Únor 2018

59. Dědictví z popela

25. února 2018 v 20:06 Spoutaní

59. Dědiství z popela

Poppy nesouhlasně vrtěla hlavou a na její tváři se objevil hluboce zamračený výraz. S nespokojeným mlasknutím odložila noviny a přitáhla si k sobě dopisy od nově jmenovaného ministra kouzel. Její zamračení, pokud to bylo možné, se prohloubilo.

Tentokrát si neodpustila několik peprných poznámek pod fousy, když pročítala dokumentaci a vztekle skřípala zuby nad posledními řádky. Albus ještě nebyl pod zemí ani dvacet čtyři hodin a ministerstvo již bez jakékoliv starosti jmenovalo do funkce nového ředitele.

Kterým k pobouření celého profesorského sboru nebyl nikdo jiný než Severus Snape. Poppy zarmouceně kroutila hlavou, když si vzpomněla na muže, jehož považovala za přítele, a o němž netušila, že by byl schopen Albuse zavraždit.

Dobře věděla, že byl smrtijedem a stejně jako všichni ostatní se domnívala, že pracuje pro ředitele jako špeh. V očích se jí zatřpytily slzy, když si uvědomila, že svého potrhlého přítele a nejmocnějšího kouzelníka, jakého kdy potkala, už nikdy neuvidí v jeho otřepaných hábitech a s lišáckým úsměvem na tváři.

Odložila dokumentaci s nařízeními stranou a přešla ke svému kabinetu s lektvary. Hůlkou si přivolala pergamen a odškrtávala položky na jeho seznamu. Tentokrát si přitom nepobrukovala a hrobové ticho v hradu jí nahánělo husí kůži.

Proto sebou překvapeně trhla, když uslyšela, jak se dveře do ošetřovny rozletěly a k jejímu nosu dolehl pach spáleného masa a vibrující silná magie. Pevně chytila svou hůlku, odložila pergamen a neslyšně vykročila ze své kanceláře.

Nad lůžkem v zadní části ošetřovny se skláněla tmavá postava, kterou si nemohla splést s nikým splést. Její prsty se pevně sevřely kolem hůlky, zatímco volnou ruku zaťala v pěst. Nedokázala ze své tváře odstranit obviňující a zlostný výraz.

Vyrazila tedy ke svému nezvanému hostu, poněkud překvapena, když se k ní ihned neotočil, neboť si byla jistá, že jsou její kroky vzhledem k vzteku a tichu v celém hradě slyšet i na pozemcích.

Všechny její zlostné poznámky a bodající otázky jí odumřely na rtech, když uviděla bledou ženu na lůžku před ním.
"Severusi," vydechla ošetřovatelka roztřeseným hlasem a její zaťatá pěst se uvolnila. "Co se-"

"Ztratila hodně krve z rány na stehně. Popáleniny jí sahají k jícnu a mám podezření, že zabraňují její levé plíci v plné funkčnosti," oznámil ji naprosto klinickým hlasem, aniž by přestal mávat hůlkou ve složitých pohybech nad manželčiným tělem.

Poppy sázela na to, že stěží drží veškeré své pocity uvnitř nitrobrany, dokud si nebude jist, že to jeho žena přežije. Nebo dokud nezemře. Ošetřovatelka nasucho polkla a přidala se k jeho kouzlům, byť ji hryzalo svědomí z toho, komu právě pomáhá.

Lektvarista nepoděkoval, a nevypadal že ji bere na vědomí jinak, než jako svou prodlouženou ruku, která mu ulevila od úkonů, které nemohl dělat zaráz. Sklonila tedy pohled k téměř průsvitné pokožce před sebou a tiše se pustila do práce.

Podařilo se jí zachytit zdroj krvácení a obratně ho zastavila, zatímco se Severus věnoval poraněným plicím. Kate s každým chrčivým nádechem zasténala, přestože byla v bezvědomí, a Poppy si nechtěla ani představit, jak velkou bolest musí cítit.

Přesto jí nemohli dát žádné lektvary na její utišení. Ošetřovatelčin pohled automaticky zaběhnul k těhotenskému bříšku její pacientky. Jasně viděla, že se lektvarista nevěnuje jejich nenarozenému dítěti, jelikož jeho žena stále nebyla stabilizovaná.

Otázkou ovšem bylo, zda se ji snažil udržet při životě, aby mohl zachránit svou dceru nebo svému dítěti nevěnoval žádnou pozornost v nutkavé potřebě zachránit ženu, která by mu stále mohla dát dědice, pokud by nastaly komplikace a případný potrat.

Poppy se již chtěla drze otázat, protože se její zloba ke kolegovi opět navrátila, ovšem bolestné zakňučení z lůžka za lektvaristou ji zcela ochromilo. Kouzlo, které měla na jazyku zmizelo, a její hůlka klesla.

Vrhla pohled na Severuse, jenž sebou trhnul a svůj pohled zabodl do ošetřovatelčina, nicméně nepolevil ve svých kouzlech. Poppy se otřásla nad nedostatkem emocí v lektvaristových tmavých duhovkách.

"Zkontroluj ho."
Nebyla to žádost nebo prosba. Ale ani rozkaz. Pouze vyslovil to, co se jí zračilo v očích, kterýma těkala k lůžku za ním.

Poppy automaticky pozvedla hůlku a její nedůvěřivost se navrátila v plné síle. Přestože na něj namířila hůlku, se lektvarista obrátil zpět ke své ženě a nepolevil ve svých léčivých zaklínadlech.

Ošetřovatelka se nicméně s obezřetností přesunula k druhému lůžku a její dech se opět zadrhl. Ani ne čtvrt postele zabíralo tělíčko malého chlapce s ošklivými popáleninami. Okamžitě pozvedla svou hůlku a mumlala jedno stabilizující kouzlo za druhým, ale přesto doslova cítila, jak jí život dítěte utíká mezi prsty.
Byla u něj pozdě. Příliš pozdě.

Nedovolila slzám, které se jí nahrnuly do očí, aby ovlivnily její úsudek i práci, ale bylo najednou velmi těžké se soustředit. Byla zvyklá na to, že jsou její pacienti děti - ovšem těm již bylo jedenáct let, když nastoupili do Bradavic a podobali se více puberťákům, než dětem.

"Přežije?"
Trhla sebou, když ji z práce vytrhl tlumený hlas za jejími zády.
"Nevím," odsekla roztržitě a rukou zadržela krev, která pomalu stékala z chlapcova krku. "Příliš krvácí."

Otřásla se, když se magie kolem nich zavlnila a rozvibrovala. Koutkem oka viděla, jak se k ní obrátil a očima přejel po zkroucené postavě. Jeho drsný hlas ji vylekal.
"Půjde to zastavit?"
"Ne tak rychle."

"Kate zkolabovala plíce, srdce už tak pracuje za dva a její magické jádro je příliš vyčerpané. Potřebuju tvou pomoc okamžitě."

Sklonila hůlku a vzduch se rozvibroval i její magií, když se k němu zlostně obrátila. Bez ohledu na to, jak mocným kouzelníkem byl, toto byla její ošetřovna a za své pacienty se hodlala bít do krve.
"A to mám toho chlapce nechat umřít?! Krvácí, má těžké popáleniny a jeho magické jádro je téměř nehmatatelné."

"Dokážeš ho stabilizovat?"
"Ne dostatečně, aby-"
"Udělej to."

Znovu se od ní odvrátil a pozvedl hůlku. Poppy ho ovšem pevně chytila za loket a obrátila k sobě.
"Nemůžu jim pomoci oběma."

Leknutím málem odstoupila, když se v jeho očích znenadání objevila syrová bolest. Stejně tak rychle zmizela, než ji dokázala plně pochopit, když se mu bezmocí a vztekem stáhla čelist. Poté promluvil.
"... zachraň ji."

V jeho pohledu nebylo pochyb o tom, že ji k tomu třeba i donutí, pokud nebude spolupracovat. Poppy odvrátila pohled od něj i od chlapce, jehož bolestně vzlykání pomalu nabíralo hlasitosti. Milostné bezvědomí ho zřejmě opustilo.

Ošetřovatelka se snažila co nejlépe vypustit chlapcův hlas a přešla na druhou stranu lůžka, kde se ihned dala do práce. Lektvarista se k ní mlčky přidal. Jejich šeptaná zaklínadla protínalo trýznivé vzlykání.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Poppy si nebyla jistá, jak zvládla těch deset minut stát u lůžka a zachraňovat život ženě, jenž napáchala ohavné zločiny, stejně jako její manžel, zatímco sotva metr od ní umíralo dítě, které se rozhodla v prospěch smrtijedky jeho osudu.

Ulevilo se jí, když se Katein stav stabilizoval, a zatímco lektvarista se sesunul vedle lůžka se rty přitisknutými k čelu své ženy a jednou její rukou pevně ve své, zamířila k druhému pacientovi.

Ruce se jí nepatrně třásly, protože si byla téměř jistá, že jedinou věc, kterou udělá, bude prohlášení doby úmrtí. Chlapcovo sténání během jejich stabilizování Kate totiž pomalu sláblo, až nakonec zcela utichlo.

Ošetřovatelka jemně položila dva prsty na chlapcovo hrdlo a několik okamžiků hypnotizovala nehybný hrudník dítěte. Poté ruku sklonila, ale než tak učinila, pohladila chlapcovy začouzené vlásky.

Neslyšně hůlkou poklepala k bočnici postele, jež se vysunula, provedla rychlý sken a zapsala data a údaje, než se tiše zaklapla. Poppy se donutila k hlubokému nádechu, než se obrátila a přešla ke Kate.

Provedla základní diagnostická kouzla a poté se zaměřila na bující život uvnitř vzdouvajícího se bříška. Nepochybovala, že je dítě stále naživu, když viděla i skrz tenkou látku pohyby a cítila magickou auru, vyzařující okolo lůna.
Podívala se na lektvaristu, jenž ji hypnotizoval pohledem a sklonila hůlku.

"Dítě je zcela v pořádku," oznámila ploše. "Nicméně tvá žena je v magickém kómatu, který již jednou absolvovala. Není to dobré ani pro ni, ani pro dítě. Měl bys zvážit možnost císařského řezu, pokud se její stav rapidně nezlepší."
"Děkuji."

Přikývla a obrátil se k odchodu.
"Poppy...," zarazil ji, ale když se obrátila, nedokázal větu dokončit.
"Pokud je to vše…"

Na jeho přikývnutí se jí zlostně blýsklo v očích.
"Pak si vezmi lektvary pro svou ženu a vypadni z mé ošetřovny."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Lektvarista zcela nehlučně přistál za hranicí ochranného zaklínadla a vyrazil po opravené cestě ke vchodovým dveřím. Snažil se ženu ve svém náručí držet ve stejné poloze, ale každý krok u ní přes jeho snahu vyvolal tichý sten bolesti.

S pevně zatnutými zuby překonal pomalou chůzí jindy směšnou vzdálenost k jejich domu a neverbálně odemknul. Ve chvíli, kdy přešel práh, se z místnosti naproti vyřítil Draco s hůlkou napřaženou a odhodlaným výrazem ve tváři.

Stačil mu jediný pohled na svého kmotra a hůlku okamžitě sklonil. S bledým výrazem mu vyšel naproti a lektvarista počkal, než k nim přišel.
"Draco, potřebuji tvou pomoc," oznámil svému svěřenci vážně a počkal, dokud mladík nepřikývne. "Na svých zádech mám připevněn černý pytel, je v něm tělo."

Zmijozelovy oči se rozšířily a zbledl víc, pokud to bylo možné. V Severusových očích se objevil přísný lesk.
"Věř, že se tě pokouším ochránit, jak jen to jde, ale jestli chceš i nadále zůstat mezi živými, musíš mi teď pomoci. Rozumíš tomu?" pokračoval vážně a do jeho hlasu se vloudil obvyklý ostrý tón, který používal při výuce, aby si získal pozornost žáků.

"Ano," přikývnul tiše, ale přesto jasným hlasem zmijozel.
"Dobře. Vezmi ten pytel a odnes ho…," lektvaristovy oči rychle zatěkaly po místnostech, a poté přidušeným hlasem pokračoval, "…do kuchyně. Pak jdi do laboratoře a vezmi všechny lektvary označené červenými štítky a přines je do hlavní ložnice."

Draco přikývnul a protáhnul se kolem Severuse, aby dosáhl na vak připevněný kouzlem na jeho zádech. Když ho mladík sňal, lektvarista stále cítil jeho mrtvou váhu a věděl, že jde o další jméno, které přibude k seznamu nevinných, kteří zemřeli jeho rukou.

Když mladý zmijozel vyrazil do kuchyně, Severus se co nejopatrněji vydal s Kate, jež byla opět v hlubokém bezvědomí, po schodišti do ložnice. Tam ji položil na postel a podepřel jí horní část těla polštářem.

Nedokázal se ubránit a položil svou ruku na její bříško. Naproti jeho dlani se objevil mírný tlak, jež se o pár vteřin později změnil v razantní kopnutí. Přestože se cítil mírně bezradně, koutky úst se mu mírně zvedly.

Za okamžik se ozvaly tiché kroky mířící po schodech nahoru a Severus svou mírně se třesoucí ruku odtáhl. Ihned se ponořil do své nitrobrany, protože si teď nemohl dovolit před Dracem jakkoliv zaváhat.

Přestože byl jeho kmotřenec již legálně dospělý věkem, svým duchem byl stále dítě a závisel na lektvaristovi, jenž ho společně s Kate vytrhl z jeho života. Teď za něj byl zodpovědný, ať se mu to líbilo či nikoliv.

Zmijozel otevřel dveře ve chvíli, kdy se Severus opět postavil za ochranu své mysli. Draco položil všechny lektvary na noční stolek a podával ty, o něž si Severus požádal, zatímco se znovu pustil do mumlaných zaklínadel.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Když skončil se všemi lektvary i zaklínadly, na něž si vzpomněl, cítil se Severus stejně vyčerpaně, jako vypadal jeho mladší společník. Ten se úlevně posadil na židli vedle postele a masíroval si spánky.

Lektvarista se snažil vykonávat veškerou práci sám, ale jeho kmotřenec si všimnul slabého třesu v jeho rukou i občasného opravování zaklínadel, a tak nabídl sdílení svého magického jádra. To se na něm samozřejmě podepsalo.

"Až opadne nevolnost, zajdi si znovu do laboratoře pro lektvar na obnovení magie. První police po levé straně," řekl mu Severus a také se usadil po druhém boku Kate.

Její pokožka konečně získávala nějaký odstín a její dýchání se viditelně zlepšilo. Přesto se její magické jádro slabě a unaveně třepetalo, jak se snažilo pracovat nejen pro ni, ale i pro jejich dceru, kterou nosila pod srdcem.

Severus se natáhl po manželčině ruce, když se mu na předloktí rozpálilo Znamení zla. Strhnul svou ruku okamžitě zpět a zasyčel. Draco sebou bezděky trhl, když se i jeho levé předloktí rozpálilo. Jeho oči se komicky rozšířily a Severus ihned promluvil.

"Zůstaneš tady. Neodpovíš na jeho volání. Tady tě nikdo nebude hledat, nevedou k tobě žádné stopy."
"Zabije mě," zašeptal s hrůzou jeho kmotřenec.

"Nenajde tě, Draco," připomenul mu důrazně a zvednul se, aby našel plášť a masku. "Pokud by ses objevil na setkání s jakoukoliv výmluvou, tak tě zabije. Nesmíš se tam vrátit, budeš se muset skrývat - jen tak přežiješ."
"Mám se po zbytek života ohlížet přes rameno?" vyhrkl stísněným hlasem.

"Jen tak dlouho, jak to bude nutné-"
"Nikdy jsem se s vámi neměl přemístit. Měl jsem se vrátit k matce-," vyskočil ze židle a mírně se zakymácel nad tím rychlým pohybem.

"Na to je teď pozdě," štěkl na něj Severus, až sebou mladík trhl. Lektvarista věděl, že se musí rychle přemístit, ale potřeboval zmijozela uklidnit, než odejde. "Draco, vinit nás dva můžeš později, ale teď se musím dostavit na setkání a udržet vás dva v bezpečí. Ale zatímco budu pryč, ty musíš zůstat s Kate a dohlédnout na to, aby byla stabilizovaná, než se vrátím, jasné?"

Přikročil ke svému kmotřenci a chytil ho za ramena. Pevně je stiskl, až se na něj chlapec s hrůzou rozšířenýma očima podíval.
"Draco, spoléhám na tebe!"

Zmijozel přikývnul a stočil svůj pohled k ženě na lůžku. Zhluboka se nadechl a když znovu vzhlédl do lektvaristových tmavých očích, vypadal o něco klidněji. Severus na něj úlevně kývnul a rychlým krokem vyrazil ze dveří.

Nedokázal se na ni ohlédnout a soustředil se jen na to, aby kladl jednu nohu před druhou, zatímco mu v hlavě myšlenky a vzpomínky běhaly jako o závod. Musel vymyslet skvělé krytí, aby neprozradil jak Kate, tak Draca.

Zarazil se u vchodu do kuchyně, kam mimoděk zalétl pohledem k černému vaku na lince. Nenávist k sobě samému ho pálila ve všech buňkách v těle. Pohlédl za sebe na schodiště, ale jeho zaváhání přerušilo další ostré pálení v předloktí.
Zatnul zuby, poslepu sebral vak z linky a přetáhl si masku přes obličej.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Severus hladce přistál na travnatém povrchu a periferně si prohlédl své okolí. Nikde neviděl žádný dům, pouze holou pláň ohraničenou lesem. Nejednalo se tedy o žádné obvyklé zasedání, kdy Temný pán usazený v čele stolu promlouval k nehybným poddaným.

Lektvaristovi se mírně zrychlil tep, když zaregistroval pouze hrstku smrtijedů, kteří byli jak z užšího, tak širšího kruhu Voldemortových přísežníků. Postávali v neuspořádaných skupinkách kolem svého mistra, jenž ledabyle pozoroval Severuse od momentu, kdy se přemístil.

Ten se zastavil pár metrů od něj a poklekl. Vak v jeho pravé ruce ho tížil s každou vteřinou víc.
"Severusi," zasyčel nicneříkajícím tónem Voldemort. "Povstaň."
"Pane," pokývnul mu lektvarista a postavil se.

Uviděl u Voldemortových nohou jak Nagini, tak Šedohřbeta, jemuž očividně nevadilo, že s ním bylo zacházeno jako s domácím mazlíčkem. Vlkodlak na něj zavrčel, když si povšiml jeho pohledu a dále se věnoval trhání kusu masa, stejně jako jeho hadí společnice.

Lektvarista zvedl pohled do rudých očí Temného pána a nechal ho vstoupit do své mysli, jakmile ucítil jeho blízkost. Nenabízel mu své vymyšlené vzpomínky, ale čekal, až si je sám Voldemort vybere.

Ostře vydechl, když z jeho mysli Temný pán bezohledně vystoupil. Prudce zamrkal, aby ho přešla bolest hlavy a nedal najevo svou úlevu, když viděl potěšenou tvář před sebou.

"Těší mě, že jsi situaci se Sebastianem vyřešil sám. Ušetřil jsi mi zbytečnou práci," prohodil lakonicky Voldemort a pohladil svého hada po hlavě. "Jak je tvé ženě?"
"Dokázal jsem ji stabilizovat."

"A dítě?"
Dychtivost ve Voldemortově tváři ho téměř donutila otřást se. Přiměl se k nevzrušené odpovědi.
"Naprosto v pořádku, můj pane."

Nechal na své tváři spočinou jeden ze svých samolibých úšklebků, jako by měl od chvíle, co se přemístil na farmu, celou situaci pod kontrolou. Voldemort na něj potěšeně kývnul a otočil se k Malfoyovým, kteří s hlavami skloněnými postávali opodál.

Vedle nich stála Bellatrix, jež, jak Severus zjistil, když pohlédl jejím směrem, ho propalovala rozzuřeným pohledem. Nevzrušeně pozvedl obočí a rozvázal černý vak, který hodil Šedohřbetovi.

"Nabídka příměří za naše… nesrovnalosti v minulosti," protáhnul znuděným tónem, zatímco své znechucení nad sebou samým skryl za branami své nitrobrany.

Vlkodlak zavětřil ve vzduchu, načež se s vyceněnými tesáky vrhl na vak před sebou. Nedbal na otevřený otvor a roztrhl jej vedví. Lektvarista byl rád, že se ani nestihnul na obsah podívat, když se do něj Šedohřbet pustil jako bestie vyhladovělá k smrti.
Odvrátil se od zvířete na zemi a s kamenným výrazem se donutil soustředit na zbytek Setkání.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Severus znaveně klopýtnul, když se přemístil za hranice ochranného kouzla v Tkalcovské ulici. Několikrát se zhluboka nadechl, než pomalým tempem znovu vykročil. Únava se mu rozlévala v každé buňce jeho těla, ale přesto nepřestával bedlivě pročesávat své okolí.

Než zajistil vchodové dveře všemi výstražnými zaklínadly, na něž se jeho znavená mysl rozpomněla, překontroloval hranice ochranného kouzla a raději zvýšil jejich pevnost, byť se jeho magické jádro varovně chvělo vysílením.

Rozhodl se také zcela zablokovat letaxový přístup, dokud se nezotaví natolik, aby byl připraven čelit případnému útoku. Jak se však zdálo, byl Voldemort nyní nadmíru spokojený s vývojem situace, byť se díval na Malfoyovi skrz prsty a nedovolil jim ani na okamžik vydechnout a polevit ve hledání jejich syna.

Severus se s tou myšlenkou napřímil a vydal se po schodech do hlavní ložnice, kde se uklidnil, když uviděl Draca, který spal zkroucený v křesle vedle postele. Svou hůlku měl položenou v záhybu svého rukávu, jak si lektvarista s mírnou hrdostí povšimnul.

Pokud by na něj ovšem skutečně zaútočil nějaký kouzelník, pokusil by se nejprve získat hůlku a Severus nevěřil, že by měl mladý zmijozel tak zostřené reflexy, že by ji dokázal zachytit, než by bylo pozdě.

Lektvarista zastrčil svou vlastní hůlku a přešel ke kabinetu, z něhož vytáhnul světle šedou deku, jež přehodil přes mladíkovu spící postavu. Ten se zavrtěl, ze spánku si povzdechl, ale neprocitnul. Na to byl příliš vyčerpaný.

Severus se obrátil a tiše přešel místnost na druhou stranu lůžka. Periferně přitom vyhlédl z okna a zašilhal směrem k pouliční lampě, kde k jeho úlevě naštěstí nikoho nezahlédl. Uvolněně si oddechl a lehnul si na přikrývku, pod níž ležela Kate.

Ihned chytil její ruku, kterou měla položenou vedle těla a změřil jí tep. Pomalu klidnil svůj dech s jemným pulsováním, které cítil pod ukazovákem a nepřítomně hladil palcem její příjemně teplou pokožku.

Zavřel oči a nestihnul si ani naposledy vyčistit mysl, než upadl do hlubokého spánku, který se téměř podobal bezvědomí.