61. Příměří v nejhorších časech

1. dubna 2018 v 21:52 |  Spoutaní

61. Příměří v nejhorších časech

Zuřila.
Moc dobře si uvědomovala, jak by se jí teď její manžel vysmíval, protože se jeden z jejích nápadů opět obrátil proti ní. Kdyby věděla, jakou práci ji dá nevrazit tomu arogantnímu spratkovi facku, nikdy by se mu nepokoušela zachránit život v první řadě.

Malfoy ovšem její nabízené východisko z prakticky neuniknutelné situace považoval za nějaký druh trestu. Jako by ji bavilo být s ním o samotě v domě, z něhož se nemohli hnout, aby na sebe neupoutali pozornost smrtijedů, takže na sebe naráželi každou chvíli.

Kate se navíc musela opravdu šetřit, neboť před sebou měla poslední měsíc těhotenství a magie její dcery se postupně oddělovala od její. Byl to přirozený proces, přesto Kate naplnil strachem o nenarozené dítě.

Již brzy ji přivede do světa plného nejistoty a války na spadnutí. Navíc bude muset nějak zařídit, aby se k ní nedostali jak smrtijedi, tak Fénixův řád. Ale ze všeho nejvíc se bála chvíle, kdy se k její dceři přiblíží Temný pán. A moc dobře věděla, že tomu nemůže zabránit, aniž by vyvolala podezření o své nebo Severusově loajalitě.

Povzdechla si, odložila knihu na noční stolek a s mírnou úzkostí mrkla na nástěnné hodiny na protější stěně. Severus měl zpoždění - ne nijak zásadní, ale přesto… Vždy, když se opozdil, dal jí to vědět po jednom ze skřítků na hradě, kteří k němu stále chovali respekt i přesto, co se na hradě odehrálo, a byli ochotni nosit jeho vzkazy k nim domů.

Snažila se zahnat chmurné myšlenky a pomalu se zvedla z křesla, do něhož se uvelebila před třemi hodinami. Po napjatém obědě se Draco i Kate bez toho, aniž by se na tom domluvili, klidili jeden druhém z cesty.

Kate to vyhovovalo, protože potřebovala být chvíli sama a dostat svou zlost pod kontrolu, než bude opět muset čelit tomu pokryteckému úsměvu na jeho aristokratické tváři. I tak mu v jídelně nechala pár sendvičů.

To, že si nesedli, byla jedna věc, ale nikdy by ho doopravdy nenechala hladovět. Třebaže mu tím před obědem vyhrožovala. Její otec ji tímto způsobem "vychovával" a ona se rozhodla, že k něčemu takovému se nikdy nesníží. K žádnému dítěti, ani tomu, co není její vlastní.

Potěšilo ji tedy, když se kolébavým krokem dostala do jídelny, na jejímž stole nebylo po talíři se sendviči ani stopy. Se spokojeným úsměvem přešla do kuchyně, kde se však mírně zamračila na onen talíř, který nyní ležel ve dřezu bez ladu a skladu

Mírně si povzdechla, ale vytáhla houbičku a umyla jej. Koneckonců, pomyslela si, když jej drhla, i jí chvíli trvalo, než si zvykla na to, že kolem ní neposkakuje nespočet domácích skřítků, připravených za ni vše udělat. A usazeniny na nemytém nádobí byly jednoduše odporné, takže jej raději sama umyje, než ho spatří Severus, který je na čistotu ještě větší pes, než ona.

S potutelným úsměvem pak talíř uklidila, protože se jí už v hlavě pomalu rýsoval plán, který mladý Malfoy jistě neocení. Alespoň ne v dohledné době, ale třeba někdy v budoucnosti, až se usadí a bude zakládat rodinu.

"Je tu vůbec něco, co v tomhle domě neděláte jako domácí skřítek?" ozvalo se za jejími zády.
Kate protočila očima, ale když se k mladíkovi obrátila, v její tváři zbyl jen potutelný úšklebek.
"Ani ne. Ovšem budu mít teď na sebe mnohem víc času, když tu teď máme dvě ruce navíc," odpověděla mu.

Pohrdavě si odfrkl a složil ruce na hrudi.
"Nejsem ničí domácí skřítek."

"A díky Merlinovi za to - všechny domácnosti by se zhroutily, kdybys jím byl," odpálkovala ho a naprosto ignoroval nasupené nadechnutí z jeho strany. "Já taky nejsem domácí skřítek, pokud sis nevšiml. V tomhle domě ani žádní nejsou, jak jsem tě již upozornila. A, jak sis nepochybně všiml, tady děláme téměř vše ručně a bez magie - což není výjimka ani pro tebe, plnoletý nebo ne."

Jasně viděla, jak se jeho zamračení ještě prohloubilo. Poté se ale v jeho očích zablesklo a vítězoslavně se usmál.
"Nehodlám tu ze sebe dělat vašeho otroka. Severus bude jistě-"

"-souhlasit se mnou," přerušila ho, tentokrát ostřejším tónem. "Bydlíš tu s námi, a to znamená, že jsi teď součástí naší malé rodiny. A každý z nás tu něco dělá proto, abychom fungovali - což se bude týkat i tebe. Navíc kdybys svou magii použil s větší silou nebo několikrát za sebou, mohl bys prozradit, kde jsi. Což nevyhovuje nikomu z nás."

"O tomhle si raději promluvím se svým kmotrem," odtušil pohrdavě.
"Prosím," odsekla Kate již nakvašeně, "Jsi ale ještě naivnější, než jsem si myslela, pokud čekáš, že na to bude mít jiný názor, než mám já. Bydlíš pod naší střechou - nechceme od tebe peníze, ale jen aby ses zapojil do chodu v tomhle domě. Tady nejsi na Malfoy Manor, kde tě zasypávali penězi-"

"A komu za to vděčím?" přerušil ji nyní rozezleně Draco a zaťal pěsti. Rodina byla očividně citlivé místo.
Nemohla na to brát ale příliš ohled. Potřeboval otevřít oči.
"Jistě - moc se ti omlouvám za to, že jsem ti zachránila život," prohodila kousavě.

"Vydědění a hrozba smrti je podle vás záchrana?!"
"Raději by ses plazil před Temným pánem a čekal, kdy se mu přestaneš hodit a zabije tě před tvou matkou? Ne? To jsem si myslela! Přestaň se chovat jako děcko-"

Sklenice položená na lince se roztříštila a střepy se rozlétly po kuchyni. Jeden z nich se Kate zabodnul do ruky, kterou si instinktivně položila na břicho, jenž chránila i neverbálním štítem. Zvedla pohled od své zkrvavené ruky a zadívala se do Dracových šedých očích, které na ni šokovaně hleděly zpět.

Musela se uklidnit - sama cítila, jak se vzduch kolem ní zahřívá a její magie bojovně tlačí na obrany, kterými ji držela zpět. Její magické jádro bylo citlivější na útoky z okolí od okamžiku, kdy zjistila, že je v jiném stavu. Pokud by se ovšem nyní přestala kontrolovat, s velkou pravděpodobností by Draca zranila. A to vážně.

Pokud by rovnou nepřišel o život.
Nabrala ztracenou rovnováhu, jak nejlépe dovedla a co nejklidněji promluvila.
"Běž do svého pokoje, prosím, a počkej tam," řekla mu pevným hlasem.

K jejímu nevelkému překvapení se otočil a spěšně vyrazil po schodech nahoru. Jistě cítil její vířící magii a také bezpochyby věděl, jak na ni jeho nečekaný výbuch magie zapůsobil. Prudce vydechla a stáhla štít kolem sebe.

Položila si ruku na bříško a s povzdechem se podívala na ruku, z níž trčel střep. Musí najít lékárničku v Severusově laboratoři. Doufala jen, když se vydala tím směrem, že to nebude vyžadovat stehy.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

V Zobí ulici bylo dusivé ticho.
Byl teplý letní večer a slunce pomalu zapadalo za obzor. Celý blok řadových domků ještě sálal teplem z toho, jak na něj celý den bez ustání svítilo. Ulice společně s těmito domy zela prázdnotou - spousta rodin již byla na dovolené a teplé počasí si užívala v jiné zemi či kontinentu.

Zůstalo zde pouze pár rodin a ty se nyní schovávaly uvnitř svých příbytků a chystaly se k večernímu programu v místním kině nebo se těšili, že stráví poklidnou noc doma. Byl to pro ně den jako každý jiný.

Necítili, jak vzduch v celé ulici nebezpečně vibruje. Jejich oči byly slepé k poryvům vánku, který se jako by objevoval z ničeho. Neslyšeli ticho, v němž se jasně odrážela blížící se pohroma.

Severus se neslyšně o pár kroků pohnul do stínu stromu, přestože se již chránil krycím kouzlem. Prsty pravé ruky měl pevně obemknuté kolem tenkého kousku dřívka, který vibroval spolu s houstnoucím napětím.

Neodvažoval se téměř vůbec mrkat a temné zorničky se dívaly do zamřížovaného okna v domě číslo čtyři. Nemohl určit, zda se na něj někdo také dívá, jestli cítí jeho magii, byť nevidí osobu, jíž patří.

Fideliovo zaklínadlo s každou ubíhající minutou sláblo a tím rostlo napětí i vzrušení jeho kolegů, kteří stejně jako on zaujali pozici a čekali. Nebylo pochyb, že se strhne tuhý boj a mnoho kouzelníků zemře.
A to nejen ze strany Řádu.

Temný Pán si to moc dobře uvědomoval. A chtěl takto riskovat. Věděl, kde se Potter nachází a jeho nedočkavost k dalšímu setkání s chlapcem, který ho již několikrát zastavil, ho vedla k unáhleným krokům.
Lektvarista si nebyl jistý, zda je za toto zkratové jednání rád. Dnes v noci by ho to mohlo stát život. Opět.

Tentokrát ovšem necítil žádnou lhostejnost, kterou tak dlouho choval vůči smrti. Dnes zemřít nechtěl. Nemohl. Jeho myšlenky stále bloudily do Tkalcovské ulice a před očima viděl svou ženu s nenarozenou dcerou.

Klouby na jeho prstech zbělaly a zapraskaly. Smrtijed pár metrů od něj se neklidně ošil, ale jinak nereagoval. Severus stále hypnotizoval pohledem dům před sebou. Potter je v tom domě. A nepochybně také celý Fénixův řád - nebo alespoň tolik lidí, které dokázali k narůstajícímu boji proti smrtijedům získat.

Věděl také moc dobře, že je za celou situaci zodpovědný. Řád se obával použít Grimmauldovo náměstí, protože do něj měl přístup také Severus - muž, který zabil jejich milovaného vůdce a rozvrátil jejich plány.

Neviditelné hranice se na okamžik zachvěly a všichni zadrželi dech. Severus cítil, jak se mu prudce rozbušilo srdce. Bylo něco málo po deváté hodině večer - bylo příliš brzy na to, aby padla obranná zaklínadla.

Ta zákonitě skončí o půlnoci, kdy bude Harrymu Potterovi sedmnáct let a krevní magie jeho matky ho přestane chránit skrze jeho příbuzné. A tyto ochrany, tak dlouho pevné a nepřekročitelné nepovolaným se zachvěly.

Takže o nich věděli a rozhodli se učinit jedinou věc, která jim nyní hrála v prospěch, když byli obklíčení. Spustí obrany dolů sami a určí tak, kdy bitva začne.
Severus sevřel hůlku pevněji, a přestože nikdy v nic nevěřil, vyslal teď prosbu všem bohům, co ho poslouchali. Chci se znovu setkat se svou ženou a alespoň jednou vidět svou dceru.

Obrany se opět, nyní silněji, zachvěly a Severus se zhluboka nadechl.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Nedokázala se uklidnit.
Pomalým krokem obcházela jídelní stůl a snažila se potlačit všechny nepříjemné myšlenky. Věděla, že by si měla začít dělat starosti, pokud se Severus nevrátí do zítřejšího rána. Mrkla na hodiny na stěně. Ukazovaly deset hodin večer.

Zhluboka se nadechla a znovu se pomalým tempem rozešla. Jednou rukou se přidržovala židlí, kolem nichž procházela a druhou si masírovala dolní část zad. Zastavila se, když ucítila kopnutí dítěte a opět prodýchávala bolest.

Musela se uklidnit. Už jen kvůli tomu, aby se přestala její magie úzkostně svíjet. To poslední, co by teď potřebovala, bylo vyvolat předčasně porod tím, že vyprovokuje magii své dcery. Opět se nadechla a vyčistila si mysl, než znovu vyrazila na obcházku.

Snažila se ignorovat tupou bolest, již pociťovala v dočasně deaktivovaném Znamení zla - jak velkoryse nabídnul Pán zla. Její oči k hadovi na předloktí bezděky zatěkaly. Tetování se zdálo stejně mrtvé, jako posledních pár měsíců.

Uslyšela za sebou tiché kroky, ale nijak nedala najevo, že by jej zaznamenala. Snažila se koneckonců uklidnit, ne znovu rozbouřit magii. Kroky zpomalily, takže jí bylo jasné, že váhá, zda ji má oslovit nebo se otočit a zmizet ve svém pokoji.
Tentokrát se u to rozhodla ulehčit. Byť jen proto, aby věděl, že ho nehodlá usmažit svou divokou magií. V tuto chvíli.

"Pálí tě Znamení?" zeptala se dřív, než si to stihla promyslet.
Obrátila se k němu. Jeho oči byly rozšířené, viděla v nich jasně strach i určitou formu bezmoci. Srdce se jí znovu prudce rozbušilo, takže se navrátila k dýchání a prkenně se vrátila k chůzi, když si uvědomila, že se zastavila.

"Začalo to před hodinou," prozradil jí tichým hlasem.
Ulevilo se jí. Mohl být arogantní, ale na rozdíl od Luciuse se ve vážných situacích neoddával pošklebování.

"Dal ti Severus tišící balzám?"
"Příliš nezabírá."
Nestěžoval si. Pouze to konstatoval.

Znovu se zastavila. Tupá bolest jí nyní vystřelovala až k pánvi. Pevně v ruce sevřela opěradlo židle před sebou a znovu zhluboka dýchala. Momentálně jí bylo úplně jedno, co si o tom bude myslet mladý Malfoy.

Když oči znovu otevřela, zmijozel už přešel do místnosti a se skutečnou obavou ji pozoroval z opačného konce místnosti. Netroufala si ho uklidňovat - zatím se snažila sama sebe přesvědčit, že se skutečně neschyluje k tomu, čeho se obávala.

Udělal nejistý krok směrem k ní a poté se zarazil, když ostře vydechla v náporu další bolesti. Pevně semkla víčka. Musí to zvládnout i bez Severuse.

"Vy jste-"
"Ano," přerušila ho se zaťatými zuby a otevřela oči. Teď vypadal mnohem vyděšeněji. "Potřebuju tvou pomoc."

Zbledl, pokud to na jeho mramorové pokožce bylo možné. Nepatrně si odkašlal, zřejmě, aby se zbavil knedlíku v krku. Kate by se celé situaci zasmála, kdyby necítila takovou bolest - fyzickou i magickou.
"Nejsem lékouzelník," vyhrkl stále mírně přiškrceným hlasem.

Nyní se Kate bolestně sevřela hruď a cítila, jak se jí do očí derou štiplavé slzy. Joe ji přišel na mysl ve chvíli, kdy pochopila, co ta tupá bolest v zádech zvěstuje. Jenže ten byl mrtvý, protože se ji pokusil zabít, ale Severus ho předběhl.

"To dobře vím," odpověděla Dracovi, když rozehnala myšlenky. S rozhodným pohledem pokračovala. "Potřebuju, aby ses odletaxoval do Bradavic."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Byly to jatka.
Žádný jiný název proto nebyl příhodnější. Jakmile padly obrany, obě strany se do sebe pustily s takovou vervou, že prach z výbuchu zaplnil celou ulici, takže zcela zničil jakoukoliv viditelnost.

Touto temnotou pak začaly probleskovat ohně, které ozařovaly určité části bývalé ulice, a také pálená zaklínadla všech možných barev. Severus se před nimi okamžitě skrčil za nejbližší strom, kde vyčkával na moment, kdy se počáteční rumraj rozptýlí, a nebude se muset obávat nějakého zbloudilého kouzla.

Jedinou výhodu v celém zmatku viděl v tom, že v této nulové viditelnosti bude snadno likvidovat řady svých kolegů smrtijedů, aniž by byl nápadný. Bylo mu ovšem jasné, že se do něj pustí každý člen Řádu, jen co ho zahlédne, na rozdíl od dřívějších misí, kdy mu ještě důvěřovali.

Letmo se rozhlédl a viděl, že dva smrtijedi zvolili stejnou taktiku. Rozhodně tedy patřili k těm, co byli obdařeni dobrým pudem sebezáchovy. Nebo to prostě jen byli natolik vychytralí kouzelníci, že vysledovali nejlepší taktiku v tomto boji.

Lektvarista uslyšel z levé strany rychlé kroky, které mířily od domu číslo čtyři jejich směrem. Obrátil se ke smrtijedům, kývnul na ně a naznačil výpad k přicházejícím kouzelníkům. Smrtijedi okamžitě vyráželi, aniž by se ujistili, že je Severus následuje a vběhli do rány Řádu.

Téměř okamžitě se ozvaly vykřikované kletby a světlo probleskující z levé strany umožnilo Severusovi se rozhlédnout po bitevní vřavě. Díky tomu, že se ukrylo za nejbližší strom a praktiky se nehnul z místa, neztratil orientaci, jak tomu nyní bylo u většiny bojujících.

Vyrazil zahalený v kouři na pravou stranu, kde rychlým krokem a občasným přikrčením před prolétávajícími kletbami obešel pomyslnou polovinu pole. Přesto si ale kolem sebe udržoval štít a nepolevil pozornost i z pravé strany. Nemohl s jistotou tušit, že se tam nepřemístí záloha Fénixova řádu.

Jak postupoval kupředu, dovolil si tiše zaklít. Smrtijedi byli, jako vždy, oděni do svých černých plášťů a na tvářích měli masky. Ovšem Řád se také oblékl do tmavého, a tak je mohl lektvarista rozlišit pouze ve chvíli, kdy k němu nebyli otočeni zády.

To poněkud stěžovalo situaci, když se neslyšně posouval kupředu s hůlkou napřaženou, ale zasáhnout si mohl dovolit, až když se dostal dostatečně blízko. Přestože to bylo riskantnější, trefovat své domnělé kolegy z bezprostřední blízkosti, když jej mohli zahlédnout, nezaváhal.

Bohužel se musel připojit k ofenzívě, když se dostal až k Potterovu domu, neboť tam byly boje nejzuřivější. Povedlo se mu ale probojovat do zahrady, kde uviděl jednoho ze svých kolegů, jak se sklání nad někým z Řádu.

Když se přiblížil a proletělo mu kolem hlavy zaklínadlo, jež osvětlilo scénu před ním, rozeznal obličej poraženého. Okamžitě hůlkou odhodil smrtijeda, který se bezvládně sesul k zemi o ár metrů dál.

Severus se s rozhlížením rozběhl k ležícímu kouzelníkovi a poklekl k němu zády ke straně, jež považoval za bezpečnou - tedy čelem k domu, z něhož stoupal k tmavé obloze dým a zhoršoval tak nejen vidění, ale i dýchání.

Lektvarista složil masku a očima ihned hledal nejvážnější zranění. Znovu se mu chtělo nahlas pěkně sprostě zaklít, když viděl tolik řezných i bodných ran. Třesoucí se tělo navíc dokazovalo, že byl i zasažen kletbami, které nebyly patrné na první pohled.

Bolestné zasténání se proměnilo v nadávku, když se bouřkové oči zabodly do tmavých. Severus utrhl kus mužova pláště a přitlačil jej na krvácející ránu na hrudi. Znovu se ozvalo bolestné vydechnutí.

"Sn-Snape…"
"Dostali jste ho pryč?" přerušil ho naléhavým hlasem lektvarista. Šedé oči se rozostřily a Severus mu jednu vrazil. "Soustřeď se, Blacku!"

Znepokojilo ho, když Black jen znaveně otevřel oči, v nichž se ztrácel dřívější žár. Jasně navíc cítil teplou krev, která mu protékala mezi prsty.
"Musíš… Harry musí… řekni mu… že mě to… mrzí… Já…"

"Vykrvácíš rychleji, pokud nepřestaneš žvanit, Blacku."
To vykouzlilo umírajícímu chabý úsměv na tváři.
"Harry… nesmí umřít…"

"To mi neříkáš nic nového," sykl na něj Severus a rozhlížel se kolem sebe.
Zrovna když by uvítal příchod někoho z Řádu, se tu nikdo neobjeví. Typické. Obrátil pohled zpět k Blackovi, když ucítil pevný stisk jeho rukou.

"Harry… nenech ho… umřít…"
"O to se pokouším od chvíle, co přešel práh Bradavic," opáčil lektvarista, ale také mu z hlasu zmizela otevřená nepřátelskost.

Přišlo mu zbytečné nenávidět umírajícího. Nebyl takový bastard, aby nechal Blacka umřít s vědomím, že poslední minuty života ho někdo nenáviděl.
"Je v bezpečí?" zeptal se tedy znovu ostře, aby si získal jeho pozornost. "Stačil se přemístit pryč?"

"Nenech…ho zemřít…," znovu zopakoval Black, jako by jeho slova ani neslyšel.
"Nenechám," odbyl ho netrpělivě Severus. "Potřebuju jen-"

Se syknutím se zarazil, když uviděl, jak se kolem jeho a Blackovy ruky obmotává tenký světelný paprsek. Tak pevně stisknul zuby, že slyšel, jak zaskřípaly. Nestihnul Blacka ani počastovat urážkou.

Jeho hlava pomalu klesla na stranu a lektvaristovy ruce na jeho hrudi se přestaly zvedat s dříve trhavým rytmem jeho dechu. Severus těžce vydechl, očistil jednu ruku od krve a zavřel Blackova oční víčka.

Nestihnul se ani zvednout, když těsně kolem jeho tváře prolétl rudý paprsek světla. Okamžitě měl v ruce hůlku a chránil se štítem. Lupin se k němu blížil s výrazem, který se téměř nepodobal lidskému, byť bylo do úplňku ještě daleko.

Než stihl znovu vypálit, za jeho zády se ozval bolestný výkřik, a vlkodlak zachytil běžící postavu dřív, než se kolem něj stihla protáhnout.
"Siriusi!"

Potterovy smaragdové oči byly vytřeštěné a nebyly schované za obroučkami. Zda-li je chlapec ztratil nebo si je ani nenasadil, Severus netušil. Viděl ovšem, jak se Lilyiny oči odtrhly od mrtvoly u jeho nohou a zabodly se do jeho tmavých hloubek.

Nepochyboval, co s z celé situace vyvodil. Lektvarista se tomu závěru ani nehodlala bránit - bylo lepší, pokud si myslel, že jeho kmotra zabil. Nebude tedy v podezření, byť ho ten kluk nyní bude nenávidět ještě víc, než když viděl, jak zabil ředitele.

Než se však stačil vyprostit z vlkodlakova sevření a pozvednout hůlku, na zahradu se přihrnuli jak další smrtijedi, tak členové Řádu a kouzla začala létat všemi směry, až se zdálo, že nikdo neví, na koho přesně míří.

Severus cítil několik řezacích kouzel, jimž se vlastně ani příliš nesnažil vyhýbat. Dával si ovšem dobrý pozor na svazovací kletby a Avady, které létaly i z velmi neobvyklých pozic. Raději tedy zůstal mírně přikrčený a couval.

Snažil se zasáhnout co nejvíce smrtijedů, aniž by kdokoliv pojal podezření, a hlavně se modlil k Merlinovi, aby někoho z Řádu konečně napadlo dostat odtud Pottera, který vrhal kletby zuřivě jednu za druhou.

Rozhodně se nezdálo, že by mu docházely síly, ovšem Severus dobře viděl, jak nerozvážně se hrne do každé bitvy a že nezůstává naživu díky svým schopnostem, nýbrž proto, že Temný pán jasně nařídil všem smrtijedům nechat ho naživu.

Když v dálce zaslechl sirény mudlovské policie, objevil se za Potterem Kingsley, který zmítajícího se nebelvíra chytil pevně kolem pasu a okamžitě jej přemístil. Severus neváhal a následoval několik smrtijedů, kteří se okamžitě přemístili také dřív, než je zachytí síť Řádu.

Počkal, než se přemístí potřetí a poté vytáhl láhev s výbušným lektvarem, který vhodil mezi přemisťující tak, aby se zdálo, že přichází od Kingsleyho. Lektvar se roztříštil na zemi a okamžitě vyhodil do povětří nejblíže stojícího smrtijeda, který neměl sebemenší šanci přežít.

Severus společně s ostatními letěl vzduchem, zatímco Kingsley, kterému dal vteřinu náskok, se již přemístil s Potterem do bezpečí, aniž by byli pronásledováni. Než těžce dopadnul na zem a ztratil vědomí, zadoufal, že je Temný pán za jejich další selhání nezabije.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Inka | E-mail | 2. dubna 2018 v 11:34 | Reagovat

človek sa zahĺbi do čítania a už je koniec kapitoly. Budem očakávať dychtivo ďalšiu, dúfam len, že Severus to ustojí a Kate tiež.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama