělo pár hodin spánku, nicméně ani jeden rodič o tom nechtěl slyšet.

Poppy stačil jediný pohled přes místnost, aby se Severus okamžitě zvednul, přešel ošetřovnu a pokusil se svým "přátelům" domluvit. Kate chvíli váhala, že se připojí, ale poté Narcissa zvedla pohled a zabodla se šedýma očima do jejích.

Vyzývala ji, aby se s ní šla hádat. Aby jí šla odporovat a pokusila se ji odehnat od syna. Kate věděla, že by neuspěla. Navíc to neměla nejmenší touhu dělat, neboť si dokázala sebe představit na jejím místě.

Také by neuhnula.
Obě ženy na sebe tedy pouze kývly, ale úleva na Narcissině tváři byla znát. Bohužel netrvala příliš dlouho, protože se po půl hodině tichého debatování otevřely dveře na ošetřovnu, kterými prošel ředitel a těsně za ním Minerva.

Kate se okamžitě stáhla do nitra mysli, kterou obrnila a jednu ruku položila na své bříško. Byla ráda, když jí ředitel nevěnoval pohled a přešel rovnou k Malfoyovým, kteří se ihned postavili a z jejich očí přímo čišela zášť.

Severus mrknul na Kate, ale ta jen mírně zavrtěla hlavou, a tak se obrátil zpět ke svému nadřízenému a odhodlaným rodičům. Kate vytrhla z myšlenek Minerva, jež se posadila na lůžko vedle ní a upřímně se na ni pousmála.

"Jak je Harrymu?" zeptala se Kate, aby se vyhnula otázkám, které v ženiných očích vyčetla.
Minerva si povzdechla a mírně zavrtěla hlavou.

"Bude v pořádku," prohlásila poměrně pevně, ale i tak Kate pochybovala. "Rozhodně si toho zažil dost za jednu noc. Opravdu svého unáhleného činu lituje, nicméně musí za něj nést následky."

Kate přikývla.
"To chápu," řekla a mrkla k Malfoyovým, za nimiž ležel na lůžku jejich prvorozený. "Přišel je vyhodit z ošetřovny?"

Pronesla to tiše a téměř neznatelně kývla k nejstaršímu kouzelníkovi před nimi. Nedívala se na Minervu, ale koutkem oka viděla, jak semkla rty. Poté přikývla a Kate musela nuceně ovládnout svůj vlastní výraz. Zároveň zahlédla Narcissu, jak bojovně vystrčila bradu a ukazováčkem bodla ředitele do hrudi, zatímco mu nepochybně ve vší eleganci hubovala.

"Taky bych neodešla," okomentovala to Kate upřímně a profesorka vedle ní se krátce zasmála.
"Ano, to je mi jasné," řekla a laskavě se podívala na její ruku, ochranitelsky položenou na břiše. Poté znovu vzhlédla. "Jako muž nemá Albus nejmenší ponětí, co cítí matka."

Kate se donutila přikývnout, ale celé hrdlo se jí stáhlo, když si vzpomněla na jejich poslední setkání v ředitelně. Oprostila se od emocí právě včas, když se skupinka otočila a všichni zamířili k východu s ředitelem v čele.

Obě ženy vstaly, a Kate na ředitele kývla, když přišel. Ten jí pozdrav oplatil s pousmáním, kterému ani za mák nevěřila, a obrátil se na Malfoyovi, jenž ho očividně následovali s velkou neochotou.

"Buďte tak laskavi a následujte mne. Severus, jakožto vedoucí Dracovy koleje, nás doprovodí do ředitelny. Všechny detaily probereme na místě," pronesl k nim mile.

Ani jeden z rodičů zmíněného se však nezdál obměkčený jeho malým proslovem. Minerva tedy postoupila vpřed a utnula trapné ticho, které nastalo.

"Doprovodím vás. Koneckonců za útok je zodpovědný žák mé koleje a-"
"Ano, jak nečekané, že je tím útočníkem právě mladý pan Potter," ucedil zlobně Lucius, v očích potlačovaný hněv.

Kate si zkousla spodní ret, aby na aristokrata nevyjela, zatímco Narcissa, která se zjevně stihla uklidnit, ho pevně chytila za loket a stiskla mu ruku. Poté se obrátila k Minervě. Její hlas přitom nezněl ani přívětivě, ani nepřátelsky. Pouze věcně.
"Pokud budete tak laskava."

Minerva přikývla a ředitel všechny obdařil úsměvem, než se otočil a vyrazil z ošetřovny. Kate byla ráda, že si u toho netlesknul, jak občas míval zvykem. Překvapeně se podívala na Narcissu, která jako jediná zůstala pozadu a obrátila se k ní.

"Nedovolí nám tu zůstat s Dracem. Postarej se, aby mu tu nic nechybělo a uzdravil se," požádala ji tónem, který nepřipouštěl námitky.
"Samozřejmě, Narcisso," přikývla Kate a pevně se na ni podívala.

Narcissa jí několik vteřin pohled opětovala, než přikývla a vydala se za skupinou, která dorazila až ke dveřím ošetřovny. Než vyšla ven, ještě se otočila, ale poté bez dalšího slova či gesta zmizela. Kate si povzdechla a vydala se k lůžku jejího syna.

Poppy v tu chvíli vyšla z ošetřovny a překvapeně se rozhlédla kolem. Neviděla totiž ředitele přicházet, a tak ji zmátlo, že tu zůstala pouze Kate. Ta se na ošetřovatelku pousmála.

"Ředitel Malfoyovi doslova vyhodil," řekla na vysvětlenou a neobtěžovala se vztek nijak potlačovat ze svého hlasu.
"Chápu tvou zlobu, ale pochop prosím i můj pohled na věc. Chtějí tu být pro syna, což je samozřejmě chvályhodné, ale jen by mi překáželi v práci, kdyby se nedejmerlin něco opravdu dělo."

Kate přikývla a pohladila své bříško. Poppy se tomu gestu znovu pousmála a pak podala Kate jednu z bandáží.
"Ale pár rukou navíc se mi také bude hodit."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Kate několikrát prudce zamrkala, jak se bránila přicházejícímu spánku a znovu namočila hadřík do misky s chladnou vodou na nočním stolku. Obrátila se i s mokrou látkou k Dracovi, ale než mu ji stihla položit na čelo, otočila hlavu stranou a mohutně zívla.

"Měla by sis odpočinout," ozvalo se starostlivě z lůžka na druhé straně.
"To ty taky," odvětila Kate s dalším zívnutím, a položila hadřík na čelo chlapce před sebou.

Odhrnula mu pramen vlasů, který mu padal na líčko a mrkla na ošetřovatelku, která s hůlkou zdviženou koncentrovaně mumlala latinská protikouzla nad nebohou dívčinou z havraspáru, která sem vklopýtala sotva pár minut poté, co vyměnili Dracovy obvazy.

Poppy blouznící dívku okamžitě vmanévrovala na nejbližší lůžku a začala ji bombardovat dotazy. Bohužel, nebyla ve stavu, aby jí odpověděla jedinou srozumitelnou větou, a tak ošetřovatelce nezbývalo nic jiného, než zkoušet jedno diagnostické kouzlo za druhým.

Nakonec se jí přeci jen podařilo identifikovat kletbu, která byla na dívku uvržena a brzy již byla ve stabilizovaném stavu. Přesto to byla jedna z těch nepříjemnějších kleteb, které dávaly zabrat magickému jádru kouzelníka a navíc přicházely ve vlnách.

Kate se rychle nabídla, že informuje krbem profesora Kratiknota, zatímco byla Poppy zaneprázdněná. Ten se k nim připojil během pěti minut a společnými silami potlačili nejhorší příznaky. Ošetřovatelka krátce poté donutila vedoucího havraspárské koleje k odchodu, aby se mohla své pacientce plně věnovat.

Nejvíce ho nejspíš přesvědčil argument, že by měl začít pátrat po pachateli, aby se jak on, tak studenti nemuseli obávat dalšího útoku. Když ženy opět osaměly, začaly obrovskými okny prostupovat první sluneční paprsky a na Kate konečně přišla únava.

Vrátila svou pozornost k Dracovi, když uslyšela velmi tiché zasténání, ale jakmile se obrátila, nebyla na něm vidět žádná známka probuzení. Odebrala mu hadřík z čela a znovu ho namočila. Když se opět obrátila, leknutím málem látku pustila.

Dracovy šedivé oči mrkaly do světla a mátožně prohledávaly celou místnost. Kate odložila na stolek hadřík, tiše upozornila Poppy a naklonila se k chlapci. Chytila ho za ruku a stiskla mu ji, aby upoutala jeho pozornost.

Zmijozel neobratně otočil hlavu jejím směrem a pevně semknul víčka, když mu ten pohyb viditelně působil nevolnost. Jakmile oči znovu otevřel, stále v nich bylo stejné zmatení, když se snažil zaostřit na obličej před sebou.

"Matko?" vydechl namáhavě.
"Ta tu byla v noci," zakroutila Kate hlavou a cítila, jak se jí snaží zmijozel vykroutit. Pustila ho. "Jak se cítíš?"

Draco zavrtěl hlavou a sevřel rty. Na čele mu vyskočil pot, ale než ho stihla Kate znovu zpovídat, objevila se na druhé straně lůžka Poppy, která ihned začala měřit svému pacientovi puls a teplotu.

"Máte obrovské štěstí," prohlásila na konci své prohlídky. "Ztratil jste spoustu krve, ale profesor Snape vás přinesl na ošetřovnu včas. Vaše magie a krev se za pár dní vrátí do normálu. Do té doby ale budete pod mým dohledem."

Nedala mu ani šanci odpovědět a odspěchala na druhou stranu místnosti, kde se havraspárská dívka probudila a začala hlasitě zvracet přes okraj postele. Kate se odvrátila, ale už jen ten zvuk jí nedělal dobře.

Jediným švihem hůlky tedy zatáhla závěsy kolem Dracovy postele a odhlučnila prostor. Schovala svou hůlku zpět do hábitu a jakmile pohlédla na chlapce na lůžku, bylo jí jasné, že s ní nechce za žádnou cenu mluvit.

"Tvoje matka mě pověřila tím, abych se ujistila, že budeš v pořádku," oznámila mu tedy, aby pochopil, proč se ještě nevzdálila.

Draco po ní šlehnul pohledem a pokusil se založit ruce na hrudi v jasně odtažitém gestu, ale soudě dle grimasy, která se mu objevila ve tváři, to bylo příliš bolestivé. Kate pozvedla obočí a chlapec ostentativně položil ruce vedle sebe.

"Čím jsi Harryho vyprovokoval?"
Očividně ho tou otázkou překvapila, protože se na okamžik zarazil, než se jeho oči chladně stáhly. Tentokrát se jí podíval přímo do očí.

"Samozřejmě, svatý Potter - ten by si přece nezačal!" osopil se na ni okamžitě, ale poté si odfrkl. "Protože mi od začátku roku otravuje život. Ty jeho pohledy a pronásledování už mi lezly krkem!"
Kate potlačila povzdech. Sama dobře věděla, že Harry zrovna neoplývá talentem nenápadnosti. Přesto pozvedla obočí.

"Takže ses rozhodl ho proklít?" zeptala se na přímo.
Odpověděl bez váhání.
"Nevypadal, že by mu to zrovna vadilo!"

"Myslím, že oba toho máte teď příliš, takže jste se do sebe pustili, abyste trochu toho nastřádaného stresu vybili."
Otevřel ústa, ale nakonec si opět jen odfrkl. Kate se pousmála a zavrtěla hlavou.

"Vím, že jsi tvrdohlavý," pokračovala a nevšímala si jeho pokusů ji přerušit. "To ale nejsi jediný. Přemýšlel jsi nad naším posledním setkáním?"

Schválně použila tato slova, a když viděla, jak mu naskočila husí kůže a dalo mu zabrat, aby se neotřásl, věděla, že zasáhla správné místo. Nedala mu prostor promluvit.

"Samozřejmě, že jsi o tom přemýšlel," prohlásila sebejistě a pevně se mu zadívala do očí. "Proto doufám, že jsi dospěl i ke správnému rozhodnutí."

Rychlým pohybem vytáhla hůlku, zrušila svá kouzla a bez dalšího pohledu odtáhla závěs. Jakmile se ocitla na chodbičce mezi lůžky, opět závěs pečlivě zatáhla a přešla k Poppy, která zrovna konejšivě mluvila na mladou dívku, která od svého příchodu konečně nabrala zdravější barvu.

"Poppy, je mi líto, že tě tu musím nechávat, ale potřebuju si na chvíli odpočinout," upozornila na sebe ošetřovatelku unaveným hlasem. "Jakmile si zdřímnu, zase se vrátím-"

"Až dorazíš do sklepení, tak se nejdřív něčeho najíš, mladá dámo," přerušila ji svým autoritativním hlasem Poppy a pohodila hlavou směrem k lékařskému kabinetu vedle svých soukromých pokojů. "A rovnou si vezmi výživový lektvar pro sebe a malou."

"Děkuji," usmála se na starší čarodějku upřímně a když ji obcházela, stiskla jí rameno.
V kabinetu se ke svému vlastnímu překvapení zorientovala vcelku rychle. Ušklíbla se pro sebe, když si schovávala lahvičku s lektvarem do hábitu a zavírala dvířka. Severus má na rozdíl od Poppy ve svých úschovách pěkný nepořádek.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Severus zažíval jeden ze svých naprosto příšerných dní. Po probdělé noci - nejdříve u Dracovy postele a poté u ředitele s Malfoyovými - neměl na vybranou a vzal si jeden z lektvarů na počínající migrénu.

Té se naštěstí během několika desítek minut po požití lektvaru zbavil, ovšem svým studentům se vyhnout nemohl. Jediné štěstí nebohých žáků bylo právě to, že Severus tento rok neučil Lektvary, ale Obranu.

Svou agresi si totiž vybil na cvičné figuríně, zatímco na studenty poštěkával instrukce, kterých se toho dne všichni striktně drželi. Ne že by je to zachránilo od strhávání bodů, školních trestů a nesmírně kreativních urážek jejich profesora.

Na konci dne ho již měli plné zuby, byť se ani jeden z nich neodvážil mu něco takového povědět do obličeje. Poslední hodinu samozřejmě měli Nebelvír se Zmijozelem, takže musel snášet přítomnost Pottera, který vypadal jako spráskané štěně, a jeho spolužáků.

Skutečně se musel velmi kontrolovat, aby nezačal odebírat body i svým vlastním hadům. Jeho pohár trpělivosti ovšem přetekl ve chvíli, kdy Longbottom s Finniganem vyhodili do povětří tři figuríny a zapálili hábit Millicent Bulstrodové.

V momentě, kdy si dívka uvědomila, že jí hoří šaty, spustila tak pronikavý jekot, že se lektvaristovi jeho migréna vrátila v plné síle. Když se mu podařilo s pomocí studentů vše uhasit a donutit Pansy Parkinsonovou, aby odvedla svou spolužačku do sklepení, aby se uklidnila a převlékla, měl opravdu chuť vraždit.

Studenti se nenechali dvakrát pobízet, když do ztichlé učebny pronesl jediné slovo.
"Ven."

Jakmile se ocitl v učebně sám, posadil se na katedru a sledoval nepořádek, který oheň napáchal. Promnul si bolestně tepající spánky a zavolal si domácího skřítka, aby informoval Minervu o jejích povedených studentech.

Severus rozhodně nehodlal uklízet ten svinčík, co tu napáchali Longbottom s Finniganem, a ihned po vyřízení vzkazu po skřítkovi zamířil na ošetřovnu.

Věděl, že se Draco již probudil - Kate mu poslala vzkaz, když dorazila do sklepení. Také nezapomněla avizovat, že se zmijozel sháněl po své matce a vypadal opravdu rozrušeně. Rozhodl se prominout své ženě využití takového příměru vzhledem k jejímu očividnému spánkovému deficitu.

Přesto se raději připravil na jakékoliv případné výbuchy vzteku či úzkosti, které u Draca byly časté a velice pravděpodobné. Když vešel na ošetřovnu, Poppy na něj pouze kývla, než se skryla za plentou lůžka naproti jeho kmotřenci.

Ten mezitím nasadil svůj obvyklý neutrální pohled, jakmile svého profesora zahlédl a odložil rozečtenou učebnici na stolek.
"Přišel jsi mě zkontrolovat?"
"Dobrý večer, Draco," ignoroval jeho otázku a pečlivě mu celou větu naservíroval chladným tónem.

Zmijozel polknul a kývl na něj v pozdravu. Severus to nadále nerozebíral a posadil se na stoličku vedle lůžka. Máchnutím ruky pak zatáhnul závěsy a odhlučnil prostor kolem nich. Na Dracovi začaly být viditelné obavy.

Poposednul si.
"O co se jedná?"

Lektvarista ho chvíli pozoroval, už jen proto, aby ho trochu vynervoval. Myslel na poznámku své ženy, ovšem on znal svého kmotřence poměrně delší dobu a věděl, že když ho nechá chvíli vydusit, je pravděpodobnější, že bude mluvit pravdu.

"Musel jsi na Pottera takhle vystartovat?" optal se nakonec a Draco se zamračil.
"Nevím, jestli to ušlo tvé pozornosti, ale Potter neváhal použít na mě černou magii," prohodil pohrdavým tónem.

"Sectumsempra není černou magií," vysvětlil mu profesor nebezpečně tichým hlasem. "A ty ses nechoval zrovna jako pravý zmijozel, když jsi při první provokaci tasil hůlku a vrhal kletby, mám pravdu?"

"Takže jsi mi přišel vyhubovat," zavrčel na něj kmotřenec ve snaze zakrýt rozpaky. "Výborně. Už to za tebe ale udělala tvá žena, takže se nemusíš obtěžovat."

"Pouze jsem ti přišel připomenout, jak se má chovat člen mé koleje. Pokud budeš pokračovat ve svých výlevech, pošpiníš tak nejen sebe, ale v první řadě Zmijozel. To máš v plánu?"

"Ne," vydechl Draco se zdánlivým klidem, ale jeho pěsti byly pevně sevřené.
"Výborně," přikývnul Severus a vstal ze svého místa.

Znovu máchnul rukou, aby zrušil své kouzlo a odtáhnul závěsy, zatímco Draco na něj nevěřícně zíral. Poté se na svého synovce znovu ostře podíval.

"Ráno již dorazíš na vyučování, tvá absence končí dnešní půlnocí. Dobrou noc, Draco," oznámil mu příkře a zamířil k východu.
"Počkej!" zastavil ho téměř ihned kmotřenec.

Severus se zastavil a obrátil k chlapci hlavu. Pozdvihl obočí.
"To je vše?"
"Co ode mě ještě čekáš? O mou pomoc nestojíš, pokud si dobře vzpomínám."

Draco semknul rty a zamračil se. Nakonec si ale podrážděně povzdechl.
"Takže mám zapomenout i na rady od svého vedoucího koleje?"
Lektvarista se na něj hodnou chvíli díval, než odpověděl.

"Mé dveře jsou otevřené pro všechny studenty, kteří o to stojí."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Kate se snažila uprosit svého muže, aby si Harry tresty odsloužil s ní. Po jeho rázném zamítnutí se celou situaci pokusila alespoň trochu usmlouvat a chtěla být přítomná nebelvírovým trestům, ovšem bez úspěchu.

Seděla tedy u krbu, nervózně pokukovala po hodinách a ani se nesnažila předstírat, že si čte knihu rozloženou na svém klíně. Proto sebou také překvapeně trhla, když uslyšela tiché, ale přesto rázné zaklepání na dveře.

Vymotala se ze svého klubíčka dek, odložila knihu na stůl a s hůlkou vytaženou přešla ke dveřím. Jakmile otevřela, nebyla si jistá, kdo byl překvapenější. Jestli ona, nebo Draco Malfoy.

Ten na ni chvíli šokovaně zíral, než nasadil svůj obvyklý pohrdavý výraz a obrátil se k odchodu. Kate ho však okamžitě chytila za rameno a obrátila čelem k sobě. Mladý zmijozel se jí okamžitě vytrhnul, a tak Kate rychle promluvila, aby mu zabránila v odchodu.

"Přišel jsi sem z nějakého důvodu. Tak povídej," pobídla ho.
Draco si odfrkl.

"Přišel jsem za Severusem, ale vidím, že tu není, takže můžu zase odejít. Dobrou noc, paní Snapeová," neopomenul zdůraznit její příjmení a znovu se otočil.

"Severus ti na ošetřovně neřekl, že má dnes trest s Harrym?" zeptala se Kate, aby udržela chlapcovu pozornost a honem pokračovala. "Můžeš tu na něj počkat."
"To nemám zapotřebí," odtušil chladně.

"Můžu ti při tom čekání dělat společnost," navrhla mu ihned a snažila se neznít podrážděně.
"Nemám zájem. Neberte si to, prosím, osobně," odvětil a dokonce se obtěžoval na ni otočit a ušklíbnout se.
"Fajn," odtušila Kate poněkud chladnějším tónem. "Jsem si jistá, že víš, co děláš."

S tím se odlepila od rámu dveří, ale než je stihla zavřít, Draco se otočil a zachytil dveře špičkou boty. Kate je tedy znovu pootevřela a vyčkávavě se na něj zadívala. Bylo na něm vidět, jak nonšalantně se snaží působit.

"Hádám, že bych mohl přežít šálek čaje."
Kate odstoupila od dveří a kousla se do jazyka, aby nepoznamenala, že nic takového mu nenabízela. Draco se k jejímu překvapení nepozval sám dovnitř, ale vyčkal, dokud nezajistila dveře a nepobídla ho k posezení u krbu.

Tam si sednul na křeslo nejblíž ohně a zároveň nejdál od místa, které si Kate uzmula jako své vlastní. Raději na to nic neříkala a přinesla z kuchyně dva šálky s konvicí a čajem. Nalila do obou hrníčků a jeden nabídla zmijozelovi.

Poté se sama usadila, přikryla dekou a s pohledem upřeným do plamenů pomalu upíjela čaj. Draco se po prvním doušku mírně zašklebil, ale poté pil dál. Kate se pousmála nad svým hrníčkem.

"Promiň, je to jeden z čajů pro těhotné. Jiný jsem zrovna v zásobě neměla," prozradila mu potměšile a držela svůj úsměv na uzdě, když uviděla, jak se zarazil. Přesto si neodolala rýpnout. "Rozhodně ti neublíží."

"To mě ohromně uklidnilo," ujistil ji s kamenným výrazem a šálek odložil na stolek.
"V kuchyni je minerálka a nějaký džus," nabídla mu klidně a kývla směrem k zmiňované místnosti.

Draco přikývl, ale nepohnul se. Kate nadále pila a nehodlala se zvedat jen kvůli tomu, aby mu pití přinesla. Raději se rozhodla pozorovat plameny a použít Severusovu taktiku mlčení. K jejímu překvapení zabrala poměrně rychle.

"Jak tu můžete sedět tak klidně?"
Otočila se k němu a pokrčila rameny.

"A co mi asi tak zbývá?" zeptala se ho, a aniž by čekala na odpověď, pokračovala. "Mám prostě víru v to, že tohle období zase pomine a já se dožiju lepších časů."
"Takže tu přežíváte na naději?" zeptal se s posměchem.

"Přežívám tu s vědomím, že jsem udělala špatná rozhodnutí a snažím se alespoň trochu ulevit svému svědomí tím, že se snažím dělat už jen ta dobrá," odpověděla odměřeně s pohledem zabořených do jeho šedých zorniček. "Ty máš ještě šanci dělat jenom dobrá rozhodnutí. Chceš to hodit za hlavu? Chceš skončit jako my? Vyvrhelové, co budou rádi, když se dožijí konce války a nestráví zbytek života v Azkabanu?"

Draco viditelně zbledl a v jeho očích se objevily již tolik známé obavy. Mrknul směrem ke svému předloktí. Kate ho bylo líto, ale zároveň věděla, že konečné rozhodnutí bude jen a jen na něm.

"Nejsem tu od toho, abych ti říkala, co máš dělat. Stejně si budeš vše dělat po svém," řekla a odvrátila pohled. "Pouze ti nabízím možnost úniku. Zeptej se sám sebe - chceš potěšit své rodiče a žít se svou chybou po zbytek života, nebo se jim vzepřeš i za cenu toho, že budeš žít chvíli, ale s čistým svědomím?"

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Hodláte na mě ještě dlouho zírat nebo začnete skutečně pracovat na přísadách, pane Pottere?" prohlásil Severus, aniž by zvedl pohled od stohu esejí, které pomalu proškrtával.

Koutkem oka zahlédl, jak zmiňovaný ihned sklopil hlavu ke svému úkolu. S trochu větší silou, než bylo nutné, začal znovu drtit šváby. Severus škrtnul polovinu eseje, kterou měl před sebou a neváhal připsat na bok svou konstruktivní kritiku.

"Pane profesore?"
Zřejmě mu nebude dopřán klid.
"Doufal, jsem, že nebude zapotřebí vám instrukce opakovat dvakrát."

"Ne, to není nutné," zavrtěl chlapec mírně hlavou a skousnul si spodní ret. "Bude Malfoy v pořádku? Chci říct... je to vážné? Madame Pomfreyová-"

"-má vše pod kontrolou. Pana Malfoye propustila dnes po večeři a zítra se k vám připojí na vyučování. Takže bych ocenil, kdyby se situace znovu neopakovala a nebyla nutná další hospitalizace."
Severus vzhlédl a zachmuřeně se na nebelvíra podíval.

"Upokojilo to vaši zvědavost dostatečně?"
Potter se nadechl k odpovědi, ale Severus uhnul pohledem, přeškrtl další kus nové eseje a utnul ho.
"Výborně. Vraťte se k drcení."

Nebelvír se zjevně nehodlal nechat jen tak odbýt a odložil hmoždíř zpět na stůl, který obešel rovnou ke katedře. Severus se ani neobtěžoval skrývat své podráždění. K jeho potěšení se alespoň slabý záchvěv obav objevil na chlapcově tváři.

"Mohl bych s ním promluvit?" zeptal se nakonec tiše. A honem dodal. "Pane."
"Je tu snad ještě něco, co jste mu včera názorně nepředvedl?" odtušil zcela ironicky lektvarista a odložil brk stranou. "Vraťte se raději ke své práci, tak nejlépe-"

"Chtěl bych se mu omluvit!" skočil mu do řeči Potter a honem pokračoval. "Nechtěl jsem mu ublížit-"
"Ale s klidným svědomím jste na něj poslal kletbu, o které jste si někde přečetl, aniž byste přemýšlel nad tím, co se může stát. Uvědomujete si, že kdyby šlo o nějakou živelnou kletbu, mohl jste ho vážně zranit? Nebo zabít?"

"Já vím, že jsem to zvoral! Proto se mu chci omluvit. Moc dobře víte, že mě stejně pošle do háje nebo taky prokleje, tak proč to nezkusit?"
"Pět bodů z nebelvíru, Pottere! Laskavě na mě přestaňte řvát a věnujte se svému trestu!"

"Ale já jsem-"
"Má to být deset bodů? Ne? Tak si sedněte a mlčte."

Oba sebou trhli směrem ke dveřím, které se hlasitě zabouchly. Kate vykročila ke katedře, než se Severus zmohl na slovo a věnovala mu nepříjemný pohled. S mírným úsměvem se pak obrátila k Potterovi a odvedla si ho stranou.

Lektvarista se na ni zlobně podíval, než si přitáhl zpět eseje a začal je známkovat s ještě větší zuřivostí. Za pár minut se vedle něj objevila Kate a opřela se o lavici, čímž mu úspěšně blokovala přístup k práci.

"Dostanu ještě vyhubováno?" ušklíbl se a odložil brk.
Kate si povzdechla, mrkla ke studentovi za sebou, který znovu drtil brouky, a poté se zadívala na svého muže. Ten pochopil, že se jedná o něco důležitého, když mu jeho poznámku nijak nevrátila.

"Přišel Draco," řekla šeptem.
"Hledal mě," pochopil Severus a podíval se na ni. "Co jsi mu řekla?"
"Pozvala jsem ho dál a dali jsme si čaj. Ten od Evy."

Chvíli na ni koukal, jestli si z něj nedělá legraci. Na jejích rtech hrál pobavený úsměv. Útrpně přivřel oči, když pochopil, že to myslí vážně.

"Měl bych za ním vyrazit. Jakmile skončím s Potterem, půjdu navštívit svou kolej."
Kate zavrtěla hlavou.

"Raději ho nech," řekla a pokračovala, když si všimla jeho podezřívavého pohledu. "Myslím, že tentokrát jsem mu opravdu promluvila do duše."
"Na ošetřovně se mi nezdál nijak přesvědčený," namítl Severus.

"To taky nebyl," souhlasila Kate a potřásla hlavou. "Nicméně pokud jsem ho trochu nenalomila ani teď, tobě se to už stejně nepovede."

Lektvarista pevně sevřel čelisti, protože i když byl Draco arogantní spratek, stále byl jeho kmotřencem. Severus ho znal již od kolébky a věděl, že je Draco tím, kým je, pouze kvůli postavení svých rodičů.

Kate mu položila ruku na rameno a stiskla jej. Pousmála se, když cítila, jak z něj napětí mírně opadlo a pohladila své bříško.
"Zítra jsem Harrymu řekla, že máme další hodinu. A pozvala jsem na ni i Draca."

Tentokrát se na ni opravdu podíval, jako by se pomátla. Pak si odfrkl.
"Ani jednomu si neřekla, že budou na hodině spolu, mám pravdu?"
"Samozřejmě."

"Skončí to katastrofou."
Kate se nečekaně ďábelsky usmála a nevinně na něj zamrkala.

"A to je taky důvod, proč se těch hodin budeš účastnit se mnou."