Prosinec 2017

58. Ztracená kontrola

24. prosince 2017 v 16:42 Spoutaní

WATTPAD

58. Ztracená kontrola

Měkce přistála na mírně zarostlé cestičce, která vedla k testrálí farmě. Hůlku měla pozdviženou a lehce našlapovala kupředu. Srdce jí prudce bušilo v hrudi a každou vteřinu se otáčela a ujišťovala, že se k ní nikdo neplíží zezadu.

Strčila do železné branky, která se s hlasitým skřípáním podvolila nátlaku a protáhla se dovnitř. Očima prohledávala své okolí a neblahý pocit v ní i nadále rostl. Dříve uhlazená cesta kolem výběhů byla nyní zarostlá plevelem a v bahnité půdě se leskly stopy kopyt.

Prudce sebou trhla a otočila se, když za sebou slyšela zapraskat větev. Hůlkou mířila na překvapeně vystrašeného testrála, jenž prudce odfukoval a boky se mu vzdouvaly námahou. Přestože byl červnový podvečer, dech zvířete se ve zmrzlých obláčcích vznášel kolem.

Kate se natáhla ke zvířeti a pohladila ho po kostnatém nose ve snaze jej zklidnit. Zvíře pod jejím dotykem ucuklo a zakoulelo očima, ale nepohnul se a nepokusil se na ni zaútočit. Kate svou mírně třesoucí ruku zvedla do vzduchu a zhluboka se nadechla.

Cítila, jak jí mráz obepíná prsty a dlaň. Ten chlad znamenal jediné. Smrt.
Testrál opět zafrkal a opatrně k ní udělal dva kroky. Jeho oči ji chvíli studovaly a poté sklonil svou hlavu k jejímu břichu, na nějž vyfouknul vzduch z nozder a kostnatým nosem se o něj opřel. Přitom nespouštěl své oči z Kateina obličeje.

Pak se prudce narovnal, jako by si teprve uvědomil, co ho předtím vyděsilo a tryskem vyrazil k vzdáleným výběhům, na jejichž konci Kate rozeznala siluety zbytku stáda. Rozhlédla se po zbylých výbězích, ale žádného dalšího testrála neviděla.

Donutila se pokračovat k domu s hůlkou opět na pozoru, když zahlédla krvavé stopy vedoucí ke stodole. S hrdlem staženým zrychlila a mumlala jedno latinské zaklínadlo za druhým. Ty se bezpečně vytrácely do ztracena.

Stodola byla zabezpečena, ale když přešla ke vchodovým dveřím, nebyl na nich žádný zámek a když zkusila kliku, dveře se s cvaknutím pootevřely. Zůstala stát na místě a zhluboka dýchala. Věděla, že na ni čeká. Přistoupila na jeho hru.
Ale bylo pozdě z ní vycouvat.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Kde je Draco?! Kde je můj syn?!"
"Cissy, uklidni se-"
"Uklidnit se?! Já ti důvěřovala, že se o něj postaráš Bello a ty-"

Praštila lektvaristu do hrudi a z očí jí sršely blesky, zatímco slzy bezmoci jí tekly po tváři. Severus ji s klidem nechal. Nemohl jí dát žádnou uspokojivou odpověď a ona by ho navíc stejně neposlouchala.

Než na něj stihla znovu udeřit, dveře od pracovny se rozletěly a Lucius společně s Rodolfusem vpadli dovnitř. Oba byli zbití a soudě dle záškubů v rukou obou kouzelníků, je Temný pán nijak nešetřil.
"Luciusi!" vykřikla Narcissa a jindy tak klidná žena se vrhla svému muži kolem krku.

Ten se bolestně zašklebil, ale objal ji nazpět, zmatení v jeho očích viditelné. Bella si zatím prohlédla svého muže od hlavy k patě a s odfrknutím se vrátila ke svému mučení jednoho z Malfoyových skřítků.

Místnost tak zaplnilo bolestné kvílení, které skončilo téměř okamžitě, když pán domu máchnul hůlkou a shodil svou švagrovou na zem. Ta se vzteklým výrazem vyskočila na nohy, ale Rodolfus ji zachytil.

"Pusť mě, ty budižkničemu! Tohle si vypiješ Luciusi!" ječela jako smyslů zbavená Bellatrix a bránila se překvapivě pevnému stisku svého muže.
"Tvé výlevy mohou počkat," syknul na ni Lucius a otočil se na Severuse. "Očekává vás. A s hodně dobrým vysvětlením, Severusi."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Slyšela zaklapnutí zámku, když vešla, ale donutila se nekontrolovat, zda je tu doopravdy uvězněná. Prudce mrkala, aby přivykla své oči zatemnělé místnosti a kontrolovala svůj žaludek, jenž se bouřil, jakmile ji do nosu uhodil zápach spáleného masa a krve.

Pozvedla hůlku, ale od dveří se nehnula. Věděla, že by rychle ztratila orientaci a její otec by se mohl dostat za ni a jednoduše ji odzbrojit. Její srdce stále prudce bušilo, ale mysl měla zcela klidnou.
Věděla, že to na tomhle místě dnes skončí. Nevěděla jak, ale bylo to konečné.

Trhla sebou, když zleva uslyšela tlumené sténání. Opatrně natáhla ruku ke stěně a pomalým krokem zamířila ke zdroji toho zvuku. Mohla to být past, ale Kate nemohla dopustit, aby ji nechala samotnou a nepokusila se jí pomoci.

Rukou nahmatala řetěz, který chytila mezi prsty a pomalu mířila na místo, kde končil. Sténání již bylo blízko a Kate padla na kolena, když se její prsty dotkly chladné kůže.
"Budeš v pořádku," zašeptala, protože si nemohla pomoci.

Odpovědí jí bylo tlumené mumlání, takže počítala s tím, že je svázaná.
"Pomůžu ti," pověděla jí, ale než stihla pomyslet na první kouzlo, světla v místnosti se najednou rozsvítila a Kate bolestně mrkala, jak si její oči zvykaly na intenzivní světlo.

Pozvedla hlavu, aby pomohla uvězněné, ale šokovaně vyjekla, když uviděla její tvář. Nebyla to totiž Anabelle. Zírala do zbité tváře své nejlepší přítelkyně a Eva prudce vrtěla hlavou a její oči se leskly slzami.

Za jejími zády se ozvaly vyrovnané mužské kroky. Cítila, jak se jí srdce prudce rozbušilo.
"Těší mě, že jsi dorazila tak brzy. Konečně můžeme začít."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Můj pane!"
Bellatrix se s výkřikem vrhla k nohám svého vůdce a líbala jeho plášť. Temný pán se na ni ani nepodíval. Dál hladil Nagini po hlavě, ale jeho rudé oči byly zabodnuté mezi Šedohřbeta a Severuse.

Volnou rukou, v níž držel hůlku a poklepával na opěradlo prostorného křesla, v němž byl usazen, jim pokynul kupředu. Oba muži přišli blíž a poklekli. Voldemort mezitím odkopnul Bellatrix stranou.

Ta se nenechala nijak vyvést z míry a ihned se zhroutila na kolena jako beránek. Očima visela na tváři Temného pána a sklopila pohled až ve chvíli, kdy ji udeřila řezací kletba. Poté zavládlo v místnosti ticho.

Jakmile se jej Voldemort nabažil, se šustěním pláště povstal a ležérně přešel ke svým služebníkům, jenž se neodvážili ani hnout. Hrudníky se jim téměř nehýbaly, jak potichu se snažili dýchat.

"Pověz mi, co se stalo," promluvil Temný pán k vlkodlakovi a hůlkou pozvedl Šedohřbetovi bradu.
"Můj pane," promluvil vrčivým hlasem a vrhnul zlostný pohled lektvaristovým směrem. "Někdo byl na té věži a on mě přesvědčil, že se mýlím."

Rudé oči se přesunuly na muže vedle a Bellatrix se mírně pohnula, aby o nic nepřišla. Severus viděl, jak jí tělo vibruje očekáváním. Zvedl svůj pohled, obdařil vlkodlaka opovržlivým pohledem, než srovnal svou masku a podíval se na Temného pána.

"V celém křídle se nenacházeli ani studenti, ani profesoři, můj pane. Já-"
"Cítil jsem tam někoho! Koho kryješ, ty prašivej-" přerušil ho rozzuřeně vlkodlak, až mu zasvítily zvířecí oči, ale ihned ho umlčel Cruciatus jejich Pána.

Šedohřbet s nelidským křikem padl k zemi a válel se u nohou Voldemorta, jenž ho pozoroval téměř znuděným pohledem. Za pár vteřin kouzlo přerušil a otočil bosou nohou muže na záda.

"Není třeba se pouštět do ukvapených závěrů. Jsem si jist, že Severus má ke všemu jistě velmi dobré vysvětlení," s tím se opět díval na lektvaristu, který neznatelně přikývnul.

"Skřítci na hradě se často pohybují neviditelní, či tajnými chodbami pro personál. To je ta jediná živá přítomnost, kterou jsme u Astronomické věže mohli potkat, můj pane."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Kate se s hůlkou vysoko zdviženou otočila a na jazyku měla jednu bolestivou kletbu za druhou. Všechny zmizely jako pára nad hrncem, když uviděla svého otce. Nemířil na ni hůlkou, měl ji založenou v pouzdře na opasku.

S úsměvem na tváři k ní kráčel, zatímco mu v ohbí pravého lokte spočíval malý uzlíček, který pofňukával a cukal sebou. Na druhém boku měl posazeného Tannera, který radostně pozvedl pěstičky směrem ke Kate a Evě.

Kate se trhaně nadechla a slyšela Eviny tlumené vzlyky. Tanner netrpělivě zakňoural a zatahal Sebastiana za plášť. Ten se zastavil a tiše, skoro něžně k chlapci promluvil.
"Jen klid. Hrajeme tu s maminkou a tetičkou takovou hru."

Kate sevřela svou hůlku pevněji, ale neodvážila se vypálit. I kdyby se jí podařilo ho zasáhnout a netrefit ani jedno dítě, mohl by je zalehnout, upustit nebo ještě hůř - hodit před kouzlo, a to v tom okamžiku, kdy by vypálila.

Byla bezmocná a soudě dle spokojeného výrazu v otcově tváři to věděl. Znovu se otočil k chlapci, který se mírně uklidnil a trochu nedočkavě se rozhlížel kolem.

"Chtěl by sis zahrát hru?"
"Jo," vypískl Tanner a zatleskal.

Kate přivřela oči a snažila se potlačit slzy. Eva se za ní marně snažila dostat z pout. Sebastian se narovnal a chladnýma očima pohlédl na svou dceru.
"Odstup od ní, Kate," nařídil ji klidným tónem.

Věděla, že to dělá proto, aby nevyděsil Tannera. Kate nemohla jinak, než na to přistoupit. Pokud by se malý začal vzpírat a házet sebou, mohl by otce rozčílit, a byť by tím zkazila jeho hru, neváhal by je všechny pozabíjet.

Musela je zachránit, věděla to. Cítila palčivý pohled své jediné přítelkyně. Nepotřebovala jí číst myšlenky, aby věděla, že po ní chce zachránit své děti.

Zhluboka se nadechla a sklonila hůlku. Pomalým krokem vyrazila od Evy a zamířila do středu stodoly. Tanner k ní znovu natáhl pěstičky a široce se usmál.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Severus zalapal po dechu a namáhavě se vyškrábal na roztřesené nohy. Když ale zvedl svůj pohled, byl stoický. S hranou oddaností hleděl do rudých duhovek a stál neochvějně za svou lží.

Všechny myšlenky týkající se Draca, či Kate odsunul do pozadí a pohřbil hluboko ve své nitrobraně. Pevně doufal, že se Kate podařilo dostat bezpečně na Tkalcovskou i s jeho kmotřencem a dokáže ho zvládnout, dokud se k nim nevrátí.
"Je důležité, abychom mladého Draca našli," protáhl neskutečně znuděným tónem Voldemort.

Narcissa sebou trhla a Lucius na ni vrhl úpěnlivý pohled. Nebylo moudré na sebe poutat pozornost. Lektvarista přesto chápal, že se Narcissa jako matka nemůže ovládat tak dobře, jako Lucius.

Sám posledních pár měsíců sledoval Kate a věděl, že by zabila každého v místnosti, kdyby to znamenalo, že zachrání svou dceru. A to ještě ani nebyla na světě.

Odtrhnul pohled od manželů a napůl vnímal, co Temný pán povídá. Netušil proč, ale cítil, že se musí co nejrychleji dostat ke Kate. Nesnášel ten nepříjemný pocit, ale byl dost rozumný na to, aby ho neignoroval.
"Odejděte."

S úlevou, kterou na sobě nedal znát, se poklonil a spěchal tak, jak mu zranění dovolovala, ke vchodovým dveřím. Míjel své kolegy a zvolňoval tempo podle nich. Potřeboval zmizet, ale nesměl u toho být nijak nápadný.

Když se dostal na okraj pozemku, uslyšel vedle sebe zavrčení. Lhostejně pohlédl na Šedohřbetovy planoucí oči a obrátil se zpět. Než ho stihl vlkodlak konfrontovat, spěšně se přemístil na Tkalcovskou.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Jsem rád, že ses rozhodla být rozumná…"
Její krok mírně zpomalil, ale pokračovala.
"… zdá se mi vhodné, že se scházíme u tvé přítelkyně. S tvými přáteli."

Pousmál se na Tannera, který ho mírně zatahal za vlasy. Děvčátko zabalené v pokrývce znovu zakňouralo. Kate slyšela, jak Eva tahá za řetěz. Její syn to zaslechl také a zmateně se podíval směrem ke své mámě.
Kate viděla, jak sebou netrpělivě trhnul a zrychlila krok. Zároveň upoutala chlapcovu pozornost.

"Tannere, broučku, podívej se na mě," pronesla jasným hlasem a celým svým bytím se soustředila na něj.
Chlapec k ní otočil hlavu a přestal se vrtět. V jeho očích bylo zmatení, ale zároveň důvěra, která Kate téměř lámala srdce.
"Hrajeme takovou hru," pokračovala a tentokrát nemohla zabránit třasu ve svém hlase. "Jenom hru."

"Ano přesně tak - hrajeme si hochu," prohlásil Sebastian a podle se usmíval. Podíval se na Kate. "Zastav se."
Ihned poslechla.
"Skloň hůlku."

Zaváhala. Sebastian pozvedl obočí a přitiskl k sobě Tannera tak, že dítě bolestně vzlyklo. Ihned hůlku sklonila.
"Tannere, podívej se na mě, jenom na mě, ano?"

Chlapec se k ní se slzami v očích podíval. Tentokrát se ale nepřestal pokoušet vymanit z náruče muže, který ho tak bolestně tisknul.
"Bude to v pořádku, ano?" její hlas přeskočil a musela pevně stisknout zuby.

"Odhoď hůlku."
Zahodila ji doleva zcela bez zaváhání. Zvedla k němu pohled.
"Přestaň s tím," řekla mu. "Chceš jen mě. Nech je jít, nemají s tím vůbec nic společného."

Její otec se zasmál a byl to krutý smích. Tanner se začal kroutit divočeji a jeho malá sestra se naplno rozbrečela. Kate viděla v očích svého otce šílený pohled.

"Budeš trpět, než umřeš. A protože se z tebe stalo tohle - změklá ženská, které záleží na špinavých čarodějkách a jejich spratcích - musíš se z toho před smrtí ponaučit."

Zaťala ruce v pěst a křik dětí, rachot pout, které Evu poutaly, jí bušil ve spáncích. Cítila nenávist, tak bolestnou a prudkou nenávist, která ji zasáhla po smrti matky a kterou až do téhle chvíle byla schopná potlačit.

"A tady ji máme!" vykřikl se smíchem Sebastian. "Nenávidíš mě? Bolí to, viď? Zase si budeš chtít hrát na hrdinku, ale takhle to nefunguje."

Nějak se mu podařilo i s kroutícím Tannerem vytáhnout hůlku, a než se Kate stihla byť jen pohnout, obě děti vyhodil do vzduchu a hůlkou je odlevitoval od sebe. Kate s hrůzou vykřikla a rozběhla se.

Do nohou jí zasáhla řezací kletba a s překvapeným zasténáním padla k zemi. Dlaní se zachytila o podlahu a cítila, jak jí mezi prsty teče krev, když přejela po drsném povrchu. Druhou ruku měla položenou na svém bříšku.

Bezmocně vzhlédla. Holčička ztratila svou dečku a její malé tělíčko sebou s křikem škubalo ve vzduchu. Obrátila hlavu o pár metrů dál a sledovala Tannera, který měl hrůzou rozšířené oči dokořán a nebyl schopen ani plakat.

Tlumený křik donutil Kate odtrhnout pohled od bezmocných dětí přímo do Eviny slzami zborcené tváře. Zírala na svou přítelkyni a v jejích očích bylo jasné, že ji prosí, aby něco udělala. Kate se zvedl žaludek a ztěžka dýchala.
"Ale no tak, no tak. Takhle jsem tě vychoval? Doufal jsem, že vydržíš trochu víc. Zklamání."

Její ruka sjela na zem a obě dlaně pevně zatínala do povrchu stodoly. Odtrhla pohled od Eviných očí, nemohla se na ni dívat.
"Poslouchej pravidla hry, Catherine. Přeruším to kouzlo. Jsou ve vzduchu deset metrů, oba spadnou," uslyšela hned za svými zády.

Eva zakvílela s roubíkem v ústech, zatímco Kate se na zemi třásla. Cítila, jak se k ní sklonil a když znovu promluvil, jeho dech ji mrazil na zátylku.
"Koho zachráníš?"

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Lektvarista se objevil na okraji Tkalcovské a s bolestným zavrčením padl na jedno koleno. Pevně zatnul zuby a namáhavě se postavil. Ušel pár kroků a opět zaklopýtnul. Tentokrát se mu ale podařilo udržet rovnováhu a brzy se dostal ke vchodovým dveřím.

Klika mu vykluzovala mezi prsty, které měl ještě celé zakrvácené. Zarazil se, když zaslechnul zvuk tříštěného skla. Na nic nečekal a ihned dveře rozrazil ramenem. Ucítil palčivou bolest, kterou ignoroval a ihned tasil hůlku.

Co nejrychleji postupoval chodbou a očima prohledával místnosti, které míjel, aby se ujistil, že nezahlédne žádný pohyb. Mířil ke zdroji hluku, kde velmi jasně vibrovala magie - do obývacího pokoje.

Na scénu, která se mu naskytla, rozhodně nebyl připravený. Jeho kmotřenec s hůlkou bojově pozvednutou metal kletby a vykrýval se štítem. Naproti němu stál Joe Cook v téměř identickém postoji.
"Co se to tu děje?!" vyštěkl lektvarista a oba kouzelníci překvapením ustali v boji.

Hned nato Draco zvednul znovu svůj obranný štít a spěšně promluvil.
"Zničehonic se tu objevil a prohledával tvůj byt!"
"Snažil jsem se tu zastihnout majitele domu, ne Malfoyovic dědice, kterého hledá celé ministerstvo!" odsekl roztržitě Joe, který již hůlku dávno sklonil.

"Ministerstvo?" vydechl s hrdlem staženým hrůzou Draco a bezmocně se obrátil na Severuse.
"Severusi, musíš mi pomoct," přešel k němu přes místnost Joe a pevně ho chytil za rameno. "Eva i s dětmi zmizela. Někdo je unesl a já je nemůžu najít. Juliet je sotva pár měsíců a já je nemůžu ztratit, musíš-"

"Uklidni se, Joe," zarazil přítele a vmanévroval ho do křesla. Poté se obrátil ke kmotřenci, který seděl zhroucený v jednom z křesel a strnule hleděl před sebe. "Dones sklenici s vodou."
"Vůbec nevím, proč… Nikomu jsme přece nic neudělali…" mumlal si pro sebe zcela mimo lékouzelník a bezradně vrtěl hlavou.

"Vyřešíme to," slíbil mu Severus a mrknul na svého kmotřence, který se stále nehnul z místa. "Draco! Dones tu vodu, prosím!"
Zmíněný sebou škubnul a skelný pohled v jeho očích se trochu rozjasnil. Poněkud roboticky vstal a zamířil do kuchyně. Lektvarista se znovu obrátil ke svému příteli.

"Kdy jsi je viděl naposledy?"
"Asi… před čtyřmi, možná pěti hodinami, já-"
"Našel jsi nějaké stopy, vyzkoušel jsi detekovací kouzla?" naléhal na něj Severus.

Joe se zatvářil tak zmučeně, že se musel lektvarista zhluboka nadechnout.
"Dobře. Vrátíme se k vám domů a uděláme to. Na něco přijdeme, najdeme stopy - ale nejdřív potřebuju sehnat svou ženu, takže-"

Oba muži sebou trhli, když zaslechli ránu, a otočili se ke dveřím, v nichž stál mladý zmijozel. U jeho nohou ležela roztříštěná sklenice a voda se pomalu rozplývala kolem jeho drahých kožených bot.

Severuse ale zamrazil výraz v kmotřencově tváři. Znovu pocítil v sobě ten nepříjemný tlak, který mu začal bušit ve spáncích.
"Draco. Co se stalo."

Zmijozel polknul a chraplavě promluvil.
"Kate ví, kde jsou. Šla za nimi."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Cítila, jak se jí stmívá před očima. V hlavě jí bušilo v rytmu jejího srdce a cítila, jak se jí zvedá žaludek. Ruce zatínala tak pevně, že jí zbělaly klouby prstů. Za sebou stálé slyšela marné pokusy Evy se osvobodit a otcovo prozpěvování nějaké dětské říkanky.

Pohledem těkala mezi oběma dětmi a věděla, že se jí nikdy nepovede zachránit je oba. Když bude mít štěstí a její otec skutečně dodrží slovo, přežije alespoň jeden z nich. Pocítila bodavou vinu, ale ihned ji zaplašila, protože to poslední, co potřebovala, bylo nechat se oslepit emocemi.

Nenávidět se může až budou mít tuhle noční můru za sebou.
"Tak kterému dítku hodláš věnovat život?" přerušil její úvahy pobaveným hlasem.

Zhluboka oddechovala, připravovala se na to vyrazit. Svůj pohled stále směřovala neutrálně, nenatáčela své tělo, aby si uvědomil, ke kterému z nich se rozběhne jako první.
"Které umře?"

Tentokrát slyšela Evin nářek mnohem hlasitěji, stejně jako řinčení kovu, když si bezpochyby dřela obě zápěstí na kost, aby se dostala ke svým dětem.
"Jak volíš, Catherine?"

Cítila, jak se pohnul, jak se jeho magie rozvibrovala a bez přemýšlení se vytáhla na nohy a rozběhla si. Uviděla dva modré paprsky, které jí proletěly kolem hlavy a zrychlila, třebaže její plíce i srdce protestovaly a z rány na noze ji vystřelovala šílená bolest.

Kouzlo dorazilo k levitujícím postavám a rozplynulo se. Gravitace zafungovala okamžitě a oba začali padat neskutečnou rychlostí k zemi. Kate natáhla ruce, pevně je obmotala kolem dítěte a oba padli k zemi.

Stočila se na bok, aby nezranila dítě, ale aby nenalehla na své těhotenské bříško. Třásla se po celém těle, oči měla doširoka rozevřené a tiskla k sobě vzpouzející se tělo. Vedle uslyšela zlověstný náraz a plesknutí.

Na své levé straně cítila kapky krve a pevně semkla oči, z nichž se vyřinuly slzy. Za sebou uslyšela táhlý výkřik plný bolesti a zoufalství. Cítila pohyb a slyšela řinčení kovu, takže jí bylo jasné, že její otec odstranil Evě roubík a jedno z pout na rukou.
Aby se mohla rozběhnout k tomu, co zbylo z její dcery. Kate věděla, že ani neučinila volbu. Nemohla nezachránit Tannera.

Chlapec v jejím náručí hrůzou plakal, ale přestal se jí vzpírat a nyní se k ní tisknul. Kate otevřela oči a donutila se obrátit k Evě. Ta oběma rukama tiskla k hrudi pomlácené dětské tělíčko. Její rozšířené oči hleděly do prázdna. Byla v šoku.
"Nádhera!"

Trhla sebou, když uslyšela hlas svého otce a bolest hlavy se zvětšovala s každým jeho radostným tlesknutím. Kate položila Tannera na zem a násilně od sebe odtrhla jeho ruce. Obrátila se k otci a zvedla ruce do vzduchu.

Zamířila k němu a ignorovala zlostný záblesk v jeho očích i hůlku namířenou na svůj hrudník. Zavrtěla hlavou a nesnažila se potlačit slzy.
"Skonči to," řekla mu zlomeným hlasem, a když se ani nehnul, zaječela. "Tak mě zabij, ty hnusnej parchante!"

Jeho posedlý úsměv se vrátil na své místo. Hůlku téměř lenivě sklonil.
"Ne, to si nemyslím. Teď si vybereš jednoho z nich a-"

"Ne," zavrtěla hlavou. "Protože je stejně zabiješ oba. A mě. Tak prosím, udělej to, ale já už nehraju. Nehraju tuhle tvou pitomou hru a skončila jsem… Skončila jsem."

Dvěma kroky k ní přešel a prudce ji udeřil do břicha. Nečekala fyzické násilí, takže se nestihla bránit. Zalapala bolestně po dechu a padla na kolena. Ostrá bolest se jí šířila až k podbřišku, ale nestihla se svézt k zemi, protože ji chytil za vlasy a držel ji v kleku.

"Neskončila jsi, dokud já neřeknu! Tohle jsem vychoval?" odplivnul si. "Tuhle ubohou ženskou?"

Viděla jeho ruku a ihned vyšvihla svou, takže ji pouze zasáhl do předloktí. Se zaklením ji pustil a tentokrát ji ránu uštědřil do nechráněné čelisti. Padla k zemi a zakašlala. Nestihla se zvednout, a když uviděla blížící se podrážku, strčila si obě ruce instinktivně před břicho.

Bolestně vykřikla, když ucítila prasknout kost, ale rukama nehnula ani o centimetr. Vyplivla krev z úst a rozmazaným pohledem sledovala, jak se blíží k Evě, k níž se tisknul Tanner a snažil se ji přemluvit, aby pustila jeho mrtvou sestřičku.
"Evo," zachrčela Kate, ale čarodějka byla zcela mimo.

Kate se vytáhla na lokty, ale prudká bolest v břiše ji zcela paralyzovala. Poslepu sáhla do pravé kapsy a vytáhla zapalovač. Otevřela oči ve chvíli, kdy Sebastian chytil Tannera za ručku a odhodil ho stranou.

Kleknul si před Evu a chytil ji za bradu. Kate věděla, že nemá na vybranou a rychle prošla nitrobranou. Podívala se na Tannera, který se s pláčem zvednul a znovu zamířil k matce. Bez váhání vtrhla do jeho podvědomí.

Tannere, stůj.
Chlapec se zmateně a šokovaně zastavil a padnul na zadek. Kate cítil jeho bolest i strach, ale zatnula zuby.
Pojď za mnou.

Podíval se na ni, postavil se, ale když vykročil, znovu mířil k Evě.
Tannere! Okamžitě pojď za mnou. Mámě pomůžeš jenom když půjdeš za mnou.

Chlapec přestal naříkat, zastavil se a obrátil směr. Zpočátku šel pomalu, ale pak se k ní rozběhl a padl jí kolem krku. Kate ho pevně chytila a doufala, že tohle zvládne, ještě tohle musí zvládnout.

Vytáhla zapalovač z kapsy, škrtla a objevil se plamínek. Hodila ho přímo pod otcovy nohy, kde okamžitě vzplál. Obrátila se i s Tannerem, který ji strachy mírně dusil a udělala pár klopýtavých kroků ke dveřím.

Za zády slyšela křik, cítila kouř a periferně viděla plameny po stranách stodoly. Seno hořelo výborně. Až moc, protože si Kate s kašláním moc dobře uvědomovala, jak daleko je to k východu.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Jakmile se oba muži přemístili, zasáhl je do nosu štiplavý pach kouře. Severus se rozběhl ještě dřív, než stihl vstřebat celou scénu před sebou. Slyšel, jak za ním spěchá Joe a společně začali pálit všechna protipožární zaklínadla, na jaká si vzpomněli.

Lektvarista prudce zabrzdil, když kolem něj proletěl testrál. Využil situace a spěšně na sebe umístil rouškové zaklínadlo, aby se nenadýchal kouře. Věděl, že má patnáct minut, než kouzlo přestane účinkovat.
"Kate!" zakřičel a začal pálit zaklínadla na velká dřevěná vrata.

Joe se k němu ihned přidal a několik zámků povolilo. Oba muži rychle pracovali bok po boku, když se k nim přidala další síla zevnitř.
"Kate!" "Evo!"

Odpověděl jeden hlas.
"Seve-"

Zbytek slova se ztratil v praskotu trámů podpírajících budovu, ale lektvarista se pouze pustil do bombardování vrat o to silněji. Kate byla naživu, dýchala, to bylo to nejdůležitější. Joe vrhal zaklínadla mnohem zoufaleji.

Přesto se vrata brzy podvolila a oba muži museli ustoupit a zastínit si oči proti štiplavému kouři, jenž se vyvalil ven. Severus přesto zamířil kupředu a otevřel oči, které se ihned zaplnily slzami.

Jakmile zaslechl kašlání, po slepu nahmátnul ruku před sebou a ihned ji odváděl pryč od stodoly. Otevřeli vrata a tím pustili kyslík do budovy, takže pouze oheň ještě víc nasytili. Nebude trvat dlouho a celá budova spadne.

Oba společně klopýtali k jednomu z výběhů, a teprve po cestě si lektvarista všiml, že je Tanner přilepený k jeho ženě a vzlyká. Kate se ho nesnažila utěšit, neboť nemohla nabrat dech a brzy se jí podlomily nohy.

Severus ji zachytil a položil na zem. Útěk ze stodoly byl čistě adrenalinovou reakcí, jinak by se Kate nemohla ani hnout. Tannerova záda společně s Kateinou levou rukou byly ošklivě popálené a nyní dál od ohně Severus cítil pach pálícího se masa.

S co největší opatrností Tannera odtáhnul od Kate, ale chlapec i přesto bolestně naříkal, než upadl do bezvědomí.
"Joe! Postarej se o Tannera, přemísti se k Mungovi!" křiknul za sebe a ihned zkoušel Kate tep.

Mírně se mu ulevilo, když ucítil tlak proti svým prstům, ale úleva rychle přešla. Pravou ruku měla Kate nepochybně zlomenou v zápěstí, pravděpodobně společně s několika prsty.

Její tvář byla umouněná od popela, bledé rty popraskané a menší část krku zdobily také popáleniny. Lektvaristovi se dělalo špatně vzhledem k tomu, že jí dýchací cesty zachránila Tannerova hlavička, kterou se k ní tisknul.

Vytáhnul hůlku a pokusil se pročistit jí plíce, alespoň natolik, aby zvládla přemístění. Poté s mírně třesoucí se rukou použil další kouzlo na její vypouklé bříško. Položil na něj i ruku a z očí mu vyhrklo pár slz, když ucítil pod svou dlaní pohyb.

Jeho pohled se poté přesunul na stále se krvácející ránu na jejím stehně, ale když hůlku zvednul, vyletěla mu z ruky. Zvednul pohled a setkal se s očima Joea. Třímal jeho hůlku a druhou mířil na Kate.
Severus z jeho pohledu pochopil, že mu došlo, že jsou Eva i Juliet mrtvé.

"Joe, poslouchej mě," pokusil se mluvit co nejklidněji. "Je mi líto tvé ztráty, ale můžeme ještě zachránit Tannera, mysli na svého syna. Eva by-"
"Myslíš, že na svou rodinu nemyslím?!" zasyčel na něj Joe a hůlku nesklonil. "A proč myslíš, že je Eva mrtvá?"

Severus se mírně pohnul, ale zarazil se, když se hůlka obrátila na něj.
"Dostali jsme se do tohohle kvůli vám. Nikdy po nás nikdo… Musí zaplatit za to, co se Evě stalo!"
"Joe-"

"Nemůžu jinak," řekl Joe a obrátil hůlku opět na bezvládnou Kate.
"Joe-"
"Jinak to nejde, Severusi!"

"Omlouvám se."
Joe k němu konečně stočil pohled, ale před cvičeným smrtijedem neměl šanci.
"Avada kedavra!"

Zelený paprsek vyletěl z Kateiny hůlky, kterou lektvarista pevně třímal mezi prsty a zasáhnul šokovaného kouzelníka do hrudi. Joe padl k zemi a jeho vlastní hůlka mu proklouzla mezi prsty a odkutálela se.

Severus odtrhnul pohled od jeho těla a otočil se k Tannerovi, který ležel vedle na místě, kam ho položil. Použil na něj další stabilizující kouzla a jedno zlehčující. Poté ho opatrně položil na Kate a oba je zvednul ze země.
Zavřel oči a doufal, že to přemístění přežijí.