65. Power play

8. července 2018 v 21:38 |  Spoutaní

WATTPAD

65. Power play

Roger Sayer vplul do místností s naprostou samozřejmostí a rozhlížel se kolem, jako by mu vše patřilo. Nemusel ani promluvit, aby na něm byla vidět jeho nedbalá arogance odrážející se v lehce pozvednutých koutcích rtů.

"Pane Sayere," uvítal ho zcela nevzrušeně Gottfrey, jenž seděl po Kateiné pravici. Aniž by vzhlédnul od dokumentů, jenž pročítal, pokračoval stejně klidným hlasem. "Prosím, posaďte se."

Pokynul k volnému křeslu naproti nim oběma. Oslovený se pouze pobaveně pousmál, ale posadil se. Nevynechal ovšem podrážděný pohled směrem k Mikaelovi, jemuž vrazil do rukou svůj plášť.
Kate se zamračila a zcela ignorovala Gottfreyho varovné zatnutí ruky v pěst.

"Doufala jsem, že se naučíš za ta léta chovat jako civilizovaný člověk," oznámila Sayerovi chladně a hlavou kývla k věšáku u dveří. "Pokud vidím, tvé vlastní končetiny fungují tak, jak mají. Nemusíš se bát je použít."

Nepatrně pak mrkla na Mikaela, který bez okolků hodil plášť do náruče jeho majitele. Pokývnul na Kate a důstojně vyšel z kanceláře a zavřel za sebou dveře. Pohlédla zpět na Sayera, jenž ji sjel hladovým pohledem, plášť zcela zapomenutý.

"Jaká záležitost byla natolik naléhává, že jste nás neinformoval o vaší návštěvě o něco dříve?" zasáhl Gottfrey, než na ni Sayer mohl promluvit, a Kate mu v ten okamžik byla neuvěřitelně vděčná.

Sayer od ní konečně odtrhl pohled, když se otočil ke Gottfreymu, aby mu odpověděl, a Kate se konečně volně nadechla. Mírně se narovnala a vůbec se nesnažila ovládat svůj chladný výraz na tváři.

"Slyšel jsem o skonu pana ředitele Morgana," protáhl Sayer nakonec a mrknul na Kate. "Upřímnou soustrast. A velice se omlouvám, že jsem se neohlásil předem."
Pokrytečtější tón už snad ani použít nemohl.

"Děkuji. Všechny nás to velice zarmoutilo," přikývla Kate zcela bez emocí.
Sayer se mírně pousmál, ale cuknutí v koutcích jí naznačilo, že jen stěží zadržuje smích. Gottfrey si odkašlal. Etiketu tedy měli za sebou.

"Všechny vaše dokumenty jsou v pořádku, stejně jako ty naše. Nevidím žádné znepokojující nárůsty úroků či nečekané výdaje," vyjmenoval vše podstatné Gottfrey.

Také se nijak nesnažil ze svého hlasu odstranit blahosklonný tón rodiče promlouvajícího k mentálně zaostalému dítěti. Sayer nonšalantně mávl levou rukou a pravačkou sáhnul do své kapsy, odkud vytáhl malý medailonek, s nímž si začal pohazovat.
"Velice bychom ocenili, pokud byste vyslovil svou záležitost," informoval ho Gottfrey a povytáhl obočí. "Jistě chápete, že jsme velmi zaneprázdněni a obchod si nedělá žádné přestávky."

Tak to vyklop, parchante, pomyslela si Kate a pouze pozvedla obočí, když se na ni Sayer opět zadíval.
"Rád bych s vámi tuto záležitost probral osobně, paní ředitelko," promluvil k ní a zcela ignoroval Gottfreye, jemuž mírně cuklo v tváři, ale jinak svou zlost nedal najevo.

Kate mírně natočila hlavu na stranu a nevzrušeně pokrčila rameny.
"Nevidím jediný důvod, proč by na obchodní schůzce neměl být přítomen můj zástupce," její hlas ovšem nabyl ještě chladnější tón, když promluvila. Ironicky se pousmála. "Koneckonců, dobře víme, jak dopadají obchodní schůzky, jichž se účastníš pouze ty a druhá osoba."

Sayer se zasmál a věnoval jí podlý úsměv.
"Pokud druhá strana nedokáže správně vyjednat své podmínky, pak nemůže ronit slzy nad svými ztrátami, jimž se mohla bezpečně vyhnout."

"Zaobaleně řečeno jsi je okradl i o to málo co měli," odfrkla si Kate. "Ta řeč je předem naučená nebo ji vymýšlíš až na místě a pouze obměňuješ detaily?"
"Raději improvizuji," prohlásil a jako by mimochodem pozvedl na světlo medailonek, který zářil na slunečním světle.

Kate znovu pozvedla obočí a nasadila znuděný výraz. Jasně cítila, jak je vedle ní Gottfrey napjatý, zatímco proškrtává smlouvy před sebou. Sayer se pousmál a naklonil se přes stůl. Kate se musela pekelně ovládnout, aby sebou neškubla zpět.
"Musíš umět získávat na prohrách jiných," pověděl jí blahosklonně.

Téměř čekala, že se natáhne, poplácá ji po hlavě a řekne: "hodná holka". Zamračila se a dramaticky si povzdechla.
"Dozvíme se konečně, co tě do naší společnosti přivádí nebo budeš jen mrhat naším časem?"

"Chtěl bych navýšit své vklady do jistých… projektů," odvětil po malé pomlce. Odložil medailon na stůl a začal o něj poklepávat prsty. "Je třeba myslet na budoucnost, nemám pravdu?"

Nehnula brvou, zatímco ji propaloval pohledem a pouze kývla směrem ke svému zástupci. Gottfrey před Sayera okamžitě předložil dokumenty. Jejich host je zběžně pročetl a Kate viděla, jak se mu na čele objevily vrásky, když se mírně zamračil.
"Bezpečnostní opatření a jistoty," vysvětlil Gottfrey, který si jeho výrazu také všiml. "V dnešní době nemůžete tušit, co se stane."

Sayer pomalu zvedl hlavu a s vědoucným úsměvem mu přikývnul. Kate těšilo, že nebyla první, kdo hodil do placu nevyslovenou hrozbu.
"To zní rozumně," kývnul nepatrně hlavou Sayer a s dravčím úsměvem se znovu obrátil na Kate. "Jaké bude mít má firma benefity s vaší spoluprací?"

Kate, pokud to bylo možné, ztvrdly rysy. V očích se jí nebezpečně zalesklo a Sayerovy rty se v úsměvu ještě víc rozšířily.
"Budete opět schopni obchodu," uvědomila ho o situaci ostřeji, než zamýšlela. "Vzhledem k tomu, jakou má tvá firma reputaci, jsme momentálně jediní, kdo s vámi ještě stojí o jakousi formu spolupráce."

"Ach, jistě," přikývnul Sayer a bylo vidět, že dusí smích. "Vaše velkorysost je ohromující a my vám budeme nesmírně zavázáni."
"Zítra vám pošleme připravené materiály a návrhy," chopil se toho ihned Gottfrey. "Bohužel není možné, abychom je stihli přichystat již dnes, vzhledem k tak spěšně svolané schůzi."

"Samozřejmě."
"Pak tedy děkujeme za návštěvu," kývla na něj Kate a společně s Gottfreym se postavili.

Sayer je o něco pomaleji následoval a Kate v sobě dusila vztek, když svou pravačku nejdříve nabídl Gottfreymu. Ten ji ovšem překvapil, když Sayera rezolutním pohledem donutil ruku nejprve nabídnout Kate.

Ta ji se sebezapřením přijala a pár sekund si oba drtili kosti, než se objevila Gottfreyho pravačka a Sayer byl nucen ji propustit. Kate odolala nutkání okamžitě si jít ruku ponořit do dezinfekce a diskrétně přivolala Mikaela, který Sayera se stejným znechucením, jaké Kate cítila vyprovodil.

Jakmile oba muži odešli, vyčerpaně klesla do křesla a ani se nesnažila skrývat své podráždění. Gottfrey spěšně procházel dokumenty před sebou a na volný list pergamenu cosi zapisoval. Kate zabezpečila místnost ve chvíli, kdy se jí na stole objevil Mikaelův vzkaz, že Sayer opustil pozemky firmy.

"Ví, že jsme na dně, pokud od našich dohod odstoupí," prohlásila Kate bez sebemenší nejistoty a nutila se nezačít si kousat úzkostně nehty.

"Samozřejmě, že to ví. Jeho špehové už několikrát vnikli do našich archivů i trezorů v Londýně," odvětil Gottfrey úsečně, ale Kate poznala, že je jeho vztek zaměřen na Sayera. "Má v záloze velmi dobré právníky. Obvolám své známé a pokusím se sehnat někoho lepšího."

"Budou schopni sepsat veškeré dokumenty do zítřka?" vyslovila svou obavu Kate a zadívala se na svého zástupce.
Ten pokrčil rameny a odfrknul si.
"Pokud ne, pak se obávám, že bankrot bude náš nejmenší problém."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Kate se rozmrzele vyzouvala ze střevíců a s úlevným povzdechem si promnula obě chodidla, než se konečně zvedla a boty uložila do botníku. Popadla svou kabelku a když se letmým pohledem ujistila, že v přízemí nikdo není, vyrazila po schodech do patra.

Odložila svou kabelku na malou komodu v chodbě a potichu vešla do Talithina pokoje. Holčička poklidně spala ve své postýlce, zatímco očarované hvězdy na stropě mírně osvětlovaly její tvář. Kate se pousmála, když v křesle hned u ní uviděla manžela.

Přešla k němu a odhrnula mu pramen vlasů, jenž mu spadnul do tváře. Lektvarista se mírně zamračil, ale ze spánku se nevzbudil. Kate se proto obrátila k postýlce a sehnula se, aby mohla dcerku políbit na čelo.

Když se odtáhla, několik minut na ni láskyplně hleděla, než se s povzdechem přiměla od ní odtrhnout pohled. Zaváhala, zda má Severuse probudit, ale poté se rozhodla, že nejprve odloží své věci z práce a vykoupe se.

Když vyšla na chodbu, mrkla směrem k pokoji, který obýval Draco, ale podle tmy pod dveřmi již zmijozel spal. Vzala tedy svou kabelku a potichu sešla do přízemí, kde se usadila v jídelně u kuchyňského stolu.

Nestihla vytáhnout všechny dokumenty, když její magie zavířila a napjala se. Okamžitě strčila listiny zpět do tašky a spěšně vytáhla hůlku, načež se připlížila do chodby. Pár kroků před dveřmi se zarazila, když někdo ostře zaklepal.

Sevřela hůlku a s kletbou na jazyku stiskla kliku. Věděla, že pokud by se jednalo o někoho, kdo je chce zabít, nestihne se dostat ani do půli schodů a zasáhne ji Avada. A než stihne výkřikem vzbudit všechny v domě, ztratí nejen výhodu překvapení, ale smrtící kletba (nebo jiná vražedná metoda) ji zabije ihned poté, co útočník vylomí dveře.

S prudce bušícím srdcem se připravila na nejhorší a otevřela dveře. Šokem zcela ztuhnula.
"Dobrý večer, nejdu nevhod, doufám?"
"Sayere…," vydechla, než se narovnala a pevnějším hlasem pokračovala. "Co tu chceš?"

Roger se ovšem pouze upřímně zasmál a věnoval jí široký úsměv. Pohnula se kupředu, aby mu zabránila pohledu dovnitř, o nějž se nenápadně pokoušel. Naneštěstí se tak k němu dostala blíž, než jí bylo příjemné.
"Ale Kate, copak nejsme staří přátelé?"

Pokusila se o klidný tón, když mu odpovídala.
"Nebyli jsme v kontaktu přes osm let. A nenazvala bych nás přáteli po tom všem, co se odehrálo."

Tentokrát v jeho očích opravdu zahlédla jiskru vzteku a pouze silou vůle zůstala na místě. Donutila se myslet na Talithu, na svou dceru. Nesmí se k ní dostat. Pevně sevřela rám dveří a její nitrobrana nepřátelsky plála, připravená odrazit jakýkoliv útok.

"Takže se tě ptám znovu - co tu chceš?" chopila se opět slova a doufala, že její horlivá snaha ho odsud dostat není až tak viditelná.
"Něco jsem si zapomněl u tebe v kanceláři."

Kysele se na něj podívala.
"Ať už je to cokoliv, nehnulo se to z místa," informovala ho suše. "A nevidím jediný důvod, proč jsi mi raději nenapsal vzkaz nebo se nestavil zítra ráno."

Znovu jí věnoval svůj zhýralý úsměv a Kate se nutila k tomu, aby v sobě udržela svou lehkou večeři.
"Ten předmět je mi docela drahý," oznámil ji s mírně povýšeným tónem.
"Zítra ti ho dám. Teď běž," přerušila jej raději, když viděla, že se chystá něco dodat.

Nestihla mu ovšem přibouchnout dveře před nosem, protože do nich strčil nohu.
"Nemusíme se přece k sobě chovat tak nezdvořile," odfrknul si s leskem v očích, který ji nijak neuklidňoval.

"To nemusíme," přikývla tedy a pouze myšlenka na Talithu držela její vztek na uzdě. "Proto si myslím, že když jsem tě požádala, abys opustil můj domov, tak učiníš. Když už jsi v první řadě nebyl schopen oddělit pracovní záležitost od osobních."

"Omlouvám se," prohodil naprosto neupřímně s dalším úsměvem a znovu ji nechutně sjel pohledem. "Jen jsem doufal, že bychom mohli… dohnat staré časy. Zavzpomínat si."

Než mu stihla odpovědět, pocítila za sebou Severusovu magii a úlevně se o něj opřela, když se jí zjevil po boku. Nechala ho, aby si ji k sobě majetnicky přitisknul.

"Zajisté jste mou ženu slyšel velmi dobře hned poprvé. Opusťte laskavě naše pozemky, neboť na nich v devět hodin večer opravdu nemáte co pohledávat. Nerad bych, aby se objevily nějaké nepříjemnosti," lektvaristův chladně vyzývavý tón značil pravý opak.

Sayerovi se v očích znovu zableskl vztek, ale věnoval lektvaristovi letmé přikývnutí.
"To jistě ne," odtušil a pokračoval věcně směrem ke Kate. "Zastavím se pro něj zítra. Dobrou noc."

Snapeovi mu pouze stroze kývli na srozuměnou. Oba pak vyčkali, dokud vetřelec nezmizel za hranicemi ochranných kouzel, než vklouzli zpět do domu. Kate rázně popošla o pár kroků, než se zastavila a s roztřeseným nádechem si vjela rukou do vlasů.

"Nemám nejmenší tušení, jak se dozvěděl naši adresu," sykla úzkostně k manželovi a musela polknout, aby zklidnila svůj hlas. "Oe koho se to dozvěděl?"

"Zřejmě od někoho z řad našich milých kolegů. Nepochybuju, kdyby to byla Bellatrix," odtušil tiše lektvarista a Kate cítila nesmírnou úlevu, když v jeho hlase nezaslechla žádnou známku zloby.

Obrátila se k němu a beze slov mu vklouzla do náruče. Několik vteřin se ho jen pevně držela, než se cítila natolik jistě, aby znovu promluvila.
"Zvýšíme obrany," navrhla jistějším hlasem.

"Jsou dostatečně účinné," zavrtěl hlavou Severus a zněl rozhořčeně. "Bellatrix už v našem domě byla, takže komukoliv může prozradit jeho adresu a tím pádem jej vpustit skrze nejsilnější bariéru."

Kate zaklela, ale poté přikývla. Když se zadívala na manželovu vážnou tvář, začala se obávat, co horšího si ještě dne vyslechne.
"Stalo se něco ve škole?" optala se proto opatrně a následovala jej do jídelny, kam vyrazil rázným krokem.

"Zřejmě jsem přišel na to, co je dalším Viteálem," připustil opatrně, když se usadili ke stolu.
Kate odhrnula svou tašku i s dokumenty a překvapeně se k němu naklonila.
"Je někde ve škole?"

"Je to možné," kývnul lektvarista a zamračil se. "Zdá se to logické - Temný pán měl vždy zálibu v dramatičnosti. Hádám, že i další se budou nacházet někde v blízkém okolí, pokud ne přímo nám na očích."
"Jak můžu pomoct?" zajímala se Kate okamžitě, ale Severus jen unaveně zavrtěl hlavou.

"Prozatím se pokus nezbankrotovat se svou firmou," odfrkl si poté pobaveně, ale poté jeho tvář zvážněla. "Bude Sayer představovat problém?"
Kate zaskřípala zuby a kývla.

"Ten nebude představovat problém ve chvíli, kdy ho někdo konečně zabije," odpověděla mu a povzdechla si. "Veškeré jeho obchody tvoří víc než padesát procent zisku naší firmy. A to jsou ty zakázky, o nichž vím a jsou legální. Pokud se stáhne, jdeme ke dnu. Takže ho musíme udržet."

"Proto se dnes večer objevil tady?"
"Jako připomínku, že má navrch?" odfrkla si temně, ale přikývla. "Určitě. A taky mě chce vytočit a zjistit, kam až mě může zatlačit. Tvrdil, že si u mě v kanceláři něco zapomněl - je mi ale jasné, že to tam nechal schválně. Připravujeme podklady k obchodům s ním a když se na firmě objeví hned zítra ráno, budeme navíc pod jeho kontrolou."

Lektvarista s vážnou tváří kývnul. Kate v jeho očích zahlédla, že na něj nechtíc udělal dojem. Chápavě pokývala hlavou.
"Jo, já vím. Je to mazanej hajzl."

Severus si odfrknul. V jeho tváři se ihned poté opět usadil onen zádumčivý výraz, jenž se mísil s únavou. Kate se pousmála a chytila ho za ruku.

"Měl by sis jít odpočinout, než se zítra vrátíš do školy," pokynula mu starostlivě a poté ironicky dodala. "A také ke své honbě za Viteály."

Oba sebou trhli, když uslyšeli zavrzání prkna, po němž se ve dveřích objevil Draco. Ruce měl zkřížené na hrudi a zamračeně je sledoval.
"Co jsou to ty Viteály?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Inka | E-mail | 11. července 2018 v 8:29 | Reagovat

Som rada, že sa moja najobľúbenejšia pisateľka prihlásila s novou kapitolou. Na Rogera si naozaj treba dávať pozor, ešte parádne zamieša karty.

2 Romi | 11. července 2018 v 17:33 | Reagovat

[1]: Děkuji! :) Ano, máš z toho správný pocit :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama