57. Bez možnosti volby

26. listopadu 2017 v 18:24 |  Spoutaní

WATTPAD

57. Bez možnosti volby

"Upřímně doufám, že jste si vybili svůj vztek a můžeme se dostat ke skutečné výuce," poznamenala Kate úsečně a podívala se střídavě na oba konce učebny, kde se pomalu ze země sbírali dva chlapci.

Otočila se k Severusovi sedícímu v pohodlném křesle, který ji ovšem zcela ignoroval a klidně přetočil stránku knihy, jež měl před sebou. Kate si zlostně odfrkla a obrátila se zpět ke studentům, kteří na sebe přes místnost vrhali vzteklé pohledy.

Kate zatleskala rukama, aby upoutala jejich pozornost a ignorovala manželovo odfrknutí za svými zády. Draco i Harry na ni upřeli své pohledy. Zatímco nebelvír na ni koukal jako na zrádkyni, zmijozel se prostě jen opovržlivě mračil.

"Nezvala jsem vás sem, abyste se tu dobili do krve-"
"Pak tedy nemám nejmenší tušení, co tu děláme. Stačí si chvíli počkat, než Potterovi zase něco vleze na mozek a prokleje mě."

"Byla to nehoda!" ohradil se stejně zlostně během vteřiny Harry. "A tys vypálil jako první!"
"A taky jsem díky tvé kletbě skončil na ošetřovně!"

"Použil jsi na mě Nepromíjitelnou!"
"Sotva se tě dotkla!"
"Kluci!" vmísila se mezi ně Kate hlasitě, aby je překřičela.

Taky musela přejít do středu místnosti, protože se oba chlapci při své vzteklé argumentaci přesunuli do středu učebny a byli pár sekund od toho znovu na sebe vytáhnout hůlky. Pozvedla ruce a oba kohouty od sebe odstrčila.

Děkovala Merlinovi, že oba okamžitě ustoupili a přestali se natahovat po hůlkách, když se mezi ně dostala těhotná čarodějka. Také s potěšením uslyšela tiché zaklapnutí knihy. Nemusela se otáčet, aby věděla, že je Severus i s hůlkou připraven.

"Výborně. Sedněte," nařídila studentům a mávla rukou, aby přivolala židle.

Draco a Harry se ovšem nadále podezřívavě prohlíželi a čekali, kdy ten druhý zaútočit. Než je Kate stihla opakovaně vyzvat k tomu, aby se posadili, ucítila kolem sebe proud magie a ve vteřině se židle pohnuly a podrazily oběma chlapcům nohy, takže na ně doslova padli na zadek.

Téměř se otočila k lektvaristovi, aby mu věnovala děkovný úsměv, když promluvil.
"Čím dříve začnete s mou ženou spolupracovat, tím dříve budete moci odejít."

Vztekle se k němu obrátila a varovně zúžila oči. Severus se ale pouze ušklíbnul a opět otevřel svou rozečtenou knihu. Kate se donutila ke klidu a obrátila se zpět k nyní sedícím studentům. Oba na ni mlčky, ale s netrpělivostí hleděli.

"Byla bych ráda, kdybyste se mnou spolupracovali ze své vlastní vůle. Prozatím mi ale bude stačit vaše podmíněná ochota," povzdechla si a sama si přivolala židli.
"Měl jsem pocit, že navrhujete praktickou výuku, nikoliv čajový dýchánek," rýpnul si okamžitě Draco.

"Pokud je to tvé přání, můžu pro čaj skočit. Stále mám ještě zásobu tvého oblíbeného," odvětila sladce Kate a pak pokračovala ostrým tónem. "Oba jste tu proto, že by vám tyhle hodiny mohly dát něco mnohem víc, než čas strávený ve škole."

Pozvedla ruku, když viděla zmijozela opět otevírat pusu. Zároveň svou ruku zvedla dostatečně viditelně svému muži, pokud by měl také nějaké poznámky.
"A váš profesor Obrany byl tak laskavý, že souhlasil s těmito hodinami a zapojil se do nich," pronesla pečlivě a obrátila se. "Že ano?"

Lektvarista na ni nezúčastněně mrknul a otočil stránku. Kate se musela velmi držet, aby ho neproklela. Otočila se zpět k chlapcům.
"Výborně," pronesla rozhodně. "Pro začátek potřebuji vaše hůlky."

"V žádném případě!" - "To ne!"
Kate se na oba trpělivě podívala, ale Severus ji předstihl.
"Nikdy bych nečekal, že spolu vy dva budete na něčem souhlasit."

"Severusi-"
"Zjevně jsem měl opravdu zbytečné obavy, Kate. Vše jde skutečně hladce a bez problémů."
"Severusi."

Otočila se k němu.
"Skončil jsi?"

Ušklíbl se v odpověď a zjevně spokojen sám se sebou se vrátil ke čtení. Kate sebou trhla zpět k chlapcům a jejich další protesty zastavila jediným pohledem. Natáhla k oběma ruce a oba jí poslušně odevzdali své hůlky.

"Fajn. Začneme nitrobranou."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Musím uznat, že jsem opravdu ohromen. Vydrželi v jedné místnosti čtyřicet sedm minut a nepozabíjeli se. Samozřejmě to bude asi tím, že jsi jim v tom nejméně každých pět minut musela zabránit, a také proto, že neměli hůlky..."

"Děkuji, Severusi," odtušila jízlivě a vrazila mu do rukou stoh dokumentů, které měla na stole. "Opravdu si nedovedu představit větší oporu, než jsi ty."

"Těší mě, že to tak vidíš. Doufám, že ti dnešní "hodina"," odfrknul si nad tím slovem, než pokračoval, "konečně otevřela oči. Není možné, abys je něco učila dohromady. Ti dva spolu bojují od první chvíle, co se potkali. Nesmažeš šest let líté nenávisti pár dobře míněnými radami a lichotkami."

"Můžeš přestat s tou ironií," prskla na něj Kate a svalila se do křesla naproti krbu.
Zhluboka vydechla a protáhla si ztuhlý krk. Cítila v něm mírné napětí a začala ho jemně masírovat štíhlými prsty. Slastně zavřela oči, když jí Severus ruku odstrčil a nahradil je vlastními dlaněmi.

"Neměla by ses vystavovat takovému stresu a napětí," podotkl tiše.
"Jistě. A ty mi k tomu klidnému režimu tak pomáháš," odsekla, ale hned na to si povzdechla.
Otevřela oči a zamrkala, než se jí podařilo zaostřit. Jednu ruku položila omluvně na manželovo zápěstí a stiskla.

"Promiň. Jsem po dnešku opravdu unavená," řekla a opřela se o něj. "Myslíš, že je to vážně špatný nápad?"
Chvíli mlčel a jen jí mnul protestující svalstvo na zátylku, takže sebou nechtíc škubala.
"Myslím, že tvůj záměr je dobře promyšlený," odpověděl nakonec. "Nejsem si už tolik jist účely, jimiž ho chceš dosáhnout."

"Já vím," řekla trochu rozmrzele. "Ale prostě mám pocit, že musím něco dělat. Pokud bych nechala Draca na pokoji, stane se z něj další slepý následovník Jeho. A když zase nepomůžu Harrymu, bude se pořád bát svých schopností a cítit, že Ho nedokáže zabít."

"Chápu. To ovšem není úplně tvá starost."

Uslyšela ho tiše promluvit latinou a cítila, jak se bolest ve ztuhlém svalstvu pomalu vytrácí. Opatrně si protáhla hlavu a krk a otevřela znovu oči. S úsměvem přijala sklenici vody, kterou jí lektvarista podal a pozorovala ho, jak opravuje nekončící stoh esejí v křesle naproti ní.

Upila trochu vody, aby navlhčila najednou suché rty a odložila sklenku. Kousla se do jazyka, a s divoce bušícím srdcem promluvila.

"Severusi?"
Ihned vzhlédl a pozvedl jedno obočí. Odvrátila pohled, polkla a znovu se přinutila na něj podívat. To už měl její muž odložené eseje i brk s inkoustem a byl nakloněný k ní. Dobře viděla, jak napjatě působí.

"Máš pravdu, že ta hodina s Dracem a Harrymu není tak úplně dlouho promyšlená akce," začala pomalu. "Potřebovala jsem se zaměstnat. Navíc... cítím tu odpovědnost."
"To dokážu pochopit vzhledem k Potterovi," odvětil neutrálně. "Co se Draca týče - slíbila jsi to Narcisse?"

Rychle zavrtěla hlavou, když pochopila naléhavost jeho hlasu. Viditelně se mu ulevilo.
"Nesložila bych Neporušitelný slib, ne teď," zavrtěla hlavou a nepřítomně pohladila své bříško. "Jen jsem potřebovala... něco udělat. Cokoli. Zapojit se a někoho... zachránit nebo jak to říct."

Nervózně se usmála a odvrátila od něj pohled. Zírala do plamenů a přemýšlela, jak pokračovat. Severus ji protentokrát překvapil a zeptal se sám.
"Jde o tvou návštěvu u ředitele."

Kate ucítila knedlík v krku a poté přikývla. Cítila ve svých očích slzy a zhluboka se nadechla, aby je zadržela alespoň do chvíle, než mu vše řekne.

"Požádala jsem ho o pomoc."
"... o pomoc?"
Podívala se na něj s mírně zoufalým výrazem.

"Podívej se na nás. Jakou máme šanci, že se dožijeme konce téhle války? A jestli se nám to nějakým zázrakem podaří, jak se můžeme vůbec vyhnout Azkabanu? Pokud to oba přežijeme, nikdo se nás nezastane a pošlou nás nemilosrdně do vězení!"

"Pak by muselo Ministerstvo pozavírat víc než polovinu kouzelnické populace a to by znamenalo konec naší magické společnosti. Do Azkabanu pošlou ty největší zločince, a těmi nejsme Kate. Stále máme svědectví Řádu-"

"-které pomůže. Ano - tobě, ale ne mně. Nikdo z Řádu mě nezná, protože se o mně Brumbál nezmínil a pokud dojde na soud... nepřiklonil by se na mou stranu."

"To nemůžeš vědět."
"Řekl mi to."

Nastalo ticho, kdy na sebe oba manželé mlčky hleděli. Pak se lektvaristovy pěsti zaťaly. Prudce vstal a pouze Kateina ruka, která se zachytila v jeho hábitu, ho donutila si znovu sednout.

"Kate, pusť mě. Tohle si s Albusem musím vyřídit sám," řekl tiše.
"Ne," zavrtěla hlavou a trhaně se nadechla. Slzy v očích ji pálily. "Zasloužila bych si to."
Znovu se rozhostilo ticho.

"... prosím?"
"Slyšel jsi mě. Udělala jsem příšerný věci-"

"A já už ti jednou říkal, že nejsi jediná. Dokonce bych si troufal tvrdit, že bys ty sama utíkala opačným směrem, kdybys věděla, co jsem dělal ve svých dvaceti, když-"
"Snažil ses někdy vzkřísit Temného pána?"

Odvrátila od něj pohled a pustila ho.

"Můj otec našel rituál, plný černé magie, samozřejmě, který to měl dokázat. Šla jsem s ním do Canterbury, kde měl vytipovanou rodinu. Ta magie... potřebovala lidskou oběť. Ne pouze zabití - krveprolití. Vtrhli jsme do domu. Byla to kouzelnická rodina, otec nebyl doma. Jen matka a její tříletá holčička. Ani jsem nezaváhala, prostě jsem zvedla hůlku a odvedla svou práci. Otec venku uvalil zaklínadla na celý prostor a když jsem vyšla ven, pronášel to kouzlo. Já zapálila dům."

Zadrhla se a otřela slzy.
"Ten rituál samozřejmě nefungoval," zasmála se zcela bez humoru. "Naprostá ztráta času - tak to nazval můj otec a prostě se klidně přemístil pryč. Já tam čekala ve stínech, než se objevili bystrozoři. Teprve pak jsem utekla."

Podívala se na Severuse. Klidně se na ni díval, zatímco nehybně seděl a v jeho tváři nebylo nic možné přečíst. Promluvil, až se Kate postavila a pokusila se kolem něj projít. Také ji chytil za zápěstí.

"Nejsi jediná, kdo zmučil nějakou rodinu. Sice jsem u toho nevyvolával mrtvé, ale odvedl jsem svou... práci. Ani já neváhal."

Kate se odvrátila a pokusila se mu vyškubnout, ale lektvarista vstal a pevně ji k sobě přitiskl. Nesnažila se mu vzdorovat. Nadechla se jeho vůně - směsice lektvarů, knih a něčeho, co bylo nevyhnutelně jím.

Cítila, že se třese a její slzy nadále stékají na jeho oblečení v místě, kam zabořila svou tvář. Nemluvil, jen ji držel a nechal ji se uklidnit.

"Byly naživu."
Zarazil se. Kate přesto pokračovala. Nehodlala před ním mít další tajnosti.
"Když jsem ten dům zapálila, byly naživu a... křičely."

Mírně ji stiskl a tiše se zeptal.
"Tvá nitrobrana...?"

Přikývla. Vydechnul a položil si bradu na vrcholek její hlavy. Když opět promluvil, jeho hlas vibroval jejím tělem. Bylo až děsivé, jak ji taková věc dokázala uklidnit.

"Proto ti nechce pomoci a ty jsi měla strach mi to povědět."
Opět přikývla.

"Prostě jsem...," vzlykla a zavrtěla hlavou, aby se uklidnila. "Doufala jsem, že už je to za mnou. Že už to nikdy neuvidím a nebudu na to myslet."
Odtáhl se od ní a počkal, než se mu podívala do očí.

"Nežijeme naší minulostí, Kate. Už nejsi tou bezcitnou smrtijedku. Záleží jenom na tom, co je teď."
Položil svou dlaň na její bříško a Kate ji přikryla svou vlastní. Netrvalo to ani pár vteřin a jejich malá dcera vyjádřila svůj souhlas jasným kopnutím.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Ty oddělené hodiny opravdu dělají divy," prohodila Kate s úsměvem, když vešla do jejich komnat ve sklepení.
Lektvarista něco zabručel v odpověď, obočí stažené zlobou či otrávením nad neopravenými esejemi. Kate pomalu přešla pokoj a mírně se sklonila, aby ho políbila na tvář. Potěšilo ji, když se vrásky nad jeho obočím mírně uvolnily.

"Jak to šlo u vás?" zeptala se a posadila se do křesla čelem k Severusovi.
Ten odložil brk a už z jeho postoje pochopila, že ne tak dobře jako jí a Harrymu. Natáhla se a chytila jeho dlaň do své.
"Poslední dobou není Draco příliš ve své kůži," prohlásil Severus a opět se zamračil.

"Utekl z hodiny?" zeptala se Kate a lektvarista si odfrkl, než zavrtěl hlavou.
"Není mu pět, aby utíkal z hodin," prohlásil, ale pokračoval mnohem zamyšlenějším tónem. "Nicméně jakákoliv spolupráce z jeho strany byla naprosto nucená. Nedával pozor, byl myšlenkami mimo."

"Takže jsi na něj zakřičel," odhadla Kate, a dle dotčeného výrazu na jeho tváři pochopila, že správně.
"Nekřičel jsem na něj-"
"-jen vyučoval, já vím," popíchla ho Kate, ale ihned zvážněla. "Mám ho zkusit kontaktovat?"

Severus zavrtěl hlavou a promnul si volnou rukou unavený obličej. Kate stiskla jeho ruku ve snaze mu dodat alespoň nějakou útěchu.
"Za chvíli bude konec roku a Draco se vrátí zpět ke svým rodičům," vyslovil nahlas svou obavu lektvarista.

"Možná opravdu změní názor," pokusila se ho povzbudit, ale viděla, že je to marné.
"Budu na něj muset dávat prostě větší pozor, než dřív."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Cítila to napěti, které se všude kolem prostíralo.

Věděla, že se stane něco špatného a dle lektvaristovy tváře, i on něco tušil. Přesto zamířil na setkání ve chvíli, kdy se rozpálilo Znamení na jeho ruce. Kate ho několik vteřin předtím jen prostě držela za ruce, než se od něj nechtíc odtrhla a sledovala, jak mizí v plamenech krbu.

Sama se rozhodla zklidnit četbou, ale jejich nenarozená dcerka se nepříjemně protahovala a nedovolila jí sedět v klidu. Za pár minut svou relaxaci u knihy musel vzdát a zamířila do ložnice v naději, že chvíle odpočinku v posteli pomůže.

Než vůbec došla do ložnice, bolestně cítila každé kopnutí dítěte a na postel rychle zapomněla. Pomalu se tedy procházela po ložnici a prodýchávala bolesti, zatímco se snažila nemyslet na bouřící se magii, kterou kolem sebe ostře vnímala.

Do porodu měla stále téměř čtyři měsíce, a byť byla prvorodičkou, věděla, že to, co prožívá, nejsou porodní bolesti. Ty budou daleko horší, pokud jejich dcera bude nabírat nejen na síle, ale i na magii.

Zastavila se a bolestně vypustila vzduch skrze zatnuté zuby, když se její vlastní magie snažila mírnit tu cizí v jejím těle. Kate se ovšem snažila svou magii zcela uzemnit, protože měla strach, aby dcerce neublížila.

Po pár minutách se naštěstí miminko uklidnilo natolik, že jí magie pouze vibrovala pod prsty, když hladila své bříško. Opřela se zády o skříň, která se mírně vznášela nad zemí a položila svou dlaň na spodní stranu svého drahocenného spolubydlícího.

Ucítila ostré kopnutí, které bylo jasným protestem, ale pak se dítě podvolilo a Kate s útrpným výdechem povolila svou magii. Ta se okamžitě roztáhla po místnosti, kterou prozářila, a poté vrátila levitující nábytek do původního stavu.

Kate pomalým krokem zamířila ven z ložnice, stále obezřetná, kdyby malá změnila svůj názor a opět zkoušela své možnosti. Když se dalších deset minut nic nedělo, rozhodla se Kate vyrazit za madame Pomfreyovou

Pro jistotu. A taky proto, že by ji Severus pěkně vyčetl, že to vše brala na lehkou váhu.

Poměrně ji překvapilo, jak prázdným dojmem chodby působí a s neurčitým pocitem nejistoty vytáhla hůlku. Byla na konci jedné z posledních chodeb, které vedly přímo na ošetřovnu, když zaslechla jasný hluk na opačné straně.

Nezaváhala a s hůlkou zdviženou se otočila na patě a zamířila chodbou, která jak si uvědomila, vedla na Astronomickou věž. Nepříjemný pocit se v ní rozléhal čím dál tím víc, když pokračovala ke zdroji toho rámusu.

V poslední zatáčce, která by ji dovedla přímo na věž, ji zarazil vysoký pisklavý smích. Kate ztuhla, když v něm rozeznala Bellatrix a její mysl se horečně rozběhla, jak se snažila vyhodnotit všechny své možnosti.

Jakékoliv dlouhé úvahy ale přerušilo prudké rozražení dveří a Kate se okamžitě skryla do stínů soch po pravé straně chodby. Tiše zamumlala jednoduchá krycí kouzla a zadržela dech, když se přiblížily kroky a v jejím zorném poli se objevila Bellatrix, Šedohřbet a v závěsu za nimi Draco se Severusem.

Lestrangeová jako obvykle poskakovala, hystericky se pochechtávala, máchala hůlkou a vrhala kouzla do všech směrů. Prošla kolem soch bez zastavení a s nějakou šílenou písničkou začala ničit obrazy na opačném konci chodby.

Šedohřbet na rozdíl od ní našlapoval opatrně a v jeho znetvořeném obličeji, napůl proměněném, to škubalo. Kate se přitiskla ke zdi, když vlkodlak natočil hlavu mírně jejím směrem a začenichal ve vzduchu jako pes.

Severus, s rukou na Dracově rameni, vedl chlapce vpřed, ale se zamračením se zarazil, když se jeho kolega zastavil a očichával vzduch kolem sebe. Kate se pokusila nepanikařit, protože věděla, že pohyb přivolá vlkodlakovu pozornost, stejně jako použitá magie.

Neviděl ji, ale rozhodně ji musel cítit - jak její přítomnost, tak její magii.

Kate mrkla na svého muže a rychle se s ním pokusila navázat kontakt nitrozpytem. Lektvarista mírně zaváhal ve svém kroku, když ucítil její přítomnost ve své hlavě a jeho oči mrkly na místo, kam koukal i Šedohřbet, nyní s predátorským pološklebem.

Získej mi čas. Dostanu odsud Draca.

Tentokrát sebou lektvarista téměř škubnul, když zaslechl její zběsilou myšlenku, a v jeho tváři se jasně značila rozpolcenost. Stisk na kmotřencově rameni zesílil. Poté se jeho maska vrátila na místo. Pustil Draca a rázným krokem přešel k vlkodlakovi, kterého postrčil kupředu.

Šedohřbet zcela ztratil koncentraci na její pach a se rty ohrnutými přes zkažené zuby zavrčel na lektvaristu.
"Pohni sebou, čokle! Nemáme na to celý den a brzy se tu objeví celý profesorský sbor," syknul na něj ledovým hlasem Severus.

"Něco tu je!" zavrčel na něj vlkodlak a jeho napůl přeměněný čenich sebou znovu cuknul směrem k sochám. "Někdo tady je..."
Lektvarista se chladně usmál a znovu smrtijeda postrčil.

"Kdyby tu někdo byl, už by byl dávno mrtvý, nemyslíš? Teď jdi."
Šedohřbet vypadal, že bude znovu protestovat, ale Severus opět promluvil.
"Náš Pán nebude příliš nadšený, když se opozdíme."

To zjevně zabralo, protože Šedohřbet se společně se Severusem ihned znovu rozešel a Draco je jako v mrákotách následoval. Kate se za nimi ve stínech vydala a snažila se nevydávat žádný zvuk.

Přesto se pokaždé zarazila, když sebou vlkodlakova hlava cukla nebo se dokonce otočil vzad. Naštěstí byl na konci skupiny Draco, který nehleděl na to, zda ho někdo slyší nebo vidí, a tak ji nevědomky kryl svými těžkopádnými kroky.

Když se dostaly k další rozvětvené chodbě, Kate uviděla, jak se Severusova ruka mírně pohnula doleva. Pozvedla svou vlastní hůlku a ze stínů rychle vykouzlila matoucí zaklínadlo, které se zabodlo přímo do vlkodlakových zad.

Šedohřbet zaklopýtnul a spadl z blízkých schodů. Severus mezitím začal pálit kletby na opačnou stranu, než byla Kate, a začal couvat směrem k padlému smrtijedovi, kterého pokřikováním hnal kupředu.

Vlkodlak byl naštěstí zmatený, a tak jen pálil kletby stejným směrem, zatímco mířili pryč, a Kate mezi ně poslala pár kouřových zaklínadel. Přitom měla oči na Dracovi, který ani nevytáhnul hůlku a téměř omámeně stál uprostřed chodby.

Jakmile si všimla, že jsou Severus i se Šedohřbetem pryč z dohledu, vyběhla ze stínů a popadla zmijozela za ruku. Děsilo ji, že se nijak nebrání, když ho táhla na opačnou stranu a přitlačila ho ke zdi vedle dveří, do nichž se okamžitě začala dobývat.

Potřebovala ho co nejrychleji dostat z hradu. Nemohli se přemístit, takže musela použít Letax a každá místnost s Letaxem byla zabezpečena několika složitými zaklínadly s hesly, která měli pouze profesoři.

Byla v polovině inkantace, když za sebou zaslechla v chodbě, z níž vyrazili, dusot nohou. Ihned se s hůlkou napřaženou obrátila a uviděla, jak Harry, který nejspíš byl omámený na Astronomické věži, probíhá kouřem přímo za smrtijedy.
V tom spěchu si jí nebo Draca ani nevšiml. Kate netušila, jestli to je dobře nebo ne.

Udělala nerozhodně několik kroků vpřed, ale poté se otočila k Dracovi, který stále nepřítomně zíral před sebe. Hlasitě zaklela a obrátila se zpět ke dveřím, které zuřivou silou téměř vyhodila z pantů, když konečně povolila všechna zaklínadla.

Vtáhla dovnitř Draca a znovu za sebou dveře zabezpečila. Ne tak bezpečně, jako předtím, ale dostatečně na to, aby neproklouzl žádný jiný student dovnitř. Poté zapálila oheň v krbu a vhodila do něj Letax.

Zmijozel ji teď beze slov následoval, když ho chytila a prostrčila před sebou plameny s výkřikem.
"Tkalcovská ulice!"

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Z krbu doslova vyletěli, neboť Draco sotva pletl nohama a Kate, která ho držela při sobě, měla koordinaci s těhotenským bříškem už tak náročnou při běžné přepravě pěšky, natož Letaxem. Odstrčila chlapce mírně před sebe a oba se rozkašlali.

Kate se ještě ani nevzpamatovala a už kontrolovala všechna ochranná zaklínadla. Když s nimi byla spokojená, sesunula se na pohovku a namáhavě oddechovala. Jakmile se její dýchání vrátilo do takřka normálního rytmu, podívala se na svého společníka.

Draco se děl zhroucený na pohovce a nepřítomně zíral před sebe. Kate bylo jasné, že je v šoku, a tak znovu vstala a odběhla do kuchyně, odkud přinesla dvě velké sklenice s vodou. Jednu vnutila zmijozelovi, který ji poslušně vypil.

Byla ráda, když se mu trochu vrátila barva a jeho oči se začaly opatrně rozhlížet kolem. Kate se posadila vedle něj a opatrně mu položila ruku na rameno.

"Tady jsi v bezpečí," řekla mu co nejmírnějším hlasem a doufala, že se jí ještě netřese prožitým adrenalinem.
"Proč jste to udělala?" zašeptal a v jeho obličeji se pomalu začala objevovat panika smíšená s hrůznou nevěřícností.

Ihned chytila jeho ruce, které se třásly, do svých a pevně je stiskla. Podíval se na ni. Stále měl v očích děs, ale nezačal alespoň hyperventilovat.
"Chtěl jsi snad, abych tě nechala jít s tvojí tetou a tím vlkodlakem na setkání? Opravdu jsi chtěl čelit Jemu?"

Vrtěl hlavou ještě dřív, než stihla doříct celou větu, ale podle jejich zděšeného pohledu v očích netušila, jestli ji vůbec poslouchá. Snažila se uklidnit a litovala, že tu s ní není Severus. Byť nebyl tím nejcitlivějším kouzelníkem na světě, v Dracovi se vyznal daleko lépe, než ona.

A Draco mu navíc věřil.

"Poslouchej mě, Draco," promluvila na něj znovu naléhavě, aby si udržela jeho pozornost. "Je mi jasné, že mi nedůvěřuješ, ale potřebuju, abys to alespoň zkusil, ano? Severus je teď se smrtijedy na Setkání, takže se pokusí vymyslet nějakou dobrou krycí historku pro to, jak jsi zmizel-"

"Musím se vrátit za matkou," přerušil ji náhle a vytrhnul se jí.
Než stihl odejít, strhla ho zpět. Jeho čelisti se zaťaly a Kate plácla to první, o čem doufala, že ho zastaví.
"Teď nemůžeš nikam, jinak tě zabije."

Viditelně ztuhnul a veškerá bojovnost z jeho tváře zmizela. Kate věděla, že je to pouze dočasný stav.
"Omlouvám se, že jsem ti to řekla tak naplno, ale je to pravda. Musíme počkat, než se Severus vrátí a zjistíme, jak na tom jsme."

Opět strnule zíral před sebe, ale prkenně přikývnul. Kate tedy vstala a zamířila do kuchyně. Několikrát se cestou ohlédla, ale zmijozel se ze svého místa ani nehnul. V kuchyni si povzdechla a opřela se o linku.

Na pár vteřin zavřela oči a pokusila se utřídit si myšlenky. Teprve k ní totiž přicházely veškeré informace, které potlačila, ale také rizika, kterým vystavila hned několik lidí. Prudce se narovnala a její krk se stáhl úzkostí, když pomyslela na svého muže.

Věděla, že je Severus špionem již dlouho dobu, a tak je na nečekané situace zvyklý, ale co když tentokrát přestřelila? Co když ho nenapadne vhodná výmluva a Temný pán ji prokoukne? Zabije ho? Přijde si nejprve pro Kate a pak je zabije?

Zarazila své myšlenky, když ucítila další kopnutí pod svými žebry a položila ruku na otlučené místo. Ihned ucítila pohyb a s dalším výdechem se donutila k tomu, aby se sebrala. Musela se postarat o to, aby byl Draco v pořádku, než Severus dorazí a vymyslí další plán.

Obrátila se k lednici, ale po pár krocích se zarazila, když její pohled přeskočil otevřenými dveřmi do malé jídelny. Na stole ležela krabice, o níž dobře věděla, že ji tam nepokládala. Nebo ji kdy vůbec viděla.

Obezřetně k ní přešla a hůlkou zkontrolovala, zda není prokletá. Když se ujistila o její bezpečnosti, rozvázala tmavě modrou stuhu, kterou byla krabice převázána a několika trhnutími ji otevřela.

Nedokázala potlačit výkřik, když na ni pohlédly již slepé oči Felixe. S rukou na ústech se znovu přiblížila ke krabici, od níž nevědomky odskočila, a třesoucí se rukou vytáhla její obsah na stůl do většího světla.

Donutila svůj žaludek ke klidu, když se dotýkala kůže stále ještě nasáklé krví a vnitřními tekutinami a s očima doširoka otevřenýma zírala na stažený obličej svého dávného přítele. Srdce jí bušilo jako splašené a znovu nadskočila, když vedle sebe uslyšela zajíknutí.

Draca zřejmě nechtěně přivolala svým výkřikem a zmijozel teď stejně jako ona zíral němě na zohavenou tvář starce. Kate rychle popadla utěrku a přehodila ji přes vyříznutý obličej. Znovu polkla, aby se nepozvracela a znovu se podívala dovnitř krabice.

Jak čekala, byl tam zakrvácený lístek adresovaný jí. Srdce jí bušilo jako o závod, neboť poznala majitele roztáhlého písma.

"Kdo..jak to...?"
"Můj otec," odvětila šeptem a zavřela oči. "Draco, budeš tu muset na Severuse počkat sám."
"Chcete jít za ním?" zeptal se nevěřícně zmijozel a Kate byla ráda, že se alespoň trochu vzpamatoval.

Přikývla a znovu se podívala na vzkaz ve svých zakrvácených rukou. Musela jít. S další vraždou na krku by už žít nedokázala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bonito | Web | 26. listopadu 2017 v 18:34 | Reagovat

pekny design :)

2 Romi | 27. listopadu 2017 v 14:34 | Reagovat

[1]: Děkuji :)

3 Tánička | E-mail | Web | 28. listopadu 2017 v 16:50 | Reagovat

Jo je fakt povedený, a pěkný příběh..

4 Romi | 28. listopadu 2017 v 18:21 | Reagovat

[3]: Děkuji! :)

5 Inka | E-mail | 29. listopadu 2017 v 15:12 | Reagovat

Už som sa nevedela dočkať ďalšej kapitoly. Stále ma to uchvacuje, že Severus a Kate sú vykreslení bez idealizovania, teda je tu predostretá, bez okolkov, ich temná minulosť, s ktorou musia žiť. Nakoľko je Severus z knižiek u mňa postava číslo jeden, ťažko sa to... občas... akceptuje, že áno, asi takto to nejako bolo, teda určité skutočnosti, ktoré sú možno vo fanfic alebo aj v samotnom HP zamlčané. Inak sa dej výborne dynamizuje, takže ak si nájdeš čas na pokračovanie, bude to úplne super. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama