Květen 2018

64. Na vrcholu

27. května 2018 v 20:44 Spoutaní

WATTPAD

64. Na vrcholu

"Měl by ses raději obrátit na Zabiniho. To je mnohem jistější."
"Byli jste si velmi blízcí, Draco. Nerad bych vyvolal… nějaké otázky."
Jeho kmotřenec si odfrknul a upil ze svého šálku kávy. Poté se odvrátil od svého kmotra, který jemně pohupoval usínající dítě.

"Ty vyvoláš v každém případě. Nikdy sis nikoho nezavolal, aniž by to mělo pádný důvod," protáhl Draco, ale jeho hlas nebyl nijak ostrý.
Severus zvedl hlavu a přimhouřil oči, když se podíval na mladého zmijozela, jenž se mu stále vyhýbal pohledem. Lektvarista ho již znal natolik dobře, že věděl, že je z nějakého důvodu nervózní.

A také věděl, že když na něj bude tlačit, jen se víc zatvrdí. Zamyšleně tedy přikývnul a znovu sklopil pohled ke své dceři, které se únavou zavíraly oči.
"Mám dojem, že ať už podniknu cokoliv, bude to vyvolávat otázky," připustil tedy svou obavu Severus.

"Ostatní koleje mohou představovat problém," připustil Draco a pohrával si s knoflíkem u rukávu své košile. "Ovšem jejich nevraživost není tak nebezpečná jako tichý souhlas hadů."
"O tom ani nepochybuji," odfrkl si lektvarista a pohlédl na hodiny.

Ve stejnou chvíli se otevřely domovní dveře a Severus nechal svou magii přilnout k příchozí. Kate se brzy objevila v obývacím pokoji, kde byli s Dracem usazeni naproti plápolajícímu krbu. Vypadala unaveně, ale její oči spokojeně svítily.
"Tak jste to zvládli!" prohlásila a neomylně zamířila přímo ke svému muži a dceři.

Odpověděl jí Draco, jenž se zvednul ze svého místa a zamířil do kuchyně s prázdným šálkem.
"Měla byste přijít s něčím mnohem náročnějším, pokud nás nechcete unudit k smrti."

Kate protočila očima, ale tvář jí okamžitě zjihla, když se posadila na opěrku Severusova křesla a políbila nejdřív dcerku na čelo a poté svého manžela. Ten jí polibek opětoval, dokud neuslyšel hlasité kroky.

"Nemějte obavy, na tohle tu opravdu nezůstávám," prohlásil s úšklebkem zmijozel na cestě ke schodišti a s dalším hrníčkem kouřící kávy v ruce. Než stihnul zmizte v poschodí, ještě na ně polohlasem zavolal. "A možná byste měli nejdřív uspat a uložit dítě, než s tím začnete."

"Spratek," odfrkla si Kate, ale Severus v jejím hlase nezachytil skutečnou zášť.
"Šlo vše podle tvých představ?" zeptal se jí bez okolků, když uslyšel zavření dveří v patře.
Kate přikývla a zamyšleně se na něj podívala.

"Zdá se mi, že to šlo až moc dobře," připustila svou obavu. "Samozřejmě to nemělo zcela hladký průběh, ale na to, že to byl teprve první den jsem spokojená."
"Gottfrey?" vytušil Severus.

Kate se zamračila a odfrkla si.
"Samozřejmě," protočila očima, ale hned na to jí oči nebezpečně zajiskřily. "Zítra mu hodlám oznámit, že byl povýšen."
Lektvarista pozvedl obočí a na ženin zlostný pohled pouze pokrčil rameny.

"Pokud jsi si opravdu jistá…"
"Ano. Přátele si drž blízko a nepřátele ještě blíž," odvětila podrážděně a opatrně se natáhla pro dceru. Severus jí malou stejně opatrně předal a sledoval, jak s ní v náručí vyrazila ke schodišti.

"Už usnula. Takže máš tak pět minut, než ji uložím a budu tě očekávat v ložnici," prohlásila zvonivě, ale neotočila se, takže jí unikl napůl podrážděný, napůl pobavený pohled lektvaristy.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Když se její podřízení tentokrát objevili ve dveřích konferenčního sálu, byla již usazena v čele stolu a nezaujatě pozorovala oknem ruch na ulici. Ledabyle při tom poklepávala prsty na desku stolu a pod svým loktem držela štos dokumentů.

Všichni nenápadně zrychlili a usazovali se co nejdále od ní, takže se na nejbližší místa neochotně usazovali opozdilci. Kromě Grahama Gottfreye, jenž si to neomylně nasměroval na stejné místo, které okupoval minule.
Jakmile se všichni usadili, okamžitě promluvila.

"Všichni na čas. Výborně. Tohle bude krátké sezení. Zde," mávla hůlkou a před každým se objevila listina se znakem firmy, "máte seznamy všech obdržených půjček, nesrovnalostí a také zbytečně přeplacených soukromých účtů."
Několik kouzelníků si nepohodlně poposedlo. Kate je zcela ignorovala a stále mluvila k nikomu konkrétnímu napůl otočená k oknu.

"Do týdne chci mít vše vyřešené. Vyřízené požadavky od nás i od Gringottových - přinejmenším alespoň zaslanou žádost do jejich banky; nedostatky odstraněny nebo uspořádány tak, aby to vyhovovalo firmě. A co se týče těch účtů…"
Obrátila se a pohledem okamžitě vyhledala všechny, co měla na seznamu. Věnovala jim chladný pohled, opřela se lokty o desku stolu a naklonila se dopředu.

"Pokud se všechny peníze, co jste si zapůjčili z firmy neobjeví do konce týdne na účtu firmy, máte padáka. Pak od vás bude firma peníze vymáhat," oznámila jim klidně a poté se pohodlně opřela.
Věnovala provinilcům vypočítavý úsměv a poté se obrátila na Gottfreye, jenž ji pozoroval s kamenným výrazem ve tváři.
"Všechny vyřešené pochůzky pak prosím směřujte na pana Gottfreye, mého zástupce."

Místností se ihned rozlehl šum tichých hlasů, kteří Kate s různým stupněm nevěřícnosti sledovali. Ta ovšem s klidným výrazem pozorovala jmenovaného, jenž při svém nečekaném jmenování nehnul brvou.
Když se hlasy začaly pomalu, ale neochvějně stupňovat, odvrátil od ní Gottfrey pohled. Přejel jím po místnosti a pozvedl obočí. Kate se líně usmála a obrátila hlavu ke zbytku svých podřízených.

Všichni ztichli.
"Neobtěžujte se za mnou chodit s hloupými dotazy a výmluvami," pronesl ke všem přítomným, než svůj pohled zaměřil na ty, co potají okrádali firmu. "Navrhoval jsem paní Snapeové pět dní, ovšem byla natolik velkorysá, že vám nabídla celý týden. Nemusím vám podotýkat, kdo vybírá pohledávky firmy Morganů."

Kate udržela na tváři pobavení, ale uvnitř jí srdce divoce bušilo a cítila v sobě pocit zadostiučinění. Samozřejmě se v něm nespletla. Přestože jí dal ultimátum skrze svou loajalitu. Mírně se protáhla a pokývla Gottreyovým směrem.

"Jsem si jistá, že vaše rodina odvede jako vždy skvělou práci," odvětila tónem podtrženým pobavením, jako by jí celá situace připadala dokonale směšná.
"Je to naše čest, paní ředitelko," odvětil Gottfrey a sklonil hlavu v jasném submisivním gestu.

Ticho, které se kolem rozhostilo, bylo ještě nebezpečnější, než když sem přišla poprvé. Počítali s tím, že se jí Gottfrey postaví a převezme firmu a oni se povezou s ním. Teď jen šokovaně hleděli na svého kolegu, jenž je bez ohlédnutí hodil přes palubu, nebo na ni.

Tentokrát do svého úsměvu nechala vetřít veškerou ďábelskou eleganci, kterou našla. Získala jejich krále, a pěšáci nemůžou dělat nic jiného než jej následovat. Pokud nejsou natolik pošetilí, aby se jí postavili.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Kate byla ve velmi dobré náladě, když se po hodině v práci vrátila domů. Draco, k jejímu nemalému překvapení, nebyl v tak špatné náladě, a dokonce Talithě tiše pobrukoval, zatímco pročítal knihu lektvarů, jenž mu dal Severus.

Jak podotkl, výuka začala bez jeho přítomnosti, ovšem to neznamená, že bude u nich doma posedávat a nic nedělat. Kate však nijak nepřekvapilo, že jej Draco poslechl. Koneckonců - hlídat pár hodin denně jejich dceru nebylo nijak náročné a mladý zmijozel by se ukousal nudou, kdyby neměl co na práci.

Navíc byl opravdu bystrý student a Kate se zdálo, že veškeré informace z učebnic vstřebává jako houba. Neptala se ani Draca, ani svého muže, ale tušila, že má mladík alespoň z určité části fotografickou paměť.
Den jim tak uběhl v poklidu, protože se Draco se svými učebnicemi přemístil do Severusovy laboratoře, kde připravoval lektvary, jejichž seznam mu zanechal lektvarista na stole v kuchyni, než se přemístil do školy.

Kate mezitím vařila něco jednoduchého k večeři, na niž se dnes měl její muž připojit. Překvapil ji, když poslal tento vzkaz po jednom z bradavických skřítků, který jí s bázlivým výrazem v tváři předal košík s ovocem a zabalenou krabici, v níž bylo několik zákusků.

Pochopila, že to byl omluvný dárkový koš, jakmile se domovní dveře prudce rozletěly a Severus zlostně a bez jediného slova vyletěl po schodech do ložnice, kde za sebou zabouchl dveře. Kate vzala Talithu do náruče, neboť se rozplakala a Draco vykouknul z laboratoře nad tím rámusem.

"Pojď mi pomoct s prostíráním," požádala ho s povzdechem a znepokojeně se zadívala do patra, z něhož cítila ve vlnách hrubou magii.
Ukonejšila dceru, zatímco Draco prostřel stůl a poté jí, aniž by ho o to požádala, pomohl přinést na stůl jídlo. Netroufala si pro manžela zajít nahoru, a tak se usadila ke stolu a Draco ji následoval.

Musela mu nechat, že se mu dařilo vést planou konverzaci během jídla. Lektvarista přišel ve chvíli, kdy dojedli hlavní chod a neslyšně se usadil do čela stolu, Kate po pravé ruce. Ta mu mlčky podala jídlo, ale tentokrát se jí dostalo drobné pokývnutí.

Brala to jako dobré znamení a když se Draco zvedl, aby odnesl jejich talíře a zmizel v kuchyni, odvážila se na něj promluvit.
"Stalo se něco vážného?"
Nehodlala chodit kolem horké kaše. Severus se na ni konečně podíval a v jeho očích viděla potlačovanou zlobu.

"Má kolej se zdá být… nepokojná," odpověděl na konec zádumčivě a zamračil se na jídlo, které spíše postrkoval po talíři, než jedl.
"Podezírají tě?" zeptala se ho a koutkem oka mrkla na Draca, jenž se neslyšně vrátil a položil před ni talíř s dezertem.

Kývnutím hlavy mu poděkovala.
"Nemyslím si," odpověděl po pravdě a konečně od sebe odstrčil talíř. Obrátil se k Dracovi. "Mluvil jsem se Zabinim."
"A?" odvětil pouze zmijozel, aniž by zvednul hlavu.

"Byl znepokojený, když ses neobjevil na nástupišti. A poté ani ve Velké síni," pověděl mu lektvarista a odmlčel se.
Draco byl mírně bledý a svůj pohled měl zabodnutý do čokoládového dortu na svém talíři. Pak si povzdechl a stejně jako jeho kmotr od sebe talíř odstrčil. Teprve poté zvedl pohled a mrknul do jeho tváře. Brzy však pohled opět odvrátil.

"Než se… Před Astronomickou věží," dostal ze sebe nakonec těžce, ale poté pokračoval, "mi pověděl o plánech svého strýce, Lewise Harwitta. Rodina ho vydědila, když si vzal mudlu a utekl s ním do Států."
Kate tušila, že to vysvětlení bylo pro ni, neboť Severus nevypadal nad touto informací nijak překvapeně. Draco pak pokračoval, když na něj nepatrně kývla.

"Prý na něj někdo z rodiny narazil v Londýně. Pomáhal uprchnout kouzelníkům a čarodějkám, kteří si vzali nějakého mudlu, všem… polovičním kouzelníkům, jejich dětem. Nedopadli ho, ale jsou teď obezřetní na každém kroku."
To už novinka očividně byla. Severus překvapeně pokýval hlavou. Poté si odkašlal.

"Netušil jsem, že by se ti svěřoval s tak důvěrnými informacemi."
"Taky mě nenapadlo, že bude v posteli tolik mluvit."

Zatímco Severus se všemožně snažil dát najevo, že ho Dracova poznámka nepřekvapila, mladý zmijozel se pokoušel udržet nezaujatou masku, třebaže bylo jasně vidět, jak pevně drtí vidličku ve své ruce.

Ticho bylo tak patrné, že bylo slyšet oddechování Talithy v postýlce. Kate odložila příbor a s kočičím úsměvem se obrátila k Dracovi.
"Byl dobrej?"

Oba se k ní prudce otočili se stejně šokovanými výrazy. Kate byla zklamaná, když se Draco vzpamatoval jako první, zatímco na ni její muž nevěřícně zíral. Jeho kmotřenec zkrotil své překvapení a vůbec se nesnažil zamaskovat své pobavení. Třebaže se v jeho očích stále držela obezřetnost.

Nonšalantně pokrčil rameny a nabodl na vidličku kousek ovoce.
"Byl překvapivě vynalézavý."
"Nepochybuju, že to byl hodně naučný večer."
"Kate!"

Nevzrušeně na svého muže mrkla a odfrkla si nad jeho rozladěným výrazem. Koutkem oka viděla, že se Draco mírně usmívá, ale tváře měl lehce zrůžovělé.

"No co?" otázala se Severuse a také si přidala na talíř ovoce z misky, kterou jí Draco beze slova podal přes stůl a natáhl se pro svou sklenici. Poté se ďábelsky usmála. "Taky jsem se mohla zeptat, jestli si dobře zajezdil."

To už lektvarista rozhořčeně vyprskl a propaloval ji pohledem. Draco se mezitím pokoušel mezi kašláním chytit dech, když mu nad její poznámkou zaskočila voda. Kate se spokojeně usmála a zvedla se od stolu, aby nakrmila i dceru, jež začala pofňukávat.

"Naší dceři nebudeš nikdy nic vysvětlovat," zaslechla za sebou zavrčet lektvaristu a ani se nesnažila skrýt úsměv, když se k nim otočila i s dcerou v náručí.
"Takže se nabízíš, že naší dceři vysvětlíš zásady bezpečného sexu?"

Přimhouřil oči.
"Alespoň ona může mít vychování, když u tebe se to minulo účinkem."
"Neměj obavy," zacukrovala na něj a pak mrkla na Draca. "Budu pro ni mít stejně podporující poznámky."

Jasně cítila, že se mladík uvolnil, společně se svou magií, a tak vrhla na svého muže postranní pohled, kterým se mu snažila sdělit, aby teď svého kmotřence netrápil a nechal mu prostor. Lektvarista trochu neochotně kývnul a raději se zvednul a vydal se s nádobím zpět do kuchyně.

Kate se i s dcerou posadila ke stolu a zabodla vidličku do dezertu. Pak mrkla na Draca a pozvedla obočí.
"Neboj, nenechám ho tě zpovídat," prohodila jeho směrem.
"To oceňuji," odfrkl si s pohledem skloněným k dezertu.

"Tak jez," vybídla ho Kate a poté se k němu naklonila se spikleneckým pohledem. "Máš někde nějakou fotku?"
Draco si znovu odfrkl, ale jeho tváře opět znachověly. Sáhl do kapsy saka, které snad nosil všude, a podal jí fotografii. Kate si ji zvědavě přitáhla a zadívala se na zmijozelské famfrpálové mužstvo.

Jasně poznala Draca a pečlivě prolétla pohledem všechny tváře, ve snaze uhodnout, který z nich je Blaise. Zamyšleně se kousla do rtu, než položila fotku na stůl a ledabyle ukázala na mladíka, stojícího úplně napravo.
Draco zhrozeně zasyknul.

"Harper?! To bych musel dostat pořádně potloukem do hlavy, abych se k němu vůbec přiblížil."
Kate se zazubila, zatímco zmijozel protočil očima a ukázal na vysokého mladíka stojícího vedle něj na fotografii. Kate uznale kývla hlavou a když zvedla hlavu v očích se jí objevily jiskřičky.

"No, tak teď už se tě vážně chci zeptat, jak sis zajezdil…"

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Když dalšího dne vešla do budovy a po schodišti se k ní hnal celý uřícený Mikael, věděla, že to nebude jeden z dobrých dnů. A že to měla čekat, když první dva dny proběhly zcela bez zádrhelu. Nebo spíš očekávaných potížích.

Vyšla mu tedy vstříc a rukou mu naznačila, ať se vydýchá a následuje ji do kanceláře. Nedokázal by ze sebe dostat kloudné slovo, když se sotva stačil nadechnout. Navíc neměla nejmenší zájem o to, aby jejich hovor někdo odposlouchával.

Přesto byla jako na trní, než se konečně ocitli v relativním bezpečí její kanceláře. Stále pracovala na stejném místě a otcovu kancelář - poté, co prohledala každé její zákoutí - přenechala Gottfreymu.

Toho také nikde po cestě neviděla, ovšem dveře jeho kanceláře byly zavřené, takže počítala, že je uvnitř. Posadila se ke stolu, zatímco se snažila urovnat své myšlenky a pokynula Mikaelovi naproti sobě.
Její asistent se na židli doslova sesul a výraz, který měl na tváři jí rozbušil srdce.

"Co se děje?"
"Jde o Rogera Sayera."
Kate útrpně přivřela oči a podepřela si levou rukou hlavu. S povzdechem mávla pravačkou, aby pokračoval.

"Jeho obchodní smlouvy jsou s námi úzce spjaty. Nemůžeme se z těch dohod jakkoliv vykroutit, tedy ne legálně," vyhrkl spěšně, jako kdyby rychlost těch slov mohla zmírnit jejich závažnost. "Poslal nám dopis a žádá vás o schůzku."
"Kdy?"
"Dnes."

Otevřela oči a podrážděně zavrčela. Donutila se nezačít házet s věcmi, co měla na stole a pokusila se uklidnit. Nedalo se nic dělat, musí to zvládnout.

"Mikaeli, sežeň mi všechny smlouvy, co máme s ním a jeho společníky. Pak prosím skoč za Gottfreyem a řekni mu, ať si udělá na zbytek dne volno od své práce a nakluše sem. Kdyby se z toho snažil vykroutit, tak mu řekni, že pokud nepřijde, budeme v bankrotu dřív, než se setmí."

63. Pravidla hry

13. května 2018 v 21:11 Spoutaní

63. Pravidla hry

"…to jsi teď citoval ingredience k lektvaru?"
Manžel na ni úkosem pohlédl, ale jeho mírné zamračení zmizelo, když se malá v jeho náruči zavrtěla a vydala bublavý zvuk.

"Ortodoxní metoda, přiznávám, ale funguje. Nepláče. Pozoruje mě. Je spokojená."
Talitha opět přizvukovala, takže se Severus na Kate podíval s vítězoslavným výrazem v obličeji a volnou rukou dál míchal lektvar. Kate protočila očima, ale potom se zamračila a s obavami se rozhlédla po laboratoři.

"Zajistil jsi-"
"Nevzal bych ji sem, kdyby to nebylo bezpečné," přerušil ji bez jakékoliv příkrosti v hlase.

Kate přikývla, ale přestože udržela klidný výraz, její srdce prudce bušilo a nedokázala se přinutit k tomu, aby nepřešla k manželovi. Láskyplně pohladila dceru po jemném chomáčku vlasů a zvedla se na špičky, aby políbila Severuse na tvář.
Ten na ni mrknul a odfrknul si, jako by jí chtěl naznačit, ať už ho neruší při práci. Přesto v jeho očích viděla něhu a spokojenost, takže se jen pousmála, políbila Talithu na čelo a obrátila se k východu.

"Dnes jsem jídlo nechala přemístit z Bradavic. Vím, že ty bys mi to do očí neřekl, ale pokud by si na kvalitu začal stěžovat tvůj kmotřenec, zřejmě bych něco rozbila. Nebo se rozbrečela. Pravděpodobně obojí," oznámila bezstarostně, když otevřela dveře a obrátila se do místnosti.

Lektvaristovi zacukaly koutky a věnoval jí pobavený pohled, než se obrátil zpět ke kotlíku, zatímco nepřítomně pohupoval dítě na druhé ruce. Kate zavrtěla hlavou, povzdechla si, ale než stihla zavřít dveře, Severus na ni opět promluvil.
"Hádám, že máš tak půlhodiny na to, aby ses trochu prospala."

Tiše zasténala, ale přesto na své unavené tváři vykouzlila úsměv. Mrkla do jiskřících očí manžela a zavrkala.
"Naše malá siréna?"
"Naše malá siréna," přikývnul s pobaveným povzdechem.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Víte, mohli jste si pořídit štěně. Nebo kočku."
Kate protočila očima, ale když se obrátila k Dracovi, měla na tváři malý úsměv. Volnou rukou prostřela stůl a pobrukovala směrem k dceři, která na ni ospale mžourala a opakovaně svírala ručičky v pěst.

"Vezmi příbory, prosím," prohodila pak jeho směrem a byla ráda, když ji poslechl bez dalšího protestu.
Obrátila se směrem k laboratoři, aby Severuse vytáhla z laboratoře na oběd, ale zastavilo ji rázné zaklepání na dveře. Mírně ztuhla, a podle ticha za sebou to stejné udělal i Draco. Kate se k němu tiše obrátila a položila mu malou do náruče.

Mladý zmijozel ani nestihl protestovat, jen široce rozevřel oči, když pohlédl na vrtící se miminko v náručí. Kate povytáhla hůlku a s kletbou na jazyku se vydala chodbou ke dveřím, kde se ozvalo další zaklepání.
Prudce otevřela dveře, aby překvapila příchozího, ale poté se zarazila. Osoba na druhé straně totiž nebyla magického původu, pouze obyčejný mudlovský pošťák, jenž sebou polekaně trhl, když otevřela dveře. Spěšně skryl hůlku do kapsy.

Mírně zrůžověl, když si ji prohlédl od hlavy až k patě a zahlédl její povytažené obočí. Očividně znal pouze jednoho majitele tohoto domu - Severuse. Kate se donutila k úsměvu a snažila se uklidnit splašeně bijící srdce.
"Mohu vám pomoci?" optala se co nejpříjemněji.

Pošťák se také pousmál a předal jí obyčejnou dopisní obálku adresovanou manželům Snapeovým. Zastrčila obálku do kapsy u kalhot a děkovala Merlinovi, že se rozhodla ráno obléct po mudlovsku.
"Děkuji. Přeji krásný den," rozloučila se co nejslušněji a byla ráda, když pošťák vyblekotal odpověď a spěšně vyrazil zpět do ulice.

Tiše zamumlala identifikační kouzla, ale když se jej dotkla, necítila nic podezřelého. Nikdo jej nevyslal. Dobře. Přesto mu raději vstoupila do mysli, než stihl zmizet z jejího dosahu, a rozmazala jeho vzpomínku na toto setkání.

Nemohla si být dobře jistá, že jej nějaký smrtijed nevystopuje a nezjistí, kdo jim dopis odeslal. Počkala, než zmizel za rohem, a poté vklouzla zpět do chodby, zavřela a zamkla dveře. Pomalým krokem se pak vydala do jídelny a cestou rozlepovala obálku.

Obrátila ji z druhé strany a zarazila se. Srdce se jí znovu prudce rozbušilo. Odesílatelem byl Patrick Cook. Zavřela oči a roztřeseně se nadechla. Tušila, co najde uvnitř. Vytáhla oficiální listinu a zběžně ji přelétla očima.
"Nemůžete si to přečíst později?"

Zvedla pohled od dopisu, a přestože stále cítila záchvěvy hrůzy a viny, nemohla se ubránit pobavení. Draco se na ni díval s mírně panickým výrazem v očích, zatímco křečovitě držel dítě na jedné paži.

Druhou ruku měl položenou na pokrývce a jeho malíček byl uzurpován pevným stiskem Talithy. Kate se donutila nesmát, odložila dopis na stůl a přešla k Dracovi, jenž jí dítě div nevrazil do náruče.

Musela svou dceru přesvědčovat něžnými slůvky, než pustila svou kořist a zmijozel se od ní vzdálil s obezřetným výrazem ve tváři. Kate se posadila ke stolu a znovu si přitáhla dopis. Draco se posadil po její levici na vzdálenějším konci stolu.

Než stihl promluvit, vešel do místnosti Severus, který se posadil vedle Kate, když si všimnul, že v ruce drží nějaký oficiální list. Beze slova mu ho podala, ale nezvedla svůj pohled od Talithy, která se na ni bezzubě šklebila.

Pohladila ji po tváři, položila si ji k hrudníku a vdechovala její čistou dětskou vůni. To jí dodalo trochu odvahy, takže zvedla svůj pohled. Severus stále pročítal řádky, ale dobře viděla, jak se mu na čele objevují vrásky.

Vstala od stolu a přešla do rohu místnosti, kde měli jednu provizorní postýlku, kam dceru uložila. Pohladila ji po tváři a přikryla dečkou. Poté přešla do kuchyně, odkud vzala předem připravený oběd a odnesla ho do jídelny.

Severus již listinu dočetl, ale nikde na stole ji neviděla, takže pochopila, že si ji uložil u sebe, aby Draco neměl potřebu ji hledat. Položila před oba talíře s jídlem na stůl a posadila se na své místo. Severus stále zůstával vedle ní, takže byl Draco sám na jeho druhém konci.

Nebyla příliš překvapená, když nijak nekomentoval, odkud se vzalo jídlo. Prostě se chopil příboru, popřál všem dobrou chuť, a pustil se do oběda. Kate přání zopakovala a také se jej chopila.

Lektvarista pouze kývnul, ale Kate v jeho očích viděla, že je myslí úplně někde jinde, když si nepřítomně nabíral jídlo do úst. Po zbytek oběda ani jeden z nich nepromluvil, a když Kate poté požádala Draca, aby sklidil ze stolu, beze slova ji poslechl.

Jakmile odešel do kuchyně, Severus se na ni významně podíval, načež se vydal do patra.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Není moudré, abychom se tam objevili."
Kate polkla a pohupovala se, zatímco uspávala jejich dceru. Poté přikývla, aniž by zvedla pohled. Slyšela, jak si Severus povzdechl a posadil se na kraj postele. Koutkem oka viděla, jak na okamžik složil obličej do dlaní.

"Stejně by to teď nebylo moudré," řekla tichým hlasem, který se k jejímu překvapení ani netřásl. "Já… Nemohla bych ji teď nechat o samotě. Byť by to bylo sotva pár minut."
Donutila se neuhnout pohledem, když se na ni podíval. Přesto věděla, že v jejích očích vidí lesknoucí se slzy. Nebylo třeba to svádět na hormony. Znovu si povzdechl a Kate si i v jeho očích všimla stejné bolesti.

"Rozumím," odvětil tiše. Na okamžik bylo ticho, než dodal klidným hlasem. "Cítím to stejně."
Přikývla a přešla místností, aby se zastavila přímo před ním. Volnou ruku mu položila na tvář a pohladila jej palcem. Na vteřinu přivřel oči, než hlavu lehce naklonil na stranu a políbil vnitřní stranu jejího zápěstí.

Poté její ruku chytil do své a postavil se. Opatrně si je k sobě přitáhl a Kate cítila další motýlí polibek ve svých vlasech. Lektvarista se pak odtáhl, když začala Talitha nespokojeně kňourat a s něhou v očích se na ni zadíval.
"Usíná lépe, když jí zpíváš," prohodil rádoby nenuceně.

Kate se přidrzle usmála.
"Myslím, že Draco ze všech těch ukolébavek začíná trochu šílet."

Severusovi se na rtech objevil tak zlověstný úšklebek, až bylo Kate Draca chvíli upřímně líto. Poté lektvarista prohodil, jak nejledabyleji dokázal.
"Nějak už ho zaměstnám."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

"Budeme daleko nenápadnější, když se přestaneš ošívat a podupávat nohou."
Střelila po něm rozzuřený pohled zpoza svého klobouku s širokou krempou, když se na ni obořil. Stiskla zuby, odvrátila se od něj a donutila se přestat s podupáváním. Nedokázala však přestat s nervózním přenášením váhy.

Kousla se do rtu, aby na něj nezavrčela, když uslyšela jeho podrážděný povzdech. Místo toho svou zlost vnesla do svého tichého šepotu.
"Ty svému kmotřenci možná bezmezně důvěřuješ, ale já ho neznám od jeho narození."

"Talithě se nic nestane," ubezpečil ji ostře, aniž by na ni pohlédl, takže neviděl, jak se jí roztáhlo chřípí.
Ovšem syknul, když se její nehty zabořily do kůže na jeho paži, do níž byla zavěšena. Tentokrát se na něj nepodívala ona.
"To bych mu radila," dodala proto mrazivě.

Lektvaristovo nadechnutí k odpovědi přerušilo písknutí skřeta, který mávnul jejich směrem. Odpojili se od postávajících zákazníků a zamířili k němu. Kate si jeho tvář nedovedla vybavit, ale nijak ji to neznepokojovalo. U Gringottových pracovalo spoustu skřítků, kteří se střídali u klientů, ale i v podzemních trezorech.

"Severus Snape, Catherine Snapeová," sehnul mírně hlavu skřet, když k němu přišli. Kate věřila, že to je pravděpodobně nejblíž k úkloně, jaké se jim dostane.

Její muž stroze kývnul a předal hůlku skřetovi stojícímu vedle něj, který mu byl očividně podřízený. Ten ji spěšně převzal a jeho úklona byla mnohem upřímnější. Když vrátil Severusovi hůlku, stejný proces proběhl i s tou, co u sebe nosila Kate.

Jakmile byli prověřeni, skřet v předním obleku se beze slova otočil a vyrazil k notářským místnostem za rohem. Kate kývla na skřeta, jenž kontroloval jejich hůlky, ale dávala si dobrý pozor, aby se v její tváři nezračila žádná laskavost, pouze povýšená lhostejnost.

Byla ráda, když je skřet uvedl do první místnosti v dlouhé hale a oba se posadili před pomenší stůl, za nímž seděl další skřet, jenž se tvářil ještě důležitěji než úředník, co je uvedl. Kate pochopila, že jeho vyvýšená židle oproti jejich stoličkám mu měla dodat sebevědomí. Neodpustila si chladný úsměv, třebaže ji Kate nenápadně kopnul do holeně.

"Vaše žádost byla pečlivě prozkoumána, ověřena a vyřízena, pan Snape," prohlásil téměř znuděným hlasem skřet s pohledem upřeným na lektvaristu. Takže se jej Kateino chování dotklo a rozhodl se ji ignorovat. "Zde jsou veškeré listiny, zkontrolujte, prosím, jejich správnost."

Severus si listiny přitáhl a očima rychle pročítal jeden dokument za druhým. Kate mezitím sáhla do kabelky a položila před skřeta listinu od svatého Munga, kde nechali do kouzelnické populace zapsat Talithino narození.

Skřet si papíry přitáhl k sobě a nevzrušeně je pročítal. Kate odolala nutkání začít znovu podupávat nohou a soustředila se na to, aby i nadále klidně dýchala. Skřet dočetl dříve než lektvarista, neboť neměl tolik listin. Poté se na Kate konečně podíval.

"Lékouzelnice Stewartová zde zapsala, že se vaše dcera narodila na Tkalcovské ulici, prvního července tohoto roku."
Neznělo to jako otázka. Přesto odpověděla.
"Ano, přesně tak."

Skřet mírně přimhouřil oči a Kate se vůbec nelíbil lesk v jeho očích.
"Také je zde poznamenáno, že byl váš porod velmi… vyčerpávající."

Neuhnula zlotřilému pohledu zakrslého stvoření. Cítila, jak se lektvarista napnul a věděla, že mu taky dává dost práce se ovládat. Donutila se k pousmání.
"Nejsem si jistá, jak se to týká zápisu mé dcery do dědické linie či založení jejího vlastního trezoru. Pokud se ovšem nesnižují úroky jako bolestné."

Koutkem oka zahlédla, jak se Severus mírně zamračil, ale zároveň se musel držet, aby si pobaveně neodfrknul. Skřet naproti tomu přimhouřil oči ještě víc, než se opět sklonil k listině, kterou již měl beztak přečtenou.
Lektvarista mezitím dočetl svou hromádku listin a opět ji položil na stůl. Skřet se na něj zadíval s otázkou v očích.

"Velice děkuji, že jste tuto záležitost vyřídili. Vše je v pořádku," oznámil skřetovi chladně.
Ten se potěšeně usmál a vrátil listiny, které mu dala Kate Severusovi. Zatnula ruce v pěst, ale neodvážila se dát zlobu najevo ve své tváři. Pouze se sladce usmála. Skřet vstal a znovu promluvil k jejímu muži.

"Přijdu pro potřebné dokumenty a nový klíč k trezoru."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Kate se div nepřerazila, jak spěchala po úzké pěšince vedoucí k jejich domu. Severus, ač se jí po celou dobu snažil přesvědčovat o tom, jak je bezstarostný s ohledem na Draca jako chůvu, jí byl ihned v patách.

Prošla chodbou a nechala na manželovi, aby zamknul a zabezpečil dům. Sama se instinktivně vydala do poschodí, kde ihned vešla do dětského pokojíku. A tam se zarazila.

Draco seděl pohodlně opřený v jednom ze sedacích pytlů, kolem měl rozložené knihy a hůlkou nepřítomně levitoval jednoho z plyšáků. Talitha, pevně zabalená a zabezpečená v malé sedačce jej fascinovaně pozorovala a opakovaně k němu natahovala ručičky.

"Víš, že tě můžou stopovat!" zavrčela na něj nabručeným, ale ne nepřátelským hlasem, zatímco mířila k dceři, která k ní pootočila hlavičku.

Draco se polekaně narovnal a plyšový medvěd spadnul na zem. Talitha vydala další ze svých spokojených zvuků, zatímco se snažil mladý zmijozel nabrat svou ztracenou rovnováhu. Kate mu poskytla to soukromí, že se zaměřila na dceru, kterou si k sobě přivinula.

"Maminko už je u tebe, ty můj maličký poklade," broukala k ní a ignorovala Dracovo odfrknutí.
"Co jste čekali, že se stane? Vyhodí do povětří dům, když na chvíli zmizíte?"

Vrhla na něj ostrý pohled, pod nímž mírně zblednul. Ihned se ovšem uklidnil, když od rámu dveří promluvil jeho kmotr.
"Neměj obavy, Draco. Dle mé ženy není ani jeden z nás způsobilý k tomu, aby se na pár hodin postaral o malé dítě," protáhl za jejími zády.

Kate se k nim oběma obrátila čelem a obdařila je sladkým úsměvem, z něhož je ten jejich zatracený klid rychle přešel.

"Nemějte obavy, chlapci," zatrylkovala na ně a ignoroval manželův otrávený a Dracův pohoršený výraz. "Zítra odcházím vyřídit své záležitosti do papínkovy firmy, takže se o malou budete starat oba dva společně. To už těch pár hodin budu ve větším klidu.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Vyčkala přesně osm minut, než rozrazila dveře zasedací místnosti, kam svolala všechny členy rady firmy, u níž právě převzala otěže. Lhostejně prošla kolem všech mužů na druhý konec místnosti, kde se pohodlně usadila do pozlaceného a vyvýšeného křesla v čele stolu.

Svůj pohled stočila k listinám, které si rozložila na stole a beze spěchu si je pročítala jednu po druhé, zatímco muži kolem se nepříjemně ošívali. Někteří se i rozpačitě usazovali na svá místa, když předtím vyskočili ze židle poté, co přešla práh.
Čekala.

Byla to taktika, kterou moc dobře znala a nebylo jí po chuti, že ji většinu těchto věcí naučil právě její otec. Ovšem rozhodla se ze svých vědomostí těžit to nejlepší. Pokývla rukou Mikaelovi, který seděl u stolku v chabě osvětlené části místnosti.

Ten klidně vstal, předali si pár listin, načež se vrátil na své místo a Kate se protentokrát chopila pera a soustředěně proškrtávala dokument před sebou. Ignorovala slabé zakašlání asi ve středu stolu.

Tušila, že se ten muž jmenoval Krebbit, Krewitt - něco podobného. Nehodlala prolomit ticho jako první. Stačilo k tomu dalších pár vteřin, než se ozval právě jeho hlas.

"Paní Snapeová?"
Zvedla hlavu, líně našla pohledem jeho tvář a pozvedla obočí.
"Ano, Krewitte?"

Schválně vynechala titul a muž povážlivě zrudnul. Zlostí nebo studem, to už pro Kate nebylo podstatné. Někteří členové se totiž ošili nebo neslyšně zasmáli. Jmenovaný polknul, ale pokračoval jasnějším hlasem.
"Krawitz, paní Snapeová," tentokrát dal jasný důraz na slovo paní. "Daniel Krawitz."

"Samozřejmě," odtušila se sladkým úsměvem, který kontrastoval s jejím nezaujatým hlasem. Obrátila se ke svému asistentovi. "Mikaeli, mohl bys převést pár těchto listin zpět Gringottovým - některé drobnosti tu nesouhlasí."

Její asistent se ihned zvednul, převzal dokumenty a s posledním úsměvem na svou nadřízenou zmizel ze dveří. Kate mávla rukou a troje dveře, které byly jedinými východy, se s zacvaknutím zamknuly.

Znovu pohledem přejela všechny přítomné a téměř na své tváři cítila tvrdou masku obchodníka, kterou nosil na všech jednáních její otec. Někteří sklopili pohled a Kate si ihned přiřadila jejich tváře k jménům.
"S jakou záležitostí jsme se tu dnes sešli?" vytrhnul ji z jejího pozorování hlas ihned po její pravici.

Elegantně otočila svou hlavu ke Grahamu Gottfreyovi a úsměv, který mu věnovala, byl nanejvýš vypočítavý. Vypadá to, že jako jediný pochopil, o co se tu vlastně jedná, a hodlá zjistit, kam až je ochotná zajít.

Nezeptal se, proč je svolala, neboť by jí tím uvedl do vyššího postavení. Neoslovil ji, aby zachoval zdání, že je bezvýznamná. Posadil se napravo, aby dodal důležitosti vlastnímu postavení. A také proto, aby se k němu musela otočit téměř celým tělem, aby mu hleděla zpříma do tváře.

"Vzhledem k tomu, že jsem zmeškala večírek, co jste uspořádali na poctu mého otce, rozhodla jsem se s vámi všemi seznámit oficiálně."
To už se obrátila ke všem členům, pohodlně se opřela a její úsměv se mrazivě roztáhl, když se podívala po jejich napjatých tváří.


"Je od vás opravdu milé, že jste se toho úkolu zhostili s takovou… intenzitou," prohlásila v rádoby zamyšleném hlase. Poté položila své ruce pevně na desku stolu a naklonila se kupředu. "Takže vás jistě potěší, že jsem vám přišla strhnout tohle těžké břímě vedení firmy z vašich zkušených zad, nemám pravdu?"