60. Klid před bouří

11. března 2018 v 21:29

60. Klid před bouří

Ze spánku ho vytrhlo ostré zachraptění. Ihned se posadil a otevřel oči. Kate pevně svírala jeho ruku a z jejího hrdla vycházelo mučivé chrčení.

"Draco!" štěkl na svého synovce, jenž sebou v křesle, v němž předchozího večera usnul, bezděky trhl a stěží zachytil hůlku, která mu vyklouzla z rukávu.

Jeho rozšířené oči se panicky rozhlédly po místnosti, než si uvědomil, kde je a zaměřil se na svého profesora.
"V laboratoři mám několik tišících léků. Jsou na vrchní polici úplně vzadu. Vezmi jen ty nejsilnější. A pospěš si," přikázal mu ostře Severus, jehož pozornost se poté obrátila k ženě na lůžku.

Kate mezi sevřenými rty pronikaly ostré nádechy, když se i přes bolest nutila přijímat kyslík. Na spodním rtu se jí objevila kapka krve, když se její zuby probořily měkkou tkání. Lektvarista se k ní natáhnul a palcem krev setřel, a aniž by si to uvědomoval, chytil její tvář do dlaně.

Pevně stiskla jeho levou ruku, jíž stále svírala v drtivém stisku a s námahou otevřela oči. V těch se zrcadlila hrubě potlačovaná bolest, a když se jejich oči setkaly, probleskla v nich neskrývaná panika.

Její volná ruka se ihned přemístila na těhotenské bříško a celá tvář se jí zkřivila bolestí, když se napjala popálená kůže na její hrudi, krku a rameni. Propustila svůj ret ze svých zubů, sykla a zachraptěla.

"Dítě…?"
"Je v pořádku," ujistil ji okamžitě a v jeho očích se zrcadlila něha při představě jejich dcery.

Kate úlevně vydechla a přestala křečovitě svírat jeho ruku. Pohladila jemně své bříško, nyní zcela lhostejná k bolesti, ktrou jí ten pohyb jistě způsoboval, a rty jí cukly v náznaku úsměvu, když se jí dostala odpověď v podobě malého kopance proti její dlani. Znovu oči otevřela a natáhla se směrem k Severusovi, ale její ruka brzy poklesla a tvář se jí opět zaplnila bolestí.

Lektvarista naštěstí pochopil její záměr a co nejopatrněji položil svou ruku na její. Kate se tentokrát opravdu unaveně pousmála, odtáhla svou ruku a posunula ji k místu, kde cítila pohyb. Severus přivřel oči a děkoval Merlinovi, když se jejich dcera opět protáhla v matčině lůně a zatlačila na jeho dlaň.

Za okamžik se na schodišti ozvaly spěšné kroky a Severus otevřel oči ve chvíli, kdy Draco co nejtišeji proklouznul dveřmi. Na vteřinu se zarazil, když se do něj zabodly Kateiny oči, ale poté ihned přešel k Severusovi a podal mu dvě lahvičky s lektvary.

Kate se očekávaně zašklebila, ale odevzdaně přivřela oči. Pomalu se pokusila zvednout, ale byla stále ještě příliš slabá a unavená, než aby to zvládla bez pomoci. Severus ji jemně podepřel a jediným pohledem přiměl svého kmotřence, aby zaujal místo po jejím druhém boku a pomohl mu.

Co nejopatrněji ji zvedli do sedu a Kate trhaně vydechla, když se opřela o pelest. Její oči byly zavřené a na čele se jí perlily kapičky potu. Levou rukou svírala Severuse a pravou Draca, který očividně netušil, co si má počít.

Severus se donutil neušklíbnout a místo toho se natáhl pro první lektvar, který od něj Kate přijala nepopálenou rukou. Lektvarista se tak již mohl narovnat, zatímco Draco byl stále v pevném sevření.

Kate poslušně vypila i druhý lektvar, po němž se její tvář konečně uvolnila od napětí. Pustila Dracovu ruku, a ten si ji okamžitě přitáhl k sobě, aby si ji promasíroval. Poté se s mírně zakaleným výrazem zadívala na Severuse.
"Kde jsou?"

Lektvarista stihnul svou tvář uzavřít, než se na ní mohla objevit jakákoliv emoce. Obrátil se ke kmotřenci.
"Draco, nechal bys nás na chvíli o samotě?"

Přestože to měla být prosba, vyzněla spíše jako poloviční rozkaz a mladý zmijozel bez otálení vystřelil z místnosti a zavřel za sebou dveře, na něž Severus ihned po chlapcově odchodu uvalil protiodposlechová kouzla.

Teprve poté se donutil čelit Kate. Posadil se na postel a pohlédl jí do očí. Netušil, jak by měl celou záležitost zformulovat do slov, ale když si všimnul jejího výrazu, věděl, že to nebude nutné. To, že vykázal Draca z místnosti a ihned ji neinformoval, jí řeklo vše, co potřebovala.

Vzala jeho ruku opatrně do své a trhaně vydechla. Bylo na ní vidět, že se snaží udržet své emoce.
"Nikdy nás neměli potkat," zašeptala s očima plnýma slz.
Severus stisknul její ruku ve své a neodpověděl. Souhlasil s ní. Věděl, že si jeho ticho vyloží správně.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Trvalo téměř dva týdny, než se Kate dokázala zotavit natolik, aby jí Severus dovolil opustit lůžko. Přestože byla natolik tvrdohlavá stavět se co nejdříve na nohy, neodmítla manželovu a Dracovu - o něco zdráhavější - pomoc.

Její nohy se stále mírně třásly vyčerpáním, které její tělo ještě nestihlo plně vyléčit. Aniž by jí to Severus nařídil, sama se vyhýbala používání magie, a tak se její běžný den protáhnul v momentech, které dříve zvládala mávnutím ruky.

Zatímco po fyzické stránce se s každým dnem blížila ke svému dřívějšímu já, její mysl se za nitrobranou mučivě trápila. Nedokázala se Severusem promluvit o tom, co se stalo - a obzvlášť o tom, co udělala, než se na farmě s Joem objevili.

Cítila tak neuvěřitelné výčitky, jaké nezažila od chvíle, kdy se pro ni její matka obětovala. Přesto kontrolovala svůj výraz, kdykoliv se svým mužem promluvila. Jeho svědomí na tom bylo daleko hůř, a to moc dobře věděla.

Mladému Malfoyovi naopak neustálý odstup vyhovoval, a v momentě, kdy se Kate dokázala bez jejich pomoci procházet po bytě a kouzlit, zdržoval se v pokoji pro hosty, kde přebývala Kate v prvních týdnech, když se k manželovi nastěhovala.

Viděla, že to lektvaristovi dělá starost, protože se s kmotřencem pokoušel každý večer, když se vrátil domů, promluvit. Přestala se ho ptát na to, jak pokročil, když jednoho večera do ložnice přišel s tak rozzuřeným výrazem, jaký u něj dlouho neviděla.

Z jeho úsečných odpovědí ovšem vytušila, že mu Draco dává celou situaci za vinu, a tak jen přestala s otázkami a položila mu nohy na klín, když se k ní přidal na lůžko. Netečně na ni mrknul, ale neodstrčil ji.

Další ráno u snídaně panovala napjatá atmosféra, když se Kate namáhavě odkolébala po schodech do přízemí. U jídelního stolu byl pouze Severus, jenž se zamračeným výrazem, který se mu držel na tváři posledních pár týdnů, upíjel svou černou kávu.

"Dobré ráno," pozdravila ho Kate neutrálním hlasem a s mírnou ospalostí si protřela oči.
Koutkem oka viděla, jak na ni kývnul, než se vrátil ke své kávě a dokumentům. Považovala to za úspěch a raději se vydala do kuchyně, kde připravila pár toustů a odnesla je do jídelny. Položila talíř před Severuse a posadila se s vlastní porcí vedle něj.

Třetí talíř nevytahovala a neptala se, zda se k nim Draco připojí.
"Vrátím se až v noci. Potřebuji se zastavit na Obrtlé," oznámil jí s pohledem stále zabořeným v listinách. Jídlo na stole nebral na vědomí.

"Nechám ti večeři v troubě," odpověděla automaticky a poté opatrně pokračovala. "Jak to vypadá ve škole?"
Jeho zamračení se prohloubilo a Kate litovala, že se vůbec zeptala. Po dlouhé době, kdy už se smířila dusivým tichem, přeci jen odpověděl.

"Vypadá to, že se upustilo od stávky. Záleží jim na dobru dětí," nepěkně se ušklíbl a pokračoval, "Takže stáhli i své výpovědi a rozhodli se začít s pasivní agresivitou. Podkopávají každý návrh, co podám, ignorují má doporučení a vetují každou změnu, jenž mi nutí ministerstvo."

Trpkost v jeho hlase zastírala žal, který se mu mihl v očích. Moc dobře věděla, že se mu vývoj situace na hradě nelíbí o nic víc, než jeho kolegům. Po fiasku na Astronomické věži se na něj navíc dívali s odporem v očích a zlostí v srdci.

Kate si byla jistá, že pokud dojde na válku, než se všichni na straně světla dozví pravdu o té noci a Brumbálově plánu, jímž Severuse dotlačil k vyslovení Avady, stane se z jejího muže chodící terč. Soucitně se na něj usmála a bez rozmyšlení ho chytila za ruku. Ostře se nadechl a odtáhl se. Snažila se necítit dotčeně nad tou reakcí.

"Musím vyrazit," řekl, aniž by na ni pohlédl a obléknul se do kabátu. Z jedné kapsy pak vytáhl dvě obálky a podal jí je.
Kate je automaticky převzala a podívala se na odesílatele. Gringottova banka a jeden od notáře jejího otce. Donutila se pergameny neroztrhat na tisíc kousíčků a její magie se podrážděně rozvířila.

"Díky," vydechla upjatě a nezvedla pohled od obálek, které položila na stůl vedle své vychladlé snídaně. Žaludek se jí sevřel a na jídlo už neměla pomyšlení.
"Kdyby se Draco odhodlal vylézt z pokoje, vzkaž mu prosím, že s ním zítra ráno chci mluvit. A že se neptám," řekl mrazivým tónem dostatečně hlasitě na to, aby jej chlapec slyšel v patře i přes zavřené dveře.

"Buď opatrný," požádala ho jen Kate s mírným přikývnutím a vzhlédla.
Na okamžik se jí podíval do očí, než kývnul a vyrazil pryč ze dveří.

Jen co se za ním zacvakly dveře, se Kate otočila zpět k pergamenům, které nevinně vyhlížely na desce stolu. Na okamžik váhala, který z nich bude obsahovat menší zlo, než si přitáhla ten od notáře a roztrhla obálku.

Zběžně očima přeletěla plané řeči plné neupřímné soustrasti od notářské firmy a právních parametrů, než se dopracovala ke konci. Vařila se jí krev, když četla, že její otec dědicem stanovil mužského nástupce své linie a do chvíle, než se takový objeví, stal se dědicem manžel jeho dcery.

Kate bylo upřímně jedno, že se v dokumentu objevuje jméno jejího muže. Nezáleželo jí na tom, že je znatelný majetek v dobrých rukou a že ji Severus nejspíš jmenuje správkyní všech otcových nemovitostí i financí, jakmile se dozví obsah dědictví.

Ne, byla vzteky bez sebe, že i mrtvý jí ten hajzl nepřestane vrážet kudlu do zad. Prakticky vyškrtnul ji i její matku z jejich rodiny. Tuto pojistnou závěť totiž nechal vystavit, když dosáhla plnoletosti.
Než se vdala. Než jí umřela matka.

Očividně pro něj ani jedna nikdy nic neznamenaly. Pouze prostředek k prestiži, financím a dobrému jménu v jeho špinavých kšeftech.

Obrátila se zlobně ke zbytku závěti a rozzuřeně tiskla zuby k sobě, když dočetla. Jejich rodinná firma patřila z padesáti procentům dědici Sebastiana Morgana, tedy Severusovi, a z dalších padesáti procent členům rady firmy.

I když jí Severus legálně vrátí to, o co ji otec připravil, stejně ji budou držet v šachu její spolumajitelé a nikdy nebude mít volnou ruku v rozhodování důležitých věcí. Vztekle zavrčela a odstrčila úřední listiny od sebe.

Promnula si spánky a v duchu zvažovala, zda má vůbec otevírat druhou obálku od Gringottových. Nakonec se po ní natáhla poté, co se důkladně napila svého bylinkového čaje, o němž jí Eva poučovala, že v sobě nese náramně uklidňující účinky.

Po této myšlence se jí sevřelo srdce v hrudi a cítila, jak jí do očí stouply slzy. Zavřela oči s obálkou v ruce a druhou pohladila své těhotenské bříško, v němž se její malá dcera zrovna probouzela a rozverně ji kopala.

O něco klidněji tedy roztrhla i druhou obálku a pročetla dokumenty. Málem jí spadla brada, když si prohlédla peníze převedené do společného trezoru manželů Snapeových.

Paní Lesterová odkázala veškerý majetek a finance jí. Nebylo to mnoho, přesto Kate toto gesto dojalo. Především proto, že věděla, jak dlouho byla Anabelle po smrti a její tělo znectěno Sebastianem Morganem, než se ta zpráva dostala Gringottovým.

Další peníze byly připsány Severusovi, jako dědici Sebastiana Morgana, včetně všech nemovitostí, mezi nimiž byla místa, o nichž ani Kate nevěděla, že je její otec vlastnil. Z konečné částky se Kate zamotala hlava.

Odložila i tento dokument a vzala hrníček s čajem do obou rukou. Opřela se do židle a namáhavě vydechla. Lépe už ten den začít nemohl.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Kate nijak nepřekvapilo, když Draco těsně po poledni lenivě nakráčel do zrenovované kuchyňky. Na snídani se neukázal, ani když Severus odešel a Kate moc dobře věděla, že jídlo jinde než v kuchyni nenajde.

Zvedla k němu pohled od omáčky, kterou se soustředěným výrazem míchala, když si odkašlal, aby upozornil na svou přítomnost. Samozřejmě ho slyšela, když scházel ze schodů, neboť se nijak neobtěžoval kráčet tiše. Nicméně ho odmítla brát na vědomí, pokud nepřestane se svým dětinským trucováním.

"Severus ti vzkazuje, abys počítal s tím, že si zítra ráno promluvíte," oznámila mu lhostejným hlasem a dále se věnovala vaření, aniž by na něj znovu pohlédla. "To znamená přijít do kuchyně kolem sedmé ráno. Jsem si jistá, že jsou v pokoji pro hosty nástěnné hodiny. A pevně věřím, že není třeba ti vysvětlovat, jak nastavit budík."

Dalo jí velkou práci udržet neutrální výraz a nezačít se na něj vítězoslavně šklebit. Musela si připomínat, že se má chovat dospěle, jak ji Severus již několikrát s otrávením žádal. Jako by malá četla její myšlenky a protáhla se.

"Vzhledem k tomu, že se své snídaně dnes ani nedotknul, měl bych přijít dříve, než vy, abych se také vyhnul nějaké otravě," protáhl, avšak na rozdíl od Kate svůj posměšný tón nijak neskrýval.

Kate se mírně zamračila. Takže je opravdu ráno poslouchal a zdá se, že i pozoroval. Se sladkým úsměvem se k němu obrátila.
"To jistě můžeš. Bohužel tu nemáme žádné domácí skřítky, co by ti otevřeli ledničku a podali talíř, takže se obávám, že tvá mise za snídaní bude neúspěšná."

Jedinou známkou toho, že se ho její poznámka dotkla, bylo rozšířené chřípí, když se nadechl. Jejich oči do sebe byly zabodnuté a jakýkoliv mír, jenž mezi nimi vládl v době, kdy byla Kate zraněná, byl pryč.

Kate si se znechucením uvědomovala, jak neskutečně se podobá svému otci, když se tváří tak arogantně. S posledním jízlivým pousmáním se obrátila zpět k hrnci s omáčkou, jenž odstavila na dřevěné prkýnko na lince.
"Jste si jistá, že by nebylo moudřejší přivolat někoho, kdo opravdu dokáže připravit jídlo, které bude opravdu poživatelné?"

Obrátila se k němu s plameny v očích a nepříjemným úsměvem. Neochvějně jí to oplácel.
"Pokud je to tvé přání, můžeš klidně dál hladovět," prohlásila a hůlkou začala přenášet jídlo v hrncích ke stolu.

Jakmile vše bezpečně uložila na své místo, znovu se otočila k mladému zmijozelovi, jenž se tvářil, jako by ho celá situace nesmírně nudila.

"Mně je opravdu upřímně jedno, jestli se najíš nebo ne, Draco," zavrněla s přehnaně afektovaným hlasem, jemuž se mladík zamračil. "Ovšem veškeré místnosti, včetně spíže, jsou zabezpečeny kouzly, kterými bez svolení majitelů - jimiž jsem já a Severus - neprojdeš. Takže buď sklapni a pojď se najíst nebo se zase vrať do pokoje a přemýšlej o svém chování."

Tentokrát na ni opravdu zlostně zavrčel, zatímco vešla do jídelny a posadila se. S klidem si na talíř nabrala jídlo a pustila se do něj.
Za pár minut se po její pravici odsunula židle a Draco se posadil. Beze slova mu podala talíř a oba se úspěšně ignorovali po zbytek oběda.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Lektvaristův den se nezlepšil ani o kousek, když se přemístil na Bradavický hrad, aby čelil svým kolegům. Byl dokonce tak zabraný do svých myšlenek, že místo do ředitelny automaticky zamířil do sklepení, dokud se k němu neslyšně nepřipojil Černý Baron a neupozornil nynějšího ředitele na jeho omyl.

Severus rozmrzele poděkoval duchovi a vrhal nepříjemné pohledy na portréty, které jeho cestu sledovaly. Než se konečně dostal na místo, kde měl trávit většinu nového školního roku, jeho nálada byla pod bodem mrazu.

Dokonce ani Albusův portrét na zdi se ho nesnažil konfrontovat, jakmile se rozladěně posadil za ředitelský stůl. Chvíli jen zaraženě hleděl před sebe a celé jeho tělo se kroutilo pocitem nesprávnosti v tom, kde seděl.

Po kom na tom místě usedl. Jak si to místo zasloužil.
Smrtijed. Zrádce. Vrah.

Pevně stisknul zuby a převzal zprávu od ministerské sovy, jež hodnou chvíli přešlapovala se zmenšenými pergameny na nožce po jeho stole. Jakmile byla uvolněna svého závaží, bez zaváhání se obrátila a vyletěla otevřeným oknem ven. Stejně netečná ke svému okolí a slepě následující pokyny, jako celé ministerstvo.

Severusův pohled bezděky zaběhl k místu, kde měl své bidýlko a klec Fawkes. Od jeho poslední písně, kterou zatrylkoval na Brumbálově pohřbu ho nikdo neviděl. O celém incidentu se dozvěděl až od domácího skřítka, kterého přichytil, jak odnáší fénixovo obydlí.

Domácí skřítek při pohledu na nového ředitele padl na kolena a prosil o milost, zatímco přísahal, že si skřípne prsty do trouby. Lektvarista počkal, než se uklidní a pouze ho požádal o vysvětlení.

Skřítek z toho dotazu byl dvakrát tak rozhozený, neboť nedokázal novému řediteli vysvětlit, jak ví, že se fénix již nevrátí. Pouze to věděl, cítil to. Severus ho nechal odejít a bez dalšího slova zmizel z ředitelny.

Nyní jen potřásl hlavou, aby zahnal nepříjemné vzpomínky a snažil se soustedit na další nesmyslné výroky, které prohlašoval nový ministr kouzel, Pius Břichnáč, o němž Severus věděl, že je pod vlivem Imperia, které na něj seslal Yaxley.

Dostal se teprve na druhou stranu obsáhlého dokumentu, když zahučel krb a vyšlehly z něj zelené plameny. Severus vyskočil ze židle a mířil hůlkou na příchozího ještě dříve, než se stihnul zhmotnit.

"Milé přivítání, Severusi," prohlásil chladně Lucius, když ze sebe ometal prach a saze. Šedé oči zatěkaly směrem k lektvaristově hůlce a chladně se usmál. "Není třeba se ubírat tímto směrem, pane řediteli."

Severus byl špehem dlouho, a tak neměl problém skrýt své skutečné pocity ve své nitrobraně. Navenek se pouze ušklíbl, s mírnou neochotou schoval svou hůlku a obešel pracovní stůl, aby čelil svému smrtijedskému kolegovi.

"Čemu vděčím za tvou návštěvu, Luciusi?" zeptal se hlasem, který přímo odkapával otrávením.
Malfoy se opět jen pousmál, ale v jeho očích, které nyní měl možnost zahlédnout zblízka, Severus viděl obavy.
"Jakmile tu skončíš, vydej se na Malfoy Manor," oznámil mu Lucius a uhnul pohledem.

Severus si odfrkl a marně se pokoušel něco z tváře aristokrata znovu vyčíst. Potřeboval ovšem další informace.
"Nemám zájem o nějaké předvádění tvé nejnovější investice," odtušil lektvarista chladně a doufal, že druhého muže vyprovokuje. "Na takové hlouposti momentálně nemám čas."

Povedlo se mu to. Malfoy se zlostně obrátil.
"O nic takového nejde," odsekl Lucius a nervózně popošel zpět směrem ke krbu. "Jedná se o našeho Pána."

Severus mírně ztuhl a doufal, že si toho Malfoy nevšimne. Ten ovšem měl spoustu práce s tím, aby vypadal stejně nezúčastněně, jako vždy.
"Setkání?" pozvedl lektvarista obočí a znovu nasadil neutrální tón. "Takovou věc mi nemusíš sdělovat - budeme povoláni."

"Jde o Setkání," souhlasil se špetkou netrpělivosti Lucius. Poté pokračoval mnohem tišším hlasem. "Něco se chystá."
"Každé naše Setkání má za účelem něco připravit," zavrčel na něj Severus.

Pohled, kterým ho obdařil Malfoy, ho vůbec neuklidnil. Tentokrát se obavy v šedých očích zračily mnohem jasněji.
"Nevím, o co jde. Ale bude to velké."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Inka | E-mail | 13. března 2018 v 20:37 | Reagovat

Vďaka za super kapitolu, som zvedavá, čo si Dark lord prichystal.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama