67. Vyjednávání

23. září 2018 v 21:43 |  Spoutaní

WATTPAD

67. Vyjednávání

"Albánie."
"Ano."
"A teď je zase tady. Někde."
"Dle Heleny ano."

Kate přikývla a s povzdechem si promnula obličej. Když znovu vzhlédla, Severus ještě stále studoval mapu britských ostrovů. Udržela v sobě další povzdech, automaticky zaletěla pohledem ke kolébce v rohu, a když se ujistila, že Talitha spí, přistoupila k lektvaristovi a nakoukla mu přes rameno.

"Pohybují se dost blízko pozemků, co má pod palcem Lucius," prohodila, když sledovala magické stopy, jenž na mapu dosadil Severus.
"Vzhledem k jejich nutkavé potřebě přecházet z jednoho smrtelného nebezpečí do druhého mě to nijak nepřekvapuje," odtušil, ale Kate viděla, jak se jeho obličej napnul.

Opatrně se mu přitiskla k levému boku a opřela si hlavu o jeho rameno. Nijak neprotestoval a část napětí z něj vyprchala. Kate znovu zadržela povzdech a její pohled přelétl ke kolébce. Mírně manžela sevřela.

"Můžeme jim poskytnou čas z těch plání zmizet," prohlásila a zvedla k němu významně pohled. "A taky předat zprávu…"
Na okamžik vypadal zamyšleně, než se opět napjal a pevně semknul rty. Trpělivě čekala, než znovu nabyde svou rovnováhu.
"To není zrovna nejmoudřejší metoda k rozptýlení pozornosti."

"Ne," souhlasila. "Ale dobře víš, že se tomu nebudeme moci vyhýbat věčně."
Obrátil se k mapě na stole zády a také se zadíval na druhou stranu místnosti, kde nerušeně spala jejich dcera. Jednou rukou nepřítomně Kate objal kolem ramen.

"Snad bude štěstí na naší straně ještě chvíli," poznamenal lehce vzdáleným hlasem, než se jí vážně zadíval do očí. "Medailon?"
Tentokrát se povzdechu neubránila a na její tváři se objevil mírně zamračený výraz.

"Napadá mě několik možných způsobů, jak jej získat, ale ani jeden není bezpečný nebo výhodný," připustila s podrážděním v hlase. "Bude si ho střežit jako oko v hlavě - především proto, že se mi s ním tak okatě vychloubal před celou firmou."
"Ví o tom, že je ve skutečnosti viteálem?"

"Nejsem si jistá," zavrtěla hlavou. "Ale určitě je mu jasné, že je cenný. Podle jeho řečí našel nějaké dopisy od Reguluse adresované Siriusovi. Nezmínil se, co v nich je napsané, ale vzhledem k tomu, jak se mu leskly oči, nejsem příliš optimistická."

"Pokud to zjistí, přidělá nám to problémy," prohlásil prostě Severus bez jakéhokoliv obvinění v hlase. "Dokud ovšem nebude vědět pravý účel medailonu a nedopátrá se nějaké zmínky o viteálech, není naší prioritou."

Přikývla, ale bez zaváhání mu odpověděla.
"Pokud něco zjistí, budeme mít hodně velké problémy."

"Nepochybně," souhlasil Severus, ale jeho rty sebou cukly v náznaku úšklebku. "Nicméně Sayer nebude natolik hloupý, aby s tím zamířil k Němu. I kdyby se o Viteálech dozvěděl, byla by to hra mezi námi a ním. Temný pán by nás zabil všechny bez mrknutí, kdyby tušil, že o nich víme."

"Moc jsi mě neuklidnil."
"Ani jsem se o to nesnažil."


Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Kate dalo velkou práci udržet netečnou masku, na rozdíl od Severuse, jenž ji sebejistými kroky a paží svírající kolem boku vedl kupředu. Nikdo z přítomných se ani nepokoušel zakrývat svou zvědavost a u některých Kate zahlédla stopy škodolibého potěšení.

Nijak se proto nesnažila skrývat varovnou zlobu ve svých očích, na niž většina reagovala odvrácením pohledu. Věděla však, že kolegové smrtijedi jsou jejich nejmenším problémem. Jak postupovali kupředu, objevili se v jejich zorném poli Malfoyovi a Lestrangeovi.

Nepřítomně se přitiskla k manželovi a pocítila, jak ji nepatrně stisknul. Nepotřebovali mít otevřenou nitrobranu, aby si porozuměli. Ve společnosti Pána zla to navíc nebylo moudré. Přesto Kate litovala, že nemůže slyšet slova útěchy alespoň ve své hlavě.

Dokázala však hrát svou roli, a tak kývla na pozdrav oběma manželům. Severus netečně pohnul hlavou v něčem, co v jeho řeči pravděpodobně znamenalo uznání jejich přítomnosti. Koutkem oka zahlédla, jak se Bellatrix nasupeně nadechla a její muž ji musel pevně chytit za paži, aby se po nich nevrhla.

To tedy nešlo dobře, pomyslela si Kate hořce a letmo zabodla loket manželovi pod žebra. Ten na to reagoval pouze lehkým pozvednutím pravého koutku. Odolala nutkání protočit očima, ale byla ráda za to malé rozptýlení, protože cítila, jak se jí nervy vracejí, když se zastavili uprostřed velké místnosti.

Shromáždění smrtijedi se pomalu rozmisťovali kolem a Kate si přitáhla spící dceru, již pevně zabalila do přikrývky, aby na ni nikdo ani neviděl, blíž k srdci. Chtělo se jí zvracet z toho, jak se přítomní snažili dostat přímo naproti nim.

Nikdo však neblokoval dveře. Kate se musela nutit k tomu, aby vyrovnaně dýchala a mrkala. Byla vděčná za to, že zde nemusí stát sama a lektvaristova ruka, jež se přihlížejícím zdála jako jasný důkaz o tom, že ji vlastní, ji držela na nohou.

Zdálo se jí, že uběhlo několik hodin, než se dveře naproti nim konečně otevřely. Kate zadržela dech, ale nikdo ze smrtijedů jí nevěnoval pozornost, neboť všichni spěšně sklopili pohled k zemi v podřízení.

Neviděla Temného pána několik měsíců, a byť jí to připadalo nemožné, vypadal ještě ohavněji a šíleněji než předtím. To zjistila během vteřiny, než sklopila pohled a spěšně klidnila své zběsile bušící srdce a nervózní mysl.
Severusova ruka ji stiskla pevněji ve varování. Nepatrně přikývla.

"Mí drazí," pozdravil Snapeovi Voldemort, zatímco k nim s Nagini v patách, kráčel vycházkovým tempem. "Těší mne, že v takto náročných časech máme alespoň nějaký důvod k oslavě."

To již pronesl ke všem přítomným a někteří sebou trhli, vzhledem k ledovému tónu jejich Pána. V místnosti však bylo ticho, nikdo nedýchal nahlas, a pokud se někdo pohnul, udělal to zcela neslyšně, jak tomu byli naučeni.

Kate dalo veškerou práci sebou netrhnout, když se v jejím zorném poli objevila mrtvolně bledá kostnatá ruka a zastavila se těsně nad uzlíčkem v jejích rukou.

"Catherine, má nejdražší," zasyčel na ni Voldemort hlasem který zřejmě měl znít laskavě. "Severus mě již zpravil o narození vaší dcery a podělil se i o její jméno. Jsem však velice vděčný, že osobně mi ji představíš nyní ty."

Slova, která zvolil, by se stěží dala pokládat za prosbu, ovšem tón byl jasným rozkazem. Nějakým zázrakem se jí nechvěly ruce, když opatrně odtáhla přikrývku a nadzvedla spící dítě mírně Voldemortovým směrem.
"Můj pane," odvětila s mírným pokloněním pevným, ale ne příliš zvučným hlasem.

Stále nezvedla pohled a byla za to ráda, neboť se jí v očích jistě zračila nepopsatelná hrůza, když se ta kostnatá ruka položila na přikrývku. Temný pán ukazovákem přejel po lícní kosti Talithy, který se mírně ošila a její rtíky se zkroutily do malého o, když rozespale otevřela oči.

Kate jasně cítila, jak se Severus napjal, stejně jako ona. Oba se modlili, aby jejich dcera celý tenhle tyjátr zaspala, nebo se přinejmenším neprobudila ve chvíli, kdy se nad ní sklání monstrum s rudýma očima.

Talitha zamručela, ale její oči byly více zvědavé než vystrašené, když pozorovala cizince nad sebou. Kate v jejích očích viděla odraz rudé a srdce se jí rozběhlo ještě šílenějším tempem, když se malé podařilo vyprostit malou ručku, jíž natáhla směrem k Němu.

Ticho, které doposud panovalo v místnosti jako by ještě zhoustlo. Smrtijedi kolem sice neviděli obličejík jejich dcery, ale jasně viděli napřaženou ručku k obličeji Temného pána. Kate zvedla pohled, byť ji to stálo velké odhodlání, ale obava o dceru jakýkoliv strach přebila.

Temný pán nevypadal, že by ho chování dítěte vyvedlo z míry, či - ještě hůř - rozčílilo. V jeho tváři se však zračila ona morbidní fascinace, z níž se Kate zvedal žaludek. To byl také moment, kdy Temný pán zabodl své rudé oči do jejích.

Instinktivně stiskla dceru, když ucítila tlak na své mysli a vpustila jej dovnitř. Snažila se dýchat co nejklidněji, když se prohrabával jejími vzpomínkami na porod a prvních pár hodin s její dcerou.

U kohokoliv jiného by jí výběr vzpomínek přišel perverzní, především proto, že v nich figurovala v různém stádiu nahoty, jenž tohle byl Voldemort. Nekochal se pohledem na její tělo, nýbrž hledal slabá místa či očividné lži.
Paranoia vítězila nad libidem. Pokud ovšem taková věc u něj vůbec existovala.

Nemohla si pomoct a ostře vydechla, když z její mysli vystoupil a znovu sklopila pohled k dceři, která nyní ve své ruce svírala pramen jejích vlasů. Teprve v ten okamžik si Kate uvědomila, jak blízko si dceru tiskne k hrudi.
Nikdo ani nedutal, když Temný pán o krok odstoupil. Nagini zasyčela a začala se plazit kolem smrtijedů.

"Děkuji, má drahá. Gratulace jsou jistě na místě," prohlásil Voldemort a Kate znechuceně sledovala, jak všichni smrtijedi opět napnuli uši.
"Děkujeme, můj pane," odpověděl za oba Severus s letmou poklonou hlavy.

"Těší mě, že se věci vyvíjí podle očekávání," kývl na něj Temný pán s děsivým pousmáním, načež se obrátil na ostatní. "Vzdejte hold další čarodějce, pro níž dláždíme novou budoucnost!"

Dle očekávání všichni hlasitě provolali své gratulace, a Kate začala dítě mírně pohupovat, když si povšimla grimasy na Talithině tváři, která většinou předznamenávala pláč. Než se však pozornost mohla opět stočit k nim, zprava o krok vystoupil Lucius Malfoy s vážným výrazem ve tváři.

"Můj pane," prohlásil a poklonil se.
Voldemort se k němu mírně natočil a nemusel ani promluvit, aby si z jeho tváře všichni jasně vyčetli, že toto přerušení by mělo mít zatraceně dobrý důvod.

"Mí lapkové chytili Pottera. Právě se přemisťují na Malfoy Manor."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Chaos, který vypukl po Malfoyově prohlášení, byl neskutečný. Někteří radostně zajásali, další tiše kleli nebo svírali pevně hůlky, z nichž prskaly jiskry. Pak ovšem Temný pán mírně pozvedl ruku a všichni do jednoho zmlkli.

"Luciusi," obrátil se k poslovi novinky a jeho hlas se opět dostal do té rádoby laskavé tóniny. "Právě jsi tento den učinil o mnoho šťastnějším."
Na to se obrátil ke Snapeovým a promluvil ke Kate.

"Velice mě mrzí, že tuto radostnou chvíli budeme muset předčasně ukončit, má drahá," pokývl k vrtícímu se dítěti, než se obrátil k lektvaristovi. "Severusi, buď tak laskav a následuj mne."

Jmenovaný přikývl, ale než vyrazil, znovu Kate pevně přitisknul k sobě. Poté ji pustil a následoval Temného pána, jenž obrácen zády promluvil.

"Narcisso, Luciusi," vyštěkl a po krátké pomlce dodal, "a Bello. Ostatní zmizte a objevte se někde na veřejném místě. Potřebujeme zviklat veřejnost, že se neděje nic významného."

S tím zmizel dveřmi, jimiž vešel dovnitř a v patách mu byli všichni jmenovaní. Bellatrix se téměř vznášela - zda-li to bylo radostí z toho, že byl Harry zajat nebo že ji Voldemort přibral do týmu, bylo nejasné.

Kate se obrátila k odchodu a musela se prudce zastavit, neboť přímo za ní stál Roger Sayer. Věnoval jí přeslazený úsměv a jeho oči zatěkaly k dítěti v jejím náručí.
"Co kdybychom se prošli po Příčné ulici a navštívily nějakou kavárnu po cestě? Či knihkupectví - ráda čteš, pokud si dobře vzpomínám?"

Nejraději by ho okamžitě poslala do patřičných mezí, ovšem s tolika přihlížejícími to nešlo. Smrtijedi kolem se ani nesnažili tvářit, jakože je právě neodposlouchávají. Proto se musela donutit k tomu, aby se na její tváři objevil jakýs takýs přijatelně vypadající výraz.
"Paměť ti očividně slouží," prohlásila tedy a přijala nabízené rámě.

Poté už jen cítila, jak se svět kolem nich mění a přitáhla si Talithu k sobě. Jakmile se objevili na Příčné ulici, spěšně zabočila na chodník, aby se vyhnula proudům lidí a začala tiše pobrukovat, aby uklidnila vrtící se nespokojené dítě ve svém náručí.
"Nerada se přemisťuje," ozvalo se tak těsně vedle ní, že si nemohla pomoci a odtáhla se.

To Sayerovi na tváři vykouzlilo samolibě pobavený úsměv, který měla největší chuť smazat z jeho tváře dobře míněným pravým hákem. Uklidnila se pouze tím, že si připomněla dítě ve svém náručí a davy lidí, které proudily kolem.
Voldemort jim možná nakázal, aby se objevili na veřejnost, ovšem tím nenaznačoval, aby se pouštěli do nějaké vřavy. Především se svými "kolegy".

"Má sotva tři měsíce," odsekla zamračeně, ovšem tichým hlasem. "Kam chceš jít?"
Mírně zvedl ruce nepřestávaje se usmívat.
"Není třeba se hned čertit," odvětil a rozhlédl se po ulici, načež ukázal na druhý konec ulice, kde byla otevřená jedna malá kavárnička.

Namísto odpovědi se Kate rozhlédla po ulici a poté vyrazila ke kavárně, zatímco se snažila co nejšetrněji kličkovat mezi kouzelníky a čarodějkami, kteří rychlým tempem přecházeli sem a tam, aniž by sledovali cestu.

Příčná ulice bylo to poslední místo, kde chtěla Kate zrovna být - především ve společnosti Sayera - ale uklidňovala se tím, že je alespoň na očích mnoha lidem. Jakmile se usadili ke stolu v kavárně pochopila, jak hloupá ta myšlenka byla.

Všichni tu pobíhali tam a zpátky ve snaze nakoupit věci, které potřebovali a nevěnovali pozornost ničemu a nikomu kolem. Byla tu prakticky neviditelná a číšník, který přišel pro jejich objednávku se zdál vyklepaný už jen ze Sayerovy arogantní nátury.

Kdyby se něco semlelo, Kate byla na vše sama. A navíc tu měla Talithu.
"Můžeš se přestat tvářit, jako bych tě měl každou chvíli zavraždit," protáhl s mírně otráveným hlasem Sayer, aniž by přestal listovat jídelním listem.

"Připadá ti, že vzhledem k naší historii bych měla být klidná?" odtušila mrazivě Kate a stále pohupovala s dcerou, která pomalu ale jistě usínala.

"Kdybych tě chtěl zabít, tak bych to rozhodně neudělal tady," odfrkl si a neurčitě mávl rukou, jako by mu ani nestálo celé tohle místo za pohled.
"Má to pro mě být varování?" zeptala se obezřetně a neuhnula pohledem, když se jí podíval zpříma do očí.

"Nikoliv. Pouze plníme naše rozkazy - o nic jiného tu nejde," odpověděl s úšklebkem.
Přimhouřila oči, ale neodpověděla. Byla ráda, že může zaměstnat obě ruce, jinak by začala nervózně ťukat nehty o stůl. Měla starost o Severuse i o Harryho. Oba mohli umřít, a Kate jim nemohla nijak pomoci, a navíc musela trčet se Sayerem.

"Mám návrh."
"Cože?" otočila se k němu, vytržená z vlastních panických myšlenek.
"Medailon," řekl a pak se zarazil, neboť se k nim s mírně se třesoucím tácem blížil číšník.

Kate opět vnímala, jak se jí prudce rozbušilo srdce, a musela se udržet, aby na mladíka, jenž jim servíroval šálky s čajem a talíře se zákusky, nevyštěkla, aby se s tím nezdržoval. Jakmile byl z doslechu, vyčkávavě se obrátila k Sayerovi.
Nesnášela ten samolibý výraz, který mu brázdil tvář.

"Jsem ochoten smlouvat o ceně," prohodil s rádoby ledabylostí.
"Kolik za něj chceš?" přešla Kate rovnou k věci a v hlavě si promítala veškeré své finanční možnosti v případě, že by za něj požadoval tak velkou sumu, že by ji nebyli se Severusem schopni splatit.

"Zeptej se lépe," opravil ji s hranou trpělivostí, ale nedokázal udržet šelmovský úsměv. "Co za něj chci?"
Ztuhla a nevěřícně se na něj podívala. Její oči sklouzly k Talithě, jež spokojeně spala na její hrudi, a poté se opět zadívala na něj. Nevypadal, že by to hodlal vzít zpět, a její šok vystřídala zlost.

"Na to zapomeň!" vyštěkla na něj a několik kolemjdoucích jim věnovalo zběžný pohled, načež pokračovali ve své cestě. "Jsem vdaná. Mám dítě."
"Nebuď tak moralistická," zasmál se Sayer, ale jeho oči byly vážné. "To je moje cena."

"Jsi nechutnej," sykla.
"Možná," připustil s pokrčením ramen a naklonil se k ní. "Ale ty jsi ta, co ten medailon tak moc chce."
"Jsi si tím nějak jistý."

"Viděl jsem, jak v hlavě přepočítáváš všechny své finance, když jsem navrhl dohodu. Nevím, proč ti na něm tak šíleně záleží," opět pokrčil rameny, "ale očividně ho chceš."

Několik dlouhých vteřin na sebe jen hleděli. Kate nasupeně, Sayer zcela nonšalantně, jako by právě nenavrhoval medailon výměnou za sex.
"Zřejmě jej nechci tak moc," pronesla Kate nakonec a odvrátila se.

Pevně sevřela Talithu, když se Sayer zasmál a přitáhl si zákusek, do nějž se s chutí pustil.
"Jak je libo," odtušil s úsměvem, když polknul sousto, a namířil na ni vidličku. "Co takhle medailon a nezničení celé firmy Morganových?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Inka | E-mail | 26. září 2018 v 22:03 | Reagovat

No to som zvedavá, ako Kate z toho vybrdne. Ak sa to Severus dozvie, nechcem si ani predstaviť. Možno nejaký imperius by pomohol, alebo neviem, uvidíme.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama