62. Střípek štěstí

22. dubna 2018 v 22:20 |  Spoutaní

62. Střípek štěstí


Nedokázala určit, kolik minut uběhlo od chvíle, kdy uslyšela v obýváku hučení Letaxu. Cítila jen neustupující bolest, z níž se jí dělaly temné mžitky před očima. Rukama pevně svírala opěradlo kuchyňské židle a moc dobře cítila palčení v nehtech, jež do něj zarývala.

Zkoušela všechna dechová cvičení, na něž si dokázala vzpomenout, ale nedokázala zklidnit svou uhánějící mysl a praskající magii, z níž jí naskočila husí kůže. Zasténala, když ucítila bolestný stah a celá se schoulila do sebe.

Ze rtů ji uniklo slabé vydechnutí úlevy, když kontrakce přestala a Kate se opět mohla soustředit na dýchání. V tu chvíli se znovu rozhořely plameny v krbu a Kate po sluchu poznala, že se Draco vrátil, a že není sám.

Kroky se spěšně přiblížily a Kate se málem rozplakala úlevou, když podle jemné šalvějové vůně poznala příchozí. Otevřela oči ve chvíli, kdy ji ošetřovatelka opatrně, ale dostatečně pevně, chytila pod lokty.

"Kdy začaly kontrakce?" neztrácela Poppy čas a jednou rukou zalovila po hůlce.
"Před hodinou… alespoň ty, co jsem zaznamenala," odpověděla jí mírně přiškrceným hlasem.
"Dobře," přikývla si pro sebe lékouzelnice a rozhlédla se po místnosti.

Její oči přistály na Dracovi, jenž stál napůl schovaný za dveřmi, jako by nejradši zmizel z domu, ale neměl k tomu patřičnou odvahu. Poppy mu posunkem naznačila, ať přijde blíž.
"Předpokládám, že ložnice jsou v patře?" ujistila se, zatímco se přesunula k pravému boku rodičky a chytila ji pevněji pod loktem.

Kate přikývla a sykavě se nadechla.
"Chlapče, chyť ji za druhou ruku. Pomalu půjdeme do ložnice," oznámila zmijozelovi, když se k nim přiblížil.

Ten nejistě uchopil Kate, ale jediný podrážděný pohled od lékouzelnice ho donutil zpevnit svůj stisk. Poppy pak sebejistě vykročila a donutila tak k pohybu i zbytek skupiny. Pomalými kroky dorazili pod schodiště, když Kate pocítila další kontrakci a pevně stiskla obě ruce, které ji držely vzpřímeně, zatímco se opět mírně schoulila do sebe, jak jen jí to těhotenské břicho dovolovalo.

"Nadechuj mělce a vydechni dlouze - musíš se co nejvíc uvolnit, jinak bude ta bolest ještě horší," nabádala ji zkušeně starší čarodějka, jež trpělivě čekala, než bude Kate opět schopna chůze.

Draco mezitím těkal pohledem od žen vedle sebe na vrcholek schodů. Poppy jeho pohled zachytila a pobaveně se pousmála.
"Zvládne to až nahoru, neměj obavy," ujistila jej, než se otočila ke Kate. "Můžeme vyrazit?"

Kate kývla a nutila se pravidelně dýchat, jak ji Poppy instruovala, zatímco zdolávali jeden schod za druhým. Na vrcholu schodiště byla Kate již zborcená potem, neboť se musela skrze bolesti snažit udržet i svou magii před tím, aby vybuchla.

Jakmile se konečně dostali do ložnice, Poppy ji pustila a vyrazila kvapně do koupelny. Draco se pod váhou, jež se o něj zničehonic opřela, mírně naklonil na stranu a překvapeně zamručel. Přesto ji nepustil a společně doklopýtali k posteli.

K zmijozelově překvapení ho Kate pustila a opřela si dlaně o pelest. Pomalu prodýchávala ustupující kontrakci, ale překvapeně sykla, když se Znamení na její ruce opět dutě rozpálilo. S mírným zalapáním po dechu si levou ruku instinktivně položila na vzdouvající se bříško.

Draco sebou na rozdíl od ní upřímně trhnul a bolestně zaskučel. Tetování na jeho ruce bylo tmavé a vystouplé, kůže kolem zarudlá a jistě nepříjemně agonizující. Koutkem oka zahlédla, jak sevřel ruku v pěst a druhou dlaň tiskne proti Znamení.

Poppy vešla do místnosti a beze slov vytáhla tišící balzám z jedné ze svých mnoha kapes a podala je Dracovi, jenž jej s mumlaným děkuji popadl a spěšně si namazal bolestivé místo nafialovělým krémem.

Ošetřovatelka mu nevěnovala další pohled a přešla ke Kate. Jednu ruku jí položila na kříž a opatrně ji začala masírovat. Kate blaženě přivřela oči a její magie se mírně zklidnila. Opět položila levou ruku zpět na matraci.

"Víš, že ti nemůžu dát nic, co by utišilo bolest - rozhodně ne teď."
"Vím," kývla Kate.
"Tak se, prosím tě, opravdu snaž nás všechny neuškvařit svou magií, až přijde další kontrakce."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Severus nebyl příliš překvapen, když ho probudila bolest.
Co ho ovšem vyvedlo z míry byl fakt, že se ozvala pouze z jeho levého předloktí. Namáhavě otevřel oči a několikrát zamrkal, než si přivykl na tmu kolem sebe. Pohlédl na svou ruku, na níž Znamení ostře plálo.

Rozhlédl se kolem sebe, když uslyšel pár zasténání. Musel je někdo přemístit, protože si nepamatoval, že by odpadl na tomto místě. Namáhavě polknul, což jeho vyschlému hrdlu nebylo nijak příjemné a opatrně se postavil.

Neodvažoval se však nikam vyrazit, či vytáhnout hůlku. Odtáhnul však tmavou látku skrývající zápěstí a pohlédnul na hodinky. Byly tři ráno.

Srdce se mu prudce rozbušilo a jeho magie se neklidně vrtěla kolem jeho jádra. Nedovedl ten pocit popsat, jen tušil, že se něco stalo a popadlo ho šílené nutkání ihned vyrazit do Tkalcovské a ujistit se, že jsou všichni v pořádku.

Než však stihl tuhle zbrklou myšlenu uskutečnit, ozval se zvuk přemístění a naproti lektvaristovi se objevila bledá postava skrytá v hábitu. Severus padnul na kolena, stejně jako všichni přítomní, kdo měli dostatek rozumu tak ihned učinit.

Sklopil pohled a zatnul ruce v pěst, aby okamžitě nesáhnul po hůlce. Ihned se proto ponořil do hlubin své nitrobrany a vyčistil si mysl. Tentokrát však jeho mysl byla neuvěřitelně klidnou vodní hladinou - tak nehybnou, že cítil úzkost a rozrušení plavající těsně pod povrchem.

Temný Pán přešel do středu mýtiny a rozhlédl se kolem sebe. Nagini se zatím plazila kolem klečících přisluhovačů a varovně syčela. Některým dokonce jedovými zuby roztrhla látku jejich pláště.

Neútočila však, čekala na pokyny svého pána.
"Nemohu ani slovy vyjádřit, jak moc jste mě dnes zklamali."

Bylo to až směšné, jak skutečně lítostivě zněl jeho chladný hlas. Severus se pečlivě nadechoval, aby se jeho tělo uvolnilo natolik, že přijme bolest lépe. Zavřel při svém dechovém cvičení oči, ale přesto věděl, že bolest přijde ještě než uslyšel Jeho hlas.
"Crucio!"

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Kate bolestně vykřikla a sevřela oběma rukama přikrývku, na níž ležela. Na jednu stranu byla ráda, když Poppy vykázala mladého zmijozela z místnosti, ale na stranu druhou se cítila sama a opuštěná, jakmile ženy osaměly.

Lékouzelnice trpělivě stála před Kate, její ruce opřené o její kolena. Kate se ani nedokázala zastydět, když jí Poppy pomohla z kalhot i spodního prádla a položila ji na polštáře u čela postele.

"Už jsi dostatečně otevřená, Kate," oznámila jí lékouzelnice stále klidným hlasem. "Až přijde další kontrakce, zhluboka se nadechni a zadrž dech. Zavři oči i ústa a vší silou zatlač, ano?"

Kate se pokusila přikývnout, ale měla nervy napnuté k prasknutí obavami o svou dceru i o Severuse. Zavrtěla tedy prudce hlavou a cítila, jak jí po tváři stékají slzy.
"Nemůžu," vydechla bolestně a její oči rychle našly ošetřovatelku. "Něco je špatně… Severus…"

Jen zmínka o něm v ní vyvolala bolestné stažení hrdla a musela se zhluboka nadechnout, z čehož jí vystřelila bolest do kříže, takže stěží nabrala vzduch do plic, a už ho bolestivě vydechovala.
Poppy jí chytila za křečovitě sevřenou ruku a pevně ji stiskla.

"Vím, že to není ideální, má milá, ale tvoje dcera se rozhodla vyrazit na svět právě teď. V tuhle chvíli. Neexistuje žádné kouzlo či lektvar, co by tohle mohlo zadržet a ty to moc dobře víš."
"Ale-"

"Žádné ale!" zarazila ji přísně Poppy a přitáhla si jejich spojené ruce na napnutou kůži Kateina bříška. "Musíš teď myslet pouze na svou dceru. Mysli na svou holčičku, kterou za chvíli budeš držet v náručí!"

Kate si zkousla ret a přikývla. Lékouzelnice rázně kývla pustila její ruku a přesunula se mezi její rozevřené nohy. Vyhledala Katein pohled a kývla.

"Dobře. S další kontrakcí zatlač."
"Dobře," odvětila Kate a poté ucítila další stah.

Zhluboka se nadechla a zadržela dech. Oči měla pevně sevřená, mezi zuby svírala spodní ret, z nějž vytékal malý pramínek krve. Pak se vší silou, kterou v sobě našla, zatlačila. Její magie se přitom roztáhla místnosti a lustr nad nimi nebezpečně zablikal.

Kate se pod tím náhlým vzplanutím magie zalekla a rozevřela oči. Pak bolestivě zakňourala, když jí znovu téměř oslepila bolest v zádech. Přiměla se dýchat, když k ní dolehl Poppyin hlas.
"Kate! Mysli na dceru, na nic jiného. Tvoje magie nám neublíží, když jí k tomu nedáš důvod, ano? A teď znovu."

Zopakovala veškeré ošetřovatelčiny instrukce a tentokrát se před svou magií snažila nijak neošívat. Světlo zablikalo pouze jednou. Kate to lehce uklidnilo a brzy se s kontrakcemi i pulzující magií dokázala sžít.

Poppy ji s každým zatlačením nepřestala povzbuzovat a Kate by se nejraději úlevou rozesmála, když ošetřovatelka konečně prohlásila:
"Naposledy, Kate!"

S bolestivým zavrčením, jenž se protáhlo do skučení, konečně ucítila, jak dítě vystoupilo na svět do rukou ošetřovatelky. Kate znaveně klesla na polštář, zatímco Poppy mávla hůlkou a přehodila jí přes nohy lehkou pokrývku. Poté zavolala na Draca.

Kate se mírně motala hlava - pravděpodobně ze ztráty krve, stresu i adrenalinu, takže téměř nevnímala, o se děje kolem. Během minuty jí ale došlo, že je v místnosti ticho. Neslyšela-

"Moje dcera…," zachraptěla a natáhla ruce směrem, jímž odhadovala lékouzelnici. Její vidění bylo stále rozmazané a slyšela hučení, namísto hlasů. "Co se… Nepláče. Proč nepláče?"

Pokusila se nadzvednout, ale nedokázala se ani vytáhnout na lokty. Cítila se otupělá a její vidění znovu tmavlo, ale udržovala se při vědomí. Celou její bytostí vystřelil ochromující strach a její hrdlo bylo stažené.

Mluvili, ale nerozeznala, o čem. Jediné, co ji ale zajímalo, byla její holčička. Ještě ji ani neviděla, ale potřebovala ji alespoň slyšet - vědět, že žije. Z myšlenky, že by byla mrtvá, jí bylo špatně od žaludku.

Donutila se zhluboka dýchat a snažila se zaostřit na pohybující se postavy na druhé straně místnosti. Oba byli sklonění u toaletního stolku a slyšela jejich rozrušené hlasy. Jeden rozhodný, druhý mírně nejistý.

Kate cítila, že se opět nemůže nadechnout, ale přesto se rozplakala. Chtěla vidět svou dceru, chtěla ji podržet a chtěla, aby tu s ní byl Severus. Pocítila na sobě mdloby a než se propadla do tmy, ucítila, jak ji někdo chytil za ruku.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Severus zalapal po dechu a vyplivl na trávu krev. Nebyl si jistý, jestli je z jeho prokousnutého jazyka nebo mu dnešní mučení způsobilo vážnější vnitřní zranění. S bolestnou grimasou se pomalu zvednul ze země.

Všude kolem něj ležely či klečely jeho kolegové smrtijedi v různých fázích zotavování. Když viděl tu spoušť kolem sebe, byl lektvarista rád, že vyváznul "jen" s několika mučícími kletbami, na rozdíl od svých společníků.

Jakmile si byl jistý, že se jeho nohy budou pohybovat, aniž by se pod ním podlomily, vyrazil ke kraji pozemku. Znovu se podíval nyní na zkrvavené zápěstí, aby zkontroloval čas. Bylo skoro pět hodin ráno.

Kate bude jistě brzy vstávat, aby ho mohla hledat. Pokud ovšem nezůstala vzhůru celou noc a neodpočítává minuty do chvíle, než bude moci konečně vyrazit z domu. Nevědomky zrychlil krok, byť mu do kyčle vystřelovala palčivá bolest a přemístil se v okamžiku, kdy se dostal za hranice pozemku.

Ztěžka dopadl na dlážděnou cestu k domu a tiše zaklel, když si bolestivě narazil kolena. Několikrát se zhluboka nadechl, aby překonal nevolnost, než se vyškrábal na nohy a poněkud vratším krokem, než by si býval přál vyrazil ke vchodovým dveřím.
Ještě než je otevřel, ucítil v domě cizí magii. Ztuhnul a okamžitě vytasil hůlku, byť pochyboval, že by byl vůbec schopný nějakého souboje. Pevně stisknul rty, neboť nezáleželo na tom, zda je či není připraven.

Někdo byl v domě a pokud ho tam Kate nepustila… Nechtěně ve své mysli zabloudil k šestnáct let staré vzpomínce, kdy procházel ruinami Godrikova dolu. Zatřásl hlavou, aby zapudil nepříjemné myšlenky, byť mu potom začalo palčivě tepat ve spáncích a pozvedl hůlku.

Přestože byl v akci od včerejšího pozdního odpoledne a přetrpěl dvouhodinové mučení, jeho kroky nebyly vůbec slyšet. Pohyboval se však opatrně a ztuhle. Napnul uši a očima pročesal přízemí.

Z patra se ozvaly kroky a tlumené hlasy. Severus bezmyšlenkovitě vyrazil po schodech a zastavil se před jejich ložnicí, v níž slyšel pohyb. Hlasy již utichly. Sevřel hůlku pevněji, kletbu na jazyku, když prudce otevřel dveře.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Kate zvedla pohled od malého uzlíčku ve svém náručí, když do místnosti vtrhl Severus. Rozcuchaný, zakrvácený a s uštvaným výrazem. Ten z jeho tváře okamžitě zmizel a nahradilo jej ohromení, když spustil ruku s hůlkou a zíral na stříbrozelenou přikrývku v jejích rukou.

Jeho oči byly rozšířené šokem, když se setkaly s jejími. Kate se unaveně usmála se slzami třpytícími se jí v očích. To stačilo k tomu, aby se pohnul kupředu. Trochu nejistě se zarazil, jakmile došel přímo před ně.

S pochopením v očích k němu opatrně natáhla ruku, chytila jeho chladnou dlaň a mírným tlakem ho postrčila kupředu. Poddal se a posadil před ni. Jeho oči se jako zhypnotizované neustále stáčely k drobnému obličejíku vykukujícímu zpod přikrývky.

Kate se nadzvedla s jemně bolestivým nádechem a s mírně se třesoucíma rukama mu podala kroutící se uzlíček. Severus stále zíral na tu klidnou tvářičku jejich dcery a natáhnul ruce teprve ve chvíli, kdy už se Kate třásly natolik, že zvažovala, že si ji přitáhne zpět k sobě.

S malým úsměvem mu ji předala do náruče a naaranžovala jeho ruce tak, jak to předtím provedla Poppy jí, když se konečně probrala z mdlob a slepě natáhla ruce po dítěti, které si nedokázala vybavit.

Nemohla si pomoci a ze rtů jí uniklo tiché vzlyknutí, když si děťátko přivinul k sobě. Jeho oči okamžitě vyhledaly její. Viděla v nich skutečnou obavu, a tak se jen usmála, oči zalité slzami a zaplněné něhou.

Jeho tmavé hloubky zjemněly a na rtech se mu objevil úsměv, který u něj poprvé viděla ve chvíli, kdy mu oznámila, že čekají miminko. Přiložila si ruku na rty, aby zabránila dalšímu vzlykání, když se jeho oči opět obrátily k malému pokladu v jeho náručí.

Nehodlala narušit tuhle chvíli. Položila svou vlastní ruku na malý uzlíček v jeho náručí. Jejich dcera sebou opět neklidně zavrtěla a z pokrývky vyrazila malá pěstička. Kate již zpozorovala, jak se její obličejík zkroutil, takže podala svůj ukazovák té máchající ručce.

Děvčátko se o její prst zachytilo při rozmachu a při tom kontaktu roztáhla své prstíky. Ty pak neomylně obtočila kolem matčina prstu, jako by to dělala roky, a ne pár hodin. Kate cítila, jak se jejich magie dotkly a malý obličejík se ihned rozjasnil.

Poté se její víčka rozlepila a tmavě modrá kukadla se obrátila vzhůru. Kate znovu vzhlédla od novorozeňete k manželovi. Severusovy oči se také leskly slzami a opětoval pohled toho malého zázraku.

Kate poprvé za dlouhou dobu pocítila naprostý klid ve své duši. Zítra budou čelit skutečnosti, ale dnes… Dnes budou mít tenhle malý střípek štěstí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Inka | E-mail | 23. dubna 2018 v 8:09 | Reagovat

Krásne. Som zvedavá, ako bude prebiehať privítanie babätka na stretnutí s Voldemortom.

2 Kyrke | 23. dubna 2018 v 12:53 | Reagovat

Uzasne skoro jsem nedychyla :) moc dekuji za kapitolku. Ocenuji detaily to je vzacne :) tesim se na dalsi.

3 Romadůr | 23. dubna 2018 v 18:50 | Reagovat

[1]: Děkuji :)  Rozhodně to nebude veselá záležitost ;-)

[2]: Děkuji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama